naléhavá interpelace posl. Johanise, Brodeckého a soudr. na vládu ve věci stávky bankovního úřednictva a zřízenectva (tisk 2499),
naléhavá interpelace posl. dr. Czecha, Schäfera, Hirsche, Pohla, Palme, Kirpalové a druhů předsedovi vlády a ministru financí o zasahování bankovního úřadu do stávky bankovních úředníků (tisk 2524),
naléhavá interpelace posl. Tučného, Hrušovského, Davida a spol. min. předsedovi ve věci stávky bankovních zaměstnanců (tisk 2550) a
naléhavá interpelace posl. Bubníka, Toužila a druhů min. předsedovi, ministru vnitra a financí o příčinách a událostech, souvisejících se stávkou bankovního úřednictva (tisk 2561).
Rozpravy tyto byly přiznány ve schůzi 72. a 73.
Rozprava bude o všech interpelacích jednotná.
Navrhuji lhůtu řečnickou 15minutovou. (Námitky nebyly.)
Není námitky. Lhůta řečnická je stanovena na 15 minut. Jako řečníci jsou zaznamenáni "pro" p. posl. Koudelka, "proti" pp. posl. Klein, Modráček, Hirsch, Udržal, Schäfer a Langr. (Posl. dr. Juriga: Ať si zvolí generálního řečníka!)
Prosím p. posl. dr. Jurigu o klid.
Dávám prvnímu řečníku "proti"
zapsanému, p. posl. Kleinovi, slovo.
Posl. Klein: Vážená sněmovno! Vznik stávky bankovního úřednictva vrhá ostré světlo do našich veřejných poměrů. Od posledních několika měsíců je u nás zjevno, že pánové, kteří mají možnost, aby dělnictvu, úřednictvu a všem zaměstnancům upravili moderním způsobem pracovní poměry, nemají pro to dostatečného pochopení. Poslední boje dělnictva, zejména boje stavebních dělníků a boje kovodělníků, prokázaly, že jest zde zjevnou snaha, aby organisace zaměstnanců, organisace dělnické, ve své bojeschopnosti byly podlomeny, aby se na příště znemožnilo, aby odborová organisace v podniku měla to právo, které jí ve smyslu demokracie a svobody přísluší.
Je charakteristické, jak vznikla stávka bankovního úřednictva. V závodech zahraničních, t. zv. bankách německých, byla již počátkem r. 1920 zavedena služební pragmatika. Připomínám, že od prvního okamžiku, kdy služební pragmatika vstoupila v platnost, v bankovních závodech se naprosto osvědčila. Páni ředitelé i správní rady bankovních ústavů nečinili nejmenších námitek proti služební pragmatice, naopak můžeme konstatovati, že ještě 1. května t. r. byla uzavřena kolektivní smlouva, při které pánové prohlásili, že si nepřeji, aby v kolektivní smlouvě německých bank bylo mnoho paragrafů, poněvadž to hlavní je beztak již obsaženo v služební pragmatice a oni přenášejí veškerá práva na personální komise. Tedy to bylo ještě 1. května 1921. Služební pragmatika se tudíž osvědčila. Je přirozeno, že kolegové z českých bankovních ústavů dožadovali se také této úpravy pracovní, stejně tak žádali na českých vlasteneckých bankách, aby jim také byla povolena taková služební pragmatika, jaká již od roku 1920 je zavedena v bankách německých. A tu stalo se něco, čeho prostě nemůžeme snad ani pochopiti. Pánové z českých bank odepřeli českému úřednictvu tu úpravu, kterou již má německé úřednictvo od roku 1920. Pánové z českých bank dávali českému úřednictvu, pokud jde o pracovní úpravu, jen to, co dává starý rakouský zákon o obchodních pomocnících. Pánové, prohlašuji vám, že již obchodní pomocníci a jiné kategorie soukromých zřízenců mají daleko lepší úpravu než jaká je ustanovena v zákoně o obchodních pomocnících. Konstatuji, že již před půl rokem byly sněmovně podány návrhy nového zákona o obchodních pomocnících a pouze té zvláštní parlamentární technice, která se u nás uplatňuje, máme děkovat, že nemáme nového zákona o obchodních pomocnících, který byl před 2 měsíci odhlasován v rakouském parlamentě. Tedy pouze to staré ustanovení z r. 1910 se přiznává českým bankovním úředníkům, které je naprosto nedostatečné a které v poměru k ustanovení pragmatiky německých bank nesnese vůbec srovnání. A je opravdu zajímavo, že v popředí českých bank stojí naši největší vlastenci, v popředí českých bank stojí lidé, kteří oplývají každým okamžikem a každou dobou vlastenectvím, ale tím okamžikem, kdy české bankovní úřednictvo volá po úpravě, přestává tato láska k národu. Pánové z českých bank jdou s Němci dohromady proti úřednictvu, jak českému tak i německému. A zde je opravdu charakteristické, že se nenajde tolik pochopení pro úpravu, která v každé jiné zemi je samozřejmá, ale která pouze u nás nesnese naprosto kritiky a která u nás nemá dostatečného pochopení (Posl. Udržal: Klein má přednášku o vlastenectví!)
