Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Draxl.

Posl. Draxl: Slavná sněmovno! Vzpomínám na dobu válečnou, kdy náš český horník byl voděn v řetězích. Vzpomínám také, že v jedné době kdysi řekli čeští horníci, že budou sabotovati válku a nechtěli se dáti přinutit, aby pracovali za podmínek, které jim v tehdejší době byly diktovány, že byl odveden celý důvěrnický sbor v řetězích do Terezína a po něm následovala celá řada ostatního hornictva. Vzpomínám sám, kolik tisíc horníků odvedeno bylo do žalářů za to, že sabotovali válku. V posledních dnech měl jsem příležitost čísti, jak vlastenecký žurnál "Národní Listy", které každým okamžikem využitkují každé sebe menší příležitosti, aby mohly dokázati, že jsou nejlepším vlasteneckým orgánem, že nejlépe hájí naše menšiny, tam jsme četli o našich hornících, o těch hornících, kteří svůj celý život tráví v těch menšinách a kteří nasadili vše za ustavení Československé republiky - že horníci se osvědčili během války, že jsou pravými Rakušany.

Bylo to po 28. říjnu a tu tak maně si vzpomínám, že byli to naši horníci, kteří utvořili dobrovolné sbory, obsadili vojenskou posádku, celá kasárna v noci, museli násilím vymoci a dobýt celé posádky, aby se jim ta rakouská posádka vzdala, aby jim předány byly zbraně a jak tento dobrovolně vytvořený sbor horníků okupoval pak ostatní místa a zabezpečoval existenci naší republiky. A snad ještě nevyplynulo se z paměti, když pak v pozdějších dnech ministr Vrbenský přijel do Mostu, kde za jeho přítomnosti se střílelo na ulicích a. kde padli mrtví a ranění, že to byli právě horníci, kteří na těch ulicích bojovali za existenci republiky.

A tu, když sledujeme nyní ten moment, kde vehnáni jsme byli do stávající krise, vzpomínám současně, že dne 24. května 1919 konala se anketa o socialisaci dolů, na kterou byli pozváni všichni interesenti a na této anketě proti návrhům na socialisaci dolů bylo odpověděno: Je zapotřebí předem, než bude dělána socialisace dolů, aby pro dobu přechodnou vytvořen byl nový stav a zaveden nový pořádek. A bude zajisté zajímavé připomenouti, jak právě zástupci majitelů dolů se vyslovili na této anketě, a já připomenu jen některý citát.

V prvé řadě byla to báňská akademie příbramská, kde jménem akademie vystoupil prof. Macek, který prohlásil: "Znárodněním dolů by nejen pracovníci rukou, ale také pracovníci ducha byli našimi státními příslušníky. Dála by se tedy jejich vědecká příprava na jednotnějším základě a obě tyto kategorie spojoval by nejen zájem stavovský, vycházející ze stejného povolání, ale i stejný zájem státní, resp. národní, pocházející z jedné a téže státní příslušnosti. Soudíme, že by se s přípravami mělo již v brzku započíti, a představujeme si, že by všechny kategorie pracovníků se už nyní měly v budoucí své úkoly zapracovat." Odporučujeme tedy, by již teď mohli na správě dolů svými důvěrníky spolupůsobit tak, aby s podnikateli nejen spolurozhodovali, nýbrž i spolu plnou zodpovědnost nesli. Vyslovujeme se dále proto, aby dělnictvu bylo ihned umožněno, aby se mohlo samo o svou osobu a bezpečnost v dolech postarat, ovšem pod vrchním dohledem úřadů. Vyslovujeme se pro spolurozhodování všech zúčastněných na čistém zisku v podniku, a v tom smyslu, že by tito na něm participovali indirektně, to jest, že by se čistý zisk třeba sloučil ze všech uhelných podniků a z jednotlivých uhelných revírů a použilo se ho k vybudování společných sociálních zařízení.

Zajímavějším však je doklad, kde se přiznává ředitel Lecker, který praví: "Starý systém se shroutil, jelikož se ukázalo, že je nadále neudržitelný. Nový systém se tvoří. Avšak, pánové, tento nový systém není ještě vybudován a je teprve ve vývinu a my jsme všichni na jeho vybudování povoláni spolupracovati. Nový systém musí býti takový, aby každý měl z něho nejen radost, nýbrž aby každý nalezl v něm existenci, a jehož život by se opravdu životem nazvati mohl. Byly spory, které se vyrovnávaly buďto systémem panovačnosti a poddanství nebo zvykem, kterým všeobecně pracující lid trpěl."

