Poslednější odepjal opasek a hrozil nám bajonetem v pochvě. Ve dveřích stáli ještě jeden legionář a civilisté. První voják (Šedivý) odstrčil mne od telefonu, chopil moji tam ležící čepici a napadl opaskem Moisische, řval na něho, vzal jeho čapku a stuhu ležící na stole, chytil jej za prsa a mrštil jím ze dveří. Mne vystrčil ze dveří důstojník a řekl německy: "Nejsme v Rakousku, my jsme za vás bojovali, bando!" Pak důstojník shodil Rittera, jenž přišel za námi, a Moisische se schodů.
Pak přišla vojenská hlídka. Žádali jsme o zjištění jmen pachatelů. Tu prohlásil jeden z přítomných legionářů, a to ten s kučeravými vlasy (Šedivý), že nationale bude sepsáno jen v naší nepřítomnosti. Byli jsme zatlačeni zpět, hlídka sepsala nationale, aniž nám řekla, kdo byli ti důstojníci a vojáci. Mezi tím přišli také zapisovatel Partes a knihkupec Ferdinand Sommer, kterýžto poslednější nám vyprávěl, že cestou bylo četnictvo legionáři posláno zpět, ač vojenská hlídka dávno ještě tu nebyla.
Nejdůležitějšími svědky jsou ještě: účetní revisor Weber, účetní revisor Hönig, Karel Weber z Janova, Ferdinand Sommer a dirigent Richter."
Přejí si pánové, abych uváděl ještě další svědecké výpovědi? Pokládám to za zbytečné, vždyť přece německé svědecké výpovědi v tomto státě neplatí. (Německé výkřiky: Ne, to stačí!) Chci vyhověti přání svých kolegů a upustiti od přečítání dalších svědeckých výpovědí. Odevzdávám je v prvopise zde pánům z lavice stenografů.
Rád bych ještě sdělil, jaké stanovisko zaujala k této otázce vláda. Místo aby tyto české rošťáky, kteří toto přepadení provedli, vzala do vazby, vydala okresní politická správa v Mostě dne 14. července toto rozhodnutí: "Události z 5. června, 12. června a 26. června tohoto roku dávají mi podnět, abych zakázal studujícím vysokých škol nošení barev, aby udržen byl veřejný pokoj a pořádek, na všech ulicích a náměstích, jakož i ve veřejných místnostech města Mostu. Přestupky trestají se podle císařského patentu z 20. dubna 1854." Je příznačno pro ducha v tomto státě, že saháte stále znovu po císařském "Prügelpatentu" z r. 1854, a to i v těch případech, kde čeští rošťáci napadají německé občany. To děje se s mlčelivým souhlasem našeho císařsky smýšlejícího ministerského předsedy Černého. (Různé výkřiky.) Avšak, pánové, co je mnohem hezčí, nedosti na tom: vláda, jak známo, v posledních měsících ve všech městech německých, kde jsme měli ještě německé okresní hejtmany nebo tak zvané německé - byli to staří rakouští okresní hejtmani blahé paměti - vláda i tyto hejtmany přeložila, aby na jich místo dosadila české. Samozřejmě musil každý z těch novopečených ihned provésti důkaz své schopnosti, aby nebyl Černým poslán do vyhnanství.
