Šetřit! Znám případy, že práce, kterou by vykonal lehko jeden člověk za půl dne, vyžaduje si častokrát práce čtyř takových lidí za celý den. Tedy svědomitost ke státu! Chceme-li, aby bylo šetřeno, žádáme, aby kdož u státu jsou zaměstnáni, šetřili také stát. Říká se, že z cizího krev neteče, a bohužel, máme smutné zkušenosti, že obcí, okresu a státu nešetří vůbec nikdo. Maličká ukázka: Vezměme si užívání automobilů. Pan kol. Stříbrný se o tom trošku zmínil, že se vyčítají automobily ministrům. Pánové, nevyčítám nikomu automobilů, ale tážu se je-li toho zapotřebí? Častokráte cesta, která by se udělala tramvají a stála by 1 K 20 h, nebo cesta, která by drahou stála několik korun, jen proto, že by musel někdo vstáti o hodinu dříve, koná se automobilem a stojí potom několik set korun. Jiná věc: Když přijdete do pracovny, řeknu, ministerského rady, a vidíte, že zařízení vyžádalo si nákladu 150 tisíc korun, nákladu to daňového několika vesnic, nedivte se, že náš člověk se na to ohlíží a říká: na jedné straně musíme šetřit a na druhé straně se takovým způsobem rozhazuje.
Slavná sněmovno, já se tomu také mnoho nedivím, protože jsme mladým státem a počínáme si jako mladý hospodář, který častokrát si myslí v prvé chvíli, že může si všechno na světě dovolit, ale když vystřízliví, pozná, že se opravdu zatížil a že jest potřebí, aby obrátil.
Prohlášení p. ministerského předsedy neznamená nic jiného nežli obrat, návrat k normálnímu životu.
Každý člověk má právo na život a toto heslo musela první vláda republiky Česko slovenské také dát, měla-li býti vládou demokratickou, měla-li býti vládou, které jde o prospěch lidu v republice, a proto, vážení přátelé, muselo chtěj nechtěj dojíti k akci pozemkové reformy. Nebylo možné, aby několik set rodin velkostatkářských vlastnilo většinu půdy ve státě a na druhé straně statisíce rodin zemědělců neměly ani nejnutnějšího chleba. Z důvodů národních, státních i z důvodů hospodářských musilo býti v našem státě přikročeno k pozemkové reformě. (Zcela správně!) Nebylo možno, aby křivda, která na národu českém byla spáchána po bitvě na Bílé Hoře, kdy Habsburkové skonfiskovali dvě třetiny půdy, patřící českému národu, kdy tato půda byla dána cizákům v plen, aby národ, když stal se politicky samostatným, křivdy neodčinil a nežádal, aby zde byla učiněna náprava. Revoluční Národní shromáždění usneslo se 16. dubna 1919 na tom, že veškerá půda velkostatkářská, přesahující 150 ha půdy orné a 100 ha lesa, má býti zabrána pro účely pozemkové reformy. Celou radu zákonů jsme si vytvořili, ale, vážení pánové, mnoho-li učinilo se pro pozemkovou reformu dále? Vítám prohlášení pana ministerského předsedy, ve kterém slibuje, že pozemková reforma bude se prováděti zrychleným tempem. Ale, slavná sněmovno, zda byl si vědom pan ministerský předseda, když slib učinil, jakou povinnost na se vláda bere? Máme státní Pozemkový úřad, tedy úřad, který jest přímo pověřen, aby pozemkovou reformu prováděl. Pan kol. Biňovec zde vnesl jasno - jak řekl - do poměrů, které v Pozemkovém úřadě jsou. Vážení pánové, v mnohém směru mohl bych s ním polemisovati, poněvadž údaje jeho jsou jednostranné. Pravda je, že státní Pozemkový úřad jsme si zřídili, že jsme státnímu Pozemkovému úřadu určili, že má provésti pozemkovou reformu, ale nedali jsme mu prostředků, možnosti, aby pozemkovou reformu provésti mohl. (Tak jest!) Jakým macešským způsobem vůči státnímu Pozemkovému úřadu se chovali