Tresty, které návrh zákona vyslovuje, jsou zajisté dostatečně vysoké, aby podporovaly účel zákona, který jest: vytvořiti nové právo v námezdním poměru mezi zaměstnavatelem a mezi zaměstnancem.
Čím dříve podaří se zde získati pevnou základnu kolektivního zastoupení zaměstnanců v závodě a jasně vyjádřiti vzájemná práva a povinnosti, tím dříve dojdeme ke klidným poměrům hospodářským. Zajisté zákon musí býti chápán jen jako prostředek, který má umožniti oběma stranám, aby své postavení a vzájemný poměr řešily tím způsobem, který by odpovídal novým názorům sociálním a potřebám hospodářským.
Pokládám za svou povinnost i jako referent zdůrazniti, že návrh ve svých podrobnostech neuspokojuje přání a požadavků dělnictva a zřízenectva. Týž názor sdílí také klub, jehož členem mám čest býti. Avšak zajisté dlužno spatřovati v zákoně, jako celku, přece jen uznání důležitého principu a snahy zaměstnanců po hospodářské rovnoprávnosti, po hospodářské demokracii, která stejne těžce jako politická demokracie dobývá si svého uznání.
Jsem přesvědčen, že na této cestě
musí náš národ a stát jíti dále, neboť jeho dnešní politická neodvislost
a rovnoprávnost v rodině národů odvislá jest od jeho vnitřní síly
hospodářské a spolehlivé, opravdu demokratické základny, na které
by se vyvíjel jeho hospodářský, sociální i kulturní život. Závodní
výbory, jak jsou v návrhu předloženy, dlužno proto jen s tohoto
hlediska posuzovati jako jeden z prvních kroků, který nezbytně
musíme učiniti, abychom se dostali ku předu a pokračovali na dráze,
na níž bychom dovedli s úspěchem řešiti další problémy hospodářské
a sociální, jež jsou nejen podmínkou, ale i budoucností státu.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo zpravodaji za výbor živnostensky, jímž podle
§ 35 jedn. řádu jmenuji posl. Slavíčka.
Zpravodaj posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Zákon nebo předloha zákona, o níž nám bude rozhodnouti, byla pečlivě propracována, již také z toho jednoduchého důvodu, že ji dostaly tři výbory současně: socialisační, sociálně-politický, a aby se nezdála předlohou nebo zákonem jednostranným, také výbor pro průmysl, živnosti a obchod. Výboru našemu bylo předloženo několik návrhů této věci se týkajících, a to vládní návrh tisk 2177, návrh kolegů posl. Němce, Johanise, dr. Meissnera, Tayerle a soudr., tisk 900, návrh posl. Skaláka, Hakena, Toužila, Kučery, dr. Hahna a soudr. tisk 1817 a konečně návrh posl. Schäfra, Roschera, Hausmanna, Pohla, Hirsche, Kaufmanna a soudr. tisk 1370. Protože výbor pro průmysl, živnosti a obchod měl vlastně posouditi práci výboru sociálně-politického, nemohl výbor náš věcí se zabývati a musel čekati na práci výboru sociálně-politického.
Upozorňuji, že zákon sám, lépe řečeno předloha, jest dílem kompromisu jako vše, při čem se musí bráti ohled na všecky interesované kruhy.
Upozorňuji, že sděláván byl pečlivě
nejen proto, že bylo přihlíženo k poměrům nynějším, k poměrům
mezi dělnictvem panujícím, k poměrům mezi zaměstnavateli panujícím,
nýbrž také k poměrům malých, drobných výrobců, živnostníků. Dodávám,
že výbor sociálně-politický vzal i ohled na přání československé
rady živnostenské, poradního to sboru pro věci živnostenského
zákonodárství, a musím dodati, že zákon sám jest dílem kompromisu,
jak již jsem uvedl, a živnostenský výbor a já jeho jménem nemohu
jinak než předlohu vřele doporučiti. Snad dělnictvo nedosáhlo
všeho, čeho si přálo, snad také podnikatelé ještě neustoupili
od svého názoru čistě liberalistického, je však dán podklad k
ocenění práce dělnictva a je dána možnost k sociálnímu vývoji.
O meritu věci chtěl bych upozorniti jen na tolik: Drobní podnikatelé
měli zejména obavy, že kdyby zákon dal právo důvěrníku, aby směl
kontrolovati jejich nákupní prameny, aby směl kontrolovati jejich
výdělek, aby směl kontrolovati nahlížením do knih a seznamů jejich
zákazníků, že při odchodu dělníkovu a při přeměně zaměstnanců
mohlo by nastati prozrazení seznamu anebo okruhu zákazníků zaměstnavatelových
a že zejména by byli vydáni nebezpečí, že pro doby, ve kterých
musí riskovati, pro které musí míti určité reservy nahromaděny,
dělalo by jim to potíže. Poněvadž tedy bylo vyhověno částečně
jedné, druhé a třetí kategorii interesentů, i také ze živnostenského
výboru, doporučuji předlohu ke schválení. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo zpravodaji za výbor socialisační a jmenuji jím
podle § 35 jedn. řádu pana posl. Tayerle.
