Zůstaňme při platech. Veškeré drahotní přídavky, mimořádné výpomoci, různé výpomoci pro všechny státní resorty vyplácí ministerstvo financí koncentrovaně pro polovinu všeho státně-zřízeneckého personálu, ale pro tu druhou polovinu nepřevzalo výplatu ministerstvo financí, nýbrž všechny mimořádné, z válečných poměrů vzešlé výlohy, které ministerstvo financí pod zvláštním titulem poválečných výloh uvádí, platí dodnes ministerstvo železnic pro celou polovinu státních zaměstnanců, t. j. pro 160.000 lidí, z prostředků vlastních.
Náklad a všechny drahotní přídavky na úpravy platů veškerých státních zaměstnanců po převratu obnáší mimo vlastní platy asi 4 miliardy. Na 2 miliardy z toho platí železnice ze svých příjmů, aniž by účet ministerstva financí zatěžovalo těmito dvěma miliardami. A když vykazují železnice na konec minus 800 mil. korun, je rámus. Proč jest tady rámus, když vlastně vykazují plus ještě o více než jeden tisíc milionů korun, počítáme-li vlastní úhradu obnosů, jež ministerstvo financí vede pro veškeré ostatní resorty pod titulem: "Mimořádnými válečnými poměry způsobená vydání", jako položku přechodnou. Dnes ostatně jest rozpočet ministerstva železnic v rovnováze; snad nebude zachována, ale přes to prosím, abyste vždycky brali věci tak, jak jsou. Mluvíte o tom, že je přepersonalisování. Prosím, jen si laskavě vezměte statistiku k ruce a nemluvte všeobecně, podívejte se, co připadlo na tisíc kilometrů trati personálu v Rakousku a u nás, a budete viděti. Organisace to nikterak nezakrývají, a já mohu sděliti, že v posledním čísle našeho odborového listu jsme přinesli přesný výpočet personálu, připadajícího na 1000 km za Rakouska a nyní za republiky, rovněž i v ředitelstvích, v ústředních úřadech. Uvidíte pak, že všechno to, co zde bylo mluveno v této věci proti zaměstnancům, je lží a klamem, že všechno vaše tvrzení jest založeno na nesprávných číslicích. Ostatně celá věc má se přece takto: Jde o zjištěné přepersonalisování prý asi 50.000 zaměstnanců státních, z toho 20.000 železničních zřízenců, kteří mají býti propuštěni, bez ohledu na to, že v nejbližší době musí dojíti k pensionování zaměstnanců a že proto nejbližším úkolem této sněmovny jest upravit poměry tak, aby železniční a státní zaměstnanci, odcházející do pense, neztráceli při tom polovičku zajisté dnes nedostatečného platu. Pak se vás táži, kde je nějaký přebytek? Těch 20.000 vám nestačí ani na dorost, protože ti lidé a to doplnění personálu, které šlo cestami, jež tu vytýčil kol. Taub, takovým za každou cenu vtlačením se do úřadu, to není žádný dorost pro práci, to jsou ti rekruti, na které nemůžeme spoléhati a s nimiž, ačkoliv je jich dnes celé spousty, nemůžete žádnou službu konati a od nichž až na malé výjimky nemůžete žádati odpovědnosti. Ostatně celá věc nemůže býti řešena akademickými úvahami, co a jak je; pro nás stojí otázka takto: Zdali se splnily podmínky, za kterých zákon sám přímo připouštěl snižování, odbourávání drahotních přídavků, ať v té či oné formě. A na tuto otázku nevešel nikdo. Stydlivě sice vláda zmínila se o tom v důvodové zprávě, ale neuvádí pro jedno ani pro druhé své tvrzení žádného důkazu. Víme jen tolik, že zásada, že teprve se snížením cen má dojíti k odbourání drahotních přídavků, nebyla splněna, neboť o snížení cen nelze mluviti a v důsledcích toho také o jakémkoliv snižování příjmů státních zaměstnanců ani dnes, ani pro nejbližší budoucnost, a to z těchto důvodů: Slyšeli jsme, že špatný zvuk hesla stabilisace mezd měl býti oslaben tvrzením, že přijde nové, lepší hospodářství. Řeklo se: jakmile na jedné straně docílíme volného obchodu a na druhé straně zastavení doplácení státem na mouku širokým vrstvám lidovým, bude jinak; za chvíli se vzpamatujeme a poměry u nás se budou lepšiti. Dnes máme volný obchod, odebrali jste právě největší části státních zaměstnanců nárok na levnou státní mouku. A kde je zlepšení? Žádné zlepšení! Naopak, dočkáváme se dalšího zhoršení.
