Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce denního pořadu.
Máme přistoupiti k pokračování
v debatě o naléhavých interpelacích. Než k tomu přistoupíme, dám
vyříditi ještě otázku přiznání pilnosti naléhavé interpelaci,
která byla rozdána ve schůzi předešlé. Je to naléhavá interpelace
pánů posl. Dubického, Bradáče, Vraného a
druhů vládě o bezodkladné pomoci zemědělstvu na Mělnicku pro živelné
pohromy (tisk 2588). Žádám, aby hlavička, jakož i petit této naléhavé
interpelace byly přečteny.
Zástupce sněmovního tajemníka
Nebuška (čte):
Naléhavá interpelace poslanců Dubického, Bradáče, Vraného a druhů vládě, aby bezodkladně poskytnuta byla finanční pomoc zemědělskému obyvatelstvu na Mělnicku, postiženému neobyčejnou živelní katastrofou (tisk 2588).
Podepsaní táží se vlády republiky Československé:
1. bude bezodkladně poskytnuta zemědělskému obyvatelstvu v 17 obcích shora jmenovaných na Mělnicku přímá finanční podpora se strany státu úměrná způsobeným škodám?
2. bude učiněno opatření, aby odepsány byly postiženému obyvatelstvu daně a dávky, kterých by tito za nynějších okolností nemohli zaplatiti?
3. bude postaráno o to, aby zajištěno bylo pro poškozené zemědělce osivo a krmivo v cenách maximálních?
4. budou poškozené cesty opraveny
jako neodkladné práce nouzové?
Předseda (zvoní): Budeme hlasovat. Prosím pány, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Páni poslanci Dubický, Bradáč, Vraný a soudr. podali naléhavou interpelaci na vládu o bezodkladné pomoci finanční zemědělskému obyvatelstvu na Mělnicku, postiženému živelní pohromou.
Páni podavatelé navrhují, aby se rozprava o této věci konala ihned. To slovo "ihned" chápu zase v tom smyslu, jak bylo vykládáno předešle, že totiž přijde na řadu, kdyby jí byla přiznána pilnost, až budou vyřízeny naléhavé interpelace, jimž byla dříve přiznána pilnost a o nichž byla usnesena rozprava.
Kdo tedy souhlasí s tím, aby o této naléhavé interpelaci byla zahájena rozprava ihned, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina, rozprava o té věci je usnesena.
Teď přikročíme k
pokračování v jednání o naléhavých interpelacích posl. Blažka, Skaláka a soudr. předsedovi vlády a ministru vnitra o urychleném poskytnutí náhrady pozůstalým po usmrcených, náhrady za umělé údy a náhrady bolestného a ušlého výdělku za dobu léčení všem postiženým střelbou četnictva a vojska při událostech 14. prosince 1920 v Mostě (tisk 2507) a posl. Skaláka, Roučka, Skaunicové a soudr. celé vládě o plánovitém pronásledování dělnického hnutí v Československu (tisk 2495).
Uděluji slovo dalšímu zapsanému
řečníku panu posl. dr. Srdínkovi.
Posl. dr. Srdínko: Slavná sněmovno! Míním, že jest záhodno dáti rámec této debatě o pilných dotazech československých komunistů, a rámec ten samo sebou jest dán událostmi posledních dnů.
Českoslovenští komunisté volají dělnictvo naší republiky: "Pojď, následuj vzoru a method Moskvy a budeš šťasten"! a Moskva prostředky, které dávají možnost nejrychlejšího rozšíření po světě, volá: "Evropo, Ameriko, celý světe, pomoz, hyneme, mřeme hladem, jsme v bídě"!
Budiž mi dovoleno do tohoto rámce nakresliti několik detailů, detailů, které jsem čerpal pouze ze spolehlivých zpráv, a to z dekretů a z publikací sovětské vlády a potom z publikací socialistů různých národů, kteří byli vysláni do Ruska, aby shlédli, jak vypadá bolševický režim a slibovaný bolševický ráj.
