Slavná sněmovno! Rozpočet ministerstva zemědělství nevyjadřuje svým skrovným údělem nikterak skutečnost, že jsme státem, jehož celá hospodářská struktura spočívá na zemědělské základně. Tedy nelze v něm ničeho škrtati, nýbrž bylo by svrchovaně třeba mnoho a mnoho doplniti. Nám malým zemědělcům nejvíce záleží na hospodářském školství, poněvadž víme, že jen a jen vzděláním dostaneme se k lepší kulturní a sociální úrovni. (Výborně!) Zajisté nemohou se překotně zakládat zemědělské školy, zejména ne střední hospodářské školy, které by způsobily vzrůstání hospodářské inteligence, která by na konec těžko se zaměstnala. Za to však je nutno rozšířiti nižší hospodářské školství, které vychovává praktické zemědělce, jichž počet a jichž nárok na vzdělání se zejména rozšíří prováděním pozemkové reformy.
Mohu ze své župy poukázati na celou řadu okresů, které - mohu-li tak říci - byly dosud popelkou a zanedbávaným úsekem napořád. Na Přešticku podali již tolikrát žádost o otevření zimní hospodářské školy tamže. Mají již navrženého ředitele, žactvo čeká na otevření školy, což mělo se státi na podzim, takže jinam se zapsat nedalo, leč škola není doposud otevřena. Budiž mně, jako Chodu, dovoleno konstatovat, že opět bylo zapomenuto na Chodsko. Snad 30 let domáhá se marně zřízení hospodářské školy, specialisované pro obor dobytkářský. (Tak jest!) Naše okresy, domažlický, novokdyňský a stankovský, které již dnes jsou dobytkářskou komorou republiky, nepotřebují ničeho tak naléhavě, jako této školy, která by jim umožnila intensivněji využíti přirozených podmínek v zájmu vlastním i v zájmu státu. Neboť všestranně vzdělaný zemědělec je jistou zárukou zvýšení zemědělské prvovýroby. (Výborně!).
Slavná sněmovno! Při posuzování státního hospodářství nutno vycházeti z rozpočtu ministerstva financí, jehož úloha spočívá po výtce v tom, aby opatřilo úhradu pro ty obory státní správy, jež nejsou příjmově a výdajově soběstačny. Zásada, že ve státním hospodářství není třeba upravovat výdaje podle příjmů, které bylo u nás tolik zneužíváno, nemá platnost všeobecnou. I ve státní správě musí se konečně uplatnit zdravý princip soukromohospodářský, že o přípustnosti a výši určitých výdajů nutno rozhodovat s intensivním zřetelem na výši příjmů, jež jsou k disposici.
Po této stránce je nutno žádat, by na příště nebyl uplatňován a předkládán zase nějaký dodatečný rozpočet, což by ovšem nesvědčilo nijak o vážnosti, s jakou nutno pohlížeti na hospodářskou situaci našeho státu.
Úsporná komise bude zde míti vděčné pole působnosti. Vážení pánové, dávám na uváženou, zdali by nebylo žádoucno podat návrh, by zřízeny byly obligatorní kursy pro některé třídy občanstva v naší republice, ve kterých by se přednášelo o základních pojmech šetrnosti a šetření vůbec. Příjmy, které vykazuje rozpočet ministerstva financí, t. j. z velké části příjmy z daní a jiných veřejných dávek, ukazují nejlépe poplatní sílu občanstva a je proto rozpočet po této stránce zrcadlem, v němž se obráží hospodářská síla státu.
Bylo už na těchto místech konstatováno, že výnos jen přímých daní stoupl od počátku našeho samostatného hospodaření téměř sedmkrát. Toto abnormální přitažení berního šroubu cítí absolutně i relativně nejvíce malé a střední výrobní vrstvy a jen jejich krajní obětavosti po této stránce můžeme děkovati za to, že jsme dosud nemuseli a bohdá už nebudeme museti vyráběti nekrytých papírových peněz, a že jsme neklesli do valutového chaosu, který panuje u našich sousedů. Zároveň však jest nutno nad tím faktem vážně se zamysliti a uvažovati, zda zdaněním tak pronikavým není podlamována hospodářská posice poplatníků i samotného státu.
Pokud jde o zemědělství, je jisto, že nynějšího vysokého břemene daňového na dlouho nesnese. Už dnes je malý zemědělec v situaci takové, že musí nechati stranou všechny investice, všechno zlepšování svého hospodářství, chce-li býti práv všem těm nesčetným požadavkům, které naň klade finanční správa. Totéž platí o malých živnostnících. Naše veřejnost - a bohužel - i některé naše úřady nepropracovaly se dosud k objektivnímu věcnému nazírání na situaci zemědělcovu. Lživé brýle, které jim nasadila válečná i poválečná hesla, nedopouštějí jim rovně viděti, a tak úplně přezírají, že důchod z pozemkového majetku není u malého a středního zemědělce bezzáslužným důchodem z kapitálu, nýbrž dobře zaslouženou mzdou za krvavou práci, (Výborně!) za práci, která nezná časového omezení, poněvadž má hluboký mravní základ, spočívající v charakteru venkovského člověka, v jeho lásce k půdě, v jeho lásce k rodině a v jeho pochopení pro stát.