Na místo volného obchodu, kde jste povolili tlaku rozhodujících kruhů, žádají tytéž kruhy dnes zavedení cla. To je protějšek k volnému obchodu. A místo doplatku na krmivo pro lidi žádají se dnes doplatky na krmivo pro dobytek. (Posl. Dubický: To je vyložená demagogie, co pravíte!) Prosím, tak si volejte redakci "Večera" k pořádku, aby takovou demagogii nepsala a aby jí neustále nekrmila své čtenáře. Vedle vás sedí ten pan kolega, který to napsal tučným písmem ve "Večeru." (Posl. Dubický: Ani neznáte lidí, kteří to píší! Jiný hlas: Jmenuje se Černý!) Tak to byl jiný Černý. Já konstatuji prostě fakta, že volný obchod vystřídalo volání po zavedení cel, a doplatky na mouku pro lid vystřídalo volání o doplatky na pícniny pro dobytek.
Jsem přesvědčen tak jako kol. Taub o tom, že vlastně těžký průmyslový a bankovní kapitál v situaci, ve které se octl, když to prohrál s horníky, textilníky a kovodělníky, žene jako avantgardu vládu, složenou také ze socialistů, aby udělala odbouráváním mezd sama začátek, aby mohl pak okamžitě proraženou hradbou prosazovati za pomoci vlády veškeré požadavky průmyslového a bankovního kapitálu proti dělnictvu na snižování mezd, to jest mé pevné přesvědčení, a všichni se toho dočkáme, že se tato předpověď také v nejbližší době splní.
O snižování cen životních potřeb dnes nelze mluviti. Mluví se o průměru 13% zvýšení oproti listopadu roku 1920, kdy byly povoleny nouzové výpomoci. Vezmete-li však k ruce ceny nejnutnějších artiklů života, takových, na jaké státní zaměstnanec je odkázán, pak uvidíte, že nejde o 13 procent, nýbrž o obrovské sumy, o něž byly zvýšeny tyto nejnutnější předměty denní potřeby. Podívejte se na mouku žitnou oproti roku 1920, srovnejte listopad 1920 a listopad 1921. Ve velkém nákupu žitná mouka proti 80 K tehdy stojí dnes 520 K, mouka pšeničná oproti 170 K plných 730 K, zemáky proti 58 K celých 135 K. Ať se podíváte kamkoli, zrovna nejnutnější prostředky výživy jsou dnes zvýšeny o 200 až 300% oproti listopadu 1920. Pánové! Můžete snad opět říci: bude lépe po vánocích, jak nám bylo řečeno s tohoto místa zástupcem vlády? Nemůžete! Vždyť právě velice usilovně připravujete prosazení celního tarifu. Podívejte se do svého návrhu celního tarifu, abyste viděli, že právě ty, řekl bych, v nejnižších vrstvách, v nejchudších vrstvách užívané předměty denní spotřeby mají býti zatíženy ani ne tak výdělečně pro stát - ve fiskálních daních snad bychom mohli vzíti slanečky, na něž má býti clo ze 7 K zvýšeno na 35 K, ale to nepadá na váhu takový výdělek, pro stát nebude jistě velký výdělek.
Všimněme si však cel ochranných a fiskálních: tak na př. zvyšuje se clo na máslo z 35 K na 105 K, na sádlo z 45 K na 135 K, na žito ze 7·50 K na 75 K, na pšenici ze 7 K na 70 K.
