Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Musím však přece jen zdůrazniti, že pokusy s mnohých stran, boje horníků zneužíti a využíti, u horníků pravděpodobně nedojdou sluchu. "Moravsko-slezský Deník" a "Lidové Noviny" byly tak laskavy a líčily boj horníků jako věc národnostní a psaly, že by bylo už došlo k vyrovnání, avšak němečtí horníci v koalici prý usilují o boj a stávku a je prý po jejich. Pánové, to je směšná domněnka. Opakuji zde důrazně, že všechna usnesení v celém tomto sporu, všechna usnesení od srpna byla učiněna v úplném souhlase, v úplném srozumění, až do posledního rozhodujícího usnesení říšské konference jednomyslně jak českými, tak i německými horníky. A právě tak musím už předem odmítnouti výtky mnohých jiných listů levého směru, tvrdící, že jsou horníci opět zaslepováni a činí se pokusy zneužíti hornického boje pro nějakou politickou stranu. Doufám však, že i tentokrát horníci poznají a nahlédnou, že v tomto jich existenčním boji může běžeti pouze o živobytí, nikoli o politické chování té či oné strany, výhradně o živobytí dělnické třídy v této republice, že je nutno viděti v tom útok podnikatelů a my že jsme první na ráně. Víme a smíme doufati, že široké vrstvy dělnictva a veškerý organisovaný proletariát v tomto státě bude sympaticky a věrně státi za bojem horníků. Doufám, že mohu jménem našeho klubu prohlásiti, pokud sahá vliv našeho klubu jakožto parlamentní korporace, pokud sahá vliv naší strany, že proletariát bude všemi prostředky a všemi způsoby podporovati stávku horníků a dopomůže jim k vítězství. Doufáme, že ještě v posledním okamžiku bude možno, setrvá-li vláda na svém stanovisku, spor odkliditi bez boje. Neříkáme to ze strachu před bojem. Nikoli, říkáme, že by bylo v zájmu celé veřejnosti, aby nedošlo k tomuto boji podnikateli svévolně vyvolanému. Nedodá-li vláda důrazu své moci, nedodá-li vláda důrazu svému požadavku, své výzvě z 28. m. m., budeme bojovati nikoli jako výkonný orgán vlády, nýbrž budeme bojovati jako průkopníci třídy, proti jejímuž živobytí se podnikají útoky, budeme bojovati nikoli, abychom kladli požadavky, nýbrž proti tomu, aby životní míra dělníků nebyla stlačována na nejnižší stupeň. A že se začíná u horníků, u oné skupiny dělníků, jimž má republika za tak mnohé děkovati, jichž pilné práci má při nejmenším právě tak děkovati, jako pánům okolo Engliše, Scheinera a Rašína, to je svrchovaná svévolnost. Podle mého náhledu vedeme boj za třídu dělníků, kteří den co den musejí sestupovati do útrob země, aby s nasazením života, s újmou svého zdraví dobývali výrobků. Den co den stihne jednoho dělníka smrtelný úraz, 30-40 lehčích úrazů je na denním pořádku, to jsou oběti na bojišti průmyslu. A nemyslíte, že jest povinností i veřejnosti, aby se o tuto vrstvu starala, je-li jako míč vháněna do takového boje? Myslím, že ano. Oddálením boje na okamžik nejsou ještě poměry rozřešeny, neboť i když vláda prosadí své stanovisko, těžisko přijde později za vyjednávání a ke konci roku, nebo na počátku příštího roku dojde k dalšímu jednání, poněvadž věci spěchají. Krise je zde, to nepopíráme. Popíráme jen, že dělníci ji mají hraditi a zaplatiti, že mají pykati konec konců za cizí vinu. A opakuji to s tohoto místa znovu, nezavedete-li jiný způsob uhelného hospodaření, jak jsem to naznačil ve své řeči 24. m. m., bude to všechno jen utišující prostředek. Prosil bych tudíž, aby vláda v této dnešní schůzi jasně odpověděla na tři otázky na počátku mé řeči a abyste byli ubezpečeni, že horníci - ještě jednou to prohlašuji - nevstupují do boje svévolně, nýbrž jsou k němu donuceni zpupností podnikatelů. Nicméně doufáme, že v boji zvítězí síla jejich solidarity, síla jejich poctivého uvědomění. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Prokeš.

