Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Ministr spravedlnosti dr. Popelka (pokračuje): V ohledu tom mají strany právo dovolávati se rozhodnutí soudů, činiti námitky, a jestliže tyto námitky jsou podle náhledu neodvislých soudů opodstatněny, pak konfiskační nález se zruší. Pokud konfiskace ty jsou potvrzeny neodvislými soudy, nemůže nikdo žádati, aby justiční správa rušivě do toho zasahovala a dopustila se porušení v ústavě zaručené neodvislostí soudců.
Svoboda tisku je zaručena samotnou ústavou a vláda ji zachovává, používajíc jen tam, kde toho vyžaduje nezbytně veřejný zájem, zákonem stanovených prostředků ku potlačení zneužití této svobody. (Hlas: Aspoň dvakrát denně, ráno a v poledne!) Čím častěji se zákona zneužívá, tím častěji musí nastati náprava podle zákona.
Problém zrušení trestu smrti není v nejmenší souvislosti s trestním stíháním pro násilnosti prosincové, když přece ani v jediném případě nebyl vynesen rozsudek smrti.
Domluvil jsem! (Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo si dále vyžádal
pan ministerský předseda a ministr vnitra Černý.
Ministerský předseda Černý: Slavná sněmovno! Pokud přichází v interpelaci, o které mluvil nyní právě pan ministr spravedlnosti, v úvahu také resort ministerstva vnitra, dovoluji si na základě šetření, které vzhledem ke krátké době od podání interpelace nemohlo ovšem býti naprosto výstižné, sděliti toto:
K tvrzení, že se provádí ve všech částech republiky persekuce příslušníků komunistické strany nejrůznějším způsobem, jmenovitě vypovídáním z jednoho okresu do druhého, po případě, pokud jde o příslušníky státu cizího, vypovídáním z republiky, prohlašuji, že nebyl a není nikdo stíhán pro to, že jest příslušníkem komunistické strany. (Výkřik: Já vám dám, pane ministerský předsedo, důkazy!) Nikdo nebyl a nebude stíhán pro to, že by byl příslušníkem komunistické strany, nýbrž proto, že se dopustil některého trestního činu. (Výborně! Potlesk. - Různé výkřiky. - Předseda zvoní.)
K jednotlivým případům v interpelaci uvedeným sděluji podle soudního výměru toto:
Vyhoštění Josefa Šaršouna a jiných z Heřin. Městce týká se zvláštní interpelace pana posl. Tesky a soudr. o vypovídání občanů z obvodů politických správ, tisk 1974, jejíž obsah byl vyšetřen a na kterou odpovídám zvlášť. Ostatně byl nález okresní politické správy v Chrudimi ze dne 7. března 1921, č. 14986, kterým vypověděni byli z obvodu tohoto politického úřadu Jos. Šaršoun, Alois Žampa a František Kabeláč v Heřm. Městci podle § 2 zák. z 27. července 1871, č. 88 ř. z., pořadem práva zrušen. (Výkřik: Co to dalo vymáhání, než byl zrušen!) Byl zrušen a tím zákonu bylo jistě učiněno zadost. Ovšem, že bylo potřeba, aby proti prvnímu rozhodnutí byl podán rozklad resp. stížnost. To odpovídá úplně našim zákonům. Věc byla vyřízena čistě zákonným způsobem. (Hluk. - Předseda zvoní.)
Václav Bubeník byl politickou expositurou ve Vlašimi podle nařízení z 20. dubna 1854, čís. 96 ř. z., odsouzen na 14 dní do vězení, podal odvolání, o kterém dosud zemská správa politická nerozhodla. Že byl před tím udán trestnímu soudu, nevylučuje podle stávajících zákonů potrestání administrativní cestou.
Za stávky zemědělských dělníků
na Slovensku v dubnu 1921 - nikoli v březnu 1921... (Výkřiky.
Hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Min. předseda Černý (pokračuje):
... bylo podle zprávy pana ministra s plnou mocí pro správu
Slovenska splnomocněným ministrem úřadům a bezpečnostním orgánům
uloženo, aby zakročovaly jen proti těm osobám, které se dopustily
trestných činů. Stížnosti v jednotlivých případech, kdy bezpečnostní
orgány ve smyslu této direktivy zakročily, byly hned vyšetřovány.
(Hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Ministerský předseda Černý (pokračuje): Důraz byl vždy kladen na to, aby postup úřadů byl taktní a konciliantní. Geza Felcan byl podle trestního zákona - jak již pan ministr spravedlnosti sdělil - vzat do vyšetřovací vazby pro zločin vzpoury, rovněž tak Michal Greguška, kterému krom toho za vinu se kladou ještě jiné trestní činy, pobuřování a násilí.
Ve vazbě jest dosud dále Čimo Timo a Jan Szabados. Na Josefa Balogha z Lučence jest podána žaloba státním zastupitelstvím v Báňské Bystřici pro zločin podle § 172 a § 19 zák. čl. LXIII. z r. 1912. Rudolf Cagány byl z vyšetřovací vazby dne 27. června 1921 propuštěn a vyšetřován jest na svobodě.
Tvrzení pánů interpelantů, že za stávky zemědělských dělníků na Slovensku zatčeno bylo nejméně 1000 důvěrníků a dělníků, neodpovídá ani z daleka skutečnosti. Většina z těch, kteří se trestných činů dopustili, je vyšetřována na svobodné noze. K zatčení přikročeno bylo jen v těch případech, kde to podle ustanovení zákona bylo nařízeno.
Pokud se týče domněle nesprávného zakročení četnictva proti dělníkům, pokládám si za čest vzhledem k údajům interpelace sděliti, že všechny případy byly podrobeny přísnému vyšetření. Výsledek jeho podle zpráv příslušných úřadů je tento:
Dělník Jan Chovanec byl předveden na četnickou stanici ve Spančicích pro krádež slámy. Chovanec snažil se uniknouti, narazil však v běhu na pootevřené dveře v neosvětlené místnosti a udeřil se do hlavy. Podle lékařského dobrozdání rána na hlavě pochází od tupého předmětu. Chovanec tvrdí, že byl udeřen dlaní, ale pro správnost tohoto tvrzení není podle toho, co bylo vyšetřeno, ani nejmenšího podkladu, tím méně dokonce pro údaj v interpelaci uvedený, že byl Chovanec četnictvem do krve zbit.
Vyšetřování další se vede.
František Fečke ve Velkém Fedymeši pro podezření veřejného násilí měl býti dopraven 18. května do Bratislavy. Když byl veden obcí Velkým Fedymešem, byla četnická eskorta (2 muži), přepadena zástupem mužů Poněvadž zástup snažil se Fečka osvoboditi, tedy služební výkon četnictva zameziti, a ozbrojen byl motykami, vystřelil jeden z četníků ze své služební pušky; v tom však mu jeden muž skočil na záda a povalil ho k zemi, kde byl skopán a stlučen motykami. Pušku pustil teprve z ruky, když jej jeden z útočníků udeřil motykou do ruky. Druhý četník byl asi deseti muži obklopen, stlučen, škrcen a posléze taktéž odzbrojen. Puška, kterou pevně v ruce třímal, byla mu od řemene odříznuta, při čemž byl na ruce do krve zraněn. Při zápolení padly se strany četnictva ještě 2 rány. Raněn nebyl střelbou nikdo. Věc se dále vyšetřuje také v tom směru, zda se přivolaná posila četnická dopustila trestních činů v interpelaci jí za vinu kladených. Jest samozřejmo, že v případě zjištění sebe menších poklesků bude zakročeno proti vinníkům trestně i disciplinárně. Totéž platí také o případu obvinění četníka v Dolní Krupé. Týž jest vyšetřován u brigádního soudu v Bratislavě.
Spor o místnosti v dělnickém konsumu ve Svatém Mikuláši záleží v tom, že konsum chystal se o své újmě zabrati násilně místnosti hotelu "Černý orel", kde provozoval dosud hostinskou živnost Neumainn. (Posl. Bubník: Bezprávně!) Podle udělené koncese. (Posl. Bubník: Konsum měl zaplaceno nájemné napřed!) Soukromoprávní spor zde ovšem nerozhoduje. Zde rozhoduje veřejnoprávní předpis. Koncesi dotyčný měl.