Zpravodaj posl. Tayerle: Za
výbor socialisační sděluji, že výbor socialisační ve své schůzi
připojil se k návrhu výboru sociálně-politického a doporučuje
taktéž schválení předlohy.
Místopředseda Buříval (zvoní):
Za výbor rozpočtový jmenuji podle § 35 jedn. řádu zpravodajem
p. posl. Bradáče.
Zpravodaj posl. Bradáč: Vzdávám
se slova.
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. V řečnické listině zaznamenáni jsou "proti" posl. Schäfer a Kučera, "pro" Marek.
Ještě dříve, než udělím prvnímu řečníkovi slovo, navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 30 minut, nebude-li námitek. (Nebyly.)
Námitek není. Návrh můj je schválen.
Uděluji prvnímu řečníku contra,
panu posl. Schäferovi, slovo.
Posl. Schäfer (německy): Pánové a dámy! Přikročujeme k projednávání zákonné osnovy a chystáme se usnésti na zákonu, o nějž usilovala se vší horlivostí mnoho měsíců pracovní třída státu a pro nějž i my zde v poslanecké sněmovně již vícekrát pozdvihli jsme svůj hlas. Bohužel, máme zde zákonnou osnovu, kterou nyní vyřizujeme, ve znění, které nás naprosto neuspokojuje. Myšlenka závodních rad je pokažena. Snad je v tom vina, že tuto důležitou věc bylo nutno vyříditi v několika hodinách (Souhlas německých poslanců), že ani výboru, ani plenu poslanecké sněmovny, především však ani užšímu výboru, který byl dosazen, aby důkladně zkoumal otázku závodních rad, nebylo k práci ponecháno dostatek času. Připomínám jen, že se občanské strany většiny po měsíce vůbec nemohly rozhodnouti, aby přikročily k řešení této otázky. Ještě v posledních dnech měnil se do slova každou hodinu stav věci. Jednou se říkalo, že zákon o závodních radách naprosto nemůže býti projednán v tomto zasedání, pak zase bylo pro něj plno horlivosti. Konečně nutno zjistiti, že sociálně politickému výboru nebyla vůbec poskytnuta možnost a volnost, aby učinil ona usnesení, jež by byla dána zkušenostmi učiněnými v jiných státech se zákonem o závodních radách.
Sociálně-politický výbor byl při svých rozhodnutích závislý na vůli pětky, na vůli několika vůdců stran sněmovny. Jenom oni určili, jak má zákon vypadati, oni předepsali, jak daleko se smí jíti. Oni to jsou, kteří zabránili především, aby byla odstraněna velká vada osnovy, totiž aby pro závody, které nezaměstnávají 30 osob, byli také dosazeni důvěrníci. Přehlédneme-li historii této zákonné osnovy, jež se nyní projednává, pozorujeme především, že vláda přistupovala k řešení úlohy s váhavostí, jež nemá příkladu. Hleděla se dotýkati závodních rad jen špičkami prstů. První osnova, jež byla vydána k dobrozdání, ukazovala již nadmíru velkou úzkostlivost, aby se k této otázce přikročilo. Několik poptávek, několik vyjádření podnikatelů, několik prudkých výpadů v občanských listech, jež jsou pod vlivem průmyslu, stačilo vládě, aby dala ihned padnouti své první osnově a vypracovala novou předlohu, v níž scházela celá řada důležitých předpokladů pro řádný zákon o závodních radách. Připomínám, že v původní vládní osnově zamýšleny byly závodní rady ve všech podnicích s 20 zaměstnanými osobami. Podle nové osnovy, která se má nyní státi zákonem, ustanovují se závodní rady teprve tehdy, zaměstnává-li závod aspoň 30 osob, takže četné podniky budou tímto ustanovením postaveny mimo zákon. Naproti zařízením v Německu a Rakousku činíme mocný krok zpět, krok tím hodnější odsouzení, že se při tom přes všechno dožadování, přes všechen nátlak, setrvává na tom, že nesmějí se zaváděti důvěrníci v menších podnicích pod 30 dělníků. Tážeme-li se nyní, dámy a pánové, po příčinách této váhavosti a zdrželivosti v tak důležité věci dělnické, jež je současně důležitou otázkou národohospodářskou, přijdeme na to, že se především předstírá, že náš průmysl, nynější stav našeho národního hospodářství, nesnesou takových pokusů. Říká se, že se časy změnily, že v Rakousku a v Německu byl zákon o závodních radách vytvořen v době, kdy ještě byla vysoká konjunktura, což ostatně ani nesouhlasí. Bylo ukazováno na to, že Československo především nemůže jíti v zákonodárství o závodních radách dále než Německo. A aby se snad ani v jediném bodě nešlo dále než v říši, zůstali jsme v nejdůležitějších otázkách vůči Německu daleko pozadu. V třetí řadě říkalo se v posledních dnech, že by toho Anglie a Francie nepřijaly dobře, kdyby Československo v zákonodárství o závodních radách příliš daleko předbíhalo. Také v Německu bylo slyšeti takové hlasy v době, kdy zákon o závodních radách byl v říšském sněmu na denním pořádku. Listy podnikatelů a podnikatelské organisace nedovedly dost důrazně varovati před následky