Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Hruban.
Zapisovatelé: Špaček, Špatný.
212 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: minist. předseda dr. Beneš; ministři Černý, dr. Dérer, dr. Dolanský, Habrman, inž. L. Novák, Srba, Staněk, Šrámek, dr. Šrobár, Tučný, Udržal, dr. Vrbenský.
Z kanceláře sněmovní: sněmovní
tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 89. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Füssymu a posl. Pohlovi pro neodkladné zaměstnání, posl. Tayerlovi pro účast na Mezinárodní konferenci práce v Ženevě.
Byly provedeny některé změny
ve výborech. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte): Klub poslanců čsl. strany lidové vysílá do výboru zahraničního posl. Onderčo za posl. Šrámka.
Klub poslanců republikánské strany
čsl. venkova vysílá do výboru zahraničního posl. Malypetra
za posl. Udržala.
Předseda: Došly
některé dotazy, interpelace a imunitní věci.
Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Dotaz posl. Adámka a spol. ministru financí o předpisování daně z příjmu za léta válečná.
Dotaz posl. Adámka a spol. ministru financí o předpisování daně z obratu za rok 1920 berní správou v Chrudimi.
Dotaz posl. Bendy, Hvízdáka a súdr. ministru vnútra ohľadom rýchlej výpomoci požiarom postihnutým obce Čičmany.
Dotaz posl. Laube ministru národní obrany v záležitosti Antonína Šibravy, dělníka v Cholenicích, a náhrady škody jemu způsobené granátem.
Dotaz posl. dr. Luschky ministru vnitra o stížnosti obecní rady v Hevlíně n. Dyjí proti činitelům okresní politické správy znojemské.
Dotaz posl. Schälzkyho ministru sociální péče, že české organisace zaměstnanců vypovídají obchodní zaměstnance, kteří nejsou státní občané českoslovenští.
Naléhavá interpelace posl. Pohla, Brožíka, Draxla a druhů ministru veřejných prací, aby nabyl účinnosti zákon ze dne 25. února 1920, č. 143 Sb. z. a n., o účasti hornických zaměstnanců na správě dolův a o jejich podílu na čistém zisku.
Žádost okresního soudu v Opavě ze dne 8. října 1921, č. U VII 909/21-3, za souhlas k stíhání posl. inž. Junga, Matznera a Schälzkyho pro přestupky podle § 3 zák. shrom., § 23 tisk. zák. a podle čl. III., odst. 3. ze dne 15. října 1868, r. z. č. 142.
Odvolání imunity: Krajský soud
v Chebu odd. V. přípisem ze dne 17. října t. r. Vr 1827/21-5
odvolává žádost za vydání posl. dr. Baerana pro přečin
§ 491 tr. z. a čl. V. z r. 1862.
Předseda: Přikazuji výboru imunitnímu.
Dále od vlády došlo:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Min. předseda zaslal sem přípisem
ze dne 17. t. m., č. 29.976/21, vyjádření ministerstva národní
obrany k resoluci, týkající se dodržování nařízení ministerstva
sociální péče ze dne 27. prosince 1920 o dělnických mzdách
vojenské konfekce, jež přijata byla k návrhu posl. A. Nováka
v 83. schůzi posl. sněmovny dne 5. srpna 1921.
Předseda: Postupuji výboru sociálně-politickému, brannému a rozpočtovému.
Přikazuji výboru ústavnímu
toto usnesení senátu:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 3019. Usnesení senátu NSRČ.
o návrhu sen. Kadlčáka, Klofáče, Niessnera, dr. Soukupa a soudr.
(tisk. sen. 996) na změnu zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 328
Sb. z. a n., o organisaci kanceláře sněmovny poslanecké
a senátu (tisk sen. 937).
Předseda: Přistupuji
k pořadu schůze, a to k
1. pokračování v rozpravě o vládním prohlášení, proneseném v 86. schůzi dne 18. října 1921.
Uděluji slovo dalšímu řečníku
zapsanému, jímž je pan posl. Myslivec.
