Předseda
(zvoní): Slovo má dále pan posl. Biňovec.
Posl. Biňovec: Slavná sněmovno! Jsme si dobře vědomi své účasti a spolupůsobení na ústavě, zákonodárném a správním zří zení tohoto státu. Tato naše spoluúčast na tvoření demokratických fundamentů celé ho státního zřízení podložena byla snahou po spolurozhodování o osudech a zájmech tohoto státu se zvláštním zřetelem k třídě dělnické. (Hluk. Předseda zvoní.) Proto jsme těžce nesli, když zanášením moskevských metod došlo k rozkolu v naší straně, jenž měl v zápětí všeobecný úpadek demokracie a smyslu pro sociální zájmy dělného lidu v tomto státě.
Opustili jsme spoluúčast na vládě ne z pohodlnosti nebo zbabělosti, nýbrž proto, že neurovnané poměry domácnosti naší ne dávaly nám legitimace k tvoření pořádku mimo stranu a pro jiné. Byli jsme daleci úmyslu, abychom vydali dělnictvo na po spas vládě nedemokratické, vládě úřední.
Rok této vlády byl pro nás nesmírným duševním i fysickým utrpením. Téměř denně viděli jsme soustavný úpadek hospodářský i sociální.
Starost vlády o výživu obyvatelstva za měněna byla snahou po rozbití a rozkladu zásobovací organisace a po protežování volného obchodu na účet největšího a nejoddanějšího počtu obyvatelstva tohoto státu. Třídní a existenční zápasy zaměstnanců všech stavů a povolání s bezohledným kapitálem nacházely vládu lhostejnou a ne tečnou. Ve chvíli, kdy vinou vlády nastalo zdražování životních potřeb a klesala výrobní a obchodní konjunktura, prodělávali "odborníci" úřednické vlády miliardy národního jmění. Zatím co realisování zákonů na podporu stavebního ruchu bylo administrativně i finančně negováno a sta rodin nemá příbytku, pořádala si vysoká byrokracie zvláštní výletní vlaky k moři.
Když rovnováha finančního hospodaření státního hrozila shroucením, byrokratickou vládu nejen že to nepřivedlo z klidu, nýbrž ona velice ležérně povyšovala a jmenovala své věrné vysokými státními hodnostáři. Starost o finanční hospodářství po nechala stranám této sněmovny. Mnoho obročnictví rostlo vůčihledě. Četní lidé, berouce služné jako státní úředníci, slouží soukromým podnikům a jiní zase opačně. V mnohých případech nelze pomalu ani rozeznati, zastává-li úředník zájem státní či zájem soukromý.
Při speciální debatě v rozpočtovém výboru, zejména však při činnosti úsporné komise parlamentární přineseme konkrétní doklady.
Toto vše nezůstalo tajno nejen nám, nýbrž ani jiným, pracovitým a státu skutečně oddaným úředníkům a zaměstnancům, jimž tento pořádek chuti k činnosti jistě nepřidal. Slyšíme oprávněné stesky: pilní a pracovití se přecházejí, štrébři se protežují. K těmto vnitrním nesrovnalostem státním družily se po bok stále se valící mraky mezinárodních komplikací poválečných, srážející se těsně až na hranicích naší říše.
Že v tak těžkých chvílích, jež v poslední době prožíváme, nemohlo nám býti lhostejno, v čí rukou je osud tohoto státu, s nímž těsně a přirozeně souvisí i osud dělnické třídy, jest samozřejmo. Proto jsme se rozhodli po náležitém skonsolidování naší strany vstoupiti do koncentrační vlády. Jsme tam v mizivé menšině, ale jsme tam. Šli jsme do ní bez všelikých velikých ilusí, jen s úmyslem, abychom zabránili dalšímu úpadku demokratického zřízení a dohonili to, co bylo zmeškáno a umožnili intensivní vybudování a rozvoj státu v jeho politickém, hospodářském, sociálním a kulturním životě.