zákona o závodních radách. Prohlašovaly, že okamžikem, kdy budou zavedeny závodní rady, shroutí se úplně vážnost německého průmyslu, konkurenční schopnost že vůbec bude pochybnou, že celá cizina bude spatřovati v takovém zákoně krok k úplné nejistotě v celém hospodářském životě. Žádné z těchto proroctví a malování čerta na stěnu se nevyplnilo. Prohlížíte-li nyní bilance německých podniků, velkých i malých, shledáte, že se nic z toho všeho nestalo. Stejně lze to pozorovati v Rakousku. Další námitka, kterou jsme slyšeli ve výboru, která je v posledních měsících v otázce závodních rad na denním pořádku a kterou opětovně vyslovují podnikatelé, směřuje k tomu, že dělníci nejsou schopni, aby spolu mluvili do hospodářských otázek a spolurozhodovali, a že se do podniků zavede stav, jehož prostě nebude možno snésti. V Německu a Rakousku byly prý učiněny, tak se prohlašuje, se závodními radami špatné zkušenosti a v hornictví také u nás. (Posl. Pohl [německy]: Poněvadž podnikatelé zákon sabotují!) Nuže, dámy a pánové, je to přece tak, že žádný zákon, který přikazuje státním občanům, v případě závodních rad dělníkům, nové pole působnosti, v první době neprovádí se hned hladce. Snad se staly v Německu a v Rakousku ojedinělé případy, kde závodní rady nestály na výši doby. Avšak jsou všichni podnikatelé také schopni stihnouti v hospodářských otázkách vždy pravé? Ostatně nemohou býti rozhodnými jednotlivé události, jež se vysvětlují tím, že dělník nemůže se ihned vpraviti do nových úkolů. Pár případů třenic nedokazuje ničeho proti nutnosti zákona a jeho prospěšnosti. Vůči nim stojí četné úsudky rozumných velkých podnikatelů, kteří říkají, že se závodní rady v krátké době zapracují do všech úkolů, jež jim zákon o závodních radách přikázal. Jsou to tedy prázdné vytáčky, které mají skryti odpor, který je v kruzích podnikatelských proti tomu, aby bylo dovoleno dělníkům v podniku spolu mluviti, spolurozhodovati a spolu hlasovati. To rozhoduje.
Podnikatelé však při tom zapomínají jednoho: že my se nemůžeme zastaviti u politické demokracie, která přece není v našem státě ještě dokonalou a je teprve v počátcích, že dělník se nikdy nespokojí jen s politickou demokracií, nýbrž že požaduje také demokracii hospodářskou. Celé naše národní hospodářství, celý náš život průmyslový přímo volá po tom, aby jiná zařízení vystřídala staré poměry. V politickém životě nedají si myslící lidé dnes již líbiti, aby se o nich určovalo autokraticky a samovládně. Právě tak nemůže si dáti líbiti dělník v podniku, v průmyslu, v zemědělství, aby nebyl ničím jiným než čeledínem za mzdu, než přívěskem stroje, člověk, který tvoří, aniž může spolu určovati a nahlížeti do poměrů samého podniku, do vedení podniku, do otázek celého národního hospodářství. Absolutismus v podnicích průmyslových, živnostenských a zemědělských musí ustoupiti. Mýlí se ony podnikatelské skupiny a politické strany, jež se domýšlejí, že mohou zadržeti vývoj demokracie v závodech. V sociálně politickém výboru nám bylo řečeno, že to, co se zde dává, jest všecko, co v Československu nyní může býti v otázce závodních rad učiněno, že by prý mnohé podniky dostaly se do těžké tísně, kdyby měli dělníci a zřízenci vliv na vedení záležitostí. Avšak všechno, co se jako námitky přednášívá, jest vyvráceno, jak již řečeno, zkušenostmi, které byly učiněny se zákonem o závodních radách v Německu a v Rakousku. V zákoně, jenž se nyní projednává, nespatřujeme rozřešení otázky závodních rad; není to nic více, než sotva pozorovatelná poklona před myšlenkou závodních rad, váhavé přiznání k myšlence, jejíhož oprávnění již nikdo nemůže úplně popírati. Zákon jde jen tak daleko, jak bylo nutno nyní jíti na základě mocenských poměrů. Nepopíráme dokonce, že od utvoření zákona o závodních radách se mocenské poměry v Rakousku a v Německu poněkud posunuly. Podnikatelé se domnívají, že dnes není již třeba poskytovati, co bylo na poli závodní demokracie přiznáno v Rakousku po převratě. Události na půdě hospodářských bojů, nejen u nás, nýbrž i v Německu a v celém světě, skutečnosti, jež vidíme, svádějí podnikatele a politické strany, jež jim stojí blízko, k tomu, aby odpírali dělníkům jakoukoli ochotu v otázce závodní demokracie. Ať však nezapomínají, že všude se dějí změny a že i když je dnes dělnická třída oslabena následkem různých okolností, není to pro třídu podnikatelů ještě dlouho důvodem, aby se stala zpupnou a bránila se opatřením, která jsou nutna nejen pro dělníky, kteří žádají demokratické uplatnění v závodech, nýbrž i pro veškeré vybudování národního hospodářství.
