Předseda (zvoní):
Slovo má dále p. posl. Jaroslav Hálek.
Posl. Jar. Hálek: Slavná sněmovno! Jako zástupce zemědělského lidu venkovského, tvořícího nejpodstatnější část našeho národa, používám této příležitosti k přednesení především zásadních hledisk ke školské a kulturní politice našeho státu.
Tato hlediska vyplývají ze zákonitosti historického vývoje společenského a národního, ze sociálního postavení zemědělského lidu, který vlastní chlebové výrobní prostředky a jejich reálný základ existence národa - půdu, a z jeho národohospodářského poslání.
Válka vysoko povznesla význam zemědělství. Z války resultující naše politická samostatnost v zájmu své existence postavila zemědělství naše před veliké úkoly: uživiti své obyvatelstvo domácí produkcí, držeti finančně stát v době poválečného chaosu a státi se tak krystalisujícím elementem práva, pořádku a morálnosti.
Splniti tyto úkoly - jak víme ze zkušenosti - znamená udržeti tento stát! Tyto těžké úkoly, vložené demokracií na bedra zemědělství vyžadují však nové orientace kulturní politiky v oboru osvěty venkova.
Je-li nutno v zájmu státu přivésti na nejvyšší stupeň zemědělskou produktivnost a ji zdokonaliti - je stejně v zájmu této, jako státním, zajistiti této produkci i prosperitu.
Základní podmínkou zvýšení produktivnosti a prosperity zemědělské jest zvýšení a prohloubení všeobecného a odborného vzdělání nejširších vrstev lidu zemědělského.
Této ohromné většině venkovského lidu jest škola národní a občanská prvým a posledním prostředkem školského vzdělání. Patří proto škola národní a občanská národu v nejširším smyslu toho slova - a péče o ní musí býti prvou snahou lidového parlamentu.
Chceme proto školu národní míti vybavenou všemi náležitostmi moderního kulturního ideálu, přizpůsobenou duchem i metodami vyučovacími nejen národní tradici československé a vědeckým poznatkům paedagogickým a didaktickým - ale i životní praxi a potřebám širokých vrstev lidových.
Bohužel, nynější škola národní není schopnou státi se takovou živou školou života.
Tento úkol bude míti nová národní škola, jejíž základy dány budou připravovaným základním zákonem školským. Bude snahou naší uplatniti v novém tomto školském zřízení zemědělské požadavky do té míry, aby nová československá škola národní už v základech a principech elementárního vyučování přihlížela k budoucímu povolání většiny žactva, což ještě více a spíše platí pro školy občanské. Dosavadní poměry na školách národních ve mnohých, zejména chudých horských částech našeho státu - nemluvě už ani o Slovensku a Podkarpatské Rusy - př. v šumavských okresech čes. jihu jsou zejména po stránce věcné přímo kulturní hanbou a skvrnou demokracie. Znám tam přeplněnou třídu školy národní, najatou v hostinci, do níž vchází se po schodech upravených na způsob žebříku. Jen naprostý nedostatek času brání mi přednésti celou serii podobných případů. I jiní páni kolegové uvedli zde dnes už řadu dokladů; poměry ty jsou všeobecně známy. Kde hledati vinníka? Kdy a jak zjednati nápravy?
Nelze přece žádati na chudé horské vesničce, kde obyvatelstvo tvrdou prací udržuje a hájí těžkou svojí existenci, aby při dnešních poměrech postavilo důstojný stánek pro svoji školu!
Hříchy Rakouska mstí se na nás a jen účinné zasažení státu a převzetí školství národního ve svojí správu může odstraniti tento smutný stav a odčiniti nezaviněné sociální křivdy páchané na těch nejubožejších a nejchudších. Co řekl jsem o škole národní, to s větším důrazem a platností rozšířiti chci na školu občanskou, pokud se týče budování této kategorie školy lidové, na níž nám - vedle národní - nejvíce záleží.
Školou touto chceme si vybudovati "university" venkova, schopné podati dospívajícímu žáku školy národní onu sumu vzdělanosti všeobecné a moudrosti životní, s níž by vystačiti mohl jako budoucí občan v každém případě svého života - ovšem, za spoluúčinnosti svého dalšího odborného vzdělání.
