Ďalej po celej Zemplínskej sa hemžia keťasi z Poľska, ktorí ta utiekli za války 1914. Títo keťasi blahovoľne sú ponechávaní zemplínskym županom za zvláštneho doprovodu četníckeho.
V Podkarpatskej Rusi úradníci štátni strieľali do robotníkov zo zábavy tak, ako sa robí poľovačka na veverice. To bolo pri stávke v Svaljave a v Terešve. V Svaljave a v Terešve strieľali četníci do robotníkov úplne bez príčiny.
Zvláštny prípad sa stal v Hrušove, župe marmarošskej, kde si roľníci už v r. 1870 za ministra Darányiho za maďarskej vlády kúpili kus hory a zaplatili zaň 20 tis. forintov. Keď župu obsadilo československé vojsko, bola im hora odobraná. V marci 1921 županský tajomník dr. Rudi s bývalým zupákom rakušiackym, teraz policajným kapitánom Frajwaldom v noci obsadili četníkmi dedinu, vzali obecnú pokladnicu i so spismi a predali z obecného majetku keťasom (opukového dreva) za 300 tis. K. Tento obchod nikde knižne nezaniesli. Na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi predávalo sa drevo bez kníh. Za miliony sa predávalo, ale knihy sa neviedly. Nedivte sa tejto správe, keď na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi dosadzovaní sú úradníci nedobre kvalifikovaní. Potom sa nedivte, že slovenský človek vystupuje proti Čechom. Slovenský človek nezná chudobného českého ľudu, lebo sa s ním nestýka. To, čo tam bolo poslané, šlo tam väčšinou pre osobný zisk a za útiskom slovenského ľudu. Nedivte sa, že potom má český človek zlú povesť medzi slovenským ľudom.
Ukážem len na 2 figúry úradnícke, abyste poznali, aké tam panujú pomery. V Podkarpatskej Rusi bol menovaný kolkovacím komisárom istý Lax, ktorý mal veľký úkol, poneváč kolkoval peniaze a bol osobne za to odpovedný. Stalo sa, keď vykonával službu, že marmarošský policajný prefekt v Rumunsku vydal na neho zatýkací rozkaz, ktorý je u župana marmarošskej župy v Marmarošskom Solotvine. Z tohoto rozkazu vidieť, že Lax je dlho hľadaným nebezpečným kapesným zlodejom. Ako sa mohol stať kolkovacím komisárom, je vec nevysvetliteľná.
Druhá vec, dľa ktorej si urobíte predstavu o tom, ako sa obsadzovaly miesta úradnícke, stala sa v Berehovej (Beregszásze), kde hlavným policajným kapitánom sa stal bývalý bosenský špicel menom Hasman. Ten do Berehovej nepriniesol si svoje meno, ale menoval sa dr. Novák. Stal sa však potom ten malér, že v Berehovej v jednej banke urobili direktori valutárny podvod.
Títo direktori boli zatknutí. Tento dr. Novák, hlavný policajný kapitán, ako správca všetkého majetku týchto bánk dostal od vertheimky kľúče a v noci ich otvoril, vybral všetko zlato a striebro a zase ich zapečatil, až jeden strážnik to na neho povedel. Keď ho zatkli, shľadalo sa, že to nenie dr. Novák, ale policajný špicel Hasman. Ako mohol byť úradníkom na tak vysokom a odpovednom mieste, môže vedeť snáď len naša vláda, lebo tento Hasman bol zplnomocnený, aby dával pozor na župana berežského a munkačevského, čí sú politicky spoľahliví, pretože tam sú špicľovia jedon na druhého. Potom sa nedivte, že sa mohol dopustiť takých vecí.