Naše výroba statků a její organisace potřebuje k dokonalosti, k tomu, aby vyhovovala požadavkům doby, ještě jednoho článku, a tím mají býti závodní rady. Pakliže se podnikatelé a politické strany jim sloužící budou zpěčovati a využijí přechodného stavu k tvrdošíjnému postupu proti oprávněným požadavkům doby, povedou se později o tyto požadavky boje tím rozhořčenější.
My tohoto zákona neodmítáme, chceme vám však ještě v poslední chvíli poskytnouti možnost, abyste jej ještě poněkud zlepšili a učinili pro dělníky přijatelnějším.
Navrhujeme, aby bylo především vysloveno v § 1, že všecky podniky, v nichž je zaměstnáno aspoň 20 dělníků, spadají pod zákon o závodních radách. Jeden návrh pak žádá, aby v malých podnicích byli voleni důvěrníci. Rakouský zákon činí opatření o takových důvěrnících, říšskoněmecký zákon zná zařízení závodních předsedů. Na to, že by takové zařízení mohlo vésti v malých podnicích při 10, 12 až 29 dělnících jen k nepřístojnostem, budiž odpověděno, že tu konečně jde o podniky, v nichž dělník potřebuje ochrany ve své činnosti hospodářské, politické a spolkové právě tak jako ve větších závodech. Chceme ukázati jen na to, že v takových závodech jsou rovněž otázky, jež dělník nechce míti rozřešeny, upraveny a uspořádány jedině podnikatelem. Obavy, že v takových malých závodech by nebylo potřebných schopných osob, jsou směšné a naprosto neoprávněné. Dělník bude brzy věděti si rady, i kdyby ze začátku nevěděl, co s novým svým úkolem má počíti. Navrhujeme proto, aby byli zavedeni důvěrníci. Další návrh směřuje k tomu, aby ukládání pořádkových trestů bylo přikázáno komisi, jež je složena paritně. Dále se obracíme proti tomu, že jsme při aktivním a pasivním právu volebním mnohem zpátečničtější než v Německu a Rakousku; navrhujeme v obou těchto případech snížení věku, jak pro výkon práva volebního tak i pro právo dáti se voliti do závodní rady. Vzdali jsme se toho, abychom podávali tolik návrhů, kolik by bylo nutno, aby zákon o závodních radách byl tak vypraven, aby odpovídal všem našim požadavkům. Bylo by nutno navrhovati změny od začátku do konce. Co žádáme v poslední chvíli, je málo, avšak nutno. Odmítnete-li naše návrhy, vytěžíme z tohoto zákona, co je myslitelno. Boj o zákon o závodních radách, jak si jej představujeme a jak jen vyhovuje dělníkům, půjde však dále. Bude se v něm pokračovati s veškerou silou, až se podaří přesvědčiti i strany většiny sněmovny o tom, že takovými polovičatostmi jako zde způsobuje se jen roztrpčení.
Ještě několik slov o tom, proč jsme s veškerou silou trvali na tom, aby byl zaveden zákon o závodních radách. Řekl jsem již, že politická demokracie dělníkům nestačí a stačiti jim nemůže. Hospodářská demokracie musí vystřídati absolutismus, který dnes ještě vládne v podnicích. Když dělníci žádali nějaká práva, vždycky se tvrdilo, že dělníkům schází porozumění, že jim scházejí potřebné znalosti, že jim schází to, aby věci správně posuzovali. Právě tak děje se dnes, kdy dělníci se chystají vybojovati si závodní demokracii. Tu slyšíme opět od podnikatelů, od politických občanských stran námitky: ano, my nemůžeme poskytnouti takových práv nezkušeným lidem, nemůžeme jich poskytnouti dělníkům, kteří nerozumějí obchodním záležitostem. Tu musejí rozhodovati ti, kteří věci rozumějí, kteří všechno to mohou pochopiti.