u nás rozhodující činitelé v dřívější době! Vezměte rozpočet na letošní rok! Tam máte preliminováno 163 milionů pro potřebu státního Pozemkového úřadu. Ale státní Pozemkový úřad nedostává ničeho od vlády zdarma, on vrací v příjmu plných 172 milionů. Chudé Polsko dalo ohromné obnosy na provádění pozemkové reformy. Prusko dalo na kolonisaci 550 mil. korun a nevrací se státní pokladně ničeho. U nás odpírají se státnímu Pozemkovému úřadu i nejnutnější prostředky, které míti musí, má-li svou činnost zahájiti. Vážení pánové, státní Pozemkový úřad marně volá po budově, ve které by mohl umístiti své úřednictvo, ve které by mohl zříditi své kanceláře. Stávkou musilo si úřednictvo Pozemkového úřadu vynucovati místnosti. A prosím, dnes sotva 20% úřednictva potřebného pro státní Pozemkový úřad i jest umístěno, kdežto ostatní čeká, až se nad ním někdo smiluje a místnosti mu opatří. (Hlas: Jsou zde vedle!) Zde vedle pro ministerstvo či úřad pro zahraniční obchod, který je v likvidaci, staví se velká budova, a když státní Pozemkový úřad o ni žádá alespoň na chvíli, odpírá se mu, poněvadž budova je prý určena pro jiné účely. Ministerstvo unifikace má svou vlastní nádhernou budovu a pro státní Pozemkový úřad není ničeho.
Úřad má nedostatek kvalifikovaného úřednictva. V jednotlivých ministerstvech, řekněme si upřímně, jsou úředníci možná že z velké části přebyteční. Celá rada zbytečných institucí, celá rada zbytečných úřadů se u nás v republice vytvořila a tam, kde je potřebí, aby úředníci byli, tam se nedávají. Dnes potřebuje státní Pozemkový úřad - a jistě že mi to pan kol. Biňovec dosvědčí jako člen správního výboru - nejméně 60 právníků. Proč není oddělení právní vybudováno? Poněvadž tam vůbec nemají právníků! V ministerstvu se svádí v pravém slova smyslu zápas o každou sílu právnickou. Odborných sil úřednických potřebuje státní Pozemkový úřad několik set, ale prosím, proč jich nemůže míti? Poněvadž nejsou mu dány prostředky a na dluh - račte odpustit - nikdo z úředníků sloužit nepůjde. (Posl. Dubický: Prosím, ten úřad přijímá úředníky a neví, jestli je bude moci vyplatiti!) Ano, stává se, že i ministerstvo financí odepře vyplatiti služné úředníkovi, který státním Pozemkovým úřadem byl přijat, protože prý toho nemá v rozpočtu.
A jak s úřednictvem se tam zachází! Úředníci 20 roků sloužící nejsou povyšováni, kdežto v jiných ministerstvech jsou povyšováni docela mladí pánové. Slavná sněmovno! Celá rada stížností dala by se v tomto směru opravdu uplatniti a jest zapotřebí, aby skutečně sněmovna, o které pan ministerský předseda prohlásil, že bude povolána k tomu, aby vládla, zakročila, aby zákon o pozemkové reformě byl prováděn a také Pozemkový úřad aby byl rádně vybudován a dostatečnými prostředky dotován.
Jaké hrozné poměry na příklad jsou, je vidno z případu obvodového poradce dr. Baara na Slovensku v Trenčanských Teplicích. Když, prosím, chtěl provésti přiděleny úkol kolonisační, musil z vlastních soukromých prostředků opatřiti peníze pro státní Pozemkový úřad, aby mohlo býti kolonisováno 40 drobných zemědělců! Když porovnáte platy úředníků u Pozemkového úřadu a jinde, vidíte, že za tu zodpovědnou práci platy jsou nízké, a důsledek je, jakmile se pro takového úředníka, který se stěží sežene, vyskytne nějaké místo lepší, že odtamtud utíká. To jsou příčiny, proč státní Pozemkový úřad nemůže intensivněji prováděti své činnosti, proč nemůže prováděti zákonů o pozemkové reformě.