Je třeba přihlédnouti zblízka na ohromný sociální zjev, který v grandiosním měřítku se odehrává v Rusku a který je hoden studia se všech stran. Drama, lépe řečeno tragedie ruská odehrává se časově i prostorově v takovém kolosálním měřítku, že není v historii podobné rovno. Studium ruského bolševismu s počátku bylo obtížné, poněvadž Rusko bylo téměř hermeticky uzavřeno, ale nyní je možno již nahlédnouti dovnitř. Máme zprávy uprchlíků, máme zprávy delegací dělnických a obchodních missí a máme spisy, vydané vládou bolševickou, a její dekrety.
Jest toho tolik, že není možno o všem referovati v krátké řeči parlamentní, která má vymezenu krátký čas. K tomu by bylo třeba celé serie přednášek. Jest proto možno načrtnouti jen úzké výhledy do celé té bolševické vlády, method a režimu, ale jedno volám předem: Bolševismus, ruský komunismus zkrachoval nadobro. Bylo by však chybou odvozovati z toho fakta bezvadnou oprávněnost dosavadních zřízení společnosti lidské a usuzovati, že není potřebí sociálních reforem. Než doufám, tohoto názoru jest málo lidí v Evropě. Lenin načrtl pro revoluci ruskou plán o třech dílech: v prvé fási chtěl připraviti nebo připravil proletariát na revoluci, ve druhé fási ustanoveno bylo, že je třeba zbořiti celou konstrukci - stavby ruské společnosti a státu, a ve třetí fási se mělo začíti stavěti, rekonstruovati znova, znova tvořiti, ovšem na základě komunistickém.
Lenin počítal, že prvou podmínku vyplnila válka a agitace bolševiků od pádu carismu až do revoluce bolševické. Ale přepočítal se. Zapomněl na jednu složku. Podmínka přípravy úspěšné revoluce spočívala nejen v rozdráždění mas, nýbrž bylo třeba také přihlédnouti ke kulturnímu stavu davů a to Lenin zanedbal a následek toho jest, že fáse druhá, bourání, se mu podařilo znamenitě, ale ve fási třetí dochází bolševismus k úplnému ztroskotání a nemůže s místa.
Přihlédněme k té druhé fási a pak k té fási třetí, k té rekonstrukci. Bourání stávajících řádů jest při revoluci tím snazší, čím je lid nevzdělanější, čím stojí kulturně hloub, nebo je úplně nekulturní. K tomuto bourání byly povolány sověty, počínaje od místních sovětů a místních komisařů až k centrálnímu sovětu a lidovým komisařům v ministerstvu. To byl aparát periody ničící, periody, řeknu, zahanbující, periody brutality a bestiality, které v té periodě byly učiněny nejvyššími zákony. Když dílo dokonáno, sověty selhávají, protože mají začíti konstruktivně pracovati. Sověty místní po většině hynou, rozcházejí se a na jejich místo nastupuje diktatura jedinců v obcích, okresích i v celém státu.
A klasickými svědky detailů této doby boření jsou italští socialisté Nofri a Pozzani, kteří letos v lednu vydali spis o svých poznatcích v Rusku. Základem sovětů zdála se býti idea demokratická, ale ve skutečnosti to byla nerovnost, protože vždy na 125 tisíc venkovských obyvatelů, mužíků připadalo volební právo každým 25 tisícům dělníkům. Tedy 5 mužíků platilo tolik, co jeden dělník. V theorii zajišťují sověty vládu dělnictvu a mužíkům a zajišťují časté obnovování rychlými za sebou následujícími volbami rad sovětů, ale v praksi sověty fungovaly, dokud bylo co dělit, dokud bylo co brát, dokud bylo co ničit a vraždit. Sedláci a vojáci nešli za bolševiky jako komunisté, nýbrž vojáci jako lidé přející si míru a obohacení z majetku buržoasie, mužíci si přáli okamžité likvidace majetku půdy statkářské. Jakmile to bylo splněno, sověty váznou, nastávají vzpoury dělníků v továrnách, vzpoury mužíků a nastupuje diktatura ne sovětů, nýbrž diktatura jedinců v obcích i ve státě. A před tímto skutečným stavem, před těmito vzpourami padá, řítí se veškerý původní smysl sovětů a nad jeho rozvratem vstává nová diktatura, teror fanatiků, kteří chtěli stůj co stůj uskutečniti svoji utopii ve státě hospodářsky a intelektuelně zaostalém. Ústava bolševická opatrně vřadila ve svůj pořad pověstný paragraf 25, kterým bylo potom možné rozděliti masy proletářské ve dvě skupiny, ve skupinu privilegovanou a skupinu neprivilegovanou. Tak dělnictvo rozděleno bylo na dvě kasty.