Posl. Prokeš: Slavná sněmovno! Není tomu ani měsíc, co naše republika prožívala neklidné chvíle, kdy se již zdálo, že nová litice války strhne nás ve svůj vír. To Karel Habsburk za pomoci jemu oddaných royalistických zpátečníků pokoušel se uchvátiti opětně trůn v sousedních Uhrách. Energické zakročení vlády naší republiky zmařilo tento dobrodružný pokus. Musel však býti uveden v činnost celý ten veliký aparát státní moci, a muselo býti pohroženo vojenským zakročením v Uhrách, aby záludný pokus Habsburka byl zmařen. Veškeré obyvatelstvo naší republiky oddechlo si, jako by obrovský balvan byl odvalen s jeho ňader, když bylo vidno, že dík mobilisaci naší branné síly, zlikvidován konečně úmysl Karla Habsburka.

Nové nebezpečí vynořuje se však před našimi zraky. A právě v této chvíli hrozí vypuknutí nového dramatu, který by sice nebyl ani tolik krvavý, nýbrž hrozné hospodářské důsledky, kdyby došlo k jeho ději, zastihly by celý život naší republiky. Hrozí propuknutí stávky všeobecné hornické v revíru ostravsko-karvínském, a nevím, dojde-li k ní, nebude-li to i signálem pro všeobecnou stávku ve všech uhelných oblastech naší republiky. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Hornická stávka! Kolikráte již v uplynulých desetiletích rozechvívala netoliko mysl zúčastněných havířů, nýbrž i všech ostatních vrstev našeho obyvatelstva. Neboť stávka horníků znamenala vždy strašnou poruchu výrobního a hospodářského života všeho ostatního průmyslu. Horníci zastaví práci a tím je zastaven chod ostatního průmyslu, dopravnictví na železnicích rázem musí ochabnouti, nefárají-li havíři a netěží-li se z hloubi šachet uhlí. A i domácnosti všeho ostatního obyvatelstva jsou stávkou zasaženy, neboť i pro není již uhlí, aby se v době zimní mohly ohřívati.

Obrovský boj horníků v roku 1900, který ještě mnozí mají v paměti, prokázal nejeklatantnějším způsobem, co takový zoufalý zápas dělníků s kapitálem na život a na smrt znamená. A proto je nutno s tím větší pozorností a rozvahou sledovati, jak se v dnešních dnech drama rozvíjí a všichni, kdož mají dobrou vůli a dostatečnou moc, jsou povinni napnouti všechny síly, aby k boji nedošlo, aby spor horníků s mocnými uhelnými magnáty byl smírně vyřízen, a sporné otázky byly urovnány.

Nechť si nikdo nemyslí, že dnešní postup horníků je nějak frivolní (Výborně!) a nezodpovědný! Hornictvo revíru ostravsko-karvínského, majíc za sebou trpké zkušenosti života, nepočíná si lehkovážně! Ale je-li neústupností a zvůlí uhelných králů deptáno, sahá-li se mu na jeho nejprimernější podmínky existenční, pak je mu v plné míře dovolena obrana, i když ona se nazývá stávkou, po případě generální stávkou horníků v celé republice.

