Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Míním dáti hlasovati tímto způsobem: Nejprve bychom hlasovali o návrhu p. posl. Zierhuta, aby věc přikázána byla ještě výboru zemědělskému. Bude-li formální návrh p. posl. Zierhuta zamítnut, přistoupíme k hlasování o předloze samé. Zákon má pouze 4 paragrafy, nadpis a úvodní formuli a dal bych tudíž hlasovati pak o celé osnově zákona najednou.

Jest snad nějaká námitka proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyla.)

Není jí. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.

Kdo souhlasí tedy s návrhem p. posl. Zierhuta, aby věc přikázána byla ještě výboru zemědělskému, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh p. posl. Zierhuta je zamítnut. (Hluk.) Prosím o klid.

Teď budeme hlasovati o osnově samé.

Kdo souhlasí s jejími čtyřmi paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, jak jsou obsaženy ve zprávě výboru rozpočtového, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je zákon schválen v prvém čtení.

Poněvadž věci nebylo přiznáno zkrácené řízení, dám tedy druhé čtení na denní pořad schůze pondělní, poněvadž zítra ještě nebude 24hodinová lhůta prošlá.

Zbývá nám ještě rozhodnouti o resoluci výboru rozpočtového.

Kdo s resolucí usnesenou ve výboru rozpočtovém souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je resoluce schválena a zároveň tím je vyřízen odstavec 3. pořadu dnešní schůze.

Jelikož rozdána byla zpráva o odstavci 1. a 2. denního pořadu dnešní schůze tiskem, můžeme přikročiti k jich projednávání. Prve však, než přikročíme k projednávání těchto dvou odstavců, dal bych vyříditi druhé čtení věcí, jež jsou na denním pořadu. Námitek proti tomu není? (Nebyly.) Nejsou námitky.

Přikročíme tedy k odstavci 5, to jest

5. druhé čtení usnesení, kterým se schvaluje mezinárodní úmluva o dozoru na obchod zbraněmi a střelivem, uzavřená dne 10. září 1919 v Saint-Germainu en Laye (tisk 3248).

Zpravodajem je pan posl. dr. Hnídek a pan posl. Veverka.

Má pan posl. dr. Hnídek nějakou korekturu?

Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Nikoliv.

Předseda: Má pan kol. Veverka korekturu?

Zpravodaj posl. Veverka: Nikoli.

Předseda: Žádné korektury. Budeme tedy hlasovati v druhém čtení.

Kdo souhlasí s tímto usnesením, kterým se schvaluje mezinárodní úmluva o dozoru na obchod zbraněmi a střelivem, uzavřená dne 10. září 1919 v Saint-Germainu en Laye, teď ve druhém čtení tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím usnesení toto jest schváleno ve čtení druhém a odstavec 5. pořadu dnešní schůze je tím vyřízen.

Teď přikročíme ke

6. druhému čtení osnovy zákona, kterým se působnost zákona o pensijním pojištění rozšiřuje na Slovensko a Podkarpatskou Rus (tisk 3246).

Zpravodajem za výbor sociálně-politický je pan posl. dr. Winter. Má nějaké korektury?

Zpravodaj posl. dr. Winter: Ne.

Předseda: Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí ve druhém čtení s osnovou zákona tak, jak byla přijata ve čtení prvém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je osnova tato schválena ve čtení druhém a vyřízen je odstavec 6. pořadu dnešní schůze.

Přistoupíme k odstavci 7. Tím je

7. druhé čtení osnovy zákona o drahotních přídavcích pro rok 1922 k důchodům invalidním a starobním vypláceným na Hlučínsku (tisk 3257).

Zpravodajem za výbor sociálně-politický je pan posl. dr. Winter, za výbor rozpočtový pan posl. Kasík.

Má pan zpravodaj dr. Winter nějakou korekturu?

Zpravodaj posl. dr. Winter: Nikoli.

Předseda: Pan zpravodaj kol. Kasík?

Zpravodaj posl. Kasík: Ne.

