Posl. Sajdl: Vážená sněmovno! Téměř o každé vládě se říká, že bývá východiskem z nouze. Dnešní vláda však na rozdíl od těchto názorů vyšla z rozumového uvažování většinových stran českých, které poznaly, že když jest nemožná vláda jediné strany, jelikož nemá žádná za sebou většinu národa, je nutná zase koaliční vláda všech stran českých, které mají aspoň jediný cíl společný: udržet tento stát. Výsledkem toho poznání musí býti přirozeně politika, která koalované strany bude sdružovat, slušné spolužití umožňovat, a ne dělat politiku vzájemné rivality. Nenaleznou-li české koalované strany po zkušenostech tří let samostatného života státního tolik smyslu pro přednostní potřeby státu před všemi potřebami a zájmy stran, třeba i zdánlivě nejdůležitějšími, pak by tato vláda byla znakem pouze chvilkového pochopení potřeb státu, byla by nejen episodou v politickém životě českém, nýbrž přímo ironickým výsměchem naší státotvorné činnosti. Její konec byl by i koncem vlády demokracie na dlouhou dobu, poněvadž pak by nezbyla opět jiná cesta, než nechati dále vládnouti byrokracii, aby ona půdu pro vládní demokracii nejprve jejím ponížením, větším než bylo za rok prvé demokratické vlády, připravila. Bylo by to smutné vysvědčení zralosti politiky české, a doufejme, že dnešní vláda je útvarem trvalým, z pevného přesvědčení o její nezbytnosti vzešlým, a ne z chvilkového jen opojení stran českých o povinnosti státotvorné.
Nynější vláda nemohla ovšem pro svůj stručný a nelákavý program práce o dobudování státu nalézti obdivovatelů v řadách národních odpůrců, zejména z měšťanských kruhů, když oni opustili minulé zasedání předčasně v domnění, že vzbouří tím své soukmenovce k vášnivému obdivu jejich hrdinství, a zatím sklidili odsouzení i u rozumných svých občanů německých a musili přijíti zpět poslouchat program nové vlády, vlastně jako lekci své blamáže.
Nemohla také čekati ani uznání sociálních radikálů komunistického klubu, když svým odvoláváním se na nutnost postupného vývoje, který chce podporovat a bránit proti překotným pokusům přes noc postavit novou společnost lidskou, resp. dát jí nové řády, staví se proti jejich fantasiím, které nejsou jim ještě dosti odsouzeny v odstrašujících příkladech ruských, a chtějí stejným lékem, kterým umírá Rusko, léčiti poválečné choroby všech států a národů. Oni chtějí umírání společnosti a proto nemohou potřebovati lidí práce, kteří chtějí jen obrození. Oni chtějí jen na troskách budovat nový řád, vláda však ohlašuje úsilí zamezit rozvratu za každou cenu a proto jsou přirozeně v rozporu, který jest nepřekonatelný. Oni chtějí býti součástí všesvětové revoluční ideje, representované III. internacionálou, vláda však oznamuje a představuje vládu 5 českých stran ve smyslu národního řízení státu, takže nelze spojit tyto protichůdnosti a je líp vědět, že oni komunisté pro vládu a tím také pro stát vládou representováni nejsou.
Přijdou-li pak do konfliktu se zájmy státu, representovaného touto vládou, a bude-li proti nim užito ostřejších prostředků, aby udržen byl pořádek, ať nekřičí o nedodržování zákonů. Oni nechtějí respektovat republiku, nestaví se na půdu jejich zákonů a nemohou se také tudíž dovolávati dodržování zákonů vůči nim, neboť by pak pro svoji bezohlednost vůči státu byli odměňováni zvláště a líp než ti občané, kteří republiku a její zákony ctí a uznávají. Ochrany zákona se může dovolávati v demokratickém státě jen, kdo stát a jeho zákony uznává, je respektuje, a kdo republiku a jejích zákonů neuznává, nemůže chtíti, aby také vůči nim byly v jednotlivém případě dodržovány. V tom směru nám rozhodnost prohlášení imponuje a jistě všechny strany, které se postavily na půdu republiky, budou každé opatření vlády v tomto směru schvalovat, jako schvalují každé opatření na ochranu života republiky, její demokracie i těch, kdož republiku a zákony její uznávají. Křičí-li někdo při tom, že jest staven mimo zákon, je to křik planý, neboť staví se neuznáváním zákona sám mimo jeho platnost.
