Jistě že je velmi mnoho těch, kteří oddálením uskutečnění této předlohy budou značně poškozeni. Poukazuji pouze na čl. 2 zákona o podporách v nezaměstnanosti, ve kterém se praví, že práce neschopní nemají býti účastnými podpory v nezaměstnanosti. Pokud vím, praktikuje se zákon tento tím způsobem, že když dělník, který béře podporu v nezaměstnání, dovrší 60 roků, u textilního oboru 65 roků, pozbývá v tom momentu podpory v nezaměstnání, je-li předvolán k lékařské prohlídce a lékař uzná, že není práce schopným. Prosím, to jsou lidé, kteří mají býti účastnými na dobrodiní zákona o sociálním pojišťování. Průtahy, které jsou spojeny s vyřízením této důležité otázky, poškozují ty lidi a my si nemůžeme pomoci a musíme poslaneckou sněmovnu žádati, aby jakýmkoliv způsobem působila na ministerstvo sociální péče, aby provisorním opatřením právě pro tyto interesenty umožnila jim život, neboť od obcí, vážení přátelé, z titulu "Chudinská péče" dáti podporovati a živiti sedrané a zasloužilé dělníky, jistě by bylo ostudou pro Československou republiku. (Tak jest! Výborně!)
My víme, že nás čekají veliké úspory. Máme složenu úspornou komisi z různých parlamentních stran a tato komise má sondovati, co by se kde z výdajů státně-administrativních hlavně a z výdajů, které vykazují státní podniky, dalo ušetřiti. Každý parlamentní referent v jednom oboru státní správy má k disposici několik úředníků, kteří dle mého názoru mají zpracovati předlohy a mají jej informovati, jak si má v tom kterém oboru státní správy tento úsporný referent počínati. Nevím, zdali při odvislosti takových referentů parlamentních výhradně od úřednických sil, bude moci referent parlamentní sprostiti se takového úkolu s vědomím, že nezatížil své svědomí a že opravdu úsporami, které v tom kterém resortu budou způsobeny, nepoškodí stát a nepoškodí zájmy těch, kteří tam jsou zaměstnáni. Já mám za to, že pokud personálních úspor se týká, můžeme se jich dočkati nejkratší cestou tím způsobem, že nebudeme přibírati personál nový. Zákonem o propočítání služebních roků, ovšem buď po provedené stabilisaci platů nebo po započítání částečného kvanta přídavků drahotních do pense, umožníme desetitisícům starých a na odpočinek čekajících státních zaměstnanců, na odpočinek se odebrati, aniž by byla ohrožena státní administrativa tím, že se dnes prakticky zapracované síly propustí a zítra při návalu práce budou se nezapracované přijímati.
To, vážení přátelé, dle našeho názoru je jediná racionelní možnost v provádění úspor ve státní administrativě. Já bych došel velmi daleko, kdybych se u tohoto odstavce své řeči chtěl zdržeti a pochybuji, že ke mně pan předseda bude tak laskav jako byl galantní k mé předřečnici a proto musím pokračovati dále.