Tak také v Karlových Varech. Místodržitelský rada Sterneck byl odstraněn, aby udělal místo Čechu, dr. Fiedlerovi. Karlovy Vary jsou ryze německé město, avšak netoliko německé město, nýbrž jsou to světové lázně a proto tu spolu rozhodují i docela jiné zájmy. Tam v čelo okresní správy politické patří muž, jenž má smysl a pochopení pro lázeňské záležitosti, jenž ví, jak třeba lázeňské město říditi a vésti. Se strany státní správy byl však učiněn opak, český okresní hejtman byl tam dosazen, říkám to, abych pravdě dal průchod, proti své vůli. Nechtěl totiž svého malého českého hnízda opustiti, poněvadž si byl vědom toho, že není schopen státi v čele okresní politické správy v Karlových Varech. Samozřejmě však ve skutečnosti nevládne okresní správa politická, ne dr. Fiedler, nýbrž Národní výbor se svou hlavou a tato hlava vzala si za úkol také ukázati, že jsou v Karlových Varech též Češi. K tomu účelu mel se uspořádati veliký vpád Sokolů, čeští Sokolové měli býti zmobilisováni, několik tisíc českých Sokolů ve svém pěkném kroji mělo táhnouti na koních ulicemi města. Byla už ujednána sleva jízdného, ne 20%, nýbrž volné lístky, poněvadž zde jde o veliký kulturní a národní čin. A nejzajímavější z toho je nezmiňoval bych se o té věci, kdyby šlo jen o německé místo, německé město, neboť tu by dalo německé obyvatelstvo samo správnou odpověď. Zde však jde nejen o německý charakter Karlových Varů, nýbrž o světové lázeňské místo Karlovy Vary. Karlovy Vary utrpěly v létech válečných těžké škody, a kdo není zasvěcen do poměrů, ten neví, jak těžko bylo Karlovým Varům, aby se v letech válečných udržely nad vodou. Nyní se konečně podařilo městské správě zavésti opět jakž takž normální lázeňskou saisonu. Karlovy Vary zaslouží plné podpory se strany vlády, aby brzy vykazovaly opět onu návštěvu jako v letech před válkou. Avšak ne, tomu musí býti zabráněno. Vzmach musí býti podvázán a volám zvláště k panu ministru zdravotnictví, zda nenajde odvahu, aby tu mocně zakročil?
Pro mne, ať konají se české vpády sokolské do jiných německých měst. Ve světových lázních Karlových Varech nesmíme to za žádných okolností trpěti. Takové provokace nesmí se díti ani v zájmu státním. Na to však páni docela nemyslí. Jim nejde o to, aby přivedli tyto světové lázně k rozkvětu, nýbrž aby je pokud možno nejdříve počeštili. To je účelem tohoto jednání. Německé strany v Karlových Varech, a to německo-národní strana, svaz zemědělců, německá strana národně sociální a německá demokratická strana svobody, jakmile se dověděly, že se má dne 24. t. m. konati tento vpád Sokolů, protestovaly ihned energicky jak u okresní správy politické, tak i u ministerstva vnitra. Měl jsem příležitost mluviti o tom s panem ministrem spravedlnosti, jenž přece stále je zástupcem ministerského předsedy. Chci vám zamlčeti odpověď, kterou on dal. (Německé výkřiky: Proč?) Proč? Je tak klasická, pro ducha, jenž ovládá ministerskou radu. (Posl. dr. Schollich [německy]: Je vůbec při tom nějaký duch?) Ano. Prohlašuji, pan ministr spravedlnosti otevřeně připustil, že pokládá za nemožné, aby došlo k českému vpádu do světových lázní Karlových Varů. Stojí na stanovisku, že světové lázně Karlovy Vary potřebují všestranné ochrany, že se nesmí dáti dojíti k tomu, aby lázenští hosté ze všech možných zemí byli pouličními nepokoji nuceni k odjezdu. Já sám jsem mu ukázal, jaké následky by to mohlo míti, kdyby některý příslušník neutrální mocnosti nebo také některé nepřátelsky smýšlející mocnosti byl snad při tom zraněn.
To by znamenalo pro Karlovy Vary zkázu. Věděli jsme však samozřejmě předem, že všechny zákroky a protesty zůstanou bezúčinnými. Myslím však, že Češi přece na základě jednomyslného odporu jmenovaných čtyř německých stran si rozváží toto představení dne 24. července provésti; dověděli jsme se, že je chtějí přeložiti na pozdější dobu, totiž na 14. srpna. Nechci se oddávati klamným nadějím, myslím však, že mám povinnost vyzvati s tohoto místa naposledy vládu, aby bezpodmínečně zabránila tomuto vpádu, této neslýchané vyzývavosti vůči německému obyvatelstvu a lázeňským hostům ze všech zemí.
