Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Mikulíček.
Posl. Mikulíček: Slavná sněmovno! Chápu se slova pouze, abych stručně odůvodnil svůj pozměňovací návrh k zákonu, o němž má slavná sněmovna rozhodnouti. Zákon podle mého názoru přichází pozdě, aby vyhověl všem, jimž vyhověti měl. A jestliže slavná sněmovna neschválí mého pozměňovacího návrhu, pak pro obrovskou většinu drobných pachtýřů zákon stává se bezpředmětným. Úmyslem zákona bylo, aby všichni, již mají svou existenci závislou na zemědělském hospodářství, všechny pozemky, které až dosud obhospodařovali, mohli i na příští 3 leta, když ohlásí to majiteli, míti zajištěny, aby nemuseli svých hospodářských zařízení a prostředků rozprodávati a na dobu, až jich budou potřebovati, při provedení pozemkové reformy, aby je měli přichystány.
O zákoně tomto jedná se již přes půl roku v subkomitétu zemědělského výboru a v zemědělském výboru. Všem nám, kteří venkov známe, je známo, že pachty pro příští hospodářský rok neprovádějí se v srpnu a září, kdy tento zákon přichází na stůl sněmovny, nýbrž prováděny jsou již v dubnu, květnu a v červnu. Z toho důvodu, aby o výhody zákona nebyla připravena více než polovina pachtýřů, viděl jsem se nucena navrhnouti, aby pro pachtýře s menším ročním příjmem zákon měl zpětnou platnost od 1. března t. r. Omezil jsem to určitou výší příjmů ročních, protože kdyby to nebylo omezeno, používali by výhod tohoto zákona různí pachtýři, kteří v mnohých případech jsou bohatší než sám propachtovatel, poněvadž kromě svých propachtovaných pozemků mají ještě jiné živnosti jako mlýny, lihopalny atd. které daleko více vynášejí.
Poněvadž strana naše, za níž mám
čest zde mluviti, považuje zákon tento za kus sociální spravedlnosti,
budeme hlasovati pro zákon. (Výborně!)
Předseda (zvoní):
Debata jest skončena.
Než udělím závěrečné slovo panu zpravodaji, žádám, aby byly přečteny
podané návrhy.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
1. Návrh poslance Schweichharta a soudr. k § 1: Číslice 3 (stran délky pachtovní doby) buď přeměněna v 6.
2. Návrh posl. Leibla a soudr.: § 2 buď zcela škrtnut.
3. Návrh posl. Uhla a soudr.: § 10 nechť odpadne.
4. Návrh posl. Mikulíčka a soudr. k § 13: Za větu: "Tento zákon působí ode dne vyhlášení" budiž vsunuta věta: "Pro pachtýře do 24.000 K hrubého ročního příjmu má zpětnou platnost od 1. března 1921."
5. Návrh posl. Koudelky a soudr.: Navrhujeme, aby 1. odstavec § 10 zněl takto:
"Propachtovatel jest oprávněn
od obnoveného pachtu ustoupiti, jestliže pachtýř (podpachtýř)
jest s placením pachtovného déle jak tři měsíce v prodlení, nebo
jestliže hospodaří na spachtovaném pozemku takovým způsobem, že
plodnost pozemku je tím značně ohrožena."
Předseda: Všecky tyto návrhy mají dostatečný počet podpisů a jsou tudíž předmětem jednání.
Žádám pana zpravodaje, aby se
ujal slova závěrečného.
Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno: K návrhu p. kol. Schweichharta a soudr. dovoluji si zaujati stanovisko odmítavé. Není možné, aby drobné pachty prodlouženy byly tímto nouzovým zákonem o periodu 6tiletou, už z důvodů, které zde naznačil pan zástupce právního výboru. Zákon sám hluboce zasahuje do volného disposičního práva majitelů půdy. Nesmíme při tom zapomínati, že jde v mnohých případech o vdovy a sirotky, a nebylo by tedy správné, aby pachty prodlužovány byly na dobu 6 let. Ostatně máme plné právo věřiti, že do této doby reforma půdy bude ve značné míře provedena, takže drobní zemědělci budou po této stránce honorováni přídělem půdy velkostatkářské. Vyslovuji se tedy proti návrhu p. kol. Schweichharta.