A přihlédněme krátce, jak pracují sověty. Největší část občanských nařízení a základních zákonů se vydává nejen bez účasti a schválení sovětového kongresu, nýbrž i bez schválení výkonného výboru. Zkrátka, zasedání výkonného výboru, když jsou předloženy časem některé vážné otázky, se omezují na několik řečí, po nichž se jednohlasně schválí návrh předem vypracovaný. I všeobecná zasedání sovětů jsou pouze parádami. Po přečtení návrhu předsednictva zahraje hudba na tribuně internacionálu, přítomní povstanou a smeknou a návrhy jsou schváleny bez dlouhých hovorů za volání slávy, a rovněž tak přijaty jsou zákony. Pravda je, že diktatura proletariátu přetvořila se v praksi v diktaturu strany komunistické nad sověty, nad organisovaným proletariátem i nad všemi dělnickými třídami. Sovětové Rusko dnes ovládáno jest pentarchií, kde nesesaditelní zůstávají Lenin a Trocký, pravé to individuální moci, které teď v Rusku vládnou. A tento revoluční absolutismus sdílí smutný osud veškerých absolutismů. Jsa vybaven velkou mocí vůči lidovým stranám dělníků a sedláků, stává se bezmocným vůči byrokracii a absolutismu.
Mohl bych uvésti detaily těchto italských socialistů o tom, jak nyní se sověty volí, a z toho by vysvitlo, že volba sovětů jest úplně nastrojenou hrou, komedií, ve které o svobodné volbě se vůbec nemůže mluviti. Jak to vypadá se svobodou tisku, se svobodou slova a svobodou shromažďovací, o tom byly napsány celé knihy cizími socialisty. Jest zřízeno jediné státní vydavatelství, poněvadž všechna vydavatelstva byla komunisována, a jest zřízena jediná centrální redakce, bez které se nesmí knihy vydávati.
Svoboda shromažďovací jest taková, že sověty disponují veškerými místnostmi v celé republice, a ty se zadávají jen tenkráte, když spolehliví komunisti schůzi svolají.
Bucharin, jeden z hlavních komisařů lidových, vyjádřil se posměšně o svobodě tisku takto: Svoboda myšlení, svoboda kritiky a jiné podobné hlouposti, vymyšlené staroměšťáckou demokracií, jsou lživé pojmy, které nemají ceny v době revoluční, a bylo by zbabělostí, kdyby byly přijaty a ceněny těmi, kdo jsou pevně přesvědčeni - jako bolševici - o jediné vlastní pravdě.
Za tohoto stavu celkové politické situace hospodářské je duševní stav lidu nesmírně tesklivý a ubohý. Lid má jediné útočiště a tím je rodina. Rodina v Rusku se nyní ukázala jediným centrem, kam lidé po utrpení ohromném, téměř nepopsatelném, se utíkají, a druhá věc: V Rusku se nesmírně rozmáhá náboženská víra a to nejen u žen a starců, nýbrž i u mládeže ba i u inteligence.
Sám lidový komisař Kameněv doznal v rozhovoru s italskou delegací, že se zdá, že toto duševní hnuti je způsobeno potřebou jakési úlevy, která se v této době zmocňuje duší slabých. Zásady pro fasi revoluce bourající vyslovil Bucharin krutými slovy, která vyšla jako první brožura hned po ustavení vlády bolševické a ve které stojí tyto věci, které stojí za citování: Diktatura znamená železnou moc, která svých nepřátel nešetří, diktatura dělnické třídy znamená moc dělnické třídy, která zhubí buržoasii a statkáře. Taková moc dělnictva může se zroditi jedině ze socialistické revoluce pracující třídy. Dělnická třída musí sáhnouti k násilí proti buržoasii i pak, když v otevřeném boji ji svrhla. Diktatura je v rukou dělnictva sekerou, které musí užívati stále ve svém boji.
