Komunista v Německu je naprosto něco jiného než komunista směru Šmeralova. Co je tento komunismus českého dělnictva? Je to oposice proti ministerialismu, proti koaliční politice českých sociálních demokratů, je to reakce proti zfalšování socialistické myšlenky stranou národně - sociální, reakce proti součinnosti sociální demokracie se stranami měšťáckými. A tato oposiční dělnická strana, ta je zcela něco jiného než zásadní komunisté směru Leninova.
Strana, jejíž vůdcové, aniž bych se chtěl dotknouti Šmerala - jmenuji to jméno jen, protože je typem, jenž již za starého Rakouska v dělnickém hnutí byl a jenž zůstal v Československé republice - strana, jejíž vůdcové jsou toho rázu Šmeralova, není stranou revoluční, jež je s to, aby tento stát zvrátila. Tato strana praví ve své vlastní interpelaci na jednom místě: "Na Slovensku je lid trpělivý, avšak násilnostmi četníků, kterých se - ovšem jen část vás - na prospěch maďarských statkářů a nájemců dopouštíte, je vážně ohrožena dobrá pověst státu." (Smích.) Vážené dámy a pánové! My němečtí sociální demokraté nevystupujeme jen právě proti maďarským statkářům, nýbrž proti všem statkářům, i proti československým, a nemáme naprosto žádných obav o ohrožení dobré pověsti tohoto státu.
Kdyby tedy vláda byla dala místo jen několika politickým úvahám, kdyby byla vláda i se svého stanoviska trochu správně věci pozorovala, nebylo k tomu třeba mnoho bystrosti, politické moudrosti a prozíravosti, aby existenci komunistické strany v českém proletariátu v souvislosti s událostmi prosincovými tak odhadovala a vážila, jak to odpovídá podstatě této strany a mocenským poměrům v tomto státě.
A kdyby se to bylo stalo, kdyby úřednická vláda, jež si přec nebude činit nárok na to, aby se při svých skutcích dala vésti velikými politickými hledisky, kdyby to tato vláda, za kterou přece stojí "pětka", jejímiž rádci jsou rozpočtové strany, strany většiny, političtí režiséři této sněmovny, kdyby tato vláda to byla uvážila, co by jí tyto byly musely učiniti pochopitelným, pak by byla poznala, že nelze velkého hnutí zdolat methodami jí užitými. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
My, to chci ještě krátce říci, než se obrátím k rozpravě o interpelaci, my němečtí sociální demokraté nedáme se nésti okamžitou náladou, protože jsou nám jasny naše zásady, neděláme komunismu ústupků, necouváme před žádnými frázemi, stavíme se s nasazením své popularity proti oné agitaci, jež se vede v německém proletariátu, aby vehnala massy německého proletariátu do nesocialistické politiky, do taktiky pučů. A jako my v celku, ne s knutou v ruce, nýbrž duchovními zbraněmi doufáme vésti s úspěchem boj proti komunistické straně, protože věříme, že jest naší povinností v zájmu dělníků působiti tak k vítězství socialismu, odmítli jsme samozřejmě také prosincovou stávku. Odmítli jsme ji, protože předně namířena byla proti části českého proletariátu, rozpoutala se ve sporu o Lidový dům, protože byla vedena bez dohody se zodpovědnými činiteli německého dělnictva, krátce, protože prosincová stávka měla všecky známky pučové stávky. Jsme přesvědčeni, že naše stanovisko proti prosincové stávce bylo ve velkých massách německých dělníků pochopeno a schváleno, jak nám pozdější události, jmenovitě poslední slavná akce 14. července, daly za pravdu. Mezi proletariátem se ukazuje, myslím, že mohu to říci, probuzení německých dělníků tam, kde se dali chytiti komunistickou frází. Dámy a pánové, ježto jsme zavrhli prosincovou stávku, protože nenecháme postaviti dělníky pod diktát menšiny, neznamená to ovšem, že zásadně snad zavrhujeme všeobecnou stávku; jsme spíše toho mínění, že proletariátu v tomto státě může býti pomoženo jen tím, jestliže všecky odbory a politické strany, jestliže všichni dělníci, stojící na půdě třídního boje a mající za cíl socialismus, spojí se přece k akci a jestliže takový celek, takové sloučení veškerého proletariátu, rozhodne se generální stávkou, jež je posledním prostředkem, přivoditi snad veliké hospodářské rozhodnutí.