Naše veřejnost má o způsobu práce, o životě horníků a jejich mzdách naprosto nesprávné a nevěcné představy. V řadách buržoasních, zásluhou tisku dělnictvu nepřátelského, panuje mylný názor, že horníci nechtějí pracovati, že jsou za své výkony skvěle placeni a že z rozmařilosti opovažují se vyvolávati spory s kruhy zaměstnavatelskými. Žel, že uhlobaroni mají dosti prostředků, aby lživé tyto zprávy o skvělém postavení horníků mohli nechati rozšiřovati. Jejich rukama probíhají miliony, oni sami tančí nad obrovskými zisky a co jim na tom záleží, vrhnou-li na jednostranné zpracování celé veřejnosti nějaký milion, za což jsou horníci špiněni a hanobeni a uhlobaroni stavěni do světla co hotové oběti frivolnosti a bolševictví havířského! Všem těm oblouzeným lidem, jejichž představa o práci a postavení horníků je zkreslena, pravím: Pánové, sfárejte jednou do některého dolu v ostravsko-karvínském revíru, pobuďte 8 hodin, jak to denně činí horníci, v hloubi několika set metrů pod zemí. Vezměte nosatec či krompáč či táčky a plahočte se 8 hodin v ponuré tmě osvětlované jen blikajícím světélkem sicherky a budete míti ihned představu o skutečné práci hornické. Tam v pracovním místě musí horník velice často leže, poněvadž uhelná sluj je nízká, že nemožno tam stoje, či v dřepu kopati uhlí, pracovati, nad jeho hlavou trčí balvany kamene či uhlí, hrozící každou sekundou jej zasypati a rozdrtiti. Kdo má odvahu k takovéto práci, nechť se hlásí. A myslím, kdyby mnozí páni jen shlédli způsob práce hornické, že by rázem ztratili ilusi o domnělém ráji horníků, netoliko na Ostravsku, ale ve všech jiných uhelných revírech.

Jakže to napsal náš veliký slezský bard, Petr Bezruč, o životě ostravských havířů? "Sto roků v šachtě žil jsem, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí, za sto let v rameni bezmasém svaly mi v železo ztuhly. Chléb s uhlím beru si do práce, z roboty jdu na robotu, při Dunaji strmí paláce z krve mé a z mého potu".

Ano, tak to je! Náš horník prožíval celá desetiletí nesnesitelná muka novodobého Promethea. Nenasytný kapitál uhlobaronů nerval mu sice denně játra, jak dí báj o Prometheovi, ale rdousil jej, utlačoval přímo neslýchaným způsobem. O hornictvu často v novinách se psalo, i v rakouském parlamentě se o něm hovořívalo, ale bylo to vždy za nejtragičtějších okolností. Buďto nějaká důlní katastrofa, při níž sta lidských životů bylo zničeno, zatřásla svědomím citlivých lidí, či to bylo u příležitosti havířského odboje, při němž jejich krev tekla potoky, viz Polskou Ostravu a Falknov, nebo to byl zoufalý zápas stávkový. Při všech těchto příležitostech uhelní magnáti vždycky s velkopanským gestem hráli sobě na povznesené nad jakoukoliv vinu a za tyto tragické události svalovali vinu na horníky. Ti hynuli, v jejich tělech vysýchal morek, jejich údy a těla byly mrzačeny, ale uhlobaroni shrabovali milionové zisky, brali lichvářské dividendy, rozšiřovali si závody nejmodernějším způsobem, stavěli si nádherné vily a královské paláce.

Tak bylo dříve. Ale nechť se nikdo neklame, že je dnes jinak. Po celou dobu války prožívali havíři život zotročených pariů. Nemusili sice většinou narukovati k vojenským tělesům na bojiště, ale byli militaristicky sešněrováni přímo nelidsky. Ani hlesnouti po celou dobu války nesměl havíř, jinak mu hrozilo nebezpečí kriminálu, uvázání na sloupek, nebo konečně poslání na frontu. V oné těžké době při těžké práci byli živeni horníci a celé jejich rodiny tuříny a kukuřičnou moukou jakosti ani pro dobytek neodpovídající.

Říjnová revoluce roku 1918 přinesla i havířům kus světla a zableskl pro ně paprsek naděje na volnější a svobodnější život. S revolučním elanem vystoupili na forum po uskutečnění svých starých požadavků, 8hodinové pracovní doby a upravení mezd na takovou výši, aby mohli se svými rodinami žíti životem člověka poněkud důstojným. Z těch dob, kdy také vlna drahoty světem letící doléhala i na ně, datují se jejich akce za zvýšení mzdy. Pravda, v té době uhlobaroni, z větší části to cizinci, multimilionáři arijského i semitského původu (Hlas: Těch druhých jest víc!) ze strachu před věcmi ještě horšími netroufali si hornictvu upírati nároky na lepší mzdu. Ale při každé úpravě výdělkových poměrů hornických přenesli uhlobaroni zvýšení mzdy na jiné tím, že zdražili uhlí. A zdražení uhlí znamenalo pravidelně netoliko onu část, kterou vyplatili horníkům jako zvýšenou mzdu, nýbrž připočtli si vždycky i nějaké procento pro sebe, takže oni vlastně nejvíce při tom zprofitovali.

