Předseda (zvoní):
Slovo má dále p. posl.
dr. Holitscher.
Posl. dr. Holitscher (německy): Dámy a pánové! Dovolte mi, abych k předloženému návrhu zákona o fakultativním pohřbívání ohněm pronesl několik slov s hlediska lékařského. Předložený návrh zákona podporujeme a budeme pro něj hlasovati, poněvadž věříme, že jest značným pokrokem na poli hygieny a zdravotnictví. Proti stanovisku pana předřečníka, který zastupoval zájmy konfesí, musíme zdůrazniti, že nemůžeme nalézti v této předloze naprosto nijakého útoku na náboženské cítění některé části obyvatelstva, především proto, poněvadž jest to pohřbívání fakultativní, poněvadž ponechává každému jednotlivci na vůli, zda se podle starobylého obyčeje dá pohřbíti či zda chce ustanoviti, že jeho mrtvola má býti spálena. Avšak i jinak nemůžeme naprosto nalézti, že by mohlo býti spalování mrtvol nějak v rozporu s náboženským cítěním jednotlivcovým, poněvadž naprosto nechápeme, co tu má vůbec dělati víra se způsobem pohřbívání. Víme velmi dobře, že byly doby, kdy katolická církev naprosto nic proti tomu nenamítala, že se mrtvoly spalovaly, (Výkřiky) naopak, že to bylo vůbec obyčejem. Teprve ponenáhlu - z důvodů, které zde nemohu rozbírati a nechci - bylo pojato do učení katolické církve, že mrtvoly nemají býti spalovány, že jest to něco, co jest proti víře, proti přesvědčení a proti dogmatům katolické církve.
Nespatřujeme tedy v tomto zákoně nijakého útoku proti katolické církvi. Prohlašujeme, že jest úplně neoprávněnou domýšlivostí tvrditi, že v tomto zákoně jest něco, co se příčí zásadám víry a přesvědčení katolické církve. Proto prohlašujeme, že dáváme přednost zdravotním důvodům, které mluví pro tento zákon, a že z těchto důvodů tento návrh vítáme. Není potřebí, abych zde podrobně uváděl všechny tyto zdravotní důvody, které pro to mluví. Bylo o tom tolik mluveno a psáno, že každý z vás jest o tom dostatečně orientován.
Pohřbívání ohněm jest pokrok ve
zdravotnictví. Dnes již jsme tak daleko, že ony důvody, které
proti němu namítala státní autorita - poněvadž by tím po stránce
soudního lékařství mohly vzniknouti potíže - že i tyto důvody
dnes nejsou již směrodatné, takže s úplným klidem můžeme dáti
souhlas, aby mrtvoly byly odstraňovány spálením. Vidíme-li, jaké
potíže již dnes způsobuje ve velkých městech pohřbívání mrtvol,
že se tím skutečně celé části okolí velkých měst odnímají zastavění,
že hromadění tisíců a tisíců mrtvol na jednom místě snižuje zdravotní
poměry rozsáhlých území, můžeme říci, že jest pokrokem v oboru
zdravotnictví, zavádíme-li dnes alespoň fakultativní spalování
mrtvol. Naše strana z těchto důvodů bude pro zákon hlasovati.
(Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále p. posl.
Myslivec.
Posl. Myslivec: Vážené Národní shromáždění! Omezím se na stručné prohlášení. Spalování mrtvol odporuje tisícileté křesťanské tradici a pro katolického křesťana platí až dosud stanovisko, které Svatou Stolicí v této věci bylo zaujato. Já bych neměl nic proti tomu, kdyby všeobecně stanoveno bylo fakultativně, aby kdo se chce dát spálit, dal se spálit, a kdo nechce, aby se nemusel, poněvadž demokracii nedovedu si představit jinak, než aby padlo všeliké nucení. (Tak jest!)
Je však velice důležité, že tato
předloha byla projednávána v kulturním výboru, ačkoliv je odůvodňována
ze zdravotních ohledů. Proto navrhuji, aby tato předloha vrácena
byla k projednávání výboru zdravotnímu. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu dále není nikdo přihlášen. Uděluji závěrečné slovo panu zpravodajovi.