Připomínám, že jsme svého času v roce 1897 a 1907 vedli obrovskou kampaň, předpovídali světovou válku pro clo 7·50 K, jež bylo proti srbskému dovozu uvaleno na pšenici, a pro pověstná tak zv. veterinářská opatření proti dovozu dobytka z balkánských států. Už tenkráte předpovídali jsme hrozné následky takové ochranné politiky. Dnes sami přiznáváte, že nejsme s to v Československé republice obyvatelstvo vyživiti z domácí produkce, ale přes to musí býti ochranná cla. Proč? Proto, aby tuzemské ceny o to ochranné clo, t. j. o tento rozdíl byly aspoň udrženy nad normálem, aby obyvatelstvo nemohlo býti levněji vyživeno. Zvyšujete clo u mouky z 15 na 150 korun atd. Tedy prosím, pro mne stojí otázka takto: Nastal moment, který vyjadřoval tehdy zákon, až se mimořádné poměry drahotní zlepší? Nenastal. A poněvadž nenastal tento moment, pak nenastal také moment pro snížení příjmů státních zaměstnanců, i kdyby šlo o sebe menší snížení. Nemluvil jsem ani o § 2 tohoto zákona, kde opravdu se děje něco příšerného. Prosím, o paritním zákoně může býti názor jakýkoliv s personalistického hlediska, o potřebě jeho úpravy může býti názor jakýkoliv, ale proraziti paritní zákon hned takovým brutálním způsobem a snížit příjmy učitelstva o 15 až 17 1/2% celkových příjmů, pánové, nemluvme o tom, že je to tak nevinné. Podívejte se do správných číslic, které vám říkají, že tu jde o snížení u ženatých s dětmi o obnosy, přesahující v nejnižších třídách ročně 1800 K, ve vyšších třídách až 6624 K, čili 550 K měsíčně. K tomu splátky ošacovací, na uhlí, zálohy a všecky ty věci! Prosím, postavte se teď do rodiny takového učitele! A když mluvil kol. Taub o tom, jakým vlivem to musí na ty lidi působiti, já myslím, že k tomu není potřeba snášeti důkazy. Ať jsme v jakýchkoli poměrech, i když jsme zde v poměrech lepších než ti, o nichž zde rozhodujeme, jedno je jisto, že sami musíme se diviti, jak je to možné, že ti lidé dnes ještě žijí. (Výkřiky.) Já znám vysoké úředníky, řekl bych skoro nejvyšší, ministerské rady, sekční šefy, a i ti ze starosti o to, co bude prvního a kam peníze dáti, nemohou si dopřáti ničeho. Nemluvte o kultuře, o všech těch věcech, nemohou si jich dopřát ani tito vysocí úředníci sami, ani svým dětem, nemohou si krátce mimo ukojení hladu dopřáti ničeho více. A teď si představte, že tomu člověku budete ubírati ještě tolik a tolik set korun měsíčně. Můžete si představiti, jakou náladu to musí vyvolati. Myslím, že není potřebí o těch věcech příliš obšírně mluviti. Zde bylo křičeno něco o tom: Vy nám to budete povídati atd. Já mám jedno přesvědčení, pánové! Nám to všem dohromady povědí naši voliči. Pravda, musíme mít odvahu, abychom, i když to není příjemné, řekli těm lidem: "Co můžeme zodpovídati jako nutnost státu, to bude provedeno." Ale musíme míti na druhé straně také odvahu nejen oproti svým voličům vykládati, co je a co není možné, nýbrž také uměti jíti proti silnému vlivu kapitalistické bezohlednosti, který se dnes ve vládě koaliční uplatňuje. Proti tomuto silnému vlivu musíme se konečně postaviti na odpor všemi po ruce stojícími prostředky. Takhle to dále nejde za žádnou cenu, tohle vede vlastně stát ke katastrofě! To musí pochopiti aspoň socialisté ve vládě, chtějí-li opravdu stát zachrániti.
Pánové, není potřeba štvaní, není
potřeba radikálních frází. Myslím, že za ty dva dny, co návrh
je venku, jste se přesvědčili o tom, jak věc je. Já mám jedno
pevné přesvědčení: Chcete-li udělati něco dobrého pro stát, nezbývá
vám nic jiného, nežli přijmouti minoritní návrh a o těch dalších
věcech s plnou vážností a věcně jednati a přistoupiti k odbourání
drahotních přídavků teprve tehdy, až nastanou pro to podmínky.
Děláte-li to dnes, děláte to násilně, proti daným poměrům, a takové
násilí musí se na státu vymstíti, ať již přinese užitek tomu či
onomu jednotlivci. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. Schollich.
Dávám mu slovo.