Americký socialista Spargo o zločinnosti této bourací fáse bolševické napsal tyto věty: Že bolševici jsou vinni mnohými zločiny jest jisto, oni dopustili se mnoha zločinů proti mužům a ženám, jejich znamenité služby, prokázané ruské revoluci, jedině zvyšují význam jejich zločinů. Ale nejhorší zločin spáchán byl proti politické a sociální demokracii, již hanebně zradili a již opanovali, neštítíce se žádných prostředků a brutální krutostí, jakou jen Romanovci projevovali.
Bolševismus, píše dále, jest obrácený carský režim a pravdu tohoto úsudku dokazují sami bolševici.
Jestliže v některém ohledu tímto strašným divošstvím předčil bolševismus Heroda a předešel režim Romanovců v krutém útisku, celkem lze říci, že methody jeho byly tytéž, jako methody posledních. Tu ve skutečnosti nelze rozeznati mezi vládou Stolypinovou-Plehve a Lenina-Trockého.
Přijaté jimi methody jsou si velmi podobny a nezřídka titíž mužové, kteří byli za cárského režimu u vesla, pomáhají nyní bolševikům.
Co mám mluviti o justici rozvrácené, jaké doklady nám přinesl inženýr Jirák, který dlel v Rusku od roku 1914 a pak po bolševickém převratě až do r. 1921, stálo by za to sděliti slavné sněmovně! Co znamenalo komunisování bytů a domů v Petrohradě, jakým způsobem v několika dnech na podzim po komunisování domů v celé řadě domů za jediný měsíc ve všech domech, nejen že byly zničeny vodovody mrazy, poněvadž nestaral se o ně nikdo a byla zničena přívodní voda v klosetech, promiňte, že jako lékař se musím o tom zmínit, následkem toho úplně bylo znemožněno obývání v ohromném množství petrohradských domů, poněvadž nebylo možno pro nečistotu v domech vůbec se pohybovat.
A vrcholem této zvířeckosti, této bourací fáse je to, že když buržoasii byla odebrána všecka práva politická, bylo sáhnuto i na jiná práva lidská. Neboť co znamená takový výnos rady dělníků Murilovce, který zní: "Sovět uděluje tímto soudruhu Rehoři Srajevovi plnou moc, aby podle jeho volby a podle jeho nařízení bylo pro potřebu dělostřelecké divisi, jež má garnisonu v Murilovce, distrikt brjanský, zrekvirováno 60 žen a děvčat třídy buržoů a spekulantů a odvedeno do kasáren." Nebo co znamená tento dekret na jaře 1918 bolševiky v místním úředním věstníku "Izvěstia" publikovaný, že všechny ženy od 16 do 25 let jsou socialisovány? Kdož chtěli užíti tohoto dekretu, měli se hlásiti u revolučního oddělení místního úřadu o průkaz. Jak takové průkazy zněly, poučuje tento průkaz: "Majitel tohoto průkazu soudruh Karaxev má právo na 10 socialisovaných žen od 16 do 20 let z města Jekatěrinodaru. Soudruh Karaxev má právo si je vybrati."
Nebo co znamená tento tajný výnos: "Důvěrné! Oběžník. Předsedovi mimořádných komisí"Všeruské mimořádné komise". Jelikož trest smrti byl zrušen, žádáme, aby všichni, kdo podle různých zločinů podléhají vyšší výměře trestů, byli dopraveni do válečného pásma, jako na místo na něž se dekret o zrušení smrti nevztahuje."
Socialista, dělnický poslanec v bývalé ruské dumě Alexinskij uveřejnil album bolševických zvěrstev a ukrutností a volá: "Kamarádi, dělníci, až vám budou vaši komunisti hovořiti na svých schůzích o krásách bolševického režimu v Rusku, ptejte se jich, co znamenají tyto fotografie tohoto alba!"
