Proto projevuji plnou sympatii a podporu uznání hodným snahám učitelstva po vysokoškolském vzdělání, k němuž při nepochopitelné zdrženlivosti ministerstva školství snaží se učitelstvo dospěti zdravou svépomocí, zřízením vysoké školy pedagogické letos v Praze a v Brně. Proto jménem strany hájím zachování t. zv. paritního zákona, poněvadž se na škole a na učiteli škrtiti a šetřiti nesmí a také nebude. Proto vyslovuji se co nejrozhodněji a nejenergičtěji pro okamžitou a bezodkladnou demokratisaci zemských školních rad. Zejména zemská školní rada v Praze je zajímavou kuriositou z doby starorakouské privilegovanosti, neboť po rozumu zákona z roku 1873 a podle známých staročeských punktací zasedají v ní zástupci jmenovaní císařem pánem, ba dokonce i zástupci kurie velkostatkářské, ve dvou sekcích české i německé, vše to v rozporu s demokratickými, kulturními a národními potřebami našimi. Jaký potom div, že tento kuriosní sbor vydává dokonce výměry, že starosta osobně ručí i finančně za dodržení výnosů zemské školní rady, že svévolně ruší odůvodněné návrhy místní školní a okresní rady na presentaci. Jaký div, že tento kuriosní sbor provádí i takovou nedemokratickou a nepokrokovou kuriositu, jako bylo jmenování řeholnice ředitelkou na občanské škole v Chrasti proti světské žadatelce daleko kvalifikovanější a proti jednomyslné vůli místních školních úřadů a pokrokového občanstva.
Byly zdemokratisovány a zlaicisovány školní rady a výbory místní a okresní, jen starorakouská starožitnost v Letenské ulici v Praze zdá se býti nerozbornou a hluchou k duchu poválečné doby, pokroku a demokracie. Proto budiž tento poslední administrativní školský zbytek starého Rakouska zrušen a nahrazen po dobu přechodnou, nežli vejdou v život župní úřady, školní zemskou komisí ze zástupců učitelstva, ale bez zástupců církví.
Mnoho dobré cenné práce bylo vykonáno v ministerstvu školství a národní osvěty od převratu, zejména po stránce administrativy a kvantity ve školství. Avšak nestačí jen jíti do šířky, administrativně, nestačí jen říci: Máme tolik a tolik nových škol, nýbrž třeba už jednou jíti do hloubky, nutno začíti pracovati vnitřně, programově a ideově. Má-li býti naše škola opravdu dílnou lidskosti, máme-li tvořiti ve výchově z vlastní duše, z vlastního národního charakteru a z národní tradice, z vlastní poctivé minulosti, z českého kulturního založení, má-li se dostati té české demokracii světla v hlavě, tepla v srdci, uspokojení a vyrovnanosti v duši, jest třeba změniti radikálně ducha dnešní školy, která dosud spočívá na zastaralých zákonech starorakouských, zejména na pověstné květnové novele z r. 1883. Naše škola musí býti republikánská, musí býti položena na zásadách vědecké pravdy a mravnosti, to jest na principu lásky k člověku a pravdy, jak ji vyjádřil mistr Jan Hus na prahu smrti v posledním listě psaném v Kostnici a jak ji máme na jeho pomníku na Staroměstském náměstí: "Milujte se vespolek, pravdy každému přejte, násilím pravdy tlačiti nedejte". Naše škola musí býti zlaicisována, odcírkevněna a musí býti nekonfesijní, čímž dáno je naše stanovisko i k snahám lidovců o zřízení slovenských katolických gymnasií i k úsilí strany lidové o t. zv. svobodnou katolickou školu, jež není pro nás ničím jiným, než návratem k starorakouské konkordátní školy z doby Bachovy. (Výkřiky.)