Posl. Myslivec: Slavná poslanecká sněmovno! Mám promluviti k prohlášení vládnímu, ve kterém jest obsažen program nové vlády. Jelikož již dva řečníci z našeho lidového klubu, kol. dr. Hruban a kol. Hlinka, k témuž předmětu promluvili, nebudu trpělivost vážené sněmovny dlouho napínati a omezím se jen na několik stručných poznámek k téže věci.
Velevážené shromáždění! Již zde mluvíme tři dni o programovém prohlášeni nové vlády, posuzujeme tuto vládu, kritisujeme, a ještě jsme neviděli vlastně žádného jejího skutku kromě toho předneseného programu. Program dobrý, mnohoslibný má každá vláda. Já za celý čas a jest to přece již několik let - své parlamentní činnosti jsem nepoznal ještě vládu, která by přišla se špatným nějakým programem. Všecky vládní programy, všecky trůnní řeči anno dazumal, jak jsme je slýchali, byly obsahem svým velmi dobré, ale více než slova, více než programy budou platiti skutky, a podle toho bude zajisté slavná sněmovna i tuto novou vládu posuzovati.
Naše stanovisko k nově vládě bylo zejména již obsáhle a důrazně tlumočeno prvním řečníkem kol. dr. Hrubanem. Já bych k jeho řeči jen ještě dodal, že náš poměr k nové vládě bude loyální ve smyslu jednoho z našich národních buditelů, pochovaného na královském Vyšehradě, který za své životní heslo si zvolil: "Pokud a kde Bůh žíti povelí, buď věren Bohu, vlasti a příteli!"
Takové bude naše stanovisko vůči nové vládě. Jest nám zadostiučiněním, že ustavením této vlády došlo vlastně na naše slova. My jsme hned po volbách loňského roku, když tvořila se nová vláda, vytkli, že má-li v Československé republice býti vláda národní, československá, pak že to může býti jenom vláda všech českých, slovenských, národně cítících stran. Jenže tehdy, více než před rokem, toto naše stanovisko nebylo sdíleno většinou, naopak bylo prohlášeno za justamentní požadavek, že ve vládní koalici nesmí býti zastoupena vedle jiných také strana lidová. Nuže, utvořila se tehdy vláda bez nás. To byla vláda koalice agrárně-socialistické. (Posl. dr. Juriga: Agrosodemia!) Ona jest již dávno nebožkou a o mrtvých jenom dobré, a poněvadž já skutečně nic dobrého o ní říci nemohu (Smích), proto ji přejdu mlčením. Ale že ta vláda z vlastních řad byla poražena, jest známkou ozdravění poměrů v naší republice, neboť základ tě vlády agrárně-socialistické nevyrostl na půdě české, slovenské, nýbrž byl importován z ciziny. (Hlas: Z Ruska!) To byla Leninova zásada: vláda dělníků a sedláků.
Jel jsem před krátkým časem Českou Třebovou - vraceli se zajatci z Ruska. Měli hlad a o blahobytu, jaký v Rusku je, mluvily jejich vybledlé tváře a jejich slzy. Přišla žena, vracející se z Ruska, a předložila peníz. Na 10.000 rublů zněl ten papír, desetitisícová bankovka! A žádala kousek pokrmu, který stál 3,60 K a restauratér jí vrací peníz a praví: Ten peníz nic neplatí. A ženě vytryskly slzy, že za deset tisíc rublů nedostane u nás ani sousto pokrmu. Já jsem si tu bankovku prohlédl a na ní byl uprostřed znak: kladivo a srp - vláda dělníků a sedláků. Ti dopracovali to v Rusku tak daleko, že za deset tisíc jejich rublů nelze u nás koupiti sousta pokrmu, kterým by se zahnal největší hlad. Tak daleko dospěly poměry v Rusku, odkud byla základní myšlenka prvé koaliční vlády ve zvoleném parlamentu Československé republiky. Teď ale již odpočívá, nechme ji tedy na pokoji.