Předseda: Budeme tedy hlasovati.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s touto osnovou zákona o drahotních přídavcích pro rok 1922 k důchodům invalidním a starobním, vypláceným na Hlučínsku, a to tak, jak byla přijata ve čtení prvém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím osnova tohoto zákona přijata je ve čtení druhém a vyřízen jest odstavec 7. pořadu dnešní schůze.

Přikročíme k 8. Tím je

8. druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění § 17 zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n., o finanční kontrolní komisi Národního shromáždění (tisk 3271).

Zpravodajem je pan posl. dr. Matoušek. Má pan zpravodaj nějakou korekturu?

Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Nikoli.

Předseda: Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí s touto osnovou zákona, kterým se mění § 17 zákona ze dne 25. února 1919 o finanční kontrolní komisi Národního shromáždění, a to tak, jak byla přijata ve čtení prvém, teď také ve čtení druhém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je tato osnova schválena ve čtení druhém a je tím vyřízen odstavec 8. pořadu dnešní schůze.

Přikročíme k 9., jímž jest

9. druhé čtení osnovy zákona, jímž se povoluje užíti dílčích dluhopisů, jez budou vydány Moravou v úhrnné jmenovité hodnotě 175 milionů Kč, k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů, a jímž se zrušuje zákon ze dne 20. ledna 1921, č. 27 Sb. z. a n. (tisk 3255).

Zpravodajem za výbor právní je p. posl. dr. Matoušek, za výbor rozpočtový pan posl. Petrovický. Pan zpravodaj dr. Matoušek má nějakou korekturu?

Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Nikoli.

Předseda: Pan zpravodaj Petrovický?

Zpravodaj posl. Petrovický: Nikoli.

Předseda: Nikoli. Budeme tedy hlasovati.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s touto osnovou zákona, jímž se povoluje užíti dílčích dluhopisů, jež budou vydány Moravou v úhrnné jmenovité hodnotě 175 milionů Kč, k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů a jímž se zrušuje zákon ze dne 20. ledna 1921, č. 27 Sb. z. a n., tak jak byla přijata ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím osnova tohoto zákona jest schválena ve čtení druhém a vyřízen je odstavec devátý pořadu dnešní schůze.

Přikročíme k desátému, jímž je

10. druhé čtení osnovy zákona, jímž se povoluje užíti dílčích dluhopisů 5% české zemské investiční půjčky elektrisační v úhrnné jmenovité hodnotě 15 milionů Kč k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů (tisk 3254).

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je p. posl. dr. Matoušek, za výbor rozpočtový p. posl. Jan Černý ze strany republikánské. Má snad pan zpravodaj dr. Matoušek nějaké korektury?

Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Nikoli.

Předseda: A pan zpravodaj Černý?

Zpravodaj posl. Jan Černý (rep.): Nikoli.

Předseda: Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí s touto osnovou zákona, povolující užíti dílčích dluhopisů 5% české zemské investiční půjčky elektrisační v úhrnné jmenovité hodnotě 15 milionů Kč k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů, a to, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je schválena tato osnova zákona ve druhém čtení a vyřízen je odstavec desátý dnešního pořadu.

Přikročíme k odstavci 11, jímž je

11. druhé čtení osnovy zákona, kterým se prodlužuje působnost zákona o drahotních příplatcích k úrazovým důchodům a mění se některá jeho ustanovení (tisk 3253).

Zpravodajem je pan posl. Laube. Má pan zpravodaj nějakou opravu?

Zpravodaj posl. Laube: Ano. V § 1, odstavci 1, v 5. větě místo slova "kteří" slovo "kterým", potom v řádce 6. místo "odpovídajícího" "odpovídající", aby tato věta měla souvislost, a to v tomto smyslu: "kterým podle zákonův o úrazovém pojištění přísluší důchod, odpovídající této ztrátě".

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí tedy s touto osnovou zákona, kterým se prodlužuje působnost zákona o drahotních příplatcích k úrazovým důchodům a mění se některá jeho ustanovení, a to s korekturou, kterou doporučil pan zpravodaj, teď ve čtení druhém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je schválen tento zákon ve druhém čtení a tím je vyřízen odstavec 11. dnešního pořadu.