Protože demokratický kulturní ideál je, aby si lidé byli rovni vzděláním, jest v demokratickém státě, jakou jest republika Československá, nutným učiniti vzdělání tak obecným, aby odstraněny byly rozdíly spolu způsobující nesrovnalosti nynější společenské organisace tak, aby se nemohla vyšší inteligence státi prostředkem k ovládání a vykořisťování proletariátu a aby vzdělání nemohlo býti privilegiem. Proto v duchu zásady stejné úrovně inteligence v celém národě, musí se školství postupně upravovati, aby se dospělo v dohledné době toho stavu, že by všichni občané, projdouce všemi stupni společné školské výchovy, vstupovali v život samostatný se stejným vzděláním t. zv. povšechným s různým sice, ale naprosto stejně cenným vzděláním odborným.
Chceme a potřebujeme jako demokratický stát školu poctivě republikánskou, jež by se vnitřním zařízením a duchem vyučování přiblížila k zásadám socialistickým, t. j. k zásadám rovnosti, spravedlnosti, lidskosti, bratrství s hlubokým sociálním cítěním, aby tak vývojově připravovala po věku sociální tvrdosti příchod věku sociální lásky a vítězství mravních a humanitních ideálů všelidských a moderní domyšlené demokracie. Chceme a potřebujeme socialisaci vzdělání, neboť naše dorůstající demokracie musí založiti život nekompromisně na principech čistého lidství, musí žíti životem lidštějším, to jest svůj život musí zopravdovět, zpoctivět, zduchovnět, vnitřně zkrásnět, neboť jen tak můžeme provésti vnitřní revoluci a mravní přerod jako předpoklad k vítězství socialistických řádů a socialistické společnosti.
Že po této stránce jsme ještě velmi daleko ideálu, dokazuje letošní rozpočet ministerstva školství. Upozorňuji, že není dosud pamatováno na výchovu těch nejslabších a nejubožších v lidské společnosti. Mám na mysli děti slabomyslné, hluché, neduživé, slepé a tak jako macešsky zachovala se k těmto dětem příroda, zachoval se stejně macešsky i náš stát. Náš rozpočet pamatuje na slabomyslné děti 20.000 K, na hluchoněmé 10.000 K, na slepé 10.000 K a na neduživé 5000 K, zatím co na př. na jedno okno u sv. Víta - já to nevyčítám - jest preliminováno 200.000 K. Důtklivě proto žádám, aby v příštím rozpočtu bylo pamatováno na tyto vyděděnce daleko štědřeji, než tomu bylo letos. Neboť už jenom z důvodů hospodářských a sociálních musíme o to dbáti, aby nebyly ztraceny tyto děti pro společnost, nýbrž, aby vřazeny byly do naší lidské společnosti ne jako rovnocenní členové, poněvadž mají určitou část zdraví odepřenu, ale aspoň jako pravoplatní členové, kteří by se dovedli svou vlastní prací vyživiti.
Jiným takovým nespravedlivě a neprávem zapomínaným nebo zcela zapomenutým pastorkem v našem rozpočtu jest péče o živnostenský a dělnický dorost. O živnostenském dorostu promluví kol. Netolický, já si dovolím poukázati na nutnost státního zřizování a vybudování dělnických škol, které by byly pro dělnictvo nejcennější vymožeností nynější doby. K návštěvě dělnických škol byli by povinni všichni mladiství pracovnici do dokonaného 17. roku, pokud nejsou povinni k návštěvě jiných škol. Jde tedy o všechny řemeslu se neučící a nevyučené pomocné dělníky v závodech průmyslových, živnostech, obchodech, při hospodářství a všechny ostatní dělníky, kteří dosud škol nenavštěvují a ani nejsou povinni navštěvovati. Tyto školy měly by za účel:
1. Zvýšení všeobecného občanského i odborného vzdělání dělnictva a zvýšení odborné způsobilosti ku pracem, které vykonává,
2. zušlechtění srdce a mysli, jakož povznesení k mravnímu životu.
