Tak predošlú jako i terajšiu maďarskú vládu menoval maďarský ríšsky správca Horthy. Z tejto skutočnosti vyplýva pre nás dôrazná výstraha, aby sme za žiadnych okolností nepriznávaly žiadného politického rozdielu mezi prejavmi alebo podujatiami ríšskeho správca Horthyho a jeho družiny a mezi prejavmi alebo podujatiami tej maďarskej skupiny, ktorá sa nastoleniu Karla Habsburga domahá zjavne.
Pátrame-li tedy, kto, ktorá politická skupina terajšieho vládneho režimu v Maďarsku je zodpovedná za to a vinnou v tom, že pevné, záväzné, maďarskými úradnými plnomocníky podpísané smluvy sú predmetom závratnictva a výsmechu, najdeme, že zodpovedným viníkom je cely terajší maďarský vládny režim. Vzdor jasnému a uznanému usneseniu povolaných činitelov mierovej konferencie, dľa ktorého je nastolenie člena rodu habsburgského na maďarský prestol navždy vylúčené, je terajší maďarský režim jednotný vo snahe rozvrátiť nový, mezinárodne-právne platný, stav veci, jeden raz lsťou, druhy raz násilím, inykráť podvodom. Maďarský terajší režim nielen že neposkytuje záruk na zachovanie smlúv, s ktorými stojí a padá naša sloboda a samostatnosť, naopak terajší maďarský režim poskytuje všetky záruky, že lesť, násilníctvo a podvody maďarskej oligarchie neustanú do tých čias, kým trvá naša a juhoslovanská a rumunská štátna nezávislosť. Národy naše po mnohostoročnom rabstve, za cenu príšerných obetí svetovej vojny obnovily alebo získaly svobodu, stvorily podmienky národno-politickej rovnováhy s tým trvalého týmto výdobytkom revoltuje nie maďarský ľud, ale tá vrstva maďarskej spoločnosti, ktorá svojim surovým triednym sobectvom najviac prispela už k výbuchu svetovej vojny (Výborně!), tá vrstva, ktorá nemôže sniesť, že by raz navždy mala ztratit svojich bývalých otrokov. Junkerstvo a oligarchia vrhá horlavé látky do našich chalúp a rodinných krbov, aby zvrátila uvoľnený beh dejín spejúci k uvolneniu a povzneseniu národov a jedincov, nudznych a biednych, sociálnemu pokroku a humanismu.
Maďarský režim správne charakterisoval exkráľ Karol tým, že si ho vybral za prvý stupeň k obnoveniu moci rodu Habsburgského. Maďarský dnešný režim, bez rozdielu, v akom pribarvení sa zjavuje vpálil si na čelo neklamný znak hanby a pokusu o dejinný zločin, keď po svetovej vojne ruku v ruke s potomkom rodu Habsburgského verolomne vyzýva národy k brannému zaisteniu ich mladej svobody.
Keď sa tedy zo všetkých síl svojho zdravého a žiť a pracovať chcejúceho národa vzpierame proti nastoleniu Habsburgovca, tým nezasahujeme do vnútornych záležitostí Maďarska, ale naopak chápeme se posledného prostriedka tým cieľom, aby maďarský režim s Habsburgovci konečne už raz musel prestať intrikami a výbojom zasahovať do vnútorných záležitostí našich. Habsburg či nie Habsburg, to nie je otázkou Maďarska. To je životnou otázkou štátov Malej Dohody, to je otázkou mieru alebo večitého nepokoja, napredovania alebo trvalého úpadku na celom Východe Strednej Evropy. Jde jednoducho o to, či pár tisíc maďarských šľachtických rodín a jedon ztroskotaný panovnický rod smie i naďalej byt podpaľačom a žhárom na území piatích nových štátov.
My mali sme volit: či dopustiť zase, abysme upadli do nebezpečenstva nevoľníctva, alebo nasadiť životy, abysme obhájili život. V Budapešti padá na oblyčaj sveta škvrna nákazy. Svojej minulosti a svojej budúcnosti sme povinní túto škvrnu sotreť. To je naše národné právo a zároveň i s hľadiska politiky medzinárodnej naša povinnosť. Nemožno, že by sa našiel na svete ktokoľvek, kto by v tomto posvátnom podujatí chromil naše rameno, lebo ten pošpinil by svoj vlastný štát a sosypal by na svoju hlavu na večné veky žhavú nedôveru tých, čo idú dovršit dielo, za ktoré pol piata roka krvácal svet.