Teď přikročíme k odloženým odstavcům 1. a 2. Ve smyslu dohody učiněné v poradě presidiální doporučuji, aby o obou těchto odstavcích, jež mají za obsah materii příbuznou, totiž obojí týká se nouzových věcí, byla provedena společná debata. Námitek proti tomu není. (Nebyly.)

Námitek proti tomu není. Přikročíme tedy k projednávání čís. 1 a 2 denního pořadu, to jest ke

1. zprávě výboru sociálně-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3275), kterým se upravují výhody poskytnuté státním a jiným veřejným zaměstnancům z důvodů mimořádných poměrů (tisk 3290), se 2 zprávami menšin,

2. zprávě výboru sociálně-politického o vládním návrhu zákona (tisk 3274), jímž se mění a doplňuji zákony ze dne 17. prosince 1919, č. 16 a 17 Sb. z. a n. z r. 1920, a ruší zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 289 Sb. z. a n. (tisk 3285).

Zpravodajem k odstavci 1 je pan posl. dr. Kubíček za výbor sociálně-politický, p. posl. dr. Nosek za výbor rozpočtový. K odstavci 2 je zpravodajem pan poslanec G. Navrátil.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor sociálně-politický k odstavci 1, panu posl. dr. Kubíčkovi.

Zpravodaj posl. dr. Kubíček: Slavné Národní shromáždění! Je mně svěřen úkol, abych v zastoupení většiny tohoto parlamentu promluvil jako referent k zákonu o úpravě výhod, poskytnutých státním a jiným veřejným zaměstnancům. Mluviti k otázce, která jistě není záviděníhodným thematem, není věcí snad příjemnou, tím méně pro příslušníka strany, která ve svých řadách má také tisíce státních a veřejných zaměstnanců. Považuji však řešení otázky platů státních zaměstnanců za zájem všech politických stran v tomto státě a jmenovitě za zájem státní, a proto musíme se smířiti s myšlenkou, že v tomto váženém sboru, Národním shromáždění, nelze mluviti vždycky jen o věcech příjemných, nýbrž že nám, zástupcům zodpovědným za dobré hospodaření v tomto státě, je také svěřen mnohdy úkol mluviti o věcech méně příjemných a mnohdy i nepopulárních.

Parlament při sdělávání rozpočtu musí býti spravedlivý. Proto musí hledati vždy střední cestu mezi krajními požadavky obyvatelstva tohoto státu. V našem státě největší příjmy plynou do státní pokladny z daní, které nejvíce zatěžují poplatnictvo mající vlastní existenci, tedy živnosti, zemědělce, průmysl a obchod, jinými slovy, jak se všeobecně říká, soukromá povolání. Tu je přirozeno, že stavy náležející k nejvíce poplatným třídám našeho státu, brání se vysokým daním a žádají na parlamentu, aby je stanovil měrou co možná nejmenší. Naproti tomu druhé skupiny našeho státu, které mají své povolání ve službě státní a veřejné vůbec, domáhají se, aby parlament pamatoval v rozpočtu na ně položkou co největší.