Slavná sněmovno! My si můžeme udělati takový malý obraz, co z toho všeho se splnilo, když si připomeneme jenom tato poslední slova, jak zde sám ředitel doznává, jak nespravedlivě bylo zacházeno s hornictvem, zejména že právě dnes prožíváme chvíli, že tento starý systém, proti kterému se ještě v r. 1919 na této uhelné anketě vyslovili všichni páni ředitelé, a jejž tehdy nám prohlašovali za pochovaný, se znovu má v plné síle rozvinouti.

Na této anketě, a to se právě vztahuje k dnešní interpelaci, která se projednává, o podílu na čistém zisku, byl to ředitel Günther, který ve své řeči prohlásil: "Na každém podniku budiž zavedena správní rada závodní, která by vzešla svobodnou volbou dle poměrného volebního práva. Volitelni jsou též zástupci odborových organisací. Úředníci a dělníci volí odděleně. Závodní rada bude míti následující úkoly: Spolurozhodovati v otázkách mzdy a mzdových sazeb, spolupůsobiti při správě všech lidumilných zařízení, dozor nad zúčtováním mzdy a mzdovou statistikou, právo navrhovati ohledně zlepšování podniků a všech k sociální péči zřízenců a dělníků se vztahujících otázek, bdíti nad obchodními uzávěrkami a bilancemi a účetním hospodářstvím. Čistého zisku z určitého podílu užije ve prospěch péče o dělnictvo, v jehož správě a užívání jsou dělníci úplně autonomní." Z této uhelné ankety vyšla pak zvláštní zvolená komise, která projednávala tuto nabídku pana ředitele Günthnera, kterou on zakončil příslušnými slovy: "Takto nabízíme vám ruku ke smíru a k vyrovnání stávajícího okamžitého sporu." V komisi, kde se pak projednával tento návrh, přišli páni a nabídli, aby do zákona o závodních radách bylo pojmuto ustanovení 10% zisku pro dělnictvo.

Zákon o závodních radách byl loňského roku uveden v platnost a dnes od odhlasování zákona o podílu na čistém zisku uběhly téměř plné dva roky a tento zákon do dnešního dne nenabyl platnosti. Tu se nám zdá, že se zde jedná o určitou hru. Tento zákon snad nemá nabýti platnosti jedině proto, aby se těch 10% čistého zisku nemusilo dělnictvu vyplatiti, aby těch 10% čistého zisku za celé ty 2 roky zůstalo zase pánům v kapse. Tu nemůžeme chápat, že i na straně vlády samé celá tato záležitost až do dnešního dne nebyla vyřešena. A jsme věru zvědavi, jak tato otázka bude vyřešena pro budoucnost, zda skutečně těch 10% čistého zisku, které vlastně se nebudou vypláceti horníkům, nýbrž které mají býti věnovány na humanní účely, zda těchto 10% bude za poslední 2 léta horníkům vyplaceno, nebo zda vlastně o to horníci přijdou.

A při této příležitosti mám také mluviti o otázce konfliktu hornictva s majiteli dolů. Musíme si připomenouti, že přes to, že byly odhlasovány zákony o závodních a revírních radách, zákon o podílu na čistém zisku, zákon o rozhodčích soudech, že přes to ocitáme se dnes v konfliktu. A chtěl bych tu říci jedno: do tohoto konfliktu jest dělnictvo přímo vháněno a ne snad že by se tak dálo výhradně se stran politických, ale děje se tak přímo majiteli dolů. Když sledujeme jednání s Mor. Ostravou, připomeňme si, že 21. listopadu pozval ministr veřejných prací na žádost organisací majitele dolů z Ostravy. K vyjednávání dostavili se 2 páni, kteří prohlásili, že nemají plné moci, že se zúčastní této porady jako hosté, takže celá tato porada skončila bezvýsledně. Pan ministr projevil přání, aby páni z Mor. Ostravy se dostavili 24. listopadu. Dne 24. listopadu přišli zase jen zástupci organisace a páni majitelé dolů zůstali vůbec doma a nevyhověli přání pana ministra. Teprve 28. listopadu dostavili se k jednání a tu trvali zase na svém, co provedli, odvolávajíce se na ujednání z 29. října. Aby nám bylo jasno. Tedy 29. října ujednáno bylo mezi majiteli dolů a současně mezi důvěrníky, že hornictvo jest ochotno zvýšiti svůj pracovní výkon o 20%.