Ve středu dne 18. května mělo dělnictvo důvěrnou schůzi, na níž se usneslo, že odpoledne mezi 4. a 5. hodinou se dostaví asi 10 dělníků do hotelu "Černý orel" a vystěhuje zařízení Neumannovy kavárny. Když pak došel pro konsum vagon mouky začalo ji dělnictvo skládati do hostince Neumannova. Na stížnost Neumannovu zabránilo četnictvo složení mouky v místnostech hostinských, načež obchodvedoucí dělnického konsumu prohlásil v krátké řeči k zástupu před konsumem se shromáždivšímu, že dělnictvo potřebuje místnosti Neumannovy pro konsum a že musí svoji vůli prosaditi mocí, že žid Neumann jest podporován hlavním slúžným. Při zmínce, že hlavní služný jest od židů podplacen, voláno bylo: "Zabte ho, rozpárejte mu břicho!"
Poněvadž mezi tím zástup vzrostl na 600 osob, povolán byl k udržení veřejného klidu a pořádku oddíl vojska, který náměstí vyklidil.
Račte mi, vážení pánové, dovoliti ke konci jen několik všeobecných slov k interpelaci pánů interpelantů. Vláda od svého povolání váží si samozřejmě všech ústavou zaručených občanských práv a svoboda je samozřejmě pevně odhodlána je nejen sama přesně zachovávati, nýbrž i je proti každému s celým důrazem hájiti, je prosta jakéhokoliv zaujetí proti kterékoliv třídě a národnosti a tudíž i vzdálena jakékoliv persekuce některé třídy a kterékoliv národnosti.
K naléhavé interpelaci pana posl. Blažka, Skaláka a soudr. o urychleném poskytnutí náhrady pozůstalým po usmrcených v Mostě dovoluji si odpověděti toto:
Otázka, pokud stát může tomu, kdo utrpěl škodu na majetku, životě nebo zdraví při výtržnostech buď od výtržníků nebo zakročením veřejné moci, přispěti k úhradě této škody, jest upravena zákonem ze dne 18. března 1920, čís. 187 Sb. z. a n. Podle tohoto zákona lze povoliti příspěvek k úhradě způsobené škody jen na žádost poškozeného. Státní příspěvek předpokládá dále, že poškozený byl způsobenou škodou na své hospodářské existenci ohrožen.
Z osob, které jako poškozené při politování hodných událostech v Mostě dne 14. prosince 1920 v této naléhavé interpelaci jsou uvedeny, zažádaly o státní příspěvek k úhradě jim způsobené:
pí. Anna Bubáková v Kopistech, vdova po zastřeleném horníku Al. Bubákovi,
pí. Hedvika Greinerová v Mostě, vdova po zastřeleném skláři Josefu Greinerovi,
pí. Kateřina Opltová v Chudeříně, matka zastřeleného horníka Tomáše Oplta,
pí. Marie Tropschuhová v Mostě, raněná, soukromnice,
pan Josef Cestr, pan Josef Vostatek, pan František Maleček, vesměs v Kopistech, ranění horníci a pan Karel Hendrych v Dol. Litvínově, raněný horník.
Všem těmto žádostem ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí vesměs vyhovělo a povolilo žadatelům podle návrhů komise složené ze znalců podle § 3 shora uvedeného zákona příspěvky s ohledem na rodinné, majetkové a výdělkové poměry, různě odstupňované, které obnášejí na příklad u vdovy pí. Anny Bubákové 12.000 Kč (Slyšte!) a u vdovy pí. Hedviky Greinerové 18.000 Kč.
Poněvadž, jak již podotknuto bylo, příspěvek státní k úhradě škody může býti podle § 2 zákona z 18. března 1920, č. 187 Sb. z. a n., povolen pouze na zvláštní žádost strany, nebylo lze ostatním osobám v interpelaci uvedeným poskytnouti takový příspěvek, ježto osoby tyto, jak tomu bylo u pozůstalých po Václavu Brémovi, Emilu Noskovi a Adolfu Štěpánkovi přes výslovné upozornění úřadů o příspěvek takový vůbec nežádaly. (Slyšte!)
Pokud by se ukázala v budoucnosti
nutnost poskytnouti podporu k výživě ostatním poškozeným, neuzavírá
se vláda od případu k případu blahovolně věc posuzovati a dotyčný
návrh učiniti. Tím jsem domluvil. (Potlesk. - Odpor
a výkřiky komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan kol. dr. Patejdl.