A jdu ještě dále! Naše střední školství dotýká se jen nepatrné části národa; přemnoho nadaných dělníků a dělnic rádo by rozšířilo své vzdělání a jsou mezi nimi i samoukové, kteří bez pomoci, bez vůdce, bez plánu ve svém snažení neúmornou energií a pílí překonali všechny překážky na trnité cestě k vyššímu vzdělání. Nicméně mnoho a mnoho nadaných dětí dělnických nemůže studovati s ohledem na nezbytnou brzkou potřebu výdělku na živobytí. Proto při debatě o rozpočtu ministerstva školství znovu zdůrazňuji starý požadavek, který již před válkou hlásala naše strana, zvláště bratr Klofáč, na zřízení dělnického gymnasia pomocí státu, tím spíše, že už svépomocí a obětavostí dělnictva došlo k založení tohoto typu střední školy na Vinohradech a u nás na Ostravsku. Musíme urychleně vybudovati dělnickou střední školu, v níž by se nadanému a pilnému dělníku i dělnici umožnilo studovati až k tomu stupni vzdělání, jenž umožňuje muži nebo ženě vstup na vysokou školu. Kolik tím bude odstraněno škody národní i národohospodářské, pochopí každý člověk. Na vysokých školách přál bych si, aby byla zřízena stolice dělnického práva, zejména v dnešním rozmachu sociálně-politického zákonodárství a aby byla zřízena i stolice družstevnictví podle vzoru francouzského a stolice sociální hygieny.
Že po stránce občanské výchovy, lidového knihovnictví a lidovýchovy bude nutno hodně v příštím rozpočtu přidávat, ukazuje nepatrný obnos 3,984.687 Kč, to je z celkového rozpočtu 250. díl, který je věnován této důležité složce. Pro pokrokového člověka, upřímně demokraticky založeného, jest toto macešské odbytí lidovýchovy tím trapnější, že na kultus preliminuje letošní rozpočet národa Husova, Komenského a Havlíčkova 54,947.551 K, nehledě k 5.251.074 Kč Podkarpatské Rusi, z čehož připadá na římsko-katolický 41,752.012, řecko-katolický 2,388.878. Může-li si církev československá, čítající asi 1 milion příslušníků, vydržovati celý svůj kultus bez jediného haléře státních peněz pouze dobrovolnými příspěvky věřících a dovede-li býti po této stránce soběstačnou, nechápu, proč by nedovedly církve daleko větší a daleko zámožnější provésti při dobré vůli aspoň odluku od státních financí via fakti. Proto jménem své strany znovu důrazně volám po urychlené odluce církví a státu, jež v praxi znamená zlaicisování a odcírkevnění státu a jeho institucí, především školy, na jedné, odpolitisování a tím i zduchovnění církví na druhé straně.
Končím slovy, která pronesl pan
president Masaryk při poslední své návštěvě v Plzni, při
otevření školy v Plzni, která nese jeho jméno. Tehda pronesl tato
krásná slova: Školou a výchovou k mravnímu vnitřnímu a vnějšímu
míru, klidu a pokoji! Já bych si přál, aby tato krásná slova našeho
osvoboditele a velkého učitele stala se vůdčím motivem, až bude
ministerstvo školství a národní osvěty sestavovati rozpočet pro
rok 1923, neboť jen tímto způsobem staneme se zase národem Husa
a Komenského v duchu a pravdě. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem zapsaným proti je pan posl. Simm.
Dávám mu slovo.
