Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Hudec (pokračuje): ... že účtárna nesrovnávala vůbec své záznamy podle kontokorentu firem a bank. Podotknouti dlužno (Hluk a různé výkřiky. - Předseda zvoní.), že nebyly srovnávány ani osobní účty filiálek Zemského obilního ústavu, kteréžto účty značně diferují.
Když v prosinci 1920 porovnával Zemský obilní ústav v Praze svůj účet ve Státním obilním ústavě, bylo zjištěno asi na 2000 diferencí. Tyto závady zaviněny byly účtárnou samou, a to hlavně bývalým vrchním účetním Václavem Vlčkem, který nevěnoval organisaci účtárny náležité péče a je za stávající desolátní situace v první řadě zodpověden.
Ovšem, ostatní oddělení nesou rovněž značnou část zodpovědnosti za nynější stav účtárny, a to hlavně oddělení finanční, které provádělo stav úhrady bankami, avšak položky tyto nedalo knihovati. Většina položek byla knihována se zpožděním až jednoročním a oddělení toto vůbec ani nesrovnávalo kontokorenty bank se záznamy saldokont.
Tyto nedostatky omlouvá přednosta finančního oddělení Ant. Čípa tím, že po celý rok 1920 nebyla mu přidělena žádná síla, ač prý o ní ústně u správy ústavu několikráte marně usiloval. Na desolátním stavu účtárny nejsou bez viny ani ostatní oddělení Státního obilního ústavu, která vystavovala súčtovací dopisy, poněvadž tato oddělení pracovala, aniž jevila zájmu o záznamy účtárny. Specielně oddělení importní nevěnovalo vystavování súčtovacích dopisů náležité péče, a ač mělo k disposici všechny smlouvy o nákupu zboží, vyhotovovalo často nesprávné doklady. Tak vy staveny byly tímto oddělením súčtovací dopisy na firmy, které vlastně v obchodním spojení s ústavem ani nebyly a do styků s obchodem dostaly se pouze tím, že na základě jejich originálních účtů prováděli příslušní sprostředkovatelé vyúčtování s ústavem.
Osobní účty zasílatelů vykazují rovněž nesprávné zůstatky, poněvadž značná část účtů, zasílatelským firmám předložených, leží dosud v dopravním oddělení, nelikvidována. Přednosta dopravního oddělení Josef Mencl vysvětluje tuto závadu tím, že přes četné urgence nebyl mu ředitelstvem přidělen dostatečný odborný personál, kterému by mohl práci tuto přikázati. (Hluk. Výkřiky.) Prosím, pánové, teď jest zajímavý pasus: Osobní účty vykazují velký počet nevykorespondovaných diferencí a dá se očekávati, že mnoho firem zakročí proti ústavu soudně. Ústav nebude moci před soudem vykázati se účetními knihami, poněvadž tyto, nejsouce vedeny podle zákonných předpisů, nebudou soudně průkazny. (Výkřiky: Ať to zavrou všechno!)
Z předchozího jest vidno, že závady v účtárně vznikly následkem nedostatečného kontaktu, zejména importního a finančního oddělení, která pracovala úplně na svou pěst a o záznamy v účtárně se vůbec nestarala. Oddělení finanční při vystavování dokladů vůbec nenahlíželo na příslušný osobní účet v saldokontě a tak se stalo, že v četných případech byly některé položky následkem vyhotovení dvou stejných dokladů zaknihovány dvakráte. (Hlas: Republikánská panama!)
Ve stavu účtování obrazí se dokonale
také stav celého Státního obilního ústavu. Tento od počátku již
postrádal náležité organisace, jednotného a odborného vedení.
Jednotlivá oddělení, zejména oddělení importní a finanční, pracoval
úplně samostatně bez vzájemného kontaktu a naprosto se nestarala,
jak provedené nákupy v cizině a transport jejich do republiky
bude vyúčtován. Tento nepořádek účtování zavinil, že firmám byly
poukazovány zálohy, ... (Hluk. - Výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Prosím, aby pan řečník
nebyl vyrušován.
Posl. Hudec (pokračuje): .... což vedlo v mnoha případech k finanční nehospodárnosti, poněvadž tyto zálohy byly poskytovány obnosy daleko vyššími, mnohdy do milionů jdoucími, než bylo třeba, hlavně u firmy Kosta a spol. Druhý důsledek tohoto desolátního stavu byl, že z neznalosti pravého stavu účtu bankovního nebylo s penězi racionelně hospodařeno a mnohdy byly zbytečně placeny pasivní úroky, které mohly býti ústavu ušetřeny.
