A nyní, pánové, ještě několik slov o Burgenlandu. Z jisté šetrnosti a určitých taktických důvodů nechci zatím podrobněji vcházeti na rozbor napomenutí, kterého se dostalo našim ilusím tím, že Italie odstrčila dosti příkře pana ministra zahraničních záležitostí dr. Beneše od sprostředkování. O tom, co my pokládáme za nutné říci proti monarchistickým tlupám uherským, o opatření, které v tomto ohledu považujeme za účelné, mluvil již soudruh Burian včera. K zdůraznění jeho projevu výslovně konstatuji, že nám jest známo, že uherské tlupy jsou vlastně dobře organisovanou, vyzbrojenou, disciplinovanou armádou a že včerejší projev soudr. Burian a stal se po velmi dobré úvaze a na výslovné usnesení našeho klubu.
Doplniti to chci ještě jedním. Jsme dalecí toho, abychom myslili, že překonáním nebezpečí tlup a rozřešením otázky Burgenlandu bude nebezpečí monarchismu odstraněno. Naopak, po mém dojmu bude pak toto nebezpečí ještě větší. Až nebude mezi Vídní a Budapeští žádné jablko sváru, a až otázka Burgenlandu rozřešena bude způsobem na venek velmi přijatelným, demokratickým plebiscitem, až rakouští křesťanští sociálové budou moci bez přerušení a zastávek na hranicích nerušeně navštěvovati rychlíkem monarchisty maďarské a maďarští monarchisté křesťanské sociály ve Vídni, pak bude nebezpečí monarchismu akutní a možná, že ještě větší než nyní, když Burgenland toto nebezpečí ještě připomíná a neodhaluje. Obě země, rakouská i maďarská, budou se cítiti za jedno, jako země postižené neštěstím porážky. Uherské obilí bude s to doplniti zahálející, málo zaměstnané a málo živené rakouské fabriky. Monarchismus bude míti pro sebe na venek hesla poměrně populární: chléb a práci, velké hospodářské území. Bude míti na své straně hesla dnes velmi milá velkým hospodářským státům ententy: obnovení pořádku, autority v Evropě a rozšíření a upevnění fronty proti sovětovému Rusku.
Upozorňuji prostě, že dnes již myšlenka celní unie mezi Rakouskem a Uherskem jest předmětem vážných úvah. I zde s hlediska tohoto nebezpečí idea Československé samostatnosti vede jinam, než kam je namířeno kormidlo zahraniční politiky. Ne do kapitalistické Francie, nýbrž po bok mezinárodní organisace proletariátu, do nejužšího styku také s proletariátem vídeňským a uherským a společně s proletáři všech národů do nejužší blízkosti sovětovému Rusku.
Nebudu mnoho mluviti o tom, jaké předpoklady by musily býti pro tuto politiku zahraniční, mohl jsem pouze nadhozeně narýsovati, jaké předpoklady by musely býti ve vnitrních našich poměrech. Jest samozřejmé, že tuto politiku nemohl by dělat stát při nynějším nenávistném poměru vůči dělnickým massám a při dnešním oficielním nazírání na poměr k spoluobčanům německé národnosti. Tolik chci však přece jen naznačiti určitěji, že zle by mohlo býti, kdyby po vyrovnání rozporů nastalo sblížení mezi Rakouskem a Maďarskem a kdyby hned dokonce vznikla unie Rakousko-Uherská, jež by nutně musela posíliti v Uhersku snahy po restituci a kdyby v té době pořád ještě nebyla rozřešena otázka Slovenska. Zde v Praze nemáte ponětí, jak odcizen je lid v massách na Slovensku vám, vládním pánům v Praze. Je hodina dvanáctá, aby se politika vůči Slovensku v základu změnila. Rozřešiti problém slovenský byli byste schopni jedině tehdy, když byste se nedívali na Slovensko zrakem povýšenců, jako na zemi dobytou, nýbrž na kolonii, jako na svérázný kraj, kde nedůvěra a separatismus mohou býti překonány jedině moudrým, včasným, dobrovolným poskytnutím co možno největšího stupně autonomie. Ale místo toho, jako proti nám, proti dělnictvu, také tam jste se pokusili uplatniti princip moci, zříditi lidu cizí vládu protěžovaných, ve většině kvalifikací i morálně ne nejlepších lidí, poslaných tam z Čech a ze Slovenska, z domácích lidí jen malé skupiny několika s vámi spjatých rodin a stejně v Přikarpatské Rusi.