Zpravodaj posl. Sladký: Vážená sněmovno! Dovolte, abych jen několika stručnými slovy reagoval na důvody předřečníků, zejména na důvody kolegy z tábora slovenských lidovců. Připomínám otevřeně, že když projednávalo i revoluční Národní shromáždění, i senát dnešního Národního shromáždění, i také kulturní výbor posl. sněmovny tuto předlohu, že vůbec ani ve snu nikoho z nás nenapadlo, abychom snad v této předloze viděli nějaký krok protináboženský nebo protikřesťanský, jak zde bylo řečeno, nýbrž že nás k tomu vedly či stě jen důvody zdravotnické a poměry, jaké vládnou v celé Evropě, protože pouze 2 státy ze států Evropy nemají fakultativního pohřbívání ohněm zavedeno, a to je Turecko a Španělsko! Ve všech ostatních zemích takový zákon je a není tedy příčiny, proč by u nás, v pokrokové Československé republice, mělo býti od tohoto zákonu upuštěno, zvláště když to není zákon nový a když se zde neřeší zásadní otázka, zdali má býti zavedeno fakultativní pohřbívání ohněm v republice, či ne (ta otázka byla rozřešena již před 2 lety v r. 1919), nýbrž dnes na základě zkušeností, získaných při dosavadní praxi o spalování mrtvol doplňují se formou zákonnou jen určitá ustanovení.
Jestliže dovolává se zde pan kol. Buday toho, že v nadpise samém není již napsáno "zákon o fakultativním pohřbívání ohněm", podotýkám, že nerozhoduje tu litera, nýbrž duch zákona a že v § 1 výslovně praví: "Pohřbívání ohněm je dovoleno, musí se však díti v ústavech pro spalování mrtvol (krematoriích), které byly schváleny úřadem." A pokud se týče ožehavého § 2 připomínám, že tento § 2 není žádné novum, o kterém mluví pan kol. dr. Buday, nýbrž je doslovně převzat z prováděcího vládního nařízení z 18. září r. 1919 vlády Československé republiky. A v tomto §u 2 se praví: "Pohřbívání ohněm může býti" - nemusí -"vládním nařízením uloženo za povinnost, jestliže se vyskytly zhoubné epidemie, nebo jestliže jiné případy životních pohrom činí pohřbívání ohněm žádoucím." Tedy říká se výslovně, že v případech životních pohrom může býti - tedy nemusí - vládním nařízením uloženo za povinnost toto spalování mrtvol. Tedy námitka, že se tu ukládá něco nového, není správná, a bylo by stačilo, kdyby pan kolega srovnal jednotlivé texty našeho návrhu zákona s prováděcím nařízením vlády, a byl by zajisté vystihl, že se nezavádí nic nového, vyjma ony případy, které jsem připomněl, totiž pohřbívání ohněm exhumovaných mrtvol, a těch osob, které náhle zemřely anebo snad skončily sebevraždou.
Nevím, proč páni z lidové strany staví se proti tomuto zákonu, pro který mluví i důvody hospodářské a zdravotnické, když přece písmo svaté praví: "Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš!" A mimo to není v celé dogmatice katolické jediného článku, ve kterém by se něco takového zakazovalo. Jenom je zde dekret papeže Lva XIII z 19. května 1888, který se staví proti pohřbívání ohněm.
Že, pánové a dámy, při sdělávání tohoto zákona neměli jsme na mysli žádnou agitaci náboženskou a protikřesťanskou, je vidět z toho, že sdělání tohoto zákona zúčastnili se jednak zástupci vlády a odborníci z vládních kruhů, jednak zástupci našich kruhů vědeckých, jako dr. Reinsberg a Dittrich; vedle toho konala se meziministerská anketa, které se zúčastnilo 6 ministerstev, totiž zdravotnictví, vnitra, min. školství, nár. obrany, spravedlnosti a veř. prací. Proto myslím, že snad páni nebudou podezřívati vládu, že by vláda snad měla nějaký útočný cíl proti jejich náboženskému přesvědčení.
A pokud se týče rozbroje v obyvatelstvu, jestliže páni poslanci z tábora lidové strany budou konati své poslanecké povinnosti a budou se říditi heslem našeho presidenta Masaryka: říkati lidem pravdu do očí, myslím, že žádných rozbrojů nebude. Jestliže ze strany lidové se nebude zúmyslně lid bouřiti a nebude se z takovéto věci vytloukati stranický kapitál, pod rouškou ohroženého náboženství, tož jsem přesvědčen, že lid nebude vyvozovati ani z tohoto zákona nějaké náboženské urážky.
Z toho důvodu jménem kulturního
výboru stavím se i proti návrhu kol. Myslivce, aby tento
návrh zákona byl vrácen zpět výboru zdravotnickému, protože v
kulturním výboru byl řádně projednán a protože i v senátě byl
jako zpráva kult. výboru schválen. Tedy je logické, že když byl
schválen jako zpráva kult. výboru v senátě, že musí býti schválen
stejný postup i v poslanecké sněmovně. Z toho důvodu prosím, aby
posl. sněmovna schválila návrh zákona tak, jak byl přijat, a také
z toho důvodu, že se strany lidové a lidovců v kulturním výboru
nebylo promluveno ani jediného slova námitek ať formálních nebo
meritorních, když jsem v kulturním výboru tuto zprávu podával
a když tam byla projednávána. (Potlesk.)
