Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan poslanec dr. Hajn.

Posl. dr. Hajn: Paní a pánové! Navazuji především své krátké prohlášení na bouřlivé projevy souhlasu, jimiž byl doprovázen výklad našeho ministra zahraničního. Projevy ty mluví jasně a do celého světa: Československy národ jako jeden muž stojí zde v této otázce za svou vládou, schvaluje, co již byla učinila, a neodejme jí důvěry v ničem, co ještě podnikne za týmž účelem a v témže duchu.

Dožili jsme se v posledních dnech rady překvapení. Nebudu jich dnes vypočítávati. Řeknu jen všeobecně, že pokud překvapení ta se také nás týkala, na naší straně nebyla vždycky doprovázena týmiž pocity. Jedno překvapení vyvolalo v nás pocity bolestné: Konference v Benátkách a její rozhodnutí. Čím větší jest naše uznalost i vděčnost k Italii, tím větší byla naše bolest, že tyto naše city byly dány v sázku pro někoho, jenž si toho jistě nezasloužil ani za své chování před válkou, ve válce a po válce, ani za své chování k míru trianonskému. Na šikmou plochu bylo vstoupeno, jakmile se začala trhati trianonská mírová smlouva za plného vědomí a souhlasu jedné celné velmoci.

Mír versailleský, st.-germainský a trianonský nesouvisí spolu jen svým původem a vznikem, nýbrž i věcně jsou do sebe vklíněny jako ozubená kola, a je nesporným zájmem všech interesovaných vítězných států, nehýbati jimi a nedotýkati se jich. Dovolte mně zde vzpomenouti. ze orgán zahraničního ministerstva maďarského to byl, který v den benátské konference a po ní mluvil a psal o míru trianonském jakožto o míru násilnickém, jak jiný maďarský list, "Az Est", píše, že hrabě Bethlen v Benátkách prý porazil na celé frontě dogma o neporušitelnosti a nedotknutelnosti trianonského míru. Budiž to výstrahou pro budoucnost. Domníváme se tudíž oprávněně, paní pánové, že po tom, co se stalo v zápětí po konferenci benátské, její rozhodnutí padají sama sebou, a že se jimi již necítí vázán žádny stát dohody ani Velké ani Malé.

Překvapením byl vlet Karlův vůbec a zvláště, že následoval v zápětí za benátskou konferencí a že byl namířen právě do Šoproně. I nebyl to již jen pouhý pokus o návrat, to byla promyšlená celá politická kampaň. Potvrdilo se to tím, že se správně usuzovalo, že mezi tak zv. bandami v Burgenlandu a mezi Karlem jsou pojítka; a protože se stejně správně usuzovalo, že pojítka jsou mezi těmi bandami i vládou pešťskou, bylo na místě podezření, zdali nejsou pojítka mezi Karlovým návratem a mezi pešťskou vládou. I přes to, jak byl Karel přijat v Maďarsku, naše podezření ještě nezmizelo. Jsme na stráži a nadějeme se, že stejně tak i náš ministr, jenž byl již přinucen mluviti o perfidním chování vynikajících maďarských politiků.

I žádáme důvodně, aby se učinilo všecko, co by nám mohlo dáti bezpečnou odpověď, povznesenou nade vši pochybnost, odpověď na otázku, nehraje-li se to v Maďarsku dobře smluvená komedie? Takovou bezpečnou odpovědí nám není, jestliže je dnes Horthy najednou papežštější nežli papež, t. j. jestliže Karla dokonce válečně zajímá a drzí pod závorou v kláštere.

Míru zločinnosti Karla Habsburského poznáte podle opravdovosti úmyslů, s kterou vznikla tato vláda, podle možnosti i vůle v míru konsolidovati stát, spolu tak napomáhati konsolidaci celé střední Evropy a tím hojiti rány zasazené válkou. To jest program veškerého našeho národa, veškerého obyvatelstva našeho státu, takový jest i program států spojených s námi úžeji. Toto není Karlovi a jeho rádcům, jeho klice, ničím. Svému zájmu osobnímu, zájmu své rodiny a svého rodu, interesům hrstky dobrodruhů dává přednost přede vším tím; chce vyvolati nový rozvrat, aby v něm uplatnil nároky již dávno odbyté, aby dosedl nejdříve na jeden trůn a z něho učinil východiště a ohnisko nových intrik a úkladů, aby ohrožoval klid a mír věčně, aby nedal odpočinouti lidu a národu nikdy.