Ideálem naším je zřízení takového počtu škol občanských, troj- až čtyřtřídních, aby dopřáno bylo každému venkovskému žáku navštěvovati tyto školy. Pro potřebu venkovského života a školské průpravy k němu žádáme třídění škol občanských dle typů tak, aby látka vyučovací přizpůsobena mohla býti poměrům a prostředí, v němž většina žactva se nachází a v němž také životním povoláním zakotví. Tomuto typování rozumíme tak, že na př. občanská škola ve větším neb průmyslovém městě přizpůsobí svůj učební plán potřebě většiny svých žáků jako budoucích živnostníků, dělníků atd., na venkově pak zemědělským potřebám budoucích rolníků a pod. Význam této metody pro praktický život národa už vystihli naši sousedé Němci a zařizují se podle ní a je na nás, abychom ku své nenahraditelné škodě nezůstali pozadu.
Na takovémto základě vybudované a uvedenými prostředky vybavené školy občanské představujeme si jako přípravky pro odborné školství zemědělské - ať už máme na mysli nynější hospodářské školy lidové, či zimní hospodářské neb školy rolnické - aneb konečně nový typ škol zemědělských, jak nám tanou na mysli a na jichž programovém vybudování pracují zemědělští činitelé a jimiž chceme prohloubiti, uceliti a zaokrouhliti prvky vzdělání odborného z budoucích typovaných škol občanských, postačující potřebě života středního a malého rolníka.
V zájmu jak všeobecného rozvoje selské kultury na venkově, tak v zájmu státu po soběstačnosti zemědělské produkce požadujeme v zásadě zřízení těchto zemědělských škol odborných v každém okrese.
Dosavadní rozsah odborných škol zemědělských, ač nemůžeme upříti potěšitelný jich vzestup, nás nijak nemůže uspokojiti, máme-li na mysli všeobecné zvýšení úrovně vzdělání širokých vrstev zemědělských, které až ve svém celku může býti správným ukazovatelem lidové kultury venkova. Snahy naše v tomto směru případně vystihl ve své loňské řeči rozpočtové zpravodaj posl. Sonntág, pravě v souvislosti se zprávou o postupu pozemkové reformy, že nutno naše zemědělské školství pochalupničit a podomkařit.
Stav zemědělského školství jeví se takto: V roce 1921 bylo v Československé republice 208 zeměd. odbor. škol, a to 153 českých, 53 německých, 1 maďarská a 1 polská. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku připadá jedna zeměd. škola ca. na 370 km2 zemědělské půdy a na 17.450 obyvatel příslušných k zemědělskému povolání.
Na těchto zemědělských školách studovalo r. 1919-1920 celkem 10.414 žáků, z čehož bylo 7532 Čechů (72%), 2590 Němců (25%) a 292 žáků jiné národnosti (3%). Připadal tudíž v Čechách, na Moravě a ve Slezsku na ca. 335 obyvatel příslušných zemědělskému povolání jeden žák odborné školy zemědělské. Horši daleko jsou poměry na Slovensku, kde Maďaři nedali Slovákům ani jediné odborné zemědělské školy. Dnes je tam 15 škol a připravuje se řada dalších. Z povšechných zde uvedených čísel je zřejmo, co máme ještě doháněti a lituji, že pro krátkost lhůty mi vyměřené nemohu rozvésti tato čísla a jiná připojiti, aby tak vznikl obraz zemědělského školství a jeho poměrů i k počtu podniků zemědělských, jejich velikosti atd. a poměr zemědělského školství k odbor. školství, obchodnímu, živnostenskému atd. Poměr ten byl by pro zemědělství velmi nepříznivý.
Smutnou kapitolou, samou pro sebe jest odborné školství hospodyňské. O to je velmi nedostatečně postaráno.
Žena venkovská, zmužilá trpitelka a odhodlaná pracovnice za války vysloužila si svůj podíl ve státě a proto stát, i všichni povolaní činitelé budou spláceti jen dluh ženám venkova, když se postarají o vybudování hospodyňského školství po všech oblastech republiky v době nikoli nedohledné.