Pan kol. Biňovec mluvil zde o tom, že prý ve státním Pozemkovém úřadě vládne neomezeně pan president. Vážení pánové, jistě že pan Biňovec ví o tom, že tam rozhoduje vlastně kolegium, ve kterém nejhlavnější slovo vede pan ředitel Malina. Vážení pánové! Pan kol. Biňovec jistě mi dosvědčí, jestliže někdo provádí vliv politický na provádění pozemkové reformy, že jsou to pánové s jeho strany, kteří se při každé příležitosti snaží, aby dali reformě pozemkové ráz takový, jaký jejich program, program socialistický si žádá: Neparcelovat velkostatků, stát ať zabere půdu, družstevní socialismus, to jsou vidiny, za kterými se pánové ze socialistického tábora ženou, a zapomínají, že ve státě rozhoduje vůle lidu a že lid prohlásil, i z řad jejich straníků, že půdu jest nutno parcelovati a dáti ji do soukromého vlastnictví těm, kteří na půdě pracují.
P. kol. dr. Rašín zde řekl: "Postrádám jedné věci ve vládním prohlášení: Co nám to vynese, až bude pozemková reforma provedena." - Každý, kdo zná život pracujícího lidu venkovského, život domkáře, život malorolníka, na prstech si spočítá, že nejen národně, státně, nýbrž i národohospodářsky získá stát, získá národ, získá společnost lidská. (Výborně!) Pánové mají strach, jak budou živa města, a já jim odpovídám: Kdyby nebylo nás, drobných zemědělců, pánové, města by škytala. My jsme to byli, kteří jsme dodávali do měst, nebyly to velkostatky, které se snažily obilí zpracovati ve svých průmyslových závodech a které znaly města, jen když jim státní úřad poručil, když bylo státní obhospodařování.
Jistě pozemková reforma, bude-li provedena v tom směru, aby půda byla dána do soukromého vlastnictví lidu, bude provedena nejsprávněji ke spokojenosti všech, i těch, kteří dnes proti nám staví různě vědecké argumenty.
Pan kol. Biňovec se zde zmínil o záležitostech pachtýřských. I já mám své určité stížnosti. Zákon bezpodmínečně má býti plněn. Máme zákon ze dne 27. května, který dává možnost pachtýřům, kteří po 18 let byli v držení půdy, aby si ji vykoupili. A podívejte se, jak se zákon plní! Kde byl soudcem demokratický člověk, jenž opravdu měl smysl pro právní rád, kde opravdu snažil se zákon vyplniti, jest dnes s otázkou hotov. Ale máme celé rady soudů, kde se jen začalo, ba máme jednotlivé soudy, které dodnes záležitostí nehnuly. Říká se, že jest nedostatek soudců. Jest nedostatek soudců, ale jest také nedostatek dobré vůle činitelů, kteří zákonů v pravém slova smyslu plniti nechtějí a zákony sabotují. Věřím, že po vládním prohlášení, kde bylo řečeno, že zákony bezpodmínečně musí býti plněny, pan ministr spravedlnosti udělá si pořádek u soudů a nařídí, aby zákon ze dne 27. května byl bezpodmínečně splněn a celá akce přivedena ke konci.
Pan kol. Biňovec mluvil o akci "S", půda stavební a akci "R", půda rozptýlená, a říkal, že to s půdou stavební a rozptýlenou nejde, poněvadž není právního oddělení, které by mělo akci připraviti. Jest pravda, že na počátku naší samostatnosti, na počátku života našeho státu, neopovažovaly se reakcionářské kruhy naprosto nic namítati proti tomu, co jsme my uznali za vhodné činiti. Dnes však vidíme, že kde kdo se staví proti zákonům republiky, a proti zákonu o pozemkové reformě vede se dnes v pravém slova smyslu tažení. Zákon o pozemkové reformě se sesměšňuje a intrikuje se proti němu. Říká se, že z toho nic nebude. Činí se největší potíže, když se má někde provádět pozemková reforma, nebo určitá část její, jakou je na příklad akce stavební půdy a rozptýlené půdy. Jest potřebí, aby v tomto směru vláda ukázala silnou ruku a aby všechny, kteří zákonů jakýmkoliv způsobem nerespektují, je sesměšňují nebo se jim staví v cestu, odkázala do patřičných mezí. Neboť, pánové, jejich troufalost jde tak daleko, že mobilisují miliony proti pozemkové reformě a snaží se zmařiti dílo, které ve smyslu státním, národním a hospodářském znamená opravdu stabilisaci a konsolidaci poměrů ve státě.