Těžká byla válka, nebylo snadné jednání mírové. Radikální jsou řezy, učiněné mírovými smlouvami proto je likvidace starého a provedení, zorganizování a upevnění nového tak těžké a bude trvati dlouho. Chci tím říci, že dnešní neklidný stav nemá nic činiti s otázkou spravedlnosti či nespravedlnosti, tvrdosti či mírnosti mírových smluv. Všichni rušitelé tohoto těžkého díla pacifikačního i konsolidačního jsou kazimíry světa, a dle toho musí býti s nimi nakládáno. Karel je mezi nimi.

Mluvím-li výslovně o Karlovi, neznamená to, ze bych nevěděl, že zde není sám. Jest tu jeho rodina, jest tu celý jeho rod, jest zde celé tak zvané jeho okolí, jest zde šlechta, jest tu část světa finančního a vůbec hospodářského, angažovaná při restauraci Habsburků. Víme také, že to není jen Maďarsko nebo Vídeň nebo dočasně Švýcarsko, kde jsou tyto restaurační habsburské proudy, pletky, intriky a pikle; přívržence všeho toho vidíme v Bavorsku byly zprávy, že důstojníci bavorští byli při vojsku Karlově vidíme je ve Francii, v Anglii, v Německu, i přáli bychom si, aby vlády po novém puči Karlově daly si otázku, zdali se až dosud k těmto všem proudům nechovaly příliš liberálně.

Ale není v Evropě jen jediný Karel, který byl dříve císařem a dnes po válce je osobou soukromou. Jest v Evropě ještě bývaly císař německy a jeho rod; jsou tu bývalí panovníci dílčích států německých; jest tu bývalý král bulharsky. Naše ministerstvo jistě učinilo již všecko a jistě neustane, dokud nezjistí, zdali ta druhá akce Karlova opravdu byla jen ojedinělým, individuelním podnikem jeho a jeho skupiny, či neměla-li byli počátkem a signálem široké akce monarchistické vůbec. Máme jistě co činiti s monarchistickým hnutím mezinárodním a již proto otázka restaurace Habsburků v Maďarsku není pouhou vnitrní otázkou maďarskou, jak stále slyšíte z lavic německých.

Naše požadavky jsou:

1. V Maďarsku budiž ihned provedeno odzbrojení podle trianonského míru.

2. Dynastie habsburská samým národem maďarským budiž sesazena z trůnu uherského, zrušena platnost pragmatické sankce pro Maďarsko a přísaha, případně slib příštích hlav státu maďarského budiž přizpůsoben míru trianonskému.

3. Karel, jeho bývalá vláda, veškerá jeho družina budiž vydána ihned dohodovým státům.

4. Rušitelé míru dnešní i příští buďtež vydáváni státům dohodovým a souzeni soudy nemaďarskými.

5. Maďarsko odškodní státy, které pro otázku habsburskou nově oživší byly nuceny vyhlásiti mobilisaci.

6. Československo, království SHS i Rumunsko dosadí si svou vlastní kontrolní komisi do Pěsti, aby dohlížela a usilovala o provedení těchto požadavků, o provedení míru trianonského vůbec.

A teprve, až budou provedeny tyto body, paní a pánové, jmenovitě bod 1. a 2., bude moci býti rozhodnuto o otázce, je-li opravdu otázkou, zdali příští hlava maďarského státu bude míti titul krále či presidenta, zdali tato otázka jest opravdu jen vnitrní otázkou maďarskou.

Mluvíme zde jako klub bezpodmínečně a beznáročně v povznášejícím vědomí, že zastupujeme zájmy svého státu, nadtož státu, který jest plně hoden zájmu našeho, naší práce, hrdinství a obětí. Vidíme s hrdostí demokratický ráz našeho státu, víme, že jím již jest a bude vždy, a žádného požadavku zde nepotřebujeme vznášeti. Vidíme jej jako stát sociálně spravedlivý, vidíme jej sociálně nejpokročilejší ze všech států na světě, vidíme, že chce na té dráze setrvati a postupovati. Vidíme, že dělnické vrstvy jsou nejmocnějším činitelem jedině v našem státě a v žádném jiném státě na světě. Vidíme dále na svém státě, že jest to stát kulturní i pokrokový, vidíme v něm množství kulturních prostředků i ducha, v němž jsou používány. Milujeme jej jako svůj stát, jako stát národní, Československý, který je národnostně spravedlivý ke všem národnostním zlomkům. V žádném jiném státě nemají národnostní zlomky tolik občanské svobody, tolik šetrnosti k svému jazyku, pro pěstění své kultury a jazyka. Pravím a opakuj i v žádném jiném státě. Nevidím příčiny, abychom my zde museli mluviti snad nějak podmínečně nebo náročně. Opakujeme a prohlašujeme bezpodmínečně, že souhlasíme s postupem vlády a vítáme bezpodmínečně mobilisaci, neboť přišla chvíle, kdy mluví jen činy. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Hlinka.