Venkovský člověk nepracuje jen proto, aby vydělal, nýbrž v prvé řadě proto, že práce je mu vrozenou nutností a potřebou jeho života. Tím se právě dnes v době hamižného shonu po penězích, kdy peníze staly se božstvem, liší prospěšně od tak mnohých, kdož sami hromadíce bez práce nepřiměřené zisky, závidějí venkovanům, že si mohli zaplatiti dluhy. Nehledě ani k tomu, že je dosti zemědělců, kteří si dluhy zaplatiti nemohli, nesmí se zapomínati, že ty předválečné selské dluhy byly velkou sociální křivdou, o jejíž odčinění starají se nejlepší naši národohospodáři.
Pokud se týče daňového zatížení zemědělství, nesmí se především přehlížeti, že daň pozemková není jediným břemenem, jež tíží půdu, nýbrž pouze jedním z mnohých. Jsou tu také daň z příjmu a daň z obratu, při kteréžto poslednější nutno míti na paměti, že na rozdíl od ostatních výrobních vrstev nemá zemědělec faktické možnosti, ji přesunouti na kupce svých výrobků, takže daň tato zůstává lpěti na zemědělci, znehodnocujíc jeho práci.
A při tom jest i nejmenší zemědělec nucen zaplatiti daň z obratu i tehdy, když třeba celý rok nic neprodá z toho, co na svém poli vlastníma rukama vypěstoval a čím nakrmil řadu svých dětí.
Tíha daňového břemene neleží však jen v jeho výši, nýbrž jest ještě sesilována po stránce formální, jednak roztříštěností daňových předpisů, jednak způsobem, jakým jsou daně ukládány. Naše daňové zákonodárství postrádá jakéhokoliv systému, spočívajíc po většině ještě na zákonech rakouských. Chce-li se kdo informovati o některé dani, musí prostudovat napřed celé zákonníky - u daně domovní na příklad až roku 1820. Jaký jest z toho chaos, lze si snadno představiti. I pro školeného právníka jest to práce dost nesnadná, ale je naprosto nemožno žádat takové věci na prostém venkovském člověku. Přes to však, kdo z neznalosti zákona nevyhoví přesně své povinnosti, je trestán vysokými úroky z prodlení. Při dani z obratu berní správy letos úplně ignorovaly předpis § 19. starého zákona o dani z obratu, že poplatníku má býti napřed oznámen výsledek odchylného úředního odhadu tržby, než se mu daň předepíše na jiném základě, než jaký byl přiznán. Poplatník má ovšem možnost odvolání. Ale venkovský živnostník a malý zemědělec sami si po většině odvolání napsat neumějí a na advokáta nemají dnes peněz. Ale i když bylo odvolání podáno, nelze od tohoto opravného prostředku mnoho čekati. Předně nemá odkládacího účinku, takže daň nutno přes to zaplatiti, a za druhé to trvá pravidelně několik let, než dojde na jeho vyřízení.
O dani z obratu byl vydán letos nový zákon, ale ačkoli platí už od 1. října, nebylo k němu dosud vydáno potřebné prováděcí nařízení, což ovšem správné jeho plnění poplatníkům i úřadům značně stěžuje. Po této stránce měla by býti uplatněna zásada, aby prováděcí nařízení bylo vydáno vždy zároveň se zákonem.
Se stejným nedostatkem shledáváme se i u zákona o dávce z majetku. Ačkoli mají se na ní konati dobrovolné splátky a ačkoli v nejbližší době dojíti má k jejímu předpisování, nebylo dosud nařízením stanoveno, zda a pokud lze k placení používati úpisů našich státních půjček ani v jakém kursu mají býti brány válečné půjčky.
Ukládání dávky z majetku hledí náš venkov vstříc s vážnými obavami. Jest známo, jak byla v r. 1920 sepisována přiznání, kdy ani poplatníci ani úřední orgánové nebyli o věci náležitě informováni a kdy každý měsíc byly vydány různé pokyny, které si navzájem odporovaly. Je přirozeno, že za tohoto stavu věci odhady, úředními orgány tehdy vykonané, zejména pokud jde o mrtvý a živý inventář - byly hodně libovolné. Jest proto naprosto nutno, aby aspoň cestou administrativní byly ukládací úřady poukázány, aby nepřiměřeně vysoké odhady korigovaly. Zvláště ohledně cen dobytka musí býti kategoricky poučeny, že jsou rozhodny jedině úřední ceny, jaké platily dne 1. března 1919. Celý zákon o dávce z majetku zasloužil by ostatně důkladné revise a novelisace. Dnes už je jisto, že tato akce, která byla svého času občanstvem uvítána jako východisko z naší valutové kalamity, octla se na scestí, a to hlavně tím, že k ukládání dávky přistupuje se téměř 3 roky po dni, který byl vzat za rozhodující při stanovení majetku. Je to smutnou zásluhou těch činitelů, kteří chtěli sepsat každou slepici na venkově, kteří ale poskytli času keťasům, aby své válečné zisky ukryli. Venkov jest ochoten dáti s radostí republice, čeho potřebuje, ale žádá, aby jeho síly nebyly přepínány a aby bylo měřeno všem stejně. Náš lid zemědělský dále nechápe, že na jedné straně propouštěni jsou z vazby ti, kteří se prohřešili proti zákonům našeho státu, a na straně druhé, že zemědělcům vyměřovány jsou pokuty, 40, 80, 100, 400 Kč za nedodané máslo v letech 1917-1918, ač na návrh obecního starosty prodávali mléko chudému lidu.