Toť úvodem na doplnění prohlášení kol. Stříbrného, za naši stranu učiněného. Chci zabývat se dále programem vlády se stanoviska hospodářských zásad a sociálně-politických názorů, pokud se jimi prohlášení obírá, nebo pokud je nutno právě se zřetele celostátního na ně upozornit.
Nynější hospodářství státní je odleskem nejen pouze naší hospodářské síly a našich poměrů, z větší části překonává náš vliv situace světová, jak se jeví v jednotlivých fásích likvidace světové války. Naše bohatství, naše schopnost produktivní může leccos řešiti urychleněji a líp, než se tak děje jinde, ale nemůže absolutně překonat světový stav poválečného hospodaření, který se jeví zejména úplným ztroskotáním finanční základny, jak ve srovnaných poměrech jevila se před válkou, základny, na níž byl založen mezinárodní obchod se všemi oněmi výhodami ochrany jednotlivých částí země před následky krisí nebo místních neúrod.
Tragické následky rozvratu finančního nese, třeba z valné části neodůvodněně, i náš stát a tyto následky žádná snaha doma, sebe lepší, zcela neodčiní.
Ony se dají zmenšiti umenšováním zla, ze kterého všeobecně povstaly, to jest z hazardování státu i každého jednotlivce, když toto hazardování bude odstraněno, nebo aspoň umenšeno. Heslo šetřiti, které vydal ministerský předseda v prohlášení a opětoval ministr financí při předložení rozpočtu, neplatí jen pro státní hospodářství. Nepronikne-li stejně do hospodářství soukromého, ba až do hospodářství každého jednotlivce, nemůže míti plného úspěchu. Hospodářství státní musí ovšem v prvé radě vycházeti ze správného předpokladu šetrnosti, aby mohl býti přiveden hospodářský život celku co nejdřív a nejrychleji do normálních poměrů. Tato snaha je úctyhodná a zaslouží plné pozornosti a spolupráce každého rozvážného občana.
Ale heslo "šetřit" nesmí býti prováděno vždy a za každou cenu, neboť by se těžko budoval nový život státu, kdyby mělo být bez ohledu na prospěch či neprospěch uplatňováno. Někdy a za každou cenu šetřit mohlo by znamenat nebezpečné hazardování do budoucna.
Heslo, že třeba šetřit, ozývalo se již v prvém roce republiky. A že se šetřilo ku př. na stavbě úředních budov a zabíraly se soukromé domy s obytnými místnostmi pro kanceláře, nebylo ani šťastné, ani úsporné. Dnes to cítíme, jaký význam by bývalo mělo postavení několika desítek úředních budov za ceny tehdejší proti dnešním. Tak by také dnes, třeba ze správně myšleného hesla o šetření, z nesprávného jeho provedení na nesprávném místě, mohlo vzejít více škody v budoucnosti než okamžitého zisku.
Stát musí vyjíti ve velkých sociálních problémech svým zaměstnancům stejně klidně vstříc a vyrovnati je jako ve všech ostatních hospodářských otázkách. Je třeba šetřiti, o tom nebude mezi námi sporu. Ale otázka šetření neprovádí se propouštěním personálu státního, zejména nižších kategorií anebo dokonce i invalidů a legionářů (Tak jest!), jak by mnozí páni rádi viděli. To by za dnešního stavu, kdy stát už dávno na sebe vzal povinnost podpor nezaměstnaných a ochranu existence invalidů a legionářů, byla úspora ilusorní, ale se všemi mravními následky jistě ne příliš blahými pro budoucnost.
Ano, šetřiti, jak řekl kol. Stříbrný, na sekčních šéfech, kteří jsou bez sekcí nebo bez práce vůbec. Přezkoumati materiál, jací lidé přišli do státní administrativy po převratě, jak tam přišli, kdo je ustanovil na důležitá místa a co důležitého pro stát na nich vykonali a vykonávají.