Charakterisuji to proto, poněvadž vy, pánové, každým okamžikem chodíte a sami s tím vlastenectvím hausírujete a svým kolegům v závodech peněžních nechcete přiznati nejmenšího práva.
Svaz českých bank jednal sice s kolegy a dohodl se až na dva body, ovšem dva body, které jsou rozhodující ve služební pragmatice, a to předně že personálním komisím přiznává se pouze poradní hlas. Kolegové z německých bank mají ustanovení, že spolurozhodují v personálních komisích - věc naprosto sociálně spravedlivá - ale v českých bankách smějí úředníci pouze raditi. Jak se to radí, to my v praksi víme.
Prostě personální komise v českých ústavech nemají pražádného práva. Druhý bod, o který se nemohly strany dohodnout bylo, že se přiznává při rozvazování služebního poměru pouze ustanovení zákona o obchodních pomocnících, tedy daleko horší ustanovení než které je v pragmatice německé. A poněvadž české úřednictvo jednalo s českými bankami a nemohlo se dohodnout, jednoho krásného dne přišel oktroj. Pánové z českých bank prostě vnutili českému úřednictvu nedostatečnou služební pragmatiku, (Hlas: Diktatura!) která mu praničeho nepřináší, a je přirozeno, že bylo stavovskou ctí českého úřednictva, že muselo vstoupiti do stávky. Pánové si patrně stávky přáli. Já také na to poukážu, které jsou zde vztahy, jaké příbuzné zájmy a jak se kříží. Tedy české bankovní úřednictvo bylo nuceno vstoupiti do generální stávky. Kolegové z ústavů zahraničních projevili kolegům českým solidaritu, solidaritu v tom smyslu, že se zdráhali vykonávat jakoukoliv práci stávkokazeckou. To je u dělníků a úředníků věcí samozřejmou, že se nepropůjčí službě stávkokazecké, a proto, že kolegové z ústavů zahraničních se zdráhali vykonávat tyto práce, byli vypovězeni, resp. organisacím kolegů zahraničních ústavů se ukázalo, že stejně jsou donuceni vstoupiti solidárně do stávky, a tak máme v naší republice na jedné straně již ve čtvrtém týdnu, na druhé straně ve třetím týdnu generální stávku bankovního úřednictva.
V této sněmovně bylo několikráte mluveno o tom, do jaké míry má dělník a úředník v této republice právo, aby v podniku spolurozhodoval. To jest požadavek pro nás samozřejmý, poněvadž my nevidíme uznání práce jen v tom platu, v té mzdě, naopak my žádáme ve smyslu demokracie a svobody, aby práce v podniku byla ceněna také tím, že dělník a úředník má právo v podniku spolurozhodovat u vědomí, že toto spolurozhodování je myšleno i ve prospěch podniku, a že se naprosto osvědčilo, to prokazuje nad slunce jasněji pragmatika v německých bankách.