Současně že má býti zjednána náprava ve výrobních poměrech tím, že mohou býti i mzdy regulovány tak, aby odpovídaly stávajícím mzdovým poměrům. Jakmile se pánové dostavili do revíru, provedli tu věc, že prostě oznámili na všechny závody, že od 6. listopadu se snižují úkolové sazby o 10% a zároveň že má se zvýšiti výkon o 10%. A pánové stojí tu na určitém stanovisku, prohlašují totiž, že se zvýšením výkonnosti musí býti také snížena mzda. Znamená to jinými slovy, že když horníci zvýší svoji výkonnost o 10%, za to, že více pracovali, mají býti trestáni tím, že se jim sníží o 10% mzda. To je výsledek jejich kalkulace. A zde právě musíme ukázati na jednu okolnost: My jsme při posledních poradách vytkli pánům z Mor. Ostravy, že rozdíl ve mzdových poměrech od jednoho dolu ke druhému téměř naprosto žádný neexistuje, že páni se dovedli tak dobře na všech dolech poraditi, že tam vlastně po celou dobu trvání nikdy nedali havíři vydělati více nežli tolik, co sami ustanovili, takže průměrná mzda obnáší 57 Kč. Diference od dolu k dolu neobnáší více, nežli kolem 4·5, snad i 8 Kč, kterýžto rozdíl je od jednoho dolu ke druhému. My jsme přímo ukázali pánům, že jestli se mluví o výkonnosti, že výkonnost nespočívá v tom, že horník snad nechce pracovati, nýbrž spočívá také v systému, který zavedli majitelé. Oni se brání tomu, nechtějí připustiti, aby životní úroveň horníkova byla zlepšena a stojí vlastně na stanovisku, že horník nesmí vydělati více nežli 56 až 57 Kč. Jakmile dosáhne tohoto stupně, hned se mu mzda reguluje, snižuje, a to je důkazem toho, že v Mor. Ostravě vlastně žádné pevné, určité mzdy doposavad není.

A tu nesmíme také přezírati té okolnosti, že během posledních 3 měsíců stoupla drahota, což bylo dokázáno v měsíci listopadu v denním tisku. Bylo dokázáno, že drahota stoupla za tyto poslední 3 měsíce o 171 bodů. (Slyšte! Slyšte!) A v době, kdy drahota stoupá, v té době přicházejí majitelé dolů a pokoušejí se o snížení mezd. A nesmíme se dáti mýliti, že snad jde jen o Mor. Ostravu, jde také o ostatní revíry. Vedle Mor. Ostravy vypověděli kolektivní smlouvu na Falknovsku, vedle Falknovska i na Plzeňsku (Hlas: Nýřany!), vedle Plzeňska máme to i v severních Čechách, kde zároveň opověděli majitelé dolů v měsíci listopadu, že nebudou-li upraveny ceny uhlí tak, jak toho pánové potřebují, že v měsíci prosinci bude snížen ošacovací příspěvek na polovinu a v měsíci lednu že se vůbec vezme. Zároveň bylo nám opovězeno, že páni si ponechávají volnou ruku pro regulování úkolových sazeb, jak toho budou potřebovati. Dále se také vedou stížnosti a pánové stále ukazují na to, že jest uhlí drahé. Já si zde dovolím ukázati na jeden moment. Mluví-li se stále o drahotě, pak si také připomeňme, že mzda horníků obnáší při výrobních nákladech kolem 30%, také až 35%. Ale co pánové vydělají při velkoobchodu, o tom se nemluví. Tak až do poslední doby byl zaveden systém, že když velkoobchod koupil vagon uhlí ve váze 110 q, tedy zaplatilo se za něj pouze 100 q, těch 10 q se počítalo jako ztráta při dopravě, na př. ze severních Čech do Prahy. Pro maloobchod se počítá zase další ztráta, která obnáší také kolem 6%, takže doposavad se počítalo jenom na ztrátě při dopravě uhlí kolem 16% na jednom vagonu.

Vedle toho pánové měli podíl na čistém zisku, který obnášel také 10-15%, takže můžeme počítati, že při jednom vagonu vydělávají lidé, kteří prostě jen s uhlím obchodují, 300-500 K. Tedy to je také jeden pramen, proč je u nás uhlí drahé.

Vedle toho chci poukázati na jeden další důležitý moment. Bývalý ministr Kovařík loňského roku povolil také našim cukrovarníkům dovoz uhlí hornoslezského, a to 250.000 tun hornoslezského uhlí, které se platilo o 3000 K dráže, nežli uhlí naše téže kvality. A to mělo za následek, že při rozpočtu letošním mezi položkami, zač se bude prodávati cukr, nalezla se také položka za předražené uhlí 6.50 K na 100 kg.