Posl. Simm (německy): Slavná sněmovno! Z uložení své strany mám se podjati úkolu, abych promluvil k školnímu rozpočtu. Je to úkol, jemuž se bohužel nemohu věnovati tak, jak bych si přál. Krátce vyměřená řečnická lhůta, která je mi popřána, nedovoluje ani, abych zůstal přehledný, neboť při 15 minutách řečnické lhůty nestojí to opravdu ani za to, aby se pracovalo s důkazy. Avšak, je-li tomu tak, pánové, a obzvláště pánové s druhé strany, se strany české, jestliže neslýchaným omezováním řečnické lhůty dosáhnete triumfu, že se rychle přenesete přes úskalí, které představuje pro váš stát neprojednaná látka státního rozpočtu, který je pro stát vždycky něčím nepříjemným, pokud není projednán, to jedno musíme říci, že ukončení rozpočtové debaty není posledním bodem,- jímž uzavíráme tento nestvůrný akt, který musíme nazývati případně státním rozpočtem tohoto státu. Nestvůrný akt je tento státní rozpočet obzvláště k německému národu, jejž necháváte jako svého daňového otroka otročiti v tuhé práci, abyste mu tou tuhou prací zvolna, ale jistě přivodili smrt. Studium finanční stránky státního rozpočtu je pro nás Němce svrchovaně důležitou věcí; kritikou státního rozpočtu na r. 1922, jak ji provádí německý tisk a němečtí poslanci v rozpočtovém výboru i zde ve sněmovně a ještě dále budou prováděti, není naše činnost v tomto směru vyčerpána. Naopak budeme při každé příležitosti, která se nám naskytne, operovati s věcnými skutečnostmi státního rozpočtu, zde v zemi i za hranicemi, tam obzvláště, ježto cizina jest nám stále se zdokonalující naší organisací vždy přístupnější a už dnes povážlivě potřásá hlavou nad zvláštní demokracií, která vládne v tomto státě. Užijeme státního rozpočtu vždy jako pádného důkazu pro své stále opakované tvrzení, že ani u vůdců tohoto státu - neberu zde nyní zřetel na národně šovinistický lid - že tedy ani u vůdců toho státu není nejmenší vůle, aby se nám dostalo spravedlnosti, aby s námi bylo nakládáno ohleduplně, ačkoli bychom se snad mohli poněkud smířiti se svým osudem, který na nás dolehl tím, že jsme se dostali proti své vůli do tohoto státu, kdyby se nám ukázalo aspoň jen trošku ohledu. Debatou o rozpočtu, který projednáte podle dávno osvědčené methody, jakožto koalované strany, přes naše hlavy, není naše činnost ještě vyčerpána. Naopak důsledky tohoto rozpočtu se ještě objeví. Pokud je novým výrazem zřejmého pokusu nás Němce v tomto státě šiditi a soustavně poškozovati, bude nám státní rozpočet podnětem, abychom své stanovisko k státu změnili ještě v ostřejší formy než dosud. To je nejstručnější prohlášení, které jsem byl nucen učiniti jménem své strany.
Platí-li tvrzení, že státní rozpočet je akt nestvůrný, všeobecně, platí to obzvláště o oné jeho části, která se týká školství. Stačí jen tuto kapitolu otevříti, aby bylo tvrzení o hrozném šizení, jež trpí německý národ v tomto státě, doloženo. Co trvá tento stát, založili jste výlučně v německém území 58 českých škol měšťanských, 537 českých škol obecných, celkem 595 českých menšinových škol. V těchto menšinových obecných a měšťanských školách umístili jste 1534 českých učitelských sil. Na rok 1922 dali jste do rozpočtu pro menšinové školství přes 48 milionů korun, z čehož mimořádná položka 6 1/2 milionu je určena pouze ke zřízení nových menšinových škol obecných a měšťanských v německém území. Nezávidíme vám vaší plodné činnosti na poli školství obecného a měšťanského - mluvím jen o školách obecných a měšťanských - neměli bychom nic proti tomu, kdybyste co nejlepším způsobem budovali své obecné a měšťanské školství, neměli bychom nic proti tomu, kdyby tato vaše činnost nebyla v tak příkrém odporu k oné ničivé práci, kterou pášete na našem školství.
Kdežto Čechům se jeví při pohledu na jejich obecné a měšťanské školství skvostné obrazy a mohou pozorovati neobyčejně mocný rozkvět, vidí němečtí přátelé vzdělání, pohlédnou-li na německé školství obecné a měšťanské, téměř nepřehledný hřbitov. Tvrdím, že všechny temné obavy, které v tomto směru máme, jsou ještě předstiženy ledovou mluvou číslic německých ztrát. Počet zrušených německých škol a tříd ještě jsme neobdrželi úředních zpráv o tomto hřbitovu a musil bych býti teprve z úředních zpráv poučen o lepším - činí podle mého názoru nejméně 1600.
Podle mého názoru bylo zničeno v tomto státě, od té doby, co jste pány, nejméně 1600 německých tříd obecných a měšťanských škol. Příbytek o 1500 českých tříd menšinových škol, úbytek o 1600 tříd německých, to je výsledek tříleté politiky školních úřadů v tomto státě, oné činnosti, která je jistě podle vašeho mínění založena pouze na smyslu pro spravedlnost.