Při podporách v nezaměstnanosti, vážení přátelé, bychom si přáli, aby naše úřady své náhledy co možná nejvíce unifikovaly, aby jeden úřad nepostupoval proti druhému a abychom prostě byli zbaveni těch každodenních téměř intervencí, že se v obvodě působnosti jednoho politického úřadu první instance postupuje tak, jinde zase jinak. Já jsem si zpracoval statistiku, která je dokladem tohoto tvrzení a je zajímavo, že docela jinak se uplatňuje zákon proti dělnictvu v okresech německých a docela jinak se uplatňuje oproti dělníkům v okresích českých. Tak ku př. Praha okres I, IV, VII, VIII má celkem 66.000 K, to je položka do 15. října za předcházející měsíc. Plzeň má sice položku velkou následkem velké nezaměstnanosti 150.000 K, ale Friedland 228.000 K, Brno 111.000 K, Jablonné 56.000 K, Kladno 279.000 K, Jáchymov 33.000 K, Hradec Král. 10.000 K, Kraslice 97.000 K, Náchod 5.000 K, Liberec 80.000 K, Slaný 5.000 K, Šluknov 105.000 K, Smíchov 30.000 K, Teplice-Šanov 115.000 K, Žižkov 16.000 K, Ústí n./L. 200.000 K, Ostrava 27.000 K, Výprty 60.000 K, Prostějov 30.000 K, Rýmařov 73.000 K, Budějovice 74.000 K, Krňov 44.000 K atd. Dále máme okresy Brandýs n./L. 7400 K, Karlovy Vary 43.000 K, Litomyšl 15.600 K, Děčín 24.000 K a pak je celá řada měst německých s 50, 60 až 80 tisíci K. Jestli nám p. ministr sociální péče dr. Winter při první novelisaci zákona vysvětloval tuto okolnost tím, že v německých okresích vyčerpávají se tak vysoké obnosy na podporu v nezaměstnanosti tím, že pro české okresy nebyla pro-vedena úplně demobilisace, že byli ponecháni mnozí a mnozí muži ve vojenském stavu, kdežto demobilisace mužstva německého byla provedena, dnes, když v tomto směru máme zavedenu úplnou rovnoprávnost národnostní, nemohu se přece nepozastaviti nad těmito číslicemi.
Vážení přátelé, my si nemůžeme pomoci. Do té doby, dokud se neumožní dělníkovi, aby mohl realisovati právo na práci, nemůžeme přistoupiti na námitky, které oproti zákonu o podporách v nezaměstnanosti mají měšťanské, nebo lépe řečeno nesocialistické strany. Nemůžeme námitky tyto uznati a musíme žádati, aby společnost, která nemůže uživit člověka tím, že mu poskytne poctivou práci, podporovala jej, aby měl aspoň existenční minimum. My bychom velice rádi zbavili se těchto podpor v nezaměstnanosti právě tím, že dáme lidem práci a proto jsme také při projednávání zákona samotného prosadili, že ministerstvo sociální péče je zmocněno, aby příslušným korporacím, které mohou prováděti užitečné stavební práce, 9 K denně hradilo na jednu dělnickou sílu, při takovýchto pracích zaměstnanou. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Konstatuji, vážení přátelé, že této výhody se málo užívá. Není dosti čilosti u těchto korporací, ať obcí, nebo okresů, aby se takové práce vyhledávaly a s jejich prováděním se započalo, nýbrž platí se podpora v nezaměstnanosti dále. Proto by bylo velmi účelno, kdyby se provedla co možná největší koncentrace evidence potřeby staveb v některém z ministerstev, které by mohlo potom docela jinak dohlížeti, aby se takové stavby prováděly a aby peníze, které dnes jdou do takových ohromných obnosů na podpory v nezaměstnanosti obrátily se v produktivní práci.