Tedy u nás na jedné straně se volá, že se má šetřiti na úřednících, na státních zřízencích, má se šetřiti na dělníku v továrně a v dolech, těm se mají snížiti mzdy, a na druhé straně se tímto způsobem prohospodaří u nás miliony, jednak tím, že se kupuje drahé zboží z ciziny, a u nás nastává nezaměstnanost. Já zde přímo poukazuji k tomu, že letošního roku bylo propuštěno z práce a máme bez zaměstnání přes 10.000 horníků, v té době, kdy se k nám dováží uhlí z ciziny, a těmto 10.000 horníků v nezaměstnání se na druhé straně vyplácí podpora v nezaměstnání. Ti, co ještě pracují, musí zaplatiti to drahé uhlí z ciziny tou kvotou, která se dala jako přirážka na předražené uhlí, které se k nám v tomto směru dopravuje.

Nám je známo, že v poslední době se poukazuje na to, že prý je malá výkonnost. A tu právě přicházíme k momentu Moravská Ostrava. Když se důvěrníci v Moravské Ostravě zavazovali v ministerstvu, že se pokusí o to, aby výkonnost u hornictva byla zvýšena o těch 20%, aby celý ten spor byl smírnou cestou odstraněn, tu pánové trvali na svém stanovisku, že to jinak nejde, než že se musí současně snížiti mzda horníkům při tom, že kdyby prý se zvýšila výkonnost a mzdy zůstaly tak, jak jsou, by se prý nic nepomohlo celé situaci.

A tu poukazuji na poměry na Kladensku. V měsíci lednu byla výkonnost na Kladně 9·19 a obnášel výrobní náklad na 1 q 18 K 35 h; v září letošního roku stoupla výkonnost na 6·51 a snížil se výrobní náklad z 18% na 13·10%.

To je důkazem, že jakmile výkonnost u horníka stoupá, současně s tím klesají výrobní náklady a že z toho mají hlavně páni majitelé dolů zisk. A tuto zásadu nám chtějí páni stále popírati. Já se přiznávám zcela otevřeně, že je to u nás snad první případ, kdy se opovážili majitelé dolů předstoupiti před horníky a žádati na nich 20% zvýšení výkonnosti. Sledujeme-li výkonnost v Moravské Ostravě, vidíme, že od r. 1890 až do 1900, tedy za celých 10 let, stoupla o 16%, od roku 1900 do roku 1910 stoupla o 32%. Bylo však před tím jedno desítiletí, kdy výkonnost zase poklesla. A tu, když si uvědomíme, že průměrně potřebovala Moravská Ostrava plných 10 let, aby zvýšila svoji výkonnost o 30%, stojíme před otázkou, zdali je to možno a zdali je to také oprávněný požadavek, aby se dnes předstoupilo před hornictvo a pravilo se kategoricky, že za 2 měsíce musí zvýšiti svoji výkonnost o 20%, když se dříve na to potřebovalo celé desítiletí, aby se této číslice mohlo dosáhnouti. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

A tu ku konci chci podotknouti, proč u nás tyto otázky nejsou vyřešeny. Je to první případ, kdy od převratu se pokoušejí majitelé dolů úplně ignorovati organisace dělnické a činí pokus rozbíti dělnickou solidaritu. K tomu si dovolím poznamenati, že během poslední doby, kdy vyjednávání bylo v rozhodujícím stadiu, objevila se řada intrik a přicházeli různí pánové, kteří se pokoušeli solidaritu sdružených odborových organisací bez rozdílu politického přesvědčení, které jsou jednotny v tomto boji, rozeštvati a rozbíti.

Dále jest to vyhlášení války demokracii, která má našemu státu způsobiti veliké škody hospodářské. Pánové volají po starém režimu, chtějí návrat ke starému systému panovačnosti a chtějí uvrhnouti zase tisíce horníků do starého bývalého otroctví. To jsou stará privilegia kapitálu, jež vedou boj proti demokracii hospodářské. Jsou to současné následky nerozhodnosti sociálního hnutí v naší republice, že nevypořádalo se aspoň v tom oboru práce, jako je hornický průmysl, kde socialisace dolů měla již dávno býti provedena a kde by bývalo bylo záhodno, aby socialisté bez rozdílu, jak v této sněmovně jsou zastoupeni, se pokusili tento problém jednou vyřešiti. (Výborně!)