Slavná sněmovno! Jménem vrstev, které mají největší zájem na provedení pozemkové reformy, prohlašuji na tomto místě: Jsme pokojnými občany státu, milujeme svou republiku, milujeme svou politickou svobodu, ale chceme také svobodu hospodářskou. Nebyla by politická svoboda naše úplná, kdyby nebylo také svobody hospodářské. Jako dovedli jsme zápasiti za politickou svou svobodu, dovedeme také zápasiti za svobodu hospodářskou. (Výborně!) Proti každému, kdo by jakkoli chtěl zákony republiky, které mají usnadniti nabytí hospodářské svobody, rušiti anebo mařiti, jsme odhodláni postaviti se tváří v tvář a vybojovati si po případě, co nám je proti právu a spravedlnosti upíráno. (Výborně!)
Vážení pánové, slibujeme, že za
touto vládou, která jest - jistě s nejlepšími úmysly - odhodlána
zavésti nový ozdravovací postup ve vývoji našeho politického,
hospodářského a sociálního života, když bude dbát, aby zákony
byly plněny, budeme státi jako jeden muž. Proto s radostí jsme
vítali okamžik, když zaměněna byla vláda úřednická za vládu parlamentární,
proto jsme s radostí vítali prohlášení pana ministerského předsedy
ve vědomí, že on, který pomáhal budovati republiku, nasadí také
všecky síly, aby republika naše byla zajištěna, aby byla udržena
proti všem a za všech okolností. Tím končím. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku "proti", kterým jest
pan posl. dr. Šmeral.
Posl. dr. Šmeral: Slavná sněmovno! Velice nás překvapilo, že tak mimořádně málomluvným zůstalo programové prohlášení vlády o směrnicích politiky zahraniční. Pan ministerský předseda Beneš je tak spojen s politikou zahraniční a zahraniční politika je tak spojena s vnitrní politikou a celým příštím vývojem státu, že nemůže býti ani řeči o opravdové kontrole politiky, dokud není kontrole podroben základ - politika zahraniční. A v tomto ohledu my v prvé radě považujeme za nutno klásti otázky, kterými objasněn byl by poměr nynější vlády a zejména osobně ministerského předsedy k Francii. Pravím konkretně k Francii, nemluvím zatím o Dohodě jako celku, poněvadž už máme dlouho dojem, jakoby pan dr. Beneš byl francouzským oblíbencem par exellence. Tento dojem byl posílen, když jsme viděli starost, jakou o novou vládu na př. článkem z 11. t. m. projevil pařížský "Temps". Jaký je základ těchto vřelých styků? Nevěříme, že jsou to jen zásluhy o Francii za světové války. V moderní politice není tolik sentimentality a jemnocitu. Musí býti aktuelní politické příčiny, které ve Francii udržují tolik lásku k panu dru Benešovi. Které jsou tyto příčiny? A tu jsme povinni, tvoříce tradici pro politiku nového státu, velmi vážně uvážit, do jaké míry může stát geografického položení této země, s jejím národnostním složením, specialisovat se na plnění úkolu, k vůli němuž Francie hlavně má o nás zájem, do jaké míry může býti jedinou ideou tohoto státu, býti výspou proti Německu. Sentimentalita neplatí pro velké státy. Ale také malí, osvobození národové nemohou žíti jenom vděčností, nýbrž musejí přihlížet k podmínkám vlastního svého života. Nemáme povinnosti, abychom se na trvalo zařídili jenom jako pilíř světové mocenské soustavy Francie, a nemáme k tomu ani vůle. Nechceme se dát zavléci na cesty, kam by nás ráda vedla francouzská jednostrannost a které nás svedly k velmi nepříjemné spoluzodpovědnosti při vyřizování otázky hornoslezské. Už síla dělnické třídy v Československu nesnese přehnané jednostranné závislosti na Francii, zejména když se duchu národa stále více odcizuje svou vnitrní reakcí, jejímž typem stala se Francie v poslední době v Evropě. Netvrdím, že p. dr. Beneš nebyl by si toho vědom. Sledujeme jeho zahraniční politiku kriticky a neuchází naší pozornosti, že v detailech leckdy ukáže snahu vymanit se z kruhu jednostrannosti a učinit krok samostatný. Ale jakmile dojde k nějaké otázce podstatné, jako bychom byli vázáni neznámými závazky, jako bychom měli pouta na nohou. Ohražujeme se proti tomu, abychom, aniž se to přímo řeklo, stali se společně s Rumunskem a s Polskem nástroji jednostranné politiky francouzské, která by nás stlačila do umělých, domácím, vlastním zájmům neodpovídajících rozporů s Německem a Ruskem, která by vynucovala reakční kurs proti třídě dělnické u nás doma, ztěžovala poměr ke spoluobčanům německé národnosti a která konečně diskretním hrotem je namířena i proti Anglii.
