Nyní však vám ukáži, jak komplikovaná je věc s tímto přiznáním u nás sociálních demokratů. My sociální demokraté nemůžeme bohužel - ani vůči Rakousku jsme je neučinili - učiniti přiznání ke státu kapitalistickému. (Potlesk na levici.) Neuznáváme hospodářských základů tohoto státu, my odmítáme tento stát v jeho hospodářských základech a nemůžeme ho uznati, my si přejeme odstranění státu měšťáckého a nahrazení jeho společností socialistickou a nemůžeme se k němu přiznati. (Posl. Špaček: Dělá to Scheidemann v Německu?) Naprosto se nechci ve všem stotožňovati se Scheidemannem. (Posl. Špaček: Jak to pasuje?) Ne, ne, my jdeme svojí cestou, nikoli, jak to pasuje - to možno říci spíše s vašeho stanoviska, poněvadž jste postupovali v Rakousku jinak a zde jinak. Ostatně k otázce přiznání, kterou také naši čeští soudruzi nadhodili v jedné z posledních schůzí, chci říci toto: Jak se stavíme k tomuto státu, řekli jsme dosti zřetelně ústy svého zemřelého vůdce Seligera při svém vstupu do sněmovny. Pravíme: Trváme pevně při právu sebeurčení, jehož jste si i vy po cely čas vysoce vážili. Ostatně chceme se dáti do svého dějinného boje na půdě nového státu. Doufáme, že i tato sněmovna bude v ruce mezinárodního proletariátu nástrojem a že k řešení historické úlohy proletariátu přispěje svým podílem. A ke konci, abychom měli jasno a zbavili se definitivně kazajky přiznání k státu, chci vám říci: Stavíme-li se na půdu státu, neznamená to snad, že se vzdáváme práva sebeurčení. Odmítáme ovšem všecky fantasie, všecky dobrodružnosti, všecky bláhovosti. S tím nechceme naprosto nic míti. Stavíce se na půdu státu, pravíme vám, že chceme přizpůsobiti svůj boj novým poměrům, pravíme vám, že přeložíme bojiště s dřívějšího pole na novou půdu. Chceme se pokusiti a zaříditi se zde po domácku, učiníte-li nám život snesitelným, necháte-li nás v tomto státě žíti. Chceme míti volnou dráhu pro uplatnění politické a pro boj o politická a hospodářská práva.
Avšak musíme vám říci ještě toto: Když senátor Zuleger vyslovil nedávno ve shromáždění slovo o vyjednávání, pociťovalo se to v jistých českých kruzích doslova jako nová pravda, jako zvěstování nového poselství. Nuže, pravíme vám zcela směle: My jsme každou chvíli ochotni s vámi vyjednávati, avšak po všem tom, co jsme v poslední době zažili, jsme skeptiky. Myslíme, že nyní nikdo nezasedne ke stolu, aby vyjednával, myslíme, že slova smíření, jež k vám promlouváme, padnou na půdu neúrodnou, myslíme, že okamžik dohody ještě nepřišel. Avšak vždy jsme k ní ochotni, to pravíme beze všeho. Snad nepřijdete, pánové, příliš pozdě, nýbrž velmi brzy uznáte, že pro tento stát není jiné cesty než cesta dohody, není jiné než cesta rozumu. Myslíme také, že velmi brzy dostaví se okamžik, který vás přinutí, abyste to nahlédli. Až jednou čeští sociální demokraté postaví svojí státní ideologii, svoji národní solidaritu za třídní boj, pak uhodila poslední hodina této nynější všenárodní politiky, pak budou rozhodovati o osudu tohoto státu momenty zcela jiné. (Posl. Špaček: Děláte to se svými měšťáky také?) Také to děláme. Říká se, že děláme politiku negativní, politiku neplodnou, vůbec že neděláme žádnou politiku. Neplodný oportunismus, maximalistický, národnostní, přepjaty extremismus, těmi všemi krásnými titulaturami bývá naše politika nazývána. Avšak já vám povím: Jsme toho mínění, snad se v tom mýlíme, avšak je to naše přesvědčení, že boj o národnostní rovnoprávnost není národnostním oportunismem, nýbrž bojem o princip socialisticky. To je názor, který uplatňujeme vůči českým sociálním demokratům. Že je naše politika neplodnou, tomu věříme. Naše politika zůstane neplodnou potud, pokud je proletariát rozštěpen. Pokud část dělnictva je tam a část zde, potud zůstane politika v tomto státě neplodnou. (Potlesk na levici.)
