Když se jednalo o podmínky příměří a potom o první provisorní opatření v době míru, psal jsem tenkráte nynějšímu panu předsedovi ministerstva dr. Benešovi do Paříže, aby za každých okolností hleděl dosíci toho, aby byla německá říšská banka a Rakousko-uherská banka postavena pod kontrolu Dohody a znemožněno jim tisknout bankovky. Ačkoliv pan kolega dr. Beneš se o to tenkráte přičiňoval, nebylo pro to porozumění. Po mém názoru dnes by pro to porozumění bylo. Dnes, ať by se dělal, jaký chtěl mír, jsem přesvědčen, že první klausulí by bylo, že by bylo zakázáno tištění bankovek, poněvadž Anglie a všechny státy, které tenkráte to měly v moci, vidí, co to znamená rozvrátit měnu na základě papírového hospodářství.
Já bych si od takové mezinárodní úmluvy, od takové mezinárodní unie sliboval, že by mohla do světa říci: My jsme se přesvědčili: ten a ten stát má v pořádku své hospodářství, ten a ten stát netiskne, ten stát hledí dosáhnouti rovnováhy ve svém rozpočtu, poněvadž, velectěné shromáždění, těm státům už dnes nikdo nevěří, obzvláště nevěří státům, které vznikly na půdě bývalého Rakouska.
Rakousko-uherská banka za celou válku neuveřejnila ani jednoho výkazu, a když jej potom uveřejnila, ukázalo se, že má na místo za 1500 milionů zlata jen za 340 milionů zlata. Z toho bylo vidět, proč ho neuveřejnila. Rakousko-uherská banka uveřejnila ve svých výkazech, aby to tak nekřičelo, řekněme, diskont směneční, portefeuille směnečný tak, že tam dala za 2800 milionů směnek státních, poněvadž by bývalo náramně křičelo, že má jen za 125 milionů směnek ve svém portefeuille. To vše dnes se ví a přirozeně se výkazům nevěří, i když jsou spravedlivé a poctivé, a bylo by jistě pro všechny státy, obzvláště ty, které vznikly na půdě Rakouska, důležito, aby dostaly jistou morální podporu na světovém trhu, aby ji dostaly cestou úmluvy, která by ničeho nestála, pro udržení parity své měny. Ale jednoho je ovšem ještě potřebí. Myslím, že by bylo zcela oprávněno, aby tyto státy zavázaly se, že vzájemných půjček nebudou dávat nikomu, kdo nesplní těchto podmínek. My bychom také potřebovali, abychom dostali odněkud takové přímidlo, abychom skutečně provedli plný finanční pořádek. Ani nám by neškodila cizozemská podpora. Ovšem zároveň by tyto státy musely rozhodnouti, jak veliký blok nekrytých bankovek dají do pořádku. Tak to nechat, je po mém názoru neudržitelné.
Máme ovšem o tom zákon. Máme zákon o majetkové dávce, ze které blok bankovek má býti zaplacen. Lituji velice, že s provedením tohoto zákona se otálelo celá dvě léta.