Pochopíte, pánové, že se svého proletářského hlediska máme nejvyšší zájem na poměru k sovětovému Rusku. V tomto ohledu vládní prohlášení nerozptyluje našich obav. Co znamená politika vyčkávací, kterou chce pan dr. Beneš sledovat oproti Rusku? Znamená to cekat, jak se rozmyslí Francie? Jsme uprostřed konkretního jednání s Poláky. Uzavřeme s Polskem úmluvy, které by neposilovaly na jaro válečné tendence proti Rusku, anebo se stane pod vlivem Francie opak? Nedivte se, že jsme nedůvěřiví. Nezapomínáme, že už loni při konfliktu polskoruském Francie chtěla také nás pro tuto válku interesovat, a třeba nedošlo ke krajnosti, přece nebyla dodržena neutralita. Provoz braní dál se naším územím. My komunisté nejsme jistě proti dohodě s Polskem, jsme pro to, aby dohodou vyřizovaly se všechny sporné mezinárodní otázky, třeba že víme, že to není možno v kapitalistické soustavě. Ale musíme se bát, že dohoda, kterou uzavírá vláda, o niž tak podezřelé starosti má "Temps", bude míti ostří proti Rusku a ztíží nás poměr k Rusku. Když mluvil o dohodě s Polskem, proč neřekl ministerský předseda Beneš místo kulatých obratů prostě a určitě, že zároveň chceme konečně vstoupiti také v normální hospodářské a diplomatické styky s Moskvou? Nikdo nás nezbaví dojmu, že vyjednávání s Polskem vede se pod řízením Francie, že francouzská vláda, která měla odvahu naléhati na Polsko a Rumunsko notou ze 3. září, také už nejednou na našem jednání s Polskem neměla zájmu? Ať byla francouzská nota ze dne 3. září skutečným pokusem o intervenci, anebo jenom větším manévrem, santáží proti sovětskému Rusku, za účelem uznání starých dluhů, v každém případě zůstává dokladem, do jakých nebezpečných situací může Francie sváděti malé státy, které pokládá na sobě za závislé. Neboť hranice mezi podobnou santáží, hráti si s válkou, a skutečnou válkou, bývá velmi kluzká a nikdo nemůže na konec předem věděti, kam tato taktika může vésti. Tím více, ježto francouzský pokus 3. září byl v Polsku dělán s kruhy kolem Pilsudského a s nejlehkomyslnějšími politickými lidmi, jež je možno v Polsku vůbec najíti. Anebo v Rumunsku, kde se tento pokus dál s lidmi, jako je Také Jonescu, starý, ode dávna světu známý, přímý francouzsky agent ne jenom z ideálních pohnutek. Pres dementi, které o obsahu kroku ze 3. září uveřejnila francouzská vláda, přes popření, kterým na dotaz našeho francouzského soudruha Cachina odpověděl Briand, jsme s to, abychom kategoricky prohlásili, že naše informace jsou správné. Všechna oficielní dementi této záležitosti se týkající jsou zkrucováním skutečnosti. Nejen že existuje nota z 3. září tak, jak se dostala na veřejnost, nýbrž pravda je také vše, co prvý napsal "Manchester Guardian", že francouzská vláda, když její tlak narazil ve Varšavě u tehdejší polské vlády na odpor, snažila se tento odpor překonati nejbrutálnějším vměšováním do vnitropolitických poměrů polských, polskou vládu prostě znásilniti. Když se jí to nepodařilo, porazila vládu Witošovu (to se samozřejmě odehrávalo za kulisami) a učinila pokus prosaditi vojenskou diktaturu. Jen ta okolnost, že mezi dvěma hlavními stranami Francii sloužícími nastal spor o kandidáta na diktaturu - národní demokraté chtěli míti diktátorem svého generála Hallera nebo starého carského generála Dowbor-Misnicského, stoupenci Pilsudského zase svého člověka - jedině tím se stalo, že zatím v Polsku k diktatuře nedošlo. V jaké to je souvislosti s vládním prohlášením? De te fabula narratur! Tyto věci ukazují, že není možný žádný směr politiky vnitrní bez svého základu, určitého směru politiky zahraniční. Odvislost v zahraniční politice musí vésti k odvislosti ve vnitrní politice.