Vládní exposé, ač nejde do podrobností, bude nám základem pro vliv, který za účelem realisování všech vládních přípovědí budeme uplatňovati. Credu pana ministerského předsedy "šetřiti, hospodařiti a pracovati" rozumíme tak, že bez újmy na správním, hospodářském a sociálním vývoji bude intensivně prováděno. Nebylo by věci na škodu, kdyby úředníci všech různých a možných resortů a odborů státní správy, v nichž nahromaděny jsou celé kupy nevyřízených aktů, týkajících se z veliké části zájmů širokých vrstev lidových, pod dojmem tohoto exposé prohlásili, že chtějí a budou respektovati zákon o osmihodinové době pracovní aspoň potud, pokud všechny ty nahromaděné resty nevyřídí, a tak radikálně činnost vládní nepodpoří a neumožní. Zájem úřednictva a zřízenectva na státu jako zaměstnavateli jistě je takový, jako každého dělníka v soukromém podniku, zájem ten musí míti v zápětí vědomí, že je produktivnosti a pilnosti třeba, aby se prosperita každého podniku, a tedy v tomto případě státu umožnila. Jedině prosperující podnik, v tomto případě stát, může požadavky a přání svých zaměstnanců, jak úředníků tak i jiných zřízenců, splniti.
Velectěná sněmovno! Mám ovsem úkol dotknouti se některých specielních otázek. Jednak už k vůli exposé pana ministerského předsedy a pak už vzhledem k tomu, že každý z řečníků dotkl se v první radě velice široce otázky provádění pozemkové reformy, považuji za svou povinnost jako clen správního výboru Státního pozemkového úřadu, abych do této otázky zde vnesl poněkud jasno. Jest velký omyl, že by Státní pozemkový úřad neměl plánu. Státní pozemkový úřad má dokonalý plán, podepřený skutečnými a dobře propracovanými prováděcími nařízeními. Bohužel však nemá více. Provádění pozemkové reformy daleko neodpovídá plánům Pozemkového úřadu a také ne prováděcím nařízením. Pozemkový úřad sám ve své podstatě jest úřadem skoro absolutistickým, dík neomezené moci svého presidenta, a dokonce jeho zřízení jest takové, že absolutismus se přenáší na přednosty jednotlivých součástek Pozemkového úřadu, jimiž jsou obvodové úřadovny.
Provádění pozemkové reformy, třeba na Slovensku, jest jiné, než v Čechách nebo na Moravě. Je to vinou konstrukce celého Státního pozemkového úřadu a vedle toho neujasněnosti jednotlivých úředníků, kteří mají pozemkovou reformu realisovati a kteří si dost neuvědomují, jakými směry a formami má se pozemková reforma prováděti. Pozemkový úřad má svůj plán pro převzetí zabraných velkostatků. V tomto plánu jest také postup, kdy a kterým velkostatkářům má se půda zabírati. Vedle toho má Pozemkový úřad plán pro příděl zabrané půdy. Ale jest pravda, že plán přídělu zabrané půdy neprovádí se se zřetelem k národohospodářským a celostátním zájmům státu, nýbrž pod dojmem určité agitace, která má jediný cíl - parcelaci. Podle našeho názoru pozemková reforma neznamená parcelaci, jako parcelace neznamená pozemkovou reformu. Příčiny chybného nebo pomalého provádění pozemkové reformy nevězí tak v neporozumění pro pozemkovou reformu, jako v tom, že dosud nebylo pamatováno na dostatečné vybudování Státního pozemkového úřadu. Chci poněkud objasniti vnitrní zřízení Státního pozemkového úřadu.