Já jsem zde již prohlásil: Od r. 1920 byla služební pragmatika u zahraničních ústavů v platnosti a osvědčila se. Bilance německých bank prokazují, že ústavy neutrpěly nejmenší škody. Je to příliš úzkoprsé, když se banky zdráhají přiznati bankovním úředníkům trochu toho práva v závodech, trochu té samosprávy práce. Pohleďte na to, že vlastně podniky bankovní určitou míru povinnosti vnášejí také na bedra personálních komisí. My se díváme na kolektivní smlouvu a na služební pragmatiku, jako na ideální poměr pracovní, který nemá vyvolávati sporů se zaměstnavatelem, naopak má se jim vyhýbati. Pro nás jest kolektivní smlouva i služební pragmatika zárukou klidu a pořádku v kancelářích a závodech. A my si přejeme, aby také dělnictvo a v tomto případě úřednictvo mělo právo spolurozhodování, a bylo by jen v zájmu podniků, kdyby správní rady bankovních ústavů přiznaly toto právo, poněvadž odpovídá také demokracii a zásadám, na kterých jest vybudována naše republika.
Ale ještě něco, co jest speciálního v bankách. Víme, že správní radové vykonávali při jmenování úředníků, zejména když úředník měl povýšiti, takový korupční systém, že jest nezbytně nutno, aby zde byl kontrolní orgán, který by také o té věci věděl; v bankovních ústavech byli jmenováni úředníky prokuristé anebo zaujímají jiná místa, která jim nepříslušela, a staří úředníci, kteří jsou kvalifikováni, kteří v závodě byli zaměstnáni několik let, vůbec nebyli vzati v úvahu. Přešli se a mladší úředníci, kteří měli náhodou protekci ve správních radách, byli jmenováni. Bankovní ústavy nejsou jen v rukou jednotlivců, ony spravují kapitál určité části národa - tedy jest zde spravedlivé právo, pokud jde o jmenování úředníků, o vnitřní správu podniku, aby zde byla kontrola, a ta kontrola má býti přenesena na personální komise. To chtějí úředníci. My jistě jim přiznáme, že tento požadavek jest spravedlivý nejen pro ně, nýbrž i pro banky. Pánové, já bych nechtěl zde ještě přezírat to, co jest nám stále vnucováno, že totiž za bojem československých bank stojí ještě jiný činitel, činitel daleko silnější než jest Svaz bank, a to jest Svaz československých průmyslníků.
Pánové, řekneme si pravdu! Oč jde při tom velikém boji bankovního úřednictva? Jde o personální komise a personální komise, to jsou závodní rady, a poněvadž je pánům ze Svazu průmyslníků nepříjemno, že již určitá kategorie má daleko lepší pragmatiku, tedy daleko lepší závodní rady než dává vládní návrh o závodních radách, jeví se zde snaha a tendence, aby tato služební pragmatika v německých ústavech padla, aby zmizela, aby se do českých ústavů nedostala.
Pánové, pan dr. Verunáč, který podepisuje své články v určité době v "Tribune" a nyní také v "Národních Listech" a jehož články jsou oficielními projevy Svazu československých průmyslníků, také dnes napsal o tom, jak se Svaz československých průmyslníků dívá na tento boj. V tomto článku dr. Verunáče výslovně stojí, že banky nesmějí podnikati a nesmějí prováděti v pragmatice nejmenší korektury, nesmějí jednati s úředníky, poněvadž by to znamenalo, že by podobná pragmatika - anebo rady závodní - musely se uplatňovati v obchodních a jiných průmyslových závodech.
Ale pan dr. Verunáč praví v úvodu svého článku, že se stanoviska sociálně-politického nelze proti principu ničeho namítati, respektují-li se dané poměry a daná hospodářská situace. Pánové, dané poměry a daná hospodářská situace v bankách je taková, že bankovní pragmatika, která 1 1/2 roku s plným úspěchem je v německých bankách, může se zavésti beze všeho také v českých bankách.