Vyslovuji se dále proti návrhu p. kol. Leibla, aby byl škrtnut celý § 2. Nesmíme zapomínati, že v době válečné celá spousta majitelů zemědělských usedlostí padla na vojně, že zde zůstaly vdovy a sirotci, kteří musili dáti své pozemky do nájmu a nyní mají jistě plné právo vzíti si je zpět do vlastní režie. Musím se tedy vysloviti proti tomuto návrhu.
K návrhu pana kolegy Uhla na škrtnutí § 10 zaujímám stanovisko rovněž odmítavé, poněvadž je nutno, aby zákon po stránce úpravy pachtovného chránil jak pachtýře, tak i propachtovatele.
Naproti tomu vyslovuji se pro návrh p. kol. Koudelky tak, jak byl přečten.
K návrhu p. kol. Mikulíčka sděluji, že si patrně pan kolega neuvědomil, že zpětná platnost jím navrhovaná jest bezúčelná, poněvadž až do této doby platí opatření Stálého výboru z loňského roku pro všechny pachty, které on má na zřeteli.
Domluvil jsem. (Výborně!)
Předseda (zvoní):
Uděluji slovo závěrečné
druhému zpravodaji, panu posl. dr. Mazancovi.
Zpravodaj posl. dr. Mazanec:
Stran návrhů, které zde byly podány, stotožňuji se s názorem
kol. Dubického. Navrhuji zamítnutí návrhů kol. Schweichharta,
Leibla, Uhla a Mikulíčka a souhlasím s návrhem
kol. Koudelky a soudr., aby v § 10 označení "snižována"
bylo nahraženo slovem "ohrožena", a to z toho důvodu,
poněvadž již právní výbor, jak z důvodové zprávy vysvítá, byl
toho názoru, že označení "ohrožena" je přesnější než
označení "snižována".
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Míním dát hlasovati tímto způsobem:
Nejprve dám hlasovat o § 1 podle pozměňovacího návrhu pana posl. Schweichharta. Bude-li návrh ten zamítnut, dám hlasovati o něm podle zprávy výborové.
O § 2, jehož škrtnutí navrhuje pan posl. Leibl, dám hlasovati podle zprávy výborové a přijetím nebo nepřijetím jeho bude rozhodnuto současně o návrhu pana posl. Leibla.
O §§ 3 až 9, k nimž nebylo podáno pozměňovacích návrhů, dám hlasovati podle zprávy výborové.
O prvním odstavci § 10 dám nejprve hlasovati podle pozměňovacího návrhu pana posl. Koudelky, k němuž se přizpůsobují páni zpravodajové.
Kdyby nebyl přijat, dal bych o tomto odstavci hlasovati podle zprávy výborové. O zbytku § 10, poněvadž tu není podáno pozměňovacích návrhů, dám hlasovati podle zprávy výborové. Pan posl. Uhl navrhuje škrtnutí celého § 10. Předešlým hlasováním bude tedy současně rozhodnuto o tomto návrhu p. posl. Uhla na škrtnutí § 10.
O §§ 11 až 13, k nimž nebylo podáno pozměňovacích návrhů, dám hlasovati podle zprávy výborové.
Na to bychom hlasovali o dodatku k § 13, jak jej navrhuje pan posl. Mikulíček.
Pak bychom hlasovali o nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové.
Je snad nějaká námitka proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyla.)
Není jí, budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí tedy s § 1 podle pozměňovacího návrhu, který podal p. posl. Schweichhart a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina, návrh tento je zamítnut.
Kdo souhlasí s § 1 tak, jak je obsazen ve zprávě výborové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, § 1 je schválen podle zprávy výborové.
Teď budeme hlasovati o § 2, a to podle zprávy výborové. Škrtnutí jeho navrhuje pan kol. Leibl a soudr. Tím, že bude přijat, nebo nepřijat, bude rozhodnuto současně o návrhu pana posl. Leibla.
Kdo tedy souhlasí s § 2 podle zprávy výborové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, § 2 je podle zprávy výborové schválen.
Teď budeme hlasovati o §§ 3 až 9 inclusive, k nimž nebylo podáno pozměňovacích návrhů, podle zprávy výborové
Kdo s těmito §§ 3 až 9 souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se).
To je většina, jsou přijaty.