Žádá toho zájem státu, jako přirozené právo ženy - člověka. O velikosti křivdy páchané na kulturním životě ženy venkovské svědčí zahanbující fakt, že celé jižní Čechy, třetina bývalého království nemají jediné celoroční hospodyňské školy. Střední hospodyňskou školu máme jen jednu, v Chrudimi; jednoročních hospodářských škol je 19 a letních hospodářských škol 17. V roce 1919-20 navštěvovalo všecky tyto školy 979 chovanek. Ač připouštím i okolnost, že může dívka venkovská navštěvovati chlapecké školy odborné zeměd., přece jest zde ohromná nesrovnalost, která musí býti co nejdříve odstraňována zřizováním dalších a dalších hospodyňských škol, rozdělených úměrně po všech oblastech republiky.
Komu jsou známy kulturní zásady a ideje agrarismu, jež zde snažíme se obhájiti i uplatniti, pochopí, že žádáme co nejrozhodněji, aby výchova mládeže venkovské, zejména v jeho školách odborných, děla se v duchu selského životního názoru světového, v jeho tradicích a dala nám života a práce schopné zdatné selky a chalupnice, sedláky a chalupníky a nikoli změšťačelé a zpanštělé, zemědělské práce neschopné lidi. Této věci věnovati chceme svůj hlavní zájem. Vítáme snahy ministerstva školství po reformě střední školy a nejsme zásadně proti zřizování nových škol těchto, ale upozorňujeme, že nutno zřizovati je jen tam, kde toho se jeví skutečná potřeba. Jeť pro národ vedle úřednické inteligence třeba i vzdělaných podnikatelů, živnostníků, rolníků a dělníků, o něž pečovati musí více a účelněji řádně organisované, praktickými pomůckami vybavené školství odborné.
Přimlouvám se vřele za postátnění reálného gymnasia ve Strakonicích, plně na svém místě potřebného pro tento zanedbaný kout jihočeského Pošumaví, neboť město Strakonice spolu s ostatními místními činiteli nemůže déle nésti značné náklady, spojené s jeho vydržováním, postupně se zvyšující vývojem tohoto ústavu, přeplněného žactvem.
Postavení našeho národa a státu a jeho potřeby vyžadují, aby i o vysoké školství bylo náležitě pečováno; že se tak děje, vidno z rozpočtu zvýšeného o 22 mil. Kč. Konstatujeme s potěšením tuto skutečnost a žádáme, aby stejně měřeno bylo v rámci tom i vysokému školství zemědělskému. Velmi sympaticky přijímáme snahu školské správy o zvýšení úrovně vzdělání, které má národní škola poskytnouti - ovšem, připomínáme, že mnohá opatření tato vyžádají si značných nákladů, jež bude nutno přenésti na stát. Bude nutno při reformách těch - př. odstraněním úlev v docházce školní a pod. - přihlížeti k potřebám praktického života na venkově, zejména v horských krajích státu.
Nová škola národní jen tenkráte dosáhne svého cíle, vezme-li ohled i na tuto praktickou potřebu života. Máme na mysli celou řadu opatření v tom smyslu, aniž bychom se museli obávati snad jejich škodlivých následků pro rozvoj školy národní. Jest to - vedle zásad zpředu uvedených, jež jsou našimi stěžejními požadavky - úprava, obmezení a přemístění dnů prázdninových, úprava učebného plánu, plné využití času účelným rozvrhem osnovy a hodin vyučovacích atd. - vedle nutného plného využití i pracovních schopností a možností učitelstva, jež prosíme, aby i srdcem svým ke škole přilnulo. Jako věc nejdůležitější pro praktické vzdělání národa - na něž nepřestaneme nikdy klásti obzvláštní důraz - považujeme řádné vybavení školství našeho ve všech oborech školou národní počínaje, potřebnými názornými pomůckami vyučovacími pro praktické vyučování i pro praktický život. Zahrádky, školky, dílny, hříště, tělocvičny, výzkumné a zkušební stanice, hospodářské objekty u zemědělských škol atd., atd. - všecky tyto pomůcky dle druhu a potřeb jednotlivých kategorií škol - jsou jedním z hlavních prostředků účelné a výsledné lidové výchovy školské. Bezplatná návštěva národních a občanských a nižších odborných škol a bezplatné používání těchto pomůcek žactvem jest pro mne samozřejmostí republikánské školy.