Nemáme přirozeně důvodu hledati pomoc v mírových smlouvách a v ustanoveních o ochraně menšin, poněvadž víme zcela přesně, že vládcové tohoto státu, že vůdcové tohoto státu nejsou ochotni dbáti té skromné míry práv, zaručených nám mírovou smlouvou o poněvadž víme dále, že se vládcové v tomto státě nemusí ani obávati, že budou voláni k odpovědnosti, překročí-li, případně ustanovení o ochraně menšin podle mírové smlouvy, uzavřené v St. Germain en Laye, těmi, kdož onu smlouvu ujednali. Avšak my zde úmyslně konstatujeme, že vaše politika školská je řetězem porušování mírové smlouvy, která, abych z ní jen něco krátce uvedl, o veřejném školství praví: "Co se týče veřejného školství, povolí československá vláda v městech a okresech, kde sídlí značnější zlomek československých státních občanů, kteří mluví jinou řečí než československou, přiměřené úlevy, aby zabezpečila vyučování dětí těchto státních občanů v jich vlastním jazyku." V pravdě nebylo od té doby, co trvá tento stát, o přiměřených úlevách na půdě školství ani potuchy. Naopak, kde veřejné úřady tohoto státu mohly učiniti nějaké opatření, aby našim dětem učení ztížily a možnost jich existence podvázaly, tam se to v tomto státě stalo, často také s jasným úmyslem aby německé děti byly nuceny choditi do českých škol. Odnárodňování se zde stalo jasným programem.
Zmiňuji se jen o škole v Lenoře, v kterémžto místě jste založili českou školu pro 11 dětí, z nichž jediné je českého původu, kdežto ostatní děti jsou Němci, děti německých úředníků, německých státních zřízenců, kteří nucením a sliby byli k tomu svedeni, že poslali své děti do české školy.
Zmiňuji se jen o ohromné tragice, která se odehrává ve velkém městě tohoto státu, v Budějovicích, kde 89 rodin příslušníků německého národa je nuceno přes 200 děti posílati do českých škol, poněvadž už nemají možnosti posílati své děti do škol německých, ježto jednak útokem, podniknutým na německé školy, byly tyto školy ve svém rozsahu strašně omezeny, jednak rodičové byli jako v Lenoře nucením a sliby svedeni, aby posílali své děti do české školy. Dvěma důvody se snaží páni tohoto státu ospravedlniti: Především poukazují na nyní nepatrný počet žáků na německých školách, při němž vydržování všech německých tříd a škol je podle mínění českých správců státu takřka přepychem. Potom poukazují na nutnost, aby byla vyrovnána država kulturních prostředků národů tohoto státu, Čechů a Němců, kterýmžto posledním byla prý dávána v minulosti, podle jejich mínění, přednost. K tomuto závěru dospívá i pan prof. Srdínko, předseda kulturního výboru, aspoň tak chápu jeho vývody v rozpočtovém výboru, v nichž obzvláště zdůrazňoval nutnost národnostního klíče a sděloval, že 64·8% českých obecných škol je určeno pro 68% českých dětí, naproti tomu 34·3% německých obecných škol pro 32% německých dětí, takže by průměrně připadalo na českou školu 164 žáků, na německou 139, na jednu českou třídu 50 dětí, na německou 46 dětí. Zpravodaj však ve své zprávě ve schůzi rozpočtového výboru nepoukázal na to, že naše německé školy v hornatých krajinách trpí pod zcela jinými zeměpisnými poměry než české školy v rovině a že už z těchto důvodů máme samozřejmě školy s menším počtem žactva a z těchto poměrů že se vysvětluje zdánlivé nadržování německým školám. Bylo by však marným počínáním chtíti vám dokázat, že o nějakém nadržování německým školám a o jich rozmnožování nemůže býti řeči. Avšak bylo-li zde skutečně takové rozmnožování a takové nadržování německým školám v minulosti, i pro ten případ je to mravně