Posl. dr. Patejdl: Vážená
sněmovno! (Hluk. - Různé výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid. Slovo
má pan posl. dr. Patejdl. Prosím, aby se ujal slova.
Posl. dr. Patejdl (pokračuje): Naléhavá interpelace pánů poslanců Skaláka a soudr. o urychlení poskytnutí náhrady pozůstalým po obětech v Mostě, jakož i těžce tam zraněným urguje vlastně to, co již v měsíci prosinci bylo vyjednáno na základě intervence posl. Draxla, příslušníka strany naší, jakož i na základě intervence posl. Brožíka. Již tenkráte bylo slíbeno (Slyšte!) předsedou vlády, že bude poskytnuta náhrada, a jak jsme měli příležitost slyšet, tato náhrada, pokud byla žádána, byla dána.
Já chci jménem strany, jménem které mluvím, prostě konstatovati, že v této věci strana učinila již v prosinci svou povinnost, že, pokud náhrada poskytnuta nebyla, z důvodů lidskosti je pro poskytnutí této náhrady, a co můžeme konstatovati jest, že tato naléhavá interpelace, která přišla o 7 měsíců později (Slyšte!), jest skutečně, co se týče své naléhavosti dosti pochybná! (Tak jest!)
Při této příležitosti chci však upozorniti také na jinou věc, na oběti a na povinnost vlády k obětem zahraniční revoluce a pozůstalým po padlých legionářích (Výborně!), povinnost vlády oproti legionářským invalidům a legionářům nezaměstnaným, kteří do dnes jsou bez chleba a bez přístřeší. (Posl. Pik: A zastřeleným v Plzni 21. června 1918. Pozůstalým po šesti zastřelených nedostalo se ani krejcaru! Bylo to ještě za Rakouska a byly to děti!)
Vážené shromáždění! Jestliže uvážíme, že jsou vydány zákony, že existují platná nařízení, která zaručují přímo legionářům, která místa jim mají býti udělena, a jestliže uvážíme, že od doby vydání těchto zákonů do dnes 9 tisíc těchto ubožáků je bez chleba, tedy jistě musíte přiznati, že jest to úkaz nezdravý. Jistě tento zákonodárný sbor přizná, že jest povinností vlády, aby věnovala tomuto úkazu zvýšenou pozornost a aby se zde postarala o nápravu, neboť já konstatuji a musím konstatovati, že po této stránce naše administrativa své povinnosti nekonala a nekoná, že podané žádosti odsunuje nebo oddaluje a výsledek toho jest, že přes 9000 legionářů jest bez místa. (Slyšte!)
Chci při této příležitosti se zmíniti ještě o druhé věci. Byl zde již v předešlých schůzích - a také v této schůzi - učiněn útok na legionáře. V dnešní schůzi vytknuto bylo jim, že jsou pretoriány. Já nebudu polemisovati s podobnými výroky, prostě je odmítám a současně říkám, že obdivuji tu odvahu, že tito řečníci z aféry poslance dr. Baerana, kde legionáři byli napadeni, vyvozují důsledky ty, že mluví o utiskování německého národa. Legionáři nejsou pretoriány ve smyslu římském, legionáři vykonali svoje dílo za souhlasu a schválení celého národa (Výborně! Potlesk.) a jest jenom logické, jestliže tito legionáři mají a musejí míti zájem na vybudování a upevnění této republiky (Výborně!), na jejím pokroku. Jestliže v tomto smyslu nám vytýkají řečníci se strany německé, že jsme pretoriány, tedy k tomu my se hrdě hlásíme. Chtěl bych jen říci na tuto adresu: Pánové, zanechte útoků a nebudou se objevovati zjevy, kterých si v zájmu nutného soužití obou národností nepřejeme. (Výborně! Tak jest!)
Jiné povahy jest interpelace pánů interpelantů téže strany, kde poukazují na domnělé plánovité pronásledování dělnického, totiž komunistického hnutí v Československu. Chci poukázati hlavně na petit této interpelace. V prvém bodě domáhají se interpelanti toho, že vláda jest povinna propustiti na svobodu všechny pravoplatnými soudními rozsudky odsouzené. Nemusím snad poukazovati na to, že podobné formulování požadavků odporuje ústavě. Právo udíleti amnestii přísluší podle § 103 ústavy jedině hlavě tohoto státu. Jestliže interpelanti přes to svůj požadavek formulovali tak, že žádají, aby vláda propustila ty oběti prosincových revolucí, tedy tím nejen že jsou v odporu s právními názory o materielní moci pravoplatného rozsudku a s ústavou, nýbrž sahají i v práva presidenta republiky, která jsou mu v ústavě zaručena. (Výborně!) Chci poukázati na to, že tato formulace jest nemožná. A jestliže poukáži na to, že na tuto vadu byli páni interpelanti upozorněni, tedy musím vysloviti podiv nad tím, že při takto formulované interpelaci, při tomto petitu zůstali. (Slyšte! Tak jest!)