Řeknu vám však: Vždy ještě raději politiku neplodnou, než politiku, která přináší plody jen našim třídním protivníkům. Takové politiky nechceme. (Souhlas a potlesk na levici.)
A nyní mně dovolte, abych se obrátil ještě ke dvěma otázkám. Snad se dostane ke slovu ještě druhy řečník naší strany a bude míti příležitost podrobně se zabývati všemi druhými otázkami, které nás právě zaměstnávají. Chci se zmíniti jen ještě o dvou věcech, to je především naše zahraniční politika. Pan ministerský předseda a ministr zahraničí jest s výsledky své politiky spokojen. Domnívá se, že se věci vyvíjejí zcela dobře. Máme tradici a ta tradice funguje. (Veselost na levici.) Myslí, že poměr k Dohodě je srdečný. Že Malá Dohoda je aktivní položkou, že styky s Rakouskem jsou upevněny. S Německem že jsme na cestě stabilisace. Dobré styky s Uhrami že ruší jen ještě maličkost: to jsou západní Uhry. Jakmile bude překonána krise v Burgenlandu, doufá i zde, že přijdeme do dobrých poměrů. A s Polskem se vyjednává. Nebezpečí restaurace že snad tu jest, avšak není hrozivé a přímého nebezpečí není. Pan ministersky předseda, jehož celá politika je zařízena na mírových smlouvách, řekl kdysi, že ty jsou aktivní položkou jeho politiky, neboť že jen ony jsou právním podkladem nového pořádku. Avšak jak vyhlížejí tyto mírové smlouvy dnes! Ve skutečnosti nejsou tyto mírové smlouvy ničím jiným, než orgány, jež chaos v Evropě, balkanisování způsobují a mnozí, které zmatek stupňují a sesilují zbídačení lidí. Rozpad postupuje. (Posl. Špaček: To není viděti!) Pan kolega Špaček míní, že tomu tak není. Prosím, podívejme se kolem sebe. Patřme na nesčíslné konflikty, jež se před námi ode hrávají: Válka mezi Řeckem a Tureckem. (Výkřiky posl. Špačka.) Kolega Špaček praví, že nikoli. A já na to odpovídám, že právě tato válka zvrátila mírovou smlouvu s@evresskou. To je právě to, co jsem říci chtěl. Vezměte spor mezi státem jihoslovanským a Italií, mezi Jugoslavií a Albanií. Vezměte spor mezi Německem a Polskem, mezi Rumunskem a Ruskem. Kamkoli můžete pohlédnouti, celá Evropa není nic jiného než čarodějnický kotel. Avšak mírové smlouvy jsou neštěstím také hospodářsky a politicky. Pohleďme všemi směry kolem sebe. Pokles měn, průmyslové krise na krisích, nejen ve státě našem; v Anglii, v Americe, kamkoli popatříme, hromadné propouštění dělníků. Reservní armáda průmyslová nebyla ještě nikdy tak veliká jako právě nyní v tomto elysiu, které nám přinesly smlouvy pařížské, nemluvě ani o šílené drahotě, jež se šíří ve všech zemích, ve státech vítězných i v poražených. Smlouva trianonská leží na zemi a stala se kusem papíru, právě tak jako smlouva st. germainská. A jak se má věc se smlouvou versailleskou? Řeknu jen jedno slovo: "Horní Slezsko", pak nepotřebuji nic připojovati. Imperialistický světový řád zaostřuje se vždy více do těžkých konfliktů, jimž musejí konečně podlehnouti tyto mírové smlouvy a tento nový rád, na němž si tolik vítězové zakládají. Svět je sudem prachu, každý den může vypuknouti požár.