My jsme chtěli provésti účelnější distribuci práce tím, když jsme přijali zákon o 8hodiné době pracovní. Věděli jsme, že po řadu let nebudeme míti pro dělníky tolik zaměstnání, abychom neměli nezaměstnaných. Proto jsme si mezi jinými důvody, které jsme pro zákon o 8hodinové době pracovní přinesli, řekli také, že by bylo velmi neúčelné, aby jedni pracovali 10-11-12 hodin a druzí vedle nich aby byli nezaměstnáni a brali od státu podporu. Musím, bohužel, konstatovat, že tohoto účele, který jsme sledovali při práci na zákoně o 8hodinové době pracovní nám znemožňují docíliti někteří velcí továrníci tím, že zákon o 8hodinové době pracovní prostě obcházejí. Jest to zejména veliká továrna Baťova ve Zlíně na obuv a kůži, která zaměstnává dělníky až 16 hodin denně. (Slyšte!) Máme tato fakta zjištěna osobní přítomností zástupce dělnictva ve Zlíně samotném. Pracuje se trvale od 7 hodin ráno do 7 hodin večer. Hodinová přestávka znamená, že pracují dělníci 11 hodin. (Hlas: Až do 10 hodin večer!) Pracuje se také do 10 hodin večer. Dělníci jezdí domů o 1/2 10 večer, aspoň největší procento, čehož je důkazem, že se pracuje v této továrně více než se má. Následkem demoralisace určité části dělníků v této továrně, bojí se druzí dělníci, aby nebyli stíháni továrníkem jako rebelanti a trpí se prostě tento nemožný stav dále. Tu jest mně podezřelý u tohoto továrníka, který jinak musí za své ohromné podnikatelské schopnosti býti pochválen, poměr k úřadům, když úřady trpí toto přepínání pracovních sil dělníků na straně jedné, zatím co musí vědět, že dělníci nezaměstnaní musí být podporováni státem. (Výborně!) Ale tu jsou ještě jiné momenty, kterých nemůžeme opomenouti. Pan Baťa má velice laciné výrobky. Pro onu část obyvatelstva, která je konsumentem, je to velice dobrá stránka působnosti pana Bati na úkor a proti zákonu o 8hodinové době pracovní, ale je to pro malovýrobu jistě velkou katastrofou, když malovýrobce, který zákonů oproti dělnictvu přesně dodržuje, který nemá ten ohromný amerikanismus v závodech a tu velkou kapitálovou potenci, nemůže do té míry konkurovat, aby přinesl za tu cenu obecenstvu výrobek, jak jej přináší takový velký kapitalista. Kdyby úřad dále trpěl Baťovi tento systém práce, shledáme se s faktem, že ti, kteří jsou interesováni ve výrobě jako malopodnikatelé nebo družstevní zájemníci, budou se hlásit za 5 až 10 roků o práci u pana Baťi. Tyto poměry nesmí stát trpěti za žádných okolností. Úřady mají povinnost, dohlížet na tohoto továrníka, jak si oproti dělnictvu počíná. Žádám, aby parlamentní vláda předložila návrh zákona na ochranu kolektivních smluv. Je nesporno, že nemusíme se dnes bát tak velikého vzestupu cen na straně jedné, nemusíme se bát těch možností, které továrníka svádí na straně druhé k předčasnému porušení kolektivních smluv, ale jedna i druhá strana musí to ten krátký čas, po který platí kolektivní smlouva, vydržet. Musíme mít jistotu, že tam, kde se kolektivní smlouva uzavřela, bude do té doby také platit. S tím souvisí i mnohé disposice státu. Stát kalkuluje při zadávání dodávek se mzdami, které byly do té doby v kolektivní úmluvě ustanoveny. Jestliže nemá stát možnost spoléhat s tím kvantem práce, která na tu dobu přichází, jestliže musí být obava, že ty nebo ony okolnosti tyto výpočty zhatí, pracuje se státní správě při zadávání státních dodávek velice špatně. Musíme se starat o to, aby v tomto směru ve výrobních poměrech mezi zaměstnavateli a zaměstnanci nastal pořádek. Přijde-li k tomu, že nastanou mimořádné poměry a mimořádné okolnosti, je tu od toho parlament a parlamentní vláda, aby mimořádným opatřením takovým mimořádným okolnostem čelila. Je ovšem přirozeno, že po vydání zákona o ochraně kolektivních smluv, stát bude muset sáhnout i k arbitrážním soudům. Ale to je jedna pozdější kapitola.