Po vládě koalice agrárně - socialistické přišla vláda úřednická. A mne skutečně naplnilo tyto dny, včera a předevčírem, velkým potěšením rozhorlení, které jsem zde slyšel proti té úřednické vládě. Jenže přišlo až po roce, před rokem toho rozhorlení nebylo, ale je to stanovisko, které strana naše, lidová strana, zaujala hned, když vláda úřednická se utvořila. Tehdy prohlásila strana naše v Čechách: Stavíme se zásadně proti každé vládě úřednické, jakož neslučitelné s demokratickou ústavou. Z týchž důvodů nesouhlasíme s názorem projeveným v listě pana presidenta, že by úřednická vláda měla převzíti program bývalé vlády, jež přivedla stát nás na pokraj zkázy, a přiznáváme jí pouze ráz administrativy, záležející v upravení vnitrostátních poměrů a zavedení pořádku. Poměr naší strany k vládě bude vyčkávací a záviseti bude na podmínkách výše uvedených.
To bylo stanovisko, které před rokem zaujala strana, k níž mám čest náležeti, k úřednické vládě. A trvalo rok, než to stanovisko sdíleno jest tak všeobecně, jak jsme toho včera a předevčírem v řečech zde pronesených byli svědky. My jsme však obě vlády, i tu agrárně-socialistickou, i tu úřednickou, loyálně podporovali tam, kde šlo o zájmy celostátní, o zájmy naší republiky. (Výborně!) My jsme byli stranou vyloučenou z vlády, stranou, která mohla se oddati oposici. Oposice může býti prováděna proti vládě, nikdy však nesmí býti prováděna oposice proti státu, jeho základům a jeho potřebám. (Výborně! Potlesk.)
A vážené shromáždění, tím více budeme tuto zásadu zachovávati i vůči nové vládě, tím spíše, že jsme svými zástupci v této vládě také zastoupeni. My ji budeme loyálně, upřímně a oddaně podporovati ve všem a chováme jen vřelé a vroucí přání, aby se jí podařilo přivésti poměry naší republiky hospodářsky, finančně, sociálně, kulturně, národně a politicky na nejvyšší stupeň, jakého je možno docíliti.
Tím bych byl vlastně s řečí o stanovisku našem k vládnímu programu hotov. Ale když již jsem se ujal slova, dovolil bych si maličkou výstrahu dáti těm, kteří utvořili - řekněme - to významné souručenství, jež má za úkol povznésti a zvelebiti poměry v naší republice. Tyto dny četl jsem orgán "České obce učitelské" a tam píše se o úkolech nové vlády takto: "Považujeme ji za vládu, která má připraviti dohodu s Němci - a v tom směru opravdu není ve vládě význačných zástupců českého nacionalismu - a připraviti místo užší koalici pokrokové českoněmecké bez klerikálů. (Slyšte!) Splní-li ministerstvo Benešovo tento úkol, vykoná dílo vysoké ceny pro naši republiku." (Hlas: Hanba národním učitelům!)
Prosím, to jest stanovisko, tlumočené ústředním orgánem učitelstva, většiny učitelstva v naší republice. To jest stanovisko, které není jen tak nahodilé, není vymyšlené, není uměle zkonstruované, to jest stanovisko, které basíruje na určitých sděleních, které se opírá o určité předpoklady, které nebyly hozeny jen tak do větru. Tedy úkolem nové vlády jest připraviti dohodu s Němci a koalici pokrokovou českoněmeckou bez klerikálů.
Splní-li ministerstvo Benešovo tento úkol, vykoná dílo vysoké ceny.