Ke konci dovolte mně ještě zmíniti se o jedné kapitole, totiž o politické správě. Jak je postaráno o svobodu shromažďovací? Denně jsou úředně rozpouštěny schůze nejen na Slovensku, nýbrž i v jiných zemích. Domovní prohlídky jsou na denním pořádku. O tisku řekl jsem něco již na jiném místě. Že "Prügelpatent" platí ještě jen ve státech nástupnických, dokazuje ducha nových demokracií. Porušení imunity jsou na denním pořádku. A co zbývá? Pankrác, Špilberg a Bory.
A důstojně radí se k tomuto systému ještě také justice. Nezastupujeme zde nikoho. Avšak plníme lidskou povinnost, řekneme-li, že nás cit se mocně vzpírá při myšlence, že justice jednak při procesech prosincových nastrkala tisíce dělníků do žaláře a sta jich odsoudila, na druhé straně však národnostní násilnosti na ulici ponechala prostě bez trestu. Dovolte mi, abych zde vypravoval jen dva případy: jedním jest případ Votavův. Jako právník vám řeknu, oč jde. Votavovi se kladlo za vinu, že na jaře 1920 organisoval dělnictvo k boji proti státní moci a k převratu a jmenovitě že v první polovici prosince 1920 proklamoval boj dělníků proti ústavní vládě a pro násilnou změnu hospodářských a společenských poměrů". Klade se mu tedy za vinu delikt slovní; Votava ani nesáhl ke zbraním, ani nenaváděl k přímému chopení se zbraně. Nic takového proti němu není. Votava ani v Oslavanech nebyl. Pres to byl odsouzen k 10letému těžkému žaláři.
Jiný případ je právě tak křiklavý. Bylo odsouzeno 38 dělníků z Říčan. Za stávky v Oslavanech táhli tito dělníci z Říčan do Oslavan, aby prý přinesli pomoc stávkujícím. Přišli pozdě. Oslavany byly již vojensky obsazeny a tlupa se do Oslavan ani nedostala. V Padochově byli dělníci zadrženi, cestou zatčeni a všichni pro tento prostý skutkový děj odsouzeni k trestům od 6 měsíců do 3 let. Nepotřebuji říkati, že z toho vzniklo bezmezné roztrpčení v kruzích dělnických, nejen v kruzích komunistických. Žiji v Brně a viděl jsem, jak dělníci putovali houfně k vězení l žalářovaným. Proto myslím, že není jiné možnosti než žaláře otevříti. (Potlesk a různé výkřiky na levici.) Musí se tak státi nejen v zájmu těch mučených lidí, kteří sedí v žaláři již po měsíce, nejen v zájmu nešťastných manželek a dětí, nýbrž zejména v nejvlastnějším zájmu vašeho státu. Nikoho ex offo nezastupujeme avšak máme čistě lidskou potřebu všechno to vysloviti v tomto okamžiku a pozdvihnouti svůj varovný hlas.
A nyní přicházím ke konci. Vyklad
ten byl nutný. Řekl jsem vám, že jsme v každé době ochotni k dohodě.
Nechcete-li, můžeme čekati. Řeknu vám, pánové, že váš počet má
velkou díru. Také život českých dělníků se přiostřuje každým dnem
a stává se těžším. Hospodářské skutečnosti ukazují vždy zřetelněji,
že i tento stát je státem kapitalistickým, že je také státem třídním
a že proti němu není možný boj jiný než boj třídní. Zde se najdou
dělníci všech národů. Potom však přejde doba utrpení dělníků,
potom přijde novy pořádek věcí a potom také bude moci obstáti
tento stát před rozsudkem světových dějin. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž jest pan posl. Malypetr.
Posl. Malypetr: Slavná sněmovno! Bylo by zajisté velice lákavé podrobněji zabývati se vývody pana řečníka přede mnou. Neučiním toho však, poněvadž mám za svou povinnost zdůrazniti a vysloviti se o našich názorech na programové prohlášení vládní. Zajisté jindy bude dostatek příležitosti o názorech a činnosti pánů německých kolegů během zasedání sněmovního se vysloviti, a nepochybuji, že také k tomu dojde.