Je potřebí přezkoušeti mnohá jmenování postupů, která byla opětována ne v letech, ale dokonce i v měsících, velice často na úkor druhých, svědomitých k práci i ke státu, kteří se nepropracovávali lokty a protekcí ku předu. Mohu konkrétně doložiti, jak u těch hlav našich úřadů jest aparát snad trochu více než u pracovních výkonů v procentech rozmnožen. Tak ku pr. stanice v mé župě plzeňské měla před převratem přednostu a náměstka a frekvence byla větší. Dnes má tato stanice přednostu, náměstka a dva zástupce, inspektora a vrchního revidenta, tedy o 100% více. A na nádraží seřaďovacím, kde byl přednostou před převratem jediný revident, jsou dnes tři. Je potřebí přezkoumati a bezohledně vymítiti dvojité funkce úřední, resp. dvojité braní platů. Máme radu profesorů usazených v administraci státní. Jde ovšem vesměs o významnější pány-ne profesory proletáře z valné části pány, kteří nedělají ani v jednom ani ve druhém úřadě mnoho. I kdyby se nezískalo nic jiného, než že na uprázdněná místa se dosadí lidé noví, kteří zase uprázdní eventuelní místa nižší pro jiné nižší kategorie, bude to v dnešní hospodářské mizerii úspěch, poněvadž se rozšíří bez zvětšení nákladů počet lidí, kteří budou hospodářsky zajištěni. Za poválečného chaosu byla lecjaká mimořádná opatření naprosto nutná. Dnes již poměry se změnily, že možno jich postrádati. Ne ovšem všech. Vzpomínám jenom způsob a zvyky při cestování železnicí před a po převratu. Tehdá byla nutnou přísná kontrola k zavedení respektu vůči státnímu majetku a revisí k disciplině dopravní. Dnes však už lid zvyká si na pořádek a ony výstupy popřevratové jsou dnes již výjimkami. Ale zůstala nám armáda revisních orgánů z té doby. Tak ku př. z plzeňského ředitelství proti 5 revisorům před převratem jich je ještě nyní 19, mimo 9 členů aktivní kontroly. Dohromady 28. Skupina hospodářská, která dosud zaměstnává 13 lidí, mezi těmi 1 vrch. revidenta, 1 revidenta a 3 oficiály, neprodá už ani za tolik zboží, co stojí zaměstnanci, a není náklad na ně v žádném poměru k výsledkům činnosti. Myslím, že by 1 nebo 2 obchodní příručí stačili úplně.
U pražského ředitelství je členů revise a snad i tohoto hospodářského úřadu více než v Plzni, ač traťově jest ředitelství menší. Zde všude dá se šetřiti, aniž by se někomu ublížilo, poněvadž ti lidé se vrátí ke svému dřívějšímu povolání, ze kterého byli k tomuto novému povolání vzati. Dá se zrovna tak šetřiti při turnusech vlaku, neboť tam je také často nedosti potřebné opatrnosti, a tak se stává, že ku příkladu konduktéři s jedním vlakem jezdí a jedou domů potom režijním vlakem a druhý personál dojíždí do té stanice v režii a veze tento vlak nazpátek. To máme v plzeňském ředitelství v několika případech a je potřebí, aby opravdu to šetření bylo zavedeno, což by se dalo vyřešit předáváním vlaků ve stanicích přechodných, kde by se setkávaly vlaky obou stran.
Z ústředen neblahé paměti už nám zbývá jen nepatrné množství, a to buď již v likvidaci nebo před rozpuštěním. Komise lihová, která měla býti již také rozpuštěna, ale zůstane asi nejdéle zachována, bude potřebovat také dozoru a přehlídky svého hospodářství, aby nemusila pro stát šetřit a vydělávat, jak vykazuje ve svých zprávách, což při monopolním obchodu je vlastně velice lehké, když stát stanoví nákupní a prodejní ceny, a aby nemohla hospodařit s těmi penězi, které vlastně patří už státu; subvence a dary může z výtěžku svého dávat stát, a ne aby každá komise, která na účet státu hospodaří, dávala milionové dary, byť na účelně, ale přece jen pro dnešní dobu ne nevyhnutelně nutné potřeby.