Do župy trenčianskej dosadila vláda župana Bellayho, ktorý pochodí z Kecskennétu v Maďarsku a jehož rodina ani po slovensky nevie a ktorý ostal verným sluhom maďarskej oligarchie. V decembri dal na denunciáciu posl. Zverca na základe krivej obžaloby 8 robotníkov zatvoriť, mnohé mesiace väzniť a keď potom prišli k súdu, boli odsúdení nie pre velezradu, ale len pre priestupok. Tento župan sfalšoval úradné podania, na základe ktorých vypovedal súdruhov Alfréda Singera do Nemecka, Andreja Ridziho do domovskej obce a teraz vydal uzavretie, dľa ktorého sa zakazuje činnosť odborového tajomníka Rudolfa Kubiša, ktorý je tajomníkom ešte spoločných odborových organizácii, ktoré nie sú komunistické, pretože bol zatknutý pre štrajk a je vraj nebezpečný štátu.
V Nitrianskej Strede našli robotníci v kaštieli grófa Odescalchiho 21 manlicheriek. Na miesto toho, aby četníci vzali a zatvorili grófa Odescalchiho, zatkli 13 robotníkov, ktorý boli za 2 mesiace nevinne držaní vo väzení.
Predseda skupiny zemerobotníkov v Király Benyó bol od četníkov v byte napadnutý a zbitý, že musel hľadať lekársku pomoc. Vraj za to, že stávkoval. V Piešťanoch dal hlavný slúžný doktor Procke zatknúť robotníkov Karla Hornianskeho, Cima Timota, Jozefa Gabriša, Jozefinu Timotovu, Jozefa Podolského a Michala Gregušku preto, že sa udajne zúčastnili shromaždenia ľudu dňa 8. mája 1921, kde ľud vyslovil nedôveru poslancom Bendovi a Markovičovi. Četníci tu zbili robotníčku Vilariusovú, ktorá bola vo vysokom stave tehotenstva a zranili ju bodlom na pravej ruke. Môžem to dokázať, mám tu 11 visum repertum (ukazuje visa reperta), kde je lekársky dotvrdené, že četníci zbili surove našich príslušníkov, ktorí utrpeli ťažké zranenie.
Tento slúžny s dr. Štefánikom, miestožupanom, zúčastnil sa hostiny maďarských veľkostatkárov dňa 4. mája v Piešťanoch usporiadanej, kde sa verejne kuly pikle proti robotníctvu.
Slúžny dr. Krivoš v Lipt. Sv. Mikuláši - pán ministerský predseda vypravoval o tomto dome, ktorý je dnes majetkom robotníkov - robil keťasské obchody s cukrom, určeným ľudu. Na miesto toho, aby bol potrestaný slúžny, bol zatknutý náš súdruh, ktorý túto vec prezradil.
V mesiaci apríli a máji 1921 na stanici v Dunajskej Strede a v Šamoríne zatkli četníci všetkých dôverníkov zemerobotníkov a vyhrážali im zbraňou, kde sa len ukázali.
To isté sa stalo v Železovciach, kde vládne Schölerovská spoločnosť, ktorá má čekovický cukrovar a kde si robotníci nechceli dať stiahnuť 25 percentov z platu. Keď robotníctvo začalo štrajkovať, prišli četníci a bez vyšetrovania začali zatýkať. Keď ženy plačúc pribehly, zbili četníci robotníčku Hajnovičovú a srazili ju pažbou aj s dieťaťom k zemi.
Štefan Infner z Vráblov bol držaný vo väzení a internácii od 19. decembra až do 6. júla 1921, napriek tomu, že nebol odsúdený. Slúžny mu vystavil toto rozhodnutie (čte): "Vo Vrábloch 9. júla 1921: Predmet: Infner Štefan, obyvateľ Vráble, policajný dozor. Vráble, 9. júla
Rozhodnutie.
Odvolávajúc sa na nariadenie p. ministra republiky s plnou mocou pre správu Slovenska čís. 52/1919, vydané v smysle § 10. zák. čl. L. z roku 1914, taktiež na nariadenie tekovského pána župana čís. 1541/1921. pres. Štefana Infnera, obyvateľa obce Vráble týmto pod policajný dozor postavujem a nariaďujem menovanému prísne zachovávanie a dodržovanie nasledujúcich rozkazov."
Abyste slávna snemovňa videli, aké sú to mravy, počúvajte (čte):
"1. Obec pobytu, to jest obec Vráble, opustiť, vôbec odcestovať, vzdialiť sa môže iba len s povolením môjho úradu.