Posl. Hlinka: Veľactené Národné shromáždenie! Pri vážnosti doby obmedzím sa výlučne na prečítanie deklarácie, ktorú podávam menom poslancov sdružených v ľudovom klubu:

Slávna snemovna! Menom klubu ľudových poslancov mám česť urobiť nasledujúce prehlásenie:

Dobrovoľne sme sa rozhodli za demokratickú a republikánsku formu nášho štátu. Túto formu chceme brániť všetkými možnými obeťami. (Výborně!) Pri počínaní Karola Habsburgského sa obnovujú v duši naše menovite, ale v duši slovenského národa všetky na ňom popáchané krivdy a nepravosti.

V pamäti našej sú ešte živé udalosti krvavej svetovej války. Ňou národom zadané rany eště nezacelely, preto s celou rozhodnosťou zavrhujeme krok Karola Habsburgského, ktorý v sebe kryje zárodok a pokus novej vražedlnej a krvavej války. V tomto počínaní jeho a jeho prívržencov v našom bezprostrednom súsedstve vidíme úkladny krok nielen proti existencii nášho štátu, lež proti mieru celej centrálnej Evropy. (Tak jest!)

Evropa potrebuje pokoj a tichú produktívnu prácu, aby sa hospodárske a sociálne pomery čím skôr skonsolidovaly.

Sme stranou kresťanskou a preto zaujímame stanovisko proti každej útočnej válke. Nakoľko by nám ale válka odkiaľkolvek nanútená bola, ľudová strana všetkých zemí našej Československej republiky, menovite ale slovensky národ sa neľaká žiadnych obetí.

Sme hotoví na ochranu nášho štátu, našej slobody a naších rodných práv doniesť každú obeť spolu s českými bratmi.

Dnes vidíme, že len konsolidovaná, pokojná a zdravá republika, ako aj v prvom rade skonsolidované Slovensko môže byť nepremožiteľnou hradbou mieru celej Evropy.

Krok Karola Habsburgského je namierený menovite proti existencii Slovenska.

Preto súhlasíme s prehlásením vlády i v tom, že návrat Karola Habsburgského nemôžeme považovať za vnútornú záležitost Maďarska, ale za záležitosť existencie nášho štátu a mieru celej Evropy. Následkom toho budeme vládu vo všetkom podporovať, aby otázka habsburgská definitivne riešena bola.

Prajeme si však, aby táto významná štátna otázka dľa možnosti v smysle prehlásenia ministerského predsedu bez prelievania krve vybavená bola.

Vláde v tejto ťažkej chvíli úplnú dôveru skladáme. (Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Křepek.

Posl. Křepek (německy): Slavná poslanecká sněmovno! Německý parlamentní svaz zaujímá k prohlášení ministerského předsedy toto stanovisko:

"Příčina, již si vzala vláda k mobilisaci, je odstraněna zajetím excísaře Karla.

Trvá-li se nyní pres to podle výslovného prohlášení pana ministerského předsedy na mobilisaci a zamýšlejí-li se další opatření, pak možno podle toho poznati, že již předem bylo usilováno o dalekosáhlé cíle.

Jako takové cíle jmenují se také odstranění jistého systému a úplné splnění mírové smlouvy trianonské.

Nejlepší důkaz nesprávnosti takové politiky spočívá právě v chování české vlády k vládě sovětů. Není v Evropě soustavy, jez by více ohrožovala zachování míru a demokracie, (Souhlas na levici.) a přes to prohlásila česká vláda za našeho úplného souhlasu sovětsky systém za vnitrní věc Ruska a zdržela se všeho vměšování.