Pan dr. Verunáč navázal na něco, co bych chtěl konstatovati, a praví výslovně, že nelze s úředníky jednati, poněvadž jejich požadavky mají pozadí politické. Pánové, zde bych chtěl jen říci, že se používá nemravných prostředků proti úředníkům, tvrdí-li se, že za požadavky úřednickými je nějaká politická strana anebo že ve stávce uplatňují se nějaké politické tendence. Pánové, jděte do schůze bankovních úředníků a uvidíte, že každý druhý úředník je Sokol. Tedy prosím, jak je můžete dávati do třetí internacionály, kam je stále strkáte, vždyť oni od vás nic jiného nežádají, než abyste jim přiznali trochu toho spravedlivého práva, a vy na druhé straně je nutíte a pravíte o nich, ovšem klamným způsobem, že prý je to všechno politika a že se nejedná o pořádek a modus úpravy pracovní v bankovních závodech.
Jistě není pravda, že boj bankovního úřednictva má jakékoliv politické pozadí, neboť boj tento je veden čistě odborářsky, aby totiž kolegům v českých bankách dostalo se té úpravy, jakou mají v německých bankách, a také kolegům v bankách německých dosavadní služební pragmatika aby byla ponechána. Pánové, v bankách jsou peníze našich průmyslových obchodních závodů a také malých živnostníků, a vy, pánové, nemáte docela žádné kontroly, jak ty peníze jsou spravovány. Já vám řeknu, jak v posledních dnech se penězi přímo hází z oken, a jak se v bankách penězi hospodaří. Získávají se práceochotné elementy - my jim říkáme stávkokazové - a těm se platí měsíčně úžasné platy, až 40 tisíc korun. (Tak jest!) a banky se každému zavazují písemně, že opustí-li závod, - poněvadž vědí, že řádný úředník se stávkokazem pracovati nebude - že do určitého počtu let anebo dokonce na celý život vyměří mu pensi. (Hlas: Aj, aj!) Ano, pane kolego, "aj, aj", račte se přesvědčiti jen, jakým způsobem se hospodaří v bankách, to není "aj, aj", pane kolego, tady se vyhazují, pánové, miliony, které patří také národu, a komu jde o národní hospodářství a kdo to myslí poctivě a upřímně s republikou, musí se postarat o to, aby byl v našich bankách pořádek. Pánové, poměry ukazují jasně nemravný způsob nátlaku: přijde vypovídací list podepsaný řediteli banky, a na něm se podepíše stávkokaz a napíše: Neboj se výpovědi, jen se vrať a přijď do práce! - Podepíše to zřízenec, který se jmenuje v tomto případě Vincenc Svoboda. Takovým způsobem se korumpuje úřednictvo.
Já myslím, že boj bankovních úředníků je veden takovým způsobem, že není jistě u nikoho námitek proti taktice boje, naopak my říkáme, že bankovní úředník je příliš trpěliv a příliš mnoho snáší, poněvadž kdyby chtěli bankovní úředníci mluvit, pak by přišly na boží světlo věci, které by byly ostudou nejen Československé republiky, nýbrž ostudou evropskou. Pánové, v bankách - zejména za doby válečné - dály se takové obchody, které nesnesou srovnání s našimi zákony, ba staly se případy i proti vládě a proti zájmům republiky. A bankovní úřednictvo čestně mlčí. Já myslím, že by ti pánové - je jich velice málo, snad 3 až 4 ze Svazu bank - by se měli rozpomenout a uznati, že úřednictvo vykonává poctivě svoji povinnost, že by je neměli dráždit, a vyhledávati raději cesty, kde by se mohli dohodnouti, aby opětně práce v bankovních ústavech mohla býti zahájena.
Pánové, že tyto věci nejsou tak úplně čisté a rovné, dokazuje projev českých obchodníků. Svaz bank objednal si projevy sympatie. Projevy byly dirigovány Svazem československých průmyslníků. Jeden den textilníků, druhý den kovoprůmyslníků, a ovšem také projev obchodníků. Ale ten projev byl stylisován velmi opatrně. Stálo tam: My vám projevujeme sympatie a solidaritu, ale prosíme vás, nedělejte těchto obchodů, ty patří obchodníkům a ne bankám. Takový projev sympatií, kde se banky varují, aby nezacházely tam, kde mají býti obchodníci, dokazuje, že věci nejsou úplně v pořádku. My nechceme snad, aby tyto věci, které vrhají špatné světlo na naše hospodářství, byly vynášeny ven, ale jestli pánové ve své vzdorovitosti na dále budou se snažit, aby boj byl prodlužován, není možno nic jiného, než tímto způsobem vyjíti na veřejnost.
