5. zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1201), jímž se mění některá ustanovení uherských zákonných článků o daních z příjmu (dôchodkové) (tisk 2797).
Zpravodajem je p. posl. Jan Černý (rep).
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. J. Černý (rep): Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor a i plenum sněmovní projednávalo před několika dny úpravu osobní daně z příjmu pro země historické. Ve své zprávě, podávané k tomuto návrhu zákona, poukazoval jsem přímo, že vládní osnova tak, jak byla předložena, nebyla pojata výborem rozpočtovým k podání zprávy sněmovně, nýbrž že předloha byla do určité míry přizpůsobena nynější situaci. Jde jistě o to, aby zákony o dani z příjmu byly co možná nejvíce přizpůsobeny moderním názorům zdaňovací techniky, a zároveň jde o to, aby co možná nejrychleji byla provedena unifikace zákonů o osobní dani z příjmu v historických zemích, kde platí původní rakouský zákon, a na Slovensku, kde platí zákon maďarský.
Zákon o přímých daních, zejména o dani z příjmu (dôchodkové) na Slovensku, je zákonem modernějším, nežli původní zákon rakouský o dani z příjmu. Avšak přes to bude nutno pracovati k tomu, aby byl přizpůsoben nynější době. Předloha tisk 1201, podaná vládou k projednávání tohoto zákona, nevystihuje však plně této tendence, jak jsme očekávali, poněvadž oproti podané předloze tisk 1203, kterou jsme pozměnili jak v rozpočtovém výboru, tak i v plenu sněmovním, vykazuje odlišnou kostru zdaňovací techniky. Rozpočtovému výboru šlo o to, aby v těchto zákonech bylo dosaženo pokud možno aspoň takové unifikace, aby nastávalo zde určité přivykání jednotnosti, aby stát náš již po této stránce dělal skutečně dojem státu jednotného.
Na druhé straně jsme si vědomi toho, že rekonstrukce daně je nutna, a proto platnost tohoto zákona určuje se na léta 1921, 1922 a 1923, do kteréžto doby počítá se, že příslušná změna celé struktury zákona bude předložena Národnímu shromáždění. Podle uherských zákonů na Slovensku je existenční minimum 10.000 K. V naší Československé republice, v zemích historických, bylo stanoveno do dnešní doby existenční minimum na 4800 Kč a teprve právě projednávanou osnovou v Národním shromáždění, která již v prvém čtení je schválena, bylo existenční minimum ze 4800 zvýšeno na 6000 Kč.
Je jisto, že má-li nastati unifikace, má-li nastati jednotnost ve zdanění, je také třeba, aby na Slovensku bylo dodrženo totéž existenční minimum, jaké je v zemích historických. Proto návrh rozpočtového výboru k vládnímu návrhu čís. 1201 stanoví existenční minimum na tuto nižší kvotu.
Existenční minimum 10.000 K na Slovensku mělo ještě v zápětí druhou věc, totiž, že celá daň tam byla značně nižší proti platné dani v zemích historických. Ale vedle této daně na Slovensku platny byly ještě dvě daně, které byly odlišné od daně z příjmu, ale měly určitý ráz dani z příjmů podobný. První daň je daň majetková. Tato majetková daň není právě nízká. Zdaňuje veškeré jmění příslušného poplatníka od 1/2‰ až do 0·6% při ne vysokém stupni jmění, totiž již při 88.000 K. Vedle daně majetkové byla však ještě pro úředníky a zřízence se služebními platy ustanovena tak zvaná daň zárobková čtvrté třídy, kterážto daň platila se ze služebních platů a byla značně vysoká, neboť jedním procentem počínala při příjmu nejmenším a již při příjmu přes 12.000 K obnášela 10%. K dani této byla ještě vybírána na Slovensku zvláštní důchodková přirážka, kterážto ještě základní daň do značné míry zvyšovala. Spočítáme-li zdanění poplatníka na Slovensku těmito třemi daněmi, vidíme, že zdanění jest mnohem vyšší než zdanění poplatníka našeho u nás v historických zemích. Má-li dojíti k unifikaci, nelze počítati s jiným, než že bude nutno, aby výše zdanění byla do určité míry normována. Zásada tato vyžadovala však zase značné změny oproti předloženému vládnímu návrhu tisk 1201, kterážto změna byla provedena tím, že navrhuje se předloženou osnovou rozpočtového výboru změna základní taxy daňové i také změna přirážky, a to v té výši, aby daňová taxa a přirážka k ní odpovídala přesně taxe a daňové přirážce platné po změně vládního návrhu 1203 tak, jak jest stanoveno pro historické území této republiky.