Avšak právě jako v politice již takové řeči netáhnou, zrovna tak nelze jich již užívati, jde-li o otázku hospodářské demokracie. Proto přijímajíce tento zákon, jejž bychom ještě v posledním okamžiku rádi viděli zlepšený, nevzdáme se dalšího boje o skutečný zákon o závodních radách. To, co se dnes usnáší, není krokem, který řeší velkou otázku, která je na denním pořádku.
Boj o závodní rady povede se dále,
především proto, že nemůžeme dopustiti, aby tisíce závodů a mnoho
desetitisíců dělníků bylo vyloučeno ze závodní demokracie. Jestliže
snad dnes jinak nebude nic dalšího možno, než že se přijme resoluce
zpravodaje Tayerle, která říká, aby vláda v nejbližší době
předložila zákon, který zavádí pro malé závody důvěrníky, pak
nesmí se s touto resolucí zacházeti aspoň tak, jako s mnoha jinými.
Budeme nad tím bdíti, aby nepřišla do koše na papír, nýbrž budeme
trvati na tom, aby jí bylo dbáno a uposlechnuto. (Potlesk na
levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, panu posl. Kučerovi.
Posl. Kučera: Ctěná sněmovno! Na denní pořad dostává se návrh zákona o závodních výborech. Návrh vzal svůj původ z několika návrhů na zřízení závodních rad, které zde již byly vyjmenovány, vedle toho pak z návrhu zákona o účasti zaměstnanců na správě a čistém zisku podniků, který podali poslanec Tučný a kolegové z klubu čsl. socialistů. Do zřízení rad závodních zákonem ve státě soukromokapitalistickém vkládány byly ovšem různé naděje. V revoluci ruské staly se závodní rady dělnictvu prostředkem k položení základu pro socialisaci velkovýroby. Na těchto základech při pevném ovládání politické moci třídou dělnickou bude možno přetvořiti celý hospodářský ráz a dovésti jej dalším vývojem ke komunistické soustavě výrobní.
Individuelní vlastník podniku, kapitalista, bude tu pojmem, který náleží minulosti. Jako velkovýroba soukromokapitalistická za pomoci technického rozvoje potřebovala dlouhé doby k vyvrcholení, tak i komunistický řád výrobní probíjeti se musí na základech vytvořených revolucí k dokonalé příští organisaci a ke konečným formám. Základ však musí býti jednou dán, má-li další vývoj vůbec započíti. Ani revoluce nedává věcí hotových, definitivních. Revoluce ruská energickým činem učinila počátek. V západní Evropě vznikl dojem, že možno k socialisaci výroby dojíti methodou parlamentní, že lze uzákoněním závodních rad bez okamžitého zrušení soukromé velkovýroby bezpečněji, organicky, ba dokonce i rychleji domoci se hospodářské demokracie ve smyslu socialistickém. Tomuto názoru byl dán průchod i v návrhu českých socialistů v této sněmovně, v jehož důvodové zprávě se praví: "Navrženým zákonem má býti zahájena socialisace všech soukromých i veřejných podniků jakéhokoliv druhu." Stejné naděje probleskovaly také v návrzích obou sociálně-demokratických stran, a to české i německé. Těchto nadějí jsme my naprosto nesdíleli, neboť nahlížíme na věci reálně a nechceme obelhávati ani sama sebe, ani dělnictva. Za současného kapitalistického řádu závodní rady nejsou s to, aby splnily svoji úlohu. A kdyby šlo i jen o uplatnění myšlenky zrovnoprávnění práce s kapitálem, zkušenost učí, že kapitál nedá se pohnouti ani parlamentárními prostředky, ani dobrovolně k tomu, aby dělná třída a úřednictvo dostaly se do podniků jako spolurozhodující, stejne oprávněný činitel. Když předběžně pojednával o závodních radách Poradní sbor pro otázky hospodářské u nás, padlo tam otevřené slovo od kapitalistických zástupců: "Dělnická rada je placeným nepřítelem v domě." I vládní osnova byla prohlášena za neschopnou diskuse.
Proto my, marxisté, kteří známe podmínky vítězství dělnické třídy, svým návrhem, který byl nejdalekosáhlejším ze všech a směřoval k vybudování ucelené soustavy závodních rad, nesledovali jsme reformistických předpokladů. My v prosincové stávce vyzdvihli otázku závodních rad, abychom ji učinili duševním majetkem mas. Naší úlohou jest, aby v hlavách organisovaného proletariátu pevně zakotvilo jedině správné hledisko, že závodní rady jsou revolučním prostředkem k odstranění soukromého výrobce a vykořisťovatelského námezdního poměru. (Výborně!)