Dalo by se mnoho vytýkat, ale budeme míti příležitost, abychom vládě každou nesprávnost ihned oznámili a žádali o odstranění její, anebo vyvození důsledku.
Nemohli bychom snésti, aby otázka šetření byla příčinou zastavení příprav k provedení velkolepé stavby úplného sociálního pojištění. Třeba dovedem pochopiti slova prohlášení, že dílo toto nemůže býti vybudováno překotně, ihned, přece přípravné práce nesmí vůbec ustat, nýbrž naopak musí býti zorganisovány tak, aby aspoň z toho zaopatření přechodného rázu pro ty, kdož už dnes ztratili schopnost výdělkovou a zbaveni jsou vlastně možnosti existence, vyrostl předpoklad budoucího uceleného díla všeobecného pojištění pro všechen pracující lid ať námezdní nebo samostatně výdělečně činný.
Že tuto práci ohlašuje ministerský předseda bez lesklých frází a slibů, nám nevadí, neboť věříme, že bude také v ní důsledně pokračovat i v budoucnosti, aby nespokojencům a kritikům na pomalý postup v uplatňování nároků pracujícího lidu vzal oprávnění k jejich zneklidňovací práci mezi dělnictvem a znemožnil radikální hesla k zisku stabilisace pracovních a výrobních poměrů vůbec. Chápeme, že toto veliké dílo ve svých cílech je odvislo od ozdravění státního hospodářství vůbec, to jest ozdravění mezinárodního trhu peněz, ale přípravy musí býti vykonány, aby nebylo třeba po konsolidaci dalšího času teprve v jejich obstarání.
Pan dr. Rašín zmínil se tu o pozemkové reformě a dožadoval se, aby pozemková reforma stala se nejen přeměnou půdy, vlastnictvím půdy, ale aby se také stala příčinou zvýšení hospodářské výroby. Tu můžeme konstatovat, že předělání majetku půdového tím, že se rozšíří okruh vlastníků, způsobí značné rozšíření výroby, třeba ne vždycky, ač i to není vyloučeno. Je to zodpovězeno výpočty o výživě obyvatelstva na malých hospodářstvích a při velkých celcích. Na velkostatku, kde pracuje 60-80 lidí, pokud pracují a vyživují obec o 500 lidech, je to už samo sebou značné zásobování, a je-li tu ještě přebytek pro veřejný trh, dává se tím již značné plus hospodářství velkostatkového.
Pan dr. Rašín volal také po odstranění ochrany nájemníků jako zákona pozůstalého z nešťastných poměrů poválečných a uvolnění pohybu činží. My se nevyhýbáme řešení těchto otázek, ale úplné uvolnění, žádaně panem dr. Rašínem, dokud není dosti reservovaných bytů, přes uznání těžkých poměrů vlastníků domů zatím připustili nemůžeme. Dnes úplně uvolnění bez zvyšování činží znamenalo by statisíce bez bytů, poněvadž by rozšířené byty jednotlivců vyloučily celou řadu z obývání vůbec. I v té otázce musíme zase nalézti jenom dohodu, ne řešiti to pouze se stanoviska fiskálního. Nemohlo by pomoci, mají-li obce dostati velikou část ze zvýšení činží, poněvadž náklady obce na sociální péči byly by větší, nežli by dostala ze zvýšených činží.
Rozpočet předložený ministerstvem financí nevykazuje ovšem nějakých charakteristických rysů, které by vyplývaly ze změny vlády, neboť je v celku svém ještě dílo předchozí vlády úřednické. Než přes to nelze pominouti zjevu radostného, že na školství získává ministerstvo národní osvěty přes půl miliardy ihned proti rozpočtu letošnímu. Je to přes 85 % více proti rozpočtu letošnímu. My, kdož zastáváme názor, že národ sílí více školou než čímkoliv jiným, tuto první změnu v rozpočtu vítáme velice vřele.