Provádění § 63 přídělového zákona a provádění akce na příděl stavební půdy a na příděl půdy rozptýlené přivodilo, že Pozemkový úřad předčasně a příliš nadbytečně vybudoval tak zvané oddělení kolonisační a parcelační, nadané množstvím poraden, ale naproti tomu zanedbal vybudování oddělení právního, realitního, které má v první radě připravovati zabrání půdy pro oddělení kolonisační a parcelační. Opaku jest třeba. Napřed máme míti pomocí záborového a náhradového zákona půdu zabránu a pak teprve můžeme prováděti pozemkovou reformu. Na základě této správní a právní nepohotovosti dochází k naprostým anomaliím, zejména na Slovensku. Tam jsou případy, že naše obvodové úřadovny provádějí pozemkovou reformu, kolonisaci a parcelaci, aniž mají legitimní právo, opřené o právní základ zákona záborového a náhradového, na zabranou půdu. Na půdě, kde se provádí kolonisace, již dnes stojí domky, které byly jednotlivým zájemníkům určeny, ale dnes ještě Pozemkový úřad sám není vlastníkem půdy, kterou jinému přiděluje.
Pokud se týče půdy stavební, ukazovali jsme ve správním výboru, hned když se přišlo s touto akcí, že budeme míti opravdu co dělat s odporem velkostatkářů. Dnes ve Státním pozemkovém úřadě leží pres 40 tisíc žádostí o půdu stavební, celé desetitisíce žádostí o půdu rozptýlenou, a Pozemkový úřad se k této akci nemůže dostat, poněvadž nemá práva, aby akci tu zákonem podepřel a půdu zabral. Výsledek jest, že se volají velkostatkáři, aby cestou dobrovolnou půdu zájemníkům přidělili. To však jistě naší zákonodárné reputaci a autoritě slávy a respektu nepřidá. Jest ovšem pravda, pokud se mluví o politických intencích, že do jisté míry v pozemkové reformě, ani ne tak v Pozemkovém úřadě, je něco podobného. Souvisí to právě i s okolností, že jsme jmenovali v Pozemkovém úřadě mnoho tak zvaných poradců, kteří zkrátka a dobře byli příslušníky určité politické strany, které dělali přirozeně agitaci a které sloužili jako příslušníci. Mám za to, že v dozírné době dojde k ozdravění určitých názorů a k odstranění nesrovnalostí v tom, že se protežuje jednostranné provádění pozemkové reformy.
Aniž bych chtěl čeřit vodu mezi stranami a vládou, chci říci, že 17. dubna 1921 po známém manifestu zaměstnanců velkostatkářských v Praze prohlásil kol. Vraný u příležitosti debaty o osudu zaměstnanců ve správním výboru Pozemkového úřadu, že jest si plně vědom, že sklidí hněv zaměstnanců, to však že ho nemůže odvrátiti od provádění programu strany, jímž jest parcelace.
Já sám nevěřím, že by program agrární strany žádal bezohlednou parcelaci půdy za každých okolností. Naopak měl jsem s agrárním programem a s jeho vyznavači před válkou co dělat a vím, že měli poctivou snahu, aby zemědělská půda byla arondována, scelována a meliorována. Dokonce tato akce pro uschopnění zemědělské půdy a zemědělských usedlostí k lepší produkci zemědělské vedla k tomu, že snažili se prosadit cestou zákonodárnou selské fideikomisy, které měly znamenati zabezpečení selských statků a měly znemožniti jich drobení a dělení. Mám za to, že v praktickém životě strana agrární se k tomuto programu opětně vrátí.