Když loni zavedla vláda republiky československé uhelnou dávku, jejíž výše je arciť enormní, počalo se všeobecně mluviti, že tento stav jest neudržitelný, že naše uhlí jest tak drahé, že jeho ceny podlamují možnost výroby ve všech průmyslových odvětvích a tímto zdražením vylučují naši průmyslovou výrobu z konkurenční možnosti s jinými státy. Když se toto poznání šířilo a stalo se téměř všeobecným, ozvaly se hlasy, má-li býti u nás průmysl uschopněn konkurence, má-li také doprava na drahách býti zlevněna, že musí býti ceny uhlí odbourány a tím způsobem dosaženo nápravy. Jest jen podivno, že při odbourávání uhelných cen mají horníci býti ti, kteří první mají zaplatiti snížením mezd zlevnění uhlí. Proč právě horníci? Proč ti mají býti první při upravování hospodářských účtů v naší výrobě a konkurencí se zahraničím? Nejsou zde ještě jiní činitelé? Neváhám říci, že v prvé řadě musí přijíti stát se snížením uhelné dávky. Pak musí přijíti na řadu uhlobaroni, báňští multimilionáři (Výborně!), kteří musí sleviti ze svých zisků, a pak teprve snad bude možno mluviti o hornících. Ale ti mohou připustiti teprve potom snížení mezd, až bude mouka, maso, brambory, prádlo, oděv a obuv levnější, pak také oni jistě budou ochotni připustiti případné snížení svých mezd. (Výborně!) Ale dokud nejsou všeobecné potřeby, nutné k jejich životu, levnější, nemůže a nesmí býti o snížení havířských mezd v republice československé ani řeči. (Výborně!)

Uhelní podnikatelé operují bluffem, že chtějí donutiti horníky ke zvýšení výkonnosti a že jestli havíři tuto výkonnost zvýší, nemusí býti jejich mzdy sníženy a že uhlí přece tím bude levnější. Tímto manévrem chtěli uhlobaroni zaslepiti oči celé naší veřejnosti. Oni nechtějí prý horníků poškoditi na mzdě, oni prý mají jedině poctivou snahu zvýšiti uhelnou těžbu, která prý je klíčem k zlevnění uhlí. Zatím však podle jejich proposic měly býti v uhelném revíru ostravsko-karvínském - a nyní jeho příkladu následují i v jiných revírech - sníženy v listopadu mzdy o 10% a v prosinci o dalších 10%. (Slyšte!) Jde tedy celkem o snížení mezd o 20%. Na omluvu tohoto útoku, na hornické mzdy pevnou kolektivní smlouvou stanovené, uvedli, že horníci mohou toto snížení mezd uhraditi tím způsobem, že zvýší svou pracovní výkonnost a tím že mohou dosáhnouti výše mezd, na které se nalézaly před tímto 20%ním snížením. Podobná sofistika uhlobaronů může imponovati jen nekritické veřejnosti, která není znalcem hornických poměrů. To je zrovna tak, jako by někdo radil našim agrárníkům ke snížení cen jejich plodin o 20% s radou, ať těch plodin zasejí a sklidí více, čímž se jim úbytek oněch 20% zase nahradí větším odbytem.

Horníci samozřejmě na tento plán zástupců báňských magnátů nepřistoupili a z toho vznikl konflikt stojící před námi s hrozivou tvářností generální stávky hornické.

Je přímo nepochopitelným a neuvěřitelným, kterak se chová český buržoasní tisk v tomto sporu mezi českými havíři a mezi německými cizáckými kapitalisty. (Slyšte!) Z péra závodních odborníků přinesly Národní listy, Ostravský deník, Národní demokracie a ještě jiné časopisy v řadě článků kritické prý vylíčení celé podstaty této sporné otázky.