Bude tomu brzy rok, co představila se této sněmovně nová - tehdy třetí - vláda republiky s prohlášením, jež sice prohlašovalo prozatímnost této vlády, ale program, který ohlašovalo, byl by potřeboval řadu let k svému uskutečnění. Vzpomínám toho dne proto, že to byl den stísněnosti pro všecky, kdo poctivě a pravdivě cítí, že jediným bezpečným základem pro naši republiku je demokracie, demokracie ve svém skutečném, pravdivém a plném významu, který tak výstižně jest vyjádřen slovy velikého amerického presidenta, že demokracie jest vláda lidu, lidem, pro lid. (Hlas komunistického poslance: U nás na Pankráci!) Každému podle zásluhy. (Výborně! Tak jest!)
Když tvořili jsme ústavu republiky, bylo starostí nás všech, abychom této veliké zásadě dali co možno nejpřesnější a nejdalekosáhlejší výraz, a můžeme s oprávněným zadostiučiněním říci, že jsme se nikde v ústavních zákonech proti těmto zásadám neprohřešili, naopak šli jsme až na krajní hranice v možnostech a příležitostech, jimiž lid svými zástupci účastní se správy státu. A přece vymkla se správa státu po necelých dvou letech trvání republiky lidu z rukou a byla svěřena úřednické vládě, která jen slaboučkou spojkou, jedním svým členem, byla připoutána k parlamentu.
Není zbytečno vzpomenouti dnes - při nástupu nové vlády - příčin, jež k tomu vedly; není to zbytečno proto, že je potřeba chyby, jez se staly, nejen si uvědomiti, nýbrž z nich se také učiti. Známe je všichni a mohli bychom je nejlépe shrnouti v jedinou větu: nedostatek smyslu pro existenční podmínku demokratického státu, kterou jest přesvědčení, že všeobecné zájmy státu musí státi vždy výše, než zájmy jednotlivých tříd neb vrstev obyvatelstva. Tím však nemá býti řečeno, že stát sám o sobě jest nám jediným účelem. Nám je stát výrazem politické samostatnosti národa a vrcholnou organisací samosprávy obyvatelstva, v níž se soustřeďují zájmy všech jeho vrstev. My trváme proto neochvějně na zásadě, že stát je - mohu-li užíti toho slova - majetkem všeho lidu, který se k němu s láskou a obětavostí hlásí a který jej chce opatrovati a uchovati svým nástupcům. Odmítáme proto jakékoliv teorie a pokusy o diktaturu, která je vždycky výrazem násilí menšiny nad většinou. Stojíme na zásadě, že v demokratickém státním zřízení jsou zákonodárné sbory, zvolené na nejširším demokratickém základě, směrodatným činitelem ve správě státu a že parlamentní většina má nejen právo, nýbrž i povinnost ujmouti se řízení státu a nésti zaň zodpovědnost. Byli jsme proto účastni od samého vzniku naší samostatnosti na každé kombinaci vládní a označení "vládní strana" přijímáme a neseme s hrdostí.
My, zástupci lidu, který je tak úzce spiat s tím, co tvoří hmotnou podstatu vlasti a státu, s rodnou půdou, kterou jsme od otců zdědili a v níž jedině pevně bylo zakořeněno národní vědomí v dobách nejhoršího útisku, v dobách, kdy obyvatelstvo měst propadalo národní vlažnosti a odnárodnění, s půdou, kterou milujeme jako svoji a celého národa matku a živitelku, my cítíme zvýšenou povinnost i právo zúčastniti se na správě tohoto našeho státu. Jsme přesvědčeni, že v našem lidu venkovském, v našem lidu zemědělském, ať tu v Čechách, či na Moravě, ve Slezsku nebo Slovensku i v Podkarpatské Rusi nalezne stát vždy svůj nejpevnější a nejbezpečnější základ. (Výborně! Potlesk.)