Předseda: Než přikročím k hlasování, přečtu návrh, o němž se již zmínil pan zpravodaj a o kterém mluvil také pan posl. Myslivec.
Pan posl. Myslivec a soudruzi navrhují, aby projednávaná předloha vrácena byla výboru zdravotnímu.
Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.).
Míním dáti hlasovati tímto způsobem: Nejprve bychom hlasovali o návrhu pana posl. Myslivce, jejž si s jeho souhlasem dovolím opraviti. Pan posl. Myslivec navrhuje, by návrh byl vrácen výboru zdravotnímu. Poněvadž návrh ve zdravotním výboru ještě projednáván nebyl, smím tedy snad návrh pana posl. Myslivce pozměniti v ten smysl, aby návrh byl přikázán výboru zdravotnímu. (Posl. Myslivec: Souhlasím.)
Pan posl. Myslivec s tím
souhlasí.
Nejprve tedy dám hlasovati o návrhu pana posl. Myslivce.
Bude-li návrh zamítnut, dal bych, poněvadž nebyl podán pozměňovací
návrh k žádnému paragrafu, o celé osnově zákona, jeho nadpisu
a úvodní formuli, najednou.
Je snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla).
Není jí, budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s návrhem p. posl. Myslivce, aby předloha tato, právě projednávaná byla přikázána zdravotnímu výboru, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina, návrh p. posl. Myslivce jest zamítnut.
Budeme teď hlasovati o celé osnově zákona, o §§ 1 až 22 inkl., nadpisu a úvodní formuli, jak jsou obsaženy ve zprávě výborové. Kdo s nimi souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, zákon, všech 22 paragrafů i s nadpisem a úvodní formulí jsou schváleny tak, jak jsou obsaženy ve zprávě výborové.
Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu tuto v prvém čtení a druhé čtení dám na denní pořad příští schůze.
Jest nám ještě hlasovati o resoluci, navržené výborem kulturním a obsažené v tištěné zprávě, kterou ostatně pan zpravodaj přečetl.
Kdo s touto resolucí výborovou souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, také tato resoluce je schválena.
Teď přikročíme k odstavci 3, jímž
jest
3. zpráva výboru kulturního o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 2896) týkajícím se návrhu sen. dr. Mareše a spol. o zřizování fakult neb oddělení na vysokých školách (tisk 3206).
Zpravodajem jest p. posl. dr.
Lukavský. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Lukavský: Vážená sněmovno! Předložený návrh zákona má jednotně upraviti otázku zřizování a zařizování vysokých škol. Posud zde nebylo jednotného postupu. Zřizování universit dále se v Rakousku na základě zákona z 21. prosince 1857 cestou zákonodárnou, zřizování vysokých škol technických náleželo podle téhož zákona do kompetence zemských sněmů. Některé zemské sněmy, a mezi nimi též sněm český a moravský, řídíce se §em 12, odst. 2 tohoto zákona přenechávaly zřizování vysokých škol technických říšské radě. Tak byly zřizovány vysoké školy technické na základě císařských rozhodnutí, výnosy bývalého ministerstva vyučování.
Tak byla zřízena vysoká škola technická v Brně na základě císařského rozhodnutí z 19. září 1899 výnosem bývalého ministerstva vyučování ze dne 26. září 1919, č. 2082. Podobným způsobem byla založena a vybudována vysoká škola báňská v Příbrami.
Pokud jde o zřizování nových odborů na vysokých školách technických, řídí se zřizování jich podle statutu, schváleného zemským sněmem království Českého dne 24. září 1868. Tímto statutem se stanoví 4 odbory na vysoké škole technické, a to pro stavby vodní a silniční, pro stavby pozemní, pro stavby strojní a pro technickou lučbu. Při tom se poznamenává, že výchova pro jiné technické a průmyslové odbory není vyloučena. Na základě tohoto statutu, z r. 1868 se zřizovaly potom odbory na vysokých školách technických za Rakouska a v duchu tom také i po převratě.
Toto ustanovení platilo sice původně pro německou vysokou školu technickou v Praze, ale nabylo později též platnosti pro českou vysokou školu technickou v Praze. Tak byl zřízen odbor zemědělský německé techniky pražské v Libverdě-Děčíně. Pokud se týká zřízení dvouletého přípravného kursu báňského při německé vysoké škole technické v Praze, stalo se tak výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 25. července 1919. Odbor architektury na české pražské vysoké škole technické byl zřízen nařízením vlády republiky Československé z 5. listopadu 1919. Odbor lesnický na vysoké škole technické v Praze byl zřízen na základě resoluce, která byla přijata v Národním shromáždění ve schůzi 29. ledna 1920.