Nemusím snad říci, že nejsme proti amnestii, proti amnestii těch svedených, kteří jako šachové figurky sloužili pro cíle osob, kteří jako hráč ve skrytu jimi řídili podle promyšleného plánu. Nejsme proti tomu, aby těmto obětem byla udělena amnestie, ale chci konstatovati, že to bylo již před 2 měsíci, kdy zase členové naší strany v tomto smyslu interpelovali, aby amnestie udělena byla. Nechť tedy páni interpelanti to vezmou na vědomí a učiní kroky, aby amnestie byla provedena tak, jak provedena ve smyslu ústavy býti může. Třeba jíti přímo a rovně a ne oklikami.
Stejné povahy jest požadavek interpelantů, kteří žádají vládu, aby zrušila trest smrti. Jest přece všeobecně známo, že zrušení trestu smrti může býti docíleno pouze změnou trestního zákoníku. Tedy interpelanti mohou klidně podati iniciativní návrh na zrušení trestu smrti a já mohu prohlásiti za stranu, za kterou mám čest mluviti, že bude tento návrh podporovati již proto - a to chci zde konstatovati - že trest smrti od té doby, kdy existuje naše republika, nebyl vykonán. Tedy trest smrti u nás de facto neexistuje, a jestliže dojde ke zrušení trestu smrti v trestním zákoníku, potvrdí se tím prostě stav, který fakticky dávno existuje. Avšak chci poukázati na to, že zcela jiné jsou poměry v zemi, kde právě strana komunistická jest u vlády, a když uvážíme fakta, která nemohou býti vyvrácena, že od doby převratu bolševického v Rusku na statisíce lidí, mezi nimi většina dělnictva, bylo popraveno přečasto bez soudu, tedy můžeme prohlásiti, že by bylo jistě záhodno a že by pánové interpelanti získali si veliké zásluhy před kulturním světem, kdyby svůj návrh na zrušení trestu smrti podali před forem třetí internacionály. (Výborně!) Stejně tak, jestliže by před tímto forem hájili požadavek, že mají býti propuštěni z vězení statisíce příslušníků dělnických stran pronásledovaných socialistů, kteří žijí v těchto věznicích v takových poměrech, že jsou vydáni na smrt hladem.
Páni interpelanti domáhají se zrušení výjimečných opatření na Slovensku. Jsme zásadně pro zrušení výjimečných opatření všech, tedy zásadně byli bychom také pro zrušení těchto opatření, ale jde o to, zdali jsou splněny všechny předpoklady, abychom klidně, neohrožujíce stát, ke zrušení tomuto mohli přistoupiti. A tu když uvážíme, že přicházejí zprávy o organisovaném plánu na zničení veškeré úrody na Slovensku, když uvážíme, že iredentistická horečka na Slovensku dosud neminula, když uvážíme, že právě tam monarchistická agitace jest nejsilnější, když uvážíme, že poměry v obcích nejsou ještě konsolidovány, neboť volby do obcí nebyly provedeny, musíme potom přiznati, že tyto předpoklady splněny dosud nebyly.
Interpelanti žádají dále zrušení censury a zavedení svobody tisku. Svoboda tisku, jak již bylo sděleno se strany pana ministra spravedlnosti, v naší republice existuje a jest zaručena paragrafem 15 ústavy. Chci poukázat na to: V Rusku jak víme - a nemůže to býti vyvráceno - svoboda tisku rozumí se tak, že zakázán jest veškerý tisk všech stran, pokud to nejsou strany komunistické. Naproti tomu vidíme v naší republice, že listy strany komunistické stejně jako druhé vycházejí. Přiznávám, že dochází ke konfiskacím, ale jsem toho názoru, že páni interpelanti mají dosti možností, aby právními prostředky zjednali nápravu tam, kde konfiskace taková nebo censura byly by provedeny proti zákonu.