Vítáme proto nastolení nové parlamentární vlády upřímně a jako jsme se účastnili při odstraňování překážek tohoto podle našeho přesvědčení toho času jedině možného - způsobu vlády, tak také opravdově, poctivě a loyálně chceme pracovati s ostatními stranami na dalším vybudování státu a jeho správy a na politickém, hospodářském, sociálním i kulturním jeho rozvoji.
Vítáme zřízení většiny a vlády - nazývané všenárodní - ne proto, že je nám ideálem pro všechnu budoucnost nezměnitelným, nýbrž proto, že v dobách, kdy stát není ještě plně dobudován, kdy těžké hospodářské a zejména mravní důsledky války nejsou ještě odstraněny, musí býti poskytnuta všem skupinám obyvatelstva příležitost, aby účastenstvím na správě státu spolupracovaly na nápravě těžkých poměrů, v nichž lidstvo žije. Předpokladem takovéto účasti jest ovšem bezvýhradné uznání státu, jako útvaru založeného na pevném, mezinárodně právním základě, jenž by mohl být měněn jen vůlí lidu, který jej po těžkých zkouškách a staletých útrapách zřídil. A ten lid nikdy nepřipustí, aby kdokoli jakýmkoli způsobem, ať uvnitř nebo zevně, ať z důvodů národnostně přehnaných nebo sociálních, vážně ohrožoval bezpečnost a nerušený vývoj samostatné Československé republiky. (Výborně! Potlesk.)
Jsme si vědomi obtíží, jež se zřízení takovéto většiny a vlády budou vyskytovati, a proto prohlašujeme, že celá tato soustava může býti držena jen jedinou ve všech zúčastněných stranách uplatňovanou zásadou, a to vzájemnou dohodou, upřímností a poctivostí. A pevná vůle k takovéto spolupráci musí vycházeti z přesvědčení, že politika poctivé a nezáludné součinnosti všech stran, jimž stát jest tím, čím jsem naznačil, jest jedině možná a jedině správná. Všechny zúčastněné strany musí nalézti odvahu toto sobě uvědomiti a veřejně se k tomu přiznati; nebude pro žádnou z nich příhanou, že na cestě dohody byla v zájmu státu - tedy v zájmu vyšším, než je zájem její - nucena to nebo ono ze svých požadavků buď pozměniti nebo odsunouti. Na takovémto uznání - ocenění stavu věci není však možno zůstati. Je třeba všemu lidu vysvětliti upřímně a podle pravdy, jaké jsou poměry politické a jaké z nich plynou důsledky. Zodpovědní činitelé političtí musí si býti vědomi, že pro náš lid, byť i byl politicky značně vyspělý, jest demokratické naše státní zřízení něčím tak novým, že není divu, nedovede-li ho vždy správně chápati a užíti. Je proto nutně třeba, stavěti se proti demagogii - tomuto zhoubnému pleveli na poli demokracie - vždy a při každé příležitosti. Demagogii mohou snad dosti dlouho provozovati jednotlivci, kteří nemají smyslu pro svědomitost, poctivost a odpovědnost ve veřejném životě, ale nemohou ji beztrestně prováděti politické strany. Dají-li se však přece na tuto cestu, dostanou se pak na nakloněnou plochu, po níž dříve či později, ale určitě se sřítí a shroutí.
Mohlo by se snad říci, že hraje tu každá strana o svoji existenci na svoji vlastní zodpovědnost a na svoje vlastní risiko. Tomu však není tak, to je hra o mnohem větší sázku, to je hra o celou demokracii. A proto každý upřímný demokrat smýšlením a cítěním musí býti nepřítelem demagogie a musí svému přesvědčení o škodlivosti její pro všeobecné zájmy lidu i státu dáti vyraz. Stačí k tomu vědomí těžké zodpovědnosti, které musí býti živým svědomím každého pracovníka ve veřejném životě.