Reklamujeme zákon o zaměstnaneckých komorách. Tyto instituce mají být jakýmsi ústředním regulátorem postupu socialistických ideí. Za jejich pomoci chceme uskutečnit všecko to, co jsme si vytkli po státním převratu. Na zaměstnanecké komory čekají nedočkavě zrovna tak dělníci jako zřízenci a úředníci. Závodní výbory budou mít v zaměstnaneckých komorách velmi dobrého pomocníka. Závodní výbory samy o sobě jsou sice průlomem do zásady soukromého vlastnictví, ale mají tolik nedostatků, že zcela otevřeně přiznáváme, že s nimi nemůžeme býti spokojeni. My bychom reklamovali za účelem zaškolení těch, kteří mají v závodních výborech nebo zaměstnaneckých komorách účinkovat, kursy při obchodních školách a akademiích, kde by se vyučovalo všem těm učebným předmětům, s jejichž znalostí musí se vykázat člen závodního výboru, má-li býti plně na svém místě. My žádáme zřízení stolice dělnického práva (Výborně!) s přednáškami domácího a zahraničního dělnického zákonodárství, s přednáškami o sociálním pojišťování a o družstevnictví. Víme, vážení přátelé, že dnes je velmi málo lidí v Československé republice, kteří by detailně a ve velké míře mohli zákonodárství dělnickému rozuměti. Máme se za takovou silnou třídu ve státě, že není od nás neskromným požadavkem, když žádáme, aby stolice dělnického práva byla, také opravdu zřízena. Dále žádáme za ulehčení práce na poli sociálním a vydání kodexu dělnického zákonodárství, kterého jistě při této veliké spoustě komplikovaných zákonů sociální povahy je plně zapotřebí. Na péči bytovou pamatovalo ministerstvo sociální péče 113 miliony korun. Mám krátký čas a nemohu to tak důkladně rozebrati, ale reklamuji, aby vedle potřeb, na které na základě dřívějších rozhodnutí je snad pamatováno, pamatovalo se plně na ony kraje, kde jsme dnes submenšinou, na kraje Němci zamořené. A tu uvádím zejména město Šumperk, kde máme 10% naši menšinu z tamního obyvatelstva, kde státní zřízenci, hlavně zřízenci železniční, kteří bydlí v okolních českých vesnicích, musejí docházeti do služby do Šumperku a nemají toho pohodlí, které mají němečtí zřízenci, kteří bydlí v Šumperku. Ujímám se této menšiny šumperské co nejvřeleji, neboť pomoci v tomto směru je nutně zapotřebí.
My, vážení přátelé, přicházíme do velkého konfliktu pokud se bytových poměrů týče, s nesocialistickými stranami, při jednání stavební "pětky". Měla několik zasedání, v nichž střetly se zájmové skupiny v dosti úporném zápase. Šlo o to hlavně, budou-li zvýšeny nebo nebudou-li zvýšeny činže. Já znám jednoho interesenta, který je majitelem domu, nájemníkem a podnájemníkem v jedné osobě. Domek má u Brna v předměstí, bydlí v Brně a musí, jsa svým povoláním odkázán na Prahu, v podnájmu bydleti v Praze. S těchto tří hledisek jistě máme možnost se informovati u tohoto interesenta, zná-li on posouditi, jaké je postavení domácího pána, nájemníka a podnájemníka. Tu musím říci, že ten interesent měl 10.000 K, koupil si domek za 23 000 K, který má dnes cenu 85.000 K. Interesent béře 149 K měsíční gáže. Konečně nestačí to sice ani na úpravu, ale ten interesent, když měl dříve 60% dluhů na tom domě (má 13.000 K výpůjčky), tedy má dnes 80% svého kapitálu v tomto domě. A tu jsme u jedné kapitoly, na kterou páni velmi rádi zapomínají, tvrdíce, že je postihlo neštěstí, že nemají úrokovaný kapitál, který byl v domě investován jako jej měli úrokovaný do války nebo v dobách normálních. Páni zapomínají dodati, že je postihlo ještě jedno neštěstí, že totiž dům stoupl za války