Pánové, je samozřejmo, že se musí při této příležitosti dnes pohovořiti také o událostech ve Stříbře. Celá řada řečníků přede mnou již přednesla veškerý materiál. Chci jen jedno zdůrazniti: Jak známo, konala se ve Stříbře veliká demonstrační schůze proti daním, jež následkem neslýchaného chování vládních orgánů proměnila se v mohutný projev proti policejnímu duchu v tomto státě. Při tomto projevu uznal pan okresní paša - byl v jedné z posledních schůzí označen již jako trhan - tento pan Kozlanský, za účelné ukojiti svou pomstychtivost na jednom z našich stranníků. Jde o našeho Fritze Hassolda, jenž při této demonstrační schůzi vůbec jako řečník nevystoupil, nýbrž byl pouze posluchačem. Fritz Hassold byl na rozkaz Kozlanského zatčen, uvržen do vyšetřovací vazby a přes opětovné sliby celé řadě poslanců nebyl do dneška puštěn na svobodu. Zajímavý je způsob, jímž bylo odůvodněno zamítnutí propuštění z vazby. Radní komora prohlásila, že není možno, aby k němu došlo, protože proti panu Fritzovi Hassoldovi zahájeno řízení pro velezradu. (Výkřiky německých poslanců.)
Je zajímavo, že tato žaloba pro velezradu byla vyhotovena již v listopadu minulého roku, a to na základě novinářské zprávy v jednom vídenském listu. Tato novinářská zpráva sloužila za podklad k podání žaloby pro velezradu. Nechávali jej po celé měsíce na svobodě a teprve najednou při protestní schůzi proti daním byl zatčen a prohlášeno, že pro nebezpečí útěku nemůže býti propuštěn na svobodu. Pan Kozlanský chtěl se tedy, jak jsem se dříve již zmínil, na tomto muži pomstíti, uvrhl jej do žaláře a do dnešního dne nebylo možno dosáhnouti propuštění Fritze Hassolda. Musím prohlásiti, že dotyčná novinářská zpráva ve Vídeňském listě, a to ještě v minulém roce byla Fritzem Hassoldem o týden později opravena, při čemž tento prohlásil, že uvedeného výroku, který mu byl vložen do úst, vůbec neučinil. Přes to však nicméně strádá dále v žaláři, protože pan Kozlanský si toho přeje. Doufám, že německé obyvatelstvo tomuto pánu zahraje brzy správnou písničku.
A nyní ke konci ještě něco: Celá řada českých listů zabývá se v poslední době znovu a znovu mou osobou, a to pro jednotlivé řeči, které jsem v cizině, naší veliké vlasti, proslovil. (Německý výkřik: To se také nemá dělati!) Proto pravím výslovně "v naší veliké vlasti". Je to příznačno: voláte po státním zástupci, žádáte odnětí mého pasu, zákaz překročiti ještě někdy hranice Československé republiky. Tu bych těm pánům dal zcela otevřeně za odpověď: Již ve starém Rakousku stál jsem na stanovisku, že ve státě může se člověk dopustiti velezrady jen tenkráte, jestliže tento stát je jednotným státem národním. Jen Francouz může se ve Francii, Angličan v Anglii, Španěl ve Španělsku dopustiti velezrady, avšak nikdy a nijak nemohl se Čech ve starém Rakousku, nebo Němec v této Československé republice dopustiti velezrady. A že můj názor je správný a že to byl i váš názor před převratem v r. 1918, chci vám dokázati zprávou, již mám po ruce, obsaženou v "Národních Listech" z 31. května 1921, o přednášce, kterou měl jeden z vašich velikánů, Sís, dne 26. května 1921 v Paříži. Tam prohlásil výslovně ve své řeči, v níž líčil revoluční snahy Čechů za války, že ve starém Rakousku byly dva proudy: jeden, jenž chtěl docíliti ozdravění českých poměrů v rámci Rakouska, a druhý, jenž chtěl tento stát rozbořiti, aby se tak osvobodil. A odůvodňuje tento poslednější názor doslovně takto: "Co je vyšší? Zájmy státu, či zájmy národa? Ani okamžik nepochybovali jsme" - to jsou páni revolucionáři kolem Kramáře, Rašína a Habrmana - "kteří jsme se postavili na stanovisko národní orientace, že máme pouze závazky vůči svému národu a nikdy vůči státu a že musíme tyto závazky splniti bez ohledu na to, zda tím proviňujeme se zločinem proti psaným rakouským zákonům. Neboť kdy bychom byli tyto zákony plnili, byli bychom se provinili nejtěžším zločinem, zradou na vlastním národě."