Částečně se může omluviti tento nedostatek náležité organisace tím, že import v roku 1919 značně vzrostl a ústav s počátku v menších rozměrech vedený, nestačil zpracovati rozsáhlou agendu. Hlavní však závadou bylo, že ústav neměl vedoucího úředníka, který by jej náležitě zorganisoval a zjednal kontakt jednotlivých oddělení mezi sebou a účtárnou.
Ředitel ústavu omezil se hlavně na distribuci mouky a o obchodní organisaci ústavu se snad z neznalosti vůbec nestaral.
Způsob, jak je účtování dosud vedeno, neodpovídá požadavkům, které by na ně musil klásti podnik obchodně organisovaný, a mělo-li by býti pokračováno v příští kampani ve vázaném hospodaření plodinami podle stávajícího způsobu a měl-li by býti prováděn nákup v cizině jako dosud, muselo by stávající účtování naprosto býti zlikvidováno a pro nové nákupy zavedeno účtování naprosto odděleně nově na odborné basi, neboť pokračování ve stávajícím účetnictví by melo za přirozený následek jenom další chaos se všemi toho nutnými důsledky.
Revise je toho náhledu, že se
nemůže takto pokračovati, a bude-li vázané hospodářství, musí
býti začato znovu od počátku na nové organisaci. (Posl. Modráček:
Co dělá kontrolní úřad státní? Hlas: Kdybyste byl na Slovensku,
viděl byste, co se tam robilo!)
Předseda: Prosím
pana kol. Modráčka, aby nevyrušoval. Prosím pana řečníka,
aby skončil.
Posl. Hudec (pokračuje): Poněvadž mně lhůta uplynula a jsem panem předsedou vyzván, abych skončil, nechci hřešiti proti stanovené mně lhůtě a zkrátím to. (Výkřik: Němci mluví déle!) Nechci appelovati na dobrotu pana předsedy a k závěru uvedu tedy ještě toto: Bývalý vrchní účetní Václav Vlček omlouvá tyto nedostatky jednak nezpůsobilostí přiděleného personálu a jednak jeho nedostatečným počtem. (Hluk. Výkřik: Kolik tam bylo židů?) Je zajímavo, že osobní náklady tam činí 94 mil., jak je vidno ze zprávy o ústřednách, a z toho 20 mil. bylo vyplaceno na odstupném. A nyní se omlouvají, že neměli dostatek sil a síly schopné. Tedy zdá se právě, že ty omluvy, které činí bývalý vrchní účetní pan Václav Vlček, nemohou omlouvati, a je pak naprosto nepochopitelno, že tento vrchní účetní Vlček, místo aby byl volán k zodpovědnosti za nemožný stav účtárny a podle toho s ním naloženo, byl naopak povýšen a jmenován ředitelem Zemského obilního ústavu v Bratislavě. (Hlas: Kdo ho povýšil?) To je zpráva revisorů, a kdo ho povýšil, nevím. Tato filiálka v Bratislavě je podle informací ve stavu, možno-li, ještě horším, nežli je Státní obilní ústav.
Poněvadž uplynula moje řečnická
doba, myslím, že úplně postačí tento pohled do našeho státního
obhospodařování, do toho našeho státního komunismu, kde takovýmto
způsobem se hospodařilo. To nejsou již chyby (Hluk.), to
není opomenutí, to nejsou již nedostatky, poněvadž za 1/2 3 roku
mohl býti ústav náležitě zorganisován, i když přihlížíme k těžkým
počátkům - to dovedeme omluviti, že se těžko pracovalo s takovou
agendou a lidmi nezapracovanými. Ale za 1/2 3 roku... (Hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Hudec (pokračuje):
... a po tom exemplu a mementu, co jsme měli s tukárnou, pokračovalo
se tak dále a proto, že se nestala náprava, je to trestuhodno.