Pánové, já výslovně pravím, že nepovažuji za rozřešení slovenského problému autonomii formální, jak po ní volá na př. slovenská strana lidová nebo národnická. Není možno přehlížeti geografické položení, geografický útvar Slovenska a souvislou s tím politiku soběstačnosti. Není možno přehlížeti, že taková autonomie formální, jak se žádá, jest pouze, abych tak řekl, změnou fasády, změnou pouze rady osob v nejvyšších správních úřadech, v soudních místech, která přivede nové lidi k ukojení ctižádosti, k úřadům a hodnostem, ale vlastních vrstev, vlastních poměrů a života malého chudého a středního slovenského lidu by se dotkla velice málo. Po našem názoru nic nepřekáží, aby se ihned přikročilo ke konkretní, praktické práci.
Již včera volal soudr. Burian: "Vypište ihned na Slovensku a v Podkarpatské Rusi obecní volby, dejte autonomii, dejte právo, dejte moc rozhodovat domácím slovenským lidem u nejnižší buňky státní organisace, umožněte uplatniti svéráznost, vliv, touhu po samostatnosti, po sebevědomí, ctižádost lidu v tomto ohledu." Já však pravím dále: Začněte ihned s opatřeními, která se mohou bez dlouhého jednání ústavního výboru zítra začíti cestou administrativní, proveďte je na Slovensku, všude, kde jest možno, aby dostali řízení správy sami do rukou a mohli se uplatniti lidé tam domorodí. Jen tam, kde jinak naprosto není možno, aby byla poskytnuta česká výpomoc. Zanechte té nedůvěry proti slovenskému lidu, poněvadž, když vy budete míti nedůvěru v srdci, nemůžete čekat, že jejich důvěry dobudete. Pokud tam posíláte české lidi, ať to nejsou lidé, kterým by v Praze nikdo ani nepodal ruky, jako je polic. ředitel Klíma, nýbrž kvalifikací a mravně nejlepším lidem, kteří tam nebudou dělat nafoukané pány, nýbrž rádce, pomocníky, učitele, bratry chudého prostého lidu. A co dělá vláda jako taková pro jazyk slovenský! Vzpomeňte si, jak jazyková otázka všem byla symbolem, když jste museli zápasiti ve Vídni. Já jsem s mnohými z vás provedl velice kombinované zápasy politické za uplatnění jazykového práva, když se zápasilo o úřední řeč; nebyl to jen zápas, aby byl dán cejch české moci, nýbrž právě vy, kteří jste stáli na národním stanovisku, byli jste si vědomi, že dokud svéráznost národní nedostane se do všech oborů lidské činnosti, do techniky, fabrik, vědy, kanceláře, vojska, ani jazyk linguisticky, čistě národně nemůže se vyvinouti tak, aby byl jazykem národa úplně vyvinutého nejen politicky, ale i kulturně suverenního. A prosím, co se děje v tomto směru na Slovensku? Slovenský lid pod hrubou halenou, namnoze bez znalosti čtení a psaní, jest čistý lid, široké duše, nepokažený cynismem kapitalistické civilisace západní, dobrý, prostý, současně však nadaný bystrostí a přímočarostí myšlenek, čímž je velice příbuzný ruskému lidu.