O prvním odstavci § 10 budeme teď nejprve hlasovati podle pozměňovacího návrhu pana posl. Koudelky, jemuž se konformovali oba páni zpravodajové.
Kdo souhlasí s § 10, odst. 1 ve formulaci navržené panem posl. Koudelkou, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, § 10 odst. 1 je přijat ve znění, navrženém panem posl. Koudelkou.
Zbývá rozhodnouti o ostatní části § 10 podle zprávy výborové. K tomu nebyl podán pozměňovací návrh.
Kdo souhlasí se zbytkem § 10 podle zprávy výborové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Zbytek § 10 jest schválen podle zprávy výborové.
Tím bylo rozhodnuto současně o návrhu p. posl. Uhla, týkajícím se škrtnutí tohoto § 10.
Zbývá nám teď rozhodnouti o §§ 11 až 13 incl. podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, jsou přijaty.
Teď jest nám rozhodnouti o dodatku k § 13, jak jej navrhuje p. posl. Mikulíček.
Kdo souhlasí s tímto návrhem na dodatek k § 13 podle návrhu p. posl. Mikulíčka, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh p. posl. Mikulíčka jest zamítnut.
Zbývá nám hlasovati o nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Jsou schváleny.
Tím je vyřízeno první čtení této předlohy a zbývá nám ještě rozhodnouti o resoluci, navržené výborem právním, která jest obsažena ve výborové zprávě.
Kdo souhlasí s resolučním návrhem výboru právního, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Také resoluce jest schválena.
Tím jest vyřízen tento odstavec denního pořadu a já dám druhé čtení na denní pořad příští schůze.
Přikročíme teď k 3. odstavci denního
pořadu dnešní schůze, jímž jest
3. zpráva výboru rozpočtového a státně-zřízeneckého o vládním návrhu zákona (tisk 2223) na poskytnutí státní zápůjčky Zástavnímu a půjčovnímu úřadu v Praze (tisk 2596).
Zpravodaji jsou: za výbor rozpočtový posl. dr. Srdínko a za státně-zřízenecký posl. dr. Hnídek.
Uděluji slovo prvnímu z nich,
panu posl. dr. Srdínkovi.
Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Slavná sněmovno! Mám podati zprávu jménem rozpočtového výboru o vládním návrhu, kterým se zástavnímu a půjčovnímu úřadu v Praze povoluje bezúročná půjčka 8 mil. Kč. Úřad tento, založený v roce čtyřicátém sedmém minulého století, záhy stal se, a to od roku 1870, veřejným fondem s ručením státním a prospíval velmi dobře, takže nashromáždil reservní fond 3 1/4 mil. korun. Ale za války poměry tohoto úřadu se velmi zhoršily, jednak zvýšením režie hlavně po válce, jednak také tím, že široké vrstvy nevyhledávaly dobrodiní ústavu, takže pomalu začal přebytek se vyčerpávati a z toho reservního fondu 3 mil. korun nezbylo dávno již ničeho, naopak úřad byl nucen utíkati se k zápůjčkám, které mu byly poštovním úřadem také povolovány. Je třeba zachovati úřad pro příští dobu, poněvadž jen přechodná krátká doba je toho asi příčinou, že nebyl a není tak vyhledáván, ale že v budoucnosti zase potřebné občanstvo bude vyhledávati ústav a musí býti chráněno před soukromými zastavárníky. Proto navrhuje vláda, by povolila se úřadu bezúročná půjčka 8,000.000 Kč, kterou by vláda podle výtěžků úřadu pozvolna zpět si dala vypláceti. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Rozpočtový úřad navrhuje, by vládní návrh byl schválen. Poněvadž se při této příležitosti také dává možnost ministerstvu vnitra, které vede dozor nad úřadem, aby přebytečné úředníky mohlo překládati do jiných úřadů, byl vládní návrh odkázán také výboru státně-zřízeneckému.
Po této stránce zajisté se vyjádří o tom pan kolega referent výboru státně-zřízeneckého.
Jménem výboru rozpočtového dovoluji
si doporučiti osnovu zákona tak, jak vyšla z rozpočtového výboru,
ke přijetí slavné poslanecké sněmovně. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo druhému zpravodaji, totiž zpravodaji výboru
státně-zřízeneckého, panu posl. dr. Hnídkovi.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek:
Slavná sněmovno! Státně-zřízenecký výbor se připojuje k usnesení
výboru rozpočtového a navrhuje rovněž přijetí tohoto vládního
návrhu.