Litujeme, že národní obrana vyžaduje ještě téměř dvakrát tolik, co účele kulturní, a pozdravíme s radostí den, až skutečný mír umožní tato veliká břemena přesunouti ve prospěch kulturních nebo sociálních potřeb. Ale nemůžeme dnes proti nim pozvedati hlasu odporu, když na všech stranách kolem nás je neklidno, a hospodářský rozvrat, kterému podléhají sousedé, může přivodit i katastrofu zoufalství, proti níž uchrániti hranice našeho státu musíme stůj co stůj.
Cítíme s vládou, že řádný hospodářský základ státu jest také základem všeobecného pokroku i spokojenosti. Z rozvráceného hospodářství celku může prouditi jen chaos a vzrůstati bída a zoufalství. Budeme proto spolučinni k povznesení produkce, zejména výchovou a přesvědčováním o nutné vzájemnosti spolupráce všech sil národa při vybudování řádného národního hospodářství, základu to spokojenosti. Ovšem musíme míti zajištěnou oporu vlády, že bude s energií potlačovati bezohlednou politiku zisků kapitalistických, která jest s to, aby i za doby rozvoje průmyslu a dostatku práce vlekla za sebou tragické následky bídy.
Zrovna tak musíme míti zajištěnu dostatečnou kontrolu nad zisky dovozními a vývozními a revisi všech těchto obchodů, pokud jsou podezřelé, že bylo zneužíváno výhod ochrany státní k obohacení a zlepšení prosperity podniku jednoho na úkor rady ostatních, jak tomu bylo v radě případů zjištěných a ještě více nezjištěných, ale známých. Nejsme děti naivnosti, abychom chtěli přes noc odstraniti důsledky tisíciletého vývoje společenského a dáti nové základy podle nepropracovaných a neprozkoušených ideí. Ale nemůžeme ztrnule stanouti na životě dnešním, a proto za spolupráce všech chceme, aby uklidněné poměry využity byly k usilovné práci o přebudování společnosti tam, kde se zásady jejího života zbortily nebo přežily.
Za těch předpokladů zúčastníme
se spolupráce ke splnění zatím užšího, ale významného programu
vlády: Dobudovati, co jest potřeba k nejvyšší nám zatím známé
dokonalosti a odstraniti chyby všady, kde se jeví jako závada
dobrého chodu nebo rušitel jeho. Učiniti stát potřebným pro každého
jedince, aby u něho mohl hledati ochrany v případě potřeby.
Proti křiku postaviti zásadu práce. Proti šílenosti a zoufalství
energii, klid, cílevědomou cestu k uskutečnění programu.
Cítíme nedostatky, kde jsou na našem státě. Ale proto, že jsou,
není nám tento stát méně milý. Má-li nynější vláda odhodlaně,
jak to prohlásila, tyto chyby odstraňovati, upravovati, a poněvadž
máme důvěru, že nás k tomuto cíli vláda aspoň etapou přiblíží,
budeme hlasovati pro projev důvěry vládě a s ní spolupracovati.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má pán posl. dr. Hodža.
Posl. dr. Hodža: Slávna snemovno! Prihlásil som sa k poznámkam z tej príčiny, lebo niektoré časti mojej predvčerajšiej reči priamo alebo nepriamo kommentované boly v pozdejších prejavoch niektorých kollegov rečníkov na taký spôsob, ktorý vyžaduje rozhodného vyjasnenia.
Mám za to, veľactená snemovno, že je našou povinnosťou v otázke tak dôležitej, v otázke tak - nemýľme sa, neklamme sa - paľčivej, akou je správa na Slovensku, prednášať tu zcela uprimné holé pravdy, je to našou povinnosťou tým viacej, poneváč keď by na základe naších nedostatočných informácií dialy sa v Prahe v ústredných orgánoch určité chyby i na ďalej, veľká časť tej odpovednosti padla by i na nás poslancov.
