Jestliže se provádějí již s obecnou školou takové přesmyčky, jest rovněž jasno, že se týmž způsobem hledí zničiti také střední školství. Pokračuje se v dříve již započatém zrušování německých středních škol, ačkoli mezi tím některé ústavy, jako na př. v Unčově, kde jsou zrušené třídy soukromě dále vydržovány, vysokým počtem návštěvy dokázaly, že byly a jsou života schopné. Do nebe volající bezpráví bylo spácháno na poli německého středního školství ve východním Slezsku zrušením gymnasia ve Frýdku, snad jako vděk za statečné zakročování Němců tohoto území v době plebiscitní ve prospěch Československé republiky. Kdežto dříve měli východoslezští Němci dvě střední školy v Těšíně a po jedné ve Frýdku a v Bohumíně, nyní jest pro celé toto území jen reálné gymnasium v Bohumíně, jež je vlastně mimo východoslezské území velmi přeplněno a pro nedostatek místností nemůže už býti rozšířeno. Nejbližší německé střední školy v Mor. Ostravě nepřicházejí v úvahu. Že střední škola ve Frýdku byla nutností pro celé východní Slezsko, dokazuje velký počet žactva, totiž ve šk. r. 1919-20 217 žáků. Opětné otevření už zrušených tříd gymnasia ve Frýdku neznamená zajisté nějakou ochotu, nýbrž jest uznáním nezbytnosti.
Neméně potlačováno je i německé školství odborné, při čemž zvláště ukazuji na neuvěřitelný postup proti státní odborné škole pro průmysl hrnčířský ve Znojmě. Tato odborná škola, která má dobrý zvuk v celé střední Evropě, jejíž žáci jako průkopníci svého povolání přicházejí do nejvzdálenějších zemí a jíž i domácí keramický průmysl děkuje za velmi cenné podněty, má býti na naléhání znojemských šovinistů zrušena. Tato škola má letos 44 žáků v internátě a celkem ji navštěvuje 200 žáků. Několik dní před počátkem školního roku obdržela správa školy od české městské rady rozkaz, aby vyklidila ihned školní místnosti, za účelem umístění české obecné školy, ačkoli platná nájemní smlouva předvídá tříletou lhůtu výpovědní. Avšak český starosta znojemský Mareš (Výkřiky.) prohlásil příkře, že pro něho smlouva neplatí. Po dlouhém vyjednávání bylo od toho konečně upuštěno, avšak škole bylo přece jen odňato 7 místností, jichž ke svým účelům nezbytně potřebuje a před uplynutím lhůty k vyklizení byly násilím vyprázdněny. Obecní zřízenec dal prostě svými lidmi všechny předměty, mezi nimi velmi cenný inventář, drahocenné sbírky učebných pomůcek, postaviti na chodby. Škola má nyní celkem dvě učebné místnosti pro přednášky a kreslení, které jsou tak malé, že vyučování je pro učitele i žáky jen trýzní. Vyučování na odborné pokračovací škole s ústavem organicky spojené jakož i ve zvláštních kursech nemůže se konati, poněvadž se nedostává školních místností a učitelských sil. Všechna podání, prosby a rozklady u ministerstva o odstranění těchto zlořádů a doplnění učitelských sil z 5ti na předepsaný počet 10 vyzněly dosud na plano, ano, mnohdy neuznáno vůbec ani za hodno na ně odpověděti.
Pro porovnání připomínám konečně, že na české odborné škole v Turnově v jednom z posledních let bylo vyučováno 10 učiteli 10, t. j. slovy: deset žáků.
Takové poměry jsou trvale neudržitelny, ježto takovým hospodařením se škola, v níž má býti individuálně vyučováno, cílevědomě co nejdříve zničí. Nikdo z Němců o tom nepochybuje, že se to zamýšlí i při odborné škole keramické ve Znojmě, přes to že to ministerstvo vyvrací.
Obracím se nyní k vysokému školství a chci jen několika čísly dokázati, jak nepatrné podpoře se těší tyto školy u české školské správy.