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu a navrhuji lhůtu řečnickou 15minutovou, nebude-li námitek. (Nebyly.)
Námitek není. Návrh můj jest schválen.
Ke slovu jest přihlášen jako řečník "proti" posl. Füssy. Uděluji mu slovo. (Hlas: Není přítomen!)
Není přítomen, ztrácí slovo.
Budeme hlasovat. Prosím pány zpravodaje,
mají-li nějakou korekturu.
Zpravodaj posl. dr. Srdínko:
Nikoliv.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek:
Není žádná.
Místopředseda Buříval: Prosím paní a pány, aby zaujali místa. (Děje se.)
Hodlám dáti hlasovati o celé osnově zákona, jakož i o nadpisu a úvodní formuli najednou. (Po přestávce:)
Poněvadž není dostatečné presence,
přerušuji projednání tohoto odstavce a přikročíme k bodu dalšímu,
jímž jest
4. zpráva výboru kulturního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2361), kterýmž se zřizuje "Nadání Arnošta Denise" (tisk 2714).
Zpravodajem obou výborů je posl.
dr. Srdínko. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Slavná sněmovno! Jménem a osobností Arnošta Denise zabývalo se Národní shromáždění již jednou, a to bylo v revolučním Národním shromáždění, kdy poslalo adresu díků slavnému francouzskému učenci za veškeru práci a přičinění, které věnoval české věci ke znovudobytí české samostatnosti. Pak těšili jsme se na návštěvu slavného Francouze a dočkali jsme se jí. Přijel do našeho středu a uspořádal řadu schůzí. Byl jsem přítomen také jedné velké schůzi, kde v přeplněném sále žofínském slavný francouzský učenec takřka odkaz svůj přednášel českému studentstvu. Odkaz shrnul v krátká 4 slova, v krátké 4 stručné věty. Pravil českému studentstvu a celé české veřejnosti: "Milujte vlast, milujte národ, milujte vědu a milujte život!" Soudím, že tento odkaz a toto napomenutí je toho rázu, že s ním mohou souhlasiti všichni páni členové této slavné sněmovny bez rozdílu národnosti. Bohužel nesmírně zarmoutil nás Arnošt Denis bez své viny ovšem krátce na to urychleným odjezdem do své vlasti, ze které pak přišla smutná zpráva o jeho velmi rychlém skonu. Při této příležitosti považuje československý národ a jménem jeho vláda za svoji povinnost uctíti trvale památku Arnošta Denise a proto vláda předložila osnovu zákona, kterým památka jeho má býti trvale uctěna. Jde o zřízení nadání Arnošta Denise, z kteréhožto nadání má býti založena stolice slovanských jazyků na Sorbonně pařížské, má býti dále zajištěn ústav slovanský při universitě pařížské a má býti věnován trvalý příspěvek pro Slovanský institut v Paříži.
Bylo by zbytečno této slavné sněmovně znovu připomínati veškeré zásluhy Denisovy o národ československý, jak dávno a dávno před válkou, tak zvláště i jeho politickou práci během války. Snaha jeho vedla ke zdárnému výsledku a československý národ chápe se této příležitosti, aby s velkou vděčností projevil úctu slavnému muži, vědci a učenci francouzskému.
Chceme však uctíti v Denisovi nejen jeho vlastní osobu, nýbrž i při té příležitosti vzdáti svůj dík ve formě zákona i celé slavné, nádherné Francii, která vždycky velkou lásku projevuje vůči naší mladé republice.
Dovoluji si jménem rozpočtového
výboru a jménem kulturního výboru prositi slavnou sněmovnu, aby
schválila osnovu zákona tak, jak vyšla z porad obou výborů, a
zároveň žádám, aby schválila resoluci, kterou připojil rozpočtový
výbor k osnově a kterážto resoluce žádá, aby vláda, když předkládá
osnovu zákona, jako je právě tato, kterou povolují se vydání pojednou
a neoznačuje se, odkud peníze v rozpočtu se naleznou, vždycky
označila přesně, kde počítá se s úsporami v rozpočtu, při které
kapitole a při které položce, aby rozpočtový výbor mohl uvážiti,
jestli úspora ona, které se dosáhne, více nebo méně je důležitější,
nežli ten účel nový, pro který ušetřené peníze znova se určují.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji rozpravu. Navrhuji řečnickou lhůtu 15 minut, nebude-li námitek. (Nebyly.)