Čo sa týče samej veci, veľactená snemovno, čítal som stenogramm svojej reči predvčarajšej a konštatujem, že z toho, čo tam je naznačené, čo som tu predniesol, nemám príčiny odvolať ani slova; kebych mal to povedat ešte jednou, tak bych to riekol zrovna tak, ako to bolo rečeno tam. Jestli pri tom všom dostaly sa v prejavoch ostatných rečníkov-kollegov vedľa seba dva pojmy v určitom smysle príbuzné, ale zásadne veľmi rozdielne, pokladám za svoju povinnosť o tom niekoľko slov riecť. (Slyšme!) Predovším som toho náhľadu, že nie je nešťastím žiadnym, keď sa i poslanci z rôznych strán v určitých otázkach dostanú so svými stanovisky trochu blíž a blíže. (Tak jest!) Nemáme žiadne príčiny sa obávať toho, že sa naše politické pomery konsolidujú. My sme mali pred poldruhým rokom na Slovensku dosť krisí a nedorozumení a je svrchovaný čas, aby dnes menovite, keď sme všetcia vládnymi stranami a keď pracujeme na základe určitého programu, aby sme si rozumeli. Pojmy o ktorých mluvím a ktoré sa dostaly trochu per nefas vedľa seba, sú následujúce: z jednej strany administratívna samospráva, ktorú žiadame pre Slovensko, a z druhej strany autonomia territoriálna a legislatívna, kterú žiada strana ľudová. (Posl. dr. Juriga: A potajmu všetci!) Práve preto, poněváč kollega Juriga pri této príležitosti pokladal za nutné poznamenať, že potajmu sa snaď žiada niečo iného, než vo skutečnosti, tak si to riekneme priamo a uprimne, Všetcia naši kollegovia vedia dobre, že ako moji politickí priatelia vo svých žurnalistických prejavoch na všetkých shromaždeniach a pri každej príležitosti, ktorá sa nám naskytuje, sme sa proti territoriálnej legislatívnej, politickej autonomii vyslovili a vyslovujeme s najväčšou rozhodnosťou. Nemýlme sa! Clara pacta boni amici. Pre nás znamená legislatívna a territoriálna autonomia predevším rozbitie štátnej jednoty, na ktorejžto štátnej jednote - a tu ja si dovoľujem o určitých hesloch pochybovať - záleží nám všem bez rozdielu strán.
My sme proti teritorialnej legislativnej autonomii ďalej preto, poneváč ona by znamenala pre nás degradáciu na takú zlomkovitú, fragmentárnu suverenitu, ktorá sa s našími žiadostmi - byť spolumajiteľmi celoštátnej suverenity - nedá srovnať. (Hlas: To je pochybno!) Teritoriálna legislatívna autonomia znamená omedziť sa na určité obory správy podľa programu Vášho, na správu školstva a súdnictva, na administratívu a snaď ešte na niektoré hospodárske otázky. Podľa Tukova programu znamená ovšem niečo zcela iného. (Hlasy: To není náš program!) Bolo by dobre, keby sme si to vyjasnili, zdali program ľudovej strany je ten či onen. (Hlas: To sme už riekli!) Tak to bereme na známost a je to v poriadku a práve na základe tomto je medzi nami možná spoľupráca, poneváč program Tukovský znamená výslovne negáciu jednoty československého štátu a znamená konstruovať dva také celky, ktoré by boly medzi sebou rovnocenné na papíeri a ktoré by dohromady nemaly skutočne žiadnej politickej váhy. Slovo teritoriálna legislatívna autonomia znamená pre nás tak zvanú zlomkovitú suverenitu. Nie majetok a užitok celoštátnej suverenity, ale len jednoho fragmentu suverenity, omedzenie sa na politickú autonomiu znamená pre nás vylúčiť Slovensko z tých celoštátnych záležitostí, ktoré sú pre nás všetkých a pre celý štát najdôležitejšie, totiž vylúčenie z celoštátnej finančnej politiky, z celoštátnej politiky zahraničnej a z celoštátnej vojenskej politiky. (Posl. dr. Labay: Jaké zastúpenie máme?)
Dovolujem si kol. Labayovi poukázať na to, že vo vojenskej politike sme zastúpení celkom dostatočne, lebo sme mali už striedave niekoľko vojenských ministrov. A pan kol. Labay sa pamätuje na generála Štefánika, ktorý mu iste do stačí ako Slovák i minister, a z bližšej minulosti sa istotne dosť sympaticky rozpomíname na ministrovanie nášho kollegu Markoviča, ktorý tiež bol ministrom vojenstva a nezadal si v ničom ani akožto Slovák.