2. Povinný je každý deň raz hlásiť sa na četníckej stanici v čase veliteľom stanice určenom.
3. Byt si môže len s dovolením podpísanej vrchnosti premeniť.
4. Telefon a telegraf má právo len s dovolením podpísanej vrchnosti upotrebovať a poštovné dopisy jeho budú skrze túto vrchnosť prehliadnuté.
5. Verejné miestnosti navštevovať, akéhokoľvek shromaždenia sa zúčastniť nesmie, taktiež nesmie žiadnej politickej činnosti vyvinovať - tedy je direktne o svoju občanskú slobodu pripravený.
6. Po 9ej hodine večernej, bez dokázanej nutnosti zo svojho bytu vychádzať má zakázané.
7. Nie je oprávnený u seba návštevy prijímať, s cudzími osobami sa schádzať, výjmúc najbližších príbuzných.
8. Povinný je postarať sa o svoje stále zamestnanie a svoju zamestnanosť musí dokázať pred veliteľom četníckej stanice do 8 dňov od dňa doručenia tohoto rozhodnutia.
9. Za účelom kontroly, príslušné četníctvo oprávnené je v každom čase vykonať u menovaného domovnú prehliadku.
Upozorňujem menovaného na § 17 výšcitovaného zákona, to jest na trestné pokračovanie, previesť sa majúce proti nemu, pre nedodržovanie hore označených rozkazov, ktoré priestupky trestajú sa do 2 mesiacov siahateľným zavrením a peňažitou pokutou do 600 korún a v prípade postihnutia četníctvo má menovaného hneď zatknúť a tomuto úradu predviesť."
To je tá svoboda, o ktorej vy
hovoríte.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Žádám pana řečníka, aby hleděl skončiti, poněvadž jeho řečnická
lhůta již uplynula.
Posl. Svetlík (pokračuje): Súdruh Felcán bol dňa 10. mája 20 žandármi zatknutý a je dodnes ešte bez príčiny držaný vo väzbe.
Pán ministerský predseda hovoril, že je vyšetrovaný pre zločin, ale ja k tomu musím povedeť toľko to. Felcán ani nebúril, dostavil sa do Piešťan sám, kde nebolo ani schôdze ani ničoho iného a dočkáme sa ešte toho, že vyšetrovanie, ktoré sa proti nemu vedie, ukáže sa bezpredmetným a že je držaný len v inkvizícii.
800 statočných robotníkov je vyposlatých za hranice. Z toho je patrné, že chudoba ani na Slovensku nemôže dokázať toho, aby si dobyla práva občianskeho.
Na príklad právo poľovacie dostane u nás len boháč, ale chudobný nie. Župani liptovský, oravský a gemerský, kde sú chudobní sedliaci, zakázali chudobe strieľať diviakov a používať poľovacej zbrane. Napriek tomu povolili nosiť zbraň všetkým maďarským džentríkom. Páni, hovoríte o slovenských pomeroch, že je tam nutné štatárium, stanné právo. Musím dokázať, že toto stanné právo je tam protizákonné. Maďarský zákon nezná žiadneho stanného práva, dlhšieho než 14 dní. Keď sa neobnoví, pozbýva platnosti a tu je videť, že toto stanné právo je držané s úmyslom, aby náš ľud bol politicky i hospodársky utiskovaný. Tieto všetky zločiny a bezprávia, ako som tuná vymenoval, tak pôsobia na slovenskú chudobu, že tento ľud preklína tento režim a vy páni moji nečudujte sa, keď je vrenie medzi ľudom, nepochodí ono od žiadnych štváčov. Môžem vás nielen uistiť, ale i dokázať, že sú to komunisti, ktorí držia tento ľud v medziach, aby nevybočil, a že je to hlavnou starosťou týchto komunistov, keď ľud vyjde na ulicu, aby ho udržali v poriadku. Oni robia hasičov. Až do dnešného dňa ešte sa nestalo nikde, že by boli ľud pustili z ruky, až na maličké odchýlky.