Vidíme tedy z toho, že zřizování vysokých škol, jak universit, tak škol technických, nedálo a neděje se stejným způsobem, ač je přece nutno uvážiti, že musíme nejen universitní, nýbrž i vysoké školy technické stejně hodnotiti. Dlouho nebyly stejně oceňovány tyto dva druhy vysokých škol a svědčí o tom i duch, z něhož vyšel zákon z roku 1867. Je naší povinností, dáti též i ve formě zákonodárné výraz tomuto stejnému hodnocení vysokých škol technických.
Tento předložený návrh zákona netýká se však pouze zřizování a zařizování vysokých škol státních, nýbrž i rozdělení jich ve fakulty, oddělení, resp. rušení jich. To jest jistě významné, poněvadž dnes svým významem fakulty a oddělení jistě zasluhují, aby byly stejně hodnoceny jako tenkráte, když se jednalo o zřizování a zařizování škol před 50ti lety.
Tento návrh zákona jedná též o určování a měnění sídla vysokých škol státních nebo jich oddělení. Soudíme, že je nutno, aby se i tato otázka řešila cestou zákona, poněvadž vysoká škola je srostlá s místem, kde působí, a nebylo by správné, aby se tato otázka ponechávala pouze administrativě.
K tomuto návrhu, to jest k návrhu kulturního výboru, byl pak podán pozměňovací návrh posl. dr. Srdínka, Sladkého, Rýpara, Sychravové, Rosolové a soudr. podle něhož do § 1 mají býti vložena za slovy v páté řádce "jejich oddělení", slova: "propůjčovati práva, jež příslušejí státním vysokým školám, také nestátním vysokým školám", že je to tedy možno jen na základě zvláštního zákona a v jeho mezích. Tento návrh přijímám za svůj jako referent a doporučuji slavné sněmovně, aby jinak schválila návrh zákona ve znění, na němž se usnesl kulturní výbor. Jde o to - třeba že dneska neexistují žádné vysoké školy nestátní nebo soukromé - že není vyloučeno, že by se k jejich zřizování mohlo přistoupiti v budoucnosti, a jde o to, když by měly býti tyto vysoké školy na roveň postaveny svým významem, svou pravomocí pro veřejný život školám státním, že by nabytí těchto práv podléhalo též zvláštnímu zákonu. Je to lepší stylisace, než jak se zamýšlelo, aby se tam dala slova "právo veřejnosti", poněvadž slova "právo veřejnosti" podle našeho usu školského hodí se spíše na školy obecné a měšťanské, než na školy vysoké. Nám jde jen o to, když by některá vysoká škola nestátní, tedy škola soukromá, zřízená nějakými korporacemi, chtěla nabýti týchž práv, aby mohla vydávati diplomy, aby absolventi po absolvování určitého semestru mohli vykonávati zkoušky před komisemi státními, které stát zřizuje, že k tomu je potřebí zákona a že se to nesmí státi cestou administrativní.
Pak by ten § 1 zněl: "Zřizovati vysoké státní školy neb nové fakulty a oddělení na vysokých školách státních; rozdělovati jejich fakulty neb oddělení neb je rušiti; určovati neb měniti sídlo vysokých škol státních neb jejich oddělení; propůjčovati práva, jež příslušejí státním vysokým školám, také nestátním vysokým školám je možno jen na základě zvláštního zákona a v jeho mezích."
Kulturní výbor jednal též o resolucích,
na nichž se byl usnesl senát. Ty resoluce jsou čtyři. Kulturní
výbor se usnesl, nedoporučiti přijetí těchto resolucí poslanecké
sněmovně. Doporučuji tedy jménem kulturního výboru, aby poslanecká
sněmovna přijala návrh zákona o zřizování a zařizování vysokých
škol s doplňkem, jak jej žádají páni navrhovatelé p. dr. Srdínko,
Sladký a soudruzi. (Výborně!)
Předseda (zvoní):
Než přikročím k rozpravě,
žádám, aby byl přečten pozměňovací návrh, jenž byl podán a je
dostatečně podporován.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Pozměňovací návrh posl. dr. Srdínka, Sladkého, Rýpara, Sychravové, Rosolové a soudr. k návrhu zákona o zřizování a zařizování vysokých škol (tisk 2896).
Do §u 1, řádek 5 budiž za slova: "jejich oddělení" vloženo: "propůjčovati práva, jež příslušejí státním vysokým školám, také nestátním vysokým školám".
Zněl by tedy § 1: "Zřizovati
vysoké státní školy neb nové fakulty a oddělení na vysokých školách
státních; rozdělovati jejich fakulty neb oddělení neb je rušiti;
určovati neb měniti sídlo vysokých škol státních neb jejich oddělení;
propůjčovati práva, jež příslušejí státním vysokým školám, také
nestátním vysokým školám je možno jen na základě zvláštního zákona
a v jeho mezích".
Předseda (zvoní): Také k této debatě navrhuji lhůtu 15 minut. (Souhlas.)
Námitek není. Návrh můj je přijat.