Máme ještě celou řadu naléhavých požadavků, které čekají brzkého vyřízení. Jsou to na př. bratrské pokladny a báňské inspekce (Souhlas.) a vy, pánové, měli jste všichni příležitost sledovat od převratu, jak se u nás množí katastrofy. Když si připomeneme, že báňská inspekce právě za trvání naší republiky jest z nejchatrnějších, jaká kdy bývala a jakou kdy mohl český horník prožít, když víme, že máme v celé republice 54 báňských úředníků, kteří mají povinnost provádět inspekci v uhelných revírech, ale současně na všech rudných dolech, ale kteří sotva stačí vyřizovat záležitosti pánů majitelů dolů, takže jim na inspekci vůbec nezbývá času nalédneme, že jest již na čase, aby tato pro nás tak naléhavá otázka byla již jednou vyřešena.

Chci na konec říci, že náš poslanecký klub postavil se plně za požadavky hornictva a bylo by záhodno, aby také vláda v tomto směru zaujala své stanovisko, aby nedošlo snad k takovým opatřením, jakých v poslední době byli jsme svědky, aby totiž do našich hornických revírů na konec nebyli posíláni četníci a vojáci. Dovolím si upozorniti, že po všech zkušenostech, které v tom směru máme, by to nejméně prospělo našemu hospodářskému životu. Chci současně upozorniti vládu, že před 21 lety byla to rakouská vláda, která prohlásila tehdy, že se nebude mísiti do sporu mezi majiteli dolů a mezi horníky. Ta stávka před 21 lety nám pak přinesla zadostiučinění. Byl to sekční šéf Homann, který právě při jednom sporu s Moravskou Ostravou v pozdějších letech, když se pánové nechtěli vyrovnat, prohlásil: Pánové, když se nechcete vyrovnat s horníky, pak půjdete do Vídně a budeme to vyrovnávat tam, poněvadž jen jednou jsme nechali v Rakousku dojíti k tomu, aby horníci se sami vypořádali s majiteli dolů. Tím byla způsobena v Rakousku taková hospodářská katastrofa, že potřebovalo Rakousko celá desítiletí, aby hornický průmysl se znova zvedl a dostal se tam, kde byl před tímto hospodářským bojem.

A tu chci právě dnes upozorniti vládu, aby uvazovala o tom, zdali v této kritické době, kdy jest tolik nezaměstnanosti, dojde i k tak velikému hospodářskému boji, jako by byl boj horníků, by to nebylo také katastrofální, zdali bychom tím v hospodářském životě neztratili také to poslední, co máme. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): K slovu jest dále přihlášen pan posl. Haken.

Posl. Haken: Paní a pánové! Jsme na začátku ohromných krisí hospodářských, které jeví se jak ve financích jednotlivých států, jež hrozí bankrotem, jak v rozvratu valutním, tak i v rozvratu ve výrobě a obchodu mezinárodním a tento rozvrat má za následek ovšem v prvé řadě velkou nezaměstnanost dělnictva a důsledek ohromné zápasy sociální dělnické třídy. Z těchto znaků usuzujeme, že blížíme se do doby ohromné krise hospodářské, jež bude míti za následek rozklad a úpadek kapitalistických řádů. Tento fakt konečně přiznávají i národohospodáři měšťáčtí, ovšem ne naši domácí, kteří ještě tak daleko nedospěli. Kapitalisté chtějí odstraniti tuto vleklou krisi na úkor dělnictva. Ale ani touto cestou, tvrdíme my, nepodaří se velikou tuto krisi odstraniti, nýbrž podaří se snad jen prodloužiti umírání kapitalistických řádů, prodloužiti umírání vládnoucí kapitalistické měšťácké třídy.

Co chtějí kapitalističtí zaměstnavatelé? Oni chtějí se udržeti jako majitelé výrobních prostředků, dolů, půdy, bank atd., oni chtějí se udržeti jako vládnoucí, hospodářsky i sociálně nadprávná třída. Toho cíle míní dosáhnouti zotročením dělnictva. Prostředky k tomu volí tyto: snižování mezd, propouštění části dělníků, zbytku dělníků vnutiti větší výkonnost anebo delší dobu pracovní. Soukromokapitalističtí zaměstnavatelé vyhrožují dělnictvu každé chvíle obmezováním výroby nebo zavíráním závodů, zastavováním výroby, což také v některých případech z části provedli. Dělnictvo je na prahu ohromných zápasů sociálních, jež začínají nyní mzdovými spory. Kapitalisté postupují tu velmi chytře; oni nenapadají najednou dělníky všech kategorií, nýbrž napadají odbor za odborem. Prožili jsme zápas kovodělníků, který beztak není ještě vyřešen, prožíváme nyní ohromný zápas textilního dělnictva a jsme na počátku velkých zápasů uhlokopů.