Není námitek. Návrh můj jest schválen.
Ke slovu "proti" přihlášení jsou pp. posl. dr. Schollich, dr. Luschka a paní posl. Deutschová.
Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku p. posl. dr. Schollichovi. (Hlasy: Není přítomen!)
Není přítomen, ztrácí tudíž slovo.
Jako druhý řečník je přihlášen pan dr. Luschka. Uděluji mu slovo. (Hlasy: Není přítomen!)
Není přítomen, ztrácí rovněž slovo.
Uděluji slovo dalšímu řečníku
paní posl. Deutschové.
Posl. Deutschová (německy): Velectění pánové a dámy! Dovolte, abych započala svoje vývody slovy: Národ, který má v úctě veliké muže, má v úctě sama sebe. Tuto zásadu musí uznávati podle mého názoru každý národ, který chce býti nazýván národem kulturním. Tuto zásadu však uznává i každý sociální demokrat a tudíž naše strana nikdy nebude proti tomu, platí-li národ na uctění velkých mužů. Obdivujeme se a máme v úctě netoliko heroy ducha, náležející vlastnímu národu, nýbrž, jak i vy to v právě projednávaném případě činíte, velké duševní kapacity všech národů. Při tom mohla míti dělnická třída všech zemí až dosud a ještě i dnes jen omezenou měrou podíl na duševní kultuře staletí, ačkoli tato dělnická třída měla často oplozující vliv v duševním a kulturním ohledu, ačkoli z dělnické třídy vzešli velcí mužové, učenci, umělci, vynálezci a objevitelé, jichž duševní vliv bude ještě i v budoucnosti dále žíti.
To jsem považovala za nutné předeslati, bych čelila nedorozumění, jako bychom byli zaujali odmítavé stanovisko k této předloze z nepochopení a z neznalosti kulturních požadavků. Tomu tak naprosto není. Důvody, jež nás nutí zamítnouti tuto předlohu zákona, nejsou naprosto povahy zásadní, nýbrž jsou odůvodněny nynějšími poměry a technickými nedostatky předlohy jak po stránce zákonodárné, tak i rozpočtové. Čeho se chce předlohou dosáhnouti? Především dvou věcí: Páni z vlády ve spojení s českou většinou sněmovny chtějí oceniti veliký duševní význam francouzského učence Arnošta Denise a uctíti jeho památku. To se už jednou stalo. Máme zde v Praze veřejnou budovu, která má jméno Arnošta Denise. To vám ještě nestačí, chcete učiniti více a založiti nadaci Arnošta Denise. Chcete však mimo to nadáním ještě podporovati a prohloubiti vědecké styky s cizinou. Už v rozpočtovém výboru jsme prohlásili, že máme plné porozumění pro kulturní cíle, jimiž odůvodňujete předlohu, a opakuji důrazně jednak jakožto příslušnice velkého kulturního národa, jednak jakožto zástupkyně kulturního hnutí, jakým je socialismus: vždycky se budeme zasazovati o kulturní požadavky českého národa a budeme je podporovati. Vím, jsme zde na opačném, blahovolném stanovisku oproti vám, kteří nemáte pro kulturní požadavky německého národa téhož porozumění a téže nestrannosti jako my. To vidíme denně. (Výkřik: Tomu sama nevěříte!) Ach, mohu vám uvésti příklady! Když jsem nedávno v kulturním výboru žádala, aby se jednalo a mluvilo o našem návrhu na zřízení vysoké školy zvěrolékařské, pan prof. Srdínko to odmítl a prohlásil, že všechny vysokoškolské požadavky Němců jsou otázkami vysoce politickými. A nemluvilo se o tom! Běží-li však o klerikální školské požadavky, stavíte se na zcela jiné stanovisko, čehož musíme srdečně litovati. My jsme se dívali na váš návrh jinýma očima, objektivně, avšak nemůžeme se zbaviti dojmu, že se zde jaksi střílí z děl po vrabcích, to jest, že se má vynaložiti veliký peníz na věc, která nebude míti naprosto takového kulturního významu, jaký jí chcete připisovati. Denisova nadání ve výši 1 mil. franků má býti užito ke zřízení stolice pro slovanské dějiny a kulturu v Paříži a k zakoupení domu pro účely slovanského studijního ústavu. Běží tudíž zcela zřejmě o zařízení, jež poskytne příležitost ke vzdělání jen nepatrné, vrchní třídě studujících, kdežto veliká masa nemajetných studentů nebude míti z tohoto zařízení naprosto ničeho. Jenom ti, kteří si to z hmotných důvodů mohou dovoliti, aby šli do Francie a tam studovali a naučili se francouzštině, budou z toho něco míti. Méně majetní budou z toho vyloučeni; a i kdybyste měli úmysl chudé studenty poslati do Paříže na státní útraty, vydržování jich bylo by tak nákladné, že by se to nevyplatilo.