Toť malé ukázky ze druhé fáse bourací a nyní přistoupím k několika ukázkám z třetí periody plánů bolševické revoluce, která měla býti konstruktivní. Předem připomínám: Všude ztroskotalo bolševictví, ať v militarismu, ať oproti kapitalismu, nebo oproti držení půdy i na poli národnostním a školském. O militarismu, slavná sněmovno, zbytečně bych mluvil. Čtete toho doklady denně. Zde jen krátký úryvek ze spisů anglické socialistky Snowdenové, která byla přítomna prohlídkám řady měst a všude jí představovali vojenské parády, viděla v uniformě nejen muže, nýbrž i velký počet dívek a žen.
Bolševictví kapituluje před kapitalismem. Klasickým toho dokladem je dekret z 23. listopadu 1920. Dekretem tím dává se moc cizím kapitalistům a slavnostně se jim garantuje, že jejich soukromé vlastnictví nebude znásilněno, ani soukromý kapitál zrušen, když vstoupí v úmluvy s vládou bolševickou. A co všechno slibují bolševici cizím kapitalistům? 36 komplexů půdy, dohromady 14 milionů desjatin lesa, 10 milionů desjatin půdy, báňské koncese na uhlí, antracit, železo, měď, naftu a sůl. A ptáte se, jak k tomu dekretu došlo? Velmi lehké vysvětlení, které doznává sám Krasín, bývalý ředitel továrny Siemens-Schuckert, potom úředník vlády bolševické. Sešli se ve Štokholmu s americkým miliardářem Wanderlipem; poněvadž oba čekali na vlak, jednali o poměrech v Rusku. Krasín nabídl miliardáři, k čemu by bylo možno v Rusku sáhnouti a výsledek byl: cesta Wanderlipova do Ruska a Moskvy, uzavření koncese na 60 roků. Miliardář Wanderlip obdržel od bolševiků v době, kdy kapitalisté v Americe potlačili dělnické hnutí a uvrhli tisíce dělníků do žaláře, koncese k využitkování přírodních sil a bohatství ve východní Sibiři a v Kamčatce, na něž mu ponecháno souverainní právo na 60 let. Vedle toho se zavázali bolševici koupiti od jeho syndikátu zboží za 3 miliardy dolarů.
V momentě, kdy bolševici hlásají úpadek kapitalistického hospodářství v ostatním světě, volají tento svět k sobě pro záchranu svoji. Tím nejlépe dokazují lživost a nepravdivost svého tvrzení o zničeném hospodářském stavu ostatního světa. Ve skutečnosti je známo, že tyto koncese povolené cizincům, budou-li úplně provedeny, posílí a upevní kapitál jak miliardářů amerických, tak německých, poněvadž, jak známo, vyjednává také se známým miliardářem Stinnesem. Kdyby se bralo doslovně, co se jim garantuje, pak se může státi, poněvadž je v Rusku nucená práce, že by dělnictvo v Rusku tomuto cizímu kapitálu bylo nuceno proti své vůli pracovati.
Dále je kapitulace bolševiků před otázkou půdy, celkem známá, nemusím se tím dlouho zdržovati. Již na jaře 1919 kapitulovali bolševici ústy Leninovými před selským stavem, zrušili komitéty bědnoty, ohlásili spolupráci bolševiků se středním stavem. V měsíci březnu 1921 přikročují bolševici k úplné přeměně svého programu a prohlašují, že mění dosavadní dodávkový kontingent v daň naturální, při čemž zemědělci se ponechává přebytek k volnému obchodu. Tím úplně zvítězili mužíci nad komunisty. A jiná zajímavá věc jest ten zvláštní instinkt ruského mužíka, který dostal půdu zdarma od bolševiků, kteří ji vzali velkostatkářům a statkářům. Mužík nevěří tomu režimu bolševickému. A to vás překvapí: mužík hledí vynalézti bývalého majitele nebo jeho příbuzného třeba vzdáleného, cestuje za ním sta verst, jen aby nabyl jistoty, že pozemek, který má, odkoupil, třeba za několik rublů nebo potraviny od bývalého majitele. Takový hluboký právní cit je u ruského mužíka, který tvoří 85% ruského obyvatelstva, v názoru na majetnictví půdy a její převod.
V otázce národnostní bolševici úplně zkrachovali se svým plánem, kde původně hlásali všude sebeurčení národů.