Na váš režim nemôžem povedeť než to, čo povedá básnik Botto:
"Veď prijde i prijsť musí,
ten veľký deň súdu,
a za stôl si sadne pravda môjho ľudu."
Chcem ešte podať malé osvedčenie. V poslednej schôdzi snemovne hovoril za čsl. stranu sociálne-demokratickú o ruskej revolúcii a vedúcich osobách sovietského Ruska rečník pán Aster takým spôsobom, ktorý nechcem kvalifikovať, ale ktorý pokladám za potrebné čo najpríkrejšie odmietnuť. Keby išlo len o osobu poslanca Astra, neuznal by som vôbec za potrebné reagovať, ale poneváč klub sociálne-demokratický k tejto reči tlieskal, osvedčujem sa:
Pánovia, proti lichým hrôzam ruskej proti-revolúcie, vraždeniu robotníkov vo Finsku, Poľsku, Maďarsku a Hornom Sliezsku ste neprotestovali v tejto snemovni. Len voči robotníckej a roľníckej vláde v Rusku k radosti reakcie celého sveta si trúfate. Je to tým smutnejšia odvaha, lebo u vás môže sa dokázať, že z päťdesiatich poslancov bolo 40 zvolených na boľševický program, ku ktorému ste sa vo voľbách otvorene hlásili. Kebyste pred voľbami len tisícu čiastku toho povedali pred robotníkmi, boli by vás vyhnali a neboli by ste dnes poslancami.
Mohol by som o väčšine vás pripomenúť, že ešte vlani ste ináč hovorili o Rusku a o súdruhovi Leninovi. Ale dnes ste sa ponížili na praobyčajných hanobiteľov ruského národa. Samy kapitalistické "Národní Listy" vás opravujú, lebo písaly výslovne, že "hloupé jest mluviti o Leninovi jako o rudém tyranovi, když je to skutecně mozek ohromné kapacity, který jde pevně za svým cílem." - Tak to písal nedávno kapitalistický list, ale vy predsa ste sa nehanbili zneuctiť túto snemovňu najhrubšou urážkou vedúcich mužov Ruska.
Hráte svoju úlohu dôsledne. Ako spojenci domácej buržoazie usilujete sa stať bojovnou četou medzinárodnej kontrarevolúcie. Odmietajúc vaše infámie, vravíme: Veľká a slavná je pamiatka revolúcie francúzskej i popri jej prekážkach a hrôzach. Ešte väčšia je sláva v historii ľudstva dielo robotníckej revolúcie ruskej. I keby mala padnúť, sme povinní jej dedictvo vziať na seba; čím sa povzniesla robotná trieda od konca války do jaseňa 1920, bolo len zásluhou ruskej revolúcie. Robotníci celého sveta si vedia uvedomiť, čo sú povinní konať voči ruskej revolúcii. Tejto bude patriť naša vďaka a žehnanie zdaru a i naša najúprimnejšia podpora.
Ešte pánovia chcem poukázať na
slobodu tlače. Tak vyzerá na Slovensku táto sloboda! (Ukazuje
noviny se zabavenými místy.) Sú to noviny väčšinou slovenské
a odborové a tak sa konfiškujú. To je tá cenzúra! To je sloboda
tisku. A vy chcete hovoriť o slobode na Slovensku a Podkarpatskej
Rusi? Povedzme si keď dnes hovoríme o podvracaní a podkopávaní
štátu komunizmom, že ho podkopávate touto súčinnosťou s kapitalizmom
sami. Buďte presvedčení, že jednou nohou ste už v dobe sociálnej
revolúcie. To vidíte dnes, keď robotníci bánk vystúpili a ohradili
sa proti svojím utiskovateľom. To je počiatok sociálnej éry, ktorá
i v našom štáte na vzdor vášmu, odporu a prenasledovaniu bude
medzi našim ľudom udržaná a svojím smerom, svojou silou i zvíťazí.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníkovi p. poslanci Ant. Novákovi.