Uděluji slovo prvnímu řečníku,
který je zapsán proti předloze a jímž jest pí. posl. Deutschová.
Posl. Deutschová (německy): Velectění pánové a paní! Návrh zákona, který jest nám zde předložen a který podle návrhu referentova má nabýti ještě ostřejšího formulování, ustanovuje, že zřizování a rozšiřování vysokých škol a jejich fakult, jakož i přeložení stanoviště vysokých škol nemá již býti věcí jednotlivých vysokých škol samých a vlády, nýbrž že to má býti stanoveno a upraveno na podkladě a cestou zákonů. Kdybychom žili v jednotném národním útvaru státním, kdybychom nežili na půdě za poměrů, které znamenají stálé ohrožování našeho německého školství, pohlíželi bychom snad na tento návrh jinýma očima, nebyli bychom k němu tak nedůvěřiví, jako nevyhnutelně musíme býti za nynějších poměrů. Sotva bylo skončeno projednání rozpočtu a v rozpravě rozpočtové, zrovna tak zde v sněmovně, jakož i ve výboru, nabyli jsme všichni dojmu, že se svádí nejzarputilejší zápas v oboru školství proti německému lidu. Při žádné kapitole se neprojevilo tak křiklavě a nepokrytě nesmířitelné nepřátelství českého měšťanstva, jako právě u kapitoly: Školství a lidová osvěta.
Zástupci českého měšťanstva pokoušejí se stále o důkaz, že naše stížnosti na potlačování našeho školství jsou zcela bezdůvodny, že je pronášíme nespravedlivě. Opírají toto tvrzení o pěkně nalíčená, pěkně přistřižená čísla, jimiž se však nedáme zmýliti. Máme dobrý důvod k žalobám a musíme se neustále znovu obávati dalších útisků a před nimi se míti na pozoru. To pochází především od toho, že se dělají zde v tomto státě ze školních věcí a kulturních otázek otázky politické. Zde se vnáší politika do škol počínaje obecnou školou až do našich vysokých škol. Německému řečníku, který tu mluviti musí v nějaké školní věci, nelze věru záviděti, neboť je vždy v obranném postavení, musí se skoro vždy brániti proti útokům českého šovinismu a přijde přesnadno do podezření, že je sám šovinistou.
Stavíme-li se proti tomuto zákonu, který jest tak krátký a zdá se tak neškodným, děje se tak pro zkušenosti, jaké jsme nasbírali v tom krátkém čase tří let, od trvání republiky, v tomto státu. Posuzujeme jej však i podle jeho účinku, který v praxi bude míti, a tu se může státi, že ten zákon vyvolá docela jiný účinek, nežli vlastně tímto návrhem zamýšlel pan prof. Mareš. Obáváme se - a to ne bezdůvodně, jak dokazují skutečnosti - že vládní většina použije tohoto zákona k tomu, aby vyvolala revisi již vydaných vládních zařízení, aby škrtla tato zařízení a aby jim potom odepřela schválení.
V kulturním výboru byla již učiněna zkouška na ukázku a zde ve sněmovně byla právě potvrzena. Čertovo kopyto se již ukazuje patrně v tomto návrhu zákona: S předlohou jsou spojeny čtyři resoluční návrhy, což také pan referent připouští. Dva z nich zabývají se upravením německých požadavků vysokoškolských. Jedním požaduje se schválení parlamentu pro vládní nařízení, kterým již byla nařízena reorganisace zemědělské akademie v Děčíně- Libverdě. Druhý návrh obsahuje zřízení dvouletého báňského přípravného kursu na německé vysoké škole technické v Praze. V senátě byl beze všeho přijat zákon s těmito resolučními návrhy, ale zde ve sněmovně chystají se odepříti schválení těmto resolučním návrhům. Tak jsme vlastně na to přišli, že tento zákon, který vystupuje v rouše lidovosti, sám je politikum, a je naší povinností, abychom upozornili na nebezpečí, jaké se za ním skrývá. Vyskytují se někteří lidé, kteří snad nebudou chápati, že se zasazujeme o samosprávu vysokých škol, jelikož tato samospráva mnohdy bývá využitkována ve zpátečnickém smyslu. Pravda jest, a doznávám to upřímně, že na vysokých školách panuje duch reakce. Ale ten nezakládá se na vysokoškolské samosprávě, nýbrž má docela jiný původ. Reakce jest účinkem hospodářských příčin.