Jak nalézti střední cestu? Je nutno voliti kompromis, který sníží na jedné straně daně na míru nejmenší, na druhé straně snaží se uspořiti na státních výdajích, jejichž vysokou položkou jsou platy státních zaměstnanců. Při sdělávání státního rozpočtu shledala vláda i politické strany na rozpočtu pracující, že státní příjmy nestačí na krytí veškerých výdajů spojených s požitky státních zaměstnanců. Co tedy zbývá státu? Stát jako dobrý hospodář musí jednati jako soukromý zaměstnavatel, který nemá dosti příjmů ke krytí své obchodní a kancelářské režie a musí uvažovati buď o propouštění úředníků nebo o snížení jejich platů. Posuzujeme-li toto rozhodování se stanoviska solidarity zaměstnanců, musíme si doznati, že daleko spravedlivější je stejnoměrné redukování platů zaměstnaneckých, aby co možná největší počet zaměstnanců byl ponechán ve službě státní a nebyl propouštěn bez ohledu na další existenci. Pro tuto spravedlivější cestu rozhodla se vláda a střízlivý posuzovatel musí nezbytný krok jen pochváliti, poněvadž je jediným možným východiskem v dané těžké situaci. Je třeba býti soudcem spravedlivým a porovnati poměry státních zaměstnanců v době předválečné a v době nynější. Oč více bylo tehdá žádáno na státních zaměstnancích! Vzpomeňte si, kolik úředníků a zřízenců bylo na př. při odpovědné službě železniční, na stanicích poštovních a jinde, mnoho-li nároku na čas a odpovědnost činilo se na státní zaměstnance. Vzpomeňte si jen na tehdejší platy a spojené s nimi požitky, které v tak těžkou bídu uvrhly státní zaměstnance v době válečné a jež teprve za trvání naší republiky doznaly podstatného zlepšení. Republika to byla, to by bylo zdůrazniti, která zlepšila existenční poměry státních zaměstnanců, republika dala, co mohla. Pakliže v současné době se ozývají hlasy, že republika více dávati nemůže, je nutno počítati, co republika snese, a ne vésti svého živitele požadavky státního zaměstnanectva, požadavky nadměrnými, k bankrotu.

Nechci se dlouho šířiti o tom, co vlastně zavinilo dnešní přetížení republiky ve směru státního zaměstnanectva. Je jisto, že celá řada výhod, na př. osmihodinová doba pracovní, způsobila značné zvýšení počtu státního zaměstnanectva. Nutno doznati, že zlepšení existenčních poměrů státních zaměstnanců vyvolalo přímo nával do státní služby a že tak dobro na jedné straně přinášelo s sebou zlo na druhé straně.

Žijeme v době revoluční, a tu nutno mnoho omluviti a doznati, že nebylo možno s ohledem na humanitu a právo občanů převzíti značný počet státních zaměstnanců z bývalého Rakousko-Uherska a tím umožniti existenci v našem státě. To specielně adresuji do řad německých kolegů, kteří hlasovali proti této předloze.

Dalo by se o mnohých a mnohých ještě příčinách, které způsobily dnešní přetížení státního rozpočtu v otázce státních zaměstnanců mluviti, a já z celé řady příčin také vytrhuji několik výtek, které nutno učiniti v tom směru, kde snad bylo by potřebí rychlé a energické nápravy. My máme v některých ministerstvech zřízenu celou řadu zbytečných sekcí, i sekční šéfy máme bez resortů, máme v některých ministerstvech přímo ohromující nadbytek zaměstnanců oproti době mírové.

Vezmu na př. ministerstvo železnic. Za Rakouska zaměstnávalo toto ministerstvo v celku v celé říši 82.000 zaměstnanců a úředníků. Dejme tomu, že jsme převzali z celého Rakouska celých 82.000, dejme tomu, že 8hodinová doba pracovní způsobila, že musil tento počet o značné procento, řekněme o 20%, zvýšen býti, dejme tomu, že z důvodu invalidity a jiných důvodů a ohledů byl tento počet zvýšen o dalších 20%, dospíváme k cifře 122.000 zaměstnanců.

A při tom, zdůrazňuji znovu, beru plný počet všech státních zaměstnanců v celém Rakousko-Uhersku a prosím, naše ministerstvo železnic zaměstnává 156 tisíc zaměstnanců. Počítáme-li průměrný náklad okrouhle na 300 milionů, znamená to plus ve státním rozpočtu o 1 1/4 miliardy. Velectění pánové a dámy! To jsou poměry, které nemohou vésti stát k cílům, ke kterým bychom jej rádi přivedli. To jsou obrázky vytáhnuté náhodou z ministerstva železnic, které by se mohly v mnohých jiných resortech šířeji rozváděti. (Posl. Kreibich: Co jest s ministerstvem národní obrany?) Tam by právě německé strany měly nejméně příčiny si stěžovati, tam ve prospěch Němců bylo potřebí mnoho a mnoho převzíti. (Posl. Kreibich: Já to neříkám se stanoviska německého, nýbrž úřednického!) Nechci se šířiti o tom, poněvadž by to vedlo do detailů, k polemikám, a také pokládám tuto výtku, kterou jsem uvedl, za dostatečnou, abych upozornil činitele na to, jak účinné nápravy je na všech stranách potřebí.