Odtržením od starého německého kulturního města Vídně ztratili jsme možnost vzdělání na mnohých ústavech a bylo by povinností československé vlády a také nutností zříditi vlastní německé vysoké školy nebo fakulty. Oprávněnost požadavku německé vysoké školy obchodní a hospodářské, vysoké školy báňské, zvěrolékařské a lesnické, akademie hudby a umění musí zajisté bez dalšího uznati i Češi. Ovšem dosud jsme marně čekali na uznání těchto německých požadavků a také ministerstvo neučinilo dosud jediného kroku k uskutečnění. Právě tak málo vláda dosud vážně uvažovala o požadavku přeložení německých vysokých škol do německého území a nepřipravila proto ani předběžných prací.
Ovšem, pohlíží-li se na tyto oprávněné požadavky nikoli s věcného a osvětového stanoviska, nýbrž pod zorným úhlem národnostním, pak asi těžko dospějeme k uspokojivému rozřešení všech těchto otázek.
Jest zajisté velmi příznačné, že nebyla dosud Němcům povolena, ač mnohokrát o to žádali, vysoká škola obchodní, kdežto Češi, zabývající se převážně zemědělstvím, ji mají už od r. 1919.
Péči českého ministerstva školství o německé školy vysoké osvětluje nejlépe státní rozpočet na r. 1921.
Poměr řádných výdajů na německé vysoké školy oproti výdajům na české jest 1:3. Poměr mimořádných výdajů 1:10. Celkový náklad na německou a 3 české university jest v poměru 8,464.000 K ku 51,677.000 K, t. j. 1:6. V rozpočtu investic připadají na německé vysoké školy 2,125.000 K, na české 59,725.000 K, t. j. 1:30. Tato čísla mluví za celé knihy. Tentýž obraz hrubého zanedbávání, které ještě více než loni jeví se v letošním státním rozpočtu, ukazuje se také v podpoře duševního života ministerstvem školství a národní osvěty. Částky upotřebené pro tento účel přicházejí k dobru opětně hlavně Čechům.
Na podporách hospodářských korporací a vědecké vydavatelské činnosti se věnuje: českým společnostem r. 1921 1,465.000 K, německým 108.000 K, českým uměleckoprůmyslovým museím 178.500 K, německým 24.600 K.
Českému Národnímu divadlu v Praze a 10 jiným českým divadlům a divadelním spolkům a slovenskému divadlu 13,985.000 korun, "jinojazyčným" divadlům (t. j. německým, maďarským, polským, rusínským) dohromady 300.000 K. České konservatoře v Praze a v Brně dostávají 2,625.967 K, německé akademie pro hudbu a výtvarné umění 300.000 K. Pod titulem 11, § 1, "písemnictví", jest zařazeno 1,071.500 K pouze pro české kulturní účely a ani haléř pro německé.
Tato čísla rovněž mluví zřetelnou řečí a ukazují, že Němci pro celé své školské a osvětové zařízení dostávají od československého státu jen trochu bídných drobtů, kdežto česká kultura je současně pomocí německých daní bohatě nasycována. Dovolili jsme si tudíž podati řadu návrhů k státnímu rozpočtu, které mají odstraniti toto bezpráví, a prosím o jejich přijetí.
Ostatně ukazuje celý státní rozpočet na r. 1922 opětně jako loňský zřetelně, že jest pro všechna možná odvětví po ruce miliony a miliardy peněz a že pro školství a osvětu mnoho nezbývá. Z celého 20timiliardového rozpočtu připadá na neužitečné vojenské hračkářství 3·1 miliardy - 16% celého rozpočtu, na školství i s Podkarpatskou Rusí jen 1086 milionů - 6%.
Stále ještě neproniklo poznání, že výdaje na školství a osvětu přinášejí státu hojný užitek a objevují se v celém veřejném životě s tisícinásobným zúročením. Opětně bylo vydáno na sta milionů na úplně zbytečnou mobilisaci, která se potom stala velkou ostudou, ačkoli jsme před ní stále varovali, běží-li však o německou školu, mateřskou školku, střední školu, nebo o nějakou podporu německé vysoké školy, stále a stále slyšíme, že není peněz.
Už přes rok se usiluje o zákonnou úpravu platů pěstounek v mateřských školách. Ubohé tyto pěstounky jsou nuceny za dnešní drahoty živořiti s žebráckým platem 130 až 140 K měsíčně. Několika miliony by se ta hanlivá skvrna odstranila. Avšak všechny pokusy, tento bídný stav cestou zákona odstraniti, až dosud ztroskotaly o necitelnost ministerstva a vládnoucích českých stran. Pro pomocné školství je zařazeno ročně 25.000 K, t. j. slovy dvacet pět tisíc korun, kdežto velmi štědře se daruje 6 milionů korun na nadání Arnošta Denise v Paříži.