Pánové! Ani nás nebudete moci
nikdy a nijak viniti ze zrady proti našemu národu. Zachováme věrnost
svému národu bez ohledu na to, zda při tom tento stát se rozpadne
v trosky. (Potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo udeľujem dalšiemu rečníkovi, pánu posl. Patzelovi.
Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno! V největším letním vedru, když nám všem voda řine se s čela, máme vyřizovati zákon o dani z vodní síly. V potu tváři máme pomoci k tomu, aby záplava daní, jež již bez tak zatopuje náš hospodářský život, rozmnožila se ještě o jednu daň. Divím se jen tomu, že vynalézaví a čilí odborníci daňoví tohoto, takovými odborníky tak velice požehnaného státu, nepřivedli to k vynalezení nějaké daně ze síly sluneční, jež by tak nesmírně byla na snadě.
Než zůstaňme vážně při věci! Snad právě tíseň nynějších dnů učinila mnohým z těchto pánů poněkud jasno o tom, že i daň, na které se chcete usnésti, znamená pro důležitá odvětví národního hospodářství těžké, katastrofální zatížení. Snad jste již slyšeli, že tu a tam jsou potoky a potůčky, jež úplně vyschly za letního horka, a při kterých uložení daně z vodní síly nebude míti výsledku, jak si představuje pan ministr financí a jeho chytří theoretikové, kteří nevědí, jak u nás vypadají potoky a bystřinky, kteří znají naše vodní síly jen od zeleného stolu a očekávají jako pan zpravodaj, že uložení daně z vodní síly a nutnost využíti vodní síly až do největší výkonnosti, bude popudem k nejvyššímu možnému využití vodních sil.
Snad bádají nyní ti pánové o problému, jak má se umožniti v takových dobách jako nyní, když těmito struhami nejde voda, nýbrž prach, aby se vodní síly nejvyšší měrou využilo. Dan z vodní síly - vlastně odůvodnění návrhu zákona - vychází ze zásady, že stát má právo na přírodní poklady, právo na přirozené bohatství půdy.
Socialista nebude ovšem chtíti
popírati nárok veřejnosti na poklady zemské a bohatství vodní,
jest však jiná kapitola, zda jeví se chytrým nyní v takové době,
kdy hospodářská vysoká konjunktura pomalu přestává uvalovati na
toto hospodářské odvětví takovou zvláštní, a to značně vysokou
daň. Dovolávati se daně uhelné je přec jen málo udržitelné. Myslíte
si, když jste dosti zdanili černé uhlí, že bude také možno z bílého
uhlí vymačkati přiměřenou sumu. Při tom však se přehlíží, že je
rozdíl mezi využitím síly parní a využitím síly vodní, kterou
právě musíme bráti tam, kde příroda dává vodě téci. Přehlíží se,
že je rozdíl mezi již trochu silnějšími toky a řekami ve vnitřku
země a jen téměř periodickými vodami v pohraničí. Onen muž, jenž
zná velmi dobře finanční poměry ve vašem státě, bývalý ministr
financí dr. Engliš, kterého jste na škodu tohoto státu
příliš brzo vyhnali z úřadu, nazval jednou daň z uhlí nejnevhodnější
a nejnesociálnější daní v tomto státě. Vy, pánové, chystáte se
k této nesociální dani připojiti ještě méně sociální, nepříhodnější
a tísnivější daň, aby národní hospodářství co možno vzkvétalo
a prospívalo. A je zajímavo, že theoretikové v ministerstvu financí
nedovolávají se tak příliš finančního výsledku této daně, vždyť
má - nevíme nic přesného, nikdo nemůže uvésti přesné číslice,
jsou zde tabulky, jež nemůžeme přezkoumati - podle předběžných
odhadů dosáhnouti výnosu 36 milionů ročně.