Nezavrhujeme tedy naprosto methodu generální stávky, jestliže jsme byli povinni postaviti se vší mocí proti prosincové stávce a jsme-li hotovi i v budoucnosti postaviti se se vší energií proti tomu, kdykoli bude činěn pokus přivoditi v proletariátu pučové dílčí akce. Můžeme se staviti jakkoli ke komunistické straně, vláda svým chováním při prosincové stávce a následujícími událostmi ukázala, že jednala bez jakéhokoli politického rozumu. A byť i nám dnes p. ministr vnitra uvedl některá data, aby dokázal, že údaje v interpelaci, zvláště o událostech na Slovensku, nejsou správny, vláda, jež ještě dnes musí ovládati Slovensko výminečným stavem, nezaslouží důvěry sněmovny. Poukazuji na okřídlené slovo, že výminečným stavem může vládnouti každý osel. Na tom Slovensku musí býti zvláštní poměry, jichž, bohužel, z vlastního názoru neznám, avšak možno si přece do jisté míry dovoliti usuzovati ze souhlasných zpráv. Jak se zdá, je to na Slovensku tak, jako to bylo kdysi v Haliči, jako bylo za doby carismu v jistých guberniích Ruska.
Máte na Slovensku velmi mnoho dobrých vlastenců, avšak tito vlastenci dají si pravděpodobně své vlastenectví velmi draze platiti. (Souhlas na levici.) Žádají, aby jim na Slovensku bylo především ponecháno bezuzdné vykořisťování dělnictva. Vysoká vláda Československého státu má zřejmě tento názor: Jen když můžeme na Slovensku provésti svůj způsob pokojné assimilace, dosáhnouti vrchní vrstvy vzdělanců a druhé vrstvy tak zvaných loyálních státních občanů! Za to, že dělají služby náhončích, že jsou politickými nádeníky centralismu, mohou si politicky a hospodářsky na Slovensku řáditi, jak za dobré uznají. To jsme viděli nejen při potlačení komunistických kravalů. Zabývají jsme se již častěji přece takovými událostmi na Slovensku. Je to jen maličkost, co stojí v interpelaci o obtěžování kolegy Hlinky. Je to jen symptom toho, že tam je jakýsi výjimečný stav, že se správa vede a vládne za zvláštních poměrů. A co se vlastně vše vůbec přihodilo v prosinci? Československá republika je již zvyklá na zcela jiné kravaly. Když tak vyrukují pražští Sokolové, jestliže páni nacionalisté v Praze drancují v ulicích, to ještě nikdy neměl pan ministerský předseda tak na spěch se zakročením úřadů. (Souhlas na levici.) Když na příklad napadáni byli Němci v Praze nebo německé Zemské divadlo, byla sice také uvedena v pohyb právní mašinerie, my však víme příliš dobře, jak je zařízeno působení tohoto ústrojí. Stát, který ve svých počátcích myslí, že může se udržeti jen tím, jestliže bude stigmatisovati část svého dělnictva jako velezrádce, jenž si myslí jen, že může utvrditi svou autoritu, hledá-li tu a tam zločince, kteří hrozí uvésti tento stát v nebezpečí a povaliti, takový stát musí státi na velmi prohnilé a kolísavé půdě. Musíte vytáhnouti nejstarší paragrafy, uvésti v pohyb ten nejstarší policejní aparát, abyste jen poněkud mohli obstáti před touto sněmovnou při obhajování svých opatření při prosincových událostech. Svým chováním dosáhli jste především toho, že jste nejen komunistickým dělníkům, nýbrž veškerému dělnictvu učinili jasným: stát je se všemi svými zařízeními mocenským prostředkem majetné třídy. A od událostí prosincových, jež naprosto nechci schvalovati, jež, jak myslím, měly škodlivý vliv na dělnické hnutí, od těchto událostí bylo zřejmo, proč vydáváme miliardy na militarismus. (Souhlas na levici.)