Jest třeba, abychom všichni při své činnosti měli na zřeteli povahu našeho lidu, jeho rasový sklon k vznětlivé náladovosti a nadšení pro otázky jeho vlastním a naléhavým zájmům a potřebám mnohdy dosti vzdálené, a abychom podle toho se řídili a budili a upevňovali smysl pro rozpoznávání možnosti od nemožnosti a pro skutečné a naléhavé potřeby lidu a doby. A smysl pro odpovědnost musíme také vnášeti do lidu, o němž jsme v naší demokratické ústavě právě řekli, že jest jediným zdrojem státní svrchovanosti.
Poměr našeho lidu k státu není dosud takový, jaký má a musí býti. Není to ovšem vinou lidu, který nemůže ve svém celku za 3 roky, které v životě národa znamenají jen 3 okamžiky, procítiti a prožíti tak ohromnou změnu, jaká se s ním stala. Vzpomeneme-li poměru, v jakém jsme všichni byli ke státu za bývalé monarchie, poměru, který téměř nepřetržitě trval od dob našeho národního a politického probuzení a ve válce se přiostřil až do vzájemné krajní nenávisti, přijdeme k poznání, že není možno, aby v tak krátké době poměr ten upravil se tak, aby lid při každém svém činu a projevu byl si vědom své odpovědnosti a dosahu svého jednání vůči státu. Při tom jest třeba počítati ještě s jedním zjevem našeho veřejného života, s rasovou chybou všeho Slovanstva, která v celých jeho dějinách se jeví a nezměrných škod mu způsobila. Mám tu na mysli nedostatečně vyvinutý smysl pro povinnost podříditi vlastní zájmy zájmům širším a z toho vyplývající sklon k anarchismu. Není náhodou, že obětí tak úžasného rozvratu politického, hospodářského a sociálního stal se největší slovansky národ, národ ruský, a není tato rasová chyba Slovanstva poslední toho příčinou.
Nezapírejme si, že i my trpíme routo vadou, a vysvětlíme si tím mnohé smutné zjevy ve vzájemném našem poměru k bratrům Slovákům. Rozhlédněme se při tom kolem sebe a porovnávejme na příklad poměr v různých částech sousedního národa německého, které povahou, nářečím a kromě toho i náboženstvím lisí se od sebe mnohem více, než my a Slováci. A právě události nedávné doby prokázaly, jak rozhodl tam nakonec smysl pro širší zájem celého národa a říše. A půjdeme-li ve svém porovnání dále, přijdeme k přesvědčení, že je nutno, abychom se nad těmito našimi vzájemnými obtížemi vážně zamyslili a za mnohé z nich se i dokonce zastyděli.
Myslím, že je nutno, abychom si uvědomili, že heslo převýchovy, jez tak často se u nás ozývá, nemůže býti vykládáno jen v tom úzkém smyslu odrakouštění, nýbrž ve smyslu mnohem širším a s úkolem mnohem dalekosáhlejším ve směru širšího a světovějšího názoru na stát a jeho úkoly.
Je nutně potřeba, abychom sami na sebe a na svůj stát dívali se se širokého hlediska evropského fora a byli si vědomi, že také na nás se dívá evropská světová veřejnost a podle činů našich nás posuzuje a s námi jedná.
Vítáme proto, že ve vládním prohlášení jest tento nás poměr k evropské a světové veřejnosti dobře zdůrazněn, jak po stránce hospodářského, tak zejména sociálního vývoje a že klade se takový důraz na právní rád a spořádaný nepřekotný vývoj státu. Uznáváme správným, že vláda svůj program kreslí jen ve velkých rysech s pominutím podrobností, jež podle poměrů a potřeb se mohou nebo musí měniti.
Souhlasíme plně se zásadou všestranné šetrnosti ve správě tohoto státu a béřeme rádi na vědomí uznání, že není možno obyvatelstvu ukládati nová veřejná břemena.
Žádáme však také, aby zásady všestranné šetrnosti byly prováděny v celé soustavě naší veřejné správy, tedy také v samosprávě, jejíž úprava jest uskutečněním župního zřízení ohlášena.