S potešením bereme na vedomie ubezpečenie pána predsedu vlády, že i Malá a Veľká Dohoda je v názoroch na maďarskú otázku s nami solidárna. V prejave tejto solidarity shliadávame zadostiučinenie za zásadné a podstatné chyby, ktorých sa niektoré z 3 veľkých mocností v posudzovaní maďarskej otázky boly dopustily. Rázné duchom mierových smlúv nesené zakročenie v prvom Karlovom pokuse bolo by i nám i svetu iste usporilo úkoly, ktoré čakajú na nás dnes. Odzbrojiť maďarskú armádu a snížiť ju na predpísaný stav mohlo už pred dávnymi mesiacmi rozriešiť maďarský problem, medzinárodnej politiky. Nezkúmame dnes, na koho sa valí úžasná zodpovednosť za to, že maďarskému režimu dostalo se do času morálnej posily. Čo dnes žiadame, to je porozumenie od celého sveta, že maďarský problem medzinárodnej politiky musí sa teraz riešiť raz na vždy vo smysle nedotknutelnosti a zaväznosti všetkých disposíc mierových smlúv a všetkých usnesení orgánov spojeneckých mocností. Nepristupujeme na žiadne polovičaté riešenie. Voči všetkým spojencom, voči celému svetu zdôrazňujeme, že nestrpíme v riešení maďarského problemu žiadneho odkladu ani žiadnych vedľajšich zásahov. Ohnisko maďarskej intrigy treba rozbúrať. (Výborně! Potlesk.)
Máme plné vedomie, že v tomto svojom diele sme vykonavateľmi zásad, ktoré ustanovily orgány spojeneckých mocností a Ligy národov. Všetky tieto fóra trvajú na bezpodmienečnom splnení mierových smlúv, my jejich zásady a slova a prikazy meníme na skutky.
Maďarská vláda a zákonité zastupiteľstvo maďarského štátu povinné je zrušiť nielen tie čiastky Pragmatickej sankcie a 12. článku 1867, ktoré sa vzťahujú na spoločné dominium rodu habsburského s Rakuskom. Maďarsko je povinné zrušiť tieto zákony v celom znení a slávnostným zákonodárným aktom zbaviť maďarského prestolu celý habsburský rod ihneď navždy na všetky vieky, bez všetkých výhrad. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Spojenecké mocnosti aj maďarská vláda povinné sú bez odkladu zrušiť maďarský vojenský system a pripustiť len 30tisícové vojsko dľa úprav a predpisov obsažených v mierovej smluve. V dohodovej odzbrojovaciej komisii žiadame plnoprávné miesto pre zástupcov Československej republiky, Jugoslavie a Rumunska.
Celá trianonská smluva musí byť uvedená do života i bez tej najnepatrnejšej zmeny, v celom rozsahu, v každom smere.
Žiadame bezodkladne trestať všetkých pôvodcov, účastníkov a spolustrojiteľov pokusu o nastolenie ktoréhokoľvek člena rodu habsburského.
Na zabezpečenie týchto pevných a neodvolateľných požiadavkov vyhradzujeme si trestné sankcie. Náš postup nebol by dôstojný, nebol by vážný, nezaručoval by ani nám ani spojencom zamedzenia katastróf pre budúcno, keď by sme po toľkej trpelivosti, po toľkých nesmierných mravných a hmotných škodách z nej vyplývajucích nepristúpili ku skutku. Bez mobilizácie nie sme si ani doma ani vo štátoch Malej Dohody ani za 24 hodin istí. (Tak jest!) Na nerozriešenú maďarskú otázku je naša odpoveď: obsadiť Maďarsko vojskami Malej Dohody. (Hlučný souhlas.)
V rámci vlastného zákonodárstva a správy žiadame príkladné výstražné tresty na hlavy a majetky tých, ktorí by sa snaď na našom území stali spoluvinníkmi pešťanského zločinu. (Výborně!)
Naše rozhodnutie je jasné: My
ideme dovršiť dielo svojho osvobodenia. (Výborně! Hlučný potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Füssy.
Posl. Füssy (maďarsky): Dámy a pánovia! Zvesť mobilizácie prijalo obyvateľstvo Slovenska bez rozdielu národnosti s tou najväčšou obavou, ponevadž spatrilo v nej také opatrenie vlády Československej republiky, ktoré je vstave uvaliť na strednú Evropu stojacu už na okraji úpadku novú vojnu, akožto výsledok dosavadnej šabľou rinčiacej zahraničnej politiky vládneho predsedu, ktorý sám seba povyšuje na najvyššieho strážca mieru strednej Evropy. Akú štátnu formu zvolí si Maďarsko - a rozhodne-li sa pre královstvo - koho pozve na trón, je už samo sebou vnútornou otázkou Maďarska, do ktorej veci v dôsledku svrchovanosti tohoto štátu a vo smysle práva medzinárodného jakož i sebaurčovacieho práva národov nie je oprávnený zamiešovať sa žiadon iný štát, tedy ani Československá republika.