Jistě, kdyby při schválení této daně zůstaly ještě v platnosti pro Slovensko a Podkarpatskou Rus daň majetková a zárobková čtvrté třídy, bylo by zdanění poplatníků na Slovensku a Podkarpatské Rusi značně vyšší. Má-li nastati unifikace, musila se státi určitá úprava, která navrhuje se tak, aby po dobu, dokud bude platiti zákon zprávou 2797 slavné sněmovně předložený, a to do konce r. 1923, byla zároveň suspendována platnost zákona o dani majetkové a zárobkové čtvrté třídy a o příslušné k ní důchodkové přirážce.
Zákon o dani z příjmu na Slovensku byl značně odlišný od našeho zákona. Pro unifikaci bylo zde však návrhem tímto vloženo značné množství dobrých doplňujících přídavků, kteréžto doplňující přídavky zlepšují zákon značně proti původnímu znění, tak na příklad snížení daně při větších počtech členů rodiny, zdanění pracovních příjmů se srážkou na pracovní oblek, nářadí atd.
K jednotlivostem dovoluji si ukázati na toto: V § 10, odst. 2 a v § 11 příslušného zákonného článku platného pro Slovensko nyní jest existenční minimum 10.000 K, jak jsem z počátku řekl. Vzhledem k tomu, že jde o schválení existenčního minima u nás pro země historické na obnos 6.000 K, vyžaduje to změny, aby i zde existenční minimum na obnos 6.000 K sníženo bylo.
§ 14 téhož zákonného článku, podle něhož veřejní zaměstnanci byli osvobozeni od daně důchodkové vzhledem ke svým služebním platům vůbec a soukromí zaměstnanci při příjmech do 20.000 K, ponechává se i na dále v platnosti, pokud jde o služební platy veřejných zaměstnanců. Naproti tomu však pozbývá platnosti ve příčině služebních platů zaměstnanců soukromých. Že zaměstnanci soukromí byli, pokud jde o příjem 20.000 K, od daně důchodkové osvobozeni, bylo odůvodněno tím, že podléhali v Uhrách ze svých platů zdanění zárobkové daně čtvrté třídy, poměrně dosti vysokému, které činilo při vyšších příjmech až 10%, které však zároveň, jak jsem předem řekl, podle čl. IV. se zrušuje, takže je ovšem odůvodněno, aby též soukromý zaměstnanec platil daň z příjmu. Ale i tu nutno zdůrazniti, že zdanění daní důchodkovou je mnohem nižší než bylo zdanění dosavadní daní zárobkovou 4. třídy. Zaměstnanci s příjmem přes 20.000 musili též platiti i daň z příjmů i daň zárobkovou 4. třídy.
Pokud jde o veřejné zaměstnance, bylo ponecháno osvobození jich na Slovensku a Podkarpatské Rusi nadále v platnosti vzhledem k tomu, že v historických zemích za státní zaměstnance převzal placení daně jim předepsané srážkou z jejich služebních platů stát, kteréžto opatření ve příčině Slovenska a Podkarpatské Rusi není dobře možné vzhledem k tomu, že zákon nezná srážek důchodkové daně, ale na druhé straně je přece zase nemyslitelno, aby státní zaměstnanci, v historických zemích daň z příjmů ze služebních platů de facto neplatící, na Slovensku a Podkarpatské Rusi platili. Nezbývá tedy nic jiného, než aby i oni byli nadále od důchodkové daně ze služebních platů osvobozeni.
Zrušené osvobození od daně důchodkové zaměstnanců dělnické nemocenské a úrazové pojišťovny, kteří byli uherským zákonem postaveni na roveň veřejným zaměstnancům, jest odůvodněno tím, že jde v této příčině o zřízence pešťského, dnes cizozemského ústavu, k jehož osvobození od příslušné daně důchodkové není dnes příčiny.