Způsob, jak vláda bojovala proti těmto politickým demonstracím, ukazuje rozdíl mezi námi a jinými státy, ve kterých by se snad bylo soudilo zcela jinak. Vzpomínám tu na anglického soudce, jenž řekl anarchistovi, který chtěl přivoditi pád státu: "Jste osvobozen, jděte a zvraťte stát." Tak liberální názor, takové politické pozorování poměrů nebylo by nikterak mohlo přivésti vládu k tomu, aby pracovala oněmi zaostalými prostředky policejního státu. Mluvím však nejen o tom, že političtí úředníci, četnictvo, byli uvedeni v pohyb při událostech, které by se byly daly vyříditi několika rozumnými slovy se strany úředníků a důvěrníků. Obracím se nejen proti zneužití státního aparátu, nýbrž především - prohlášení pana ministra spravedlnosti, jež nám dnes podal, je nedostačující - proti tomu, že k boji proti jedné politické straně a na prospěch jiných politických stran právní půda tohoto státu se podrývá a podkopává. (Souhlas na levici.) Neboť chce-li nám pan ministr spravedlnosti vážně namluviti, že jste chtěli hájiti komunisty, když jste je vyňali z působnosti soudů porotních a postavili je před soud výjimečný, nesmí zapomenouti, že je velmi nebezpečno pro právní vědomí a pro právní morálku národa, jestliže ve chvíli, kdy mají platiti ústavou zaručená zařízení v dobách politicky pohnutých, soudy prvotní se ruší.
Tím jste také opětně jasně a úplně zřetelně všemu lidu ukázali, že i právní zřízení tohoto státu, právní základy, při každé příležitosti jsou vámi zviklávány, hodí-li se to potřebě vládnoucích zde tříd a stran. Zodpovědnost za rozsudky porotních soudů byli byste mohli klidně přenechati porotcům. Avšak potlačovati toto zařízení, jež opravdu není obzvláště liberální nebo dokonce revolucionářské, tento nejprostší lidový soud ve chvíli, kdy ho má býti v demokratickém a ústavním smyslu použito, to, dámy a pánové, ukazuje jen, že vám byla i justice nástrojem v politickém boji. Nyní je to přirozeně tak, že by bylo zcela pochybené, kdybyste chtěli za všechny ty věci udělati zodpovědnou pouze vládu pánů úředníků. Pan ministr spravedlnosti prohlašuje, že se právě ve slavné vládě uvažuje, zda mají býti zrušena výjimečná opatření na Slovensku. Myslím, že je k tomu nejvýše na čase a že si vláda měla pospíšiti se svými úvahami. Vždyť výminečný stav na Slovensku je skvrnou hanby na tomto státě (Souhlas na levici.) a vláda, jež potřebuje tak dlouhé doby, aby to uvážila, dokazuje, že na Slovensku vládnou hospodářské a politické poměry, jež pravděpodobně znemožňují vůbec jiný způsob vlády.
A tak je ten výminečný stav netoliko útiskem a obtěžováním obyvatelstva, nýbrž - a to by měla vláda pochopiti - je především jiným také smutným a daleko široko viditelným znamením pro stav, v jakém je politický život na Slovensku a v jakém stavu navzájem nalézají se Slovensko a celý stát. Jako na posměch, jako žertem pravil nám pan ministr spravedlnosti, že svoboda tisku je zaručena ústavou. V posledních měsících zabavují státní návladní právě tak mnoho, jako v létech osmdesátých. Mohl bych sněmovně předložiti vylíčení o militarismu, jaké každý z nás již někde jednou proslovil, a které nyní bylo zabaveno. Prostá pozorování o základech státu zabavují se jako v nejčernější době předbřeznové. Ježto vláda nedovolí, aby platily základy práva, používá násilnicky svých správních činitelů, je pochopitelno, že drobní okresní pašové, lidé, kteří provádějí censuru - buď na pokyn nebo z vlastního velkorysélno popudu - pokoušejí se podle method minulého století potlačovati politická hnutí.