Za hospodářské úkoly státu pro nejbližší budoucnost pokládá vláda rozvoj průmyslu a obchodu, který má umožniti a usnadniti naši konkurenční schopnost pro vývoz, na nějž jsme zejména v některých odvětvích průmyslu a obchodu odkázáni. Je to správné, nesmí však býti zapomínáno na nejbezpečnější základ všeho našeho národního hospodářství - zemědělskou výrobu, jejíž důležitost a rovnocennost s výrobou průmyslovou je prokázanou potřebou zdravého hospodářského vývoje.
Doufáme proto, že i jejím potřebám a podmínkám všestranného rozvoje, zejména také po stránce kulturního povznesení života na venkově, bude vládou věnována pečlivá pozornost, a budeme se toho také v příhodných okamžicích dožadovati.
Nemůžeme však pominouti mlčením, že první čin nové vlády, tykající se zemědělství, dotýká se ho způsobem, který ohrožuje důvěru v to, co ve vládním prohlášení je jinak dobře a správně zdůrazněno, totiž právní řád a právní jistotu. Mám tu na mysli nařízení vlády, jímž se přirážka k předepsanému kontingentu obilí zvyšuje o dalších 30 procent. Naší zemědělské veřejnosti může toto - patrně nezbytné - opatření vysvětleno býti jen jediným způsobem, upřímným a poctivým doznáním, že dřívější vláda udělala ve svých výpočtech při stanovení dávky z 1 ha orné půdy chybu, o níž chceme se domnívati, že nebyla úmyslnou. Kdyby se byla přidržela původních rozpočtů a dávek, jež u větších zemědělců byly o 10 kg a u velkostatků o 15 kg z 1 ha větší, bylo by se určitě docílilo potřebného množství obilí a nebylo by třeba dodatečného opravování. (Hluk. Místopředseda Buříval zvoní.)
Zdůraznění důležitosti a naléhavosti pozemkové reformy jako základu pro zdravý hospodářský a sociální rozvoj našeho venkova vítáme a budeme žádati, aby odstraněny byly všechny překážky pozemkové reformy a poskytnuty potřebné prostředky k jejímu rychlému a účelnému provádění. Podrobněji promluvíme o tomto stěžejním požadavku našeho venkova v dalším průběhu debaty.
Souhlasíme s prohlášením vlády o jejích úmyslech na poli sociálního zákonodárství a při provádění starobního, invalidního, vdovského a sirotčího pojištění, které je naléhavou potřebou nejen kruhů dělnických, nýbrž i zemědělských a živnostenských. Budeme se snažiti, abychom odstranili starou a těžkou bolest našeho venkova - vyměnek. (Výborně!) K palčivé a těžké otázce znehodnocení valuty, která působí obtíže a hospodářské poruchy ve všech státech, prohlašujeme, že souhlasíme v podstatě s názory vlády na otázky valutové, a přejeme si, aby poměrům na světovém peněžním trhu byla věnována bedlivá pozornost a učiněna všecka vhodná opatření, kterými by bylo možno čeliti přílišnému, našim hospodářským stavem neodůvodněnému podceňování naší měny cizinou. (Výborně! Souhlas.) Budiž sáhnuto k rázným opatřením proti nezdravým spekulacím s valutou a proti spekulaci bursovní, která občas nabývá rázu vážné hospodářské i mravní choroby širokých vrstev lidových. Mluví-li se v nynější době velmi často o neoprávněných a nezasloužených ziscích, pak jistě na první místo mezi nimi patří tyto spekulační zisky bursovní. Touha po nich zachvátila a zachvacuje časem kruhy, které o bursovní machinací nemají ani tušení a pres dočasný zisk stávají se na konec její obětí. Je to důsledek těžkého mravního otřesu, který si odneslo lidstvo jako památku ohromné katastrofy válečné, kterou prošlo jako pekelným ohněm. Uvažujeme-li trochu hlouběji o zjevech válečného života, přijdeme k poznání, že valná část příčin těžkých poválečných poměrů tkví v tomto mravním rozvratu lidstva. Zde bylo by potřeba začíti s nápravou, ale nápravou takovou, která by začínala napřed u všech, kteří se domnívají, že jsou povoláni napravovat jiné. Tu otevřeno je široké a zpustošené pole duševního života lidstva a na něm pracovat měli by především všichni, kdož vzali si péči o duchovní blaho lidí za úkol, tedy také církve a náboženská sdružení. To je vlastní obor jejich působnosti a vymeziti jej a uvésti v soulad se všeobecnými zájmy státu je úkolem vyznačeným ve vládním prohlášení slovy: Úprava poměru státu k církvi. Dobře jest zdůrazněno při tom, že i v těchto otázkách musí býti dbáno demokratické svobody, která musí šetřiti náboženských citů. Mluví-li vláda v další části svého prohlášení o škodlivosti malicherného dráždění, bylo by dobře, kdyby zejména v tomto oboru na tuto škodlivost upozornila. Třeba že náboženské city části obyvatelstva jsou buď zničeny nebo vážně otřeseny, nemůže otázka náboženství odbyta býti pouhým pokrčením ramen a je právě tak důležitá jako otázky tělesného života člověka.