§ 3, odst. 3, lit b) a odst. 4 zákonného článku z r. 1909 zavádí na Slovensku a Podkarpatské Rusi podle nové předlohy právní stav úplně totožný v tomto směru se stavem v historických zemích. Odpovídá to našemu § 157 odst. 2 zákona o osobních daních. Při tom zejména rozšiřuje se hranice úhrnného příjmu domácností, do něhož se pracovní příjem příslušníků nezapočítává, též pro Slovensko a Podkarpatskou Rus na 15.000 Kč, a zavádí se při úhrnném příjmu přednosty domácnosti až do 15.000 Kč dělení příjmu z hospodářského a výdělečného podniku, získaného spoluprací příslušníků, mezi přednosty domácnosti a jejich příslušníky, podobně jako v historických zemích tím, že daň, která dříve počítala se z příjmu všech příslušníků domácnosti, souhrnem k příjmu přednosty domácnosti dnes rozděluje se na 2/3 na přednostu domácnosti, kterýžto obnos jest podle zákonného článku příslušného zdaněn, a na 1/3, kterážto potom nedosahuje existenčního minima připadajícího na příslušné spolupracující spolučleny domácnosti, a která tím daně jest prosta.
Změna v § 4, čís. 7 téhož zákonného článku je pouhým důsledkem změny ve výši existenčního minima.
§ 12, čís. 8 téhož zákonného článku jedná o odpočítávání pojišťovacích premií při pojištění na život. Kdežto doposud na Slovensku bylo možno odpočítávati 200-400 Kč, tedy méně než v historických zemích, kde bylo 400-800 Kč, připouští se nyní v úplném souhlasu s novou, v rozpočtovém výboru a již v prvém čtení v plenu schválenou předlohou pro historické země odpočítatelnost 1200 Kč a 2400 Kč.
Podle poslední věty prvního odst. § 12 čís. 8 téhož zákonného článku nemohli si dosud veřejní zaměstnanci odpočítávati při dani důchodkové částky na pojišťovacích premiích, placených na životní pojistku. Tato nerovnost s historickými zeměmi se nyní odstraňuje novou úpravou textu příslušného článku.
Připojením čísla 11 k § 12 téhož zákonného článku poskytují se zejména obyvatelstvu odkázanému na příjem z mezd a služného podstatné výhody, uherskému zákonodárství původně neznámé, které jsou úplně totožny s výhodami, jaké se poskytují při dani z příjmu v historických zemích podle § 160 čís. 4 zákona o osobní dani z příjmu.
Podobně § 25, odst. 1 a 2 téhož zákonného článku, který u poplatníků majících příjem do 8000 Kč a vydržujících nezletilé dítky a jiné příslušníky domácnosti připouštěl snížení sazby o 1 nebo 2 stupně podle počtu takových příslušníků a který byl vlastně vzhledem k dosavadnímu daně prostému minimu úplně bezpředmětný, nahražuje se novým zněním, které zase odpovídá § 173 zákona o osobních daních přímých v jeho novém znění, jímž se značně zvětšují dosavadní výhody.
V § 27 téhož zákonného článku vynechání druhé věty prvního odstavce jest odůvodněno její nadbytečností vzhledem ke změnám, jež se staly v § 3 téhož zákonného článku.
V § 34, odst. 1 téhož zákonného článku jest zvýšení z 800 Kč na 6000 Kč pouhým důsledkem změny ve výši daně prostého minima.
Ve článku I, § 3 zavádí se škála platná v historických zemích s příslušnými vedlejšími ustanoveními § 172 zákona o osobní dani, jednak upravuje se nově v souhlasu s ustanoveními platnými v historických zemích přirážka 10-15% pro méně zatížené domácnosti, t. j. mládenecká daň a zvýšená daň pro manžele bezdětné. Kdežto dosud podle § 3 číslo 2 zákonného článku IX: 1918 podléhali 10 neb 15%ní přirážce pro méně zatížené domácnosti veškeří poplatníci s takovou domácností, tedy vzhledem k daněprostému minimu 10.000 Kč všichni poplatníci bez rozdílu, předepíše se nyní přirážka teprve osobám s příjmem vyšším než 18.000 Kč. Vedle toho poskytují se ještě další úlevy v placení přirážky, dosavadním zákonným ustanovením o dani důchodkové neznámé.
Válečná přirážka v čl. I, § 4 stanoví se k dani důchodkové pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi v téže výši jako daň z příjmů v zemích historických.