Posl. dr. Schollich (německy): Vážené dámy a pánové! Vláda nebo spíše "pětka" pravděpodobně velmi dlouho o tom uvažovala, jaký vánoční dárek má dáti letos státním úředníkům, a po dlouhém uvažování došla konečně k zákonu, kterým výhody, poskytnuté státním úředníkům a jiným veřejným zaměstnancům, z důvodů mimořádných poměrů mají býti upraveny. Tento zákon - a právem bylo již na to poukázáno - je mistrovským příkladem toho, jak se v tomto státě za této vlády vyrábějí zákony. Včera o 1. hod. odpolední byl tento zákon zde předložen, pak hned přikázán výborům a teprve dnes večer o 6. hodině večerní byl rozdělen, když právě, takořka čerstvý z kuchyně vyšel a nyní musí býti ve chvatu promrskán.
Dámy a pánové! Takových zákonů vyrobili jsme již množství, zákonů, kterým se celý svět směje, poněvadž se v nich hromadí nesmysl na nesmysl. Právníci se již nevyznají v zákonodárství tohoto státu, a jestliže tu a tam někdy v ministerstvu některý byrokrat poněkud neopraví nesouhlasnosti a protismyslnosti a prováděcím nařízením právě vydaný zákon úplně znova nepředělá, pak z toho vyjde tento nesmysl, vydá se jako zákon a ukáže se v pravdě neproveditelným. I takových zákonů máme při králičí plodnosti této sněmovny již veliké množství. Musíme však důrazně protestovati proti malé vážnosti, jež je věnována zákonodárství tohoto státu. S předloženým zákonem měli jste zvláště na pilno, neboť tento zákon měl býti zaskočením úřednictva a učitelstva. (Souhlas na levici.) Musil takořka za noci a mlhy dostati se pod střechu. Je již 1/4 12 a bude to musiti jíti snad až do rána, neboť musí býti ještě dnes promrskán, ježto snad zítra nebo pozítří by mohlo úřednictvo přijíti, organisace by se mohly hlásiti, a toho se páni bojí. Netroufají si přece právě s tím, co zde spáchají, přijíti na světlo denní. Myslím, že je to sněmovny nedůstojné usnášeti se na něčem tempem rychlíku, co snad by nemohlo obstáti před světlem denním.
Před několika týdny dostali jsme nové ministerstvo, ministerstvo Benešovo, jež ve svých výrocích bylo nesmírně opatrné. Při svém velkém nadání jako rozvážný diplomat a tlampač vystříhal se dr. Beneš toho, aby dával někomu nějaký slib. Musíme prohlásiti, že ani úředníci nedostali žádného slibu, naopak již předem se o tomto ministerstvu říkalo, že má býti ministerstvem úsporným. Nuže, proti tomu neměli bychom ani se strany německé oposice žádných námitek; v době, kdy se zde peníze vyhazují v milionech, v době, kdy vlastně můžeme mluviti o miliardové nehospodárnosti, v takové době bylo by zajisté v zájmu poplatníků provésti omezení výdajů. Poukázali jsme také při rozpočtové debatě na hypertrofii úředníků, obšírně jsme ukázali, jak k tomu došlo, že dnes máme v tomto státním podniku tak ohromné množství úředníků. Cesta, která zde byla nastoupena po převratu, směřovala k tomu, aby způsobila dnešní přebytek. Německého úředníka jste vyhodili a musili jste na jeho místo dáti dva, tři, ba i čtyři české úředníky, a tak došlo k tomu, že dnes máme ve státních úřadech na tisíce přebytečných úředníků. Dnes ovšem jímá vás úzkost a starost, neboť 45% z celkových výdajů tohoto státu přichází pouze na personál; dnes docházíte k poznání, že musí býti stav úřednictva omezen, že náklad musí býti snížen, poznání, jež je také vylíčeno v důvodové zprávě, neboť praví se zde výslovně, že úsporami v státní administrativě, zvýšením služební činnosti, snížením počtu úřednictva, zrušením a neobsazováním přebytečných služebních míst, obsazováním vhodných úřadů vhodnými osobami a pod., musí býti výdaje zmenšeny. Potřebovali jste opravdu dlouhé doby k tomu, abyste to poznali, a věru bylo by bývalo lepším, kdybyste byli již před rokem popřáli sluchu tomu, co s naší strany o tom bylo předneseno. Máme však při tom obavu, chcete-li přistoupiti ve smyslu této důvodové zprávy k snížení úřednictva, že toto snížení půjde především na naše útraty, na útraty německých úředníků, místo co byste vyhodili neschopné povaleče a lenochy, kteří dnes tak četně v úřadech sedí a přísluší vaší národnosti. Žádáte od nás přiznání k tomuto státu, já vám však pravím: co byste si byli počali, kdyby němečtí úředníci nebyli po převratu tak horlivě plnili svou povinnost? Na to však jste velmi brzo zapomněli, jen tu a tam slyšíme ještě v některém ministerstvu chváliti píli a pracovní schopnost německých úředníků.