Tým menej oprávnené a tým menej
odôvodnené je vojenské zakročenie a vyvolanie novej vojny, keďže
údajná príčina nariadenia mobilizácie, t. j. opätné nastolenie
Habsburgov zanikla následkom korrektného a ustanovenia rady veľvyslancov
čo najpresnejšie pridržujúceho sa postupu maďarskej vlády. Za
takýchto okolností bolo by každé ďalšie vojenské zasahovanie iba
dôkazom toľkokrát už odsúdenej výbojnosti vlády československej,
dôkazom toho, že vláda počína si spôsobom, ktorým sa mier v strednej
Evrope v tom najkrajnejšom stupni ohrožuje a dôkazom osnovaných
imperialistických cieľov v exposée vládneho predsedu tak pečlive
zamlčaných. Jestliže vláda Maďarska sama odvrátila údajné nebezpečie,
pre ktoré vláda Československej republiky mobilizovala, keď maďarská
vláda za cenu tak veľkého množstva vzácnej ľudskej viliatej krve
zabránila tomu, aby povstalecké čaty vtiahly do Budapešti, protirečilo
by to večným zákonom mravnosti, napadla-li by československá vláda
so zadu tú vykrvácanú, mnoho vytrpivšiu, občianskou válkou oslabenú
krajinu, jejž vláda celou svojou snahou a silou zrejmo pracuje
o mier. (Hluk. Různé výkřiky.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím o ticho!
Posl. Füssy (pokračuje): Mobilisačný rozkaz veľkou častou duší obyvateľstva Slovenska mohútne zatrmácal. Ľud Slovenska zákonom donútený zadosťučiní síce povolávaciemu rozkazu, avšak starostlivé matky a službu nastupujúca mládež len zťažka porozumejú tomu, prečo musia oni za ciele im cudzé bojovať proti tej krajine, ktorá ešte len pred nedávnom bola ich vlasťou. Ak bola vôbec vojna, ktorá bola ich dušiam srdciam cudzá, tak je to vojna táto, ktorú vláda, ako sa zdá, teraz ľahkomyslne vyvoláva. Ľudu Slovenska bude ona naprosto cudzá.
V tejto historickej chvíle s úplným vedomím svojej zodpovednosti, ktorou som dlžen môjmu národu, pokladám to za svoju povinnosť, abych vládu a všetky strany, ktoré vládu v týchto jej snahách podporujú, varoval a upozorňoval, že prípravy k válke sú v priamej protimluve s tymi mierovými sľubami, ktorými si tento štát snažil získať sympatie svetovej verejnosti, a že prípravy tieto sú možná vstave v najvyššiej miere otriasť štátom a ľudom, ktorému nazdávajú sa tým poslúžiť.
Žiadost nespočetných materinských
sŕdc, pranie nespočetných mladých tiel a požiadavok obyvateľstva
Slovenska tlumočím, keď v tomto snáď osudnom okamžiku vládu vyzývam,
aby ona zaraz nariadila zastavenie od počiatku už zbytočnej a
dnes však už naprosto bezzákladnej mobilisácie a bezodkladne demobilisovala
službu nastúpivších už brancov. (Potlesk maďarských poslanců.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo ďalej má pán posl. Mlčoch.
Posl. Mlčoch: Slavné Národní shromáždění! Jménem poslanců klubu československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské činím k prohlášení pana ministerského předsedy tento projev:
Jakýkoli pokus o znovunastolení Habsburků je ohrožením míru ve střední Evropě a zároveň provokací a ohrožením samostatnosti a demokracie naší republiky. Proto národ československý, který svrhl definitivně a navždy otrocká pouta habsburské dynastie, je bez rozdílu stran a stavů připraven i se zbraní v ruce hájiti svojí svobody proti každému pokusu o znovunastolení Habsburků.
Habsburkové musí býti navždy učiněni neškodnými našemu národu a demokracii celé střední Evropy. Trváme proto neochvěj ně na definitivním skoncování habsburských dobrodružství, jakož i záludné politiky maďarské všemi, i nejkrajnějšími prostředky, neboť jen rázným a rozhodným zakročením lze zabezpečiti provedení mírových smluv, trvaly mír, svobodu a klidný vývoj našeho demokratického státu. (Výborně!)
Jsme jisti, že československé živnostnictvo a obchodnictvo, jehož jsme zde mluvčími, vykoná také v této době čestně svoji národní povinnost a postaví se plně do služeb národa a republiky a že je připraveno ke všem obětem, jsouc přesvědčeno, ze oběti ty budou stejnoměrně rozvrženy na všechny třídy občanstva.