Na to již nestačí omluvy, na to je již kriminál, ale nejen na
ty, kdož takto hospodaří, nýbrž i na orgány dozorčí. A proto my,
slavná sněmovno, z těchto důvodů, poněvadž nemáme důvěry k tomuto
státnímu hospodářství, které má za následek nové daně a nové velké
výpůjčky, budeme hlasovati proti výpůjčce. (Hluk. Předseda
zvoní.) Máme důvěru k republice, ale nemáme důvěry k tomuto
hospodářství a k těm, kteří toto hospodářství vedou. Hlasujeme
tedy proti, což neznamená, že jsme snad proti republice, kterou
chceme míti zdravou, čistou a spořádanou. Ale naše hlasy jsou
protestem proti demagogii, nehospodárnosti, korupci, proti tajnému
hospodářství ve státě a proti všemu, co republiku uvádí na pokraj
finančního bankrotu. Hlasujeme proti, ponechávajíce zodpovědnost
za dosavadní režim těm, kdo dosud v republice takovýmto způsobem
vládli a hospodařili. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Debata je skončena. Návrhy podány nebyly.
Žádám pana zpravodaje, aby se
ujal doslovu. (Hluk.) Prosím o klid.
Zpravodaj posl. dr. Nosek:
Já věřím... (Hluk. Posl. Modráček: Jak vypadáme před cizinou?)
Předseda: Slova
nemá pan posl. Modráček, nýbrž pan zpravodaj posl. dr.
Nosek.
Zpravodaj posl. dr. Nosek:
Věřím, že dojdou slova má víry, prohlásím-li zde, že podobné
projevy (Hluk. Předseda zvoní.) rozhořčení, které zde jsou...
(Výkřiky posl. Modráčka.)
Předseda: Žádám
znovu pana posl. Modráčka, aby nevyrušoval.
Zpravodaj posl. dr. Nosek: Dovolím si pronésti zde svou víru v to, že dojdou slova má důvěry, prohlásím-li zde, že podobné projevy oposice, jako zde v plenu sněmovny, vyskytly se i v rozpočtovém výboru, a považuji za svou povinnost, abych jako referent rozpočtového výboru i na tyto věci, které se zde vyskytly, přiměřeným, třebas stručným způsobem poukázal.
Vážená sněmovno! Já hned na počátku jsem prohlásil, že dnes je velmi málo platno hledati toho, kdo tu věc zavinil, a prováděti zde dodatečně nějaké rekriminace. Prosím, aby bylo uváženo, že všechno, co je zde čítáno za osobní vinu, která zde nesporně jest, na různé nepořádky v tomto obilním ústavě, nemohlo naprosto způsobiti v celém rozsahu ohromné ty deficity a jest třeba si klidně říci, že zde bylo naprosto neekonomicky, naprosto neobchodnicky pokračováno. Jestliže náš stát, domnívaje se, že jest správná zásada, aby sám hospodařil prostředky úživnými, mohl přijíti na absurdní, přímo neslýchanou myšlenku, že obilí tuzemské kupoval a platil za určité ceny, ale sám prodával za ceny poloviční, a jestliže kupoval za určité ceny i obilí zahraniční a zde prodával za 1/6 až 1/8 nákupní ceny, to je, prosím, v celku jen následek hospodaření, které za souhlasu tehdejší většiny Národního shromáždění podle platných předpisů bylo prováděno. A nejsou tedy do té míry ospravedlněny různé projevy rozhořčení, jak se zde dály.
Ve věci samé, pokud se týče osnovy
zákona, nebylo učiněno žádných připomínek a já nemám, co bych
v této věci k závěrečnému slovu připomenul.
Předseda: Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Míním dát hlasovati, poněvadž zákon sám má 6 paragrafů, nadpis a úvodní formuli - pozměňovací návrhy podány nebyly - o celém zákoně najednou, v celku. Jest snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)
Námitka není. Budeme tedy hlasovat, jak jsem právě uvedl.
Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona o státní výpůjčce na úhradu schodku z moučného hospodářství, s jejími 6 paragrafy, nadpisem i úvodní formulí tak, jak jsou obsaženy ve zprávě rozpočtového výboru, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, zákon jest schválen ve čtení prvém.
Druhé čtení zase přiřadíme ke druhým čtením, která jsou již na denním pořadu dnešní schůze.
Tím jest vyřízen odstavec 3 denního
pořadu této schůze a přikročíme ke 4, jímž jest
4. zpráva výboru soc.-politického a socialisačního o vládním návrhu zákona (tisk 2177, o návrhu posl. Němce a soudr. (tisk 900), posl. Schäfera a soudr. (tisk 1370), posl. Skaláka a soudr. (tisk 1817) o závodních radách (tisk 2836).