Nemohlo by býti dosaženo tohoto vznešeného úkolu, který jsme si všichni vytkli, kdyby vychovatelé mládeže - učitelstvo - nebylo prodchnuto láskou ku svému poslání a dostatečně připraveno pro svůj úkol. Jest proto samozřejmou úsilná snaha po konečném rozřešení otázky vzdělání učitelstva. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Tuto úpravu přejeme si míti v duchu přednesených zásad, které jsou v úplném souzvuku jak s rozumovým, tak mravním úsilím našeho národa a jež si bude nutno učitelstvu přisvojiti.
Vrátiti lidstvo přírodě a životu založenému na poznání příčinné souvislosti její s vývojem lidské společnosti, jest účelem školy, jest naším kulturním ideálem. Chceme-li toho dosáhnouti, musíme vychovati v těchto ideách předem své učitelstvo. Rádi bychom také viděli opět učitelstvo všecko - jak toužil v debatě rozpočtového výboru školský zpravodaj profesor dr. Srdínko - a připomínáme též učitelstvu odborných škol zemědělských - mezi lidem při osvětové práci mimoškolské, s láskou, porozuměním a dobrovolně konané.
Jsme-li pro klidný kulturní rozvoj svého národa, nemůžeme si přáti, aby škola odcizována byla svému účelu. Totéž platí i o učitelstvu. Proto s radostí akceptovali jsme mužné vystoupení pana ministra dr. Šrobára v debatě rozpočtového výboru, když prohlásil: "Nelze přejíti mlčením neblahý zjev, že venku octla se poslední léta škola často uprostřed politické agitace. Nejen jednotlivci, ale i celé strany a skupiny snaží se užívati školy pro své demonstrační cíle a velmi se rozšířil v poslední době zvyk, užívati při politických demonstracích školní mládeže. Možno očekávati, že jednotlivé strany a skupiny sami brzo uznají, že takové počínání na konec nepřináší prospěchu nikomu a škodí všem. Zejména není možno, aby škola byla půdou náboženských zápasů. Naše škola jest a musí zůstati interkonfesijní, t. j. nesmí býti zneužívána náboženskými směry za cíli agitačními, ale nesmí býti také místem k působení protináboženskému. Naše škola jest pro mládež všech občanů a jednostranná agitace jest nepřípustná. Aby nebylo pochybnosti, dodávám, že školy agitačně nesmí zneužívati žádný směr."
Plně podepisujeme. Vystoupili jsme svého času proti tak zv. "vyhazování" křížů ze škol a stejně postavíme se proti každým svévolným lžipokrokářským snahám lidí - ať už jsou ze stavu učitelského či jiného - pokud by je chtěli uplatňovati ve škole.