Poněvadž pro poměrně krátkou dobu od převzetí referátu nebylo mně možno vypracovati podrobnou důvodovou zprávu, rád bych ve své řeči jako referent zdůraznil některé okolnosti, které by měly býti uvedeny v důvodové zprávě, při kterých bych si přál, aby v praxi při provádění tohoto zákona byly respektovány vládou a jejími orgány.

K obsahu zákona samotného nutno uvésti toto:

V § 1 zákona stanoví se pro civilní a vojenské státní zaměstnance a dělníky, že vedle dosavadního služného, místního přídavku a drahotního přídavku ponechává se v platnosti vyplácení požitků plynoucích z mimořádné a nouzové výpomoci v r. 1922; dělníci podléhají tomuto ustanovení, pokud jejich požitky nejsou upraveny kolektivními smlouvami.

§ 2 tohoto zákona, který nemá porušiti paritní zákon učitelský, týká se vyplácení mimořádné výpomoci a nouzové výpomoci pro veškeré kategorie učitelstva, při čemž pro Prahu stanoví se výše 80% a pro ostatní místa výše 70%.

§ 3 zdůrazňuje provádění parity mezi platy zaměstnanců státních a zaměstnanců zemí, žup a fondů jimi spravovaných a úředníků okresů a obcí, jakož i fondů a ústavů jimi spravovaných.

§ 4 vztahující se na ženaté státní a jiné veřejné zaměstnance, jejichž manželka je ve státní službě, odstraňuje dvojí placení drahotních přídavků a drahotních výpomocí. Zde prakse bude vyžadovati určité zdůraznění, a poněvadž, jak jsem již pravil, nebylo je možno v důvodové zprávě uvésti, uvádím je ve své řeči proto, aby při praktickém provádění zákona bylo hlavně respektováno v tomto: Pokud byly před 1. lednem 1922 zemským, státním a jiným veřejným zaměstnancům vypláceny za jejich manželky drahotní a jiné přídavky proti doslovnému znění § 4 tohoto zákona, v případě i proti dosud platným nařízením, nemohou býti i neprávem vyplácené přeplatky státní správou zpět vymáhány, poněvadž by bylo nespravedlivo, kdyby u rodin, které dnes těchto výdajů upotřebily pro sebe a své dítky, se vymáhalo zpětné vrácení, které by mohlo způsobiti velmi citelné ohrožení existence samotných rodin. Zde je potřebí, aby prakse, která se u jednotlivých úřadů a ministerstev provádí, byla spravedlivá a aby nedomáhala se zpětného vrácení obnosů, které byly vyplaceny a použity na životní potřeby.

§ 5 určuje povinnost státních zaměstnanců platiti pensijní příspěvky ve výši 8% pensijní základny. Ustanovení toto platilo již před válkou, kdy státní a veřejní zaměstnanci platili na svoje starobní zaopatření.

§ 6 zákona upravuje stejné poměry na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

§ 7 zavádí placení 25% daně z příjmu, a to od března 1922, aby povinnost tato vzešla až po kritické době zimní.

§ 8 zakazuje veřejným korporacím převzíti za své zaměstnance placení více než 75% daně z příjmu.

§§ 9, 10 a 11 jsou povahy formální a zmocňují ministra financí, aby v případě potřeby opatřil pro náklady vzešlé s prováděním tohoto zákona nutné úvěrní operace.

Tolik k obsahu zákona.

Náš národohospodářský spisovatel dr. Albín Bráf ve svém spise "Národohospodářské potřeby českého národa" vytýká českému národu jeho přílišný sklon ke státní službě a zároveň s tím souvisící nedostatek podnikavosti a obchodního ducha u českého člověka.

Doporučoval bych všem, kdož se o tuto otázku interesují, tento spisek ku přečtení, poněvadž v něm jistě dobrý znatel českých poměrů správně vystihnul určitý chybný rys české povahy.