Pánové, je také jisto... (Hlasy: Ven s tím! Jen to říci!) To se dovíte. (Hlas: To je v zájmu republiky, říci to hned!) Vy jste při hlasování dokázali, jak to s republikou myslíte. Pánové, je také jisto, že i cizina pohlíží na boj bankovních úředníků a že podle toho dává nám kredit. I na to se zapomíná, že boj bankovních úředníků znamená poruchu hospodářského života, že ohlas je také v cizině a že je také v tomto směru nutno, aby co nejdříve byly navázány styky, aby obě strany se dohodly a aby práce byla normálně opětně navázána.
Pánové, nyní bych chtěl několik slov pronésti o chování naší vlády v této stávce. Naše vláda prohlásila v prvních dnech stávky tak zv. neutralitu. To znamená, že nebude se vměšovati do boje úřednictva se Svazem bank. Ale viděli jsme již druhý den, že pražská policie má jiné instrukce, než co dovoluje neutralita. Viděli jsme, že pražská policie způsobem brutálním postupuje proti stávkovým hlídkám, které jsou všude v každém státě trpěny, poněvadž když je boj a když jest stávka, je čestnou povinností stávkujících, aby si postavili u podniků, kde je stávka, své hlídky. V každém státě je to trpěno, ale u nás vyrukovala tajná i uniformovaná policie proti stávkovým hlídkám a nedovolila, aby stávkové hlídky svoji čestnou povinnost vykonávaly.
Věc je již tak daleko, že dokonce v Olomouci bylo zakázáno, aby tyto hlídky vůbec byly pouštěny před závody, a také policie tamější i úřady velice přesně to nařízení, které patrně přišlo z Prahy, dodržují.
Pánové, nám se nelíbí, že vláda úplně lhostejně pohlíží k tomu, že se u nás vyhazují miliony, že se u nás plundruje národní hospodářství, a já se domnívám, že když vláda myslí, že je neutrální, že musí vždy rozpoznávat, o co jde, jaké jsou tendence toho boje, a že je její povinností, aby také zasáhla. Nesmí jí být lhostejno, jestli 4 týdny jsou bankovní ústavy u nás zavřeny, jestli tisíce cizinců nemůže vybírati své vklady, své peníze, jestli tu a tam je také průmysl poškozován a zemědělství a jiné podniky, vláda musí míti zájem na tom, aby náš hospodářský život neměl nijaké poruchy, a když už je zde takový boj, je povinností vlády, aby do boje zasáhla. Pánové, vláda v tomto směru musí rozlišovat, na které straně je právo, a já po zralé úvaze prohlašuji, že právo v tomto směru jest na straně stávkujících, na straně úřednictva, poněvadž jsem přesvědčen sám, že to, co žádají, jest samozřejmé, že to je poctivé a pravdivé a že úřednictvu, které koná svou povinnost, také to patří.
Ještě něco. Když jsem u té vlády a jsem povděčen tomu, že tu jest přítomen pan ministr pošt a telegrafů - my jsme zjistili, že do služeb stávkokazeckých přicházejí také zaměstnanci telefonní centrály. Také jsem sdělil konkretní případ ministerstvu pošt před týdnem a nemám bohužel do dnes vyřízení, pane ministře. Prosím, byl to případ, kde jsem oznámil, že jistý pan Roubíček pracuje v Union bance. Mám další případy. Paní Koubková z meziměstské telefonní centrály na hlavní poště pracuje ve volném čase v bance Bohemii, slečna Čermáková z telefonní ústředny pracuje v Länderbance za 40 K za půl dne, a stejně tomu tak je v Živnobance, kde slečna z telefonní centrály pracuje za 70 K za půl dne. Prosím pana ministra pošt, aby ve smyslu služební pragmatiky státních úředníků učinil zde pořádek. (Hlas: To jest otázka svědomí, jen když vykoná svou povinnost!)