Stejně odsuzujeme t. zv. "pokrokářství" v učitelstvu, pakli projeví se způsobem, který třeba neškodí škole - který však vážnosti stavu učitelskému přidati nemůže. Dáváme na uváženou, zdali je demokratickým, když učitelstvo zabraňuje svému kolegovi hraní na varhany a pod. Stejně musel by se vzdáti učitel na př. místa obecního tajemníka, anebo dokonce členství pěveckého nějakého sdružení, které pěstuje také kostelní hudbu, neb zpívá církevní písně kteréhokoli vyznání. Považujeme náboženství za věc soukromou a otevřené vyznání víry, poctivé a nefalšované nikoli za slabost, ale přednost člověka. Nemáme příčiny, abychom nepřátelsky vystupovali proti křesťanství, naopak uznáváme toto za positivního kulturního činitele lidstva a přejeme si své děti v duchu věčných pravd náboženských vychovávati, pokud mohou býti ony předpokladem rozvoje a udržení kultury lidské v nynějším jejím stadiu. Okázalé bezvěrectví mívá stejně tendenční politické pozadí a cíle, jako politický klerikalism kterékoli církve - a nemusí to býti, jak vidíme právě v době současné u nás, zrovna klerikalism katolický. Obě dvě tendence, jako škodlivé pro rozvoj kultury a upevnění solidarity společenské v našem národě a vůbec, odsuzujeme. Dosavadní neudržitelné poměry, pokud školy se týkají, musí býti co nejdříve a rozhodným způsobem odklizeny. Souvisí to s věcí, připomenu-li, že veliký kus práce v tom ohledu může vykonati rozumná správa školy a školních úřadů nižších stupňů a členové místních a okresních školních výborů, zejména ze řad autonomních zástupců občanských - ač hlavní slovo v tomto ohledu má Národní shromáždění a jeho výkonné orgány ministerstvo školství a národní osvěty spolu s příslušnými zemskými školními radami. Myslím, že velmi dobře bude také připomenouti i našim autonomním zástupcům v těchto institucích jejich povinnosti i ve všech ostatních směrech a připustiti i možnost kritiky kontroly školní a jejího provádění příslušnými školními inspektory i jejich postupu při obsazování míst učitelských. Mám v tom ohledu dosti smutné zkušenosti z vlastního svého okresu. Ubohý stav našeho národního školství v horských některých obcích mého okresu po stránce osobní mne nutí, abych tuto věc zde uvedl.
V oboru lidovýchovy naprosto nás nemůže uspokojiti činnost příslušného oddělení ministerstva školství a národní osvěty. Zákon o kursech občanské výchovy a obecních knihovnách se nevžil. Není divu; není životaschopný, protože zákonodárce nevzal v potaz život sám a jeho potřeby. Nevyčerpané položky rozpočtu letošního v tomto oddělení dávají věru špatné svědectví v této věci.
V nutné novelisaci zákona o obecních knihovnách dlužno přihlížeti ke skutečnostem prostředí lidu, jemuž má sloužit. Jsme pro nejširší připuštění občanských živlů ke kontrole činnosti lidovýchovné a zejména na venkově při nutné decentralisaci této kontroly a evidence, přenesené za jistých předpokladů na místní a okresní školní výbory v kooperaci s osvětovými svazy.
Slavná sněmovno! Doufám, že zemědělský venkovský lid uhájí v mladé naší demokracii svého místa v celonárodním snažení osvětovém. Zárukou této naděje jsou nám jeho mravní a intelektuální hodnoty a síly z nich prýštící, zárukou je nám i naše minulost. (Výborně!)
Chceme těchto sil použíti nejen pro sebe, ale ku všeobecnému prospěchu vlasti naší u vědomí toho úkolu, který na nás, prvovýrobce a držitele půdy, vložila příroda.
Tyto síly, soustředěné s oněmi
ostatních složek národa československého, ochrání, věříme, národ
náš i dnes, třeba bylo dosud v ohledu kulturním, jak čeští páni
kolegové v dnešní debatě o menšinovém školství a národně-kulturních
poměrech nám znovu připomněli, nebezpečí německého ducha a výboje.
- Chceme dáti všem, co náleží i sami pro sebe použíti, jak v ohledu
hmotném, tak ideovém, co nám patří. Co patří nám, patří i státu
a proto budeme hlasovati pro rozpočet. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. dr. Petersilka.
Posl. dr. Petersilka (německy): Slavná sněmovno! Specielní rozprava o rozpočtu má ukázati na všechny rány a škody, kterými trpí státní těleso. Kdyby však tyto rány a škody byly léčeny ve stejném tempu, ve kterém se zde přednášejí, pak bychom mohli říci, že tento stát bude si moci činiti nárok na přívlastek "ideální" v nejkratší době. Do toho však má ještě dlouho. Moje malé výklady mají sloužiti tomuto účelu rozpočtové debaty.