Diagramy o výši mezd a poklesu výkonnosti hornické snažili se papíroví zbrojnoši uhelných uhlobaronů klamati českou veřejnost. Jejich diagramy znázorňují, jak silně stouply mzdy dělníků od roku 1914 až do dnešní doby a jak silně prý poklesla jejich výkonnost. Myslím, že tyto diagramy potřebují doplnění, a to v tom směru, aby obsahovaly souběžně se zvyšováním mezd hornických také zvyšování cen uhlí. (Výborně!) A další diagram, který by nepochybně nesmírně zajímal celou naši veřejnost, byl by ten, jenž by pravdivě znázorňoval vzestup kapitalistických zisků. Nemíním tím zisky vykázané, neboť naši uhlobaroni strkají do svých kapes více z položky nevykázaných, nežli vykázaných zisků. Nechci křivditi uhelným magnátům, že oni při vykazování zisků šidí stát zapíráním skutečných zisků, čímž jej připravují o miliony na daních. Ale jistě jim nekřivdím, tvrdím-li, že všechna hornická ředitelství nejrůznějšími investicemi, na které obětují obrovské miliony, zisky zastírají a vytvořují tak i v době průmyslové krise další hodnoty a bohatství svých společností. Konečně jakýsi přehled o ziscích uhlobaronů skýtají jen společnosti povinné veřejným účtováním! Ale soukromé firmy báňských těžařů zisky své plně nepřiznávají, ony nechtějí dáti státu, což jest jeho, nyní se hrdlují s horníky, aby jim vzaly to, čeho si tito v době revoluční dobyli. Opakuji s podivením, že naše česká veřejnost tak nekriticky posuzuje spor českých horníků s německými uhlobarony! Naši měšťáci dovedou se rozčilovati pro sebemenší i zcela nepatrné národnostní šrůtky v nějakém zastrčeném hnízdě a při takových příležitostech dovedou vzbouřiti celou jejich vznětlivou a nacionální hypertrofií postiženou povahu. Když však 50.000 českých havířů rve se s německými grofy a se židovskými Rotschildy o skývu chleba, tu tato vlastenecká veřejnost, místo aby byla na straně, svá práva těžce obhajujícího proletariátu, staví se ostentativně po bok cizáckému kapitálu. (Hlas: Tak jest! Hanba jim!)

Ovšem, páni uhlobaroni i tu dovedou výborně fixlovati. Oni samotni nevyjednávají! Za ně vyjednávají jejich čeští horní ředitelové, a tu, myslím, je hlavní příčina neporozumění českého měšťáckého tisku pro tento spor. Kdyby před forem, před nímž se tento spor přetřásá, vystoupil za horní a hutní společnost generální řed. Jiří Günther, Richard Schöller, Alexander van der SträtenPonthotz či dr. Taussig, dále dr. Jan Larisch-Mönnich, dále Maxmilián Guttmann, Rudolf Guttmann, dr. Vilhelm Hermann Guttmann a Jan Emil Guttmann, dále za Ostravsko-karvínskou báňskou společnost Arnošt Rüdiger Starhemberg, Siegward Mayer Ketschendorf, Thun-Hohenstein, August Belegarde, pak za Rakouskou alpínskou společnost Vilém Kestranek, dr. Karel Kuppelwieser, Karel Fürstenberg, Eduard Rauscher-Steinberg, Max Trautmannsdorf-Weinsberg, za doly severní dráhy president Frant. Hardegg, Ernesto Camus, Emil Guttenberg a dr. Pavel Hammerschlag, za Wilczkovské závody Jan Nepomuk Wilczek, pak by sotva česká veřejnost a český vlastenecký tisk s "Národními Listy" v čele měl odvahu postaviti se po jejich bok.