Když již dovolil jsem si mluviti o rozpočtu ministerstva financí, prosím, abych se mohl též zmíniti o položce, které v něm sice není, ale která se tam nesmí objeviti nikdy, v žádné formě: To je položka na apanáž pro Karla Habsburka. Pro takovou povinnost není právního ani mravního podkladu a každý pokus, který by nám povinnost tu chtěl vnutiti, považoval by lid československý za urážku a za výsměch mravnosti. (Výborně!)
Slavná sněmovno! Mám za povinnost zmíniti se o stescích a žalobách zemědělců co do vyměřování a rozepisování kontingentu. Tento úkaz je všeobecný, ale obyčejně těžce postihuje tento způsob naše kraje s půdou chudou, které z části byly stiženy krupobitím, z části obrovské sucho zmenšilo sklizen, takže jenom s největším napětím mohou zemědělci plniti na ně vznesené povinnosti. Na Sušicku - tisíc metrů nad mořem - naši domkáři pětihektaroví byli nuceni obilí na kontingent jim předepsaný v množství 150 kg prostě koupiti za cenu běžnou a dodati za nižší cenu státu. Na straně druhé žádají lacinou mouku začasto lidé, kteří mají tisícové roční příjmy. Je-li toto sociální spravedlnost, silně pochybuji. Při této příležitosti chtěl bych připojiti několik slov o dodávání loňského kontingentu. Nelze pochybovati o tom, že loni snažili se všichni zemědělci dodati, seč mohli. V případě nedodávky byly příčinou okolnosti a poměry zajisté vážné. Je tedy již v zásadě nespravedlivo a těžko pochopitelno, že vláda snaží se vymáhati to, co loni dodáno nebylo. Ozývají se hlasy našich venkovských drobných lidí, že snad nejde ani tolik o to obilí samo, jako spíše o ty tisícikorunové pokuty. Doporučoval bych, aby v tomto postupovalo ministerstvo zásobování s krajní objektivností a zejména tam, kde katastrofy živelní, krupobití a sucho zničilo úrodu, vymáhalo kontingent po řádném a zevrubném prozkoumání.
Slavná sněmovno! Naším prvním požadavkem a prvním přáním je rychlé a spravedlivé splnění pozemkové reformy. (Výborně!) Naše kraje na českém západu jsou nejvíce interesovány na této otázce. Je jisto, že když rozdělíme velký pozemkový majetek, velkostatkářské domény, umožníme vznik silného, malého i středního stavu zemědělského, o jehož důležitosti netřeba se zmiňovati. Byly uváděny a zajisté jsou náležitě pochopeny při našem počínání důvody sociální, hospodářské i politické. Naši domkáři a drobný lid na venkově vůbec jsou však krajně napínáni ve své trpělivosti, neboť nelze prostému venkovskému rozumu pochopiti, že během tak dlouhé doby nejsou současně viděti značné pokroky a doklady práce pozemkové reformy. Zdůrazňuji tedy po svých předřečnících, že je třeba, aby právě na tomto místě byla tato okolnost co nejvíce a nejčastěji zdůrazňována, že pozemková reforma je životním požadavkem všech drobných venkovských lidí a že je pro ně prostředkem k dosažení jistější a samostatné existence vůbec.
Slavná sněmovno! Z tohoto místa bylo již namítáno, že ve vládním prohlášení nebylo ani jediné věty, že provedením pozemkové reformy zvýšena bude zemědělská produkce. Tuto větu nahrazuje plně skutečnost, že pracovitý, pilný, hospodářských otázek znalý, venkovský domkář je nám plnou zárukou, že zemědělská produkce zvýšena bude. (Výborně!)
Pokládám za povinnost přimluviti se z tohoto místa, aby na českém západě zřízena byla ihned obvodová úřadovna státního pozemkového úřadu, jehož povinností je dokončení tohoto osvobozovacího díla, které má na potomcích Chodů napraviti křivdy spáchané Lomikarem. Každému i skrytému nepříteli pozemkové reformy volám hlasem Koziny: "Lomikare, do roka budeme spolu stát před súdnú stolicí lidu, hin se ukáže, kdo z nás...."
K pozemkové reformě musí přistoupiti co nejrychleji též reforma lesní, která by vrátila národu odcizené hvozdy šumavského pomezí, kdysi české. Čím rychleji, tím lépe, neboť je nebezpečí v prodlení, hrozící našim lesům úplným vydrancováním. Prohlašuji, že budeme hlasovat pro rozpočet, abychom dali výraz oddanosti, s jakou statisíce drobného lidu venkovského lnou k republice, a radostí, s jakou sledují postupující konsolidaci mladého našeho státu, která je z rozpočtu zřejma.
Končím slovy básníka selského:
"Za 3000 roků, co tu bude změn, státní řády se budou stokrát
obracet, avšak oráč zticha bude stírati si z čela pot, trpělivá
lícha přinese plod, jako dnes, právě jako dnes, jako před tisíci
léty." (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Buříval.
