Mám zde rozkazy od jiných firem, ale zde jsem ukázal jen jediný originál dokumentu, jak ty věci vypadají. Po protestní akci, která byla provedena se strany odborových organisací, uznalo ministerstvo financí, že je nutno, aby zákon ten byl novelisován. Nyní máme platit pouze 1/2%. To sice není mnoho, ale je to nemravné žádat, aby se u nás s kolektivních smluv platili vůbec nějaké poplatky. Mají-li se platit, ať se předepisují těm, kteří nepracují, ale nelze odůvodnit, aby ti, kteří pracují byli za to, že pracují, trestáni. Soukromí zaměstnanci mají právo žádat od parlamentu, aby zmizelo také to 1/2%, poněvadž to nelze odůvodnit.
Pokládám za svou povinnost zmíniti se o nařízení, které vyšlo z ministerstva vnitra a kterým bylo dovoleno cizozemským ústavům peněžním, které měly druhdy své sídlo mimo hranice republiky, aby zde nadále působily. To je lhostejno nám zřízencům, za jakých podmínek se udělují koncese cizozemským peněžním ústavům, ale nemůže nám býti lhostejno, co bylo v tom nařízení, jež se dotýká také zřízenců a úředníků. Zde stojí tato podmínka: "Že se společnost pravoplatným usnesením správní rady zaváže, že své v tuzemsku zaměstnané zřízence bez rozdílu zaměstnání na pokyn ministerstva financí ze služebního místa ihned odstraní a z použití v tuzemských službách zcela vyloučí, kdyby tito slovem nebo skutkem dopustili se neloyálnosti vůči republice Československé nebo jejím zařízením."
Prosím, to se stalo roku 1921. Takovým způsobem zasahuje ministerstvo vnitra do soukromoprávních poměrů úředníků. Když jsme vysvětlovali, že to je nepřípustno, že je to proti § 128 naší ústavy, že to je proti všem možným zvykům, aby ministerstvo takovým způsobem upravovalo poměr v soukromých závodech, dostalo se nám odpovědi: "Nemusíte mít obav, ten váš výklad je příliš úzkostlivý a žádnému se ničeho nestane." Podali jsme interpelaci na pana ministra vnitra a ministra financí. V odpovědi se říká výslovně, že je správné, co bylo v původním nařízení a dokonce se to odůvodňuje tím, že se pouze žádá, aby se nedopouštěli neloyálnosti vůči republice a jejím zařízením a pokud jsou zaměstnáni v českých místech, aby byli mocni jazyka českého. Já nevím, který soukromý podnikatel dá si předpisovat, má-li zaměstnávati českého úředníka nebo německého. To je věcí soukromého podnikatele. Myslím, že každý obchodník je tak prozíravý, že do Čáslavě nedá si Němce a do Chebu člověka, který neumí německy. To je věcí každého chytrého obchodníka a není třeba zvláštního zákona, aby ministerstvo vnitra předpisovalo, jakým způsobem se to má dělat. Ale my musíme protestovati proti tomu, aby tímto způsobem bylo pokračováno. Kde máme hranici loyálnosti a neloyálnosti? To je těžko určiti. Neloyálním může býti každý, kdo mluví na schůzi. Dostane od ministerstva přípis a ve 14 dnech musí býti mimo hranice. V tom smyslu musíme protestovati proti tomu, aby vláda zasahovala do soukromých pracovních poměrů.
Chtěl bych ještě říci několik málo poznámek k položce ministerstva obchodu. Byl jsem referentem o zákonu, kterým se zřizuje úřad pro zahraniční obchod. Jsem tomu povděčen, že vyšel nový zákon, aby tento úřad byl zrušen. Ty podmínky, které nám byly sděleny a za kterých vzešlo zřízení ústavu pro zahraniční obchod, byly zcela jiného druhu, než co následovalo.
Chtěl bych připomenouti, že to byla vyživovací krise, která do jisté míry dělala náladu pro zřízení úřadu pro zahraniční obchod. Věc je odbyta a nechci rekriminovati. Ale žádal bych, aby v ministerstvu obchodu bylo vybudováno moderní oddělení pro vývoz, aby to, co jsme měli na mysli při zřizování úřadu pro zahraniční obchod, bylo vtěleno v moderní a praktické formě do ministerstva obchodu.