Tito cizáčtí uhelní magnáti, z větší části bývalí šlechtici rakouští, nevystupují však na jeviště a posílají za sebe české statisty. Vystupuje tu za ně p. dr. Peters, kterého jsme ještě před krátkou dobou měli čest viděti na nejzodpovědnějších státních místech v naší republice; dále tu vystupuje ředitel Vítkovických kamenouhelných dolů pan Šebela a ředitel uhelných závodů severní dráhy pan horní rada Pospíšil. Nechci se ani v nejmenším dotknouti osobní cti těchto pánů. Znám je osobně dobře, ale nemohu si pomoci a v tomto sporu spatřuji v nich exponenty cizích zlých mocností, za jaké, myslím, že právem, pokládám multimilionářské uhlobarony. Tito pánové propůjčují netoliko své výborné odborné vlastnosti, ale i své češství ve prospěch německého kapitálu proti českým dělníkům. (Hlas: Dr. Fajfrlík! Přijel dnes do Prahy chrániti kapitalisty!) Může být. Komu by tu nenapadlo Havlíčkovo satirické rčení o českém Vaškovi, který "vyjda si s pány na led, když pán sklouzl, za něj si zlámal nohu". A tak se mi zdá, že to nepopulární odium s našich horníků přenáší se na naše české inteligenty, ať už na ty technické ředitele nebo na ty po revoluci kooptované členy správních rad těchto kapitalistických mocností. Nevím, je-li ta odměna tak skvělá, stojí-li za to, jakou mravní úhonu znamená pro ně toto postavení.

Němečtí kapitalisté podnikají útok na existenci českých havířů a úlohu harcovníků převzali v tomto zápase na sebe čeští inteligenti s českou měšťáckou žurnalistikou. Pánové, tak stojí věc hornické stávky v revíru ostravsko-karvínském. Nedivte se, že se bouří v člověku spravedlivý hněv proti těm, kdož hornictvu chtějí připraviti útisk, kdož naň útočí ve chvíli, kdy rozpory v dělnickém hnutí, mravní síla jeho organisace byla byť i jen z části, tedy přece otřesena. Ale mýlí se každý, kdo počítá s tím, že rozpor, který byl vnesen do druhdy jednolitého tábora hornického, povede k tomu, aby hornictvo na venek ztratilo mravní oporu a podporu. S tohoto místa prohlašuji, že podnikneme vše, aby spravedlivý boj horníků byl v jejich prospěch vybojován. Očekávám, že stát s celou svou mocí postaví se na stranu, kde jest právo a spravedlnost! A toto jest jedině na straně horníků!

Československá republika nesmí býti ani chvíli na rozpacích, má-li ona votovati pro své domorodé dělníky či pro cizácké kapitalisty, feudální šlechtice ponejvíce z Vídně a z ciziny.

Zástupcové uhlobaronů měli tolik odvahy, že odmítli zúčastniti se jednání, když je k tomu vyzval ministr veřejných prací. Tak daleko jsme již u nás dospěli, že si Kestranek, Günther, Larisch, Wilczek, Guttmann a Sternberg přímo troufají vysmívati se příkazu naší vlády? Jsem přesvědčen, že československá vláda má tolik moci a prostředků, aby cizácké i domácí uhlobarony donutila k povolnosti a poddajnosti.

Přestali-li se uhlobaroni obávati hesla socialisace, mohla by tato radost býti předčasnou. Hornictvo bude se domáhati, aby získalo vliv na správu závodů, na těžbu a kalkulaci, jak k tomu zákonem o závodních radách povoláno býti má. A jestliže by mělo dojíti přece k vypuknutí stávkového zápasu, pak nechť páni nezapomínají, že v myslích tisíců ostravských havířů bouří a syčí to jako v zavřeném kotlu a že slova Bezručova: "Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím, hlubokých páni vy dolů; přijde den, z dolů jde plamen a dým, přijde den, zúčtujem spolu!" tanou mi na mysli a běda, kdyby provokací uhelných magnátů mělo býti sáhnuto k nejhoršímu. Tu by to zúčtování s uhlobarony mohlo dopadnouti pro tyto velmi nepříjemně.