S těchto míst vznášíme k československému živnostnictvu a obchodnictvu vřelý apel: Dejte v této dějinné chvíli, ve které snad jde o zajištění a zabezpečení naší svobody, republice za všech svých sil finanční prostředky, nepodporujte zásobovací anarchie, zabraňujte lichvě! Schvalujeme všecka opatření odpovědné vlády československé, která byla učiněna, a slibujeme jí plnou podporu k definitivnímu skoncování pokusu o znovunastolení Habsburků v Uhrách, jakož i v kterémkoliv sousedním státě a zabezpečení bezpodmínečného provedení mírových smluv.
Podáváme svou pomocnou ruku pro
ob hájení svobody, samostatnosti a demokracie naší republiky.
Jsme hotovi ke všem obětem pro tento vznešený úkol. Nechť žije
národ československý, nechť žije naše republika, svoboda a demokracie,
nechť žije naše statečná armáda! (Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Wittich.
Posl. Wittich (německy):
Dámy a pánové! Vzhledem k nebezpečí opětného nastolení Habsburků, které následkem náhlého objevení se Karlova na uherském území stalo se blízkým, a vzhledem na obranná opatření, učiněná vládou, prohlašujeme my němečtí a maďarští sociální demokraté ze Slovenska, že se stavíme úplně a bezpodmínečně na půdu prohlášení německé sociálně demokratické strany dělnické, které posl. Čermak zde ve sněmovně přečetl. Chtěl bych toto prohlášení jen několika větami doplniti.
Proletariát slovenský je bezprostředně
ohrožen reakcí Karlistů a, což s touto reakcí je totožné,
reakcí Horthyho systému. Jsme odpůrci a kritiky dnešního vládního
systému v Československé republice, ale tato republika
může býti vybudována ve smyslu zájmů dělnických, kdežto habsburská
a horthyovská reakce znamená smrt každého dělnického hnutí. Proto
je nejtoužebnějším přáním německých a maďarských dělníků
na Slovensku, aby na místo uherské reakce nastoupila uherská demokracie.
Bohužel je mocenská politika Dohody, jejíž členem je také Malá
Dohoda, vysokou měrou vina toho, že reakce, která nyní také Československo
ohrožuje, tak vzrostla. Politikové Dohody byli hrobaři uherské
demokracie a pomáhali při zrození uherské reakce. Hrubosti a nadávky,
kterými generál Franchet d'Esperey přijal vládu Karolyiovu, charakterisují
úplně politiku Dohody proti mladé uherské demokracii. Reakce Horthyho
byla od Dohody hýčkána, Uhry za vlády Karolyiovy od Dohody blokovány.
Štáb dohodových generálů hemží se nyní v Horthyových Uhrách, kdežto
vojenským velitelem v Uhrách Karolyiových byl francouzský podplukovník,
který s uherskou demokratickou vládou jednal jako kaprál s prostými
vojáky. Autorita Karolyiovy vlády byla Dohodou systematicky podkopávána.
Je přece historickou skutečností, že uherská diktatura proletariátu
byla vyvolána politikou dohodovou. Uherská protirevoluce byla
vyvolána státy Velké Dohody a státy tehdy ještě neutvořené Malé
Dohody. Friedrich a Horthy byli přímo jmenováni od Rumunů a anglický
plnomocník Clerk stabilisoval systém Horthyho v Uhrách. Utvořil
koncentrační kabinet, do něhož byli také někteří demokraté a socialisté
falešným předstíráním a hrozbami přinuceni vstoupiti. V úmluvě
Clerkově bylo stanoveno, že se v Uhrách smí vládnouti jen demokraticky.
Pak přišel nejzuřivější bílý teror a Dohoda jej přijala jako demokratickou
vládní formu. Trianonská mírová smlouva žádá netoliko odzbrojení
Uher, nýbrž také zastavení politických pronásledování a záruku
svobodného vývoje dělnického hnutí. A co se děje v Uhrách? Dosud
jsou nevinní odsuzováni k smrti, žaláře jsou přeplněny politickými
odsouzenci, hlavní spiklenec pan Osztenburg je velitelem mezinárodního
četnictva v Šoproni. Ale dělnická demokracie nemůže se v Uhrách
ani pohnouti. Nesmí se zase hráti stará hra, nesmí se zase pomocí
Dohody uherská reakce posaditi do sedla, nesmí Malá Dohoda nechati
provésti novou komedii Clerkovu, uherská reakce musí všemi prostředky
ovšem v přední radě mírnými býti odstraněna, neboť tato Dohodou
odchovaná reakce je stálým nebezpečím pro evropsky mír a pro evropskou
demokracii. (Souhlas na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo dá ďalej pán posl. Brodecký.