Srovnávací tabulka, kterou bychom měli vzíti v úvahu, stanoví, že na příklad na Slovensku při příjmu 6500 Kč nebylo vůbec daně z příjmu. Tam poplatník platil daň majetkovou a daň zárobkovou 4. třídy s příslušnými důchodovými přirážkami. Dřívější zdanění obnášelo 96 Kč. Posléze když příjem stoupal na 10.500 Kč, platil na Slovensku poplatník daň z přijmu, daň z majetku a daň zárobkovou 4. třídy s příslušnými důchodovými přirážkami v obnosu 319 Kč. Dnes odpadá daň majetková, odpadá daň zárobková 4. třídy s příslušnými důchodkovými přirážkami a daň z příjmu obnáší pouze 283 Kč. Tedy méně, než původně bylo.
Při stupni vyšším - vezmeme na příklad 35.000 korun - původně s daní majetkovou a daní zárobkovou 4. třídy s příslušnými důchodkovými přirážkami poplatník platil s válečnou přirážkou 2376 Kč. Dnes při odpadnutí daně z majetku a daně zárobkové 4 tř. s příslušnými důchodovými přirážkami platí 2389, tedy o 13 Kč více jenom daně z příjmu.
Progrese daně z příjmu odpovídá tomu, co bylo schváleno při příslušné předloze, jak byla projednávána pro země historické: tedy asi do obnosu okrouhle 50.000 Kč je daň z příjmu zvýšena nebo odpovídá asi výši, jak byla původně. Pak stoupá celkem nepatrně resp. skoro drží se na stejné výši až do 60 až 80.000 Kč, načež stoupá značně, takže při příjmu 20 mil. Kč činila by daň z příjmu obnos 6,000.000 Kč, dříve v té výši odpovídala částce 2,231.924 Kč.
Článek I, § 5 stanoví, že ustanovení tohoto paragrafu jsou pouhým důsledkem zavedení válečné přirážky k základní sazbě a srovnávají se s obdobnými ustanoveními pro historické země, a byla již obsažena v dřívějším zákoně ze dne 17. února 1920, číslo 132 Sb. z. a n. (§ 2 čl. I. cit. zákona).
V článku II. zákon, jako předloha rozpočtovým výborem předložená a také stylisovaná, je v podstatě totožný s ustanovením přijatým v rozpočtovém výboru a v plenu v prvém čtení osnovy pro zeme historické.
Čl. III. stanoví, že jím osvobozují se jako v historických zemích poplatníci s příjmem až do 6000 K od daně důchodové (rentové), postihující úrokové a životní důchody, kdežto dosud podléhali dani z uvedených důchodů už poplatníci s příjmem přes 315 zlatých, t. j. 630 K.
Článkem IV. upouští se z důvodů stejnoměrného zatížení poplatnictva na Slovensku a v Podkarpatské Rusi s poplatnictvem historických zemí od vyměřování a vybírání daně majetkové, zárobkové IV. třídy a důchodkové přirážky k této dani pro berní léta 1921-1923.
Unifikace zdaňovací techniky přináší poplatníkům na Slovensku mnohé výhody a myslím, že je to také správné, zejména v nynější době, kdy na Slovensku často nezodpovědné kruhy bičují vášně lidské někde do té míry, že neustále se ukazuje na to, že Slovensko trpí tím, že bylo k Československé republice připojeno.
Osnova tato, která provádí unifikaci
zákona, přináší Slovensku, resp. poplatnictvu na Slovensku velké
výhody zejména v řadách drobných poplatníků. Myslím, že vyvrátí
veškeré neustále tam tradované stesky, že tam poplatnictvo a všechno
obyvatelstvo uzná, že v Československé republice je o ně dobře
postaráno, že není utiskováno, nýbrž že se může zde cítiti plně
doma, jako ve státě vlastním, ve státě, který přinese mu i potřebné
hospodářské prospěchy, kterých ke svému hospodářskému a kulturnímu
povznesení plně potřebuje. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Hlasování odkládám jako při třetím odstavci na dobu pozdější.
Přistupujeme k 6. odstavci, jímž
jest
6. zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona o válečných přirážkách k přímým daním s výjimkou daně z příjmu za rok 1921 mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus (tisk 2815).
Konstatuji, že v tištěném denním
poradu jest uveden omylem jako zpravodaj pan posl. Langr
místo zpravodaje posl. Rudolfa Chalupy, kterému dávám slovo.