Posl. Buříval: Slavná sněmovno! Je viděti nepopíratelný pokrok v parlamentním projednávání státního rozpočtu. Co zatím ještě loni státní rozpočet, jak ve výboru tak i v plenu poslanecké sněmovny, projednán byl jednáním zkráceným na základě §u 55 jedn. řádu, projednáváme tentokráte státní rozpočet bez tohoto opatření. Pro příště bylo by si přáti, aby vláda státní rozpočet předložila poslanecké sněmovně o několik týdnů dříve, aby projednání jeho nemusilo se díti s takovou fysickou námahou jako tentokráte. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Váženě a důstojně započalo parlamentní jednání za nové koaliční vlády. Mám odvahu konstatovati, že i oposice jindy bouřlivá, demagogická, chová se tentokrát státnicky a třeba ostře, přece však seriosně, kritisuje dle svého stanoviska státní rozpočet, a vděčím, že téměř všichni řečníci konstatují, že řádné zkoumání našeho státního hospodářství bez účetní uzávěrky je nemožné. Nemáme doposud tyto účetní uzávěrky za rok 1919 a 1920, ačkoliv dle jasných zákonných ustanovení o činnosti nejvyššího kontrolního úřadu tyto uzávěrky mají býti do šesti měsíců Národnímu shromáždění předloženy.
Očekáváme, že i v tomto směru zjednána bude náprava. Vládě i parlamentu nesmí býti lhostejno, jak lid o našem státním hospodářství smýšlí. Je třeba za všech okolností poctivě říci pravdu i tehdá, když je nepříjemná. Jen takovým postupem bude lze odvrhnouti starou nedůvěru lidu ke státu, již cítil jako rakouský poddaný a lid československý naučí se a zvykne si spojovati zájmy své vlastní se zájmy svého státu. Bylo by nejvýš bolestné, kdyby se nepodařilo československé občanstvo vychovati v pravém státním vědomí. Jest třeba přesvědčiti každého, že jen přísná soustava demokratická váže nerozlučně národ ke státu a stát k národu. Doufejme, že i obava, jako by demokracie u nás zůstala na poloviční cestě, ukáže se býti zbytečnou.
Ostatní členové našeho klubu byli pověřeni promluviti o našem státním hospodářství v jiných skupinách, mně uloženo promluviti v této skupině, o předmětu velmi důležitém, jakým je nesporně naše železnictví a ministerstvo veřejných prací.
Státní rozpočet ministerstva železnic vykazuje podle finančního zákona pro rok 1922 úhrnný příjem 4.945,500.090 K. Státní výdaje úhrnem 4.660,257.600 Kč. Jeví se rozdíl 285,242.490 Kč ku prospěchu státní pokladny. Malý tento přebytek ovšem nic neznamená, uvážíme-li, že státní správa železniční každý rok předkládá dodatky ke státnímu rozpočtu, které vykazují nové úhrady a tak z přebytků činí schodky. Dodatečným rozpočtem na rok 1921 žádá ministerstvo železnic schválení státních výdajů řádných v částce 752,736.860 Kč, mimořádných 1.020,761.740 Kč; úhrnem tedy 1.773,498.600 Kč. Zvýšený tento výdaj opodstatňuje ministerstvo železnic většími výdaji na osobních platech na základě zákona čís. 222 z 9. dubna 1920 o propočítání let, vyšším nákladem na výroční zprávu ministerstva železnic, na věstník pro železnice a plavbu, na železniční statistiku, na zřízení důvěrnického sboru, na vydání nových tarifů, na úhradu nákladů reparační komise, na vyšší potřebu v příčině pensijního pojištění, vyšším příspěvkem k nemocenské pokladně. Propočítání let, jakož i stabilisace dělníků a úprava převzatých zaměstnanců košicko-bohumínské dráhy v duchu unifikačního zákona pro Slovensko vyžaduje částky 1.235,503.180 K.
Mluví se velmi často a velmi nevlídně o deficitu našich železnic. Odpovídám všem, kteří takto mluví: S deficitem potkáváme se nejen u nás, u všech států evropských, ale i dráhy americké skončily deficitem 1 miliardy dolarů. Je tedy vidět, že to jsou důsledky doby poválečné. Ale přes to jistě že není příčiny u nás, abychom se nad tím pozastavili, vidíme-li zjevné zlepšení. Rozpočet pro rok 1920 - i s dodatkem - končil se i s ohledem na nastalé zvýšení tarifů 714,307.750 K. Rozpočet pro rok 1921 - i s dodatkem - končí se, a to s ohledem na propočítání let, které vyžaduje takové částky, jak jsem předem uvedl, a přes to tedy, že jest zde značný výdaj osobní - mimo to jest třeba ještě říci, že zvýšení tarifů mělo také do sebe určitou výhodu pro veškeré občanstvo tohoto státu tím, že propočítáním tarifů zmenšilo výdaje oproti dřívějšku o 238 milionů - schodkem 634,521.950 K. Tedy jest schodek oproti roku 1920 79,785.800 korun menší než v roce minulém. Tím, že jsme v našem budgetování oddělili rozpočet investiční v důsledcích zákona ze dne 30. března 1920, č. 235 Sb. z. a n., docílili jsme určitého a jasného obrazu ve státních výdajích v této kapitole. V loňské debatě rozpočtové bylo konstatováno, že státní správa železniční od převratu usilovně zabývá se organisací železniční služby. Bohužel, práce nejde tak rychle ku předu, jak bychom si přáli.