Posl. Brodecký: Slavná sněmovno! Byl jsem pověřen svým klubem k tomuto pro hlášení: Novy pokus o restauraci Habsburků v Uhrách, podporovaný všemi monarchistickými a protirevolučními živly evropskými ohrožuje evropsky mír, ohrožuje životní zájmy středoevropského proletariátu a jest nebezpečím pro národní samostatnost československého národa. Ne rozhodná a prospěchářská politika západoevropských mocností má největší vinu na událostech v Uhrách. Jsme přesvědčeni, že Habsburkovo dobrodružství a veškeré rejdy monarchistického režimu Horthyova musí býti likvidovány co možná nekrvavě, ale rychle, rozhodně a definitivně, aby v budoucnosti byl znemožněn každý pokus o znovuzřízení monarchistického panství ve střední Evropě. Mezi Horthym a Karlem Habsburským není rozdílu ve společných cílech. Jestliže třídně uvědomělé dělnictvo naší republiky, republiky Rakouské a republiky Německé šikuje se, aby odrazilo nápor reakce, neznamená to, že zapomíná na své proletářské úkoly a na své dějinné poslání. Hájí pouze revoluční zisky a vymoženosti, které, byt i skrovné, jsou přece základnou pro další boj za novy, spravedlivý společensky rád a za novy život. Jsme pro takovou obrannou akci vlády Československé republiky, která dbá pouze a bezpodmínečně životních zájmů naší národní samostatnosti. Avšak odmítáme s největší rozhodností každou akci, v níž by náš stát byl exponentem cizí vůle a záměrů západoevropských mocností. Je povinností Velké dohody, aby vlastními prostředky provedla uplatnění mírových smluv a své vlastní prestyže, a nikoliv aby k tomu snad užívala krve malých národů malých států.
Dovedla-li Dohoda při jiných příležitostech prosaditi svoji vůli, nechť učiní tak i dnes, kdy zdánlivě žádný z dohodových států není přímo zasažen. Jsme také proti každé likvidaci dnešních poměrů v Maďarsku, kterou by nynější reakční systém v Maďarsku nebyl změněn.
K vládě Čs. republiky máme konečně
tyto požadavky: Mobilisované občanstvo nebudiž ve vojenské pohotovosti
déle, než toho vyžaduje nevyhnutelně zájem a potřeba státu, aby
tím zbytečně nevznikaly obrovské hospodářské a finanční škody,
které v první radě těžce postihnou pracující třídu. Vláda nechť
se také postará ihned nejdůraznějšími prostředky o to, aby zabráněno
bylo využitkování pohnuté situace k novému tažení velkých i malých
lichvářů proti nemajetným třídám obyvatelstva, aby lichva se životními
potřebami byla kvalifikována jakožto velezrada. (Souhlas.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má pán posl. Modráček.
Posl. Modráček: Jménem své strany vyslovuji souhlas s prohlášením pana ministerského předsedy. I my pokládáme za naprosto nutno, aby jedenkráte vyřešena byla krise, která je vyvolávána v Uhrách monarchistickými pikli, a pokládáme tuto dobu za příhodnou, aby jedenkráte bylo súčtováno s celou otázkou habsburskou. Nejsme toho mínění, že snad Habsburkové mohou již otřásti naší samostatností. My se nebojíme Karla, a jsme, doufám, pevni dost, abychom se udrželi již jako samostatný stát. Ale Habsburk v Uhrách znamená stálý neklid, znamená posilu reakce v celé střední Evropě, a z té příčiny musíme trvati na tom, aby nebyl na maďarském trůnu.
Zdůrazňujeme, že ve vládním prohlášení
slavnostně bylo konstatováno, že naše republika, ani Malá Dohoda
nesleduje imperialistických cílů v této zápletce, dále že postup
náš i Malé Dohody bude se díti v souladu s celou Dohodou, tedy
se všemi spojenci. To jest záruka, ze se vyhne nepředvídaným nebezpečím
a že celá krise bude vyřešena, pokud možno, bez krveprolití. Musí
býti jasno před celým světem, že nevedeme boje proti uherskému
státu a proti maďarskému národu, nýbrž jedině proti Habsburkům.
S maďarským státem i národem chceme žíti v míru, s Habsburky nikdy!
(Souhlas.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má pán posl. Bechyně.