Já jsem tehdá jako referent prohlásil, že to není správné, aby byla 2 ministerstva obchodu. Máme míti jenom jedno ministerstvo obchodu, ve kterém by ovšem oddělení pro export bylo náležitě vybudováno a odpovídalo by praktickým potřebám našeho obchodu. Chtěl bych také opakovati, co jsem řekl tehdá, aby obchodní smlouvy, poněvadž obchodní smlouva rozhoduje o svém obsahu praktickém, a ne politickém, byly výlučně přeneseny do ministerstva obchodu. Nechápu, proč obchodní smlouva má býti sdělávána v ministerstvu zahraničním. Mám za to, že se nám může jednati o to, aby obchodní smlouva byla výhodná a aby obsahovala úpravu vývozu a dovozu oněch předmětů, kterých potřebujeme a které můžeme postrádati. To je věcí ministerstva obchodu, a nikoliv ministerstva zahraničí.
Jednu věc, kterou postrádáme my soukromí úředníci, pokud jsme postaveni na exponovaná místa průmyslu a obchodu a stejně i podnikatelé jsou zcelené věstníky. Vy víte, že každé ministerstvo vydává svůj orgán. Nechci mluviti o otázce finanční, ale časově není možno sledovati obsah těchto věstníků a tím uniká přehled tomu, který je povinen sledovati všechno po stránce organisační a sociální. Myslím tudíž, že by bylo účelno, aby věstníky naších ministerstev byli rozděleny podle obsahu. V tom bych reklamoval věstník rázu hospodářského, kde by zprávy ministerstev sociální péče a veřejných prací se sloučily tak, aby obchodník a průmyslník a úředník v průmyslovém závodě a obchodě dostal věstník s obsahem hospodářským, aby se takto mohl rychle informovati. V tom smyslu mohlo by se, myslím, uplatniti heslo spořiti, poněvadž tak bychom sjednotili zpravodajství našich ministerstev a praktickým potřebám bychom vyhověli.
Ke konci svých vývodů chtěl bych reklamovati kardinální požadavek nejen zřízenců, nýbrž i dělníků. To jsou dělnické komory! Máme komory zaměstnavatelské, které dnes mají tu pravomoc, aby se do jisté míry závazně a velmi důrazně mohly vysloviti o osnovách zákonných. Je přirozeno, že v těchto komorách úplně uplatňuje se vliv jednostranný, zaměstnavatelský.
Máme sice též u nás odborové organisace a ústředny, ale poněvadž se na ně pohlíží jako na útvar volný a nezávazný, je třeba, abychom měli též u nás dělnické komory. Byl jsem osobně návštěvou v dělnické komoře vídenské a lituji toho, že tam nemohla býti celá naše sněmovna, abyste viděli, co mají dělníci v Rakousku, jaký tam mají vliv a vážnost. A přál bych si, abychom konečně i u nás mohli přijíti k tomu, aby tato sněmovna jednala o zákonu o zřízeneckých a dělnických komorách. Podotýkám ještě, že my socialističtí zřízenci trváme na komorách jednotných, že se rozcházíme s kolegy z tábora občanského, kteří chtějí samostatnou úřednickou a zřízeneckou komoru. My trváme na jednotných komorách, ve kterých by speciální zájmy zřízenecké byly náležitě uplatněny.
Tato naše zásada, která je vyslovena tím, čím jsem započal svůj referát, to jest tvořením jednotného zákonodárství dělnického, musí býti uplatněna i při dělnických komorách. Požadavky, které jsem zde přednesl, jsou více než odůvodněny a ježto státu nevzejde škoda, žádám nejrychlejší projednání našich osnov.
Opakuji, že není úkolem státu,
aby zde uplatňoval snahy zaměstnavatelské, že při nejmenším stát
musí bdíti nad sociálně slabšími, potlačovanými, a to jsou zřízenci
a dělníci. Žádám ještě jednou, aby zejména zákon o obchodních
pomocnících, který během roku v sociálně-politickém výboru nebyl
projednán, stal se skutkem, neboť chci ještě prohlásiti, že nekontrolujeme
pouze sami sebe, nýbrž nás kontroluje i cizina. A když podáváme
velmi chudičkou bilanci našemu Mezinárodnímu svazu, pak ovšem
musíme to různě omlouvati, musíme se styděti nad tím, že v Rakousku
a Německu mají již ten svůj zákon o obchodních pomocnících a dělnických
komorách a my dosud jen čekáme. Prosím, aby tato nespravedlnost
a řekl bych nemožnost v našem zákonodárství byla odčiněna. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má paní posl. Landová-Štychová.