Druhá cesta byla zde ukázána,
jak se má šetřiti, a to zkrácení platů. Nechci zde zkoumati -
již o tom bylo letmo promluveno - zda dnes skutečně má některý
úředník příliš mnoho. Nechci zkoumati, zda živobytí úřednictva
při tomto, podle vašeho mínění, skvělém placení je dnes lepší,
než bylo za války nebo před válkou. Avšak jedno jest jisto: všechny
nouzové výpomoci a drahotní přídavky neprospěly ničeho. Živobytí
je dnes značně horší, než bylo dříve. Zákon by byl odůvodněn a
bylo by možno jej přijmouti, kdyby se drahota skutečně zmenšila.
Avšak nikdo z vás nebude míti odvahu to tvrditi, kromě zpravodaje,
jenž nám v této důvodové zprávě vypráví, že nastalo zlepšení,
zlevnění. (Výkřiky. Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Schollich (pokračuje): Nikdo z vás nebude míti odvahu chtíti opravdu tvrditi, že se drahota zmenšila. Naopak, při vaší nerozumné hospodářské politice, kterou zde provozujete, dokonce ještě den ode dne stoupala. Může vůbec úředník s tím, co dnes dostává, vystačiti? Úředníci jsou namnoze odkázáni na vedlejší výdělek a na druhé straně - víte, jak to namnoze dopadá - není-li úředník správně placen, hledá si jiné vedlejší zaměstnání. Zde na této půdě kvete úplatnost, a úplatnost v úřednictvu některého státu může býti zmenšena jenom tenkráte, jsou-li úředníci dostatečně placení, aby mohli z toho býti živi. Nyní pravím dále: Je správno, jestliže podle § 1 ponechává se nadále pro příští rok nouzová výpomoc a drahotní přídavky. Není však ospravedlněno, že chcete provésti omezení, že předpisujete úředníkům 8% pensijních příspěvků a 25% daně z příjmu. Neboť to činí pro jednotlivce tisíce. Nevystačil-li již dnes s nynějším platem, řekněte mi, pánové a dámy, jak má v budoucnosti vyjíti!
Avšak tento zákon postihuje netoliko státní úředníky, postihuje také úředníky samosprávných těles, úředníky župní nebo zemské, okresní a obecní. V tom směru to jest, jak již bylo řečeno, těžkým zasažením do samosprávy obcí. Na to však musili jsme býti také připraveni, neboť již ode dvou nebo tří let měli jsme příležitost pozorovati, že naprosto nechcete opravdové obecní samosprávy. Dosadili jste velikou finanční komisi, sestátnili jste obecní policii, částečně alespoň, a podobně více. Zákon ze dne 17. prosince 1919, tak zv. zákon o obecních úřednících, uznává však obecní samosprávu alespoň ještě v tomto směru, když obcím dává právo stanoviti výši platů svých úředníků. V § 25 praví se výslovně, že na každý způsob zůstává dosavadním zaměstnancům právo rozhodnouti se svobodně v prvních třech měsících po tom, kdy tento zákon nabude účinnosti, chtějí-li, aby se s nimi nakládalo podle těchto ustanovení či podle dosavadních ujednání s jejich službodárci. Z dnešního zákona mluví úplně jiný duch. Zde se právo obecních a okresních úředníků porušuje, zde se obecním úředníkům béře řádně nabyté právo, které dosud měli v tom, že jim obce blahovolně poskytovaly lepších platů. Mluvíte o tom, aby byli obecní a okresní úředníci a samosprávní úředníci postaveni na roven se státními úředníky, to však není žádné postavení na roveň, také není možno nějaké postavení na roveň potud, že státní úředníci mají zvláštní jiné výhody, jako zlevnění jízdného, dobročinná zařízení, ošacovací akce a pod. Ty scházejí obecním úředníkům. Ustanovením § 3 předloženého zákona, který ovšem jste v rozpočtovém výboru poněkud zlepšili tím, že první věta tohoto vyrovnávacího zákona má býti provedena až na konci roku 1922, je dnes postavení obecních úředníků značně zhoršeno. Mnozí, kteří dnes mají více, ztratí tisíce a tisíce, zvláště oni, kteří mají v obcích těžkou službu, na příklad v lázeňských místech.