Posl. Bechyně: Slavná sněmovno! Klub československých sociálně-demokratických poslanců mě pověřil, abych zde prohlásil toto: V nazírání na návrat Karla Habsburka na uherský trůn shoduje se sociální demokracie úplně jak s vládou, tak s celým veřejným míněním, které mělo příležitost o věci se vysloviti. Naší povinností jest, abychom všemi prostředky zabránili ohrození naší bezpečnosti a ohrožení míru ve střední Evropě.
Okamžité nebezpečí je sice zažehnáno. Vláda uherského státu seznala z jednomyslného odporu celé Evropy, že Evropa nestrpí pokračování v monarchistických dobrodružstvích, i zakročila sama a snadno zmocnila se Karla Habsburka. Z lehkosti, s jakou se to stalo, je zjevno, že pomocníci Karlovi určitě počítali s pomocí uherské vlády a že hřešili pouze na lhostejnost Evropy a na její nejednotnost. Že se zklamali ve svých výpočtech, není zásluhou ani jejich, ani zásluhou uherské vlády. Očekáváme, že Anglie, které Karel Habsbursky bude asi vydán, postará se vhodným opatřením o to, aby tento muž a nikdo z jeho rodu neohrožoval dále evropského míru, jako se o to postarala za dob bonapartských.
Tím však nepovažujeme za vyřízeny věci uherské. Mezinárodní problém, který vstupuje do popředí veřejného zájmu, poněvadž na jeho rozřešení závisí delší vývoj celého světa, jest problém odzbrojení. Za několik dnů sejde se ve Washingtoně mezinárodní konference, aby pojednala o odzbrojení. Očekáváme od ní positivní výsledky. Očekáváme je netrpělivě, poněvadž také my potřebujeme již naléhavě ke svému hospodářskému a sociálnímu rozvoji, abychom odzbrojiti mohli. (Hlučný souhlas. Výborně!) Ale odzbrojení nemůže býti jednostranné, odzbrojení vyžaduje součinnosti aspoň celých skupin států, které spolu politicky souvisejí. Jsou státy, které stejně jako my přivítají odzbrojení s hlubokým uspokojením a s radostí. Jsou však státy, které bude nutno k němu donutiti, poněvadž vnitrní mocenská složení jejich jsou v přímém rozporu s myšlenkou odzbrojení. Mezi tyto státy patří také nynější Uhry. Nikoliv bez příčiny uložila mírová konference uherskému státu, aby odzbrojil. Celému světu je známa panovačnost a výbojnost skupin, které dnes Uhry ovládají. Ačkoliv pak se uherské vlády zavázaly k odzbrojení, nesplnily závazku zrovna tak, jako nedostál svému slovu jejich král. Z celého dosavadního vývoje jest zřejmo, že nynější vládnoucí kruhy uherské musejí býti k odzbrojení donuceny. Voláme k Evropě, aby vynutila příkaz, daný v mírových smlouvách. Neučiní-li tak Evropa, musíme ve shodě se svými bližšími spojenci učiniti tak sami, poněvadž na odzbrojení Uher sousední státy mají největší zájem, ježto dříve nemohou samy odzbrojiti. V tomto svém odhodlání jsme podporováni jednomyslně vůlí veškeré sociální demokracie ve střední Evropě, která včerejším společným prohlášením dala na jevo, že chce s největším úsilím a všemi prostředky pracovati proti monarchistické reakci, jež, ohrožujíc republikánské zřízení celé střední Evropy a upevňující se demokracii, zdržuje vývoj společnosti na cestě k socialismu. V boji s monarchistickou reakcí je Československá republika předvojem demokratickým. Naplňuje nás radostí a hrdostí, že můžeme prohlásiti, že mírumilovná a demokratická politika Československé republiky je nadějí socialismu ve střední Evropě a že může nyní i v budoucnosti počítati s jeho silnou podporou. (Předsednictví ujal se předseda Tomášek.)
Paní a pánové, dovolte mně k tomuto prohlášení klubovnímu několik krátkých, doplňujících slov.