Posl. Landová-Štychová: Dámy a pánové! Ti socialisté, jichž socialismus není jednostranný a kteří ho chápou jako monistický názor na otázky světa a života, ti dívají se na zřízení a řádnou organisaci ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy jako na jednu z velmi cenných vymožeností moderní demokracie. A i když v dosavadním zkomírajícím útvaru soukromokapitalistickém nedá se očekávat, že by tomuto úřadu byl finančně přiznán význam, který mu patří a jaký bude určitě míti ve státě socialistickém, totiž aby se stal jedním z prvořadých státních úřadů, přece jen lze pozorovati, jak znenáhla všeobecně proniká a stoupá vědomí, že zdraví lidu je nejdražším a nejcennějším soukromým vlastnictvím a kapitálem státu, jest kapitálem, který nutno nejen chrániti, ale i množiti. Jako doklad stačí, když porovnáme rozpočet tohoto ministerstva z roku 1919, určený celkovým obnosem téměř 11 milionů korun, s rozpočtem letošním, který obnáší celkem již přes 149 1/2 milionu korun. Přes toto potěšitelné zvýšení dovoluji si tvrditi, že rozpočet tento zdaleka nepřibližuje ministerstvo zdravotnictví možnosti, aby vyhovělo všem požadavkům naprosto nutných opatřeni veřejně-zdravotnických a zejména požadavkům rozsáhlé zdravotně-sociální péče. Neboť toto letošní zvýšení v rozpočtu ministerstva zdravotnictví bylo v prvé řadě diktováno žalostně rozvrácenými poměry veřejných nemocnic, které jsou dnes všeobecně známy a o nichž není zde třeba zvláště mluviti a jichž sanace nezbytně vyžaduje daleko rozsáhlejších a účinnějších prostředků, než jaké jsou vymezeny v rozpočtu. Mluví-li se v určitých vrstvách tak mnoho o idealismu a dělné lásce k bližnímu, pak nechť se prokáže účinnost těchto pěkných zásad prakticky, a to bezodkladným povolením požadované 8% zdravotní přirážky pro sanaci nemocnic, které jsou upřímně řečeno - poslední nadějí sociálně nejslabších a právě proto nejspíše přehlížených. Ovšem, že s otázkou sanace nemocnic úzce souvisí i otázka spravedlivé úpravy vnitřních poměrů v nemocnicích, týkající se nejen nemocných, ale všech sil tam zaměstnaných, neboť práce nemocničního personálu od myčky v kuchyni počínaje až k lékařům jest nesmírně namáhavá a krajně zodpovědná. Musí tedy býti náležitě oceněna, upravena a honorována.
Při této příležitosti dovoluji si upozorniti, aby při sanaci nemocnic nebylo opomenuto zřízení porodnických oddělení v těch místech, kde porodnic není, jakož i aby vedle projektovaných různých ústavů pamatováno bylo také na zřízení státního ústavu pro odborné školení porodních asistentek. Právní poměry těchto rovněž vyžadují naléhavého zákonného a rychlého řešení.
Ministerstvo zdravotnictví má takovou řadu dalších velikých úkolů, že je technicky nemožno uvésti je během vymezeného času a alespoň zběžně vytknouti nejen jejich dalekosáhlý význam, ale i vzájemnou souvislost. Jest faktem, že působnost ministerstva zdravotnictví, má-li býti účelnou, nezbytně musí pronikati svým duchem celé státní zřízení a téměř všecky státní akce. Zdravotnická opatření jsou v zájmu občanstva a státu stejně nutna ve veřejných místnostech jako v pracovních podnicích, v kasárnách jako v žalářích, ve školách jako v budovách obytných. Ministerstvo zdravotnictví má se starati, aby zdravotní úroveň se všeobecně zvýšila, neboť tím se v budoucnu samočinně sníží výdaje léčebné a zvýší obranná a pracovní schopnost lidu. Jest to zejména Slovensko a Podkarpatská Rus, které potřebují zvláštní zdravotně-sociální péče a výchovy, kde ještě dnes řádí endemické nákazy vedle sociálních chorob ostatních a je tudíž třeba, aby byly již jednou překonány všechny technické obtíže, které až dosud bránily zřízení zdravotnické expositury v Bratislavě, jakož i ostatním akcím zdravotně-sociální péče vůbec.