Zpravodaj posl. Jan Černý (rep.):
Tolik to nebude.
Posl. Patzel (pokračuje): Tedy ne tolik! Myslím si to také; bude to snad jen 20 milionů, a z toho připadne na vybírání obnos 15 milionů.
V původní vládní předloze je vypočten jako výnos výtěžek 36 milionů. Je zajímavo, že důvodová zpráva praví, že nikoliv finanční výtěžek je příčinou této daně, nýbrž prý vlastně oklikou přes tuto daň chce se jen přijíti konečně k pořádnému vodnímu katastru. Tu musím říci, že je to příliš drahý vodní katastr, jenž hospodářství tak nesmírně ohrožuje. Bylo nám také řečeno, abychom se my, zástupci drobných lidí, nestavěli jaksi na ochranu velkomlynářů, kteří za války a po válce zbohatli, podloudných mlynářů, kteří nabyli ohromných zisků, ne z obilí, jež semleli pro stát a občanstvo, nýbrž z onoho obilí, které semleli pod rukou. Avšak myslím, že Československá republika, jež má tak nadmíru vynalézavé finanční a berní úředníky, mohla by již ty pány mlynáře na černo a schovávače v mlynářském řemesle nalézti při dávce ze jmění a při jiných příležitostech, jen chce-li, aby je mohla lapnouti. Nesmíme však přece zcela zapomínati, že mlynářství v Čechách na Moravě a ve Slezsku semlelo více než jen zemské plodiny těchto zemí; české mlýny semlely i tisíce metrických centů obilí z Uher a odjinud, jež bylo dovezeno k zásobování zdejších krajů.
A čím více břemen se nyní tomuto řemeslu a i malým a středním mlynářům uloží, tím dříve přivedeme druhdy kvetoucí ten obor živnosti ke zkáze a zániku. Pak nejsou to jen mlýny samotny, jež poháněny jsou jen vodní silou. Máme zvláště v našich krajích pohraničních značný počet drobných průmyslových podniků, středních a malých živností, jež jsou odkázány na vodní sílu a při nichž roční položka 1000 neb 1200 K na daň z vodní síly znamená takové břemeno, že jejich existenční schopnost je nesmírně ohrožena.
V Čechách máme na př. kvetoucí severočeský jablonecký průmysl sklářský, jehož závody jsou většinou odkázány na vodní sílu. Víme, že na vysoké konjuktuře nevydělávali výrobci, nýbrž vývozci, kteří nahromadili zásoby; v tom spočívá ono tajemství: ne drobní výrobci, nýbrž vývozci, kteří se zásobami lichvařili, měli zisky. Víme také, že vysoká konjuktura, doba pro tento průmysl hospodářsky příznivá pomalu minula, částečně vlastní vinou, protože připustili k tomu Japonce, kteří část výrobního tajemství přenesli do Japonska, kde Japonci nyní vyrábějí skleněné a ozdobné předměty, čímž dělají našemu domácímu průmyslu v Asii velikou soutěž, částečně však také hospodářskými podmínkami, jak je vytvořila Československá republika od převratu činností dr. Rašína a dr. Stránského tak skvělým způsobem. Sotva se podařilo odvrátiti od těchto podniků daň ze zisku vývozního, hrozí jejich existenci krajně uvésti v nebezpečí daň z vodní síly.
Ve střední a západní části Rudohoří máme dále mnoho drobného průmyslu hračkářského, brusíren dřev a pod. daleko vzdálených od dráhy, v krajinách, kde není parní pohon prostě myslitelný a kde pohon uhlím je neracionelní. Tam máme pohon vodní. Uložte tam daň z vodní síly pronásledujte tyto lidi těmito prostředky, na něž i tento zákon je bohat - neboť v Československé republice mají všechny finanční zákony v trestních ustanoveních ráz netoliko želízek, nýbrž řetězů, jako by všechno poplatnictvo sestávalo z podvodníků, lotrů a zločinců - uvalte tedy na tyto lidi daň z vodní síly, pak bude mnoho výrobců plechového zboží a hraček od Petrovic přes Krupku, Horní Litvínov a Blatno až ke kraji Nydeckému ve své existenci ohroženo; snad proto, že se musí hleděti, aby místo malých méně života schopných podniků uvolněna byla dráha velkým podnikům, aby bylo lze je soustřediti?