Slovo "válka nebylo nikým z oficielních osobností vysloveno, obyvatelstvo však vystihuje, že věci nejsou ukončeny a že jsme stále na pokraji války. Mobilisace neznamená ještě války, ale obyvatelstvo - myslím, že to mohu prohlásiti - jest úplně ve shodě s onou větou z vládního prohlášení, ze vláda naší republiky je rozhodnuta užití i nejkrajnějších prostředků, aby konečně avantura monarchisticko-habsburská byla v Uhrách ukončena. (Výborně!) Mohu, myslím, říci, že bychom my jako strana si nepřáli, aby tekla krev, a v tom jsme za jedno se všemi ostatními stranami. (Tak jest!) Kdyby však bylo nutno, aby se naše vojsko dalo na pochod, pak by socialistické dělnictvo tento pochod nepokládalo za novou válku, nýbrž za dokončení staré protihabsburské revoluce. (Výborně! Potlesk!) Obyvatelstvo má důvěru k vládě. Obyvatelstvo vidí ohromný rozdíl mezi režimem republikánským a režimem autokratické monarchie. V Rakousku, když byla usnesena válka v tajné schůzi kabinetu, v korunní řadě, započala válka vyřazením parlamentu. U nás započíná mobilisace svoláním obou sněmoven Národního shromáždění. (Výborně!) V Rakousku byl všem občanům vyříznu jazyk, začínalo se stanným právem. U nás sice vláda učinila jistá výjimečná opatření, ale jen, abych jak řekl, do zásoby. Těchto výjimečných opatření užívati se nebude, občanské svobody suspendovány nebudou, pakliže zde jest ovšem výjimka všichni stejně pochopí, že svoboda má určité povinnosti a především ze její povinností jest, aby sama sebe bránila. (Výborně! Potlesk.)
Opatření státu nebyla provedena tajně, autokratickou kotérií, dějí se na plném světle veřejnosti, a jsem přesvědčen, ze náš zahraniční ministr může s jistou pýchou vystoupiti na řečnickou tribunu veřejně v národním shromáždění, aby celému národu před zraky celé Evropy otevřeně řekl, jaké jsou přípravy vlády a jaké jsou její úmysly. Jestliže se u nás naříká často na tajnou diplomacii, zde jest důkaz, že naše diplomacie pracuje veřejně a že pracuje ve shodě s veřejným míněním tohoto státu. (Výborně!)
Kdyby došlo k vojenské frontě, nemám o ni obav, ale nemohu totéž říci, co se tyče naší vnitrní fronty. Jestliže máme důvěru v naši vojenskou správu a ve vedení naší zahraniční politiky, pak bych si přál, aby ta důvěra k vedení našich vnitřních záležitostí byla také plně oprávněna. Očekávám od vlády, že všemi eventuelně i drakonickými prostředky zázemí, aby se opětně na rodiny, jejichž synové jdou do kasáren a pod prapor, vrhli supové válečné lichvy (Výborně! Potlesk.), očekávám od vlády, že učiní všechna opatření, aby nezbytné potřeby životní v masách lidu nestaly se opět předmětem nečestného, ničemného vykořisťování; očekávám od vlády, že sice učiní vhodná opatření, aby povoláním záložníků nebyl porušen chod hospodářského života na citlivých místech, ale očekávám stejně, že s nějakým sprošťováním nebudou se díti takové zjevy, jako se děly v Rakousku. Rovnost pro všechny, žádná privilegia! (Výborně! Potlesk.)
Pan ministerský předseda, lépe řečeno, pan ministr zahraniční řekl slovo o jistých chybách evropské politiky. Zde velice taktním a mírným způsobem bylo vysloveno, co v našel veřejném mínění vyslovuje se daleko určitěji a namnoze také daleko bouřlivěji. Já to řeknu otevřeně: naše veřejné mínění není spokojeno a není srozuměno s dosavadním postupem čtyřdohodových vlád vůči aristokratické koalici v Maďarsku. (Výborně! Potlesk.) Jestliže vůči malému neškodnému Rakousku a vůči německé říši bylo užito všech prostředků, aby mírové smlouvy byly exekvovány, pak naše veřejnost nemá omluvy, když právě proti nejnebezpečnější baště války, proti Maďarsku, potřebných prostředků se neužívá. (Posl. Johanis: Ač tam byli hlavní vinníci z r. 1914!) Všechno, co nyní rozrušuje náš lid a naši práci mírovou, nám mohlo při jiném postupu Dohody býti ušetřeno.
Nyní bych chtěl říci několik slov o tom, co se děje v Uhrách. Dovolte, abych to nazval smluvenou a připravenou hrou maďarské aristokracie. (Výborně!) Kdo zná 1000leté dějiny maďarského státu aspoň jen zhruba, ví, že zatykání králů není v těchto dějinách ničím novým, že se dělo již v arpadovských dobách, ví, že tyto dějiny vykazují celou radu theatrálních občanských válek a že tam vlastně tyto války jsou na denním pořádku. Co dnes vidíme v Uhrách, to se téměř do detailů opakuje, ba dokonce analogie jde tak daleko, že hlavními herci v této nečestné hře jsou potomci stejných šlechtických rodů. Jsou to stále stejné prostředky, faleš, vypočítavost, theatrální hesla, počínaje oním sbratřením rebelujícího Ondřeje II., který se později stal králem uherským, s jeho bratrem Imrichem, až po překvapující usmíření košutovských obstrukcionistů s nenáviděným Štěpánem Tiszou ve veřejné schůzi parlamentu. Po několikaměsíčním bojí mezi těmito dvěmi šlechtickými skupinami přišel starý vousatý, bělobradý historik maďarsky Thaly a smiřoval opět rozladěné strany. Rozmíšky maďarské aristokracie koncily vždycky smírem rozvaděných šlechticů a vždy na útratu svobody porobených národů, zotročených pracujících vrstev těchto národů. (Souhlas a potlesk.) Heslo, že je třeba posadit na uhersky trůn krále, jejž šlechta drží v hrsti za kštici, toto heslo je prastaré, nebylo vymyšleno dnes, přišlo po Matyášovi, ale platí podnes. (Tak jest!)