Ovšem jest zapotřebí, abychom si doznali zcela otevřeně, že jedním z nejpřednějších úkolů ministerstva zdravotnictví jsou opatření, která by znemožňovala vznikání a šíření nejen epidemií, ale nemocí vůbec. Boj proti lidovým a sociálním chorobám, tedy zejména proti nestřídmému požívání alkoholu, kuřiva, pohlavním chorobám, tuberkulose, jakož i proti mnohým těm výstřelkům mody, které jsou velmi nebezpečné zejména pro zdraví žen, jest podmínkou těchto opatření. Myslím proto, že snížení položky z loňských 13,500.000 Kč na letošních 11,600.000 Kč, tedy téměř o 2 miliony nejen ze porušuje citelně směrnice, čelící k ozdravění lidu, ale toto snížení položky neopovídá také názorové úrovni nejširších vrstev našeho lidu, která jest jistě daleko vyšší než jsme si my navykli zde předpokládati. Důkazem jest dosavadní přímo ohromující výsledek plebiscitní akce českého i moravského svazu abstinentního a mohu říci, že během několika málo měsíců, hned na počátku akce tisíce spolků, svazů, sdružení, jednot atd., representujících statisíce členů nadšeně souhlasí s ideou ostřízlivění a zákon Holitscherův je radostně vítán jak rodiči, tak i organisovanou uvědomělou mládeží jako první, třebas i velmi nesmělý krok ku předu. (Zcela správně!) A s radostí mohu potvrditi, že zákon ten došel značného porozumění i v těch řadách pokrokových hostinských a živnostníků, kteří chápou, že nelze do budoucna zakládati existenci vlastní na úkor zdraví lidu, nýbrž že jsou tu jiné cesty, vedoucí k zlepšení a zvýšení existenční úrovně hostinských živností, na příklad znenáhlá přeměna hostinců v lidové jídelny, tak asi jako jest to v Americe, kde jsou rozšířeny Childovy lidové jídelny.
Jisto jest, že jedním z nejúčinnějších prostředků boje proti sociálním chorobám jsou vedle zvýšení existenční úrovně pracujících vrstev seriosní a srozumitelné výklady o zdravovědě, doprovázené světelnými obrazy. Sociální výchova zdravotní musí započíti u dospělých stejně jako u těch nejmenších. Lékař má dnes daleko vyšší cíle, nežli měl do nedávna. Má nejen léčit a uzdravovat, on má učit a vychovávat, tak aby pravidla hygieny a tělesné kultury pronikla všechny vrstvy, aby nebyla výsadou. Jak mnoho záleží na zvýšení existenční úrovně a znalostí pravidel hygieny, to nám nejlépe ukazuje přibližný výpočet dr. Hamzy, odb. šéfa ministerstva zdravotnictví, který uvádí ve svých "Úvahách o sociální péči zdravotní", jichž výtisk jsme všichni členové zdravotního výboru dostali zdarma, že v Československé republice umírá ročně asi 55.000 lidí tuberkulosou, to jest z 10.000 asi 41, že v ústavech pro slepce je 20 až 70% těch, kteří oslepli následkem kapavčité nákazy své matky, že kapavkou onemocní z 10.000 osob ve velkých městech přibližně 190. Dále se dovídáme z pražské statistiky policejní, že ze 447 registrovaných prostitutek pouze 11 dívek mělo vrozené disposice k prostituci, kdežto ostatních 436 ubožaček bylo k prostituci zahnáno bídou, neuvědomělostí vlastní a také nesvědomitostí prostitutů. Zkoumejte příčiny kterékoliv sociální choroby, najdete vždycky tytéž. Bída, nevědomost, nebo obě dohromady. Bída a nevědomost zavinují podvýživu, někdy ji zaviňuje i nevědomost a neuvědomělost bez bídy. (Předsednictví převzal místo předseda Buříval).