V jazykové otázce tento lid, prosté jeho vrstvy, neměly by přímé účasti, ale představte si, že by v tom viděly projev dobré vůle, kdyby ve chvíli, když by vláda v Praze, která se o sobě domnívá, že jest jeho osvoboditelkou, si vzpomněla, že má pro svůj jazyk, který je svérázný, měkký a čistý, který také v jeho svéráznosti máme my po svém způsobu rádi, porozumění, že my pod stoletým maďarským jhem nemohli jsme vypěstit svůj jazyk z primitivnosti, že nemáme vědecké knihy slovenské, že nemáme technické literatury slovenské, že nemáme slovenské encyklopedie, slovenského naučného slovníku, představte si, kdyby jen taková maličkost byla, že by vláda řekla: My okamžitě začneme pro Slováky vydávati slovník naučný, v tom ohromném sporu třídních zápasů byla by to maličkost, na velkých liniích světového vývoje by to nic nebylo, ale v denních starostech, které nám zakalují pohled a komplikují naši práci mnohem více než rozpory, které zde jsou, které odstraníme které musíme probojovati, tato maličkost by vykonala velmi mnoho. Ale mám dojem, že propadáme stejné zaslepenosti, které propadá každý, kdo dosáhne moci, jako jí byli zaslepeni Němci ve Vídni proti Čechům. Je nedostatek pochopení pro Slovensko u nás. Upozornil jsem vás, jak je těžká mezinárodní situace prvě se slovenského hlediska. A ovšem to jedno, čím je opravdu v daných poměrech, pokud je možno, přiblížiti se, to je ton, to je slovo, ale ovšem to není jen ton a slovo, je to čin sociální. Právě ta jednoduchost, prostota ruského lidu, přímočarost a bystrost jeho myšlení, neznalá, abych tak řekl, úskoků, neznalá těch ohledů, které societa příliš komplikovaná jednotlivci a jednotlivým vrstvám ukládá, právě ta by měla pro nás porozumění, právě ta by nás mohla vítati a vítala by nás jako osvoboditele, kdybychom se k ní přiblížili nejen řečí, ale i srdcem Táboritů a Husitů. To není náhoda, že je na Slovensku komunismus tolik rozšířen. Já vám zcela otevřeně říkám, že my tam nepřeháníme organisační sílu naší strany. Tam opravdu jest komunismus mnohem více a šíře než v organisacích, zachycených ve formálních politických útvarech, tam je vytvořen v srdcích, tužbách a snech při přímo bojovném odhodlání tamějšího lidu. A takový ten lid je a ten lid má právo na své sebeurčení tak, jak se historicky vyvinul a jak zde před vámi stojí. Žádná vláda nemůže si bráti právo uměle ho přepracovati podle svých třeba nejlépe míněných představ a ideálů, ona musí jen dáti harmonický a logický výraz tomu, co v tomto národě je. Učiňte, co můžete hned zítra učiniti a já, komunista, nechci vám mluviti o dalekých cílech, nýbrž říkám: počněme hned zítra a dejme se do práce. To znamená, vyžeňte ze Slovenska všechny, kdož dělí nás tam od skutečného lidu. Odstraňte byrokracii, odstraňte keťasy a reakcionáře nejen české, ale i maďarské, židovské a německé. Odstraňte tam četníky! (Hlas: V první řadě Mičuru!) Pak můžeme říci, že podruhé jsme dobyli a osvobodili Slovensko a ono bude dostatečně pevnou hrází proti monarchismu. Tím splývá problém slovenský s problémem tohoto státu a tím splývá problém slovenský a problém tohoto státu s problémem otázky dělnické. Jeho rozřešení není pouze formou autonomie pro Slovensko, nýbrž odstranění dnešního režimu v celé Československé republice. Společný cíl pracujícího lidu československého, německého, maďarského, polského je nastolení vlády, opírající se o široké vrstvy pracujícího lidu, vláda dělníků a malých rolníků, vláda, která pomocí aktivní síly mass proletářských a středních vrstev socialisovala by bez náhrady velkobanky, velkostatky a velký kapitál milionářů při úplném šetření soukromého vlastnictví a vlastníků drobných a středních. Jedině to je základ pro rozřešení otázky slovenské a všech těžkých problémů nynější doby a tohoto státu.
Ku konci, pánové, o státních vnitrních
poměrech jen tri věty, kterými chci podtrhnouti to, co již podrobněji
projevil první řečník naší strany soudruh Burian. S klidem,
avšak zároveň s vážností konstatuji, že přímé zasahování presidenta
republiky do politických poměrů, zejména proti naší straně, zasahování,
chráněné censurou před odpovědností, vyvolává mezi dělnictvem
stav stupňujícího neklidu. Nemožné konfiskace a neposkytnutí amnestie
politickým vězňům, jejichž souzení se dálo pod tlakem a ne před
příslušnými porotními soudy, což při nejmenším mělo vliv na výši
rozsudků, považujeme za příznak toho, co pres změnu vládní je
právnickým stabilisováním v tomto státě. Byli jsme překvapeni,
že těchto věcí ve vládním prohlášení nebylo dotčeno a nemáme jiného
prostředku, než bez rozčilení, s klidem to uvésti na vědomí všech
svých stoupenců a všeho dělnictva. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má pan posl. dr. Markovič.