Naše vysoké školy jsou podnes téměř výhradně držebností měšťanských tříd, proletariát je téměř naprosto vyloučen z universitního studia, a tak jsou vysoké školy baštami reakce, poněvadž jsou baštami kapitalismu. To platí o německých, jako o českých vysokých školách. Každé období vytváří právě svou školní formu, a tato školní forma je přizpůsobena požadavkům a světovému názoru tříd ovládajících stát. V přítomnosti, kdy žijeme dosud v období kapitalismu, kdy pojímání měšťanstva o státu, jeho povinnostech a právech, jest protirevoluční, je arci pochopitelně duch našich vysokých škol reakcionářský. Může-li pak i samospráva býti využitkována ve smyslu reakce, je to právě následkem tam panující měšťanské doktriny. Po vzdělání lačnící a po vědění práhnoucí, povznášející se proletariát, který vzal již útokem mnohou posici kapitalismu, dobude i našich vysokých škol. Ze zřídla ducha, jenž prýští z našich universit, má píti také naše proletářská mládež, to chceme vybojovati a proto musíme býti opatrni s tímto zákonem, který umožňuje zhoršení a rdousení našich universit.
Tento zákon oklešťuje samosprávu a ohrožuje organisaci našeho typu vysokých škol, který svou svobodou učení a vyučování, jež dovoluje studentstvu volné stěhování, týčí se jako věž nad typem vysokých škol západních zemí. Vím, že se tu usiluje za každou cenu o orientaci na západ, ale odněmčení Československa nesmí se díti na úkor našich vysokých škol, jimž se chce odníti německý ráz, aby byly sníženy na ústavy s německou vyučovací řečí. Tento záměr projevili jste již pověstným nařízením jazykovým, a to nám ukázalo, kudy se chcete bráti v těchto věcech. V senátě poukázal již mluvčí naší strany, jaké účinky jste vyvolali tímto výnosem, jakou zbraň jste tím dali do rukou lidem politicky zfanatisovaným. Také tento zákon je taková zbraň. Béře universitám to, co bylo dosud jejich pýchou, neomezenou možnost vývoje. (Posl. dr. Srdínko: To není pravda!) Ovšem, nemusí býti tomu tak, ale bohužel bude tomu tak. (Posl. dr. Srdínko: To jest něco jiného!) Rozvoj našich universit činí se odvislým od libovůle politických stran, které tento stát ovládají. Od libovůle oněch stran, které zde na základě principu většinového ovládají parlament. Tak jako odnímáte vzduch k živobytí pražskému německému divadlu, právě tak budete rdousit také naše vysoké školy, jakmile jen nabudete k tomu prostředku. Víme, že se zde v sněmovně najde vždycky většina, běží-li o to, aby se hlasovalo a útočilo proti našim školám. (Posl. dr. Srdínko: Vždyť my vám zřídili vysokou školu zemědělskou; to bylo pro vás, ne proti vám!) Vy jste útočili proti vysoké báňské škole, udělali jste z ní otázku chleba. Nevyšli jste dosud vstříc ani jedinému z našich požadavků vysokoškolských, a nevíme, co se stane s našimi požadavky vysokoškolskými, s požadavkem na zřízení vysoké školy obchodní a hospodářské, na vysokou školu zvěrolékařskou, s přeložením naší university, nabude-li tento zákon právní moci. Pak nás budete míti zcela v hrsti.
Stojíme na stanovisku, že vysoké
školy jsou kulturním statkem celého německého lidu, že nejsou
věcí našeho státu, nýbrž článkem v řetězu v pořadí německých universit,
že musíme zachovati svobodný přechod, abychom mohli vyměňovati
své profesory, abychom mohli vyměňovati asistenty a studenty.
Byť i někdy zavdala tato výměna a povolávání profesorů podnět
k zneužívání, byť se i vytvořily na české a německé straně kliky,
nezabrání se tímto zákonem případnému zneužívání. Pouze školní
samospráva, kterou neustále požadujeme, může v oboru školství
zjednati nápravu, může zbaviti naše školství politiky. Jen tím
se učiní konec kulturnímu zápasu, který zuří o školství. Odpolitisování
školy je nutné v zájmu pokroku národů, kteří obývají tento stát,
je nutné pro budoucnost našeho státu samého. Teprve tenkráte,
když bude směti a moci každá národnost sama spravovati své školství,
vejde konečně do politické arény také duch smíru, který nám stále
upíráte. Dokud postrádáme školní samosprávy, dokud potlačujete
naše školy zbraněmi politiky, dotud budeme se houževnatě brániti
proti všemu úsilí, jímž má býti dotčen německy kulturní statek.
Byť nebyly ještě naše dnešní vysoké školy ideálem, jak nám tane
na mysli, nesmíme proto přece nechati zmařiti jejich formu, poněvadž
nejsme spokojeni s obsahem. Naším úkolem bude a musí býti, abychom
naplnili formu vysokých škol živoucím duchem, abychom veřeje jejich
otevřeli proletariátu, který pak tuto formu vyplní duchem svobody,
duchem pokroku. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl.
dr. Spina.