Slavná sněmovno Národního shromáždění! Já jsem poslední z těch, kteří by chtěli hlásati nenávist k jiným národům. Stojíme na stanovisku křesťanské lásky a tím jest dán náš poměr k jiným národům. Nesmíme hlásati nenávist, nýbrž milovati svou vlast, ale jinou ne nenávidět. Já tedy nehlásám nenávist proti žádnému národu, tím méně bych ji hlásal vůči našim německým spoluobčanům. Mám za to, že i těch starých křivd, kterých jsme od Němců ve své vlasti, ve své domovině vytrpěti museli, že i těch zapomeneme, poněvadž jsme se stali vítězi a pány ve své domovině. Já jsem narozen na půdě národního rozhraní, pobyl jsem léta v uzavřeném německém území, prodělával jsem ty těžké boje za školu, kdy český živnostník byl bojkotován, dělník z práce propouštěn, úředník bytu zbavován, všichni pronásledováni, když chtěli svému českému dítěti opatřiti výchovu v mateřské řeči. Ale toho všeho nebudeme dnes vzpomínati. Poněvadž se však dává nově vládě za úkol připraviti koalici s Němci, připomenul bych s tohoto místa, co zatím již s tohoto místa zesnulý vůdce německých sociálně demokratických poslanců Seliger prohlásil v první své programové parlamentní řeči loňského roku: "Odstranění aliance s dohodovým imperialismem, odstranění aliance s Dohodou, zrušení všech svazků a vojenských úmluv, zřízení přátelských vztahů ke všem státům," ale především jmenoval k sovětovému Rusku, Rakousku a Německu. To prohlásil vůdce strany, která v německých kruzích obviňována je často z nedostatečného smyslu pro národní otázky.
Ale zde na těch lavicích sedí pánové ještě vyhraněnějšího nacionálního smýšlení. V těchto dnech četli jsme, že před forum mezinárodního soudu Svazu národů šli si stěžovati Němci z naší republiky a šli tam hájiti prý utlačovaná práva německé minority. A mezi těmi žalobci byl člen této sněmovny posl. dr. Medinger, týž poslanec, který roku 1915 v druhém roce války na sjezdu ústavověrných velkostatkářů v Praze pronesl řeč národnostně tak paličskou, že se neostýchal říci, v příštím parlamentě že musí býti stanovena jednací řeč německá a návrhy i jednání ve výborech že v jiné řeči než německé nesmějí býti vedeny. Až přijdou páni znovu si stěžovati, dovolím si tu řeč přečísti doslova, aby bylo viděti, jací to pánové chodí před Svaz národů žalovati, že jsou utlačováni s naší československé strany. (Obrácen k levici:) Když budete míti vždycky tolik práv, jako máte v naší republice, můžete býti spokojeni, a kdybychom my byli měli v Rakousku tolik práv jako máte vy, byli bychom bývali nejlepšími přáteli těch, kteří nám těchto práv poskytovali. Jestliže se tedy má připravovati konsolidace česko-německá, pak prosím, aby se počítalo s názory, jaké přednesl zde zesnulý již posl. Seliger a jak je zastával posl. dr. Medinger (Posl. Špaček: A jiní!) a jiní a jiní, a jestliže si někdo myslí, že se ti lidé, ti Medingerové změnili, když místo ústavověrných velkostatkářů se stali poslanci německo-nacionálního svazu, pak je velice na omylu, poněvadž starý strom se již nedá narovnat a Medingerové zůstanou Medingery, ať jsou v ústavověrném velkostatku či v demokratickém parlamentě. (Výborně!) Proto až budete tvořiti tu českoněmeckou koalici, pánové, račte dáti pozor. (Výborně!)
Velevážení pánové, to by bylo snad všechno, co bych měl říci, ale z toho citátu orgánu České obce učitelské vyplývá ještě jedno, že ta koalice, která má býti utvořena, má býti utvořena bez klerikálů. Klerikál je přezdívka a ono pořád ještě v naší veřejnosti není tolik slušnosti, aby se strany a směr pojmenovaly tak, jak se jmenují. Tedy akceptuji tento název klerikálů pro křesťansky, řekněme specielně katolicky smýšlející, ve veřejném životě působící elementy. Koalice bez klerikálů! No, zatím jsme v té koalici a nebudu kaliti vody a nebudu rušiti tu přátelskou lásku a ty styky, které v té koalici převládají. (Veselost.) Ono toho bude dosti, co přijde samo, neřku-li, abychom to napřed říkali, co přijde. Ale prohlašuji předem upřímně a loyálně: Budeme pracovati v nové vládě ve všenárodní koalici, poněvadž jsme přesvědčeni, že v naší republice, kde je něco přes 60% Čechů a Slováků, musíme držeti všichni pohromadě, jestli si nemají mnouti ruce ti, kteří usilují o život této republiky. (Výborně! Potlesk!)