Já se, pánové, domnívám, že nepřísluší státním úředníkům, aby se jakýmkoliv způsobem vměšovali do stávky bankovního úřednictva. Je nutno, aby příslušný resortní ministr proti těmto stávkokazům plnou silou také vystoupil.
Ministerstvem pro sociální péči
byly obě dvě strany vyzvány, aby se dostavily k jednání. K jednání
se dostavili zástupcové bankovního úřednictva, avšak Svaz bank
neuposlechl výzvy pana ministra.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím pana řečníka, aby ukončil, neboť jeho lhůta již uplynula.
Poslanec Klein (pokračuje):
Pánové, v tomto případě chci jen prohlásiti, že pan ministr
pro sociální péči se klame a nebo chce býti klamán. Pan ministr
pro sociální péči svolal podruhé úřednictvo a prohlásil, že se
dověděl, že strany budou vyjednávati přímo a že není příčiny,
aby se do jednání vměšoval ministr. Pánové, já prohlašuji, že
to je trik se strany Svazu bank, že přímé jednání nebylo navázáno,
a prosím vzhledem k tomu, co jsem zde prohlásil a věcně vysvětlil
vznik a pohnutky stávky, aby vláda vykonala svou povinnost, aby
silnou rukou zasáhla do stávky bankovního úřednictva, aby se také
o to postarala, aby Svaz bank byl donucen vyjednávati a dojednati
služební pragmatiku. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku panu posl. Koudelkovi.
Pan posl. Koudelka má slovo.
Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Dámy a pánové! Tři týdny trvá už stávka bankovních zaměstnanců. Nevyplácejí se peníze, neprovádějí se poukazy zákazníků, jest ochromován hospodářský život, těžce ochromován a škody touto stávkou způsobené jdou jistě do sta milionů. Škodami těmito je poškozován celý národ, všechny jeho vrstvy, a stát jistě ne v poslední řadě. A ti pánové, kteří tak vehementně bránili se tomu, aby s tohoto místa bylo promluveno o této katastrofě, která stihla náš hospodářský život, měli vzpomenouti těch, jménem jichž zde mluví a jednají, a spolu s námi s tohoto místa vznésti k vládě vážný apel, aby stávka bankovních úředníků co nejdříve a nejrychleji byla skoncována.
Ctění pánové a dámy! Na nás tato stávka činí velmi divný dojem, a vrhá prapodivné světlo na ty pány, kteří tak často a tak důrazně mluví o pokrokových tendencích politiky tohoto státu a o sociálním cítění občanských vrstev tohoto národa. Velectění pánové, zdá se to býti preludiem k jednání o zákonu o závodních radách, neboť ve sporu bankovních úředníků s ústavy nejde o mzdové požadavky, nejde o přídavky, o peníze, jde pouze o prostou zásadu, má-li zaměstnanec ústavu jehož on jest duší, jehož on jest, řekl bych, hybnou pákou a jenž sám z ústavu dělá to, čím ústav je, běží o to, má-li právo, aby sám o svých záležitostech nikoliv suverenně rozhodoval, ale spolu s těmi rozhodoval, jímž moc peněz dává do rukou moc nad ními samotnými.
Velectění pánové a dámy! Tedy jde v celku o nepatrné právo účasti zaměstnanců bankovních ústavů ve správě pokud se týče personálních záležitostí zaměstnanectva, a výslovně v návrhu nové služební pragmatiky jest řečeno, že v případě, když se nedohodne ředitelství s důvěrníky bankovního zaměstnanectva, rozhodne spor správní rada. Tedy správní rada ústavu má právo, aby ve všech sporných případech sama rozhodovala, a nelze tedy mluviti o bolševismu, nejsou oprávněny výkřiky, které jsme zde před několika okamžiky slyšeli, když se jednalo o to, má-li se o této těžké pohromě našeho hospodářského života zde mluviti či nikoli.