V debatě padlo slovo: vandalismus pozemkové reformy. Pronesl je kol. Modráček. Do jisté míry toto slovo jest opodstatněno, zejména tam, kde jde o zaměstnání a o zabezpečení existence zemědělských dělníků. Všichni si, pánové, stěžujete, že pozemková reforma nejde příliš rychle ku předu. Já vám dnes mohu říci, že pozemková reforma, pokud se prováděla, má za následek ztrátu několika set existencí zemědělského dělnictva. Na Slovensku i zde v Čechách řeší se problém existence zemědělských dělníků tím, že se jim dává několik set korun odškodného nebo odbytného, výpalné, aby šli pryč a nemohli se ucházeti o půdu ze zabraných velkostatků. Tak se ovšem nesmí rozuměti pozemkové reformě. Mám za to, a všichni rozumní lidé, kteří se dívají na pozemkovou reformu, souhlasí se mnou v tom, že právě zemědělští dělníci náležejí do kategorie privilegovaných, jimž se v prvé radě musí dostati zaměstnání a existence na zabraném majetku pozemkovém. Pánové názory tyto však neznamenají, že bychom opravdu nepřáli rychlému tempu v provádění pozemkové reformy. Naopak, jsme s tímto tempem naprosto nespokojeni a máme za to, že lze je značně uspíšiti. Čím dříve tak uděláme, tím lépe bude, tím dříve bude pokoj mezi námi a nebude už sporů mezi sousedními státy a národy. Dnes se nám plete do pozemkové reformy, kde kdo. Nejen zdejší šlechtici a jiní zájemníci, nýbrž i cizí vlivy velkostatkářské a diplomatické, které žádají důrazně, aby bylo šetřeno statků cizích příslušníků. Nám musí jít o to, aby zákony tak, jak žádají mírové smlouvy, platily stejně pro zdejší příslušníky jako pro příslušníky cizích států. Žádné úlevy nemůžeme zde dávat ani svým, ani jiným příslušníkům státním. Abychom vyhověli rychlému tempu provádění pozemkové reformy, je možno postupovat podle záborového zákona ze dne 16. dubna, pomocí náhradového zákona můžeme je převzít, v tom nám nic nebrání. Jde jen o to, kdo na těch statcích má hospodařit.
K účelu tomu máme nyní vybudováno státní ústřední ředitelství pro státní statky. Mám za to, že nebude na škodu, když půda zabraných velkostatků přidělí se, pokud ovšem nemůžeme absorbovat všech velkostatků při provádění pozemkové reformy, k obhospodařování do správy tohoto úřadu.
Jsem přesvědčen, že úředníci a zřízenci, kteří dnes stojí poctivě ve službách šlechticů a velkostatkářů, tím oddaněji budou pracovati, když budou pracovati na hospodářstvích republiky. (Posl. Koudelka: Těch šlechticů, kteří za hranicemi konspirují proti našemu státu!) Nemám strachu, kdyby stát převzal všecky velkostatky, že by jejich prosperita a produkce byla zmenšena. Nedivím se, že prosperita jest nyní menší, když služebníci nevědí, komu mají sloužiti, a obzvláště když se jim říká, že za 6 let bude po pozemkové reformě; ale toho se nedočkají. (Výkřik: Včera Modráček řekl, že se pozemková reforma nebude prováděti!) Já jsem řekl a každý, kdo má rozum, ví, že pozemková reforma není parcelace, jako zase parcelace není pozemková reforma. Nám jde o to, aby hospodářské a produktivní síly byly posíleny, nám jde o to, aby pozemková reforma znamenala také zvýšení produkce a zvláště blahobytu zemědělského lidu a kulturních hodnot na prospěch československého národa. V tom spatřujeme svou povinnost při součinnosti na pozemkové reformě. (Posl. Mašata: Budete dělat to, co chceme my!) Vy děláte pravý opak, vy forcírujete parcelaci za každých okolností bez ohledu na ostatní zájmy. (Posl. Koudelka: Jsou zde zástupci velkostatku kouřimského a žádají právo a spravedlnost!) Žádosti o statky, které jim byly zcizeny, leží u Pozemkového úřadu a nikdo se nestará o to, aby byly vytaženy a rádným způsobem vyřízeny.
Provádění pozemkové reformy, zejména na Slovensku, dnes volá po nápravě. Tam se vytvořila situace tak, že právě ti, kteří jsou upřímnými stoupenci našeho československého státu, vycházejí na prázdno. Jsou to zemědělští dělníci, kteří jako rabové sloužili ve feudálním zařízení velkostatkářském, a nyní se na ně vůbec nepamatuje. Půda se dává usedlým v jednotlivých obvodech majetnějším stavům a výsledek pak je, že spíše maďaroni dostanou všude více půdy než náš zemědělec, který je ovšem chudý, který sloužil v námezdním poměru nepřátelům naší republiky. U nás je pak situace taková, že při dosavadním provádění pozemkové reformy dostalo se půdy těm, kteří mají dosti peněz, kdežto chudý domkář vychází úplně na prázdno, poněvadž je tu především nedostatek organisace úvěrového zákona.