Je možno i zde doma učiti se francouzštině, a to mnohem levněji než v Paříži. Bude to tedy v pravdě jen místem pro vzdělání určitého počtu Štěstěnou oblažených lidí, pro příslušníky privilegovaných tříd. Naproti tomu je mnoho nesplněných kulturních požadavků všeobecných, přes které se prostě přechází k jednacímu pořádku, kdežto tato věc se nadouvá jako hrozně důležitá. To nás nutně přivádí na myšlenku, že vám zde neběží pouze o zasloužené uctění velikého muže, nýbrž o politický projev moci. Jsem přesvědčena, že to není poslední a nejnepatrnější úmysl, který spojujete s návrhem. Při studiu předlohy maně se mi vnucovala myšlenka, že běží v první řadě o to, ukázati na venek velmocenské postavení našeho státu, hráti v očích francouzských přátel imponující úlohu. Takové klamy očí byly kdysi ve starém Rakousku oblíbeným prostředkem, léčkou státnické moudrosti Rakouska. Velikášství měli Rakušané v krvi a vy jste je věrně odkoukali. Velikášství na venek a pštrosí politika uvnitř přivodila bankrot starého Rakouska a jeho osud měl by býti výstrahou, "memento mori" pro vás, abyste se zastavili na cestě, na niž vás neblahá touha po velikášství zahnala a dále žene. Ze úmysl působiti na cizinu byl směrodatný, dokazuje celý způsob, jak byla předloha zpracována. Postrádáme sice při mnohých návrzích zákonů oné důkladnosti, která teprve dodává práci zákonodárcově ceny, avšak tak nedbale, tak ukvapeně, jako tato předloha, nebyl zpracován snad žádný návrh zákona. I my vidíme v Arnoštu Denisovi velikou osobnost, jejíž význam přesahuje hranice Francie, a neměli bychom proti zamýšlenému uctění tohoto učence světového jména námitek, ale nemůžeme naprosto schvalovati způsob, jak je věc uváděna na scénu. Co byste řekli obchodníku, který podepíše směnku na částku jemu neznámou? Pochybovali byste o jeho zdravém rozumu, nebo o jeho solidnosti, a to právem.
Celkem vzato, nečiníte nic jiného. Zavazujete se předlohou k výdaji 1 milionu franků. Na první pohled by to nebylo mnoho, avšak v naší měně to činí 6 mil. korun. Jak veliký bude tento peníz onoho dne, až jej budete muset splatiti, ještě ani sami nevíte, neboť naše valuta není ještě ani zdaleka ustálena. I v normálních dobách bylo by to něco neobvyklého žádati úhradu v cizí měně. V naší době, kdy celý způsob peněžního hospodářství tak těžce padá na váhu, musí to způsobiti přímo údiv. Víte, že musíme denně očekávati překvapení na peněžním trhu, a tato okolnost je rozhodující pro celou naši obchodní politiku. Lze to pozorovati při všech obchodně politických opatřeních, náš hospodářský život je spoután všelijakými nařízeními, která nám hledíte učiniti pochopitelnějšími poukazem na stav valuty. Životní nerv tak mnohého odvětví průmyslu je podvázán a nezaměstnanost rozmnožena. Zde však, při této předloze neohlížíte se naprosto na poměry valutní, zde jste tak velkomyslní, jako by nebylo nouze, bídy v naší zemi. Bohužel, nevidíme této velkomyslnosti tam, kde běží opravdu o sociální předlohy, jež by měly býti přijaty v zájmu dělníků. Když zástupcové dělnické třídy usnesli se v sociálně politickém výboru na zvýšení podpory v nezaměstnanosti, odpověděl zástupce ministerstva financí, že prý nemá naprosto úhrady pro to; pro nezaměstnané není prý po ruce prostředků. Není to po prvé, kdy pro sociální nezbytnosti ničeho není, tomu jsme už uvykli.