Státní dráhy jsou podle posudku jedněch podnikem produktivním, podle posudku druhých podnikem veřejně prospěšným. Posudek prvých ani druhých není zcela správným. Podle mého skromného názoru jsou státní dráhy podnikem na tolik výdělečným, aby při nejmenším vydělaly na sebe samy. Bude-li tomu tak, bude moci i státní správa železniční své věcné potřeby řádně obstarati, ale bude, co padá jistě také na váhu, moci své zaměstnance řádně honorovati.
Náš stavební a investiční program jest upraven zákonem. Dle důvodové zprávy k tomuto zákonu bylo počítáno s opatřením asi 1050 lokomotiv a 50.000 vozů do konce roku 1926.
Částky povolené v investičním zákoně železničním pro rok 1920 a převzaté do finančního zákona z roku 1921 a 1922 ani z daleka nestačí na opatření svrchu uvedeného počtu vozidel a bylo třeba v roce 1921 zvýšiti tyto částky, jak jest všeobecně známo, na základě úvěrových operací. Celkem znamenalo toto zvýšení 940 milionů Kč.
V důsledcích toho i v příštím roce činí rozpočet státních investic ministerstva železnic v duchu zákona z 30. března 1920, č. 235 Sb. z. a n., okrouhle 2 miliardy Kč.
Posl. dr. Hanreich dne 18. listopadu promlouvaje o státní investiční půjčce uvedl, že dříve zadávání vozů pro transporty provádělo se zřízenci, nyní provádí se pomocí zakoupené marky. Zdá se, že tento mluvčí není správně informován o způsobu, jakým se objednávání vozidel provádí, aneb úmyslně věc tuto zkresluje.
Zdá se, že pan kolega snaží se tím zapříti vše to, co páni s německé strany a jiní němečtí páni průmyslníci proti dopravní půjčce podnikali, aby pokud možno efekt byl co nejmenší a aby tím znemožnili provésti všecko to, co investičním programem jsme si byli předepsali.
Já jsem v rozpočtovém výboru uvedl jeden takový markantní případ sabotáže, kterou prováděli páni s německé strany. Bylo by si jen přáti, aby velmi rychle od toho úmyslu svého upustili a tím sami si posloužili, poněvadž budeme-li míti dostatek vozidel a lokomotiv, bude i dopravní politika naše daleko užitečnější a účelnější také pro ně.
Naše dopravní politika celkem jest uspokojivá. Máme vybudováno vhodné spojení mezi Vídní a Berlínem přes Cmunt, Prahu, Děčín, a to spojení každodenní. Rovněž spojení mezi Prahou a Terstem, případně Záhřebem a Bělehradem přes Linec, Sv. Michael, Štyrský Hradec se osvědčuje. Spojení z Vídně do západočeských lázní dělo se třikrát týdně. Mezi Prahou a Bukureští přes Bohumín-Košice-Kiraliházu jsou do vlaku zařazeny přímé vozy. Rovněž tak jezdí průběžný vůz mezi Prahou a Bratislavou a konečně mezi Děčínem a Karlovými Vary. Naše spojení se Slovenskem přes všechny obtíže je uspokojivé a bylo by si přáti, aby ministerstvo železnic nezůstalo ve příčině spojení mezi evropským západem a východem přes naše území pouze při pokusech a snažilo se učiniti toto spojení kratším a rychlejším. Vždy naléhavěji jeví se nutnost postarati se o včlenění československých železničních sítí do sítě evropské. Víme, že to není snadné, že vše závisí od mezinárodních úmluv a že jsou při tom značné technické obtíže, ale při dobré vůli a pilné práci lze toho docíliti. Provoz v tuzemsku jest spořádaný a bylo by si přáti, aby i obecenstvo jevilo větší zájem pro pořádek a čistotu při provozu. Při té příležitosti žádám, aby státní správa umožnila cestujícím za určitých podmínek prodlévati v nádražní budově. Smutné zjevy, jaké vídáváme v Praze, zejména pokud se týče vystěhovalců na Masarykově nádraží, nechť zmizí. Jest nutno postarati se o rozmnožení vozidel. Parlament tomuto úkolu dostál tím, že zákonem opatřil úvěr pro opatření vozidel. Stoupáním vývozu potřeba vozidel roste. To bylo patrno zejména v roce 1920, kde se objevila potřeba, vozy se zbožím posílati do ciziny. Vozy tyto se nevracely do republiky vůbec, nebo teprve po dlouhé době. Snad konference v Portorose učiní tomuto nepořádku přítrž, abychom tolik vozů neztráceli, že by nám případně nebylo lze plně vyhovovati vnitrohospodářským potřebám. Než budou proposice v Portorose realisovány, žádáme, aby přechod vozů mezi jednotlivými státy byl co nejlépe střežen, aby státní správa železniční se domáhala, aby jednotlivé státy zadržené u nich vozy nejen vrátily, ale učinily tak rychle.
Schvaluji reorganisaci, která ve vozové službě v duchu decentralisačním byla provedena. Příznivé výsledky se již po krátké době ukázaly.