Posl. Ant. Novák: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno, několika málo slovy (Hlas: Ale držet slovo!) - určitě málo slovy - promluviti o pilné interpelaci p. posl. Blažka, týkající se známých událostí v Mostě.
Jsem povinen s tohoto místa přímo prohlásiti, že v Mostě nemuselo dojíti k těm koncům, ke kterým došlo, že v Mostě jest vina na straně úřadů a že úřady a přirozeně vláda má zde povinnost odškodnit oběti, které střelbou byli postiženy. V Mostě konal se tábor lidu a pak následujícího dne byla zastavena práce. Dělnictvo shromáždilo se na náměstí a vinou tamního okres. hejtmana, správce politického, byl dán rozkaz náměstí vyklidit. Před tím početně silná deputace jednala v budově hejtmanství s hejtmanem a jednala s komisařem Holičem. Stará budova hejtmanství byla naplněna nejméně 200 účastníky. Jednání se skončilo, účastníci klidně opustili budovu. V tu dobu, kdy okresní hejtman dal s opačné strany v budově rozkaz na vyklizení budovy, stalo se, že legionář vystřelil. Pravda, zde se bude namítati, že za Rakouska nesmělo se hoditi kamenem, za Rakouska v Plzni střílelo se po dětech, když volaly po chlebu. Kdyby bylo v Mostě poněkud více klidu, v Mostě nemusilo dojíti k těm koncům, ke kterým tam došlo.
Tam řada postižených byla střelena od zadu v době, kdy opouštěli náměstí. Přirozeně, že v tomto případě v první řadě úřady nesou zde zodpovědnost. Pan kolega Blažek při své řeči citoval můj článek z "Práva Lidu", který jsem napsal ihned, když jsem se vrátil z Mostu, kam jsem byl klubem naším vyslán hned po katastrofě, abych věc na místě zjistil. To, co uvedl pan kolega Blažek, jest úplně správné, to, co jsem tehdy napsal, jest úplně správné, ale budiž mi dovoleno použíti také tohoto místa, této tribuny, abych připomněl panu kolegovi, co jsem tehdy řekl a za co pan kolega má také určitou zodpovědnost. Tam se stal přehmat se strany úřadů, kde řada dělníků to odnesla, zaplatila to zdravím a životem.
V první řadě, když půjdu na sever a když tam budu mluviti ve velkém shromáždění lidu, aby se zítra zastavila práce, nesednu na první rychlík a nepojedu do Prahy, abych křičel zde v parlamentě. Tam byl klid, poněvadž tam práce zastavena nebyla, tam bylo vyzvání k stávce, k tomu mají strany právo. Ale když vyzývám ke stávce, pak setrvám na místě a postavím se v čelo těch, kteří stávkují. (Posl. Blažek: To je demagogie, co mluvíš!) To není demagogie, kolego Blažku. Já jsem ti to říkal druhý den.
Jako jest vina na jedné straně, tak také na straně úřadů nebylo úplně správné jednání těch, kteří jsou na té horké půdě českého severu, kde jest potřeba klidu a rozvahy, v každém případě býti pamětliv, jaké mohou býti důsledky toho, a kde jest potřebí do konce setrvati na místě a ne se vraceti do Prahy. To jest názor můj, na něm neměním naprosto ničeho.
Po této stránce jest samozřejmo, že náš klub úplně souhlasí s tím a žádá, aby postiženým dostalo se náležitého odškodnění. Pokud se jim ho již dostalo, není mi známo. Bylo zde již o tom mluveno, já se nemohu o tom určitěji vyjádřiti. Ale při té příležitosti byl to p. kol. dr. Patejdl z Plzně, který se zmínil o neblahých událostech krátce před 28. říjnem v Plzni roku 1918 v červnu, a na Moravě v Prostějově a ve Vítkovicích, kde řada lidí byla zastřelena. Domnívám se, že i po této stránce bylo by povinností vlády, aby ty staré hříchy, za které přirozeně vláda nezodpovídá, za které republika nezodpovídá - jsou to hříchy starého Rakouska, - byly odčiněny a aby těmto obětem určitého odškodnění se dostalo.