Zpravodaj posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno! Důvody, které jsou připojeny ku zprávě, na tolik osvětlují věc, že se mohu omeziti jen na stručné poznámky.
Válečné přirážky k přímým daním jsou průvodním zjevem každého enormního zatížení státu, jsou projevem naléhavých potřeb s jedné strany a na druhé straně do jisté míry projevem bezradnosti. Neví se kde, odkud a jak nejdříve možno uhraditi zvýšené náklady. My přejali jsme válečné přirážky jako dědictví již z Rakouska. Bylo to především císařské nařízení z 28. srpna 1916, č. 280 ř. z., které poprvé zavedlo ve světové válce válečné přirážky v Rakousku. Republika věrně následovala tohoto nařízení. Je celá řada nařízení z let 1918, 1919 a 1920, kde přidržujeme se systému válečných přirážek ke přímým daním. Důvody jsou zde na snadě. Hospodářská struktura státu, která byla vytvořena válečnými událostmi, prostě potřebovala najednou větší úhrady a musila ji sehnati za každých okolností. Byla to drahota, záplava papírových peněz a jich znehodnocení. Na jedné straně byly velké zisky producentů, na druhé straně důchod státu nestoupl, naopak byl zmenšen, poněvadž byl dáván ve méně znehodnocené. Tak se musíme dívati na válečné přirážky jako na opatření čistě nouzové.
Nemůžeme horovati pro přirážkový systém, kterým hýří hospodářství autonomní. Tam, kde daň snese nové přirážky, je patrný podklad pro to, by byla vůbec vyměřena daň nová, poněvadž se snese větší zatížení. Proč právě nyní není možno k tomu přikročiti, je rovněž na snadě. Není zde k tomu nutného, potřebného klidu, není k tomu potřebné hospodářské stability, která by zaručovala zdar tohoto počínání, tak aby daň zachytila nejen důchod, který je zde v přítomné době, nýbrž také pravděpodobný důchod v době budoucí. V podstatě jest návrh prodloužením zákona z 18. listopadu 1919, č. 617 Sb. z. a n., nezměněny zůstávají článek II. § 1 odst. 2 a 3, přirážky k dani výdělkové podle hlavy první a podle hlavy druhé, dále odst. 4., přirážky k dani důchodové, a odst. 6., přirážky k dani z tantiém. Proč zde nenastala změna, je lehko odpověděti. Hospodářské poměry se nikterak nezměnily v tom směru, aby se mohly zatížiti daně novými vyššími přirážkami. Někde dokonce nutno postupovati velice opatrně. Jde o podniky podle hlavy II., které při dosavadním systému přirážkovém jsou ohroženy na své existenci. Rovněž přirážky k dani z příjmu nejsou zavedeny v tomto zákoně, poněvadž je podán zákon zvláštní, který je již projednáván. Zákon dotýká se pouze zvláštních válečných přirážek k dani pozemkové. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.) Důvody, které vedly v republice ke zvyšování daně pozemkové, obsaženy jsou ve zprávách tisk 278 z r. 1918, 973 z r. 1919 a 1823 z r. 1919. Můžeme jenom stručně konstatovati, že základy vyměřování daně pozemkové téměř za 100 let nedoznaly změny, a již tehdy, když byl zaváděn katastr r. 1824, neodpovídalo šetření skutečné pravdě. Základní chyba rostla ovšem s léty, jak se poměry vytvářely tím, že zvyšovány byly ceny produktů a na druhé straně čistý výnos zůstával stejný. Zaviněna byla i správou státní, která r. 1896 při revisi katastru dokonce snížila čistý výnos a tím zmenšila také daň pozemkovou. Tento nepoměr byl vystupňován ovšem ve válce. Ve válce hospodaření polní dostalo téměř ráz monopolu.