Zpravodajem za oba výbory jest
pan posl. Tayerle. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Tayerle: Vážená
sněmovno! Přistupujeme k definitivnímu rozhodnutí otázky, jejíž
řešení je naléhavou potřebou našeho sociálního zákonodárství.
Běží tu o zákon, jímž má se dokázati, že republika naše nalézá
se na cestě pokroku a sociálního vývoje, že chce vážně řešiti
problém hospodářské své síly a nezávislosti. Přicházíme sice poněkud
později nežli některé sousední státy, ... (Hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.:
Zpravodaj posl. Tayerle (pokračuje) .... ale zase dříve než řada jiných států Z toho jest zřejmo, že problém, který zákonem tímto chceme řešiti, není jednoduchý a vyžadoval delší doby, aby dospěl k svému řešení.
Závodní rady označovány jsou často za počátek socialisace výroby. Není sporu o tom, že znamenají nové právo zaměstnanců a že jimi vniká do zákonodárství nový princip demokratické snahy v hospodářském životě. Proti socialisaci, která usiluje o to, aby vůdčí zásadou ve výrobě nebyl soukromý zisk, nýbrž společenská potřeba, staví se často nejúporněji podnikatelé, kteří docela bezohledně zničí řadu živnostníků, zbaví práce sta dělníků, uznají-li toho ve svém zájmu zapotřebí. Soustřeďují a přenášejí výrobu nikoliv podle společenské potřeby, nýbrž podle zájmů svých investovaných kapitálů. Stačí, abychom si všimli dnešní krise hospodářské, a uvědomíme si ihned, že poměry ve výrobě a její řízení nemůže býti již věcí soukromou, ale také ne věcí pouze jedné súčastněné strany. Ostatně absolutní moc zaměstnavatelova dávno byla zlomena skutečnými poměry. Uvnitř svých závodů dělí se podnikatelé již dávno o svou moc se svými vedoucími úředníky a inženýry, jen dělník a zřízenec byl vyloučen ze všech práv, od nichž je odvislá jeho existence. V moderním hospodářství, v jeho vztazích a podmínkách nemůže býti lhostejno ani státu, jak se tento poměr vytváří, poněvadž vzrůstají jeho sociální povinnosti v tom poměru, v jakém moderní kapitalismus činí hospodářsky odvislou a nesamostatnou většinu jeho obyvatelstva. Vyžadovalo to dlouhé boje, než byly uznány organisace a tovární výbory, které dnes existují. Dnes se to považuje za samozřejmé. Vliv těchto činitelů jest nutný, a má-li býti otázka socialisace výroby řešena cestou skutečného pokroku, pak tuto cestu usnadníme, čím více vyjdeme skutečným poměrům vstříc. Dovede-li zákonodárství v pravý čas podepsati smlouvu, kterou vytvořily skutečné poměry, a tím vytvořiti základnu pro další svůj vývoj, a zajistiti právní stav, plní tím svůj úkol. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Jest zřejmo každému, že otázka socialisace, jež vyvolala tolik nadějí, nebude více sprovozena ze světa, neboť byla vyvolána účinky soukromokapitalistického hospodářství, a dokud tyto nezmizí, dotud musíme se jimi zabývati. Ale jako nynější systém hospodářský mohl spočinouti jen na základech, které mu daly hospodářské, politické i kulturní poměry předchozí společnosti, tak i nový systém hospodářský, socialisace výroby, může vzniknouti jen, když se bude vyvíjeti na základech, které mu dovedeme dáti v hospodářském a sociálním zřízení a kulturní vyspělosti. Otázka socialisace jest proto pro nás otázkou nové organisace výroby a spotřeby, otázkou hospodářské i mravní síly a vyspělosti. Jest zajisté také i otázkou mezinárodní. Ani hospodářské ani politické postavení tohoto státu nedovoluje nám neodvisle řešiti otázky, jež jen mezinárodně mohou býti luštěny. Avšak nesmíme zůstávati zpět. Má-li býti problém, který dnes v celém světě vyvolává otřesy, řešen soustavně s prospěchem společným, pak musíme dovést rozumně vyjíti vstříc duchu doby. Závodní výbory jsou dnes v Německu, Rakousku, Švédsku a i jiné státy o ne jednají. Nebylo proto možno, abychom my zůstali zpět. Proto bylo nutno zabývati se návrhy, které byly v této sněmovně předloženy, a netajíme se tím, že dílo, které jest výsledkem dlouhého úporného jednání, jest dílem jistě neúplným a nedokonalým, ale přece jen, a to nutno zdůrazniti, uznáním zásady spolupráva a spoluúčasti zaměstnanců ve výrobě, zásady tak důležité, která v celku překonává nedostatek v podrobnostech. Běží tu zatím více o mravní její význam, ale jistě nadejde doba, kdy na tomto základě dospějeme ke skutečné spolusprávě a spoluúčasti. Zákonem tímto se potvrzuje namnoze jen skutečný stav, který ve výrobě nastal, a nove vymezují se práva dosud zaměstnancům nenáležející. Nezapomínejme, že tu běží o první krok, který v tak všeobecném rysu činíme.