Účelná výživa lidu je jednou z nejdůležitějších podmínek zvýšení zdravotní úrovně občanstva. Je jisto, že se u nás přes úžasnou drahotu nezužitkují všechny výživné hodnoty, které jsou v potravinách obsaženy. Výživa bývá v širokých vrstvách mimo to velmi jednostranná, i když by poměry dovolovaly účelné změny. Zase se tu setkáváme se starým nepřítelem, nevědomostí a neuvědomělostí. Nevědomosti lze čeliti už dnes a ministerstvo zdravotnictví činí první kroky tím, že chce doplniti negativní činnost policejní, která se spokojuje s dozorem a zakročováním proti falšování potravin, činností aktivní. Zřizuje ústav pro výživu lidu, jehož úkolem je vyvolati takové zařízení, jež by poučováním o vhodnosti a nevhodnosti různých potravin, o přípravě jídel, využití výživných hmot a pod. zvýšila účelnou výživu lidu, v prvé řadě dětí a mládeže. Otázka účelné výživy a vůbec správné výchovy zejména mládeže je dnes otázkou nejakutnější a má své vážné politické i hospodářské pozadí. Zdravotně sociální péče spolu s povinnou tělesnou výchovou musí se státi jednou z nejnaléhavější části naší politiky, jako jí dnes začíná být v jiných státech. Polsko na příklad věnuje na zdravotní péči 3 miliardy marek, Německo dává specielně na tělesnou výchovu 30 mil. marek, Belgie stanoví povinnou tělesnou výchovu, Francie rovněž a dává na ní 100 mil. franků. Amerika reorganisuje svůj federální zdravotní úřad a činí ho jedním ze svých nejdůležitějších úřadů. V Anglii i v těch malých severských státech stala se tělesná výchova nejen mládeže, ale i dospělých přímo národní tradicí, takže my v zájmu nejbližší budoucnosti republiky a širokých vrstev občanských musíme otázku sociálně-zdravotní péče a povinné tělesné výchovy mládeže řešiti z nejširšího stanoviska nejen zdravotně kulturního, ale i národohospodářského a my socialisté hlavně ze stanoviska antimilitaristického. Začíti se musí u těch nejmenších, kteří protestují proti nespravedlivým dosavadním řádům společenským a nevědomostí nebo lehkomyslnosti vlastních rodičů tím, že umírají.
Číslo úmrtnosti v naší republice je přímo hrozivé přes všechna opatření a úsilovné snahy sociálních pracovnic a pracovníků. Ročně nám umírá 20% novorozenců, 6% dětí umírá tuberkulosou v 1. roce věku, 34% ve věku pěti let a číslice stoupá až na 75% ve věku 15 let. Příčiny stálé hrozivé úmrtnosti dětí nutno hledati zase tam, kam jsem již poukázala. V bídě, nevědomosti a neuvědomělosti nejen matek, ale i v krajním lehkomyslném sobectví otců, kteří otravují svým kouřením i vzduch ložnic svých dětí a v neposlední řadě ovšem i v nouzi o zdravé prostranné vzdušné a slunečné byty. Co by se po stránce odstranění bytové nouze dalo dělat, na to poukázala sestra Zeminová.
Stejně důležitou jest však otázka důkladné reformy bytové po stránce zdravotnické. Zatím ovšem min. zdravotnictví a vedle něho i min. soc. péče snaží se za pomoci obětavých pracovnic z lidových vrstev učiniti, co se za dosavadních okolností učinit dá, a to zřizováním jeslí, mateřských školek a dětských domovů a zdravotně-sociální péčí v nich. Školení sociálních sester a pěstounek musí býti prvotřídní nejen po stránce sociální a zdravotní, ale i po stránce pedagogické. Vedení těchto instituci musí býti řízeno zásadou, že pro děti jen to nejlepší jest dost dobré. A tu po stránce sociálně-zdravotní péče stojí vedle min. soc. péče i ministerstvo zdravotnictví před úkoly, které pro budoucnost budou vyžadovat nepoměrně vyšších položek, než jaké byly stanoveny dosavad - ať už běží o min. zdravotnictví nebo o min. sociální péče.
Ministerstvo zdravotnictví už nyní má převzíti velikou americkou akci Ewersolovu, kterou zde v republice bylo již zbudováno 22 poraden zdravotních a které mají provésti předně: evidenci zdravotního stavu všech dětí až do 14 let, za druhé naučiti lid užívati dosavadních zákonných zřízení a dobrovolné péče pro ty děti, které ze zdravotního nebo sociálního důvodu pomoci potřebují.