Posl. dr. Spina (německy): Slavná sněmovno! Je zcela samozřejmo, že by se dalo mluviti o věcné tendenci této předlohy zákona. Ve starém Rakousku bylo ovšem také zřízení vysokých škol vázáno říšským zákonem. Avšak budete nám musiti již prominouti, jestliže na základě svých špatných zkušeností větříme za vším, co přijde, a jmenovitě, přichází-li to od jisté strany, čertovo kopýtko a jsme-li naplněni velikou nedůvěrou. Z tohoto návrhu zákona můžeme vytušiti také zase jen tendenci, že se nám tu má zasaditi opět takové bodnutí jehlou, jaká jsou na denním pořádku, a že se má opětně umožniti, aby naše kulturní potřeby buď byly brzděny nebo alespoň byly postaveny pod státní dozor tak, aby pak právě možnost poskytování byla odsunuta.
Tvrdí se, že se Němcům udělal dar přičleněním vysoké školy zemědělské v Děčíně-Libverdě k německé technice. Což pak mohu jmenovati něco darem, kde jde vlastně pouze jen o přenesení kompetence, kde zemský ústav prostě byl převzat státem? (Posl. Windirsch [německy]: Profesoři ještě nikoliv!) Profesoři však samozřejmě ne. Prosím, abyste přece jen také uvážili, že mezi 3 1/2 milionu našeho lidu jest rolnický stav, jenž stojí velmi vysoko a jenž nikterak si nezadá s vysoce vyvinutým českým zemědělstvím, jenž však dnes nemá příležitosti, aby si v zemi mohl vychovati potřebné zvěrolékaře. (Posl. Špaček: My za Rakouska jsme to také neměli!) Inu, prosím, "za Rakouska", to je poněkud otřepaná fráze; zda nás vaše jednání tlačí nebo netlačí, to je něco jiného. Není to ani od opačné strany chytré o tom stále mluviti, neboť možno tu odpověděti: "Nyní jste vy těmi Rakušáky!"
Naše vysoce vyvinuté zemědělství musí přece míti příležitost dostati pro sebe zvěrolékaře vychované zde v této zemi. Neměli by míti zapotřebí, aby musili choditi na stávající české ústavy, nebo snad, jak nám bylo naznačeno, do Lvova nebo Vídně. To je stav skutečně přece státu a našeho zemědělství nedůstojný a škodlivý. Máme další bolest, svou vysokou školu montanní. Uvažte přece, že jsme měli v Příbrami příležitost k německému studiu, a uvažte, jak se nám postupně béře příležitost k výchově německých horních inženýrů. Nemáme ještě vysoké školy obchodní. Vy ji již máte. Nemáme státní konservatoře a vysoké školy umělecké. Nemáme vysoké školy lesnické, a já prosím, abyste přece uvážili, že důvody, které uvedl pan kolega Srdínko ve "Venkově" proti mým vývodům v předposlední schůzi osvětového výboru, přece úplně neplatí. Máme lesnickou akademii v Zákupech. Ptám se, kolik je ještě třeba, aby byla přeměněna na vysokou školu lesnickou? Je ještě třeba jen trochy dobré vůle, trochy demokratického citu pro spravedlnost.
Ze všeho cítíme, a zvláště cítíme ze způsobu, jak se tyto věci provádějí, ducha, jenž naše školství tak strašně rdousil. Nepotřebuji vám jmenovati jméno toho muže, vím, že mnozí z vás stavějí vysoko jméno toho, jenž pro nás znamená ničitele velké části kvetoucího našeho obecného školství. To jsou věci, které nepovídají se v této sněmovně k agitačním účelům, to jsou smutné skutečnosti, a stal-li se hlavní útok na německé školství v jubilejním roce Komenského, pak je to něco bezpříkladně smutného a těžko lze doufati, že za takových poměrů můžeme dospěti k spravedlivé dohodě národů v tomto státě. Mohu vás ujistiti, že srdce našeho lidu venkovského nic se tak nedotklo, ani válečná půjčka, ani události převratové, ani 4. březen, jako právě zavírání škol. (Souhlas na levici.) To je čestné vysvědčení pro náš lid! (Posl. Knirsch [německy]: Ne jenom nás lid venkovský, celý německý národ!) Kdo však tím nejvíce byl postižen, to jsou malé obce s jednotřídními školami. Uvažte jen, že tyto malé jednotřídní školy jsou klenotem a pýchou horských vesnic: celé generace šetřily, až konečně mohly založiti školu, a nyní je jedním škrtem péra zemské správy politické škola zabrána a jinojazyčná škola tam usazena nebo škola úplně zrušena. Mějte přece stále na paměti, že nejvyšším hlavním zákonem v každé při musí býti, aby se člověk vmyslil také do duše druhé strany a s této strany aby soudil. Tuto schopnost však úplně ztrácíte jakožto beati possidentes. (Posl. Špaček: Vy jste jí neměli nikdy!) Podle vašeho mínění, pane kolego Špačku, jsme jí ovšem nikdy neměli. Proti tomu neodporuji.