Tedy požadavky bankovního úřednictva nejsou přemrštěny. Účast zaměstnanectva při jednáních o jejich vlastních záležitostech není bolševismem, není ohrožením ústavu, naopak jest požadavkem ekonomie a spravedlnosti, požadavkem, který se stanoviska vkladatelů a se stanoviska prospěchu všech, jichž existence a zájem jsou odvisly od ústavů, jistě se jen doporučuje. A pokud se týče druhého požadavku sporného, zrušení služebního poměru, peněžní ústavy u nás jsou ústavy akciovými, tady ta soukromá iniciativa vlastníka, na kterou se pánové z liberálních kruhů tak často odvolávají, nepadá vůbec na váhu. Tu iniciativu zde dávají ti prostí, neznámí zaměstnanci, kterým se upírá prosté lidské právo, a pro peníze, pro úspěch a slávu přicházejí si pánové ze správních rad, řiditelství zejména ku konci roku. (Výborně! Potlesk.)
A tito zaměstnanci, kteří jsou duší ústavu, kteří jsou, řekl bych, hybnou silou našeho hospodářského života - jen uvažme čím jest u nás finanční kapitál, jaká jest jeho organisace a jeho moc - tito zaměstnanci jsou dnes propouštěni ze zaměstnání jako služky, jsou propouštěni bez jakékoliv příčiny, bez jakéhokoliv vážnějšího uvažování pouze podle toho, podle libovůle správního rady nebo jak se ředitelství samému uzdá. V tomto směru žádají bankovní zaměstnanci ochranu svých lidských práv a existence svých rodin. A pouze o tyto dva požadavky jim jde a o nic více. A to že je bolševismem? To že je ohrožením ústavů?
Vzpomínám si, že s tohoto místa při debatě o stávce lékařů v nemocenských pokladnách velectěný pan dr. Hajn velmi vážně se ptal, jak to přijde, že lékaři v nemocenských pokladnách německých správ mají již to, co žádali lékaři čeští na nemocenských pokladnách českých?
Táži se stejně, ale oprávněněji, proč že české banky odpírají svému zaměstnanectvu to, co již banky německé svému zaměstnanectvu dávno před půl druhým rokem přiznaly?
Otázka účasti zaměstnanectva bank při rozhodování o jejich vlastních personálních záležitostech jest pouze malou částí toho, co ve směru kontroly finančního kapitálu a jeho činnosti bude nutno s velkým důrazem žádat. Rozvoj bankovního kapitálu a bankovnictví u nás od převratu jest přímo amerikánský. Před válkou měli jsme jistě hodně ústavů, ale celkový jejich provozovací kapitál byl velmi nepatrný. Dnes však po necelých třech létech samostatného státního života, kdy třída buržoasní užívá státní moci a svého vlivu ve státě k posílení svých hospodářských zájmů, ukazují naše banky vzrůst a rozvoj přímo úžasný. Jen 16 bank českých má dnes 1.115,000.000 korun akciového kapitálu plně splaceného a těchto 16 bank za loňský rok vyplatilo na čistém zisku svým akcionářům a správním radům přes 180 mil. korun!
Kdo ví, co jest dnes organisace finančního kapitálu, kdo ví, jak dnes finanční kapitál zasahuje do života hospodářského a politického každého jednotlivce, každé korporace, nechť státu nebo obce, okresu atd., všech nás musí se ptát sama sebe, má-li tato strašlivá moc finanční zůstati i na dále anonymní, nekontrolovaná, má-li zůstati i na dále v rozporu se sociálními potřebami lidu a zájmy společnosti. (Výborně!)
Vezměte jen do ruky zprávy peněžního ústavu jako jest Moravská agrární a průmyslová banka. Velectěný pan předsedající kol. dr. Hruban promine, jestliže právě tuto beru na řadu. Není to nijak namířeno proti němu, třeba že sedí ve správní radě této banky, což není v žádné souvislosti s tím, jak se bránil, aby o této věci se dnes nedebatovalo. (Slyšte!)