Je-li to chytrá hospodářská politika, je jiná otázka, neboť tím bude mnoho, mnoho těchto drobných existencí, pokojných lidí, kteří jinak provozovali sotva něco hospodářské politiky, jistě však ne velikou politiku denní, v náruč vehnáno veliké politice způsobem, jenž vám všem na pravé straně této slavné sněmovny nemůže býti nikterak vítán.
Vodní síly jsou přirozeným bohatstvím státu, vyprávějí nám theoretikové ministerstva financí a nyní chystáte se toto přirozené bohatství fiskálními řády co možná nejvíce podvázati. Pánové! Při tom napadá mi ještě jedno srovnání s daní uhelnou.
Přede dvěma roky jste v pocitu vítězství, v opojení vítězné radosti prováděli se svým uhlím hlouposti. (Posl. inž. Juny [německy]: Kde zvítězili?) O tom promluvíme při příštím návrhu o nadaci Denisově. O těch věcech se bude přednášeti na Sorboně. - Tedy provozovala se velmi chytrá uhelná politika. Sousednímu Sasku a Bavorům dodávalo se nejmizernější uhlí a dnes počíná Bavorsko s tím, že dobývá své vlastní, byť velmi špatné uhlí, vyrábí z něho briketty a buduje vodní sílu. Veliké dílo jezerní je již z třetiny hotovo, ve třech až čtyřech létech nekoupí Bavory již ani prášku uhlí z Československa. A ve chvíli, kdy Německo začíná ve svém jižním území budovati energicky své vodní síly, kdy Rakousko poznává, že se může udržeti, jen vybuduje-li vodní síly, v této chvíli, kdy i Československá republika navrhuje veliký program elektrisační, omezuje a poškozuje daní z vodní síly existenční schopnost právě těchto elektrických podniků jak jen možno.
Nyní nás ujišťují, že tuto daň možno lehce zavésti také proto, že nezpůsobí velkých nákladů. Dosavadní orgány prý budou zcela dobře s to, aby prováděly dozor a vybírání této daně. Pánové! Slyšíme tuto zvěst, avšak víra nám velice chybí, poněvadž jsme byli o tom stále ujišťovaní již za starého Rakouska a také nyní při vybírání nových daní, kdežto ve skutečnosti bylo stále třeba nových činitelů. Vidíme, že ty věci se vrací, byť i ta daň byla paušalována. Vždyť každý mlýn, každý drobný závod bude nutno kontrolovati a bude to státi velmi mnoho orgánů a nových úředníků, kteří spotřebují velikou část těchto daní; a pak budeme míti daň, jež snad 60 až 70% svého výnosu pohltí na náklady vyšetřovací a jež bude jen nesmírným odiem a břemenem pro hospodářství.
Pánové! Ptáme se marně, zdali Československá republika i zde jako v jiných případech ohlížela se po nějakém vzoru. Vzor schází; nebo vlastně nikoli: v jedné zemi, jež je nesmírně bohatá na vodní sílu se silným spádem, mají daň z vodní síly, totiž ve Švýcarech. Jak tam však tato daň vyhlíží? Tam, kde je uhlí samo sebou drahé, poněvadž by muselo býti odebíráno z Německa neb Rakouska, přijde vodní síla na 1/10 rappu za koňskou sílu a hodinu a vyjde průměrně za rok na 3˙9 franků. Přirozeně nesmíme bráti rozdíl valutový, nýbrž drahotní poměry ve Švýcarsku. Tedy tam ve Švýcarech stojí koňská síla za rok průměrně 3˙9 franků. Vybírají ji, protože chtějí míti rovněž kontrolu, přirozený katastr, poněvadž se také vychází ze zásady, že voda je přírodním bohatstvím, a chtělo se užíti zdanění. U nás prý má vyjíti jedna koňská síla na 1200 K ročně při osmihodinné pracovní době. (Posl. inž. Jung [německy]: Za to je tu vyšší Švýcarsko! Proto musí i daně býti vyšší! - Posl. Dubický: Pan posl. Jung nemá slova!)