Ohlédneme-li se po historii lidstva, nalezneme radu dokladů pro to a vidíme, že lidstvo ve svých myslích a citech zabývalo a rozvrstvovalo se podle tří hlavních zjevů svého života, jimiž jsou: příslušnost rodová a kmenová, z nichž v dalším vývoji stala se otázka národnostní, zabezpečení tělesné existence, z něhož vyvinula se otázka sociální, a záhadná otázka nadpřirozených zjevů přírodních a posmrtného života, která vedla lidstvo k náboženství. (Místopředseda inž. Botto převzal předsednictví.)
Tyto tri problémy v různých variacích vyplňují lidské city a myšlenky od šerého dávnověku, a byť byly tedy tak staré jako lidstvo samo, jsou přece stále a věčně nové.
Žijeme v době, kdy - jak se zdá - došla otázka národnostní k svému vyvrcholení, aspoň v kulturní části lidstva uznáním práva i malých národů na svobodný státní život a rozvoj, a jsme nyní v plném příboji vln otázky sociální, kterou - jak se zdá bude se lidstvo zabývati ještě drahnou radu let.
Ale zároveň, byť ještě jakoby z dálky, přece již zřetelně ohlašuje se otázka náboženství a je možno, že k jejímu pronikavému řešení dojde v době poměrně blízké.
Máme při tom za svou povinnost zdůrazniti, že většina lidu zemědělského je nábožensky založena, byť i ne vždy ve smyslu a rádu té které církve. Je vedena k tomu celým svým životem, svým každodenním stykem s přírodou, při němž téměř denně vidí zrození nového života a záhadu a smutek umírání. Nelze se proto diviti, že z rad tohoto lidu sestává většina příslušníků církve a že negace náboženství bez plnocenné náhrady zaň rozněcuje mnohde až k vášnivým bojům.
Jsme přesvědčeni, že správné rozluštění poměrů mezi státem a církvemi, které vymezí tento rozsah jejich vlivu na veřejné a zejména politické záležitosti a které ochrání náboženské přesvědčení od zlehčování nebo dokonce od sesměšňování, a zabezpečí rodičům vliv na výchovu dítek po stránce náboženské, přivodí uklidnění ve veřejnosti a prospěje jak státu, tak církvím.
V otázkách zahraniční politiky naší republiky jsme plně za jedno se zásadami vládního prohlášení a přejeme si, aby naše zahraniční politika vyvíjela se jako dosud i dále v srdečném a upřímném přátelství se spojenci a spřátelenými mocnostmi směrem, jehož cílem je zebezpečení státu a sjednání a udržení dobrých, zejména hospodářských styků se všemi našimi sousedy. Události poslední doby ukázaly, že je k tomu časem potřebí zvýšené opatrnosti.
S upřímným zadostiučiněním kvitujeme znovu vůli vlády, chrániti právní rád a zabezpečovati rozumný vývoj státu, péči její o hospodářský rozvoj všech vrstev obyvatelstva, o všestranný pokrok, který, jak již Havlíček řekl, nejlépe a nejjistěji na cestě rozumové se děje.