Zařizovací náklady v obnosu přes 100 milionů Kč zůstávají republice ušetřeny, musí však se postarati o vydržovací náklady tohoto velikého díla Ewersolova a zdárně v něm pokračovati. Akce tato zasahuje po stránce zdravotnické hluboko i do řad školní mládeže a zákon o obvodních - lékařích bude mít také nepochybný účinek na řádnou organisaci nejen pravidelné a účelné zdravotní péče, ale i zdravotnických výkladů pro školní mládež.
Osnova Č. S. ústavu (úřadu) pro soc. péči zdravotní při součinnosti širokých vrstev a porozumění se strany vlády a zákonodárců podávala by už dnes jakousi záruku pro zvýšení zdravotní úrovně a znenáhlé regenerace národa tím, že tato součinnost lidu, lékařů a úřadů vylučovala by jak amatérskou nesoustavnost, tak i byrokratickou lhostejnost.
Zdravotně sociální péče musí ovšem nezbytně býti doplněna soustavnou a všestrannou tělesnou výchovou, a tato zase musí začíti u nejmenších, aby stala se prostě zvykem každého jednotlivce. Účelem tělesné výchovy je zvýšení energetické hodnoty, pracovní a obranné schopnosti každého jednotlivce. Jako matka oceňuji význam tělesné výchovy hlavně z té stránky, že upevňuje zdraví, otužuje tělo, prodlužuje mládí a život.
Počítáme-li, že zde podle statistiky min. zdravotnictví je téměř 1/2 milionu občanstva R. S. Č. organisováno v různých tělovýchovných spolcích a že podle těchže statistik je tu přes 6,000.000 mládeže a přes 25.000 dospělých osob potřebno tělovýchovy a že celkem přes 12,000.000 obyvatelstva z 15,000.000 obyvatel R. Č. S. je potřebno v zájmu zdraví tělovýchovných her, pak můžeme jen vítat předlohy zákonů, které min. zdravotnictví připravuje. Jest to předloha zákona o zřízení vysoké školy pro tělesnou výchovu, která má umožniti vyškolení zdatných pracovníků a pracovnic pro tento obor. Podotýkám, že Německo zřídilo loni v Berlíně vysokou školu tělovýchovnou s předními silami vědeckými z kruhů lékařských a pedagogických a stejně Francie zřídila takovou školu v Jonville. Ve Štokholmě existuje státní ústav pro těles. výchovu už 100 let.
Vedle této předlohy připravuje se zákon o zřizování cvičišť a hřišť, jimž stanoví se povinnost obcí, aby zřizovala hříště, cvičiště, plovárny pro mládež a místnosti pro tělovýchovné spolky - povinnost státu, aby v rozpočtech byla zabezpečena řádná položka 10,000.000 Kč ročně (postupně po 30 let) na zakládání, zařizování a udržování cvičišť, hřišť atd.... V zákoně tom § 3 týká se zákona o přídělu zabrané půdy a požadování budov a místností pro účely veřejné a zaručuje platnost jeho i pro účely tělovýchovné.
Oba tyto zákony se vzájemně doplňuji chystanou předlohou zákona o povinné tělesné výchově. Zákon tento lze se stanoviska zdravotního jen vítati, neboť je jistě zapotřebí, aby tělesná výchova mládeže rozšířila se zejména na Slovensku, v Podkarpatské Rusi a i v mnohých krajích slezských a moravských, ba i českých. A stejně je zapotřebí, aby nebyla roztříštěna, jakož i aby nebyla prováděna jednostranně.
Předloha má jen dvě vady. Předně stanoví pro povinnost tělesné výchovy ženské mládeže nižší věkovou hranici (18ti let) než u mužů o celých 6 let. Nevím, proč se tu má dělat výhrada předsudku, jakoby mládí ženy musilo končiti dříve než u muže, když přece organismus obou končí svůj vývoj kolem 21 roků. Zvyšuje-li se z důvodů branných věková hranice u mužů na 24 let, netřeba proto snižovat hranici věkovou u dívek pod 21 let, neboť výjimka pro případ sňatku může stejně zůstat. Žena má dnes právo na zdraví a dlouhé mládí stejně jako muž, pozdější sňatek u dívek lze i se stanoviska eugenického jen vítat.