Vláda sama nemohla by přirozeně tak postupovati, ona nejedná z vlastní vůle, nýbrž jako vykonavatelka českých stran. A zde musím to vysloviti, vážené dámy a pánové, chápu české agrárníky, chápu to, že všechny strany na pravici této sněmovny methody vlády schvalují, že si jich přejí. Není to žádná poklona politickému rozvoji, politickému bystrozraku měšťáckých stran v českém národě, myslí-li si, že těmito methodami mohou odstraniti nějaké hnutí. Avšak z jejich třídního zájmu mohu to ještě chápati. Čemu však nemohu rozuměti, jest, že i česká sociální-demokracie souhlasí s touto methodou, že i česká sociální demokracie je toho názoru, že jen takovými methodami možno potírati a čeliti komunistické straně.
Nuže, to všechno nebylo by možné, kdyby vláda, opřena o starou koalici měšťáckých stran a českých sociálních demokratů, dále neprováděla tuto politiku. Jsem toho náhledu, že tímto chováním české sociální demokracie vždy více veliké massy českých dělníků jsou odcizovány politice, pro kterou je vlastně česká sociální demokracie míní získati.
A tak, vážené dámy a pánové, musíme si při pozorování událostí prosincových říci: Vaše působení je politicky pouze zlým roztrpčováním veškerého dělnictva, radikalisováním části jeho, vaším působením jest, že massy jasně vidí před sebou, že tento stát je orgánem kapitalistických tříd. (Potlesk na levici.) Tak se proti komunismu nebojuje! A tak chápu, že se komunisté především jiným obracejí proti ohavnému potupnému rozsudku, jako se každý mravný člověk musí stavěti proti rozsudkům brněnským, kde byli odsouzeni k 10 létům žaláře a kde takové argumenty, jako "útok proti státu", "velezráda" a tak dále musely býti hájeny, ač přece každý, zvláště v českém národě při jeho bohatých a pohnutých dějinách musí věděti, jaká darebná hra je prováděna s paragrafy velezrady se strany vládnoucích té které doby.
Nyní však hrála jistou úlohu i otázka amnestie. Interpelace sice výslovně o tom nemluví, nýbrž zadá okamžité propuštění uvězněných. V praxi může přece jíti pouze o amnestii. Myslím, že v této části má interpelace úplně pravdu. V interpelaci dovolávají se páni toho, že již byl dán slib, podle kterého se dostane obětem tohoto prosincového puče milosti, že bude jim trest prominut. Bohužel i tato otázka, která, jak myslím, není ničím jiným než odčiněním bezpráví, narovnáním ohnutého práva, i tato otázka snižuje se na politický obchod. Zřejmě má některý pán z "pětky" otázku amnestie v kapse, aby ji příležitostně vyměnil za obstrukci. Pravděpodobně si páni z většiny umínili, že předloží příležitostně akt milosti presidentu republiky k provedení, jakmile to z některých politických naléhavých důvodů budou považovati za účelné. A tak ukazuje celý způsob, jak již v pátek tato interpelace a jak prosincové události byly projednávány, docela jasně, že tento stát ovládán je hrstkou samovládců, pěti až šesti pohlaváry stran, kteří jsou politickými rádci této vlády a kteří s otázkami amnestie a základními právy národa politicky obchodují.