Posl. dr. Markovič: Slávna snemovno! Iste, že sú v politickom živote prekvapenia, na ktoré musíme byť všetcia pripravení a takéto prekvapenie zažila táto snemovna pred niekoľko chvilkami. Počuli sme asi pred hodinou hovoriť s tohoto miesta posl. Hlinku tónom umierneným, tónom dobrej snahy, tónom porozumenia pre potreby jednotnej práce a bez tónu, ktorý sme počúvali dosiaľ v rečiach príslušníkov slovenskej strany ľudovej. Na miesto ich vystúpil na toto podium včera kresťanský sociál Lelley a dnes doplňuje jeho vývody posl. Šmeral.
Vážené shromáždenie! O slovenský ľud je dobre postarané! (Posl. Koudelka: Až na ten slovník!) Posl. Lelley a posl. Šmeral sa spojili, aby uhájili jazykových a národných práv slovenského ľudu, spojili sa, aby rozdúchali na Slovensku ducha autonomie, aby rozdúchali na Slovensku ducha separatismu a tak, aby priložili zase jeden kamienok k tej rozvratnej práci, ktorá smeruje k oslabovaniu republiky, aby priložili zase jedon kamienok k tej rozvratnej práci, ktorá smeruje k rozbitiu rad proletariátu a aby hodili medzi český a slovenský proletariát otázky národnostné, otázku národnostnej nespokojenosti a aby tým zase poslúžili tým cielom, ktorým slúžia a ktorým, ako sa zdá, slúžiť neprestanú.
Vážené shromáždenie! Tieto tóny, tento program je iste veľmi zajímavý od rečníka strany, v ktorej slovenský pracujúci ľud zastupuje pán posl. Svetlík, pan Tausik ze Žižkova, potom Krejčí, ktorí rozhovoria sa o zastupovaní záujmov slovenského ľudu. (Posl. Tausik: Markovič jako novopečený soc. demokrat!) Markovič a znali na Slovensku skôr jako pána Tausika, na Slovensku znali dr. Markoviča i slovenský proletariát skôr ako pána posl. Tausika. Vážené shromáždenie! Je tam posl. Borovszký, posl. Surányi, posl. Nagy, je tam pisateľ ódy na Karola a maďarské honvédské vojáky poslanec Darula, je tam pisateľ listu, o ktorom sme počuli toľko v poslednej dobe. Sú tam všade všeljakí Žánovci a Jabůrkovci atd. atd. A všetcia títo, vážené shromáždenie, nemajú inej starosti než, aby hájili jazykové práva slovenského ľudu proti tým Čechom a aby dávali poučenia o tom, akým spôsobom majú byť jazykové práva uplatnené a jak nesmia byť od českej strany šlapané!?
Ale, vážené shromáždenie, ja myslím, že tento hlas v prvom rade platí o organizáciach slovenského robotníctva, ktoré zatým ešte stoja pod vedením komunistov, a ja bych bol rád, keby si robotníctvo toho hlasu všimlo, keby žiadalo od svojich organizácií, aby dostaly slovenských sekretárov, aby sa v tých organizáciach komunistov slovenských čo najskôr uplatnila ich slovenčina, aby sa tam nezavádzala pod titulom medzinárodnosti maďarčina. (Výborně!) Bol bych rád, keby sa po tejto stránke komunistické organizácie na Slovensku všimly tohoto hlasu, a keby ich tento hlas primal k tomu, aby neboly pod titulom medzinárodnosti maďarisované, aby neboly ovládané maďarskými sekretármi ako boly za Maďarska, keď nebolo slovenským soc. demokratickým organizaciam dovolené svoj slovenský ráz ani v najmenšej miere uplatniť.
Čo sa týka veľkých separatisticko-autonomistických výkladov p. kol. Šmerala, prajeme mu mnoho zdaru na tejto ceste. Ja som presvedčený, že týmto programom a hlásaním tohoto programu najde pôdu medzi protirepublikánskými živlami všade tam, kde ho nevytlačili ešte lelleyovskí kresťanskí sociálovia. (Předsednictví se ujal predseda Tomášek.)