Ani volba monarchie jako politické soustavy sama o sobě nedává žádnému státu právo, vměšovati se do poměrů druhého, nejméně české vládě, jez přece sama stojí v nejužším politickém a přátelském vztahu s monarchiemi.

Naše již několikráte pevně stanovené a prohlášené stanovisko nemůže býti tedy jiné, než že musíme pokládati jak politickou soustavu, tak i její formu za vnitřní věc Maďarska, a že pokládáme rozšíření jeho na naše území, jež ani nám by nebylo vítáno, za vyloučené v prvé radě tenkráte, když obyvatelstvo našeho státu odmítá jednohlasně tuto soustavu přijmouti. Taková jednotná vůle poskytuje, jak se nám zdá, mnohem více záruky udržení míru a republikánských poměrů, než nějaká ozbrojená opatření.

Nemůžeme opatřením, nařízeným českými stranami a českou vládou, jinak čeliti, než svou nejrozhodnější parlamentární oposicí. Svalujeme však zodpovědnost za vše to, co mobilisace a válka s sebou přinášejí, na bedra těch, kteří mají odvahu po hrůzném čtyrletém prolévání krve zaplésti ještě jednou beztak těžce zkoušený lid do válečných dobrodružství. Co bídy, slz a všech hrůz války znamenají, viděli jsme nejen za války světové, nýbrž poznáváme to i již dnes na panickém vzrušení obyvatelstva, jez samo poznalo mnohem lépe strašné nebezpečí chvíle než ti, v jichž rukou se nachází osud tohoto státu. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Franke.

Posl. dr. Franke: Slavná sněmovno! Mám čest za klub československých socialistů učiniti toto prohlášení:

Návrat bývalého císaře Karla do Uher a jeho pokus uchopiti se zde vlády jest otázkou nejenom všenárodně vnitropolitickou, ale otázkou tak eminentně zahraničního dosahu, ze posuzování této otázky po obou zmíněných stránkách vyžaduje právě pro svou důležitost pro nás doma i za hranicemi střízlivého a klidného posuzování bez velikých gest a bez silných slov.

Sněmovna měla by si uvědomiti do posledního svého clena, ze řeší dnes otázku, která byla v jiných obdobích v našich dějinách řešena tolikráte již krvavě a bolestně pro národ československý a surově i bezohledně předky právě toho, který přímo naivně a dětinsky, bohužel však též zločinně nabízí se dnes sousední zemi za krále. Dovolávám se všech těch, kteří za strašné světové války, vyvolané především těmito tisíckráte proklatými Habsburky a Hohenzollerny, snášeli bezmezná utrpení, k nimž byli donuceni surovou vládou císařů z obou těchto rodů. Každý z nich, kdo za války trpěl a trpí dosud, je přímo zasažen ve svém lidském nitru a ptá se s úděsem a spravedlivým, lidsky spravedlivým rozhořčením: Jak je možno, že příslušník rodu, tolik se provinivšího na národech malých, smí se vůbec opovážiti znovu reklamovati práva vladařská, propadlá vším, co bylo tímto rodem spácháno proti civilisaci a lidskosti samotné? (Hlučný potlesk. Výborně!)

Toto spravedlivé a čistě lidské rozhořčení bylo nejlépe vyjádřeno jednomyslným nadšením, jímž odpověděla ne širší československá veřejnost na zprávu o návratu Karla do Maďarska. Chcete vy, kteří dnes zde ve sněmovně pronášíte své odchylné názory o opatřeních naší vlády, neviděti a nepochopiti onu velkou morální sílu, která po strašných utrpeních válečných i poválečných, morálních i hmotných, naplňuje tisíce a tisíce našich vojáků, spěchajících s nadšením pod své prapory? Nechápete, že toto nadšení jest opřeno nejenom o horoucí lásku k československé vlasti, ale že se opírá přímo o světové mravní svědomí? (Souhlas.)

Opatření vlády schvalujeme rádi a s důvěrou, vždyť je schválily nejširší massy lidové vzácnou a ojedinělou obětavostí, kterou se podrobují výzvě mobilisační i všem ostatním opatřením vládním.