Jest přirozeno, že v Mostě samotném, aby nedošlo k takovým neblahým událostem, bylo by i pro budoucnost zapotřebí se strany vlády přihlédnouti k tomu, aby na místa tak mimořádně zodpovědná byli vždy postaveni úředníci, kteří mají dostatečného klidu a rozvahy.
Velectění! Když prohlásil komisař Holič: "Měli jsme zde situaci daleko horší a nedošlo k ničemu", prosím, co je to? To je obžaloba těch, kteří tam měli míti více klidu a kteří v té době dostatek klidu neměli!
Tedy jistě není a nemůže býti
naprosto žádného sporu, že to, co se stalo v Mostě, nemuselo se
státi. Tam byla prolita nevinná krev dělnická, tam byly utraceny
životy, které nemusely býti utraceny. V tom směru vláda koná svou
velkou povinnost, když postižení budou také náležitě odškodněni.
(Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pan posl. Laube navrhuje konec rozpravy. Prosím, aby paní a páni poslanci usedli na svá místa. (Děje se.)
Budeme hlasovati.
Kdo je pro návrh na konec rozpravy, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh na konec debaty je přijat.
Jako řečníci jsou ještě přihlášeni páni poslancové Bečko, Johanis, Ulrich, Srba a Kasík. Žádám pp. poslance, které jsem právě přečetl, aby si zvolili generálního řečníka.
(Po vykonání volby hlavního řečníka:)
Za generálního řečníka zvolen jest p. posl. Bečko.
Přerušuji další projednávání tohoto předmětu a přikročuji k ukončení dnešní schůze.
Výbor zásobovací usnesl se v dnešní schůzi požádati, aby mu byla prodloužena lhůta, daná k podání zprávy o nařízení vlády ze dne 30. června 1921 o uvolnění a hospodaření sklizní z roku 1921, o dalších 8 dnů.
Kdo s prodloužením lhůty souhlasí, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh je přijat. (Posl. Špatný hlásí se o slovo.)
Pan posl. Špatný má slovo.
Posl. Špatný: Navrhuji,
aby se jednalo o pilných interpelacích o výluce bankovního úřednictva.
Místopředseda dr. Hruban:
Každý návrh musí býti podán písemně, ale přes to odpovídám, že rozprava právě konaná byla mým prohlášením přerušena a že podle usnesení sněmovny nelze přikročiti k další pilné rozpravě, dokud rozprava jedna není ukončena. (Hluk, různé výkřiky odporu proti ukončení schůze. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
Prosím o klid. (Posl. dr. Czech hlásí se o slovo.)
Pan posl. dr. Czech má
slovo.
Posl. dr. Czech (německy):
Činím formální návrh, aby se ve schůzi pokračovalo, a navrhuji,
aby se o tomto návrhu hlasovalo.
Místopředseda dr. Hruban: Já nemohu dáti hlasovati dokud mi tento návrh nebude podán písemně. Prosím, aby mně tento návrh byl podán písemně.
(Posl. dr. Czech a posl. Johanis předkládají písemný návrh.)
Pan posl. dr. Czech a p. posl. Johanis navrhují, aby se v dnešní schůzi, jejíž projednávání jsem přerušil z moci předsednické, pokračovalo. O tomto písemně mně podaném návrhu musím dáti hlasovati bez rozpravy a podle výsledku hlasování bude pak jednáno. Prosím paní a pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Kdo je pro návrh pana posl. dr. Czecha a Johanise, aby se v dnešní schůzi pokračovalo, ať povstane. (Děje se. - Hlas: Prosím o konstatování počtu hlasů.)
Já tomuto přání vyhovím. Žádám p. zapisovatele Zárubu, aby sečetl dva pravé úseky, posl. Špatného, aby sečetl dva prostřední úseky a p. Tauba, aby sečetl 2 úseky s levé strany. Presidium převezme pan posl. Záruba. (Nepokoj. Výkřiky.) Prosím o klid.
(Po sečtení hlasujících:)
Prosím o klid, abych mohl enuncovati výsledek hlasování.