Nejtěžší zasáhnutí je však obsaženo v § 2. To je prolomení paritního zákona. Zde se prostě učitelům těžce dobytá parita opět béře, ponechává se jim pouze 80, pokud se týče, 70% nynějších příjmů. Odůvodnění v důvodové zprávě jest přímo skvělé. Praví se zde, že hospodářské postavení učitelstva je po uskutečnění paritního zákona poměrně značně lepší než státních úředníků. Z toho důvodu prý musí nastati zmenšení. Nuže, pánové, neviděl jsem dosud ve svém životě ani jediného učitele, který by se byl stal milionářem. Neviděl jsem ještě žádného učitele, který by si mohl získati větší majetek. Za to však viděl jsem učitele, kteří po těžké době služby, ve které se nepřetržitě 30, 35 nebo 40 let plahočili, šli do pense s hladovými platy. Neboť nynější učitelé-pensisté jsou na tom velice špatně, a jest to přímo ostuda, z čeho ti lidé dnes musí žíti. Umírají hladem za živa. Přes to se stále mluví o důležitosti učitelského povolání, o důležitosti výchovy příštího pokolení, že blaho a strasti každého národa a tím také státu závisí na této vychovatelské práci. Neboť zde se vychovávají pokolení a každý z vás jistě pozoroval blahodárný vliv práce učitelovy. Po celá desetiletí trval boj, až byl proveden tento paritní zákon. Dne 23. května 1919 bylo konečně usneseno postaviti je na roven se státními úředníky. Článek 2 paritního zákona stanoví výslovně, že se má dostati učitelům netoliko služebních platů stejně jako státním úředníkům, nýbrž také ostatních výhod. V § 6 tohoto zákona, odstavec 5, uvádějí se lhůty období postupu učitelstva občanských škol v soulad s obdobím skupiny B státních úředníků. Zákon ze dne 7. října 1919 zaručuje úředníkům skupiny C postup do VI. třídy hodnostní, čímž přirozeně také pro učitelstvo byla stanovena doba postupu. Hledisko, jež při tomto zákoně bylo zachováno, bylo: stejná práce, stejné předběžné vzdělání, stejné platy. To byla nejvyšší vedoucí zásada pro tyto úpravy platů. Avšak i zde ukázalo se znovu, že duševní práce není nikdy správně ceněna, že je ceněna méně než práce ruční. Tu není viděti, a protože není hmatatelná, činí se rozdíly a jest podceňována, a to vedlo k tomu, že skutečně jednou bylo tvrzeno, že činnost pradleny s tohoto hlediska jest mnohem potřebnější a důležitější, než činnost vysokého úředníka. Z úředníků je opět zvláště stav učitelsky vydán nejostřejší kritice. Neboť zde vidí se vždy jen to příjemné, to dobré, krátká doba pracovní a všechno to nepříjemné, co toto povolání s sebou nese, se přechází. Nevidí se, jak namáhavá je to práce, jež musí býti při vychovávání dětí vykonávána. Mnohdy ovšem ukáže se to v domácím kruhu, když matka nebo otec prohlásí: Nechtěl bych býti učitelem, protože bych se již dávno pověsil, mně by praskla trpělivost. Tu se uznává, jak těžkým je povolání učitelské. Dlouho to trvalo, než práce učitelstva byla poněkud lépe oceněna. Zde však se vidí jen krátká doba pracovní, jak jsem řekl, ne však to, co kolem toho a na tom visí, to množství práce, kterou ještě nad to musí učitel konati. Jest zajímavo, že jednou to bylo vypočteno a že vyšel zde pracovní výkon, jenž celkem činí 50-56 pracovních hodin v týdnu.