My jsme však povinni velmi důrazně a neobojetně zvolati k nim za vládu i za poslance: Slibujeme vám, všem bezejmenným, ale dobrým a nadšeným Čechoslovákům, že vašeho krásného a spravedlivého nadšení nezneužijeme; volali jsme vás k boji, chceme tento boj bojovati a chceme jej především dobojovati. Veškerý československý lid žádá dnes svorně, aby Habsburkové zmizeli nadobro a definitivně z jeviště moderního státního života. Ani Karel, ani kterýkoliv z jeho rodu nesmí se usaditi vedle nás. To není zasahování do vnitrních záležitostí sousedního státu: Nechceme Habsburka, ne snad proto, ze jest nebezpečím pro nás, ale nechceme Habsburka proto, protože jest nebezpečím pro každého z nás, kdo smýšlí demokraticky a republikánsky.

Výlety Habsburků musí býti zaraženy jednou pro vždy. Budeme uspokojeni teprve tehdy, až v ústavě státu maďarského bude vyslovena slavnostně zásada, že nikdo z Habsburků nesmí nikdy býti u nás ve státě panovníkem. Za nás mluví zde staleté dějiny a staleté zkušenosti.

Byli jsme vůči Dohodě vždy velmi loyální. Ne z nějakého donucení, ale z vnitrního a vděčného přesvědčení k její pomoci dodržovali jsme smlouvy pod jejím protektorátem uzavřené. Budeme moci jednou Dohodě vylíčiti, jak tato naše loyálnost šla často tak daleko, že nám z ní vyplývaly určité obtíže, především při řešení našich vnitropolitických otázek. Tím spíše smíme dnes žádati, aby smlouvy byly plněny a aby také smlouva trianonská byla vyplněna až do posledního písmene. Věříme pevně, že otázka Burgenlandu je nyní vzata z denního poradu konferencí a ze pro ni platí doslova trianonská smlouva. Nemůžeme připustiti prejudice ani v zásadě, ani v takových podrobnostech, jakou byl by na příklad plebiscit. Byl-li odzbrojen národ německy v republice německé a rakouské, musí být též odzbrojen národ maďarský za kontroly dohodových mocností.

Máme oprávněnou nedůvěru nejenom k Habsburkům a Karlovi, jehož internaci bychom považovali jisté za nejbezpečnější u nás v republice, ale nemáme důvodu věřiti mnoho horthyovskému režimu a jsme prostě povinni nejenom sobě, ale též všem republikánským a demokratickým vrstvám v Maďarsku žádati pro ně režim daleko spolehlivější po stránce demokratické a republikánské, než jaký representuje a representoval by v budoucnosti režim horthyovský. Ti, kteří pomáhali Karlovi při jeho dobrodružném a zločinném plánu, nesmějí se diviti, naloží-li republika s jejich statky na Slovensku spravedlivě a konfiskuje-li je za velezrádu jejich majitelů.

Věc demokracie a republikánství u nás i vedle nás napomíná nás, abychom nevěřili vyřízení otázky Karlovy a habsburské dnešní vládou v Maďarsku, ale abychom si byli vědomi toho, ze saháme k poslednímu prostředku své státní moci, k brannému zasažení proto, aby všechno to, co jsme označili za spravedlivé požadavky, bylo splněno a zajištěno. Proto zdůrazňujeme znovu: věc není pro nás skončena, události vážného rázu teprve začínají a veškerá československá veřejnost bud, si toho vědoma! Chceme-li míti záruky, pak musíme vysloviti při našich požadavcích též tresty; bez sankcí není pro nás záruk, že naše věc zvítězí. Obětovali jsme mnoho na morálních i hmotných statcích za vpádu maďarského na Slovensko, nyní je na čase, žádati na vinících, aby platili výlohy nám tenkráte i dnes způsobené. Zdůrazňujeme znovu, ze naše kroky dějí se v zájmu nejenom našem, ale v zájmu demokracie a civilisace všech okolních států. Očekáváme proto uznání pro naše kroky i u Němců a Maďarů a zapamatujeme si dobře pro celou další budoucnost, kdo ve vážné chvíli našeho národa a státu stál při nás a kdo proti nám. Protože mluvíme upřímně, nezapomínáme, ze to platí nejenom pro Němce a Maďary, ale též pro komunisty v naší republice a za hranicemi.