Pro pokračování ve schůzi hlasovali 92 poslanci, proti 63. Tedy je usneseno pokračování ve schůzi. (Potlesk. - Potlesk na galerii. Výkřiky na pravici: Galerie nesmí zasahovati do jednání! Vyklidit galerii! - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
Napomínám galerii, aby se chovala klidně a nečinila žádných projevů. (Velký hluk na pravici. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Napomenul jsem galerii, aby nezasahovala žádnými projevy do jednání sněmovního, a dal jsem rušitele zjistiti a vyvésti ze sněmovny. (Výborně!) Kdyby galerie dále ještě zasahovala do jednání, musil bych dáti celou galerii vykliditi! (Výkřiky: Skončiti!)
Nemohu vyhověti, poněvadž právě před malou chvíli sněmovna se usnesla, aby se ve schůzi pokračovalo.
Byl mi podán návrh p. posl. Špatného, aby bylo nyní jednáno o naléhavých interpelacích posl. Johanise, Brodeckého a soudr. (tisk 2499), posl. Tučného, Hrušovského a soudr. (tisk 2550), posl. Bubníka, Toužila a soudr. (tisk 2561) o příčinách, souvisejících se stávkou bankovního úřednictva. (Posl. Šrámek hlásí se o slovo.)
O tomto návrhu nemohu dáti hlasovati proto, poněvadž již bylo sněmovnou usneseno, že nejprve mají býti projednány naléhavé interpelace posl. Blažka, Skaláka a soudr. o událostech mosteckých (tisk 2507) a posl. Skaláka, Roučka, Skaunicové a soudr. o pronásledování dělnického hnutí (tisk 2495), o kterých jsme již začali jednati, a že teprve pak může se přistoupiti k projednávání ostatních podaných naléhavých interpelací.
Ke slovu se hlásil p. posl. Šrámek.
Uděluji mu slovo.
Posl. Šrámek: Chtěl jsem
protestovati proti podanému návrhu, poněvadž by to bylo proti
jednacímu řádu.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Já jsem již podle jednacího řádu enuncoval.
Budeme tedy pokračovati v jednání o předmětu, který před přerušením schůze byl projednáván, totiž v rozpravě o naléhavých interpelacích posl. Blažka, Skaláka a soudr. předsedovi vlády a ministru vnitra o náhradě postiženým střelbou četnictva a vojska při událostech 14. prosince 1920 v Mostě (tisk 2507) a posl. Skaláka, Roučka, Skaunicové a soudr. celé vládě o plánovitém pronásledování dělnického hnutí v Československu (tisk 2495).
Hlavním řečníkem zvolen byl pan posl. Bečko.
Pan posl. Bečko prohlašuje mně, že se vzdává slova. (Výborně!)
Přerušuji schůzi na 10 minut (Hluk. - Různé výkřiky. - Odpor na levici a ve středu proti přerušení schůze. - Výkřiky: Proč?) z důvodu naprosté vyčerpanosti. (Hlučný odpor. - Různé výkřiky.)
(Schůze přerušena v 10 hod.
10 min. večer, opět zahájena v 10 hod. 32 min. večer.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Budeme pokračovati v přerušené schůzi.
Poněvadž pan hlavní řečník posl. Bečko vzdal se slova, je rozprava skončena a budeme hlasovati o tom, zda sněmovna schvaluje prohlášení vlády, které zde bylo podáno, či ne.
Sněmovna ovšem může podle § 65 jedn. ř. se také usnésti, že se hlasování odkládá. Takový návrh mně však podán nebyl.
Budeme tedy hlasovati o tom, zda sněmovna prohlášení vlády schvaluje čili nic.
Kdo souhlasí s prohlášením vlády, ať povstane. (Děje se.)
To jest většina. Prohlášení vlády jest schváleno a tím jest tento předmět dnešního denního pořadu vyřízen. (Hluk. Výkřiky.)
Prosím o klid.
Přistoupíme k rozpravě o dalších naléhavých interpelacích, kterým byla v předešlé schůzi přiznána pilnost. Jsou to