Ve vměšování do vnitrních poměrů Polska šla Francie tak daleko, že pověstné militarisování železničních zřízenců za železniční stávky stalo se na přímé přání francouzského vyslance Pomatiera. Nemusíme z toho souditi na francouzské vlivy při všem, co se děje proti komunistům v Jihoslovansku, v Rumunsku, co ohlásili na výminečných opatřeních nový min. předseda Ponikovski a ministr vnitra Dovnarowicz v Polsku, nejsme nuceni z toho analogicky souditi také na francouzské vlivy u nás? Úřaduje na pražském policejním ředitelství vedle presidia oddělení francouzské mise nebo ne? Nechci přeháněti a paušalisovati. Konstatuji, že na poli zahraniční politiky Francie neudělala si dosud celou Malou dohodu tak slepým svým nástrojem jako ji chtěla, konstatuji zejména, že až na linii intervence proti Rusku dr. Beneš se vytáhnouti nedal. V tom ohledu projevil silnou samostatnost a jistý prozíravý ohled na moc dělnické třídy v tomto státě. Ale tím více příznaků pozorujeme, že úplně podřizuje se Francii v ohledu navázání normálních a právnicky formulovaných hospodářských a diplomatických styků s Ruskem a ve vnitropolitické persekuci dělnického hnutí.
Pan dr. Beneš jest si vědom toho, že formule "vyčkávání" musí býti od přátel sovětového Ruska pociťována jako slovo nevlídné. Snažil se zmírnit tento dojem tím, že hned na to narazil na podíl svůj při pomocné mezinárodní akci proti hladu v Rusku. Odpusťte, pánové, když řeknu, že vývoj vládního stanoviska i v této otázce nikterak není s to nás uklidniti, naopak právě on stupňuje naši nedůvěru. Já jsem členem mezinárodního komitétu pomocného, ve kterém zasedá také Barbusse a jiná mezinárodně známá jména, a v této funkci mám příležitost sledovati i podrobnosti mezinárodní akce. A tu jsem musil říci, že je veliký rozdíl mezi horlivostí, jakou šel pan ministerský předseda dr. Beneš do této akce na jejím počátku, a mezi tím, jaké stanovisko zaujímali zástupci Československa v Ženevě a v Bruselu a mezi ochablou intensitou, s jakou vedena je u nás nyní státní akce doma. Opět nemáme jiného logického vysvětlení, než že pan ministerský předseda sice pokusil se učiniti samostatný krok, že však ihned zase stáhl se zpátky, jakmile jenom prstem bylo pokynuto z Paříže. Při prvé oficielní rozmluvě se zástupci čtyř dělnických stran měl nynější pan ministerský předseda dr. Beneš už hotový plán velké státní akce, které celá státní administrativa měla býti dána do služeb a ve které, co jsme považovali za nejvýraznější, chtěl jíti tak daleko, že mínil i předstoupit před parlament s požadavkem finančních prostředků na úvěr. Z této odvahy, před parlamentem a před Dohodou toto stanovisko oficielně projeviti, jsem já posuzoval tuto akci způsobem, kterým jsem tehdá byl překvapen a dal jsem k tomu i novinářskou poznámkou výraz.