Tu nám neide konečne o rozobor celej otázky, prečo niekto za autonomiu je a niekto je proti. Tu je treba, aby sme si stanovili jasné vztahy. Opakujem a berem za to zodpovednosť. Mne je vždy sympatické a myslím, že na tom záleží celému štátu, aby sa strany zejmena vládnuce a menovite koalované strany sbližovaly čo do politickej taktiky. Ale na druhej strane odpovedám otvorene, kde sú tie hranice, ktoré nás v určitých náhľadoch od sebe delia. Osvedčujeme znova, že ako dosiaľ každý člen našej strany stavia sa s najväčšiou rozhodnosťou proti akejkoľvek territoriálnej legislatívnej politickej autonomii, zároveň samozrejme som povinný aspoň niekoľko slovy načrtnúť, ak si predstavujem tú administratívnu samosprávu, ktorú ovšem na každý pád pokladám za jedine možný základ správy na Slovensku vôbec. Ostatne som sa o tom vyslovil. (Výkrik: Korrigoval!) Nekorrigujem nič. Predstavujem si uvedenie administratívnej autonomie na základe daných platných zákonov, predstavujem si ju tak, aby vo smysle zákona o župnom sriadení zvolený bol co najskôr 24členný zemský sbor, zo ktorého má byť volený 8mi členný výkonný výbor, orgán administratívnej exekutívy a predstavujem si svoju úlohu voči tomuto sboru tak, aby jeho kompetencia bola v rámci daných zákonov, ovšem čo najliberálnejšie určená až do tej miery . . . (Posl. Tománek: Ale kompetenciu tej správy môže ktorýkoľvek český minister škrtnúť.) . . . Nie! Kollega vie veľmi dobre, že žiadná československá vláda, žiadny československý minister nemôže ničoho podniknúť, čo my nechceme. Na to sme vo väčšine, čo slovenskí poslanci nechcú, nemôže sa podniknúť, len treba, aby sa navzájom shodli. Vy ste slyšali reč nášho kolegy Markoviča, ktorý je veľmi dobrým sociálnym demokratom a mluvil tu za tento klub, a čo sa týče upravenia tejto správy na Slovensku zaujíma to stanovisko tiež. Slovom ide dnes jedine o to, aby zemsky výbor, spočívajúci na župnom zákone, čo možná najskôr do života skutočne vstúpil, a za druhé, aby prevádzacím nariadením, ktoré dosiaľ nie je hotové, a na ktoré si rozhodne osobujeme určitý vliv, aby v tomto prevádzaciom nariadení daná bola výkonná moc budúcemu zemskému výboru až do tej najkrajnejšiej miery, ktorú jednotka celoštátnej správy vôbec nesie. To znamená decentralisáciu správy. Táto decentralizácia potrebná je jednoducho už z tej príčiny - veľactené shromáždenie, poneváč neráčte zapomenút, že máme na Slovensku ešte neunifikované administratívne právo, takže do tej doby, dokiaľ neprevedeme unifikáciu administratívneho práva na celej čiare, do tej doby samozrejme musí byť v rámci zemského výboru stvorená taká institúcia, ktorá v určitých záležitostiach môže rozhodovať s konečnou platnosťou. Medzi tie záležitosti, ohľadne ktorých by zemský výbor musel rozhodnúť aksi s konečnou platnosťou, patria na každý pád finančné záležitosti obcí a finančné záležitosti zeme a všecky také veci, ktoré následkom toho právneho dualismu, ktorý medzi nami je, vyžadujú zcela zvláštneho riešenia.
Podotknul som, že sú veci, ktoré treba tu prednášať, a je vám treba na vedomie vziať, nestane-li se ešte nejaké zlepšenie, keby sme vás na tie prípady neupozornili, prejímáme my poslanci za ne zodpovednosť. Ja som o konkrétnych prípadoch nemluvil, len o takých, ktoré vyžadujú okamžitej nápravy a ani dnes niet času na to, abych vám ich uviedol. Niektoré vám uvediem prez to. Keď je tu v niektorých kruhoch naprostá spokojenosť, taký obdivuhodný optimismus ohľadom správy slovenskej, dovolím si jeden dotaz: Prečo ešte československá vláda do dnešného dňa neprijala ani tých 6 úradníkov do statusu administratívy, ktorým bude treba odovzdať správy žúp? Ja upozorňujem, pánovia moji, na to, že dnes máme 16 županov a ani jediný z nich nie je menovaný zo štátnych úradníkov.