Průměrná učební povinnost spočívá ovšem jen v 21-24 hodinách učebních. Avšak vedle toho má ještě celou řadu jiných povinností, jako dozor před počátkem vyučování, dozor nad žáky v hodinách poledních, opravy, konference, úřední předpisy, katalogy, vysvědčení, třídní knihy, výkazy o školní docházce, školní knihovnu, suplování a podobně. Přicházíme celkem k výkonu průměrně 9 hodin na den. Ve starém Rakousku to bylo již uznáno a hodina vyučování postavena na roven jiné hodině kancelářské. Musili byste to prodělati v praktickém životě, musili byste zkusiti napětí nervů a požadavky ve škole, jež právě udílení vyučování klade na učitele stálým mluvením, a shledáte pochopitelným, že práce v kanceláři a školní vyučování vykazují podstatný rozdíl. Nechci poukazovati na to, že, jak známo, proslulí lékaři se o tom vyslovili a ukázali, že práce učitelova je nadmíru namáhavá a rozčilující, jako nervový lékař dr. Sänger, který řekl, že jedna hodina školní musí se počítati jako nejméně dvě pracovní hodiny v ostatních duševních povoláních. Je to tedy těžké povolání, jež vyžaduje po 10měsíční práci dva měsíce vypřáhnutí. S tohoto hlediska byla tenkráte parita provedena. Došlo se k tomu, aby vzdělání učitelstva bylo povzneseno a kvalitativní práce učitelů byla lépe oceněna. S tím nyní se má opět přestati. Jdeme i zde opět do zadu, jako již při tak mnohém v tomto státě. Celá školní reforma, která se zde podle novodobých prý hledisek provádí, je proti starému Rakousku krokem do zadu nejhoršího druhu, tak také i zde při prolomení parity. Trvala ovšem pravděpodobně závistníkům a zlomyslníkům již příliš dlouho a boj o paritu nastal hodně brzy. První útok nastal již svého času za nepřítele učitelů, finančního ministra dr. Engliše, který si zvláště vyhledával učitelstvo škol měšťanských a učitelstvo ručních prací. Pokoušel se tenkráte mobilisovati státní úřednictvo proti učitelům. Chtěl jednomu dáti něco více, druhému něco méně, chtěl úřednictvo rozděliti sobectvím. "Rozděl a vládni", "divide et impera", mělo i zde opět přijíti k platnosti, tenkráte však se to nepodařilo. Státní úředníci neklesli, dodrželi učitelstvu věrnost. Po druhé vyšel útok z ministerstva financí tím, že se přišlo na zemský výbor na Moravě a na zemské správní komise ve Slezsku a v Čechách s požadavkem, aby vyšetřily, zda učitelům občanských škol patří postup do VI. třídy hodnostní. O třetí prolomení paritního zákona dál se pokus, a také bylo provedeno, při slevě jízdného. Ač podle mého mínění patří učitelům sleva jízdného za všech okolností, bylo chytrým vykládáním zákona vlastně, poněvadž to bylo pouze nařízení, učitelům toto právo u správního soudu často upíráno. Čtvrtý pokus byl učiněn minulého roku tím, že nechtěli učitelům nouzovou výpomoc vyplatiti, vlastně ji snížiti.
Vidíte tedy, jak soustavně zde bylo pracováno na prolomení parity od dlouhé doby, všemi prostředky ve veřejnosti, v tisku, při každé příležitosti bylo poukazováno na to, že učitelstvo dostává přes příliš mnoho, že béře obrovské platy, že ředitel občanské školy dostává mnohem více než na příklad přednosta soudu.
Zvláště učitelky ručních prací, že mají vysoké příjmy, větší než ředitel atd. Na konec byl vždy kladen požadavek, že zákon musí býti stůj co stůj novelisován. Nechci se pouštěti do všech těch nesmyslů, je to proto nesmysl, protože paritní zákon je vybudován na stejném předběžném vzdělání, na stejné práci. Následkem toho bylo by prolomení zásadně nespravedlivostí proti učitelstvu. Vedlo by příliš daleko, všechno to vyvraceti a ukazovati, že učitelům tímto odůvodněním při postavení na roven se státním úřednictvem nic nebylo darováno. Jestliže však tento zákon béře jednotlivým úředníkům v roce tisíce, béře učitelům ještě mnohem více. Zkrácení činí na příklad u svobodných učitelů v XI. hodnostní třídě 30% = 1312 Kč, v X. třídě hodnostní 1800 Kč, v IX. hod. tř. 2160 Kč, v VIII. hod. tř. 2520 Kč atd. U ženatého učitele se 2 dětmi v XI. hod. tř. 