nesprávná cesta, po níž kráčíte, chcete-li ono vyrovnání provésti tak, jak máte v programu, že k vybudování svých škol použijete kamenů z trosek německých ohnisek vzdělanosti. Tu a tam je snad v německých školách malý počet žactva, ale to je zjev jen dočasný, následek války. Tento malý počet žactva brzy přestane a nesmíte ho, pokud trvá, používati k tomu, abyste naše školství omezovali. Tento požadavek jsme už častěji předložili a předkládáme jej znovu. Také v českých školách to nevyhlíží vždy příznivě, také tam je obzvláště nízký počet žactva. Kolega Schollich se už zmínil o jednotlivých takových školách s velmi malým počtem žactva, já poukazuji na českou školu v Baníně s 15 dětmi, v Německé Bělé se 14 dětmi, v Limberku s 19 dětmi. Vidíte, i vy máte školy s velmi malým počtem žáků. Kdyby skutečně tu a tam u nás některá třída následkem nepříznivého působení války trpěla nedostatkem žactva, nesmí býti beze všeho zrušena. Pánové, pamatujte si, obracím se při tom k pánům a dámám na české straně: Zuříte proti našim dětem a jako se vždycky rodiče s největším hrdinstvím postaví na odpor, děje-li se pokus, jejich potomky poškoditi, tak i náš národ, jako činil v minulosti, i v budoucnosti s energií a silou se dovede vzepříti každému dalšímu zkracování kulturní državy německého národa.
Důvody, které vás jako správce a vůdce tohoto státu vedou k tomu, abyste tak postupovali proti našim školám, nejsou vždy mravní povahy. Tyto důvody jsou namnoze nemravné. Na jednotlivých případech mohly by býti pro toto tvrzení podány důkazy. Zmiňuji se na př. o případu školy v Čes. Šumburku v polit. okrese Jablonec n/N. V Čes. Šumburku byla německá škola s 30 dětmi. Tato škola byla zrušena. Co znamená zrušení této školy v Čes. Šumburku, to pochopí jen ten, kdo zná horské poměry toho místa, kdo ví, že německé děti obce Č. Šumburk pro zrušení školy, aby mohly používati německého školního vyučování, chodí do nejbližší školy sousední, vzdálené 3 km a musí vykonávati cestu, která při horských poměrech v Jizerských horách spojena přímo s nebezpečím pro zdraví dětí. Že tato moje data spočívají na pravdě, přiznává i odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci, jenž musel také uznati, že po zrušení německé školy v Čes. Šumburku německé děti jsou nuceny k návštěvě sousední školy tři kilometry vzdálené.
Další případ, který dokazuje, jaké pohnutky vás vedou, chcete-li vykonávati vliv na naše školství: V obci Jablonci nad Jizerou je jednotřídní německá menšinová škola s 54 dětmi. V témže místě je dvoutřídní česká menšinová škola dohromady s 34 dětmi. Tu chtěly tamější průmyslové podniky, aby umožnily i německým dětem na jednotřídní německé menšinové škole vyučování na škole vyšším způsobem organisované, vlastním nákladem zříditi druhou třídu. K provedení této nabídky průmyslových podniků v obci Jablonci nelze vůbec obdržeti od ministerstva školství svolení. A tak je v té obci nadále německá jednotřídní menšinová škola s 54 dětmi a česká dvoutřídní s 34 dětmi, ačkoli, jak jsem už zdůraznil, projevily německé průmyslové podniky ochotu převzíti osobní i věcný náklad na druhou třídu německé menšinové školy. Souběžně s tím jde také již zmíněný zákaz vydržování zrušených německých škol nákladem obcí a měst. To je strašlivé znásilňování. To je čin, který také mluví proti jasnému ustanovení mírové smlouvy, která praví, aspoň my tak rozumíme článku 9. mírové smlouvy, že jmenovitě každý národ má míti zvláštní právo zřizovati si vlastním nákladem vychovávací ústavy. Avšak ani to nám nedovolujete!