Přecházeje k odůvodnění jednotlivých paragrafů osnovy, poukazuji jednak na důvodové zprávy vládního návrhu i ostatních návrhů, jednak na důvodovou zprávu sociálně-politického výboru, a zdůrazňuji znovu, že v osnově dochází výrazu snaha, pokud možno zákonem jednotně řešiti důležitý problém zastoupení zaměstnanců v závodě. Bylo upuštěno při tom od pojmenování v původní osnově "závodních rad" a použito označení "závodních výborů", poněvadž většina výboru sociálně-politického přiklonila se k názoru, že o obsahu zákona nerozhoduje pojmenování, a pojmenování závodních výborů lépe odpovídá úkolům, vystihujícím obsah zákona.
Otázku důvěrnickou v menších závodech nepodařilo se pohříchu tentokráte vyříditi. Přes to nemohlo se přes ni přejíti, neboť nutno respektovati skutečný stav, jaký je ve všech závodech průmyslových, obchodních i živnostenských, v nichž vlivem odborové organisace systém důvěrníků dávno se uplatnil a přispívá k vzájemnému poměru mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci. Sotva také bude možno, aby zákonodárství přecházelo tento stav, a bude jen v zájmu věci, jestliže co nejdříve otázka tato bude vyřešena také zákonem. Nelze tu na dlouho ponechati neodůvodněného rozdílu mezi zaměstnanci závodů menších a větších. Pokud tento rozdíl je odůvodněn, zajisté bude k němu v zákoně přihlíženo. Doporučuji proto resoluci, která ukládá vládě, aby připravila v nejkratší době tuto osnovu zákona, a jsem přesvědčen, že nebude moci zůstat na poloviční cestě, nýbrž že bude nejen v zájmu zaměstnanců, nýbrž i zaměstnavatelů, když osnova bude řešit problém v celém jeho obsahu, tedy i v závodech malých. Ochrana živností, která své doby byla představována neobmezenou nadvládou zaměstnavatele nad zaměstnancem, se již dávno neosvědčila a rozumný živnostník jistě jen uvítá, když i pro něho bude tato otázka vyřešena.
Závodní výbory mají být podle § 1 zřízeny ve všech podnicích výdělečných bez výjimky, běží-li o soukromé či veřejné, průmyslové, obchodní, peněžní či zemědělské s výjimkou hornických podniků, v nichž zavedeny závodní rady zvláštním zákonem, a podniků železničních, v nichž prozatím ponechány dosavadní důvěrnické sbory. Nečiní také výjimky pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Zákon ponechává také vládě možnost, aby zákon rozšířila i na ostatní podniky veřejné, totiž podniky obcí, zemí nebo státu, pokud již svým výdělečným charakterem zákonu nepodléhají. Zajisté prakse ukáže cesty, po nichž bude nutno kráčeti k dalšímu vybudování rozsahu zákona. Třeba připomenouti, že trvalé zaměstnání, to jest celoroční zaměstnání aspoň třiceti osob, o němž se mluví v § - 1, míněno jest v průměru celého roku. Nemůže tudíž býti vyvozováno z toho, kdy dočasně omezen bude nějakou nehodou nebo z jiných příčin závod, který zpravidla zaměstnává i více než 30 osob, že by zákonu nepodléhal. Úkoly závodních výborů obsaženy jsou v §§ 3, 4, 5 a 6 a v podstatě shrnuty zajišťují závodním výborům a prostřednictvím jich zaměstnancům právo, aby mohli v závodě hájiti své hospodářské, sociální i kulturní zájmy. Osnova spokojuje se dozorem na zachovávání pracovních a mzdových smluv, ujednaných odborovými organisacemi, nebo jinak sjednaných. Závodním radám ponechává pouze právo ujednávati dodatky k těmto smlouvám, pokud ve smlouvách to je dovoleno. Běží tu o místní tovární tarify mzdové, ceníky úkolové nebo vysvětlivky k nim, krátce o otázky, které namnoze jen v závodě samém lze řešiti, jež nemohou býti vyřizovány všeobecnými smlouvami nebo tarify, které ujednávají odborové organisace. Ovšem i tyto dodatky musí býti sjednávány za součinnosti odborových organisací. Vytváří se tím nezbytné spojení mezi odborovými organisacemi a závodním výborem.