Jsou-li pak živeny socialistickými stranami reformistické tendence a byla-li otázka závodních rad vržena do parlamentu, chtěli jsme svým návrhem dokázati, aby při veřejném projednávání této velké otázky bylo dělnictvu způsobem nad jiné jasným předvedeno, zda zákonodárce i při svém lpění na dosavadních řádech ovládán jest opravdovou vůlí a ochotou k provádění společenských reforem, nebo pouze snahou, aby vůli tu předstíral a neudržitelnost soudobé soustavy prolomil pozlátkem populární představy, ovládající mysl dělnictva, aniž uskutečnil podstatnou část jejího obsahu. Tak jsme to napsali ve své důvodové zprávě k našemu návrhu. Československá republika příliš pozdě po všech okolních státech přichází s návrhy na uzákonění závodních rad. A osud návrhů dal za pravdu našemu stanovisku. Všecko, co jsme předvídali, způsobem přímo odstrašujícím se splnilo. Závodní rady jsou pohřbeny. Pohřbila je politická pětka vládních stran, co do jména i co do podstaty. Toto direktorium pěti osob, jehož absolutistickému rozhodování podrobují se kluby většinových stran, nevzalo na milost ani jednoho z podaných návrhů. Pro socialistické strany, zejména pro české sociální demokraty, je tento konec přímo tragický. Jejich koaliční politika přináší dělnictvu v každém ohledu zdrcující výsledky. Snaha udržet kontakt s buržoasními stranami za účelem vytvoření společného parlamentárního kabinetu, dává sociální demokraty v úplné vasalství buržoasie. Pro pracující třídy tato politika znamená nesmírné ztráty. Sociální demokracie odhlasovala spolu s národními socialisty buržoasnímu bloku všecky finanční předlohy, které znamenají nová nesnesitelná břemena vržená na bedra poplatníků a konsumentů, z nichž nejcitelněji bude postiženo dělnictvo a třídy méně majetné vůbec. Lidová strana získána byla k jich odhlasování za protikulturní školské koncese na Slovensku. (Různé výkřiky.) Sociální demokracie za problematické připuštění návrhu o věnování 2 milionů korun na sociální účely do příštího státního rozpočtu a za spěšné projednání závodních rad byla vázána tímtéž způsobem pro odhlasování finančních předloh. Až dojde k meritornímu jednání o vřadění těchto sociálních položek, občanské strany je přirozeně zamítnou, poněvadž odhlasovaly pouze přípustnost návrhu, nikoliv však skutečné zařadění. V otázce závodních rad postavily se pak občanské strany na stanovisko vůbec zásadně odmítavé. A nemluvím ani o další službě sociálních demokratů, odhlasování nové důvěry buržoasní vládě. (Posl. Geršl: Nejlépe, aby se naše vláda střídala jako stenografové!)
Pro vládní socialisty nezbývalo než dvojí východisko: Buď nechat padnout nezbytnosti kapitalistické soustavy vládní a tím i možnost koaličního kabinetu a urychliti potřebu nových voleb - anebo znovu opustiti zájmy dělného lidu.
Byly proto vrženy přes palubu
nezbytnosti proletariátu. (Různé výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid. Prosím, aby pan řečník nebyl vyrušován. Pane
řečníku, račte pokračovati!
Posl. Kučera (pokračuje): Byly tedy obětovány závodní rady. Návrh na závodní rady nesměl z vůle a diktátu buržoasního bloku před forum této sněmovny. Československý proletariát zůstává i nadále v tomto směru za proletariátem jiných států, kde závodní rady došly zákonité sankce. Pro sociální demokraty je to kapitulace přímo osudná. Místo závodních rad dostává se nám politickou pětkou zpracovaného návrhu na zřízení pouhých závodních výborů. (Hlas: Zítra bude sváteční čtení v "Rudém Právu!") To je jedno, myslím, že mám totéž právo na vyjádření svých myšlenek, jako jiné strany.
Domnívali jsme se původně, že se dočkáme od buržoasie krvavého vtipu, že totiž ponechá aspoň své předloze titul závodních rad. Byla by to na venek skvělá firma, ale uvnitř - prázdný krám. Ale hrůza z dělnických rad jde taková, že úmyslu nedala vůbec ani vzniknout a byl nemilosrdně odstraněn i název.
Budeme tedy jednati o závodních výborech. Divím se, že o nové předloze jednal též socialisační výbor. Měl ji prostě vrátit sociálně-politickému výboru, poněvadž o jakékoliv socialisační tendenci při těchto závodních výborech nemůže se vůbec mluviti.
Předloha má pouze význam s hlediska běžných potřeb odborového hnutí. Závodní výbory byly vždy předmětem vyjednávání odborových organisací se zaměstnavateli. Budou-li výbory uzákoněny a stanou se tak ze zákona povinnými pro určitý okruh závodů, odpadá prostě z odborového vyjednávání jeden bod, čímž se poměry zjednoduší. Vyspělá odborová organisace, která dovede obratně a účinně vyřizovati boje svého dělnictva, nebude na reformu klásti ani přílišné váhy. My tuto změnu přes to loyálně konstatujeme.