Mohl bych ještě poukázati na naši universitu, započal bych opět tu smutnou písničku, nedělám toho. To jsou věci, o kterých má civilisovaný svět jedno mínění. Staré dějinné vztahy jsou tu roztrhány, stará práva a starý majetek zničeny, a slyšíme i s české strany mínění, že nebylo toho třeba, aby se tak daleko šlo proti německé universitě. Co se přihodilo posledně? Posledně pořádal čtenářský spolek našich německých vysokých škol, "Germania", po sedmi letech opět výroční schůzku. Všude každý ví, že taková schůzka není nic jiného než několik hodin osvěžení a pospolitého soužití. Co pak z toho udělal, pane kolego Špačku, váš tisk? (Posl. Špaček: Co tam stálo? Já jsem to nečetl!) Inu, to právě musíte čísti své noviny! (Posl. Špaček: Buršácký buml nás nezajímá!) Ale to není "buršácký buml", ani nápad! Sejdou-li se vaši Sokolové ve svém slavnostním úboru a dělají slavnost (Posl. Špaček: To je docela něco jiného!), musíte přece v demokratickém státě také našim studentům přiznati právo, aby přišli do uzavřené místnosti při akademické slavnosti v čapce a cerevisce. (Posl. Špaček: Proti tomu nic nemám!) Béřu to s díkem na vědomí a těšilo by mne, kdybyste mohli svou blahovůli rozšířiti tak daleko, aby se němečtí studenti mohli opět ukázati s barvami na veřejnosti. (Posl. Špaček: To už zase ne! To je reciprocita, jak vy to děláte v Chebu sami!) Nedivte se! To se vám zdá býti výstřelky! Posuzujete celé německé studentstvo podle vnějšku, protože i ti z vás, kteří studovali na německých vysokých školách, nevnikli do oné šachty, ze které se dá vynésti tak mnoho zlata a kde dřímá skutečně to nejkrásnější a nejvyšší pro naši mládež. Člověk jednou již lpí na těchto drobných ozdobách života a naše akademická mládež na svých symbolech. Nedivte se, že se pak Praha stává pro naši mládež nehostinným místem a stále hlasitěji ozývá se volání: "Pryč odtud, kde již nemůžeme existovati." (Posl. Veverka: Nic se jim nestalo!) Dosud ne, avšak poslední věta článku v "Národních Listech" poukazuje již zřetelně na to, "že se něco stane". (Posl. Špaček: Pane profesore, kolik středních škol, gymnasií zřídilo Rakousko naší menšině ve Vídni?) Chcete-li, dám vám zde od řečnického stolku prohlášení, že jste ve starém Rakousku nebyli tak saturováni, jako my. Pravím to zcela klidně, ale za to přece my nemůžeme. (Posl. Špaček: Ani v dnešním Rakousku! Jsou tam naši bratři!) Pokud jde o dnešní Rakousko, nemůžeme přece ani za to! Přejeme si však, abyste nenapodobovali každý nesmysl starého Rakouska ve svém novém Rakousku.
Mohu to shrnouti: Přejeme si jen,
abychom nalezli na protivné straně více porozumění pro své kulturní
potřeby, bez ohledu na to, jak se to dělalo ve starém Rakousku.
To by byl prostředek, abyste mnohému bolu, který jsme dosud vytrpěli,
když ne dali zapomenouti, přece jen zmírnili. Státní vliv při
zřizování vysokých škol, o tom by se dalo mluviti, avšak myslím,
že, najde-li se jednou rozumný ministr a učiní-li něco moudrého,
že se pak nemusí nezbytně tato věc ihned znemožniti. Nežádáme
v tomto státě ani v tomto oboru školském nic darovaného. Dejte
nám možnost, abychom se mohli o své kulturní záležitosti sami
starati. Dejte nám tu možnost a uvidíte, že většina sporů přestane.
Učiňte k tomu svůj díl. (Potlesk na levici- Posl. Špaček:
Abyste nás tak germanisovali, jako jste to dělali!) Pane kolego,
protože se nemůžete změniti, protože o sobě příliš dobře víte,
že své "mentality" neměníte, usuzujete, že ani my se
neměníme. Prošli jsme tvrdou školou války, prošli jsme školou
převratu, po tři léta žijeme v tomto nehostinném státě. Mnohému
jsme se naučili, pane kolego! (Posl. Špaček: My tři sta roků
a vy jen tři roky!) To je na vás! Nejmoudřejší duchové mezi
vámi stojí v tom směru na jiném stanovisku než vaši šovinisti.
Přál bych si pouze, aby v národě Komenského nestal se šovinistický
duch jediným vládcem na poli školství! (Potlesk na levici.)