Velkou položkou výdajovou je výdaj na otop. Potřeba pro otop strojů je preliminována částkou 983,388.580 K. Průměrná potřeba uhlí na 1 strojový kilometr je 39 kg a cena uhlí 195 K za 1 tunu. A tu, slavná sněmovno, vyrůstá ohromný rozdíl cen nynější doby oproti dobám předválečným. Před rokem 1914 stála 1 tuna uhlí 6 K, dnes 195 K. Zvýšení to rovná se 3100%. Jedna tuna černého uhlí stoupla na ceně z 12 K na 380 K, což je vzestup o 3000%. Za stroj platilo se 100.000 K, nyní 2 miliony, zvýšení znamená 2000%. Cena vozu nákladního byla před rokem 1914 6000, nyní 110.000.
A tu, bohužel, přicházím k těmto poznatkům: Poněvadž státní železniční správa je proti tomuto zdražování věcnému bezmocna, obmezuje výdaje osobní.
Jiná kapitola, také velmi trpká, je, pokud se týče ostatních hmot stavebních vedle uhlí, a bohužel, objevují se tyto rozdíly v celém světě. Na jednu věc státní správu železniční upozorňuji: Jde o ochuzování státu při dodávkách uhlí, pokud jsou dodávky tyto určeny pro státní správu železniční. Před nedávnem bylo případně poukázáno i v denním tisku na okolnost, jak jsou poškozováni odběratelé i také správa drah z důvodu placení náhrad za úbytky a to tím, že doly nenakládají do vozů tolik uhlí, kolik na nákladním listě je uvedeno. Tato zpráva odpovídá úplně pravdě. Jak bylo zjištěno, železniční erár přichází o takové ohromné množství uhlí tím způsobem, že se to uhlí vůbec neváží. Možno říci, že na deseti vagonech je schodek, rovnající se téměř nákladu jednoho normálního vagonu. Při pátrání po vzniku schodku předkládají správy dolů vážní lístky, kde váha je napsána a nikoli vyražena, jak je to předepsáno. Tato nedbalost a neopatrnost je toho příčinou, že při deseti vozech je jeden celý vůz manco. Pokládám za svou povinnost poukázati na jinou věc, která, myslím, že má také neobyčejnou národohospodářskou důležitost. Jde o kolejní podložky, pražce. Státní rozpočet vykazuje na ně 80,300.000 K. Toto podstatné zvýšení vysvětluje ministerstvo železnic takto: Poněvadž pro nedostatek materiálu nebylo lze vyměniti pražce v loži svrškovém, je třeba nyní s prací touto započíti. V době předválečné bylo vyměňováno 8 až 10% stavu. Správa státní hodlá vyměňovati 6% z počtu 21,501.000 K, t. j. chce vyměniti 1,080.000 pražců, což při průměrné ceně za pražce - v roce 1914 stanovena cena za pražec 4·50 K, dnes stojí pražec 45-48 K - znamená 86,400.000 K. V rozpočtovém výboru učinil jsem námět, aby nebylo možno přece jen při takových velikých položkách státního rozpočtu tak krajně vyssávati státní pokladnu, aby státní správa železniční uvažovala o tom, jestli by nebylo možno z našich státních bohatých lesů dodávat dříví pro vlastní výrobu režijní svých pražců. Očekávám přirozeně, že by potom tento výdaj, který je preliminován ve výši 80,000.000 K, byl při nejmenším o polovičku snížen.
Věc, která zaměstnává zejména odborníky, a o které se chci jen letmo zde zmínit, je otázka, máme-li či nemáme-li u našich státních železnic generální inspekce. Je zajímavo, co říkají o této otázce porůznu 2 ministři. Mám tu prohlášení býv. ministra železnic dr. Burgra, který řekl, že, vyhovujíc hlasům nejen ve veřejnosti, nýbrž i v parlamentě se ozývajícím, nezřídilo ministerstvo železnic generální inspekci k dozoru nad drahami soukromými jako samostatný úřad, nýbrž přidělilo z důvodů nutnosti agendy této generální inspekce jednotlivým oddělením ministerstva železnic. Opatření toto se osvědčilo. Pomýšlí se na její účelné soustředění." A pan ministr prof. Šrámek v rozpočtovém výboru dne 5. listopadu řekl toto: "Co se týče generální inspekce, podle zákona, který posud platí, máme generální inspekci mít. My ji tedy musíme vykonat již z toho titulu. Potřebujeme však generální inspekci, po mém soudu máme o tom velmi malé zkušenosti, i pro státní dráhy samé. My jsme neorganisovali žádné zvláštní inspekce, může býti slavný výbor klidný."
První i druhá odpověď je neurčitá a vyhýbá se úmyslně pravdě. My potřebujeme nutně dozoru státního nad výkonnými orgány, jako je dopravnictví. O tom nemůže býti sporu. Tato generální inspekce ať pod jiným jménem musí býti zřízena a proto jistě každý chápe svého času mnou podaný návrh, kde jsem žádal o zřízení dohlédacího úřadu. Nedovedu si představiti, aby výkonný úřad byl současně také kontrolním úřadem. To je nesmyslné, ale bohužel ve věci samé máme doposud až tyto výsledky.