Ale vidíme také, že nikdy nejste na rozpacích, běží-li o to, nasypati světu písek do očí, běží-li o to, aby bída a nouze uvnitř země byla před cizinou velkým gestem zatušována. Jakou kulturní práci byste mohli vykonati na př. za peníze vyhozené oknem na zahraniční propagandu? Tato předloha není ničím jiným, než takovým velkým gestem pro cizinu, a nevíme ani, jak bude v Paříži přijata.
Je-li v Paříži zájem a potřeba takové stolice, o čemž nechci vůbec pochybovati, pak nemusíme Francii předbíhati. Francie, která vyšla ze světové války jako vítěz, jejíž hospodářský život spočívá na zcela jiné základně než v zemích, které jakožto poražené byly nuceny nastoupiti v neblahé dědictví Rakouska, o tolik bohatší Francie nepotřebuje věru podpory. Pro Francii je tento peníz maličkostí, pro nás však obětí, tíživým břemenem, které se ukládá občanům státu. A toto břímě není menší, prohlásí-li pan ministr školství, že tento peníz má býti opatřen z extraordinaria.
I kdyby ty peníze byly už po ruce, kladla bych vám velmi na srdce, abyste si rozmysleli užíti jich k zamýšlenému účelu v době, kdy je tolik jiných kulturních potřeb nepovšimnuto, v době, kdy zprostředkovatelé kultury, učitelé, stále ještě musí bojovati o zlepšení své existence bez vyhlídek, v době, kdy místa pro vzdělání našeho národa, naše školy, nemohou býti udrženy, kdy jsou německé školy zavírány, aby učinily místo školám českým, poněvadž není prostředků, aby mohl býti vystavěn náležitý počet českých škol. Následkem finanční tísně nebyl vzat zřetel k tak mnohým věcem, jež náleží kapitole "kulturní potřeby". Tímto milionem franků mohli byste na př. odstraniti nouzi učitelek dětských školek.
Už před rokem slíbil pan ministr školství věnovati učitelkám mateřských školek 3 miliony, avšak dosud nebylo možno přes všechny naše námahy těchto peněz sehnati. Kdyby jen zde byl pan ministr školství tak velkomyslný, jako je při této předloze! To je také kulturní požadavek, aby učitelky mateřských školek, vychovatelky tisíců dětí proletářů a středních stavů nebyly vydány na pospas hladu. (Souhlas na levici.) Čeledín, opatrující jezdeckého koně, má dokonce větší plat, než ochránkyně a ošetřovatelky něžných dětských duší. A to se vás, pánové, netkne, to vám naprosto nevadí.
Tím však se uzavírá tak mnohým ženám, které se cítí býti povolány státi se vychovatelkami, cesta k tomuto ideálnímu ženskému zaměstnání a ty, které si ji již zvolily, nechávají se hladověti. Bylo by mnohem rozumnější, kdybyste vyhověli tomuto požadavku, vy však máte zcela jiné starosti. Předkládáte nám předlohu, kterou vstupujete v závazek, jenž milionem franků naprosto není uhražen, musili byste přicházet opět a opět s dodatečnými požadavky, to vědí páni z vlády, kteří návrh dělali, a právě tak i oni, kdož budou pro předlohu hlasovati. Uctěte památku Arnošta Denise jiným způsobem a pokuste se především učiniti zadost kulturním požadavkům uvnitř státu, naleznete pro tyto peníze dosti možností upotřebení, a to takových, jež budou k prospěchu veškerému obyvatelstvu našeho státu. Buďte ujištěni: naleznete při tom u nás vždycky podporu. Avšak pro tuto předlohu nepovolíme ani jediného sou. Jsem toho náhledu, že všechna opravdová kultura musí začíti doma.