Vážené shromáždění! Ale jestliže jedenkráte nastane situace, že budete chtíti tvořiti koalici bez klerikálů, bez otevřeně křesťansky smýšlejících živlů, pak prohlašuji, že my již jsme takové situace prodělali. My svoji existenci neopíráme o žádnou vládu a o žádnou koalici vládní, my svoji existenci opíráme demokraticky o masy lidu, které stojí za námi v našich radách pod naším praporem. (Tak jest! Potlesk.) O ty se opíráme. A jestliže chcete jednou tvořiti koalici bez nás, můžete, ale tolik řeknu: koalici proti nám nepodaří se vám již ustaviti a utvořiti nikdy.
Vážené shromáždění! V tomto vládním prohlášení je mnoho věcí, kterých bych se byl ještě rád dotknul, ale je tam stanovisko, že v době nejbližší bude prováděna úprava poměru církve ke státu. Dovolil bych si připomenout, že v té úpravě jedním z nejdůležitějších bodů je otázka výchovy mládeže ve školách. A jestliže zde včera s toho místa pan kol. dr. Markovič ujišťoval, že nynější ministr školství a národní osvěty nezapře svoji výchovu, nezapře ideje, ve kterých byl vychován, pak snad mohu říci, že také naši zástupci ve vládě - a mohu říci, že jsme poslali nejlepší muže do této vlády - nezapomenou také, že v té vládě zastupují křesťanský lid, a proto, až bude řešena otázka poměru církve ke státu, otázka školská, že budou pamětlivi toho, aby hájili práv křesťanských rodičů na křesťansko-náboženskou výchovu své mládeže. (Výborně! Potlesk.) Nebyl bych se toho dotkl, ale tentýž orgán České Obce Učitelské, jejž jsem v příčině poměrů o nynější nové vládě citoval, psal dne 1. září t. r. v článku "Před kulturním bojem": "Založení konfesijní školy znamenalo by konec republiky." (Odpor a výkřiky poslanců lidové strany.)
Vážené shromáždění! Před takovými živly bude dobře, když nová vláda bude se míti na pozoru před extremisty tu i tam. To může býti jenom vláda dohody, která musí již předem takovéto diktáty se vší slušností a se vší rázností odmítnouti. Kdo nám prohlašuje, že založení náboženské, konfesijní školy znamenalo by konec republiky, ten provádí teror, tím ošklivější teror, že chce velké části obyvatelstva tohoto státu vnutiti něco, co jest proti jeho svědomí. A ve věcech svědomí jest teror jistě nejzavržitelnějším.
Vážené shromáždění! To jest stanovisko, které bylo tlumočeno v listě, který není snad jen tak podružným orgánem, nýbrž orgánem vychovatelů mládeže, orgánem důležitého stavu v naší republice.