Celá 2 léta bylo to různými opatřeními zdržováno a nemohli jsme tedy dojíti dříve k tomu, aby bylo zřejmo, jak z výnosu dávky ze jmění ubývá bloku nekrytých bankovek. Fakt je, že jsme asi 565 milionů na bankovkách stáhli; ovsem ve výkazu bankovního úřadu toho viděti nemůžeme, poněvadž za ministerstva pana dr. Horáčka byl vydán dotyčný výnos, kterým se vyplácely zadržené bankovky, a to se do dneška musí refundovati státu, poněvadž stát to zaplatil ze své pokladny. Velkou závadou, abych tak řekl, pro vnitrní hospodářství naše je, že se nemůžeme dostati ke skoncování věci platebních rozkazů. Vsím tím trpí zároveň veškerý hospodářský život. Nesmíme zapomenouti, že na veškerých našich nemovitostech vázne zástavní právo 30% jejich ceny pro dávku z majetku, že je spousta peněz v bankách a spořitelnách, které se nemohou vybrati, ačkoliv dotyčný by mohl svou dávku z majetku daleko menší částkou zaplatiti. Nesmíme zapomenouti, že máme 1% zápůjčku nucenou, která tenkráte byla myšlena na krátkou dobu. Ale s tím nelze ovšem také hnouti, pokud majetková dávka nebude rádně placena a pokud z výtěžku majetkové dávky bychom toho nemohli honorovati. Myslím, že u nás konečně způsob, jak se zbavíme bloku nekrytých bankovek, může býti dán. Jak to udělají jiné státy, je otázka jiná! Jestliže v Jugoslavii vydali bankovky a kryli je svým státním majetkem, ne majetkem, který dostávají podle mírových smluv, nýbrž svým dřívějším státním majetkem, u nich byl by postup snad možný tak, že by byla půjčka zahraniční stejně založena jako je půjčka domácí, že by byly tyto bankovky vzaty z oběhu. Ovšem při tom při všem bychom musili pracovati k tomu, abychom do našeho národního hospodářství dostali jiné proudy. Jestliže někdo si vezme u nás výkaz Bankovního úřadu, je při tom překvapen jednou věcí, že směnečný portefeuille je, řekněme, miliarda a portefeuille lombardní na cenné papíry je dvě miliardy, event. tri miliardy. To ovšem znamená, že každý, kdo na tento výkaz se podívá, vidí, že něco je v našem národním hospodářství nezdravého. Nezdravost spočívá v tom, že jsou lidé, kteří si vypůjčují na dražší úrok, totiž na 6 1/2 % lombardní úrok, kdežto by si mohli vypůjčiti na 5 1/2 % úrok směnečný. Někde tedy je něco nezdravého, musí si každý říci, komu je výkaz Bankovního úřadu předložen. Ne zdravý je nás průmysl a obchod. Náš průmysl a obchod prodává stále ještě za hotové, poněvadž hotových prostředků je dosti a naše banky, když nemá hotových prostředků, půjčí kupci peníze na běžný účet. To je nezdravý stav, který musí býti od straněn buďto po dobrém, anebo zákonem. Ovšem my to musíme podporovati tím, že směnečnou sazbu za směnky do 100 dní snížíme co možná nejvíce, abychom lákali lidi k tomu, aby zase kupovali lacino a aby lacino prodávali. To není jenom zájem státní, to není jenom zájem obchodu a průmyslu, to je také zájem konsumentů, neboť ve skutečnosti dnes by mohl dostati celý náš průmysl úvěr o 1% laciněji, ale toho ne dělá, nechce toho proto, že je mu pohodlnější dostati hotové peníze a nestarati se o to, zdali ten, komu dává na úvěr, je dobrý či není dobrý, a nemíti risika. V tom směru tedy říkám docela otevřeně, že nás obchod nestojí na výši situace, že náš obchod nekoná svého sociálního poslání potud, jak jsem již dříve řekl, že má býti dobrým ředitelem výroby. Tedy po všech těchto stránkách zajisté bychom velmi ochotně u nás dělali různá opatření, abychom se zbavili papírových peněz a mohli jednou přijíti ke skutečně spořádané valutě.
Doporučoval bych vládě, aby tento jistě nějakých zvláštních výdajů nevyžadující problém mezinárodního řešení stabilisace - ničeho více nechci - stabilisace měny nejen naší, nýbrž i jiných států byl řešen, neboť, velectěné shromáždění, ustavičný mi spory, které ve valutách vidíme, také morálně podkopáváme rádné naše hospodaření a rádné podnikání. Máme na jedné straně ohromné valutární zisky, kterých nikdo nečeká, a na druhé straně můžeme každou chvíli míti ohromné valutární ztráty, za které nikdo nemůže. To dává veškerému našemu obchodu, veškerému průmyslu a všemu podnikání skutečně ráz hry, ale ne ráz kalkulace, spekulace, výpočtu atd. Každý nás podnikatel musí počítati se změnami valutními, které na cizích trzích jsou, a tím se dostává do neobyčejně těžké situace. Pokud může, dává si vysokou risikovou premii na všechna risika, která má, a důsledek toho je, že výrobky jsou drahé a celý nepořádek ve valutě u nás i v cizině platí konec konců konsument. To je jedna z velkých příčin naší drahoty nejen u nás, nýbrž na celém světě. Jestliže nepořádek jest světový, totéž, co dělá náš podnikatel, musí dělat anglický a německý podnikatel, že totiž ke své obyčejné risikové premii připočítá si velkou risikovou premii valutní. Tedy otázka, o kterou běží, otázka mezinárodní stabilisace měny, není jen zájmem státních financí, nýbrž je širokým zájmem a zároveň jednou z věcí, která by znamenala ozdravění našeho podnikání, ozdravění našeho života a po mém názoru zlacinění veškerých životních potřeb. (Tak jest!)