Snažil jsem se ve správním výboru prosaditi realisování těchto zákonů proto, poněvadž víme, že zákony pozemkové jsou zákony revolučními a musí se udělati potud, pokud zde doba revoluční je. Dostaneme-li se k provádění těchto zákonů o několik let později, pozbývají své vydatnosti a my pozbýváme možnosti je realisovati tak, jak bylo původně naší snahou. Příznačnou mentalitou v naší zemědělské a pozemkové politice je, že jsme štědří tam, kde jde o půdu státní, o státní statky, které jsou spravovány tak zvaným ústředním ředitelstvím; obnášejí 17 tisíc hektarů vší půdy a z té bylo již přiděleno do vnuceného pachtu 2400 ha zemědělské půdy, to je skoro více než 20 procent zemědělské půdy.
Mám za to, že by bylo spravedlivější, kdybychom napřed zabírali a rozdělovali půdu velkostatkářů a cizinců, než abychom sahali na státní majetek, jenž má býti vlastně skutečným kmenovým majetkem naší republiky a její zlatou základnou (Výborně!) pro řešení valutové otázky. Našich statků nemůžeme zmenšovati, měli bychom je rozmnožovati. Zejména slovenské statky měly by se státi materií, která by nám umožnila zhodnocení státního majetku.
Pamatuji se na slova kolegy býv. ministra Sonntága, když při jedné příležitosti pravil, že to, co máme na Slovensku, je velkým bohatstvím, soustředěným na velkostatcích, a rozbijeme-li toto bohatství, nebudeme míti na Slovensku ničeho. Vážené shromáždění! Tato věc tane mi stále na mysli a prosím hodně strany, které mají možnost, aby působily na provádění pozemkové reformy, aby to, co je zlatým dolem pro Československou republiku a pro naše Slovensko, nebylo ničeno, nýbrž reelním způsobem a rozumnou politikou bylo použito ke zlepšení hospodářského stavu tamních našich zemědělců.
Provádění pozemkové reformy nebude daleko ještě ukončeno tím, když zabereme velkostatky ve smyslu záborového zákona ze dne 16. dubna a nebude také dokončeno, když provedeme náležitou distribuci zabrané půdy. V poslední době dere se nám do popředí otázka osudu drobných pachtýřů na zemědělské půdě. Nemůžeme dnes přecházeti případů, kde majitelé propachtované půdy žádají za 1 korec pachtovného 2 q až 2 1/2 q pšenice, respektive cenu za toto množství obilí, docílenou na bursovním trhu, nebo v jiném případě 2 q pšenice a vedle toho 5 q řepy. Vážení pánové, to znamená dnes 1000 až 1100 korun z jednoho korce. Budeme-li trpěti tuto anarchii v pachtovném, dojdeme k tomu, že tisíce lidí, kteří chtějí býti na půdě živi a existenčně zaopatřeni, stanou se moderními otroky naší hroudy. K tomu nemůžeme mlčet. Proto jest potřeba, aby slíbený velký pachtovní zákon, o kterém se také svého času zmínil pan ministr Brdlík, byl ministerstvem zemědělství připraven, jinak budeme se sami starati o to, aby ochrana našich malých pachtýřů a realisace pachtování půdy byla uzákoněna.
Pánové, budeme-li se dívat lhostejným způsobem na tyto okolnosti, dočkáme se - a nebude to dlouho trvat - že přijde strana, která bude činit nárok na příslušnictví pachtýřů pozemků, s názorem a návrhem, abychom zahájili ochranářskou celní politiku. Už teď přicházejí jednotlivci a i zástupci jednotlivých stavů s názorem a návrhem, aby se počalo s přípravami na realisování celní ochranářské politiky. Jsou nám do jisté míry známy také již i stupnice, které mají býti vtěleny do naší obchodní politiky zahraniční.