Vážené shromáždenie! Abysme prišli k vlastnému thematu, tu predovším chcem poukázať na jedno. Parlamentarisácia vlády nie je úplná, menovite pokial ide o osobu ministra pre správu Slovenska. Ministrom pre správu Slovenska sa stal i naďalej úradník, človek politicky neexponovaný, v čelo Slovenska nebol postavený dôverník politickej nejakej strany. Uvažovalo sa dlho, než sa rozhodlo, akým spôsobom riešiť túto otázku, a po týchto úvahách, menovite po zkušenostiach s dvoma parlamentními ministry prišlo sa k tomuto výsledku. Ako v celej republike i na Slovensku nie je ani jediná strana tak silná, žeby na vlastnú odpovednosť a s primeranou váhou a autoritou mohla sama jediná vziať do svojich rúk správu jednej časti tohoto štátu. S touto povahou veci, z ktorej vyplývala koaličná vláda, súvisí, že i na Slovensku je ťažko možno, aby v čele správy slovenskej bol postavený dôverník jednej alebo druhej strany bez nebezpečia, že by nebol skutočne správcom všetkých. Preto ukázalo sa účelnejším postaviť v čelo Slovenska nepolitika-úradníka, od ktorého možno predpokládať, že práve preto, že nie je politickým exponentom žiadnej strany, bude sa snažiť uplatnovať na Slovensku koaličný systém a koaličný program, ktorý viedol k vytvoreniu koaličnej väčšiny a utvoreniu dnešnej vlády.
Ovšem, ctená poslanecká snemovno, práve z tejto okolnosti vyplývajú i zvláštné úkoly, zvláštné povinnosti, ktoré za dnešných pomerov pripadajú ministrovi pre správu Slovenska a ktoré sú odlišné čo do jeho postavenia dnes, nežli boly v jeho postaveniu ako splnomocnenca vlády úradníckej. Z tohoto vyplýva, čo si iste uvedomuje i p. minister pre správu Slovenska, že i na neho sa vzťahujú slová vládneho prehlášenia, podľa ktorých "nová vláda bude výrazom nových pomerov v parlamente a bude dôsledne a loyálne plniť program smluvený medzi zástupci strán. Je to tedy parlament, ktorý má rozhodovať a bude rozhodovať", a ďalej, že nová vláda bude výrazom vašej vôle, "nová vláda je a bude vykonávateľkou vôle Národného shromáždenia". To znamená, ctená snemovno, že za dnešnej éry, za éry parlamentárnej vlády, za éry, keď minister pre správu Slovenska je zmocnenec takejto vlády, musi prestať na Slovensku system byrokratickej samovlády. Minister nemôže vládnuť sám nad slovenským ľudom, bez neho a proti nemu. Ak vláda má byť vykonávateľkou vôle parlamentu, poťažmo vôle väčšiny, musí jej zmocnenec na Slovensku v tej istej miere počítať s vôlou a názorom slovenských príslušníkov koalovaných strán a nemôže bez ich vedomia a po prípade súhlasu rozhodovať tam, kde ide o zásadné otázky, týkajúce sa správy Slovenska. Minister na Slovensku iste nebude chceť byť "bezmocným bez dôvery a spolupráce zástupcov ľudu", ako nechce takým byť podľa svojho prehlásenia naša vláda a práve preto musí si vytvoriť minister pre správu Slovenska sbor, ktorý bude orgánom spolupráce slovenských príslušníkov, slovenských strán. (Výborně!) Forma sa iste najde, tak ako bez zvláštnych zákonných ustanovení nutnosť vytvorila svoj u pätku alebo vytvoruje práve teraz, svoju pätnástku. Menovite musí počítať minister na Slovensku s tým, že pri posledných voľbách vyslovila sa polovička slovenského voličstva za program socialistický, na čomž nemení ničoho okolnosť, že v tábore socialistickom nastalo v poslednej dobe na Slovensku rozpoltenie.
Minister na Slovensku je si iste vedom toho, že práve tam je robotníctvo vedľa pracujúceho ľudu rolnického hlavnou oporou československej republikánskosti a jednotnosti. Minister vie, že veľkokapitalisti, veľkoobchodníci, veľkostatkári a veľkopriemyselníci sú nielen odvekými nepriáteľmi pracujúceho ľudu, ako všade inde, ale že sú i nepriatelia tohoto štátu vzdor jeho terajšiemu kapitalistickému rázu.