Ve spojení s právě zmíněným případem v Jablonci n. Jiz. musím zde podrobiti kritice zcela zvláštní počínání pana ministerského rady dr. Stráníka v ministerstvu vyučování. Velectění pánové! Jak pan min. rada Stráník, jakožto referent pro menšinové školství, jedná se stranami, které konají v ministerstvu vyučování návštěvy v záležitostech menšinových škol, způsob, jakým si tento pán počíná vůči německým stranám, vyžaduje kritiky. Nepronášel bych této kritiky zde ve sněmovně, kdybych se nebyl sám stal obětí špatného rozmaru pana min. rady dr. Stráníka, který byl tak laskav a přede mnou, jakožto německým poslancem, jenž věcně promlouval o školských věcech, házel si těžítkem. To jest počínání, jež u úředníka ústředního státu samozřejmě musí býti vytčeno a prosím pana ministra, aby v tomto směru zjednal nápravu. Nebyl bych se zde o tom delikátním, osobním případu zmiňoval, kdyby mi nebylo později, když se to mně stalo, i s jiných stran opětně žalováno. Rozhodně je velmi zajímavo, že právě v ministerstvu vyučování můžeme nalézti tak vysoký stupen vzdělání.
Aby Čechové mohli ty mnohé školy a třídy, které si zřizují podle zákona o zřizování škol z 3. dubna 1919, umístiti, utvořili si § 7 tohoto zákona. Tento § 7 nás upoutává jako článek válečný. Každý vlastník reality je podle něho zavázán vydati své místnosti k účelům nově zřízených českých škol, pro obydlí českého správce školy a českých učitelů. Země, stát je dále oprávněn provésti vyvlastnění stavebních míst pro příští školní budovy, nebo vyvlastniti hotové školní budovy, aby bylo získáno místo pro české školy. Podle tohoto § 7 byla učiněna v jednotlivých německých místech a městech v německém území nejbrutálnější opatření, opatření, která rozpoutala přímo zuřivost a hněv německého obyvatelstva. Podle tohoto § 7 rozvinulo se v německém území opravdové běsnění divokého západu. Zdůrazňuji jen případ z Ronšperka, do něhož jest zapleten i Jeho Veličenstvo pan poslanec Lukavský. Tam, jak známo, byla zřízena pro 26 sehnaných dětí česká škola. Nebylo pro ni místnosti; pan posl. Lukavský si věděl rady. Zabral sám jídelnu sirotčince v Ronšperku a když klášterní sestry, jimž budova a její správa náleží, se proti tomu ohrazovaly, odpověděl pan poslanec Lukavský krátce: "Mlčte a ticho, nebo vám vezmu celou budovu! Mějte se přede mnou na pozoru, neboť já jsem příští ministr vyučování!" (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte! Hluk.)
Velectění! Němečtí poslanci, kteří měli příležitost býti na dnešní schůzi kulturního výboru a pozorovati šovinismus, s jakým posl. Lukavský pronásleduje všechno německé, pro Boha si nepřejí, aby se tento muž někdy dostal na křeslo ministra vyučování, což by znamenalo totéž, jako úplné odumření německého školství. (Výkřiky.)
Jakým způsobem si počínáte, abyste zvýšili návštěvu svých českých škol, dokazují zvláštní praktiky, jichž používáte. Povolujete na př. dětem, které chodí do české školy, výhody. Dětem v Hostinném, které chodí do české školy, vyplácí se denně sedm haléřů. Dále dostávají obuv, šat, potraviny všeho druh atd. V mikulášovském okrese dostává každé dítě za návštěvu české školy měsíčně sedm korun. Takovými praktikami byl uměle zvýšen počet dětí pro české školy.
Už před tím jsem se zmínil o štvanici, která se provádí podle §u 7 zákona z 3. dubna 1919 proti německým obcím. Zmiňuji se jen o případu ve Vrchlabí. Zemská školní rada nařídila, aby se česká škola ubytovala v nejlepší, nejhezčí a největší německé školní budově ve Vrchlabí. Četníci a vojáci provedli zábor. Při té příležitosti byl správce školy, nynější starosta vrchlabský, vystěhován, vyhozen na ulici a dnes, ačkoli je starostou města Vrchlabí, nemá bytu. (Výkřiky.)
Něco podobného bylo provedeno podle vašeho zvláštního působení ve Stupné a v mnohých jiných místech. Není divu, že takovými událostmi, které se tu a tam staly, stává se německé obyvatelstvo nejen netrpělivým, nýbrž dává na jevo už něco jiného než netrpělivost.