Před válkou, dokud jsme byli v Rakousku, měli jsme clo z jednoho metrického centu pšenice 7.50 K, ze žita 7 K, z ječmene 4 K, ovsa 6 K a z kukuřice 4 K. Nyní přicházejí pánové k nápadu, že máme tyto stupnice celé zvýšit 7 až 12krát, a dokonce přichází zástupce mlynářů a žádá, aby na dovoz 1 metrického centu mouky bylo uvaleno clo 250 K. (Hlas: Snad proto, že máme mouku tak lacinou!) Pánové přicházejí s těmito návrhy v době, kdy nám jde o to, abychom k zabezpečení výživy našeho obyvatelstva dovezli nejméně 40 tisíc vagonů obilnin, které nám scházejí. To je politika lidí, kteří nemají svědomí s naším hospodářským životem a kteří nemají svědomí s našimi konsumenty. Nemůžeme ovšem už dnes zaujímat konkrétního stanoviska k těmto věcem, ale upozorňujeme, že bychom neradi, aby se opakovala éra rakouské celní politiky, kdy příslušníci českého národa stali se současně s Němci ujařmovateli srbských zemědělců a srbských našich přátel. Tenkrát to byla rakouská celní smlouva, odhlasovaná za pomoci našich českých agrárníků a národnědemokratických poslanců, která uvalila na dovoz životních potřeb ze Srbska cla, na dovoz obilnin a také na dovoz dobytka. To znamenalo pro srbské sedláky v pravém slova smyslu ruinování jejich hospodářského postavení. Teď, když jsme za dobře s Jugoslavií, mám za to, že si to přece jen rozmyslíme a při chystání návrhů na celní politiku budeme poněkud obezřetnější a budeme pamatovat také na to, že ochranářská celní politika vyvolává boj v obchodní politice, jenž znamená před poklad příští krvavě války. Viděli jsme to na Balkáně a všude jinde byly toho příznaky. Musíme dbáti, aby tyto předpoklady zmizely.
V exposé pana ministerského předsedy postrádám poněkud výraznější starosti, jak zabezpečena je výživa našeho obyvatelstva. Při jednáních mezi politickými stranami a v pozdějším vládním nařízení, týkajícím se zabezpečení výživy našeho obyvatelstva, byla obsažena číslice 40 tisíc vagonů obilí vykoupeného v tuzemsku a 20 tisíc vagonů mouky dovezené z cizozemska. Čekali jsme, že se něco dovíme o tom, jak daleko postoupil rozepis kontingentu obilního v tuzemsku a jak dovoz obilí resp. mouky z cizozemska. Dnes dohromady nevíme ničeho. Víme jenom z novinářských zpráv, že se nynější pan ministr Srba stará o to, aby kontingent byl jistě vybrán a aby předpoklady, dané v jednání zásobovacího výboru o neodvedeném obilním kontingentu z loňského roku, byly splněny. Jde nyní o to, když již mluvíme o hospodářském ozdravění našich poměrů, aby skutečně byly také splněny předpoklady výživy našeho obyvatelstva. Neslyšeli jsme také ničeho o tom, zda vláda skutečně opatří mezi stranami vládními smluvených 600 mil. na zlevnění výživy našeho obyvatelstva. Rozpočet nám ničeho nepovídá, neboť jest v něm obsažena příliš malá číslice, daleko menší nežli zmíněných 600 milionů. (Hlas: Nezapomeň, že mluvíš "pro"!) Mluvím "pro", ale chci, aby byly splněny všechny předpoklady naší výživy. Při zahájení nového vládního období uvědomme si všichni dohromady, že jednou z nejvyšších našich povinností musí býti zbaviti obyvatelstvo starostí o výživu a vrátiti mu klid, spokojenost a tím předpoklady pro klidnou produktivní práci na prospěch státu a obyvatelstva. V těchto snahách stojíme při vládě a budeme ji podporovati.