2700 Kč, pak jde to dále: 2952, 3384, 4032 atd.; u učitele se 6 dětmi stoupá zkrácení od 4104 Kč do 6048 Kč v VII. třídě hodnostní. K tomu přistupují ještě 8%ní pensijní příspěvky a 25% daně z příjmu, totiž jinými slovy: v městě činí snížení 15-17% a na venkově 20-25% dosavadních platů, totiž čtvrtina dosavadního platu se prostě učitelstvu vezme. Musím žasnouti nad troufalostí, kterou měla česká většina koaličních stran, musím žasnouti nad troufalostí, kterou měl zpravodaj, když s tím vystoupil v době, kdy drahota je tak veliká, kdy skrovný plat tohoto úřednictva nestačí ani na nejnutnější, že tento skrovný plat má býti ještě zkrácen. Nechci mluviti o tom, že tento zákon je také porušením práva proti paritnímu zákonu, jenž byl jiným zákonem zrušen. Jedním škrtem pera, takořka přes noc, odnímají se zde státním, zemským, obecním a okresním úředníkům tisíce v době, kdy na mobilisaci, jež se dodatečně ukázala býti blamáží, jste vyhodili miliony a snad miliardu. Musím žasnouti, že jste měli odvahu tento zákon nám dnes předložiti v době, kdy žádáte na výzbroj vojska nový úvěr 500 milionů. Musím žasnouti nad troufalostí, kterou máte právě dnes ve schůzi, kdy jste povolili pozemkovému úřadu miliony. Tento zákon, který přirozeně nikdo nebude chápati, že právě nyní musil přijíti, povede k ohromnému roztrpčení, roztrpčení, jež nebude v žádném poměru k výsledku tohoto zákona. Neboť čeho tím dosáhnete? 8% pensijních příspěvků činí podle důvodové zprávy do roka celkem 140 milionů a placením 25% daně z příjmu získáte celkem 40 milionů, celkem 180 milionů v době, kdy jsme se dožili miliardového rozpočtu přes 20 miliard, vůči kterému je těchto 180 milionů jistě jen drobtem. To jest materielní efekt. Avšak dosáhnete jiného výsledku tímto zákonem, pánové z většiny, výsledku, na který pravděpodobně nebudete připraveni. Řekl jsem vám již dříve: ve státním úřednictvu nastane ohromné roztrpčení a vezme úředníkům všechnu chuť a lásku k práci. Úřednictvo bude to pociťovati jako bezpráví, že právě u něho má se začíti se zlevňováním cen, u něho, jež bez toho po celý čas bylo již téměř mezi mlýnskými kameny hospodářských poměrů drceno, u úřednictva, jež jest stále více proletarisováno. Řekl jsem již před tím, žasnu nad českou většinou, nad koaličními stranami, že se pokoušejí vlastně rozbíti pevnou oporu tohoto státu. Víte, že tento stát od narození trpí mnohými vrozenými vadami. Víte, že stát má nesmírně mnoho slabých stránek, a právě s tohoto hlediska musili byste klásti hlavní váhu na to, abyste měli zdatné, silné úřednictvo. Dnes však uvrhujete své úřednictvo do hospodářské bídy. Necháváte je hynouti při platech, se kterými nemohou za žádných okolností vystačiti. Dnes sejete neblahou satbu, jejíž důsledků se sami jednou zhrozíte. Vytrhujete svým úředníkům tu trochu lásky a chuti k tomuto státu úplně ze srdce. Úředníci poznají, že vlastně v tom mnoho proklínaném Rakousku jejich postavení bylo mnohem lepší než dnes v této demokratické republice. A já vám pravím, dnes přikládáte sekeru na kořeny tohoto státu. Usnášíte se na něčem, čeho důsledky se ukáží snad teprve v příštích letech, čeho následky pocítíte snad teprve v budoucnosti. Nám z německé oposice, pánové, může to přece býti lhostejno, jak v tomto státě sami vládnete k smrti. Byli jsme do tohoto státu beze své vůle vtlačeni a již stokráte jsme prohlásili, že nám to může býti lhostejno, jaký osud jej stihne. Avšak z důvodů lidskosti musíme se dnes obrátiti proti tomuto atentátu na úřednictvo jako celek. Z důvodů lidskosti musíme podati nejostřejší protest a hroziti krajním bojem, poněvadž tento zákon pociťujeme jako těžkou nespravedlivost. Navrhli jsme hlasování podle jmen. Chceme viděti, kdo z vás bude míti odvahu zvednouti pro to ruku. Chceme viděti, zda obstojíte venku před svým úřednictvem, zda především oni zástupcové úředníků, kteří sedí ve vašich vlastních řadách, obstojí. Prstem bude se musiti na tyto pány ukazovati.