Páni interpelanti v důvodech svých interpelací vytýkají našim soudcům stranickost, že vlastně sloužili jako loutky, které vykonávaly příkazy shora. Kdo, vážení, měl příležitost seznati stav soudcovský, kdo měl příležitost sledovati jeho činnost, musí přiznat, že přes to bídné postavení, ve kterém stav soudcovský se nalézá, přes přetížení prací, zachoval si tento stav nezbytný charakter své existence, totiž svoji neodvislost, a musí odmítnouti výtku, která se mu činí, stejně jako výtku, která byla vyvrácena, jako by tito soudcové byli jednali na rozkaz shora.
Páni interpelanti mluví o plánovitém pronásledování strany komunistů v Československu. Bylo již ukázáno na to, jak dalece jejich tvrzení nejsou opodstatněna. Já chci poukázati jen k tomu, že kdežto v Rusku jediná komunistická strana jest dovolena, všechny ostatní jsou nelegální, v Československé republice všechny strany a také komunistická strana existuji legálně, konají své veřejné projevy, mají svůj tisk. Každodenní události nás přesvědčují o tom a povolení Olympiady federalistickým jednotám potvrzuje toto tvrzení dostatečně. Tedy tvrzení o tom plánovitém pronásledování strany komunistické, myslím, že odůvodněno není.
Jestliže jsem poukázal na poměry v Rusku, tedy nechci tím říci, že bychom chtěli právem retorse své jednání činiti závislým na tom, jak se zachovají komunisté v Rusku. My máme své názory a půjdeme svou cestou. Já chtěl jen ukázati na to, jak velký jest rozdíl v nazírání na tytéž předměty zásadní se strany komunistů v Československé republice a se strany komunistů v Rusku, nic více.
Abych shrnul, na konec chci říci:
Strana, za kterou mluvím, učinila se své strany všechno možné,
aby byl zmírněn osud těch svedených obětí prosincových bouří.
Strana tato není proti amnestii, naopak učinila se své strany
všechno, aby amnestie byla udělena. Strana ta však nemůže souhlasiti
s podanou interpelací, a to proto, poněvadž předně je toho názoru,
že i v politice se musí jíti přímo a bez oklik, upřímně a ne oklikou,
a za druhé poněvadž tato interpelace vykazuje tak zásadní vady
jak v petitu, tak v obsahu, že není možno, než býti proti této
interpelaci. Tím končím. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu
řečníku, jímž jest p. poslanec Čermak.
Poslanec Čermak (německy): Vážené dámy a pánové! Rozprava o předložené nám interpelaci o událostech prosincových dává nám příležitost k probrání temné kapitoly v nejnovějších politických dějinách tohoto státu: Slyšeli jsme dnes od vládního stolu, od pana ministra spravedlnosti a od pana ministra vnitra, vylíčení, jak se vláda k těmto událostem zachovala, jak je pojímá. I při některých řečnících, zvláště u pana řečníka, jenž bezprostředně přede mnou mluvil, mohli jsme pozorovati, že v demokratické Československé republice, v tom státě, jenž prý byl vybudován na zásadách politických svobod, v tomto státě, jenž chce býti moderním, děje se pokus veliké politické hnutí překonati prostředky policejní moci. Možno státi ke straně komunistické v jakémkoliv vztahu - dovolím si ještě dokázati, že naší stranu dělí od strany komunistické příkrý rozdíl - naše strana však není dosti úzkoprsá a krátkozraká, aby nechala otázky základních práv tohoto státu, všeobecné otázky politické demokracie, otázky občanské svobody vyřizovati takovým způsobem, že z pouhého nepřátelství a zášti proti jedné straně musí prostě všechny úvahy, všechna pozorování kapitulovati před myšlenkou: Každý prostředek je nám vhod, slouží-ji nám jen k tomu, abychom mařili a zamezovali nemilé hnutí neb stranu, jak se mocní páni tohoto státu domnívají. Jsou zcela jiné methody a prostředky - i se stanoviska pánů zástupců občanských stran této sněmovny, i se stanoviska vlády, jež je výkonným orgánem kapitalistických stran v tomto státě - aby proti politickému, nepřátelskému hnutí bylo bojováno.