Tu bych nejprve obrátil vaši pozornost na jedno odvětví povolání, jež skutečně strádá ve smutném postavení, ač jeho činnost pro výchovu národa je velmi velikého významu. Míním tu pěstounky na mateřských školách. Těm nejmenším, avšak těm nejmilejším, je věnována jejich úmorná, odpovědná činnost, nejsou však placeny v takové míře, v jaké by měly býti. Musí míti totéž předběžné vzdělání jako učitelky ručních prací, musí konati stejnou, ba mnohdy ještě větší práci, a stojí, pokud jde o platy, hluboko pod nimi. Je sice pravda, že byl již podán zákon, jenž pěstounky na mateřských školách staví na roveň učitelkám ručních prací, avšak je strkán z jednoho výboru do druhého, oddaluje se na dlouhé lokte, a je nebezpečí, že prostě padne úplně pod stůl.
Druhou skupinou, na kterou bych upozornil, jsou staropensisté. Také sice již prošel zákon, že staropensisté se staví na roveň novopensistům, avšak v Československé republice je často velmi dlouhá cesta od teorie k praxi. Skutečně bychom se zde obrátili s prosbou na odpovědné činitele, aby zákon sněmovnou již přijatý také byl v praxi prováděn.
Dále bych obrátil pozornost na rozličné poměry, hlavně v jižních Čechách. Ježto však je mi čas velmi krátce vyměřen, musím se spokojiti se zjištěním, že způsob, jak se zachází s německými školami v jižních Čechách, ať to jsou školy střední, ať školy obecné a občanské, úplně odporuje duchu pravé humanity a pravé demokracie. Neboť jestliže na př. na Šumavě se zavře škola pro 30 až 40 dětí a pro 5 českých dětí, jež snad ještě musí býti přiváženy zvláštním vlakem, zakládá se vlastní menšinová škola, pak to zajisté není žádná rovnost. Poukazuji také na jednání s prachatickým gymnasiem. Budějovické gymnasium se obětovalo, aby ta dvě ostatní gymnasia v Krumlově a v Prachaticích byla zachována; při tom oddali jsme se příjemné naději, že tyto obě školy budou již ponechány v klidu, a hle: zdá se, že prachatické gymnasium bude nejbližším předmětem přes příliš velikých starostí, jak by se mohl tento ústav sprovoditi se světa.
Poukazuji dále na platy duchovenstva. Mnozí snad v této slavné sněmovně nebudou se mnou souhlasiti, jak možno souditi z různých projevů, které jsme zde z německé i české strany slyšeli a které pravily, že rozpočet na kultus je velice zbytečnou věcí a že vůbec náboženství a činnost duchovního mají býti ze školy vyloučeny. Nechci těm pánům bráti jejich mínění: suum cuique, každému to, co chce míti. Je-li vaším stanoviskem, že mládež má býti vychovávána bez náboženství, jestliže vaši svobodomyslní páni učitelé a svobodomyslní páni poslanci žádají pro svobodomyslné děti svobodomyslných rodičů svobodomyslné školy, mějte si, co chcete. Nesmíte však zase nám, katolickým rodičům a katolickým učitelům míti za zlé, žádáme-li pro katolické dítky katolické konfesionelní školy. Naše stanovisko není ani žádati všeobecnou nuceně konfesionelní školu pro všechny děti, ani interkonfesijní. Neboť, pánové, zákony z roku 1869 a 1873 ve starém Rakousku, kterými byla zavedena interkonfesijní škola, byly největší pedagogickou nestvůrou, již si možno pomysliti. Charakter vychová se jen tehdy, je-li zde náboženství; nebo kdo nechce žádného míti, kdo se přímo proti němu brání, také dobře - jen však žádný tanec mezi vejci. Nemohu si také představiti, jak se to děje v interkonfesijních školách; katecheta přijde a vypráví, že dítě pochází od Boha, a přijde pak učitel a řekne, že dítě pochází z vyvinuté opice; katecheta řekne, že po smrti je věčnost, a učitel řekne, že po smrti není věčnosti. Nemohu si to představiti, řekne-li katecheta, že základem mravnosti, prvým přikázáním je Bůh, a jestliže pak učitel řekne, že není Boha, prvním přikázáním mravnosti že je: "Dobré je, co tobě a jiným prospívá." Co má více do sebe, náš světový názor nebo jiný světový názor, to nechť rozhodne lid. Pro nás jsou ovšem největšími státníky největší vychovatelé, a při tom také největší část voličů, i sociálně demokratických voličů, neboť kdyby tito byli věděli, že jejich poslanci ve sněmovně budou se zastávati toho, aby školy byly zbaveny náboženství, jak na Slovensku, tak u nás, pak by vám nebyli dali hlasů, a já myslím, že by vás nesedělo na německé straně 35 a 75 na české straně, nýbrž snad o 50% méně.