Všechny odbory, dle mého náhledu, budou do tohoto boje vtlačeny, všechny odbory budou útokem kapitalistických zaměstnavatelů zasaženy a které ještě nebyly, tedy určitě budou zataženy do těchto zápasů.

Kapitalisté snaží se napadáním odboru za odborem zotročit odbor za odborem, stlačiti po řadě ve všech dělnickou mzdu a tak chtějí zotročit celou dělnickou třídu. Krví dělnickou a dělnickými mozoly má býti prodloužen život skomírajícího kapitalistického řádu, má být restaurován touto cestou strašný stav poválečný. Krví dělníků a mozoly dělníků mají se kapitalisté, kapitalističtí zaměstnavatelé zachovat při svém nadpráví.

Ovšem tyto ohromné sociální zápasy, do nichž dělnictvo nejen našeho státu, ale i ostatních států civilisovaných jde, nezůstanou bez vlivu na stát. Co je stát? Stát je organisované násilí jedné vládnoucí třídy proti třídě druhé. Z této definice vyplývá také důsledek, že státní orgány podpírají v každém případě onu vládnoucí třídu, státní orgány slouží v každém případě onomu nadpráví vládnoucí třídy. Ať je to vojsko, ať je to četnictvo, ať jsou to politické úřady či soudy, v každém případě postaví se tyto státní instituce na obranu vládnoucí třídy, v našem případě třídy kapitalisticko-měšťácké. Jestliže tedy pan kol. Prokeš volá do vládních lavic, aby vojsko a četnictvo nezasahovalo, nezakročovalo ve sporu havířů ostravských, tu volá marně. Neznáme doposud případu, že by se instituce státní postavila na stranu utlačených, na stranu vrstev sociálně slabších, nýbrž v každém případě - to už je v organisaci státu - postavily se na stranu kapitalistů, na stranu vládnoucí třídy. I v tomto případě tisíce četníků je staženo do ostravského revíru a stejně i do oněch oblastí republiky, kde je mzdový spor textilního dělnictva. Do Ostravy - jsou už v novinách zprávy - je posíláno už vojsko. I v tomto případě nejdou vojáci a četníci chránit práva vrstvy sociálně slabší, vrstvy, která byla napadena, vrstvy širokých mas dělnických, nýbrž jdou tam bránit uhlobarony a vyssavače lidu. Vláda je právě v takovém postavení. I vláda, v níž zasedají socialističtí ministři, není ničím jiným, než výkonným orgánem té vládnoucí kapitalisticko-měšťácké třídy a proto také pan ministr Habrman a pan ministr Tučný napsali nám v odpovědi na interpelaci o mzdovém sporu jarním, o sporu stavebního dělnictva v Praze, že nemohli se postavit za zájmy dělníků jednostranně, poněvadž prý zástupci dělníků kladli přehnané požadavky mzdové, jimiž viděli tito páni socialističtí ministři a zástupci dělníků, ohroženy hospodářské zájmy státu. Zde máte zdůrazněno tiskem v té odpovědi, že ani socialističtí ministři, ani vláda, v níž jsou socialisté, nejsou s to, postavit se otevřeně a bezpodmínečně na stranu dělnické třídy, nýbrž, jak tito dva páni ukázali v oné odpovědi, postavili se opáčně. A zejména to zaráží u p. ministra sociální péče, poněvadž v jeho resortu přece není ... (Min. Habrman: Který nebyl na jaře ministrem!) Ale podepsal tuto odpověď. Do jeho úřadu naprosto nespadá, aby se zastával vrstvy sociálně silnější. K tomu přece instituce ministerstva sociální péče zřízena nebyla. Přenesli jsme ostravský spor do parlamentu proto, abychom právě socialistické strany - od měsťáckých stran nemáme čeho čekati - a socialistické ministry donutili k tomu, aby otevřeně se postavili na stranu dělníků a proti vyssavačským uhlobaronům. (Posl. Blažek: Rotschildům a Weimanům!)