Největší oporou naší pevné vůle k činu je naše veřejné mínění. Vyvarujme se všeho, co by působilo na ně rušivě, jednejme pevně, nekolísavě. Nedopusťme, aby široké vrstvy pracujících chudých lidí byly drážděny a podlamovány ve svém krásném nadšení a ve své vzácné obětavosti zneužíváním jejich hospodářské situace: stanné právo na každého, kdo sabotuje opatření státu. Ale velezrádnou sabotáží je též lichva, zdražování, schovávání zásob, a tito sabotéři musejí býti vládou trestáni jako velezrádci. (Výborně! Potlesk.)

Národ dnes je jednotný. Volá-li dnes svorně proletář s ostatními: Ať žije československá vlast, svobodná pro nás a zabezpečující svobodu i kolem nás, dáváme-li dnes všecky své síly pro věc demokracie, pokroku a civilisace, nemáme vroucnějšího přání, než aby tento jednomyslný zápal pro svobodu naši, pro naše bytí, přetrval i rozřešení této velké otázky.

Bylo by nevděkem neuznati záslužnou práci všech těch, kteří dávno před dnešním nebezpečím dovedli česky tábor sjednotiti. Sjednotili-li jsme se za míru, abychom byli jednotni v boji i ve válce, nemám vroucnějšího přání, než abychom byli svorni a jednotni i po vítězném míru! (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Čermak.

Posl. Čermak (německy): Slavná sněmovno! Velectěné dámy a pánové! V rozpravě provedené v zahraničním výboru dne 24. října mluvčí našeho klubu posl. dr. Czech podrobně vyložil náš názor o karlistickém dobrodružství a probrav naše zásadní a ústavně právní námitky proti mobilisaci a jiným vládním opatřením, konstatoval plnou zodpovědnost vlády za posavadní opatření. Chceme, aby při zahnání Habsburků z Uher a při zdolání středoevropské reakce byly až do krajnosti vyčerpány všechny pokojné prostředky a tak se vyvarovalo válce. Názoru ministerského předsedy, že zajetím Karla Habsburka se na situaci ničeho nezměnilo, odporujeme co nejrozhodněji a máme naopak mínění, že nastalo uvolnění. Předsednictvo německé sociálně demokratické strany dělnické a klubu poslanců a senátorů schválilo toto stanovisko a usneslo se žádati vládu, aby v této situaci v žádném případě se nepoužilo jakýchkoli zpátečnických method a aby naprosto nebylo použito výjimečných opatření, na která se pomyslí. Naší straně jsou plné známy povinnosti, které jí připadají v boji proti Habsburské restauraci a středoevropské protirevoluci. V rozhodující hodině společně s ostatními proletářskými stranami nasadí veškerou sílu svých politických a hospodářských organisací na obranu proti reakci. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Hodža.

Posl. dr. Hodža: Jménem republikánského klubu pronáším následující projev:

Druhý pokus Karla Habsburga potvrdzuje v plnej miere naše staré presvedčenie, že režim panujúci v Maďarsku ani nechce, ani nemôže poskytnú nijakých záruk na zachovanie trianonskej mierovej smluvy, ani na splnenie jednomyslného, pevného usnesenia všetkých spojeneckých mocností, týkajúceho sa odstránenia rodu Habsburgského s maďarského prestolu. Maďarsky ministerský predseda Bethlen, ten istý, ktorý svojimi úradnými prejavmi usiloval sa v posledných dnoch vzbudit dojem, že on a jeho vláda vynasnažujú sa znovunastolenie Karla Habsburga protestmi, ba i brannou mocou zamedziť, ten istý maďarský ministerský predseda vyložil o maďarskej královskej otázke svoj program v Petikostoloch dňa 21. Októbra, tedy okrúhle 24 hodinami pred Karlovým príchodom. Program tento, majúcí slúžiť za podklad utvorenia novej vládnej väčšiny, je živým dokumentom osvetlujúcim ciele maďarského režimu tak jasne, že všechny pochybnosti o nich javia sa nám ako naprosto rozptýlené. Petikostolský program maďarskej vlády znie podľa autentického uverejnenia následovne:

Ja prosím pánovia moji o laskavú trpelivost, uvediem ho celý, poneváč mu pripisujem značnú váhu.