Ale ony poměry dnešní jsou již takové, že bych musil ještě dlouho mluviti - a já jsem slíbil panu předsedovi, že nebudu dlouho mluviti (Veselost.) - kdybych měl jen ty nejkřiklavější případy uvésti. Ale aspoň jeden křiklavý případ uvedu: V Hořicích na měšťanské škole visí celé týdny a měsíce výzva "Spolku volných myslitelů v Hořicích", že uspořádá v letošním roce nedělní besídky pro děti bez vyznání v náhradu za dosud neuzákoněné vyučování občanské laické morálky na školách (čte): "Besídkami těmito chceme za součinnosti našeho učitelstva podepříti mravnost naší mládeže vědecky a s vyloučením všech dogmat a předsudků náboženských, veškerý kulturní rozvoj naší mládeže dosud tak zhoubně ubíjejících." To je provolání, které jest vyvěšeno ve škole. (Posl. Špaček: To není špatné, pane kolego!) O tom může býti názor různý. To prohlášení, když bude viset někde na ulici, na veřejném návěští, pak bychom proti tomu nemohli nic namítati, ale pověsí-li se tam, kam chodí děti věřících, křesťanských, katolických rodičů, aby se tam psalo, že náboženství jest předsudkem a že zhoubně ubíjelo mládež . . . (Hlas: To tam není!) To tady jest: "Veškerý kulturní rozvoj naší mládeže dosud tak zhoubně ubíjejících". (Posl. Špaček: Předsudky!) Tady je: "Předsudků náboženských, veškerý kulturní rozvoj naší mládeže dosud tak zhoubně ubíjejících". Taková věc se může nalepit na náměstí nebo ve "Volné Myšlence", ale aby visela ve škole, na které poplatnictvo všech vyznání, věřící i také nevěřící, musí platit, to jest netaktnost, to jest něco, co si ani nyní líbit nedáme. (Výborně!)
Vážené shromáždění! Jestliže bylo ujišťována, že pan ministr školství nezapomene své výchovy, pak bychom chtěli zdůrazniti, aby zástupci naši ve vládě také pamětlivi byli toho, že v měsíci srpnu konalo se v naší republice 1100 schůzí a na všech těchto 1100 schůzích statisíce katolických otců a matek žádaly sobě náboženskomravní výchovu naší mládeže. (Výborně!) A jestliže jsem konstatoval, že v orgánu České Obce Učitelské prohlášeno bylo, že založení konfesijní školy by znamenalo takovou ránu, musím však konstatovati, že máme také učitelstvo již volné, nepodléhající teroru, učitelstvo, které si žádá náboženské výchovy mládeže. U nás v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ho máme několik tisíc, ale máme je zvláště na Slovensku, kde přítomný kolega náš Hancko jest předsedou zemského spolku učitelského, který zvláště se svými třemi tisíci členy stojí na stanovisku nábožensko-mravní výchovy ve školách. (Tak jest! Výborně! Potlesk.) A já pravím, že to není stanovisko nepřátelské, to jest stanovisko, které sdílí i věřící evangelíci, sdružení na Slovensku ve spolku učitelském. I Židé se vyslovili pro nábožensko-mravní výchovu mládeže. V témž spolku učitelském váš senátor, sociální demokrat, sám také pro náboženskomravní výchovu pracuje. (Posl. Roudnický: Tausik se modlil ve shromáždění! Posl. Johanis: To jest podařený sociální demokrat!)
Vážené shromáždění! Dovolte mi ještě několik malých poznámek. V prohlášení vládním zajímalo mne, že také s Maďarskem doufá náš pan ministerský předseda v přátelské styky. Já bych to vítal, ale přátelské styky musejí býti založeny na spravedlnosti. Včera zde byla slzící žena. Když se její muž v měsíci červnu odebral do Budapešti, byl tam zatčen pro podezření ze špionáže, z vyzvědačství, a od té doby je v maďarském vězení vězněn.
(Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Upozorňuji na to, že v maďarských věznicích jsou naši vězňové trestáni holí, že vedle toho, že jim byla uloupena svoboda, jsou ještě biti. (Výkřiky.) Vážené shromáždění! Ať je to jakékoliv, je to maďarské, a tím, myslím, jest řečeno všechno. (Hluk. Různé výkřiky. - Místopředseda inž. Botto zvoní.) Já mám za to, že ani přítel ze Slovenska nebude chtíti takové jednání schvalovati, když dá člověka uvrhnouti v Maďarsku do žaláře. Není tam sám, je tam několik desítek těch našich lidí nevinně vězněno, lidí, kteří tam jsou holemi biti a o jichž vysvobození a vyproštění až dosud bylo marně usilováno. Jest žádoucno, aby, než ty přátelské styky s Maďarskem budeme navazovati, abychom Maďary upozornili, že kulturní národ má také jistě povinnosti, a až bude hrabě Apponyi a Andrássy cestovati po Evropě a Americe a hlásati tam kulturu maďarského národa, aby jim také řekl, jakého hrubého násilí a nekulturního jednání se dopouštějí na našich vězních, což není jistě kulturního národa důstojno.