Ráčte si predstaviť, pánovia moji, situáciu človeka, ktorý je poverený správou jedinej župy, ktorý je vyňatý zo svojho civilného riadneho povolánia, ktorý má zanechať riadnu existenciu a ktorý sa odhodlá k tomu, že za minimálny plat - vy ráčite vediet, že úradnícke platy oproti advokátnym sú minimálné - venoval sa verejnej službe štátnej. Z týchto 16-ti županov na Slovensku nie je menovaný ešte ani jediný. Preto žiadame decentralizáciu. Máme vedomie o tom, moji pánovia, že vynikajúci členovia županského sboru podali svoju žiadosť sem, a tie žiadosti riadne vystrojené po celé mesiace tu ležaly, až konečne patričný podateľ žiadosti sa zastydel a žiadosť svoju odvolal. Ale jak vy môžete žiadať stabilitu správy a oddanosť k verejnej službe, keď župan nemá zabezpečenú svoju existenciu? Nechcel bych sa dotýkať všech týchto osobných otázok, ale zas len jeden prípad odporučujem pánu ministerskému predsedovi k pozornosti. Pri menovaní a postupu správnych adminístrativnych úradníkov na Slovensku platia určité pravidlá, ktoré majú za základ určitý počet služebných rokov. Ráčte si pánovia predstaviť štátneho úradníka, ktorý má tie služebné letá na Slovensku vysedené a ráčte si predstaviť jednoho, ktorý tie letá vysedené nemá. Je známo, že zo slovenskej inteligencie, zo skutočnej, charakternej, národnej, demokratickej inteligencie nikto zo Slovákov v bývalej štátnej maďarskej službe byť nemohol. V našich očiach to nie je chyba, naopak, je to výhoda, máme-li dnes ľudí tak charakterných, ktorí sa do maďarských štátnych služieb vôbec nikdy nedali. Samosebou sa rozumie, to nie je analogia k pomerům vaším, poneváč štátna služba u vás neznamenala zapredanie svojho národnostného cítenia. Ale teraz sa stáva toto: Vy ste prevzali celý rad štátnych úradníkov takých, ktorí boli vo štátnych službách maďarského štátu, ktorí majú svoje letá vysedené. A výsledok je, že postup bývalého Maďarona, člověka snad i dnes ešte nespoľahlivého, je o veľa rychlejší a priaznivejší, než postup toho osvedčeného Slováka, ktorý pod maďarskou vládou trpel preto, že bol Slovákom. Z tohoto jednoho - dvoch prípadov ráčite vidieť, že ohľadom úpravy všeobecnej administratívy na Slovensku je práce veľmi mnoho a že je treba dobrej vôle a záujmu nás všetkých, aby sme tieto neporiadky na Slovensku konečne odstránili. Dnes ministerstvo s plnou mocou vystavené je kritike so všech možných strán, a stalo sa heslom to, že ministerstvo to nemá nielen plnú moc, ale ono nemá vôbec žiadnej moci. Ja bohužel proti týmto výčitkám nemám ani jediného argumentu. (Výborně! Potlesk.) Práve z toho, aby sme sa vyhnuli, pánovia, takému rozrušeniu našej celej štátnej správy, ktorá by nás v našom jestvovaní ohrožovala, je potreba rychle decentralisovať tú správu do tých hraníc, ktoré som naznačil. Celoštátne záujmy toho snesú, aby sa už jednou upravil pomer a kompetencia ministra s plnou mocou. Kol. Markovič včera uviedol prípady, a patriční odboroví ministri si toho iste povšimli, ako exponent ústredného ministerstva pražského sa môže s dešpektom vysloviť o ministrovi pre správu Slovenska. Tam prestáva autorita nie len ministrova, ale autorita štátna, jejž je minister s plnou mocou predstaviteľom.