Můžeme tedy snad žádati, aby náboženství ve škole zůstalo; učitel náboženství a duchovní ve škole mají tutéž povinnost, tutéž odpovědnost a tutéž práci jako každý jiný učitel. Mají však také podle toho býti placeni. Jestliže však stát, jako správce náboženského fondu, kněžím, kteří po 42 roky konali těžkou službu duchovní, cestou milosti vyplácí nejvýše 3000 K, ne měsíčně, nýbrž ročně, a je-li možno čísti v novinách, že na Král. Vinohradech má metař 15.000-16.000 korun ročně, pak musíme se opravdu chytiti za hlavu a ptáti se: "Copak je důležitější, náboženství, věčnost, spravedlnost či metení ulic?" Musíme dále pro duchovní žádati i v tom ohledu větší honorář, pozorujeme-li je bez taláru a bez kolárku, nýbrž s perem v ruce jako písaře matrik. Když v Uhrách bylo vzato duchovenstvu vedení matrik, muselo býti pojato do rozpočtu 300 milionů na vlastní zapisovatele do matrik. U nás bude tomu taktéž. Či myslí snad někdo na to, předati toto psaní matrik oněm 20.000 přebytečným železničním zaměstnancům?
Pak musí se také proto žádati za duchovní správu větší platy, ježto si stát osvojuje největší myslitelná práva při obsazování a zadávání far a míst duchovních, dokonce i proti nejvyššímu duchovnímu úřadu, biskupské konsistoři.
Máme zcela zřejmý případ u nás v jedné úplně německé vesnici na Šumavě, jejíž obyvatelé jsou pevni ve víře, pevni jako žula jejich hor. V této vesnici najednou napadlo faráři, byl to český pán, aby si hledal družku života. To je snad jeho věcí, pěstuje-li vedle nebeské i pozemskou lásku, avšak katolíci ho nechtěli a řekli: Ne, milý pane, my nechceme ženatého faráře. Avšak velkomožný paša z Prachatic, okresní hejtman Pižl, jej držel a tak tento pán se svou vychovatelkou seděli jako farář a farářka 6 měsíců na faře, chráněni legionáři s nasazeným bodlem, kteří také byli ti jediní, kteří chodili do kostela. A pak tam dala konsistoř jednoho německého pána, který celou farnost tak pozvedl, že náboženský život rozkvetl. Konečně přišlo k vypsání této fary. Konsistoř z Budějovic, jež podle svého sestavení jistě skýtá plnou záruku, že všechny spravedlivé nároky Čechů jsou uspokojeny, dala tam nejprve toho německého pána, protože toho lid žádal a protože on pozvedl náboženský život. Náhle však místodržitelství dostalo náramné obavy a řeklo, že ho nemůže potvrditi, že jsou tu proti němu rozličné obžaloby, a ministerstvo, jemuž ta věc byla předložena, dalo tam jiného českého pána. Jaké pak obžaloby byly podány proti tomu německému pánovi? Byla to obžaloba jednadvacetiletého hocha, finančního strážníka, byla to obžaloba jednoho lékaře a dvou českých pánů z tak zvaného Národního výboru a Pošumavské Jednoty. Byly však podány žaloby, jež do dnešního dne ještě nepřišly na světlo. Ministerstvo tedy rozhodlo prostě proti konsistoři. A co udělal lid? Lid prostě již nechodil do kostela ve vesnici, nýbrž chodil ven do Bavor; a tu nalezl nyní opět vysoký, velkomožný paša, Jeho Milost Pižl, prostředky a cesty, aby to překazil, tím, že četníci nedávali již pohraničních průkazů. Krátce bych ještě poznamenal, že to není nynější ministerstvo, jež toto rozhodnutí vydalo. Dovolil bych si však přece otázku: kde tu zůstává duch demokracie? Pan ministr Habrman řekl v jednom nařízení: "Náboženský cit je