Hranice byly hermeticky uzavřeny, valná část prodeje byla válečnými událostmi odňata produkci, ve válce se nejen konsumovalo, nýbrž také se přímo plýtvalo. To mělo při zavřených hranicích za následek, že produkty zemědělské neobyčejně stouply, jakkoli do jisté míry v počátcích výnos jejich byl brzděn některými zákonnými ustanoveními, zejména snížením ceny dodávek obilnin státu. Abychom si učinili obraz, mnoho-li skutečně a jak má býti zatíženo znovu poplatnictvo, je potřeba si znovu uvědomiti, že pro kategorii prvou, pro zahrady, lesy a vinice, je předepsáno 7,071.503˙26 K pozemkové daně. K tomu přichází 200% zvýšení, to znamená o 14,143.006˙52 K okrouhle více. Konečně byly zdaněny pozemky, okrouhle korun 36,020.255˙26; 200% zvýšení činí korun 72,040.510˙52, tedy celkem zatížení nyní se jeví 86,183.51 7˙04 K. Zatížení opravdu velmi těžké, zatížení, o kterém musíme velmi bedlivě uvažovat, poněvadž poměry, kdy skutečně tato předloha byla dávána, a poměry, v jakých žijeme dnes, docela jsou odlišné. Můžeme konstatovati, že všeobecný vzrůst zisku z prodeje do jisté míry překročil vrchol. Již jsem se zmínil, že byl vždycky ve válce brzděn zákonitým ustanovením menší ceny za obilí, ale dnes, kdy naše hospodářství do jisté míry vchází do světové konkurence, vidíme, že nastává pokles určitých produktů zemědělských, třeba že pokles ještě nebyl naprosto trvalý. Musím se zmíniti o naprosto nespravedlivém zatížení, které by nastalo při zahradách a vinicích. Důchod, který je docilován ze zahrad a vinic, není důchodem z půdy, rentou pozemkovou, to je důchod z práce. Ti lidé, protože věnují neobyčejnou péči a práci svému pozemku, docilují větších zisků.
Tedy zde by bylo skutečné zatížení, přece není možno prostě mechanicky ztěžovat posici těmto lidem, nýbrž je nutno uvažovati velmi opatrně. Také pro ostatní půdu zemědělskou není možno nadále prostým ukládáním přirážek k dani pozemkové získávati nových důchodů státních. Pokles cen jsem již zdůraznil. Má za následek, že kdyby tato přirážka byla zavedena, stala by se ve skutečnosti do jisté míry daní ze spotřeby producenta, který vyrábí pouze pro sebe. Ale lidí, kteří vyrábějí nad svoji spotřebu, jest u nás poměrně méně, daleko více však jest těch, kteří sotva stačí vyráběti pro svou vlastní potřebu, a tito všichni lidé byli by něčím takovým těžce postiženi. Kdyby to bylo možno technicky provésti, byl bych proto, aby velká držba pozemková byla stížena větší přirážkou k pozemkové dani. Poněvadž však to technicky jest neproveditelné, nutno hledati náhradu v jiných zákonných ustanoveních, na př. jest možno tento důchod postihnouti zvýšenou daní z příjmu. Přirážka k dani pozemkové není však jediným břemenem, které dnes postihne naše zemědělce. Jest zde daň z obratu, která při dosavadním paušalovaném způsobu do jisté míry postihne naše zemědělce tak nespravedlivě, že není vůbec možno, aby při tomto způsobu nového zatížení se zůstalo. Také úroda letošního rodu nikterak neodpovídá očekávání a není možno, abychom mechanicky, jak jsem se již o tom zmínil, zatěžovali znovu naše zemědělce.
Když se podíváme, jak dnes jest již půda zatížena, myslím, že jest na čase uvažovati také o tom, aby se dalším způsobem nezatěžovala. Na 1 ha zahradní půdy připadá na daních, dávkách, válečných přirážkách, autonomních přirážkách, moučné dávce, příspěvcích na strojená hnojiva 276 K, 123˙08 K na vinice, na pole 55˙65 K. Z uvedených důvodů není možno s lehkým srdcem rozhodnouti se k novému zvýšení válečných přirážek k dani pozemkové pro zahrady, vinice a role na 200%. Jediné, co by skutečně sneslo ještě nějaké další zatíženi, jsou lesy, jichž rentabilita neobyčejně stoupla a které skutečně také mohou další zatížení snésti. To vysvitne docela lehce, porovnáme-li průměrný čistý katastrální výnos, jakého bylo docíleno z lesní půdy. Na 1 ha lesní půdy připadá v Čechách 8˙85 K, na Slovensku 2˙47 K a v Podkarpatské Rusi dokonce jen 70 hal. Z uvedených důvodů doporučoval bych, aby se ve vládní předloze provedly tyto změny:
V § 1 vládní předlohy po slovech: "K dani pozemkové vybírá se za r. 1921 válečná přirážka" byla provedena tato změna:
"a) z vinic a zahrad ve výši dosavadní 400%, z lesů 600%,
b) z ostatní půdy 200%."