Pravomoc zákonných výborů závodních je v předkládaném návrhu velmi způsobně přistřižena, aby páni zaměstnavatelé neměli příliš těžké hlavy.
Závodní výbory mají býti zřizovány teprve v závodech, které mají více než 30 dělníků a pokud závod trvá aspoň 1/2 roku. Pro závody s menším počtem dělnictva neuznává se vůbec ani instituce závodních důvěrníků. Tyto důvěrníky mají si odborové organisace jako dosud vybojovati samy. Ingerence závodních výborů na přijímání a propouštění dělníků je pranepatrná: mají v tom ohledu jen poradní hlas. Za to se od nich vyžadují všemožná kázeňská opatření. Závěrečné účty podniků může žádati závodní výbor k nahlédnutí jen tam, kde jest nejméně 300 zaměstnaných. Místo 1/3 správní rady, jak bylo žádáno v našem návrhu pro dělníky, může závodní výbor posílati do správní rady, do správní a dozorčí rady po jednom až čtyřech delegátech, ovšem jen v podnicích s kapitálem aspoň 1 mil. K. Právo voliti mají zaměstnanci teprve od 20 let svého věku po tříměsíčním zaměstnání, právo býti volenu mají jen 26 let staří a aspoň 12 měsíců v závodě zaměstnaní; není-li takového dělníka, má pasivní volební právo každý dělník, který jest v podniku aspoň 6 měsíců zaměstnán.
To jsou podstatné věci, kterých se dotýkají naše opravné návrhy.
Na přísné tresty pro přestupování kompetence závodního výboru ovšem nezapomenuto.
Všechna tato ustanovení jsou ovšem pro nás naprosto nepřijatelná.
My protestujeme především proti
naprosto neparlamentnímu promrskání předloh, proti nadiktovaným
změnám, protestujeme proti spáchané eskamotáži se závodními radami.
Svůj boj za závodní rady povedeme neúprosně dále. Co do nové předlohy
o závodních výborech podotýkám, že máme řadu pozměňovacích návrhů.
Budeme vedle svých pozměňovacích návrhů ovšem podporovati také
všechny ostatní zlepšovací návrhy. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Posl. J. Marek vzdal se slova.
Uděluji slovo dalšímu řečníku
posl. Wittichovi.
Posl. Wittich (německy): Pánové a dámy! Po každé, kdykoli pracující obyvatelstvo projevilo nevoli nad vládní politikou nebo nad politikou parlamentu, bylo utěšováno tím, že ještě nepřišla pro dělnictvo doba trhání plodů. Většinové strany sněmovny stojí vesměs na stanovisku, že je od lidu nespravedlivé, označuje-li český stát za stát reakcionářský. Já se své strany neshledávám v tom nic divného a to z toho jednoduchého důvodu, poněvadž tento stát děkuje za svoji existenci revolučnímu činu. K založení jeho připínaly dvě strany zcela určité naděje. Je nesporné, že třída měšťácká dostala se k svému účtu, že se nezklamala ve svých nadějích. Naproti tomu nutno konstatovati, že právě dělnictvo se cítí zklamáno ve svých nadějích a že také zároveň ztratilo naději, že bude moci býti ve státě lépe. Důsledek toho je, že část dělnictva propadla tupé resignaci a nechává všechno běžet, v druhé části dělníků je pak zastoupen názor, že bude možno revoluční energií lidu kolo času obrátiti a věci napraviti.
A v této době nevyššího napětí museli jsme konstatovati, že parlament už celý týden vyrábí zákony, jež znamenají pro pracující obyvatelstvo zatížení sty miliony korun. Mezi množstvím zákonů není jediného, který by byl s to, aby zvýšil produktivnost, čím by se lidu dostalo jakési protiváhy, aby břemena unesl nebo aby se zmírnila. A nyní se zdá, že bude tato činnost korunována zákonem právě projednávaným a to je t. zv. zákon o závodních radách. Je příznačné pro celou strukturu politiky tohoto parlamentu, jestliže téhož dne, kdy se projednává zákon o závodních radách, zároveň byla předložena i jiná předloha zákona, t. zv. zákon proti teroru. Vidíme z toho, že v tomto státě není možno učiniti kroku ke předu na poli pokroku nebo sociální politiky, aby nebylo nutno současně učiniti také aspoň tři kroky nazpět. Kdybych měl pronésti objektivně své mínění o zákonu, který se zove zákonem o závodních radách musil bych říci, že se stydím vrátiti se domů v případě, že by byl zákon přijat v této formě, beze všech změn a oprav, které zde doporučovali k přijetí mojí němečtí soudruzi.