tak cenný, že žáci nemohou a nesmí býti nuceni, aby se účastnili náboženského cvičení." A staří mají býti nuceni četnictvem, aby chodili na mši k faráři, kterého nechtějí míti! Kde zůstává duch demokracie? A ptám se dále: kde zůstává duch práva? Je sice pravda, že katolicismus stojí nad stranami, avšak musí býti určité ovzduší důvěry mezi duchovním a věřícími. Mohou-li však míti důvěru, vědí-li, že jejich farář nebyl jim dosazen konsistoří, nýbrž 21letým hochem, finančním dozorcem, který se chlubí: "Co já chci, to se musí státi!" Není to abusus abominabilis, jak pravil Lev XIII., není to otřesení autority státní? Jak je možno od těch dobrých Němců na Šumavě žádati, aby viděli ve státě autoritu, vidí-li, že v Praze nemají ani trochu vážnosti ani vůči nejvyšším církevním úřadům, chytají-li se lidé za hlavu a musí-li se tázati: Kdo pak je vlastně pánem, je jím ten 21letý hoch, finanční dozorce, jsou to četníci, je jím ten pan paša nebo snad obskurní v nejhorším smyslu slova liberální pokoutní konsistoř Pošumavské Jednoty? Jedná-li se takto, pak se nesmí nikdo diviti, že na Šumavě nemá nikdo nejmenší úcty před republikou, protože republika sama nemá žádné úcty před nejvyššími autoritami.
Ještě o něčem bych se zde zmínil a těší mne, že je pan ministr vnitra právě přítomen. Když se konala mobilisace, bylo veřejně prohlášeno a všude v novinách bylo to psáno, že se mohou politické schůze beze všeho konati, a také všude byly politické schůze konány. Já sám pořádal jsem jednu takovou schůzi; jen pan Pižl, prachatický pan okresní hejtman, zakázal mi nepolitickou schůzi katolíků, kde jsou přítomni muži a ženy, z důvodů státní bezpečnosti. Což pak se nepodrývá bezpečnost ještě více, vydává-li pan okresní hejtman takové výnosy, jež smí býti vydávány pouze v době války a stanného práva, kdy jsou schůze vůbec zakázány? Jsou-li dovoleny politické schůze, oč více musí býti dovoleny nepolitické schůze. Tady u katolických Šumavanů musí se vzbuditi myšlenka, že pan okresní hejtman jakožto zástupce vlády bojuje proti zájmům katolickým. Nikdo však se nesmí diviti, že se tak zachází s nižšími duchovními, není-li úcty ani před nejvyššími duchovními úřady, ani před samým biskupem. Náš biskup, starý sešedivělý pán, jenž nikterak nechtěl býti biskupem a který přijal ten úřad teprve na naléhání se všech stran, je gymnasiálním profesorem; slibuje se mu, že mu bude prozatím dále vyplácen jeho profesorský plat, jenž je větší než plat biskupa. Jde do pense, totiž vezme si dovolenou, a co se děje? Najednou dostane od ministerstva přípis, ve kterém se praví, že se mu dává dodatečně tříměsíční dovolená. Musí si však sám platiti náhradníka, a to, co má více na příjmech jako profesor než jako biskup, musí vraceti. Rád bych věděl: Od kdy pak ztratil profesor, jenž byl po 30 roků činným a nikdy, ani na týden, si nevzal dovolenou, právo, dostane-li z milosti tříměsíční dovolenou, aby mu byl náhradník placen? Kde stojí psáno, že ho musí sám platiti? Jestliže však ministerstvo s takovou úctou jedná i s nejvyšším úřadem církevním, s biskupem, nesmí se nikdo diviti, že ani lid nemá naprosto žádné větší úcty před tím, jenž tak málo ctí náboženskou věc. Zdůrazňuji znovu, že nynější ministerstvo nenese viny, nýbrž že se to stalo dříve.