Co se stalo od onoho týdne velkého počátečního plánu do dneska, že původní zápal tolik vyhasl? Pro celý kapitalistický svět stala se otázka ruského hladu politickou otázkou prvého rádu. U všech kapitalistických států vznikla jednotná vůle, ale současně vznikla mezi nimi také prudká konkurence, mající za cíl pod tímto pláštěm vniknouti do Ruska, podlomiti tam sověty, které se nepodařilo zlomit vojenskými intervencemi, Rusko hospodářsky ovládnout a učiniti jeho obrovské území kolonií pro vykořisťování cizích kapitalistických trustů. Snad tuto záplavu egoismu kapitalistických velkostátů pan dr. Beneš sám nečekal, snad jest si stejně jako my vědom tragičnosti důsledků toho, nedostane-li se Rusku velké mezinárodní pomoci, ale všechno nynější jednání vlády nasvědčuje tomu, že od své původní vervy upustil. Kladu konkretní otázku a myslím, že na ni, nebude-li příležitosti nyní, bude odpověděno aspoň v debatě rozpočtové: Jaké stanovisko zaujímali jsme při jednání Svazu národů v Ženevě, jaké instrukce měl československý zástupce na konferenci v Bruselu? Šli jsme s Nansenem anebo s Francií a celou kapitalistickou mezinárodní reakcí proti Nansenovi? Stali jsme se jako nástroj spoluvinnými nestydaté konkurence, která je vedena uvnitř koncertu kapitalistických velmocí o monopolistické vniknutí do Ruska nebo nikoliv? Bylo to osamoceně jako zjev anebo byli jsme s tím pres Malou dohodu ve spojení, že nejostřeji vystoupil proti Nansenovi, proti jakémukoliv poskytnutí úvěru zástupce státu, s nímž jsme svázáni Malou dohodou a s nímž v mezinárodní politice držíme takt, srbský delegát Spalajkovič? Nerad užívám silných slov, ale vzhledem k hrůze bolestí, v nichž hladovící ruské kraje se svíjejí, nemám pro stanovisko srbského delegáta jiného slova než nestydatost! Jest vláda aspoň do té míry volna, aby veřejně odpověděla, že stanoviska srbského nesdílí? Třeba že v posledních týdnech pozorujeme zase zatím ještě nejasné nové manevrování Anglie, třeba že na podporu Nansena najednou k všeobecnému překvapení nevstali delegáti angličtí, nýbrž jen Robert Cecil jako zástupce jižní Afriky, Spalajkovič šel ještě dále než anglická taktika, nyní vůči Rusku z důvodů ještě ne úplně jasných nasazující méně vlídnou masku. Byl nejen proti jakýmkoliv úvěrům, chtěl zároveň velmi příkré odsouzení sovětového režimu a jen, jak pravil, z "respektu před lordem Fisherem", anglickým delegátem, který tak daleko jíti nechtěl, ustoupil od této demonstrace.
Je to stanovisko celé Malé dohody? Znamená pasivita a mlčení české vlády, její úzkost, aby nebyla kompromitována nejen bolševiky, nýbrž nyní i Nansenem, ztotožnění se s linií Spalajkovičovou nebo ne? A stejně nedůvěru v nás posiluje chování našeho zástupce v Bruselu. Dvojsmyslné hypokritické usnesení, které tam bylo učiněno, je takového rázu, že sám poctivě liberální list "Manchester Guardian" psal o něm jako o vrcholu cynismu. Ale nemusíme jíti tak daleko. "Daily Chronicle" jsou vládní noviny anglické. Je to osobní orgán Lloyda Georgea a tento list v úvodníku z 10. října o bruselské konferenci doslovně píše: "Usnesení této konference ve skutečnosti se rovná odepření jakékoli praktické solidární spolupomoci i se soukromými organisacemi. Odmítnutí stalo se ve formě stanovení podmínek, o kterých se předem vědělo, že nemohou býti splněny." "Daily Chronicle" píše dále, že výsledek bruselské konference jest "vážným rozčarováním pro všechny humanní lidi" a že "cesta, kterou bruselská konference nastoupila, nevede nikam, její bezvýslednost jest očividná". Jaká záhadná hra se to zase začíná hrát? V poslední době jsme vůbec na poli vzájemného jednání mezi Anglií a Francií pozorovateli jedné z nejkombinovanějších, nejneprůhlednějších diplomatických her, připouštějících ne dvě, nýbrž osm možností a neskytajících ohledně konečného výsledku nikomu záruk.