v ceně do té míry, že je nemožno, aby kapitál, který representuje, byl jakýmkoliv způsobem úrokován z činžovního výnosu. Kdyby měl nájemce platiti takovou činži, aby se ten kapitál úrokoval, zkonsumuje to 75% služného státního zaměstnance. Musím říci, že zvýšení činže absolutně připustiti nemůžeme. Ono to není ani v zájmu těch, kteří mají malé objekty. Neboť ti, kteří mají výhradní "povolání" býti domácími pány, mají postavení v tomto směru zcela jiné. Ti však, kteří jsou vlastníky pouze několika malých bytů a jsou odkázáni na existenci z jiného titulu, ti by byli postiženi tou ohromnou vlnou drahoty, která by byla vyvolána tím, kdybychom přijali jakékoliv zvýšení činží, požadavky po zvýšení platů a mzdy dělníka daleko hůře, nežli jsou postiženi dnes, když jsou majiteli domů, které jim poněkud méně vynášejí než dříve. V tomto směru nemůže očekávat od nás ten, kdo žádá, aby činže byly zvýšeny, naprosto žádného ústupku. My za to nemůžeme, vážení přátelé, že jsme měli dříve jako státní zaměstnanci nebo dělníci na byt položky 20-30%, kdežto dnes činí pouze 4-7%. Páni domácí a jejich zástupci se netáží, kolik příjmů člověka pracujícího zhltnou dnes životní potřeby, jestliže životní potřeby nám zdražili ti, kteří je produkují nebo je distribuují, jestliže nám neumožnili, abychom se v tomto procentu zachovali, nemohou od nás na druhé straně chtíti, abychom nejzákladnější životní potřebu, totiž byt, platili více než platíme dnes a musí se proto úplně spokojiti s tím, co máme.
Ještě několik málo slov chtěl bych ztratiti v otázce péče o pracující dorost, na kterou je pamatováno v rozpočtu teprve na základě radikálního a energického vystoupení poslanců v rozpočtovém výboru částkou 3 miliony korun. Původně nebylo v rozpočtu nic: nebyli bychom nic měli na učňovské besídky, na podporu pokračovacích škol a teprve po vystoupení poslanců v rozpočtovém výboru bylo toto minus uhraženo. V péči prázdninové, prosím, aby ministerstvo sociální péče staralo se intensivněji tím způsobem, aby ústředí prázdninové péče přijalo organisaci prázdninových kolonií dle t. zv. skautského systému. My jsme při kolonii železničních zaměstnanců v Černém Kostelci použili tohoto skautského systému, měli jsme tam při 120 dítkách pouze 3 dozorčí síly, ačkoliv jinde měli při 90 dítkách 12-14 dozorčích sil. My jsme měli děti zdravé, silné, čisté, dobře vedené, avšak z jiných kolonií, kde bylo mnohem více sil dozorčích, přijely děti domů neslýchaně znečištěny. Skautský systém umožní dětem, jsou-li jmenovány jako četaři nad určitým oddílem malých dítek, vyvíjeti ušlechtilou ctižádost. Skautský systém umožňuje zdravý styk dětí navzájem a vede dítky k samostatnosti. Stát může míti uspořeny peníze, které musí jinak zaplatiti na tu ohromnou armádu dozorčích sil, že pustí více dětí do feriálních osad, kde se mohou pokochati krásou krajiny a tělesně i duševně se zotaviti.
Pokud se týče státních zaměstnanců,
nestrpíme úsporný systém, jak jsem již v začátku své řeči podotkl,
na úkor jejich existence hospodářské a sociální. Jsem pro to,
aby úspora děla se racionelním prováděním reorganisace státní
správy. V tom případě ano, jinak však ne. Státní zaměstnanci jsou
to, kteří nám umožnili, že máme stát dnes v takovém pořádku, že
jsme se jím mohli pochlubiti před zástupci ciziny, jsouce státem
ve střední Evropě nejlepším. Bylo by velkou chybou, aby těmto
lidem dnes po 3 letech existence naší samostatnosti mělo býti
takovým způsobem ublíženo. Tím končím. (Výborně! Potlesk.)