Takto se díváme my na boj Horthyovců s Karlisty. Vlády Evropy snad nemají cnosti, kterou má v tomto případě demokracie. Ta jest nedůvěřivá a myslím, že velice správně vyciťuje, co se dnes v Uhrách děje. Zdánlivé ukončení Karlistického puče, to t. zv. energické zatýkání odpůrců, nepokládá demokracie za nic jiného, než za sypání písku do očí evropské veřejnosti (Potlesk.), aby neprohlédla jádro věci. Oč tu vlastně jde? V Uhrách má být za všech okolností zachována vláda oligarchie, oné kasty, jejíž pomocí teprve stal se Habsburk faktorem, oné kasty, která má hlavní vinu v rozpoutání světové války, oné kasty, která jest zdrojem, důvodem a příčinou všeho toho neštěstí kolem nás. A tu chci říci, že nebezpečí habsburské nevězí v členech tohoto degenerovaného rodu, nýbrž právě v moci, kterou si tato kasta šlechtická vojenskými prostředky násilné diktatury v Uhrách udržuje. (Výborně! Potlesk.)
Jsem toho mínění, že s Habsburkem musí zmizeti také tato šlechtická klika. Jakými prostředky se toho má docíliti? Některé z nich naznačil odpovědny ministr: Odzbrojení, vydání zbraní, rozpuštění band, vyplnění trianonské smlouvy do posledních důsledků. To jsou věci, o nichž my již disputovati nebudeme. Bude potom záležeti na demokratických silách uherských, zdali se dovedou odpoutati a zesíliti, aby ve své zemi učinily pořádek samy.
Nehodlám polemisovati, ale proti hlasu, který se zde ozval, že záležitost restaurace Habsburků jest interní záležitostí Uher, chtěl bych zkrátka poukázati na inaugurační diplom, jímž se uvádí uhersky král na uherský trůn. V § 3 inauguračního diplomu zavázal se Karel, tak jako všichni ostatní, kteří na trůně uherském seděli, "že všechny části a provincie Uher, které již byly dobyty, jakož i ty, které s pomocí boží ještě nazpět dobyty budou, spojí král také ve smyslu korunovační přísahy s jmenovaným královstvím a jeho vedlejšími zeměmi." V korunovační přísaze přísahal Karel, že bude všemi prostředky hájiti integritu Uher a že učiní všechno, aby přispěl nejen k blahobytu a slávě, ale také k rozmnožení uherských zemí. To myslím postačí.
Nebudu také polemisovati s heslem, které se smělostí skoro nepochopitelnou zde bylo vztýčeno: "Této vládě ani muže ani haléře." Pravím, že nebudu polemisovat. Řeknu jen: zde se nejedná o vládu, tu běží o stát. (Tak jest!) A kdo v této chvíli není se státem, je proti němu. (Výborně! Po tlesk. Posl. Johanis: To je velezrádce!) Končím a chtěl bych, aby odhodlání Malé dohody a zejména odhodlání naší republiky přispělo k osvobození maďarského lidu, maďarského národa. (Výborně!) Nemůže být svobody, nemůže být demokracie v systému střední Evropy, když jeden z národů této střední Evropy úpí pod hanebným jihem vlády maďarské šlechty. Já také doufám, že v nových Uhrách, v něž já chci věřit, dojde určitých práv naše slovenská větev, která žije na půdě nynějšího maďarského státu. (Výborně! Potlesk.) Běží zde o čtvrt milionu Slováků, kteří dosud nemají jedné jediné školy v uherském státě. Já věřím, ze demokracie bude si počínat jinak, nežli si počíná oligarchie.
Dospěl jsem ke konci. Jsem přesvědčen,
že hájíme věc poctivou. Po našem boku je spravedlnost a právo,
a my chceme být této věci poctivé, tohoto práva, této spravedlnosti,
této demokracie nejenom pracovníky a bojovníky, ale, bude-li nutno,
také exekutory. (Výborně! Hlučný potlesk.)