Minister na Slovensku bude si iste vedom toho, že vo vzriastajúcom odporu maďarského, židovského a i pseudonacionálneho veľkopriemyslu, veľkostatkárstva, veľkoobchodu atd. atd. proti pracujúcemu ľudu sú na Slovensku nielen všeobecné snahy kapitalistické a protisocialistické, ale i snahy rozvratné a protištátne. Preto vláda a jej zástupca na Slovensku musí zvlášte dbat toho, aby pod heslom podpory rozmachu nášho priemyslu a obchodu, o ktorom hovorí vládne prehlašenie, neposkytovala vláda na Slovensku pomocnú ruku k rozmachu exponentov irredenty a reakcie a postupnému soslabeniu a utlačeniu republikánsky smýšlajúceho delnictva. Vláda musí mať stále pred očima, že vyvolávanie nezamestnanosti, stávok atd. na Slovensku má nielen pozadie hospodárske, ale i politické, a že to pozadie politické nejaví se len z ľava, ale i z prava. A že tendencie z prava sú štátu o mnoho nebezpečnejšie, ako už dnes tendencie z ľava. Ja len pripomínam Handlovú, pripomínam Krompachy, kde riaditeľ závodu "Rimamuránskošalgotarjanskej" spoločnosti Biró má dnes odvahu zavolať k sebe vodca robotnictva a vyhrožovat mu, že ho prepustí, jestli nevstúpi do organizácie kresťansko-sociálnej. (Hlas: Máme zákon o teroru!) Ja pripomínam mnohé a mnohé bezdôvodné prepustenia dělnictva všade tam, kde ešte má silný vliv tradicia maďaronská, v Gemerskej, Handlovej a inde na Slovensku, ja pripomínam chovanie sa veľkostatkárov voči zemedelskému robotníctvu preto, abych i pri tejto príležitosti upozornil vládu na nie v malej miere protištátnú tendenciu, ktorú postup veľkopriemyselníkov a veľkostatkárov na Slovensku proti robotníctvu má. Preto specielne na Slovensku bude muset vláda venovat zvláštnú pozornosť vzrustajúcej nezamestnanosti a bude povinná zvlášte chránit robotníctvo proti tomu, aby bezdôvodne bolo hromadne prepúšťané z práce.
A pri tejto kapitole. vážené shromáždenie, dovoľte, abych sa len v krátkosti dotknul včerajších slov kol. Buriana o poslednom tak zv. vlastizrádnom odhalení na Slovensku, menovitě tých slov kol. Buriana, ktorými zdôrazňoval, že komunistov od horthyovcov oddelujú hroby proletariátu.
Vážená snemovno! Ja verím, že táto prepasť je tu, pokiaľ ide o kol. Buriana a pokiaľ ide snád o jeho české súdruhy. Ale, vážená snemovno, táto prepasť nie je tak veľká medzi všetkými tými, ktorí svojho času postavili sa na Slovensku pod rudý prápor Bely Khuna a z ktorých sú dnes velmi mnohí, ktorí nachádzajú sa pod bielym práporom kresťanských socialistov. Jestliže kollegovia z komunistickej ľavice tomu neveria, tu bych len poukázal na Krompachy a na Handlovú. Uvádzam len Krompachy, na ktoré svoj ho času boli tak hrdí a vyzývam ich, aby sa podívali tam do soznamu organizovanych prívržencov kresťansko-sociálnej stránky; v tomto soznamu uvidia mená mnohých a mnohých svojich bývalých súdruhov, ktorí ešte pred pôl rokom alebo rokom boli vedení v soznamu komunistickej organizácie. A tak ako v Krompachu, vážené shromáždenie, tak je to na Slovensku na veľmi mnohých a mnohých miestach. Všade tam dnes tí, ktorí nechcú našu republiku, tí, ktorí túžia po návratu starého Uhorska, prichádzajú k tomu presvedčeniu, že pomocou komunistickej stránky tento svôj ideál sa im nepodarí uskutočniť, ako to verili ešte snad pred dvoma roky nebo pred rokom, a tak prechodia k horthyovským kresť. socialistom.