Státní správa zřídila v posledním roce ústřední státní železniční radu. O činnosti této instituce nebudu se příliš rozšiřovati. Varuji jen, aby působnost těchto rad byla jiná, než podávati posudky a návrhy o všeobecných záležitostech železničních. Podzimní zasedání ústřední rady železniční má se zabývati řadou návrhů, zejména německých členů, týkajících se vlakových spojení a zavedení rychlíků na jimi protežovaných tratích, aniž zkoumají náklad na takové spojení a zavedení rychlíků a účelnost dopravní.
Poněvadž se toto mínění dotýká našeho rozpočtu, je přirozeno, že v důsledcích takového usnesení ústřední rady železniční nemůže býti přikročeno k realisování a že o této věci musí se vysloviti Národní shromáždění.
Dále jest otázka reorganisací. Lituji, že čas je příliš krátce vyměřen, abych mohl o této otázce poněkud obšírněji mluviti. Jest zapotřebí reorganisace. Toto stanovisko jsme uznali hned, když jsme přistoupili ke zřízení ministerstva železnic. Železniční doprava je jedním z nejdůležitějších činitelů v organisaci výroby a výměny zboží jak doma, tak také v cizině. Organisace státní správy železniční, bohužel, po názoru všech lidí, kteří jsou ve styku s naší správou železniční, je těžkopádnou a vyžaduje nutné reorganisace. Co rozumíme pod tímto titulem? 1. Účelné zřízení úřadu a služebních odvětví, 2. stanovení oboru jejich činnosti a vymezení kompetence, 3. přetvoření dosavadních nepraktických zřízení v taková zřízení, která by službu co nejdokonaleji a nejjednodušeji prováděla za poměrně nejmenšího nákladu.
K tomu je třeba jednotného vedení a dozoru, a je třeba rozšířiti kompetenci těch úřadů, jako je ředitelství státních drah, jakož i ostatních podřízených úřadů. Je třeba především organisací služby a lepším honorováním docíliti zvýšené výkonnosti, zrušiti zbytečné práce, zreformovati službu účetní a exekutivní jak centrálních, tak i nižších úřadů. Je pravda, že někde jest příliš mnoho úřednictva, a zase je pravda, že někde málo úřednictva. To všecko je zapotřebí uvážiti a zkoušeti. Vytýkám, že v tomto směru přišla státní správa železniční s určitými náměty. Ona vydala výnosy, kde i také se přibližuje našemu pokrokovějšímu stanovisku a žádá součinnost našich zaměstnanců železničních při provádění úspornosti. Ale při provádění reorganisace není této součinnosti snad třeba, a já s nelibostí se vyslovuji o kanceláři, které hned od počátku, co naše správa železniční trvá, byla přikázána agenda reorganisace. Ale, bohužel, Národní shromáždění až dosud nemělo možnosti slyšeti, na kolik práce této reorganisační komise postoupila, co vykonala, co konečně je zapotřebí, aby pro účelné vykonávání našeho provozu bylo způsobeno.
Ministerstvo železnic dnes soustřeďuje v sobě, jak jsem řekl, ponejvíce agendu služby výkonné, a to je po mém názoru chyba, která se krutě vymstí. Místo s decentralisací potkáváme se s nejpřísnější centralisací, pravý opak toho, co každý rozumný člověk žádá a co je v zájmu věci.
Ministerstvo železnic vydalo výnos také o úspornosti. Souhlasím až na malé výjimky s obsahem tohoto výnosu. Bojím se však, že tento příkaz ministerské rady padne do vody, tak jako mnohé a mnohé jiné věci, které ministerstvem železnic byly na nižší úřady vydávány. Bohužel, v nejčastějších případech setkáváme se s tím, že nižší úřady, a to budiž konstatováno, i dobře míněná rada a dobře míněný příkaz, u ředitelství nenalezly vůbec ohlasu. Já bych mohl napočítati celé řady konkretních případů, kde výklad těchto ministerských výnosů u jednotlivých ředitelstev je naprosto falešný, zejména v takových případech, kde běželo o přiznání prospěchu zaměstnancům. Dále jsou úspory. Já myslím, byla-li úsporná komise u ministerstva železnic zřízena, že béře věci jaksi za nepravý konec. Mohl bych poukázati na to, že jen na úsporách při výplatách dalo by se získati mnoho. Konstatuji, že pouze ve státních dílnách v Lounech, kde je 1800 dělníků zaměstnáno, výplata připravuje dílny či správu státní v každém týdnu o 1800 hodin, které promeškají dělníci následkem výplaty zastaralé, takové, která vyžaduje mnoho času.
Ušetřilo by se času, kdyby se vyhovělo dávnému našemu požadavku, aby se dávaly výplaty do sáčků, aby se výplaty neděly tak rozděleně, totiž jeden den se vyplácejí zálohy, druhý den doplatky, třetí den se vyplácí definitivním zaměstnancům. Nejde jen o ztrátu času, po který se nepracuje, ale také o to, že po ten čas, co dělnictvo nepracuje, stojí veškeré stroje, které jsou vytápěny. Jest jisto, že úbytek je značný.
Vzhledem ke krátké době nemohu ovšem ty věci vyříditi tak, jak by povaha jejich toho zasluhovala. Ale dovolte mně ještě, abych se zmínil o ministerstvu veřejných prací.