Českému člověku daleko více konvenuje služba taková, kde má jistý plat, jistou pensi, a proto hnal se již před válkou do státní služby. Byla tu jistá falešná snaha státi se tak zvaným pánem pod pensí, při čemž se zapomínalo, jak malým "pánem" je ten, kdo má ve státní službě naprostou odvislost osobní a existenční.

Oč samostatnější je náš zemědělec, živnostník, průmyslník, i řemeslný dělník, který má ve svém povolání daleko více samostatnosti a schopnosti uplatniti svého podnikavého ducha a bez ohledu na různé ty hodnostní třídy a jiné stupnice docíliti lepšího postavení životního pro sebe a svoji rodinu.

Pokládal jsem vždy státní službu za lesklé pozlátko, a daleko více respektu budil u mne zemědělec, živnostník nebo průmyslník, který z prostého dělníka dovedl se propracovati ku vlastní samostatné existenci, nežli mnohý zlatý límec vysokého státního hodnostáře, který mnohdy cestou protekce dopracoval se na svoje místo. Nechci tím říci, že stát nepotřebuje státních úředníků, nebo snad, že podceňuji tento stav. Naopak vím, co svědomitý státní úředník musí ve svém povolání vykonati, a jak mnohdy nevděčný je jeho úkol, jemu svěřený, a jeho povolání.

Rád bych však svými kritickými slovy při této vzácné příležitosti, kdy mluvím o poměrech státního zaměstnanectva, plaidoval do jeho řad i do řad všeho obyvatelstva tohoto státu, aby dávaly mladé generaci tohoto státu takovou výchovu, která vedla by ku vybudování samostatných existencí, ku vybudování samostatných rodinných krbů, z nichž vycházeti budou povahy hrdé, a z nichž vymizí stálé vědomí práce v odvislosti. Není v zájmu úřednictva a zaměstnanectva státního nadměrné honorování, není v jeho zájmu také nadměrné přibírání sil do státních služeb. Jistě nepřiměřené množství sil ve státních službách a jistě nadměrné honorování jejich nevede k možnosti, aby úředník dobře kvalifikovaný, úředník schopný, byl náležitě honorován. Proč? Poněvadž při takovém ohromném počtu státních zaměstnanců, když je dobrá vůle někde udělati něco prospěšného, naráží tato otázka prostě na tu velkou cifru státních zaměstnanců, na ten veliký náklad, který je spojen s tím, že, když se vyhoví jedné kategorii, musí se vyhověti také všem ostatním kategoriím. Já bych plaidoval spíše pro to, abychom v našem státě měli úřednictva méně, ale více kvalifikovaného a lépe placeného.

Přál bych si z duše, aby státní zaměstnanci a úředníci s plným pochopením přijali tento zákon, kterým staví se do řad těch, kteří v tomto státě na svoje starobní opatření i za své příjmy v tomto státě začínají platiti spolu stejně s ostatními stavy našeho státu. A přál bych si z duše stejně, aby ostatní stavy vyšly vstříc státním zaměstnancům a aby jmenovitě v otázce životních potřeb dostalo se těmto osvědčení, že celá veřejnost s plným pochopením sleduje tendenci naší vlády i našeho parlamentu, redukcí cen a platů z doby válečné dospěti ku poměrům mírovým. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Slovo má dále za výbor rozpočtový zpravodaj pan posl. dr. Nosek.

Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Obsáhlý referát pana referenta sociálně-politického výboru zbavuje mne povinnosti, abych o mnohé věci se zmiňoval, která by jinak nezbytně musela zde býti pronesena jménem výboru rozpočtového.