Jak jsem již řekl, uhelné ceny mají býti sníženy a horníci mají býti prvním pokusným králíkem s nímž má býti operováno. Já však pro zajímavost chci uvésti, co se právě děje v přítomné době, jak uhlobaroni až doposud řešili tento problém. Již byly vlastně učiněny náběhy, které by mohly vésti k snížení mezd. Horníci až do nedávna dostávali příplatek na levné maso. To činilo na 1 q 60 h. Tento příplatek na maso byl již horníkům odebrán. Jest jisto, že v poslední době značně byla zlevněna cena dříví. jehož se k zabedňování důlnímu mnoho potřebuje. Rovněž cena olejů, potřebných pro mazání strojů a pro těžní potřeby vůbec. jest zlevněna. To činí, ač to není podrobně vypočítáno, dosti značné snížení pracovní režie, ale přes to přicházejí páni uhlobaroni se svými proposicemi snížení mezd během dvou měsíců po 10%, to jest 20% a zvýšení výkonnosti o 20% a přicházejí s ekvivalentem zlevňovacím a zlevňují 1 q uhlí o 4 K. Ovšem zlevněné uhlí jest nejšpatnější jakosti, mour a prach, což se vlastně žádným zlevněním nemůže nazývati. Kdyby chtěli uhlobaroni tímto způsobem postupovati, pak by samozřejmě ceny uhlí zůstaly téměř nedotčeny, jenom že zisky, kterých by docílili, byly by nesmírné.

Ještě chci poukázati na některé momenty k této záležitosti se vztahující."Národní Listy" předevčírem v článku od spisovatele Gammy otřely se o horníky ostravské a štvaly proti nim celou veřejnost českou, že byli v době války tuze rakušáckými, že kopali uhlí a pracovali a že bez hlesu sloužili zájmům války a Rakouska. Domnívám se, že by celá veřejnost s povděkem seznala, s kým má co činit. Nevím, jakým revolucionářem a antirakušákem pan pisatel onoho článku byl. Je-li z Ostravska, tam mezi našimi inteligenty velkých protirakušáků jsme neviděli a jest lží a nepravdou, když naše havíře na Ostravsku nazývá rakušáckými. Jestliže se tito v době války musili podřizovat, byvše vojensky sešněrováni, všem vojenským předpisům, neznamenalo to otrocké sloužení Rakousku, nýbrž nevyhnutelnost, které se podříditi musili. Jak se s nimi nakládalo, když byli vzpurnými a renitentními, jest známo. Byli v celých desítkách voděni k divisijním soudům a odsuzováni k žalářům, posíláni na frontu, uvazováni k sloupkům, jak jsem již ve svých vývodech uvedl. To nebylo pro dobrovolné sloužení účelům válečným, pro rakušáctví a oddanost staré rakouské monarchii.

Viděli jsme horníky i v dobách válečných často se bouřiti, a pánové, jejichž jménem "Národní Listy" mluví a vystupují v úloze uhlobaronů, byli ti, kteří posílali naše dělníky na frontu za trest, že je nechtěli poslouchati jako otroci.

Po převratu horníci na Ostravsku dokázali názorně, jak jsou dobrými republikány a postavili se s celou svou rozradostněnou duší na půdu republiky a pracovali pro ni i když se uvádí a diagram dokazuje, že výroba klesla. Pak ty příčiny musí se hledati jinde než v neschopnosti a lenosti v práci.

Zkrácení pracovní doby samozřejmě znamená do jisté míry vzetí možnosti k dosažení výkonnosti, na které byli za 9hodinné šichty. Ostatně horníci nyní, kdy život se konsoliduje stále více a více, myslím, že to to nebude dlouho trvat a že výkonnost bude dosažena opětně na stupni jako dříve. Ostravským horníkům neoprávněně činí "Národní Listy" svým pisatelem výtky rakušáctví. Oni byli revolucionáři tak dobrými jako ti páni, kteří vystupují v úloze ochránců kapitálu. Bylo-li třeba pracovati, pracovali i v neděli a bývalý ministr veřejných prací Staněk může říci, když při svých zájezdech se na horníky obrátil, co požadoval, to udělali jistě ve smyslu pro republiku a veškeré její potřeby. (Předsednictví ujal se předseda Tomášek.)