Dělnictvo očekává zákon o závodních radách, který by mu zajistil náležitý vliv ohledně pracovního poměru všeobecně, a zejména pokud se týče přijímání a propouštění pracovních sil, a ještě mimo to i pokud se týče regulace výroby. Žijeme právě v obrovské krisi a pozorujeme přes to, že výroba nepokračuje jednotně podle zdravých a rozumných zákonů potřeby, že se děje spíše, jak se právě tomu kterému průmyslníku podle jeho hospodářských potřeb lépe hodí. (Předsednictví přejímá předseda Tomášek.) Myšlenkou zákona o závodních radách je vůle vybudovati dělnictvu dělnické právo od základu, skutečně nové, na zdravém, demokratickém podkladě. A co shledáváme nyní v tomto zákoně? Shledáváme v něm, že v jednom paragrafu přiznává závodní radě jen zcela nedůležitá práva, která jsou už vlastně zavedena, a to tak zv. systémem důvěrníků. A právě tím, že zákon o závodních radách nemění ničeho na dosavadním právu dělníků, že nestaví dělníků a dělnictva jakožto třídy ve výrobě na vyšší stupeň, že nepřiznává dělníku, jakožto nejpůsobivějšímu činiteli v závodě postavení, jež mu náleží, tím vlastně stává se zákon o závodních radách ilusorním a zcela bezcenným. Přes to ovšem připouštím, že průmyslové dělnictvo následkem dlouholetého školeného boje odborových organisací i v životě politickém dovede v příslušné době ze zákona vytvořiti něco upotřebitelného a rozumného, aspoň podklad pro nový, lepší zákon.
Ale jak to vypadá v jiném směru, v oboru zemědělství? Zde chci mluviti jmenovitě o zemědělských dělnících na Slovensku. Máme zde před sebou třídu dělníků, které panující třída obyvatelstva starých Uher ze všeho veřejného života úplně vyloučila a tito dělnici jsou tudíž následkem primitivního stupně vzdělání laciným předmětem vykořisťování agrárníky na slovenském území, kteří této skutečnosti přirozeně také důkladně využívají. Mohlo by se myslet, že právě tato důležitá příčina by mohla býti rozhodující pro konstrukci t. zv. zákona o závodních radách, že ze sociálních důvodů pro zemědělské dělníky Slovenska vymezíte zákonu o závodních radách takový okruh působnosti, že by se závodní rada u zemědělských dělníků stala skutečně sídlem obrany bezbranných, libovůli velkostatkářů vydaných dělníků. Vidíme však pravý opak. Mimo to však bylo by nutno, aby právě u zemědělských podniků dostala závodní rada jistý obor působnosti, a to ve všeobecném, veřejném zájmu, z důvodů výživy.
Vždyť je známo, že republika ustavičně trpí vyživovací kalamitou. A to se děje z větší části proto, že na Slovensku - nechci říci, že jen proto - politikou agrárníků tato tendence, tato kalamita je zvětšována, jelikož statkáři pěstují pouze ony plodiny, z nichž podle svého přesvědčení více vytěží. Jsem přesvědčen, že kdyby zemědělští dělníci na Slovensku skutečně s porozuměním vykonávali svůj úkol a povinnost, že by v tomto případě závodní rada měla možnost i vzhledem k výrobě vykonávati vliv. A to by se obzvláštní měrou blahodárně pocítilo při vyživování. Ježto však § 31 a § 1 formálně znemožňují, aby závodní rada vůbec, pokud k ní dojde, vykonávala vliv na zemědělské podniky, zdá se, že na základě zákona je vůbec znemožněno, aby v zemědělských podnicích vůbec kdy byla závodní rada ustavena, a to proto, že v § 31 výslovně stojí, že jen ony osoby přicházejí v úvahu, které jsou již rok nepřetržitě v podniku. Co je na tomto ustanovení neslýchaného, pochopí jen ten, kdo skutečně zná zemědělské podniky a jich produktivitu.
Mimo to praví § 1, že jen takové podniky mohou dáti zvoliti závodní radu, které mají skutečně 30 trvale ustanovených osob. To je podle mého náhledu, jak Slovensko a jeho statky znám, tam skoro vyloučeno.
Z toho soudím, že se parlament
nedovede postaviti na výši úkolu, které tato hodina vyžaduje.
Z toho lze dovozovat, že parlament chce statisíce zemědělských
dělníků na Slovensku i nadále ponechat v bídě a pohaně. Většina
parlamentu chce i nadále trpěti, aby statisíce zemědělských dělníků
Slovenska bydlely v bídných chatrčích a aby nemohly zvýšiti svojí
kulturní úrovně, která je výsměchem humanitě a civilisaci, ale
i demokracii. Zemědělští dělníci Slovenska budou tím posíleni
ve svém názoru a přesvědčení, že nemohou očekávati od parlamentu
zlepšení svého postavení, nýbrž že musí pokračovati na té cestě,
kterou dosud kráčeli, to jest cestě nesmiřitelného třídního boje.
(Souhlas na levici.)