Může dr. Beneš prohlásiti, že jsme a zůstaneme stranou těchto pohybů, jejichž pravý konečný smysl ani jemu jistě nemůže býti spolehlivě znám? Že na tomto poli nebudeme dělat hloupého Vaška? Že to nebyly tyto manévry a intriky, které nás vtáhly na kluzkou půdu zodpovědnosti za rozhodování o východním Slezsku, že těmito manévry nedáme působit na svou politiku ruskou a že na ně co nejdříve odpovíme a podáme doklad své samostatnosti uzavřením obchodní smlouvy a zřízením diplomatických styků s Ruskem?
Ruský hlad rozvinul rusky problém v celé jeho šíří, jde při něm o život milionů, ale jde při něm zároveň o politický osud Evropy. Máme být vůči Rusku tak cyničtí jako v Bruselu k vůli svým dosud neprůhledným cílům byla politika anglická, která svými delegáty přivodila rozhodnutí, aby hned druhý den v "Daily Chronicle", vládním listě, demaskovala své pokrytectví a denuncovala svou brutalitu? Či je to v linii vyšší slovanské politiky, abyste pomáhali francouzským kapitalistům vydírat na chudém, hladovícím lidu slovanském miliardy starých dluhů a z Ruska dělali kolonii? Je-li vrcholem cynismu pro velké státy dělati politiku, která se dělá dnes proti Rusku, bylo by vrcholem směšnosti pro malé státy dělati loutky při hře, do které ani dobře nevidí. Řeknu, že jsem byl upřímně zaujat, když před 10 týdny pan ministerský předseda dr. Beneš sdělil nám svůj plán státní pomoci pro Rusko a naznačil, že chce jíti tak daleko, že asi míní žádati od parlamentu na pomocnou akci finanční prostředky. Tím větší jest dnes naše zklamání a tím větší musí býti naše nedůvěra, když vidíme, jak v krátké době uplatnilo se neviditelné veto a jak dnes se pomoc sabotuje a vlastně jenom předstírá. Místo její počíná zabírati státně podporovaná a osobními návštěvami pana ministerského předsedy morálně zesilovaná akce pomoci pro ruskou protirevoluční emigraci v Praze.
Pánové, jest-li kdy, tedy nyní jest na místě varovný hlas připomenutí, abychom v zahraniční politice se nevázali jednostrannými závazky, abychom rychle uvolnili pouta, kterými jsme pres příliš vázáni. Ve světové soustavě zahraniční politiky pod clonou velmi macchiavelistického manevrování rodí se úplně nové prvky situace. Právě v posledních týdnech nikdo nemůže říci, zda zevně vlídnější poměr Anglie k Francii jest výsledkem zvýšeného pocitu jistoty, sebevědomí nebo zvýšené slabosti. Nelze odhadnouti důsledky řecké porážky v Anatolii. Nejistý jest průběh i výsledek konference Washingtonské. Co můžeme říci o vývoji věcí na dálném Východě? Čína jest stejnou sfingou, jako Rusko v Evropě. Úplně nejistý jest hospodářský obzor před námi. V této situaci měly by i buržoasní kruhy československé uvážiti, že i s jejich stanoviska jest nevhodně, pod vlivem Francie tak daleko se pouštěti na diplomatickém náledí, jako jsme se pustili při účasti, při rozhodování o Horním Slezsku a tolik nechati na sebe působiti, jako nechá na sebe vliv uplatňovati vládní politika v otázce ruské. Nepředpokládáme intervenci proti Rusku na jaře za každou cenu, nechceme samostatně operovati, jako s naprostou neodvratnou jistotou, nechceme se chovati jako indičtí derviši. Nechceme představovati v pohybu světa stále jen to nehybné, banální, šablonovité, litujeme však, že vládní prohlášení také o intervenci nevyslovilo se kategoričtěji. Všichni však jasně cítíme: Celý ruský problém znovu začíná se rozvíjeti, všechen proletariát musí býti připraven.