Arnošt Denis předvedl vám ve svých
pracích staletí trvající boj, který vedli Čechové za svoji národní
samostatnost. Poutavým způsobem vylíčil ztrátu národní samostatnosti
českého lidu a objasnil příčiny této ztráty. Chcete-li uctíti
památku Arnošta Denise, zařiďte především svoji politiku tak,
abyste i v budoucnosti mohli platiti za národ kulturní, nedělejte
takové politiky, která vede k událostem, jež jsme zažili v Ústí
nad Labem a v Postoloprtech. (Souhlas a výkřiky na levici.)
Nedělejte politiky, která by vás hnala do propasti a mohla
vésti k tomu, že byste po druhé ztratili svoji státní samostatnost
a musil přijíti nový Arnošt Denis, jenž by musil opětně líčiti
české dějiny tragickým způsobem. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.
Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Slavná sněmovno! Přiznávám se, že jsem překvapen vystoupením paní posl. Deutschové proti této vládní osnově, takovým ostrým vystoupením proti povolení požadované částky.
Předně musím konstatovati, že ve své řeči paní kolegyně snad nevědomky dopustila se několika omylů, z nichž první byl ten, že pravila, že vítězná Francie nepotřebuje pomoci od nás, kteří nejsme vítězi, nýbrž byli jsme poraženi. To jest zajisté omyl. My, národ československý, zajisté právem považujeme se za spoluvítěze ve světové válce a nebylo by zrovna zásadních překážek, aby po přeorientaci myšlenkové i Němci v této republice považovali se částečně za vítěze ve světové válce.
Druhý omyl byl zajisté - nevím, ale již poněkud vědomý - ten, když tvrdila, že německé školství jest v republice utiskováno.
Slavná sněmovno! Dovoluji si upozornit, že něco jiného očekávali naši spoluobčané němečtí po skončené válce, že byli připraveni na uzavření německé university a ostatních vysokých německých škol. To se nestalo, ponechali jsme jim jejich universitu pražskou, ponechali jsme jim dvě techniky německé právě v tomtéž počtu, jako máme my Čechoslováci. Ale dále my zvětšujeme a rozšiřujeme ústavy německé university, zřizujeme nové profesury a nové stolice jak na německé technice, tak na universitě a dokonce, vážená sněmovno, my jsme Němcům zřídili novou vysokou školu zemědělskou.
Toho by se nebyli Němci dočkali v Rakousku a neměli by dnes vůbec vysoké školy zemědělské, jakou jsme jim my skutečně dali a pro tyto položky hlasujeme a hlasovali jsme všichni. Hlasovali jsme pro německou vysokou zemědělskou školu v Libverdě a neměli jsme k tomu poznámek. V tom směru nemohou si naši spoluobčané němečtí stěžovati na nějaké utiskování.
Paní kolegyně zmínila se také,
že jsem se vyjádřil v kulturním výboru, že otázky, které Němci
k řešení předkládají, jsou politického rázu. Zajisté mi nikdo
neupře, že přeložení německých vysokých škol z Prahy do území
severních Čech, tak zv. zněmčeného, by nemělo politického významu.
(Tak jest!) Pravil jsem, že mohu to dáti na pořad jednání
kulturního výboru, ale za této situace dopadne to tak, že to zamítneme.
Chcete-li, dám to beze všeho na program, ale myslím, že je užitečnější
pro vás, abyste posečkali, až se situace změní a až vy zaujmete
stanovisko ke státu, že bychom uvažovali jinak o novém uskutečnění
těchto vysokoškolských otázek. Jinak nebylo, slavná sněmovno,
návrhů pozměňovacích k osnově zákona a já proto prosím slavnou
sněmovnu, abychom dnes, v 7. výročí hrozných dnů srpnových r.
1914, kdy Němci začali zapalovat nejen v Belgii, nýbrž i v severní
Francii, prokázali vděk nejen Arnoštu Denisovi, nýbrž i národu
francouzskému tím způsobem, že přijmeme osnovu zákona, tak jak
jest nám předložena. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Z téhož důvodu jako při odstavci třetím přerušuji projednávání
tohoto předmětu a přistupuji k 5. odstavci denního pořadu, jímž
je