Je zapotřebí konstatovat předem, že máme povinnost dívat se na ministerstvo veřejných prací poněkud jinak, než jsme se dívali za bývalého Rakouska. Tam to bylo doménou stranickou, u nás ministerstvo veřejných prací ukázalo svou činností, že skutečně pojímá svůj úřad vážně. V celé řadě případů, zejména pokud se týče veřejně prospěšných staveb, jistě vykonalo veliké věci. Dal by se vypočítati celý seznam všech těch veřejných staveb dokončených a všech těch věcí, které jsou v práci. Jistě máme všechny příčiny, abychom očekávali, že další činnost ministerstva veřejných prací bude se díti jen k prospěchu státu a jeho občanstva. Nám jde o některé věci, které zejména budou také předmětem častého přetřásání na různých místech. Jest to otázka letecké společnosti francouzské, či vlastně lépe řečeno, otázka československého aviatického klubu. Je potřebí říci toto: Letecké společnosti francouzsko-rumunské byla za lety na trati Paříž-Praha-Varšava za rok 1921 vyplacena subvence ve výši 2 milionů franků. Při provozování letecké dopravy zahraniční trvají státy obvykle na této podmínce, aby tato doprava byla provozována společnostmi obou států a pak poskytuje subvenci pouze svojí společnosti.
U nás tvoří se právě čs. letecká akciová společnost se základním kapitálem 8 milionů Kč, kde má Legiobanka majoritu. Já, vážení pánové, ministerstvo veřejných prací na to upozorňuji a žádám, aby konečně při příštím jednání také vzala to v patrnost a v duchu předneseného přání této společnosti umožnila, aby svému úkolu mohla dostáti.
Dále upozorňuji ministerstvo veřejných prací, že hlavní město Praha potřebuje účelné vybudování, a to tím spíše, poněvadž je Praha hlavním městem naší republiky, je centrem vlády, ministerstev, obchodu a průmyslu. Všemi těmito okolnostmi dán je impuls k mohutnému rozvoji stavebnímu, který především vyžaduje úpravy komunikační. A tu jedním z nejdůležitějších komunikačních prostředků jsou mosty přes Vltavu, aby spojením částí na obou březích řeky podporován byl rozvoj města. Po té stránce je Praha dosud chudě opatřena. Upozorňuji na to a žádám, aby příslušným činitelům, kteří o to žádají, to jest městu Praze, vyšlo ministerstvo veřejných prací vstříc.
Dále jest zapotřebí, aby také po stránce kulturní vyhověno bylo požadavkům Národního divadla v Brně, které si právem stýská, že v rozpočtu ministerstva veřejných prací pro rok 1922 není zařazena položka na investice Národního divadla, na něž v témž oddílu pro rok 1920 bylo povoleno 100.000 Kč a pro rok 1921 400.000 Kč, v roce 1922 vypadla však na prázdno. Dále upozorňuji ministerstvo veřejných prací, jakým způsobem se hospodařilo ve státě, jak je vidět z případu tohoto. Československá obchodní společnost v Ústí n. L. uzavřela v roce 1915 smlouvu se státem s platností do roku 1930, podle které se za nájemné 44.487 korun čtvrtletně doluje uhlí 25-30 vagonů denně. Ta smlouva je jistě dávno překonána a ministerstvo veřejných prací má všechny příčiny, aby smlouvu tuto s touto Československou obchodní společností v Ústí nad Labem zrušilo.
Konečně zbývá mi poslední odstavec, a to stavba labského přístavu a překladiště v Mělníce. Žádám, aby jí byla věnována náležitá pozornost. Město Mělník velice těžce nese, že položka, která v rozpočtu státním pro rok 1922 byla zařazena, byla na konec vynechána, a podivuje se nad tím, že ta otázka, která již tolikrát byla předmětem jednání ministerstva veřejných prací a která konečně byla také za bývalého Rakouska jistě uznávána jako potřebná pro výstavbu labského přístavu v Mělníce, že pro ni i u nás doposud není dostatek porozumění.
Já lituji, že nemohu se poněkud šířeji zmíniti o jedné velice naléhavé otázce, jako je personální politika zaměstnanců. Očekávám, že budu moci o této věci mluvit na jiném místě. Připomínám jen, že všecky věci, které jsou v určité spojitosti s ohlášeními o tom, že máme u státních drah na 20.000 zaměstnanců přespočetných, neodpovídají pravdě, poněvadž bych číselně mohl dokázat, že státní správa železniční dnes doposud nemá ani známosti o tom, kolik že zaměstnanců de facto má a všecky její zprávy, které po 3 leta rozšiřuje, si odporují navzájem. Jednou se říká, že zaměstnanců jest 135 tisíc, po druhé 155 tisíc a teď konečně, poněvadž je zapotřebí z určitých příčin, aby se toho snad právě použilo, já to nazvu zkrácením zaměstnanců ve příčině určitých přiznaných nároků na nové zákony, které byly námi vybudovány, říká se, že těchto zaměstnanců jest 169 tisíc. To neodpovídá pravdě a já budu mít možnost, jak pravím, abych o této věci pojednal na jiném místě.
Jako moji kolegové prohlašují
také i já, že budu pro rozpočet hlasovat. (Výborně! Potlesk.)