Nové právo obsaženo je v odstavci e) § 3, neboť zde se výbor zmocňuje, aby dozíral nad zachováváním zákonných ustanovení o ochraně zaměstnanců, čímž nemíní se pouze dodržování předpisů technických, nýbrž také sociálně pojišťovacích, právo dozoru, zda-li jsou zaměstnanci řádně podle zákona pojištěni u nemocenské, úrazové nebo pensijní pokladny. Také mají závodní výbory právo, dovolávati se zakročení úřadu dozorčího a zúčastniti se komisionelních řízení nebo vyšetřování dozorčích orgánů.
V odstavci g) § 3 nepodařilo se sice docíliti většiny pro právo spolupůsobení při přijímání zaměstnanců, za to uznáno právo spolupůsobení při propouštění. Právo sice omezené, ale přece jen v podstatě uznávající důležitý princip spolurozhodování při propuštění zaměstnanců, a jen příliš rozdílné poměry v jednotlivých skupinách výrobních nedovolily zde přísnějších ustanovení. Vliv závodního výboru při propuštění zaměstnance byl vyloučen pouze v těch případech všeobecně, kde běží o propuštění následkem důvodů opravňujících k okamžitému propuštění. Důvody tyto vysloveny jsou v živnostenském řádě z roku 1885 v § 82, v zákoně o obchodních pomocnících z roku 1910, v čeledním řádě, dále v řadě zákonů, platných dosud na Slovensku, zejména v živnostenském řádě § 94, částka XVII z roku 1884, v zákoně pro zemědělské robotníky z roku 1876 a 1898, pro lesní robotníky z roku 1900, částka XXVIII pro tabákové dělníky z roku 1900, částka XXIX a pro zemědělské zřízence z roku 1900, částka XXVII. Zákon pamatuje také na součinnost zaměstnanců podniku tím, že umožňuje v § 3 odst. ch) podávati návrhy na zlepšení chodu technického zařízení, pracovních method, že tímto způsobem umožňuje účast zaměstnanectva ve vedení podniku, účast, která je jistě odůvodněna existenčními podmínkami, jež zaměstnanec v podniku nalézá, a sociálními úkoly, které moderní podnik má před sebou. Proto také pečuje zákon v § 4 o to, aby zaměstnavatel zúčastnil se porad závodního výboru, v nichž by podával dokonce zprávu o stavu podniku, jeho nadějích a tak ve společných konferencích informoval nástupce zaměstnanců a navzájem vyslechl jejich přání a stížnosti, což může jistě jen přispěti k vzájemnému poměru, od něhož je odvislý rozvoj výroby.
V §§ 5 a 6 jde se v této snaze ještě dále tím, že se umožňuje právo zkoumati bilance větších podniků a žádati ovšem i určitá jich vysvětlení a zajišťuje se také v podnicích akciových společností nebo jiných podniků kolektivních část ve schůzích správních, případně dozorčích rad. Touto účastí má býti umožněno zástupcům zaměstnanců zasvěcovati se do podmínek podniku, je o snah, po stránce obchodní i technické, a tím stávati se účastnými v jeho řízení s právem poradním. Tato snaha je jistě odůvodněna, přihlédneme-li k tomu, jak zaměstnanci velmi často odnášejí důsledky rozhodnutí správních rad, a zajisté během doby, až překonají se první obtížné počátky, vytvoří se zde předpoklad pro skutečnou součinnost a vliv pracovníka v závodě, který dosud byl úplně ze spolurozhodování vyloučen, ačkoliv šlo pravidelně nebo skoro pravidelně o jeho existenci. Zákonem se vymezuje právo účasti ve schůzích správních rad hlavně na řádné schůze správní rady. Zákon vylučuje účast v těch případech, kde běží o choulostivé otázky finanční, lépe řečeno úvěrové a osobní, na př. o získání úvěru pro společnost nebo rozhodování o vedoucích osobách v závodě. Praxe ukáže, pokud toto ustanovení bylo odůvodněno. Z tohoto práva účasti ve schůzích správní rady byly vyňaty závodní výbory v podnicích, jež sice také provozují určitou živnost na př. tiskárenskou, nebo nakladatelství, či vydavatelství časopisu, ale jejichž úkolem není obchodní zisk, nýbrž účel, sloužiti určité politické straně, či organisaci, nebo kulturnímu podniku. Výjimku učinil výbor sociálně-politický vzhledem k tomu, že nechtěl komplikovati poměrů, v nichž neběží pouze o poměr zaměstnance k zaměstnavateli, nýbrž také o rozdílné politické smýšlení a momenty kulturní či společenské. Jinak ovšem u takových podniků závodní výbor má tatáž práva, jaká jsou vymezena v § 3 nebo 5.