A proto, pánové, divím se tomu, že ostatní strany posuzují otázku stanoviska k této interpelaci jen se svého stranického hlediska. Co se dnes přihodí jedné politické straně, to může - theoreticky řečeno - postihnouti zítra národní demokraty, pozítří jiné strany, že se právo ohne, že se ústava zbaví platnosti, prospívá-li to stranické kampani. Strany v této sněmovně přezírají, že naprosto nejde o to, aby zachráněn byl ohrožený stát, nýbrž že při této rozpravě jde o to, zda vláda nebo ti, kdo stoji za vládou, jsou oprávněni užívati násilnicky státního stroje, snižovati justici na děvečku, slouží-li to určitým politickým cílům.
A proto, dámy a pánové, je zcela samozřejmo, že musíme se připojiti k požadavku, aby oběti mosteckého bezpráví byly podporovány. Pan ministerský předseda jmenoval již dva případy, ve kterých podpory byly dány. Bylo by jen třeba, aby také i všichni ostatní - jak známo, je to 7 mrtvých a 24 zraněných - byli vydatně podporováni. Ostatně mám radost, že alespoň již ve dvou případech - podle výroku pana ministerského předsedy - došlo k poukázání těchto částek. Pro oběti ze 4. března 1919 v Kadani, kteří tenkráte také byli zastřeleni českou soldateskou, nebyl ještě povolen ani haléř. Samozřejmě to mosteckým dělníkům přeji. Přece však bychom si přáli, aby také dělníkům německým, kteří 4. března na kadaňském náměstí ztratili život, konečně se dostalo odškodnění.
A tak, když bohužel nemohu se
již obrátiti k událostem mosteckým, řekl bych na konci pouze:
Pro každého, kdo politicky myslí, musí býti tyto prosincové události
výstražným příkladem. Musíme především uznati - a měli by to uznati
v prvé řadě ti pánové, kteří nesou zodpovědnost za tyto události
- že těchto method nesmí se již užívati. Nechcete-li svůj vlastní
stát, o který opravdu nemám obav, úplně podkopati, vydati v plen
anarchii, hrajete-li tak se spravedlností a správou, jako jste
to činili v prosinci, pak toho tento váš stát nadále nesnese,
a proto myslím, že můžete tyto truchlivé události, truchlivé především
pro státní správu, napraviti jen tak, dáte-li všem obětem vydatné
odškodnění, dáte-li všem obětem prosincových událostí ihned plnou
amnestii, a vezmete-li si především z toho poučení, že není možno
rozhodovati politické boje policií, nýbrž jen rozumem. (Souhlas
a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku panu poslanci Böhrovi.
Posl. Böhr (německy): Velectěné dámy a pánové! Předmětem interpelací právě projednávaných jsou politováníhodné události v Mostě, od nichž již uplynulo tolik měsíců, a žaloby komunistů. Hovořilo se již leccos o záležitostech souvisejících s Mostem v mnohých jednotlivostech. Nebudu se tím dlouho zdržovat, ani důsledky třídního boje vůbec a specielně třídního boje, který vychází se stanoviska materialistického podkladu. Já stojím přec podle programu křesťansko-sociálních názorů vůbec na stanovisku třídního smíru, protože všechny poctivé činné stavy jsou společenskému organismu nutny a proto má společnost hleděti na smíření, na vyplnění oprávněných požadavků každého poctivě činného stavu. Proto jest blahobyt každé společenské vrstvy, která jest organismu nutna, požadavkem, který má stát pro společnost splniti.