A nyní, pánové, ještě na konec toto: V době hospodářských konfliktů - a my je nyní prožíváme najednou v několika stranách, na Ostravsku dnes teprve se rozvinují, ale na jiných místech ke stávce a mzdovým bojům již došlo - setkáváme se se zjevem, který sice ve starém Rakousku byl možný na denním pořádku, ale který v republice Československé nesmí býti všedním zjevem a nesmí býti v naší republice veřejností trpěn. To je zasahování státní moci, to užívání veřejných orgánů, sloužících státu ve prospěch kapitalismu a jeho služeb.

My se shledáváme na všech místech, kde stávka propukne, se zjevem, že na ochranu t. zv. pořádku, to jest na pozvání uhlobaronů, vysílají okresní politické správy četníky prý k ochraně klidu a pořádku, k ochraně těch, kteří pracovati chtějí. Já nevím, jaký to má smysl, když, řekněme, 90% dělníků zastaví práci a 5% je ochotno vykonávati služby zrádců a Efialtů. Jak je možno, aby státní aparát a státní úřady naše k ochraně těchto zrádců a poškozovatelů snah dělnických mohli vysílati na pomoc státem placené orgány, četníky? To je nesnesitelné a to bylo sice na denním pořádku při každém zlém boji ve starém Rakousku, ale v republice se tyto staré manýry zahnizďovati a uplatňovati nesmějí.

Vidíme ve východních Čechách právě nyní, kdy při stávce textilních dělníků okresní hejtmani posílají na stávkující tkalce četníky, v Králové Dvoře, v Náchodě a Nové Pace, kde četníci zatýkali dělníky, protože se srocovali a protestovali proti stávkokazecké činnosti v tamějších továrnách. V Čelakovicích je stávka kovodělníků, továrna je hlídána četníky, kteří vodí stávkokaze do práce.

Velectění pánové! Kdyby toto mělo se snad přenésti při propuknutí stávkového sporu na Ostravsku, pak ovšem bych musel do ministerských lavic volati, že by tím vzniklo tak příšerné nebezpečí, o jakém snad ani vláda a celá naše veřejnost nemá správnou a náležitou představu. Nebylo by snesitelným pro naše dělnické massy, kdyby v případě propuknutí boje mělo býti použito četníků nebo jakýchkoli jiných našich zřízenců státních pro ochranu Rotschildů, Wilczků, Larischů a jak se celá ta společnost židovských kapitalistů nazývá. Nerozuměli by tomu naši lidé, naši horníci, kteří místo aby se postavili na stranu českých horníků, stranili by tímto zasáhnutím kapitalistům. Já ještě v této chvíli neztratil jsem plně naději, že se spor vyřídí klidným způsobem. Apeluji na ministerstvo veřejných prací, ale netoliko na ně, ale na celou vládu naší republiky, aby s celou svojí autoritou postavila se na stranu dělníků, horníků, kteří nekladou žádných požadavků, nýbrž kteří se pouze brání proti lupičskému napadnutí se strany uhelných kapitalistů. (Výborně!) Kdyby horníci žádali snad zvýšení mzdy, kdyby vystupovali s neoprávněnými požadavky, pak bych ovšem tomu rozuměl, že by snad naše veřejnost dívala se na to nelibě, že by naše veřejnost s odporem řekla, že v době, kdy na jiných stranách jest tendence poklesu mzdového, přichází se nyní s požadavky mzdovými, novými a novými a s požadavkem zvýšení mzdy. Tomu tak není. Kdo přichází nyní, to jsou uhlobaroni, kteří chtějí dělníku, to, co si během boje vydobyl, vzíti a kteří chtějí mzdy snižovati. To si dělnictvo nesmí dát líbit a nenechá. Opakuj i. ještě jednou: Vláda má mravní povinnost postaviti se za horníky, ona má dosti možností, sil a prostředků, dohnati cizácké uhlobarony i když její vyjednavatelé jest naše domácí inteligence, aby se neodvažovali sáhat na mzdy hornické potud, pokud drahotní poměry nebudou takovými, aby se mohli horníci dosavadních mezd vzdáti. (Výborně! Potlesk.)