Proto žádáme, aby okamžitě byly odvolány spousty četníků a vojska z revíru ostravského, jakož i z těch oblastí, kde mzdové spory dělnické propukly. Žádáme, aby ministři působili na vládu v tom směru, aby vláda se vší svou váhou se postarala o nápravu, poněvadž tady je ohrožen hospodářský život republiky, jestliže mzdové spory neústupností uhlobaronů vyvrcholí v ohromnou stávku uhlokopů, která bude míti zajisté nedozírné následky.

Pan posl. Prokeš zde omlouval havíře ostravské, že prý nežádají zvýšení mezd, že jenom brání se útokům zaměstnavatelů proti snížení. My jsme náhledu, že v této době, kdy všecky požívatiny a potřeby, nutné k životu, tak ohromně jsou zdraženy a proti loňsku a předloňsku stouply několikrát, je nejen oprávněna obrana horníků pokud se týče nynější mzdy, ale že horníci mají plné právo žádati zvýšení mzdy, a nejen horníci, ale všechny třídy dělnické. (Výborně!) Za nynějšího zdražování všech životních potřeb jsou plně oprávněni žádati zvýšení mezd, zejména také proto, poněvadž všecky tyto životní potřeby jsou tak zdaněny, že nejširší vrstvy lidové platí své daně v každém soustu, jež do úst vloží. Jestliže tedy je cena uhlí vysoká a není možna konkurence s cizinou anebo udržení provozu v průmyslových závodech, pak ať vláda sníží uhelnou dávku, aby se ceny uhlí snížily, ale nikdy a nikde nesmí dělnictvo dopustiti, aby se ceny uhlí zlevňovaly a snižovaly na úkor jeho výdělku, který je takový, že jen tak tak postačí k uhájení existence. Vždyť už v některých odvětvích a je tomu tak i v hornictví - četné menší doly se zavírají a omezuje se provoz na 3-4 dny v týdnu. Tedy již tímto omezením výroby jest již dělnictvo ve svých výdělcích velmi citelně ba krutě postiženo.

Pokládám zápas, do něhož se dostali ostravští havíři, nejen za záležitost těchto havířů, jak jsem již podotkl. Celá dělnická třída, všechny odbory musí se postaviti solidárně za ostravské horníky, poněvadž kapitalisté zřejmě se snaží, aby tento boj lokalisován byl jen na to teritorium ostravské, aby se nestal bojem celé hornické třídy, nebo dokonce bojem i jiných odborů dělnických. My zase musíme zdůrazniti, že jest pro dělnictvo velmi nebezpečno, aby se boj omezil pouze na toto teriteorium a aby tam snad na této úzké prostoře byli dělníci poraženi, poněvadž porážka na jednom teritoriu, v jednom odboru znamená porážku celé dělnické třídy. Potom by došlo na všechny. (Výborně!)

Mluvilo se zde o socialisaci. My máme odchylné náhledy od stran reformně-socialistických i nesocialistických. (Posl. Bubník: Dr. Engliš a dr. Scheiner již začali socialisovat vstupem do správních rad!) Tak my tomu ovšem nerozumíme.

Ale při této příležitosti musíme zdůrazňovat požadavek, který jsme již ve své interpelaci uvedli, aby socialisace dolů byla prováděna a poněvadž víme, že k tomuto řešení tak hned nedojde, žádáme, aby vláda ihned provedla sekvestraci uhelných dolů. (Výborně!) Dokud stát nebude míti možnosti súčastniti se na dohledu a výrobě v uhelných dolech, kde se doluje předmět, na němž mají nejširší vrstvy a celý průmyslový provoz zájem, do té doby uhlobaroni budou si dělat co sami chtějí. Žádáme sestátnění dolů jako krok k socialisaci, žádáme úplnou kontrolu dolů závodními radami. Tyto požadavky právě stavíme před oči těm reformním socialistickým stranám, které dělnictvu stále tvrdí, že parlamentní cestou a účastí socialistů ve vládě dá se docíliti povlovné socialisace republiky. To se tvrdí dělnictvu venku. Tož tedy socialistické strany i socialistické ministry ve vládě vyzýváme, aby nyní dokázali, že zde v parlamentě jest možno tyto požadavky dělnické prosaditi. My jsme ovšem toho názoru, jak jsem již řekl, že socialističtí ministři nebudou tak úsilovně podporovati požadavky dělnické, jak se venku dělnictvu vykládá. My jsme také přesvědčeni o tom, že není to prvý boj, do něhož dělnictvo jde, naopak jsme přesvědčeni, že dělnictvo v nynějším období bude prožívat ohromné mzdové a sociální zápasy, tu isolované, tu omezené na určité teritorium, tu omezené na určitý obor, ale jsme také přesvědčeni, že pro dělnictvo budou tyto zápasy velikou školou, že totiž dělnictvo pozná, že isolovanými boji, boji omezenými jen na určité místo nebo na určitý odbor rozhodně nezvítězí a že vítězství dělnictva jest zaručeno jedině tehdy, jestliže se spojí v jednu velikou. frontu proti kapitalistickým zaměstnavatelům a provede boj jednotný, ústředně řízený. (Výborně!) Jsem přesvědčen, že tyto zápasy poučí dělnictvo, že jedinou cestou k vítězství a jedinou cestou k rozřešení ohromných sociálních zápasů, jež naše generace rozřešiti musí, je revoluční akce mass, která dělnickou třídu dovede k cíli. Žádný veliký problém nemohl se vyhnouti při svém řešení této cestě. Všechny veliké problémy společenské byly řešeny revoluční cestou. Proto také konečné rozřešení ohromného sociálního zápasu dnešní doby přinese jedině světová válka proletariátu na mezinárodním podkladě vedená proti kapitalistické buržoasii. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto předmětu pořadu a pořadu schůze vůbec a přikročím k ukončení schůze.