Druhá závada je obsažena v § 3, který nepřímo ohrožuje tělovýchovné jednoty a sdružení socialistická. Je také nutno přihlížet k tomu, aby provádění zákona nepřijalo vlivem ministerstva nár. obrany ráz militaristický, přes všechnu součinnost ministerstva národní osvěty a vůdčí kompetenci ministerstva zdravotnictví. Jisto je, že vlivem povinné tělesné výchovy zvýší se branná schopnost občanstva a my se přiblížíme k systému miličnímu. Neboť úhradu ke krytí potřeb povinné tělesné výchovy lze získati vyřazením příslušné částky z rozpočtu min. národní obrany a zařazením jejím do rozpočtu ministerstva zdravotnictví, které by v dohodě s příslušnými ministerstvy zákon provedlo a dalo mu spolu s min. osvěty ráz zdravotní a tělesné kultury, jak jí dnes pěstují zejména sdružení skautská. Neboť nechceme mít ze svých dětí štram-figury, nýbrž lidi zdravé, zdatné a ušlechtilé.
Ke konci své řeči dovoluji si upozorniti na věc, která se týká otázky úspor ve státní správě a navrhovaného sloučení ministerstva zdravotnictví a soc. péče.
Pan kol. Biňovec uvedl příležitostně jako doklad pro toto sloučení případ Společnosti pro zřízení dětských mořských lázní na Adrii, jejíž výprava do Basky byla za ministra zdravotnictví p. dr. Procházky subvencována 50.000 Kč, kdežto skauti-socialisté, kteří prý jeli s touto výpravou, dostali zase subvenci od ministerstva soc. péče. Pravdou však je, že skauti-socialisté, nedostali od ministerstva soc. péče vůbec ničeho a za druhé, že skauti-socialisté a zmíněná společnost jsou dvě naprosto sobě cizí organisace, které měly při výpravě k moři jen společnou lokomotivu, která táhla 26 pohodlných sanitních vozů asi se 140 členy Společnosti a pouze tři vozy III. třídy se 120 členy výpravy skautů-socialistů. Tito dostali pro vypravení dvaceti úplně nemajetných hochů a dívek 3000 Kč od min. zdravotnictví a 5000 Kč od ministerstva osvěty. Výprava skautů vrátila proletářským rodičům po jednom až dvou měsících 80 hochů a dívek, osmahlých a až na 4 případy, ozdravělých, našim školám a vědeckým ústavům přivezla pak velmi cenný materiál přírodovědecký, který převyšuje svou cenou onu poskytnutou subvenci. Skauti socialističtí jsou vychováni k hrdosti a svědomitosti, nechtí býti dlužníky republiky, kterou milují nikoli jako vlastenci 100%ní, nýbrž svým poctivým způsobem. Pokud se týče případu Společnosti pro zřízení mořských lázní, je předmětem přísného vyšetřování v ministerstvu zdravotnictví. Ano, pánové a dámy, i já souhlasím s heslem šetřit, ale navazuji tu na řeč sestry posl. Pechmanové, šetřit na pravém místě, prozřetelně, nikoli jako zkrachovaný velmož, který si zapaluje cigára bankovkami a doma šetří na sirkách. Když chceme spojovat agendu obou ministerstev, sociální péče a zdravotnictví, přijdeme po důkladném prozkoumání kompetence obou ministerstev k tomu názoru, že je to naprosto technicky nemožné. Ministerstvo soc. péče čeká ohromná agenda sociálního pojišťování, ministerstvo zdravotnictví má velkou agendu specielně zdravotnickou. Spory o kompetenci v jednotlivých příbuzných oborech dají se řešiti dohodou, případně zákonným ustanovením o vymezení působnosti jednotlivých ministerstev. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Pokud se týče výtek p. posl. Prokůpka
oproti oběma ministerstvům, měl by je říditi spíše do řad vlastních
a měšťanských vůbec, neboť tam je toho pravého pochopení pro sociální
a zdravotní potřeby venkovského pracujícího lidu velmi málo. Oni
jsou to, kteří dosud určují čistě buržoasní ráz státního rozpočtu
a kteří v prvé řadě zaviňují, že rozpočet ministerstva zdravotnictví
vykazuje sotva 1% a rozpočet ministerstva sociální péče pouze
3% celkového rozpočtu státního. Mají-li tato ministerstva konati
všechno to, čeho je v zájmu zdraví a regenerace pracujícího lidu
třeba, nesmí se jim nedostávat k tomu prostředků. Povinností socialistických
stran je, aby pro příště potřebné obnosy prostě vynutily. (Potlesk.
Výborně!)