Bethlen hovorí: Neslobodno medzi nami vzniknú sporu o tom, máme-li maďarský trón postaviť na základe legitimnom a či na základe slobodnej voľby. Neslobodno menovite teraz, keď musíme byť jednotní, aby sme mohli byť živí. V teorii táto otázka nie je ani taká ťažká. V novembri 1918 sa kráľ zo zeme vzdalil a prestal vykonávať svoje ústavné práva. Avšak pri tomto kroku bol pod neodvolateľnym tlakom vis majoru, pod vis majorom revolučných udalostí. Národné shromáždenie v prvom článku z roku 1920 ustanovilo, že vykonávanie královskej moci, podjednym časť pragmatickej sankcie, vztahujúca sa na spoločné a nedeliteľné dominium, taktiež platnosť 12. článku z r. 1867 prestává, a že dôsledky tohoto odvodí národ po prevedenie mierovej smluvy. Tieto dôsledky sú následujúce:

Poneváč sa Maďarsko stalo štátom samostatným a nás trianonská smluva zaväzuje na čom ostatne nám samým záleží aby sme sa svojej neodvislosti nevzdali. Z toho vyplýva, že kráľ Maďarska nemôže byť zároveň aj kráľom inej zeme a že královské práva v Maďarsku môže vykonávat len ten, kto uzná, že ustanovenia pragmatickej sankcie o spoločnom dominiu, taktiež 12. článok z roku 1867 ztratily platnosť."

Tento požiadovok nie je v protimluve ani s legitimitou ani so zásadou svobodnej voľby. Tento požiadovok zaväzuje maďarského kráľa len na to, aby v tomto ohľade poskytnul zjavnú a jasnú záruku.

Treba konštatovať, že je vykonávanie kráľovskej moci nielen právom, ale i povinosťou. V smysle našej ústavy nemožno preniest panovnícku právomoc na nikoho iného. Kráľ nemôže vykonávanie práva ani suspendovat,. Kráľ je prvym činovníkom štátu a nemôže svojho miesta opustit, vynímajúc prípad vis major. Jestli by ho vo vykonávaní královských práv zahatila vis major alebo revolúcia, legitimné práva nezaníkajú ani na dobu vis major, ani nemôžu vyhasnúť, ani nemôžu sa promlčat; akonáhle vis major alebo revolúcia prestala, kráľ je povinný vykonávať majestátné práva znova.

Vyskytne-li sa prekážka v tom ohľade, že vykonávanie majestátnych práv závisí od prijatia niektorej podmienky, musí sa kráľ vyjádri a musí rozhodnút, príjme-li tú podmienku, či nie. Lebo neslobodno národ nechat v pochybnosti o tom, že kráľa má.

Vláde treba túto otázku s kráľom objasniť. Vláde náleží povinnost, aby - bez zadania toho stanoviska, že je kráľovská otázka vnúternou vecou Maďarska hľadala s trianonskými smluvnými velmociami diplomaticky styk tým cieľom, aby im uviedla na známosť, aké stanovisko zaujímá v tejto otázke maďarský národ.

Objasnenie situácie je ústavnou povinnosťou národa, lebo detronisácia bola by skutkom revolučným. V tomto smysle treba v primeranej dobe podniknúť kroky."

Z tohoto prejavu maďarskej vlády vysvítá nad všetky pochybnosti, že ona žiada od Karla Habsburga len zrieknutie sa prestolu rakúskeho, ale ohľadom prestolu maďarského že stojí na základe legitimity, to jest, že Karla Habsburga pokladá za plnoprávneho maďarského panovníka, ktorý dosiaľ len pre fysické prekážky nevykonával svojich kráľovských práv.

Maďarský ministerský predseda vyhlásil tento svoj vládny program zvláštnou shodou okolností v predvečer toho dňa, keď Karol Habsburg podlúdne vstúpil na pôdu maďarskú, aby znovu zaujal maďarský trón. Za takýchto okolností tratia právnu i politickú cenu všetky prejavy, ktoré sa zrejme prednášajú len tým cieľom, aby pravý stav vecí zatemnily. My sme už počuly prejavy inej, predošlej vlády maďarskej. I tieto prejavy smerovaly zdánlive proti nastoleniu Karla Habsburga. Mluvčím tejto predošlej vlády bol minister Gratz, ktorího Karol Habsburg menoval za člena svojej novej vlády hneď po svojom druhom príchode do Maďarska. Z týchto pevných skutočností vyplýva pre nás prísné naučenie, že prejavy od politických činiteľov terajšieho maďarského režimu, jakkoľvek loyálné by boly či formou, či obsahom, ohľadom naších rozhodnutí za smerodatné prijímať nemôžeme, nesmieme a nebudeme. (Tak jest!)