Podněty k projednávaným interpelacím jsou výrazy nespokojenosti a v posledních měsících došlo přec k velmi mnoha demonstracím z hospodářských, sociálních a kulturních důvodů. Parlamentu však se dostala příliš pozdě a příliš zřídka příležitost, aby byl ventilem, jímž by přišly k slovu v širokých kruzích lidu nahromaděné příčiny nespokojenosti a mohla býti zjednána zákonná odpomoc. Vzpomeňme si jen na mnohé demonstrace proti daním, při nichž došlo také bohužel často k zcela neočekávaným, zcela neodůvodněným útokům vojenských a jiných činitelů. Tyto demonstrace měly svůj dobrý důvod, jinak se nescházejí sta a tisíce lidí na tržištích, aby obětovali svůj drahocenný čas, to byly výkřiky nouze pro skutečně tísnivé věci. U živnostnictva se přece musí uvážiti, že má platiti v mnohých případech desetinásobně více než jiní, kteří mají rovněž tak veliký zajištěný důchod. Živnostnictvo při svém nejistém příjmu právě tak velikém má platiti až desetkrát více než jiní, kteří mají zajištěný příjem téže výše. Pak jest řada daňově-politických zákonů, jež se již ve skutečnosti dočista rovná konfiskaci, socialisaci. Proti tomu směřují tyto stížnosti a nespokojenost. K tomu by přišlo ještě mnoho jiných podnětů k nespokojenosti na německé straně, pro něž také došlo k demonstracím. Připomínám jen ony mnohé, jistě ne zvláště nutné, sokolské výlety demonstračního rázu v německých krajinách. Nuže, teď však se proslýchá v českých krajinách, že se tam nijak příznivě nehledí na mnohé ty drahé, nákladné hromadné výlety již se živnostenského stanoviska, protože se tím zanáší mnoho peněz do německých krajin. S tohoto stanoviska nepotřebovali bychom se my Němci vlastně naprosto nijak bránit.
Avšak jest ještě nahromaděno mnoho jiných stížností. Tak došlo na př. v Bilíně v severozápadních Čechách k násilnostem tím, že na náhlou výzvu tamní české menšiny v uhelném území byly veškeré německé uliční tabulky strženy a připevněna pouze výlučně česká označení ulic. Věc jest dosud ve stadiu úředního šetření a nechci se proto tím déle zdržovati. Avšak když ve městě Bilíně, kde před asi 50 lety, kdy já jsem byl ještě malým hochem, ještě všechno bylo ryze německé jako vůbec krajina tohoto uhelného území, když nyní jest tam 30% jinojazyčných občanů, v celém bilínském soudním okrese 27%, pak skutečně není vůbec důvodu všechny německé uliční tabulky strhati a vyvěsiti pouze české. Kdybychom my Němci byli tak horkokrevní, jak tomu jest asi u české a slovenské krve, pak by se byly již staly zcela jiné věci, než jakých se snad lze beztak obávati. Já doufám, že úřady ještě zakročí a uplatní v čas právní požadavky Němců, neboť "také Němci vzkypí krev", praví se, jak známo, v jedné básni. Nuže, stížností jest ještě nadmíru mnoho ve velmi mnohých jiných věcech. Také hluboko dole na Slovensku vznikají stížnosti. Pouze o jedné tamní kulturní stížnosti se chci zmíniti. Slováci si stěžují, že jim byly odňaty od 28. října 1918 ne méně, než 24 konfesionelní střední školy.
To jsou výkřiky nouze obyvatelstva, jež na tom lpí, poněvadž nalézá výraz svého vnitřního přesvědčení právě v těchto ústavech. Tyto ústavy byly kdysi pod maďarským panstvím. Bylo dlužno přece býti právě tak liberálním, jako byli lidé a vlády, které se kdysi potíraly jako neliberální a nečasové. Měl bych se zde také ještě zmíniti o mnohých žalobách v oboru našeho německého školství, pro něž jste již zažili také velké schůze a demonstrace. Chci přes ně přejíti, avšak rád bych přednesl jednu malou stížnost, to jest stížnost také velmi důležitou, již zasahuje hluboce do řad činitelů, jež jste vy tak hojně, já myslím příliš hojně povolávali za strážce pořádku; jsou to vojenské kruhy. V posádkách vzbudilo nejen mezi německými vojáky, nýbrž také mezi českými a slovenskými vojáky nespokojenost, když ke dni Husovu 6. července bylo vydáno vysoké nařízení, že se musí konati slavnost v kasárnách a posádkách a že byli lidé nuceni i když ne rozkazem, avšak výslovně naléhavou výzvou a přáním se shora k náboženským slavnostem československého duchovenstva, tedy nové husitské církve. Nuže, velmi otevřené slovo v této věci. Pokládám tuto Husovu slavnost, která se zanáší i do vojenských kruhů povolaných k pořádku, jež stát stojí tolik miliard, příliš miliard, za krajně pochybenou. Neboť bludná učeni mistra Husa obsahují jak známo také větu, že lidé nejsou povinni poslouchati všech těch představených, o nichž jest domnění, že jsou ve stavu nemilosti nebo smrtelného hříchu. Představte si teď tento subjektivní úsudek jako všeobecné měřítko, pak nebylo by přec třeba poslouchati, a domnívá-li se někdo o někom, že jest hříšník, pak by mohl každý od nejvyšších vrcholků až k poslednímu dole dělati, co by chtěl, žák proti učiteli, úředník proti představenému a pomyslete, když by jednou byla dána poslušnosti výpověď podřízeným úředníkem představenému, jaké nesnáze a jaké neštěstí může takové počínání a požadavky vyvolati. To jsou myšlenky, jež mohou otřásti každým státem.