V § 2 doporučuje se z důvodů projednávané daně z příjmu tato změna:
Prvá věta počínající "Pro daň..." a končící "zvláštním zákonem" se škrtá.
§ 2 bude zníti takto:
"Válečné přirážky k dani z příjmu počínajíc rokem 1921 stanoví se zvláštním zákonem."
§ 3 zůstává beze změny.
Za § 3 vkládá se nový § 4 v tomto znění:
"Pokud řízení trestní tvoří podklad pro výměru trestu, zkrácená neb zkrácením ohrožená daň za rok 1921 počítá se do tohoto podkladu válečná přirážka, vyplývající podle tohoto zákona, jen při přestupcích, jež budou spáchány po vyhlášení tohoto zákona."
§ 4 bude očíslován č. 5 a zůstává beze změny.
Z důvodů, které jsem přednesl
a které uznal rozpočtový výbor, dovoluji si tuto předlohu se změnami,
jež rozpočtový výbor provedl, doporučiti Národnímu shromáždění
ke schválení. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, mohu tudíž debatu prohlásiti za skončenou a měti bychom přikročiti k hlasování. Poněvadž však není potřebné presence k provedení hlasování, odkládám hlasování i o tomto 6. odstavci až bude presence potřebná.
Přikročíme zatím k 7. odstavci,
ke
7. zprávě rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny, kterým byla vrácena zpráva téhož výboru (tisk 2022) o vládním návrhu zákona (tisk 1542), jímž mění se některá ustanovení zákonů o solním monopolu (tisk 2699).
Zpravodajem jest pan posl. Záruba,
jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj posl. Záruba: Slavná sněmovno! Osnovu zákona o solním monopolu, jak ji podala vláda, měl jsem čest v tomto slavném shromáždění již přednésti a odůvodniti. Z důvodů čistě formálních byla tato osnova zákona vrácena ještě jednou výboru. Výbor projednav věci, o něž šlo, totiž o formální nedostatečné hlasování v plném domě, vrací zprávu o solním monopolu slavné sněmovně, a to za tím účelem, aby slavná sněmovna zprávu o solním monopolu tak, jak ji podala vláda, schválila.
Pokud se týče zákona samého, vyskytly se dvě změny, a to p. posl. Dietl k § 3 navrhl, aby do zákona pojat byl odstavec, jímž se stanoví, že každou změnu ceny soli má vláda oznamovati parlamentu resp. si ji dáti parlamentem schváliti. Potom k § 6 navrhuje pan posl. Dietl resoluci, kterou žádá, aby sůl v cizině nakoupená pokud možno rozdělena byla stejnoměrně do všech okresů.
Ze zásady zákona a jeho účelnosti
navrhuji, aby změna, kterou navrhuje pan kol. Dietl k §
3 byla zamítnuta, naopak resoluce, kterou přikládá k § 6, aby
byla schválena. Prosím, aby slavná sněmovna definitivně zákon
tento schválila. (Výborně!)
Předseda (zvoní):
Žádám, aby byly přečteny
návrhy k tomuto bodu denního pořadu podané.
Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):
1. Návrh p. posl. Dietla, Tauba a soudr. k § 3: "Ke každé změně ceny nutno si vyžádati souhlas Národního shromáždění."
2. Resoluční návrh týchž pánů
poslanců: "Sůl, odebíraná z ciziny, budiž rozvržena stejnoměrně
podle počtu obyvatelstva na jednotlivé okresy."
Předseda: Návrhy tyto mají dostatečný počet podpisů a jsou předmětem jednání.
Ke slovu není nikdo přihlášen,
debata tudíž odpadá. Přeje si pan zpravodaj slova?
Zpravodaj posl. Záruba: Nepřeji.
Předseda: Měli bychom hlasovati. Poněvadž ani teď ještě není potřebné presence k hlasování, abychom mohli hlasování provésti, odkládám hlasování i o tomto 7. odstavci denního pořadu, až dostatečná presence bude k tomu zajištěna.
Přikročíme k odstavci dalšímu,
8. odstavci denního pořadu, jímž jest