A ještě jedné věci jsem postrádal v prohlášení pana ministerského předsedy, v programu vládním. Poměr ke všem státům vyznačil a konstatoval, že také s Polskem hodlá navázati styky. Já bych novou vládu přímo prosil, aby ve své činnosti nezapomínala, že ve východní Haliči a také ještě jinde žije národ, který prožil již celou křížovou cestu utrpení. To jest národ ukrajinský. My zde máme na půdě naší republiky jednu ukrajinskou brigádu. Ona zde našla útulek a bylo by žádoucno, aby doznala větší ještě podpory se strany naší vlády, ale také aby i politika naše zahraniční byla pamětliva toho, že světová válka byla vedena za osvobození uhnětených národů, a mezi těmi uhnětenými národy jest také národ ukrajinský, národ, který prožil velikou školu utrpení, bohužel od svých vlastních bratří, a toho národa práva abychom vzpomněli i my, když jsme se z vězení dostali na svobodu, a abychom ukrajinský národ v jeho spravedlivých snahách podporovali, poněvadž on chce to, co Wilson stanovil ve své magna charta, totiž osvobození, aby nebyl ovládán vládou, se kterou nesouhlasí. (Hlas: Irové také!) Ovšem, Irové rovněž, a já se připojuji plně k tomu, co tlumočil náměstek Kristův včerejšího dne, když anglickému králi projevil přání, aby v tom vyjednávání mezi anglickou vládou a irským národem došlo se k blahodárnému cíli. Prosím tedy, aby ukrajinského národa naše vláda nezapomněla a dopomohla mu, aby byl zbaven otrockých okovů, jež dosud na svém těle nosí. (Posl. dr. Luschka [německy]: Jen jít blíže, ne choďme tak daleko, pane kolego!) Já jsem už o té věci mluvil.
V řeči pana min. předsedy dr. Beneše byla učiněna zmínka, že v nejbližší době bude uzavřena zahraniční půjčka. Mne by velmi zajímalo zvěděti, za jakých podmínek tato půjčka bude uzavřena a proč tytéž výhody, které naše vláda, uzavírajíc za hranicemi půjčku, poskytuje zahraničním bankám, neposkytuje našim domácím upisovatelům, poněvadž, kdyby tak učinila, mám za to, že by výsledky půjčky státní dopadly lépe, než jak dosud domácí půjčky dopadly.
A na konec bych jen bratrům Slovákům (Čujme!) chtěl tlumočiti své přání, poněvadž včerejšího dne slovy tak vřelými se jejich práv, jejich tužeb, jejich potřeb zastal jeden z mluvčích komunistické strany, pan kol. dr. Šmeral. Vyslovuji jim k tomu blahopřání, ale připojuji hned také výstrahu, aby pamětlivi byli přísloví: Pánbůh mne chraň před takovými přáteli, před nepřáteli se budu chrániti sám. Jestliže neočekávaně s komunistické strany se Slovensku najednou s celou hojností uděluje - aspoň s této tribuny - všecko, co si srdce jejich přeje, pak mám všechnu příčinu podívat se na toho dárce a tázat se, zda to myslí upřímně. Mám za to, že řečníkem naším se slovenské strany bylo to již tlumočeno, že Slováci v tomto parlamentě jsou doma, že Slováci v tomto parlamentě naleznou podporu pro všechny své spravedlivé požadavky a že nebudou čekat, až se jich zastanou komunisté.
To jsem chtěl prohlásit a těch
několik poznámek přičinit. Nové vládě na její dráze přeji hojně
trpělivosti a zdaru. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Sajdl.