Tento pan kolega není předsedou.
Je povinností předsedy volati poslance k pořádku a vůbec jsou
výkřiky mezi řečí v každé sněmovně dovoleny.
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím o ticho.
Posl. Patzel (pokračuje): Snažili jsme se již v technickém a rozpočtovém výboru vylámati tomuto jedovatému hadu alespoň nejhorší zuby, podařilo se nám to však pouze v několika málo bodech. Podáváme i zde návrhy, které jsme podali ve výboru, aby páni agrárníci a čeští průmyslníci, jakož i všichni čeští socialisté všech stran i zde svým hlasováním jasně dokázali, jak si vedou vůči takovým značným potížím kladeným malým hospodářským existencím a aby toto hlasování bylo zjištěno v protokolech, protože se v pozdějších letech rádo nadává na stát a takové daně a nikdo nechce potom přiznati, že je tím částečně vinen. Z toho důvodu, ač víme, že zamítnete naše návrhy, trváme na nich, aby se páni nemohli vytáčeti, bude-li tato daň míti nepříznivé následky, kterých rádi nevidíte. (Smích na pravici.)
Pánové! Smějete se a při tom děláte pak venku protestní schůze proti daňovému nátlaku, a podáváme-li v rozpočtovém výboru návrhy, jež mají tvrdost těchto daní mírniti, pak přijdou titíž pánové a při hlasování tyto návrhy poráží. I Kristus řekl: Dejte císaři, co je císařovo, a Bohu, co božího jest. Dejte republice, co je republiky! Avšak tato komedie není pravá, protestuje-li se venku proti bernímu šroubu a zde se zamítá každý návrh způsobilý daně zmírniti.
Avšak, pánové, pracujte tak dále
a povolujte daň za daní, jednu za druhou, než ještě jedna se vžila;
tak dovedete to pomalu tak daleko, že většina drobných poplatníků
v záplavě daní utone. Nepomůže nic, řeknete-li: "Po nás potopa",
neboť při této potopě zahyne více, než byste mohli mysliti. A
nesmíte se diviti proto, jestliže se ze všech sil snažíme a namáháme,
abychom pečovali o to, aby naše vlastní hospodářství a naše kraje
pohraniční při této potopě nezahynuly, kterou každým dnem znovu
přivoláváte na lid a národní hospodářství. (Potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Slovo udeľujem ďalšiemu rečníkovi pánu posl. Sajdlovi.
(Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban. - Výkřiky
na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Sajdl: Vážené shromáždění!
Daň z vodních sil vyvolala značnou debatu v naší veřejnosti...
(Německé výkřiky: Co stojí pár facek?) Jestli si přejete,
můžete dostat.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím o klid. (Výkřiky na levici. - Místopředseda
dr. Hruban zvoní.) Prosím o klid. Žádám pana řečníka, aby
pokračoval.
Posl. Sajdl (pokračuje): Já počkám, mám času dosti. Daň z vodních sil vyvolala v české veřejnosti zrovna tak jako v německé dosti značný rozruch, a to proto, že bylo poukazováno na to, že daň tato je zasahováním do soukromého vlastnictví, které bylo jednotlivci na vodách vybudováno.
Dnešní poměry poválečné jsou toho rázu, že přecházíme do zcela nových poměrů politických i sociálních. A v důsledku toho také veřejnost se dívá zcela jinak na práva, kterých kdysi jednotlivci užívali sami a která dnes mají býti vlastnictvím společným. Vodní právo je jedním takovým neurovnaným právem společenským. Tekoucí voda nemůže, jako nemohla nikdy, býti soukromým vlastnictvím nikoho. I když ji jednotlivec spoutal na okamžik zřízením vodního díla, nemohl upoutati vodu navždy, nemohl ji zadržet, musel ji pustiti dál a ona v nejbližším okolí vykonala opětně dílo, které již vykonávala jednou.