Neboť stát potřebuje autority, v onom bludném učení mistra Jana Husa jest však podkopání každé autority; tu se odřezává větev, na níž sedí nositelé nějaké autority, ať jde při tom o presidenta a důstojníky, o úředníky a učitele až dolů k autoritě rodičů. Taková nesprávná věta může vésti k zničení všeho pořádku. Toto málo u příležitosti stížností z kasáren a posádek.
Příčiny nespokojenosti nesmí se odbýti pouhými hesly, nýbrž dlužno je jasně posuzovati a o nich uvažovati. Nespokojenost v mnohých směrech byla přec také podnětem k oněm událostem, o nichž se dnes jedná. Ještě dnes dělají se laskominy velmi mnoho lidem v našem národě a v jiných národech tohoto státu. Vezměte si jen pozemkovou reformu, rozdělení a odnětí usedlostí, neznamená to dělat laskominy, když teď stavební družstva nemohou stavěti ani malých domků? Jak je zde možno odníti tisíce pozemků a zříditi nutná obydlí, stáje a stodoly? Neznamená to: dělat laskominy? Povlovně přijde vystřízlivění a stoupající nespokojenost s takovými polovičatostmi; není tím tedy naprosto ničeho učiněno. Takovými opatřeními dostává se pořádek na nakloněnou plochu a ta vede dolů.
Také před tím usnesený zákon o pojištění v nezaměstnanosti jest polovičatost. Od nás bylo podáno mnoho zlepšovacích návrhů, byly odmítnuty, protože se snad v nich spatřovalo zdržování zákona. Praví se tam v jednom paragrafu, že dříve jest nutný souhlas dvou ministerstev. To jest také věc, jež dnes nebo pozítří znemožní praktikování zákona. Jest nezbytno, aby byla dělnictvu přiznána nutná zlepšení. Krásnými sliby však jsou všechny naše výdělečné stavy a poplatníci dělníkem počínaje až nahoru k úředníku a továrníku již dlouho, dlouho konejšeny. Neměli by se ve všech požadavcích a demonstracích hned vidět nepřátelé pořádku. Já myslím, že v našem veřejném životě vůbec nejsou vždy nepřáteli státu a nepřáteli vnitřního pořádku ti, kteří říkají "videant consules", nýbrž ti, kteří toto "videant consules" vždycky přeslechnou, kteří přes nouzi o bavlnu mají, bohužel, vždycky uši zacpány vatou, třebas je dnes vata tak drahá a tak vzácná.
Proto by měla tato interpelace
a jednání, jež teď vedeme, rozšířiti oči a otevříti uši. Neměl
by se přehlížeti výraz lidové vůle, žaloby lidu, neboť jest lépe
zavčas se starat a pečovat, než potom naříkat; když dítě spadlo
do studny, jest příliš pozdě studni zakrývati. Proto jest lépe,
neházeti se jmény jako nepřítel státu a nepřítel pořádku, když
se nepřítel státu hledá ve slovech. Kdo vlastně provádí vnitřní
sabotáž, kdo vlastně sype písek do koleček státního stroje, to
nejsme my, kteří vykonáváme oprávněnou kritiku, nýbrž ona místa,
jež tuto oprávněnou kritiku přeslýchají. Naproti tomu je třeba,
aby mnoho sociálního oleje vtékalo do státního stroje, aby kolečka
přestala vrzat. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku posl. Špačkovi.