Naproti tomu však samozřejmě ke
steskům, které zde byly pronášeny proti konfiskační praxi a proti
různým jiným přehmatům naší byrokracie, pravíme, že nám náš poměr
ke vládě nijak nebude brániti, abychom těchto přehmatů kdekoli
ve státní správě nejostřejším způsobem neodsuzovali. Jsme pro
svobodu tisku, ale jsme také pro to, aby redaktoři a pisatelé
byli postaveni pod osobní zodpovědnost. Chceme tím zvýšiti smysl
pro úctu k přesvědčení u našich politických stran a zejména také
morální smysl v celém životě politickém našeho státu. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Slovo má dále pan posl. Mašata.
Posl. Mašata: Slavná sněmovno! Jsem pevně přesvědčen, že veliká většina nás zde v tomto domě, aspoň těch, kteří upřímně a poctivě smýšlejí s naší republikou, uvítala s radostí okamžik, kdy na ministerské lavice dosedli mužové, vyslaní politickými stranami, kteří mají představovati většinu parlamentu.
S radostí vyslechli jsme první exposé pana ministerského předsedy, ve kterém znázornil, jak bude postupovati naše parlamentní vláda. Tato skutečnost potěšila nás proto, že stal se tím jaksi návrat ke skutečným poměrům, jaké mají zavládnouti ve státě, nastal návrat k vládě lidu, k vládě demokracie.
Vážení pánově! Náš stát resp. náš národ má zvláštní postavení v celém okruhu států, mezi kterými je. Jsme národem, který po několik století trpěl a úpěl pod diktaturou monarchie habsburské, který trpěl a úpěl pod diktaturou německo-maďarské hegemonie. My přirozeně musili jsme nésti důsledky tohoto poměru, musili jsme nésti všechnu bídu, která na nás uvalena byla těmi, kteří nám vládli.
Jest přirozeno, že národ, kterému byl vtisknut cejch otroka, nemohl v okamžiku, kdy stal se politicky samostatným, zapomenouti křížové cesty, kterou musil prodělati. Bylo jenom důsledkem našeho osvobození, našeho vybavení z otrockých pout, že jsme prohlásili se jako národ demokratický pro takovou formu státní, která by odpovídala nám a našim potřebám, že jsme prohlásili, že všechna moc ve státě musí vycházeti z vůle lidu, že lid bude rozhodovati a že odmítli jsme všechny vrstvy privilegované, které dříve byly příčinou bídy a neštěstí našeho národa.
Všechna moc pochází z lidu. V důsledku toho, vážení pánové, bylo nutno, aby lid, který jest si vědom své moci, zařídil vládu tak, aby opravdu vládl sám sobě, jak potřebuje.
Slavná sněmovno! Zákony, které si sněmovna, event. revoluční Národní shromáždění, dalo, nebyly ničím jiným, než výrazem svrchovanosti vůle československého lidu. Vláda demokracie znamená pro lid sám, že vláda musí opravdu plniti všechno, co lid potřebuje, že musí plniti všechny příkazy, které lid žádá pro svůj život. (Výborně!) V prvé radě, vážení pánové, jest jedna základní pravda, které za každých okolností v demokratickém státě šetřeno býti musí, že každý člověk má právo na život. Za staré dynastie, ve staré monarchii habsbursko-lotrinské, tedy v rakouskouherském státě, právo na život nebylo respektováno. Viděli jsme, že byli vládnoucí a že byli ovládaní. A vládnoucí nestarali se, jak ovládaný člen státu je živ, a proto, vážení pánové, bylo povinnosti našeho revolučního Národního shromáždění, aby okamžitě udělalo do těchto poměrů průlom silným zasáhnutím.
Slavná sněmovno! Pan ministerský předseda prohlásil v exposé, že úkolem vlády bude, aby stabilisovala a konsolidovala poměry v našem státě, jak ve směru hospodářském, politickém, tak i kulturním. A jakého prostředku chce užíti, aby tohoto cíle vláda dosáhla, v tom ohledu poukázal, že bezpodmínečně musí býti plněny zákony státu.
(Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Vážení pánové! Chápu, že po 13 léta, kdy budovali jsme stát, žili jsme v době takového kvasu, v době takového překotného ruchu, že pod vlivem doby mnoho se udělalo, co snad neodpovídá skutečnosti tak, jak bychom byli potřebovali. Ale postupovati v tomto smyslu bylo by zločinem, hříchem, a proto jsem vítal s povděkem prohlášení p. ministerského předsedy, že vláda se bude snažiti, aby to, co za 3 léta bylo vybudováno, bylo opraveno, upevněno a zajištěno.
Vážení pánové! Pan ministerský předseda prohlásil, že vláda bude vládou klidu, pořádku, že bude vládou, která zabezpečí právní rád a která prací a šetrností bude se snažiti poměry ve státě zkonsolidovati a stabilisovati. Jest potřebí klidu a pořádku. Jisto je, že ve státě, kde chce se dojíti k určitým klidným výsledkům pro obyvatelstvo, musí vláda dbáti, aby klid a pořádek za každou cenu byly udrženy, poněvadž není možno pracovati, není možno postupovati tak, jak by bylo v zájmu státu a obyvatelstva zapotřebí, když stále a stále jest veřejnost vzrušována něčím, co nemůže býti k prospěchu státu.
Vážení pánové! My drobní zemědělci, pracující lid zemědělský, jsme názoru, že není možno, aby poměry dále vyvíjely se tak, jak až dosud se vyvíjely, že opravdu musí nastati nová éra, éra, ve které by bylo jasně přihlíženo k tomu, aby platně zákony byly plněny, aby byl zjednán klid a pořádek ve státě, aby byl zabezpečen právní rád a aby tím byl dán předpoklad pro vývoj nás a tím také pro zajištění našeho státu a zajištění našeho vývoje hospodářského, sociálního a kulturního.
Pan ministerský předseda prohlásil, že vláda nehodlá zaváděti nových daní. Pan ministr financí ve svém exposé ukázal nám, jakou ohromnou kytici daní vlastně již máme, a to kytici tak těžkou, že pod ní klesá kde kdo. A hlavně malý zemědělský pracující člověk.
Vážení pánové! Daně přímé jsou dnes dosti veliké, ale ještě větší jsou přirážky, které potom k dani přímé se nastavují. Víme, že dosahují přirážky až číslice pres 1000%. Račte si srovnati, jakým způsobem musí žíti zemědělský pracující člověk, aby tuto kytici, kytici daňovou, unesl! Proto nejen nových daní netvořit, nýbrž provésti revisi v daňovém systému, a to tak, aby opravdu malý člověk zemědělský a živnostník, pracující člověk, mohl býti živ. Musíme se snažiti nové hodnoty získati, musíme se snažiti co možná největší šetrností uspořiti vydání tak, aby stát nebyl zatěžován.
Spořiti jest krásná ctnost, ale spořit musí se tam, kde jest to na místě, a já mám obavu, aby z hesla "šetřiti" nestalo se něco, co by mohlo po případě věc ne zlepšiti, nýbrž zhoršiti.
Vážení pánové! Již dnes ozývají se hlasy mezi úřednictvem a zřízenectvem, že sy stém šetření postihne v prvě radě je. Přirozeně že stát, když bude chtít ve své státní správě dělat určité úsporně reformy, postihne tyto vrstvy. Já bych však, vážení pánové, ukázal na způsob, jakým by se tato tíže učinila těmto vrstvám co nejsnesitelnější. Vím, že dnes jest v mnohých úřadech mnoho lidí, kteří opravdu nejsou tam na místě, že dnes více, než je potřeba, jsou úřady přeplněny zaměstnanci a úředníky. Chtějte práci na úřednících, chtějte práci na zaměstnancích, ale zaplaťte jim rádně, aby mohli býti živi! Dnes se za člověka pracujícího, pilného a přičinlivého schovává častokráte někdo, komu práce nevoní.