V důsledku toho není ani jinak možno, než že toto dílo, vykonávané několikanásobně, nemůže býti nikoho soukromým vlastnictvím, že může nejvýš býti přiznáno soukromé vlastnictví na dílo zadržovací, které jednotlivec na svém pozemku vybudoval, ale nemůže býti přiznáno soukromé vlastnictví na sílu vodní, která je majetkem země, resp. státu, ve kterém probíhá.
Toto stanovisko zaujali jsme také my k projednávané předloze o vodní dávce. Mlynáři, kteří nejvíce vyvolávali odpor proti zavedení vodní dávky, prohlašovali, že vedle zasáhnutí do soukromého vlastnictví jest to přímo vyvlastnění jejich vodních děl, neboť prý jedna koňská síla při roční výkonnosti bude zdaněna plně 720 K. Tuto sumu vykazovali několikráte a opakovali ji při všech těch jednáních, ve kterých byli zúčastněni. Ani jednou však neřekli, kolik tato vodní síla 1 HP při plné zaměstnanosti, když dávka bude dělati z ní 720 K ročně, t. j. při 24hodinové době pracovní a při 300 dnech pracovních do roka, práce vykoná a kolik zisku mlynářům přinese.
Jest třeba konstatovati, že vodní síla za 1 hod. zpracuje 10 kg obilí, čili za den 240 kg, za 300 pracovních dnů vynese tato vodní síla, rovnající se 1 HP, při dnešním poplatku 20 K za 1 q 14.400 K. Tedy 720 K dávky rovná se 5% hrubého příjmu, které by stát ve svých ustanovených cenách mlecích si zajistil. Nemůže tu býti mluveno o nějakém zasáhnutí do vlastnictví anebo o vyvlastňovacím právu, neboť stát béře tu prostě pouhé úroky 5% ze síly vodní, která nemůže, jak jsem naznačil, nikomu patřiti a také nikomu nepatří.
V důsledku tohoto výpočtu a proto,
že nejde jen o malé mlýny do 5 koňských sil, které budou platiti
pouze základní dávku 4 hal. za 1 koňskou sílu, čili polovinu,
nýbrž i o rozvíjející se velký průmysl, který na řekách vzrůstá,
nemohli jsme se jako strana sociálně spravedlivá jinak rozhodnouti,
než hlasovati pro daň. A prohlašuji tudíž za náš klub, že nejen
souhlasíme se zásadou této daně, nýbrž že také všude, kdekoliv
o ní bylo jednáno, jsme ji dovedli obhájiti a že i na foru
veřejném, před parlamentem, jsme otevřeně pro ni, jako jednu z
daní, která jest nejspravedlivější a že budeme pro ni hlasovati.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku panu posl. Dietlovi.
Posl. Dietl (německy): Dámy a pánové! Předloha, jež nás nyní zaměstnává, patří spolu k finančnímu plánu a byla podána s celou řadou předloh, kterými mají býti ozdraveny státní finance. Pochyboval bych, že by tato předloha právě měla pro státní finance takový význam. Výnos její je tak minimální, že pro státní finance v našem rozpočtu vlastně vůbec nemůže přijíti v úvahu. Já a můj klub považujeme tuto předlohu za zcela pochybenou. Jsme toho názoru, že by systematické vybudování vodních sil přineslo národnímu jmění zcela zvláštní posilu a že tudíž by se mělo vybudování vodních sil podporovati a nikoli jemu brániti. Domníváme se, že právě tímto zákonem jsou postiženi zase spotřebitelé, poněvadž tato daň bude zase přesunuta, poněvadž zase bude rozdělena, a to nikoli jednoduše, jak vystupuje, nýbrž zaokrouhleně nahoru, aby účet se urovnal. K upokojení bylo nám sděleno, že tato daň bude činiti u 1 kg mouky jeden haléř. Nuže, jak znám praxi všech těch, kteří mají co činiti v obchodě s moukou, nepřirazí ten jeden haléř, nýbrž zaokrouhlí jej, aby měli hladší účet, lehčí dělení. Přivodí se tím tedy opět zdražení výrobků, které konec konců musí nésti spotřebitel.