Dovolenou na příští týden udělil jsem posl. dr. Kmeťkovi pro neodkladné zaměstnání.

Nemocí omlouvá se na dnešní schůzi posl. dr. Hajn.

K návrhu výboru rozpočtového přikazuji vládní návrh zákona, kterým se povoluje úvěr na opatření výzbroje, výstroje a různého vojenského materiálu (tisk 3153), dodatečně výboru brannému k podání zprávy ve lhůtě 5denní.

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo s návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Lhůta jest schválena.

Došly některé dotazy. Žádám za jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotaz posl. dr. Hanreicha ministru nár. obrany o nevyplacení vojenských požitků.

Dotaz posl. Schäfera, Deutschové, Čermaka a druhů ministru školství a nár. osvěty o zabrání lanškrounské tkalcovské školy pro českou menšinovou školu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby příští schůze konala se v úterý dne 6. prosince 1921 o 13. hodině s tímto

1. Zpráva výboru právního a sociálně-politického o vládním návrhu zákona (tisk 2145), kterým se mění ustanovení § 1164 všeob. obč. zák. (tisk 2744).

2. Zpráva výboru pro obchod, průmysl a živnosti o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 3020) k vládnímu návrhu zákona (tisk 765 sen.) o zřízení vnuceného likvidátora pro rozvrh bavlny a bavlněné příze, zakoupené na státem zaručený úvěr (tisk 3211).

3. Zpráva I. výboru pro obchod, průmysl a živnosti. II. výboru zásobovacího k nařízení vlády republiky Československé ze dne 12. října 1920, vydanému podle zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., o likvidaci zásob bavlny, zakoupených na úvěr pod zárukou státu, a jednotném zúčtování zahraničního obchodu bavlnou a bavlněným zbožím, o návrhu posl. Trnobranského a soudruhů (tisk 1604) na uvolnění nákupu bavlněné příze a bavlny za hranicemi a urychlenou likvidaci nákupního družstva československých přádelen bavlny a příslušných peticích (tisk 2806).

4. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení senátu (tisk 3018) o vládním návrhu zákona, týkajícím se povolení zcizení několika pozemků města Frýdku (tisk 3223).

5. Zpráva výboru ústavne-právneho o vládnom návrhu zákona, ktorým sa predlžuje doba organizácie riadných súdov prvej a druhej stolice, určená dla §u 99 ústavnej listiny zo dňa 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n., zákonom zo dňa 22. prosinca 1920, č. 691 Sb. z. a n., pre obvody súdnych tabúl v Bratislave a Košiciach (tisk 3171) a o peticii Svazu československých súdcov v Prahe, č. 1805 pet. posl. snem. (tisk 3224).

6. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 3199), kterým se lhůta stanovená v § 21 novely k obecním zřízením (zákon ze dne 7. února 1919, č. 76 Sb. z. a n.) prodlužuje do konce roku 1923 (tisk 3225).

7. Druhé čtení osnovy zákona o pohřbívání ohněm (tisk 3204).

8. Druhé čtení osnovy zákona o zřizování a zařizování vysokých škol (tisk 3206).

Je proti mému návrhu námitka? (Nebyla.)

Není jí. Návrh můj je přijat. Končím schůzi.