Já se tedy jenom omezím na některé momenty, které jsou právě z hlediska úhrady státní velmi důležité. Pan referent sociálně-politického výboru zmiňoval se tady o jedné důležité věci, upozorňoval na to, že nebylo státu jen tak snadno možno různé ty zvýšené potřeby docela jednoduchým způsobem uhraditi, že by se mohl dostati do postavení se stanoviska sociálního jistě jenom politování hodného, že by musel přistoupiti k bolestné redukci dosavadního počtu svých zaměstnanců, a tu zase se stanoviska výboru rozpočtového, jemuž je právě jménem zákonodárného sboru bdíti nad tím, aby daňová způsobilost státních občanů nebyla přepiata a aby byla udržena také rovnováha ve státním rozpočtu, tedy aby jen tolik se vydávalo ze státní pokladny, kolik poměry hospodářské skutečně dovolují. Bylo nezbytno přistoupiti zde k jisté úpravě, která konec konců je vedena takovým způsobem, aby, jakkoli jest bolestnou a nepříjemnou, přece byla aspoň snesitelná a aby z ní bylo viděti tu vážnou a důležitou snahu, že stát náš snaží se, aby našim státním zaměstnancům zajistil pořádek ve státě, aby tím způsobem oni měli naději, že naše valuta, která poslední dobou právě vzhledem k tomu, že pozvolně, ale přece jistě krok za krokem alespoň pořádek se zavádí do všeho našeho státního hospodářství, nabývá také větší vážnosti na trhu zahraničním, způsobí také zlevnění cizozemských produktů, a tím i možnost zahraničního dovozu. Tím upravuje se cesta k poklesnutí cen ve vnitrozemí a tím zvyšuje se i naděje, budou-li poměry postupovati podobně příznivě jako dosud, že tato ujma, způsobená státním zaměstnancům, zlevněním na domácím trhu může býti zase vyvážena.

Jsem povinen zde poukázati na to, že celé ty srážky mají býti prováděny od 1. března následujícího roku. Státní rozpočet nemá ovšem hned celé úhrady pro potřebu, která je vytčena v § 1, ale tyto srážky, jakkoliv jinak účinnost zákona počíná od 1. ledna, budou se počítati teprve od 1. března následujícího roku, aby tu bylo jakési spatium přípravné, aby srážky nepočaly ještě v zimních měsících, kdy výlohy v každém menším hospodářství jsou větší než potom, když nastává snazší doba letní.

Výbor rozpočtový sledoval ještě jinou intenci a snažil se, pokud je to v možnosti, aby i v této osnově nějaká zlepšení způsobil, a to vedlo k tomu, že nebude povinností osob pensionovaných platiti 25% příjmové daně, že to zůstane povinností pouze těch, kteří jsou v aktivní službě a přece celkem mají hospodářské postavení lepší než jejich kolegové, kteří odešli již do výslužby.

Pokud se pak týká otázky unifikační, na kterou se musí při každém zákoně pomýšleti, dovoluji si upozorniti na ustanovení § 6, jehož podstatu možno vytknouti ve stručnosti takto: Zákonodárství finančně-právní na teritoriu někdejšího Rakouska, k němuž patří i historické země naší republiky, vycházelo při úpravě otázky, mají-li státní zaměstnanci ze svého služného platiti daň příjmovou čili nic, z toho názoru, že služné jim vyplácí stát jako jejich zaměstnavatel, že oni dostávají tím odměnu za svou práci, jinak však, že po stránce berní mají stejné postavení, jako ostatní spoluobčané, a jestliže tedy z platů státní pokladnou vyplácených vybírá se příjmová daň, tedy, že v prvním případě dává se to, jako odměna za práci se strany zaměstnavatele, s druhé strany pak, že daň je vybírána státem z důvodu výsostného jeho berního práva.

V teritoriu práva někdy uherského bylo nazírání jiné, tam byli od daně důchodkové, tedy naší daně příjmové v našem technickém slova smyslu, osvobozeni státní zaměstnanci. Poněvadž dnes se musíme snažiti o sjednocení práva na území slovenském i v bývalých historických zemích našeho státu, ruší se zásada, v příslušných zákonných článcích uherských vytčená, a zavádí se i na tomto poli zákonodárství jednotné.

Ostatní věci, které by zasluhovaly zvláštního zdůraznění, byly již vytčeny a připojuji se také jménem rozpočtového výboru k projevu, který zde byl učiněn jménem výboru sociálně-politického a doporučuji slavné sněmovně, aby této osnově také dala své ústavní schválení. (Potlesk.)