Dámy a pánové! Uznáte jistě sami, že takový stav je trvale nesnesitelný. Pociťujeme to jako potupu, že celé naše školství je stále ještě vydáno v šanc slepému řádění českých šovinistů, že v ministerstvu školství není ani jediného a v ostatních ústředních úřadech skoro žádných německých úředníků a že příslušníci cizího národa rozhodují o našich školských potřebách. My jsme nepřišli dobrovolně do tohoto státu, vy jste nás sem lží a klamem násilně vnutili. Nyní však máte také povinnost dáti nám také onu možnost osvěty a vzdělání, jakého podle své kulturní výše potřebujeme a na jaké máme podle svého počtu a placení daní plně oprávněný nárok. Nepřicházíme k vám s prosbou, nýbrž žádáme své právo. Rozhazujete-li pro své účele peníze plnýma rukama, musí to býti vaše peníze (Souhlas na levici) a nesmíte vydírat a vyprazdňovat kapsy německých poplatníků.
V důsledku této myšlénky máme plné právo na národní samosprávu, zvláště pak právo na národní školskou autonomii. S houževnatou silou a nezlomnou vůlí chceme bojovati pro to, aby zvítězila zásada, že každý národ je pánem na poli svého školství. Doba, kdy bylo lze národy proti jejich vůli potlačovati a zotročovati, je jednou pro vždy ta tam a Čechové by měli ze svých vlastních dějin věděti, že takové pokusy musejí ztroskotati. Právo sebeurčení nastoupilo vítěznou cestu světovými dějinami, a i když snad nyní nemohlo všude úplně proniknouti, jednou přece přijde čas, kdy tato myšlenka zvítězí. A tak jsem skálopevného přesvědčení, že i nám se dostane a musí dostati v tomto státě národní samosprávy ve školství, poněvadž čeští držitelé moci konečně nahlédnou, že tento stát, už sám o sobě slabý, nesnese trvale ustavičných otřesů, jež jsou způsobovány bojem o školu. Doufám však, že české strany už nyní dospěly k tomu poznání a podal jsem proto resoluční návrh toho se týkající a prosím o jeho přijetí.
Návrh zní (čte):
Poslanecká sněmovna račiž se usnésti: "Vláda se vybízí, aby co nejdříve předložila osnovu zákona o celém školství, jež by obsahovala tyto zásady:
1. Každý národ ve státě se uznává za nositele a správce svého školství.
2. K správě celého národního školství je povolána národní říšská školní rada, která jest utvořen ze zástupců onoho národa.
3. Říšským školním radám náleží zřizovati, spravovati a obsazovati školy všeho druhu, i t. zv. menšinové.
4. Říšské školní rady jsou oprávněny na úhradu nutných nákladů předpisovati příslušníkům národa a vybírati od nich školní příspěvky.
5. Státu příslušející dozor nad školami upraven jest zvláštním zákonem, jenž zmocňuje státní úřady, aby vynucovaly plnění povinností, jež mají národní školní orgány. Směrodatným pro příslušnost k některému národu ve státě uznanému jest svobodné a nevynucené přiznání k některé národnosti na základě sčítání lidu."
Dámy a pánové! Končím a znovu
varuji českou vládu, aby příliš nenapínala trpělivosti německého
národa. Mýlíte se, domníváte-li se, že můžete německému obyvatelstvu
všechno nabídnouti a že snese trpělivě každé kopnutí. Snad nevidíte,
jak se národnostní vášně v širokých vrstvách lidu v posledních
letech rozpoutaly a vzrostly a jak se německý lid, dík vašemu
utiskování a nespravedlnostem, zvolna ale jistě vzmužuje ze své
přirozené lhostejnosti a je si vědom svého bezprávného postavení.
Střezte se podnítiti národ do nejvyšší míry. To se však zcela
jistě stane, budete-li jako dosud pokračovati v politice rdoušení
německých škol. Díváme se vstříc dalšímu vývoji klidně a s důvěrou
v sílu a vítěznou moc německého ducha. (Souhlas a potlesk na
levici.)