Musím již skončiti a nemohu se
již zmíniti o tak mnohých věcech, jež jsem chtěl přednésti, poněvadž
se nechci proviniti těžkým hříchem přílišným překročením řečnické
lhůty. Měl bych k vůdcům tohoto státu jedinou prosbu, která má
býti zároveň výstrahou. Přestaňte se zanedbáváním našich základních
práv, jichž se domáháme obzvláště pro své školství, přestaňte
s oním opovrhováním a čelte onomu zmatku, onomu nepořádku, který
by mohl vzniknouti, kdyby zoufalá nálada našeho lidu nechala dojíti
k věcem, jichž bychom si ani sami, jako kulturní lidé, nepřáli.
(Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku panu posl. dr. Klimovi.
Posl. dr. Klimo: Slávny sneme! Moderný štát - moderný rozpočet. My radi hovoríme o sebe, že sme štát moderný, sriadený dľa zásad rovnoprávnosti a dľa môjho presvedčenia dľa skutočnosti, je to nesporný fakt. Ale keď rozpočet je zrkadlom, v ktorom sa zračí ráz a sriadenosť štátu, tak náš rozpočet musí byť sostavený dľa zásady rovnoprávnosti. Celkový charakter nášho rozpočtu zodpovedá tým požadavkom. Za to nachádzajú sa v ňom položky, ktoré sú zásadne chybné, a treba ich opraviť. Poneváč našou snahou je to, aby rozpočet bol čím dokonalejší, tedy musíme poukázať na tie položky, ktoré by vyžadovaly opravenie, potažmo, ktoré by maly byť eliminované. Ja chcem na niekoľko takých položiek poukázať.
Medzi štátnymi výdajmi titul 6, Štátne lesy a statky, štátne výdaje, provozovací náklady (str. 48 pod položkou 21 čítame: "Patronátní příspěvky a jiná břemena v Čechách 14.400 K a na Slovensku 1,447.400 K. A na str. 103 medzi zvláštnymi výdajmi Podkarpatskej Rusi tiež pod položkou 21 uvedené sú "Patronátní příspěvky a jiná břemena v obnosu 1,057.400 korún. Toto sú také zahalené položky, dosť nejasné. Čo sú to tie patronátne príspevky? Čo je patronát? V bývalom Uhorsku, tedy aj na dnešnom Slovensku a v Podkarpatskej Rusi tehdejšie právo hlásalo náboženskú svobodu a zákonom z roku 1848 vypovedala sa rovnoprávnosť vyznaní a viery, ale doviedlo to tak, že požiadavkom a následkom náboženskej svobody je nie to, aby štát úplne rovnako ustanovil právne podmienky pre tvorenie církví, jako ani to, aby vzájomný pomer cirkví a ich pomer ku štátu celkom rovnako bol ustálený. Tedy podľa toho uherské právo činilo rozdiel medzi cirkvami zákonom prijatými a medzi cirkvami zákonom uznatými. Tieto posledné boly v istom podradnejšom priamom postavení voči prvým prijatým. A zase medzi cirkvami zákonom prijatými na prvé miesto bola postavaná rímsko-katolická a grécko-katolická cirkev. Obe tieto cirkve, ale hlavne rímsko-katolická cirkev bola v bývalom Uhorsku, v terajšom Slovensku a Podkarpatskej Rusi panujúcou štátnou cirkvou a stála v najvyššom spojení s mocou štátnou. Uhorský štát vplýval hlavne na organizáciu na majetkový stav rímskej a gréckej cirkve rozsiahle, silno a pozitívne, totižto mal v týchto dvoch cirkvách právo patronátu. Právo toto bývalý uhorský štát uplatňoval tak, že zakladal, spájal alebo sotieral arcibiskupstvá a biskupstvá, určoval územia diecesí, staval a udržoval kostoly, fary a školy:, tvoril základiny; posádzal, obmedzoval, sotieral školy a staval kláštery, vymenovával, platil, udržoval arcibiskupov a biskupov, kanovníkov, opatov, prepoštov, farárov, kantorov.