Blížím se ke konci svých vývodů a pokládám za svou povinnost říci, že naše strana uvítala utvoření vlády všenárodní koncentrace jako věc, která může skutečně do našich poměrů přinésti klid, vzájemnou práci a zejména úctu mezi jednotlivými stranami k jejich názorům. Jsme si vědomi, že nemůže v našem životě výslednicí všeho snažení býti nic jiného, nežli kompromisní řešení různých otázek. A proto mohu jménem své strany prohlásiti, že budeme vládu podporovati, že se vynasnažíme, abychom ve vzájemném styku se stranami ostatními, tvořícími vládní většinu, vždycky dosáhli dohody a tím abychom posílili vládu nejenom doma, nýbrž také za hranicemi (Výborně!) Musíme si býti vědomi, že stát si vybudujeme sami, že stát nepomůže nám vybudovati nikdo jiný, že my musíme položiti solidní základy k celé naší stavbě a že nesmíme také přízeň k našemu státu nijakým způsobem si vykupovati. (Tak jest!) My si jí nebudeme vykupovati po mém názoru ničím a pokládal bych za jednu z největších chyb, jíž bychom se mohli dopustiti, kdybychom dali jenom znáti, že budeme ať již hospodářskými, ať jinými, politickými výhodami vykupovati si lásku ke státu u těch, kteří až dosud jej popírají.
V tom je zároveň také otázka válečných půjček, která byla zase u nás uvedena na přetřes. Když se podíváte do sešitu, kde se mluví o našich dluzích, uvidíte tam, mnoho-li jsme vynaložili na svoje osvobození, uvidíte tam půjčku francouzskou, půjčku ruskou, půjčku anglickou, půjčku italskou. A je velkou otázkou, zdali nás stát je tak silný a je-li morálně správné, abychom platili to, co bylo upisováno (Hlas: Proti našemu osvobození!) proti našemu osvobození. My jsme byli proti řešení, které dřívější jedna vláda provedla, pokud se týče válečných půjček, a mohu říci, že jsme svého stanoviska v této věci v nejmenším nezměnili.
Pokud se týče zahraniční politiky, kterou skizzuje naše vládní prohlášení, řekl bych jedno, že totiž vždycky si budeme vážiti každé snahy, kterou bude míti vláda, aby udržela mír a pokoj, abychom nebyli vtaženi do konfliktu, který by pro nás znamenal válku, a že musíme přirozeně sledovati všecky úmluvy politické, které děláme a které budou udělány, zdali v nich vyhýbáme se i pro budoucnost zatažení do nějakého konfliktu válečného.
Očekáváme jistě, že vláda tomu bude hleděti vyhověti a že také nebude se vměšovati do různých sporů, které by nás mohly vtáhnouti do nebezpečí válečného, anebo aspoň do nebezpečí jakékoli mobilisace. Bylo by to za dnešního stavu naší valuty, za dnešního stavu hospodářského, skutečně něčím, co by mohlo velmi těžce ohroziti celou naši budoucnost. (Tak jest!)
Končím a očekávám, že vláda zůstane
věrnou základnímu rázu svého prohlášení, že bude řešiti všecko,
co k řešení zde přijde, pod heslem největší prospěšnosti státu
a nikoliv pod heslem nějakých teorií. (Výborně! Potlesk.)