Mohli byste si tu snad vzíti příklad - také jen ze zástupců kapitalistického hospodaření - třeba z anglických státníků, částečně i ze státníků francouzských, kteří s jistou velkomyslností cestou poučení, cestou politického zápolení, duševního boje, snaží se utkati se s velikým hnutím lidovým; avšak chtíti potlačiti veliké hnutí policejní knutou, užitím hrubého násilí, dámy a pánové, to jsou methody, jež byly domovem ve starém Rakousku, to jsou methody Maďarska, to však nejsou methody politického boje v moderním státě, jakým chce býti Československá republika. Tak i dnes bude moci každý pozorovati z řeči pánů ministrů, že se staví na stanovisko, že zde mají se vyřizovati kriminální případy, že se měl provésti důkaz, že ten četník jednal tak a onak, že soudy působily tak a onak, a jeden pan předřečník dokonce se ohradil proti tomu, že zde má vládnouti mírnost, zkrátka methody nejúzkoprsejšího byrokratického pojetí věci, úplně nepolitického myšlení nebo dokonce nejzaslepenějšího stranického fanatismu, který sám sobě podrývá půdu, na které každá politická činnost, vůbec každá politická svoboda spočívají.
Vážené dámy a pánové! Stavíme-li se ke komunistické straně jinak než ve slepém fanatismu, snažíme-li se vypořádati se s ní, duševně s ní zápoliti a bojovati, musíme přirozeně tyto methody zavrhnouti, protože methody násilné, jakými jste chtěli potříti komunistickou stranu, dosáhly pravého opaku toho, co jste chtěli (Souhlas na levici.), poněvadž tím musí se sympatie všech svobodných lidí v tomto státě postaviti na stranu komunistů, kteří nechtějí nic jiného než politickou součinnost v tomto státě. S velikým hnutím, třebas i působí jiným třídám a stranám veliké potíže, nemůžeme býti tak hotovi, jak jste si myslili. Musely by se díti podivné věci, kdyby vítězná revoluce dělníků a sedláků v Rusku nepůsobila na statisíce proletářů v západní a střední Evropě tím způsobem, že tito se domnívají, že je příkladem, podle kterého se má vésti sociální revoluce. Komunistické hnutí je zcela přirozeně nejslabším v zemích nejpokročilejších a nejdemokratičtějších, v oněch zemích, kde je dělnictvo vzdělané, jež politicky je vyškoleno v hospodářském zápase. Nejslabší je v Anglii, Americe a v Německu. Komunistické hnutí, toto veliké neporozumění marxistických názorů o užití revolučních prostředků v boji třídním, mohlo přirozeně nalézti nejsilnější živnou půdu především u indifferentních, z úplné nevzdělanosti procitnuvších ruských proletářů, u proletářů ve východní Evropě, a nalezlo velikou živnou půdu v československém proletariátu, jenž procitl z posvícenské nálady r. 1918, z národního opojení, ve kterém celý český národ přistoupil k založení tohoto státu, a z této nálady upadla část českého dělnictva do jiného extremu, do extremu příkrého radikalismu.
Zklamání českého dělnictva ohledně základů a působnosti tohoto státu, politický a hospodářský vývoj vehnal přirozeně desetitisíce dělníků majících zdravý třídní instinkt, jistou vrozenou schopnost rozpoznati vlastní zájem, na dráhy komunistické strany. Avšak proti straně, jež, podle mého mínění, děkuje za svou existenci hlavně chybnému politickému vyškolení velikých mass, jež chce místo hospodářských a politických poznatků postaviti pouze vůli, straně, kterou možno částečně chápati jen jako důsledek války, tak, že miliony lidí po pět let žilo a bylo vychováváno v ideologii násilí, straně, jež ve výjimečných poměrech, v době politických a sociálních revolucí, nechápe marxismu a vede dělníky ke škodlivé pro konečné vítězství proletariátu methodě pučů a Bakuninismu, s takovým dělnickým hnutím musí se zápoliti, vésti politický boj, proti tomu nesmí se bojovati policejními šavlemi.
Podíváte-li se po ostatních zemích, pohlédnete-li na komunistické hnutí v jiných zemích, budete jistě musiti souhlasiti se mnou v tom, že je ještě rozdíl mezi komunismem a komunismem.