Tedy, vážená snemovno, zdôrazňujem, že jestli je prepasť medzi kol. Burianom a horthyovci, nie je ona veľmi ďaleká, naopak, je veľmi blízka na Slovensku medzi mnohými a mnohými, ktorí sú dnes prívrženci komunistov a zájtra prívrženci kresťanských socialistov.
Ctená poslanecká sněmovno! Pomerom na Slovensku chce venovať naša vláda zvláštnú pozornosť a temu chce dať prejav hlavne tým, že do konca r. 1922 chce previesť na Slovensku župne sriadenie. Máme porozumenie pre dôvody, ktoré viedly vládu k tomuto postupu; je to v prvom rade zavedenie demokratických foriem miestnej správy v prvom rade na Slovensku a okolnosť, že nemožno previesť celú župnú reformu naráz. Ale, ctená poslanecká snemovno! Dotýkalo by sa nás veľmi nepríjemno a neradi bysme videli, keby prevedenie zákonov o župnom sriadeniu malo sa stať iba na Slovensku a kebysme v takomto postupu prevádzania zákona o župnom zriadení zistili ústupky snaď nejakému českému anebo moravskému autonomismu a odpôrcom župnej reformy v Čechách a na Moravě vôbec. Takýto ústupok by mohol byť začiatkom konca župnej reformy v celej republike, a preto bysme sa proti niečomu podobnému museli ohradiť čo najrozhodnějšie. Zavedenie jednotného systému správy v celej republike je predpokladom zániku rozvratných teritoriálnych, autonomných a separatistických snah, poťažmo vedie k tomu, aby sa tieto snahy uplatňovaly v postupnom vybudovaní zdravej decentralisácie a účelnej samosprávy v nových župách, okresoch a obciach. Ovšem jestli vláda pomýšľa na prevedenie zákona o župnom sriadení na Slovensku v najbližšiej dobe, nesmie zapomenúť, že nemá ešte poriadok s mestami so sriadeným magistrátom a že dokiaľ nebudú městá so sriadeným magistrátom zrušené, je organicky nemožno previesť sriadenie župné. Preto pripomínam vláde i pri tejto príležitosti, aby čo najrychlejšie na riešenie tejto otázky pamatovala a drahé, nákladné a nedemokratické magistráty zrušila.
A tu, ctená snemovno, dovoľte niekoľko poznámok na dnešný výklad pána kol. Hlinky. Pán kol. Hlinka má obavy, že prevedením župneho sriadenia urobíme skok do tmy. Vážené shromáždenie, my týchto obav nemáme. Predsa všem nám, ktorí vieme, v čom pozostáva zákon o župnom sriadení, je jasné, predovším jedno, že zákon o župnom sriadení pripúšťa účasť veškerého občianstva na miestnej správe, poťažmo na správe župnej a okresnej v najširších rozmeroch, tak ako pripúšťa zákon o volbě do Národného shromáždenia účasť veškerého občianstva na zákonodárstve štátu. Tohoto, vážené shromáždenie, v starom župnom sriadení nebolo, my predsa veľmi dobre vieme, že staré maďarské župy boly ohniskom, kde udržovala a odkud hájila svoje výsady dedičná šlechta. Nesmíme zapomínať, že v prípadoch, na ktoré sa odvoláva posl. Hlinka, nebola hájená župná autonomia, že v týchto prípadoch nebolo hájené občianstvo župy, neboly hájené práva a záujmy tisícov a desaťtisícov, ale šlo čiste o hájenie privilegií šlechtickej kasty, ktorá na župných domoch vládla. Vieme veľmi dobre, že bývalé tak zvané župné zastupiteľstvá boly sice župné, ale nikdy zastupiteľstvá, poneváč nezastupovaly obyvateľstvo župy. Vytváral to systém virilismu a census, ktorý bol základom pri voľbách. Tedy nejakým spôsobom pomýšľať na to, aby bol zachovaný dnešný župný systém, to, myslím, by znamenalo snahu, zachovať posledné pozostatky maďarismu.