Podle §§ 7 a 9 mohou býti voleny samostatné výbory zřízenců tam, kde je jich aspoň 20, nebo také naopak dělníků, kde zřízenci jsou ve většině. V případě společné rady musí býti postaráno o menšinové zastoupení. Také dbá zákon o součinnost ve stejné skupině zaměstnanců jednoho podniku, ale v různých závodech nebo odděleních, jež tvoří samostatné závodní výbory. Zejména jsou to veliké závody strojnické nebo lučební jedné akciové společnosti v různých místech, nebo různé závody jednoho podniku v jednom místě. Aby se umožnila součinnost těchto závodních rad, mají býti konány společné porady a vytvořeno zvláštní zastoupení, jehož úprava je vyhražena vládnímu nařízení.
V § 10 stanoví se počet členů závodních rad, který se omezuje do nejvyššího čísla 20. Poněvadž za každého člena je náhradník, který jej zastupuje, zašlo-li jej něco, může býti voleno podle § 10 nejvýše 40 osob. Právo volební přísluší zaměstnancům, kteří jsou 3 měsíce v podniku a dovršili 20. rok svého věku. Právo volitelnosti náleží všem zaměstnancům aspoň 26 let starým a aspoň 12, případně 6 měsíců zaměstnaným. Sociálně-politický výbor vycházel z názoru, aby do závodního výboru voleni byli pouze zaměstnanci s určitými zkušenostmi, starší, kteří také úkoly závodních výborů budou moci s úspěchem zastávati. Zákon pečuje také o to, aby závodní výbor měl po ruce určité prostředky k úhradě svých výloh, které má hraditi z polovice zaměstnavatel, z poloviny zaměstnanci. Toto opatření jevilo se sociálně-politickému výboru nutným vzhledem k tomu, že úkoly závodních výborů budou nezbytně vyžadovati peněžních prostředků.
Spory, které vzniknou z činnosti závodní rady ať v tom či onom směru, má řešiti rozhodčí komise podle § 26, jejíž složení liší se od původního vládního návrhu zejména v tom, že zástupci zaměstnanců nemají býti vysíláni dozorčími výbory sprostředkovatelen práce, nýbrž přímo příslušnými odborovými organisacemi. Aby pak velmi často odpovědné rozhodování sporu neleželo pouze v rukou jedné nestranné osoby, navrhuje se, aby vedle předsedy byl jmenován ještě jeden nestranný přísedící. Výslovně ovšem poznamenávám, že výbor sociálně-politický ve své většině sdílel názor, že má býti umožněno zúčastněným stranám, zejména zástupcům odborových organisací vysloviti se, nemají-li proti osobě námitek. Řízení před rozhodčí komisí má býti upraveno nařízením. Nálezům rozhodčích komisí má býti zajištěna soudní vykonavatelnost, aby tím upevněn byl její význam. Závěrečná ustanovení obsahují také tresty zejména za porušení mlčenlivosti nebo nedodržení předpisů zákona podnikatelem.
Při tom upozorňuji, že stala se v osnově zákona ve zprávě vytištěné v tisku chyba tím, že k § 3 zprávy výboru sociálně-politického náleží ještě jako odstavec 2 a 3 znění § 4 původní vládní osnovy, v němž se mluví jednak o omezení práva zasahování závodního výboru do správy a chodu závodu, dále pak o zachování mlčenlivosti o závodním tajemství, jež se dověděl člen závodního výboru při vykonávání své funkce. To, prosím, aby bylo vzato na vědomí.