Posl. Špaček: Slavná sněmovno! Jménem naší strany chci říci jen několik poznámek, které budou většinou jen vzpomínkovou paralelou na poměry u nás a na poměry v Rusku, jak jsem je sám na vlastní kůži poznal. Dovolte mně však ze začátku abych řekl, že by bylo velmi lákavé, abych z té okolnosti, že všechny německé strany bez rozdílu velmi energicky a s velkou vervou stojí za interpelacemi, které většinou ani nebyly jimi podány, odvozoval pro sebe již na základě našich historických a literárních dokumentů poučku, že jest mojí samozřejmou povinností býti zcela opačného mínění než jsou tito pánové, kteří takovým emfatickým způsobem vidí v našem státě a v jeho výkonné moci, ať jest to četnictvo, ať jest to soud, ať jest to státní zastupitelstvo, jen projevy nejhrubší absolutistické brutality a násilí. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Drazí přátelé! Je to první náš, řekl bych, literární historik, totiž historik, jehož dílo jest jedním z prvních našich literárních dokumentů, známý vám rytíř Dalimil, který ve svém historickém říkání začíná slovy: "Spíše se had na ledu shřeje, než-li Němec Čechu přeje." Mně se zdá, že tuto povídku Dalimilovu měli bychom my Čechové míti všichni na zřeteli vždycky, když pánové s německé strany staví se advokáty čistého lidství, čistého práva a vysokých ideálů humanity atd. (Výborně!) Jestliže se to zdálo - a musilo zdáti každému komické u nás, kdo znal německé pány před válkou, tož tím spíše se to musí zdáti komické nyní, když nejen my, nýbrž celý opravdu civilisovaný a kulturní svět přišel k tomu názoru na němectví a Němce, jaký my jsme měli již před válkou. Skutečné právo, skutečná humanita a skutečná úcta k zákonu je u nás Čechů, Slovanů a jiných národů evropských dnes, zdá se mne, daleko v lepších rukou, než tomu bylo a jest u Němců a tudíž jejich horlení pro zákonnost, právní cit a pořádek atd. u nás nebo jejich výtky našemu státu z takového nekulturního běsnění policejního, četnického, státně-návladnického atd. může nás dojímat jen velmi nepatrně. (Posl. dr. Juriga: Máte teraz více žandarmů než za Rakúska!) Zdá se mně, pane kolego Jurigo, že vy jste ty četníky měli zrovna tak v Uhrách, v Maďarsku. Sám dobře pamatujete z vězení ve Vácově nebo Vesprimu, jaké byly poměry. A tenkrát, zdá se mi, nebyl jste ani tak výbojný proti tomu režimu jako jste teď. (Výborně!)
Ale dovolte, vzácní přátelé, abych jen několika slovy zmínil se o jedné interpelaci, která také tvoří předmět našeho jednání. Jest to interpelace týkající se náhrad obětí po výtržnostech v Mostě. Jest samozřejmo, že naše strana hluboce lituje těchto případů veřejných výtržností, hromadných projevů, které mají původně tendenci politickou, ale které velmi snadno, právě vzhledem k známému zákonu o duši davu, zvrhují se v násilnosti konkretní a musí býti podle konkretních norem trestního zákona posuzovány. Jest samozřejmo, že naše strana takové případy obětí, které z těchto konfliktů massy s právním řádem vznikají, hluboce lituje a ze tudíž samozřejmě bude souhlasiti s názory všech pánů předřečníků, pokud měli na zřeteli případně slušnou zásadu, odčiniti eventuelně i výkon práva na těch, kteří z tohoto výkonu práva mají morální a hlavně materielní škodu.