Vážené shromáždenie, pán posl. Hlinka hovoril i o autonomii; ovšem - zdôrazňujem - celkom iným tónom, než sa hovorievalo pred tým, tónom, ktorý dáva nádej na možnosť vážnej a seriosnej diskusie o týchto otázkach. Dnes bych sa do tejto diskusie nepúšťal, ale chcem poukázať na jedno: Pánovia, odvyknime si odvolávať se na veci, ktoré žiadnym podkladom niečoho byť nemôžu. Neodvolávajme sa na všelijaké pittsburské a clevelandské smluvy, povedzme si už jednou, vážení pánovia, uprimne, že jestli chceme autonomiu, nepotrebujeme na to dokumentov, nepotrebujeme k tomu podkladov, ktoré nemôžu slúžiť za základ a ktoré sú základom falošným. (Hlas: Sú to falsifikáty?)
Vážení pánovia, to nie sú falsifikáty, ale nie sú to žiadne magni charti, nie sú žiadne dokumenty.
Úmluvy tie sú proste prejavy niekoľko občanov, ktorí nemali k tomu zvláštnej plnej moci ustanovovať, ako si predstavujú pre prípad zdaru nasej revolúcie úpravu tohoto štátu. Vážené shromáždenie! Čítal som niekde, tuším vo "Slovákovi", o nejakej takej magna charta, že sa tam odvolávali tiež na mňa. Jak som prišiel k tejto cti, naprosto neviem, ale viem, že som vždycky čo najrozhodnejšie - a my všetcia, čo sme boli v Rusku - protestovali proti tomu, aby nejaký taký prejav, nejaký takýto dokument bol vydávaný, poneváč sme sa nepovažovali za oprávnených k tomu, aby sme niečoho podobného vydávali. My neboli sme za hranicami oprávnení, aby sme určovali štátnu formu budúcej Československej republiky. Mali sme povinnosť, aby sme pomáhali ju vybojovať a menovite, aby sme pomahali Rakousko-Uhorsko zrušiť, ale nemali sme povinnosti ani práva, aby sme určovali základné formy, podľa ktorých republika bude utvorená. Preto, vážené shromáždenie, o prejavoch takýchto, o nejakej pittsburskej smlúve, alebo o clevelandskej dohode, vlastne nevedeli sme v Rusku, kdo za tým prejavom stojí; clevelandský prejav hovoril o naprosto nemožnom štátnom útvare, pri tom mali sme obavy, či za tým nestoja tí samí ľudia, ktorí ešte pred niekoľko mesiacov, koncem 14. alebo počiatkom 15. roku robili zrovna také prejavy, že Slovensko má sotrvať v maďarskom kráľovstve.
Vážené shromáždenie, všecko toto tedy nemôže byť naším základom. Keby sme na týchto prejavoch chceli postaviť republiku, keby sme z týchto usnesení a protokolov chceli budovať základ svojho ďalšieho boja za takú alebo inú ústavnú formu štátnu, to by sme ukázali iba svoju slabosť a naprosto nie silu. Musíme si vzpomenúť na to, na čo sa zapomína, že i v tej pittsburské smluve stojí, že upraviť formu sriadenia budúceho štátu bude úkolom oslobodeného národa. (Výborně!)
Vážené shromáždenie, pán posl. Hlinka, jaksi vybočiv z dnešného tónu svojej reči, vrátil sa zase ku starým rekrimináciam o potlačovaní slovenskej reči a v tomto smeru do istej miery brnkal na tieže husle, na ktoré potom tak vehementne zahrál pan posl. Šmeral.
Vážené shromáždenie! Priznám sa, že i já vidím ešte i dnes do určitej miery ohrožené na Slovensku práva a možnosť uplatnenia slovenčiny, ale, vážené shromáždenie, toto nebezpečie nehrozí nám z Čiech a Moravy. Toto nebezpečie hrozí od tých t. zv. slovenských úradníkov, ktorí ešte dnes úradujú na Slovensku po maďarsky. (Tak jest!) Proti týmto obráťme svoje hlasy a nie proti tým, ktorí píšú pre slovenské deti slovenský šlabikár, ktorí píšú slovenské učebnice, nie proti tým, bez ktorých by sme si my sami, vážené shromáždenie, neboli dosiaľ napísali slovenského slabikára (Hluk.) a bez ktorých by sme si neboli napísali slovenské učebnice. (Výborně! - Odpor u strany ľudové.) Vážené shromáždenie, to sú základy, na ktorých sa budujú práva slovenčiny, a týchto základov nepostavili sme si sami, ale dali nám ich českí učitelia a profesori, ti pokrokárski českí ucitelia a profesori, o ktorých tak často sa mluví s takým hnevom a neuznalosťou.