Moravská agrární a průmyslová banka zúčastnila se v r. 1920 zakládání nebo dotování či přeměny celé spousty nejrozličnějších průmyslových podniků. Je tu rolnický cukrovar v Němčicích, cukrovar v Libňovsi, zde je továrna na orientální cukrovinky a čokoládu, je tu drožďárna, akciový pivovar, sladovny atd. atd. Vezměte jednu za druhou z našich bank a užasnete, v jakých rukou nalézá se naše průmyslové a obchodní podnikání. Ty firmy na našich průmyslových podnicích jsou anonymní, za nimi se skrývá bankovní kapitál, za nimi se skrývá naše vysoká finanční organisace a tato organisace nikým nekontrolovaná, tato organisace v rukou jednotlivců, tato organisace v rukou lidí, kteří z pravidla až v poslední řadě mají zájem celku a obecný na zřeteli, tato organisace jistě vyžaduje, aby v této věci nastalo již jednou zdravější nazírání a organisace ta přizpůsobena sociálním potřebám doby.
Velectění pánové a dámy! Jest to důležitost bankovnictví, jeho síla, jeho vliv, co vyžaduje neodbytně, aby se hra této moci neděla za zavřenými dveřmi v přítmí ředitelských kabinetů, v přítmí kabinetů správních rad, nýbrž aby se děla za plného světla a za účastenství všech těch, jichž se týče a o jichž existenci se tu hraje.
Požadavky bankovních zaměstnanců necílí pouze k prospěchu jich samých, nýbrž i ku prospěchu bezpočetných vkladatelů, kteří nejsou vždycky zámožní, kteří jsou také chudí a kteří mají zájem na tom, aby měli jistotu, že se s jejich kapitálem hospodaří náležitě a neuvádí se zbytečně do nebezpečenství.
Tu se táži vzhledem k důležitosti předmětu, o který jde, co stát až dosud učinil, aby neblahý tento spor byl odklizen? Podle našeho vědomí neučinila státní správa v této věci dosud nic jiného, než že posílá stávkokaze a policajty na stávkující zřízence a úředníky.
To takto dále nejde. Státní správa má povinnost, aby tento neblahý spor již se stanoviska státních zájmů snažila se co nejrychleji zlikvidovati. Jsem přesvědčen, kdyby na místě úřednické vlády seděla zde vláda parlamentární, že tento spor dávno již byl by zlikvidován. Je na čase, aby se tu stala změna. Jinak náš hospodářský život bude co chvíli rozrušován případy podobnými a ruinován neschopností a možná také nedostatkem zájmu a nepochopením svých vlastních povinností na vládních lavicích.
Jest nejvýše nutno, aby spor bankovního úřednictva byl urovnán. Vláda má povinnost, aby zasáhla, a jestliže banky nechtějí býti povolny, jestli banky nechtějí, aby tento spor po právu a spravedlnosti se vyřídil, pak má snad stát po ruce dosti prostředků, aby nepovolné donutil k povolnosti.
Končím toto stručné prohlášení
tím, že naše strana, vědoma jsouc si toho, o jak důležitý zájem
tu jde, učiní všechno, všechen svůj vliv vynaloží, aby tento neblahý
spor zakročením všech povolaných činitelů co nejdříve a nejrychleji
byl zlikvidován. Je to také v zájmu vás, pánové, kteří jste se
debatě o tomto předmětě tolik bránili. Jestliže váš zájem osobní
tak nekáže, káže tak zájem těch, kteří vás sem vyslali, a jsem
přesvědčen, že vám budou jen povděčni, když to břímě, které dnes
spočívá na našem hospodářském životě, stávka v bankovních ústavech,
co nejdříve společným zasažením vlády a těch, kteří mají smysl
pro právo a spravedlnost, bude odklizeno. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Přerušuji rozpravu o naléhavých interpelacích, které právě projednáváme, a přikročím k ukončení schůze.
Usnesli jsme se již na prodloužení lhůty výboru zásobovacímu k podání zprávy o nařízení vládním ze dne 30. června 1921 o uvolnění a hospodaření sklizní z roku 1921.
Týž výbor se usnesl, aby vládní návrh o zabezpečení výživy a zemědělské výroby (tisk 1547) přikázán byl také výboru sociálně-politickému.
Kdo s tím souhlasí, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Je přijato. Stane se.
Dovolenou pro dnešní schůzi udělil jsem posl. Malypetrovi, a posl. dr. Dérerovi z rodinných důvodů.
Pan posl. Hampl omlouvá se churavostí na 4 týdny a předložil lékařské vysvědčení.