V otázce gruzínské, kde zadusili pod falešnými záminkami socialistickou republiku gruzínskou pod titulem sovětské vlády gruzínské, nastolili filiálku moskevské vlády. V otázce arménské, kde se spojili s Enverem bejem a Kemalem pašou proti Arménům.
V otázce ukrajinské, kde sice bolševici vyšli z taktických ohledů vstříc, utvořili samostatnou sovětskou republiku ukrajinskou a učinili z ní úplnou loutku svou, ovládanou z Moskvy. V míru rížském, jímž postoupili bolševici teritorium, v němž je 7 mil. lidí a jen 400 tisíc Poláků a ostatní jsou Rusové. Tyto postoupili proti zásadám sebeurčovacího práva.
Co mám vykládati o zničeném školství? O tom svědčí tento spisek (ukazuje spis) dvou ředitelů dvou ruských dělnických universit v Petrohradě a Moskvě, kde se přijímají posluchači, kteří neumějí ani čísti, ani psáti, a za 14 dní propouštějí se jako absolventi vysokoškolští, kterým se má svěřiti správa jednotlivých krajů v Rusku. To zde oba správcové těch universit přiznávají sami. Je snaha sice, aby se studium prodloužilo na půl roku, ale dodávají, že večer je nutno konati s těmito universitány opakovací kursy, aby se naučili číst, psát a počítat.
A co mám říci o kapitulaci bolševiků před inteligencí? Víte, jakým způsobem s ní naložili a nyní račte pozorovati ten postup: Inteligence nebyla uznána ani za tu méně privilegovanou kastu pracujících, nýbrž postavena byla úplně mimo zákon, práce jí však uložena. Bolševici si počínají totiž tak, že nezařazují do kategorie podle přítomného stavu, co kdo dělá, nýbrž co dělal v míru před revolucí, a tak se stává všude, že žádného inteligenta nezařadí mezi lidi pracující, nýbrž ponechávají ho podle jeho předválečného povolání, za bourgeois, nedávají mu příslušného přídělu dělnického, ač ho nutí k pracovní povinnosti nejhrubší.
To nejsou moje data, to píše Kaucký, socialista, o jehož socialismu zajisté nikdo nepochybuje.
Bourgeoisové, bývalí inteligenti, zbaveni všech lidských práv a postaveni vůči vítěznému proletariátu do poměru podobného poměru, jaký zaujímají v koloniích domorodci vůči evropským dobyvatelům. Ale záhy kapitulují bolševici naproti inteligenci. Začátek učiněn byl ve vojště uveřejněním vyhlášky, že se přijímají bývalí důstojníci. Pak přijati vypuzení úředníci soudní a tak konečně nastoupila inteligence i v průmyslu a Lenin byl nucen napsati velkou brožuru o tom, že jest nutno brát inteligenci a platiti ji zvýšenou měrou, ovšem dodává, jen pro dobu potřeby.
Vážená sněmovno! Jest velkou ilusí domněnka, vypěstovaná v Rusku a jinde, že přestavbu společnosti lze uskutečniti násilnými prostředky bez ohledu na bolesti a křečovité záchvaty národa. Z těchto důvodů italští socialisté tvrdí opětně, že Rusko jest zemí nejvíce vzdálenou od uskutečňování socialismu a že jest až poslední v řadě zemí, v nichž by se socialismus mohl časem upevniti, a proto dříve než Rusko začne diktovati své zákony - praví italský socialista Nofri - a vnucovati svá dogmata, mělo by se samo jíti učiti do školy zkušeností, učiněných již národy, které je předešly v občanském vývoji socialismu.
Rusko není socialistické, naopak jest to země od socialismu nejvzdálenější.
V pokroku národa nelze rovnýma nohama přeskočiti celá staletí civilisace pouze proto, že někteří z jeho příslušníků cítí, že jsou zralí pro pochopení nejodvážnějších sociálních problémů. Experiment ruský dal nám mnoho poznatků, na základě kterých možno se vystříhati nerozumných extrémů a držeti se neomylné cesty vývoje. Lenin postavil svému národu obsáhlou theorii, ale nesestavil k ní prováděcího piánu. Proto se budova jím stavěná zřítila a zahubila v troskách miliony obětí. Vývoj jest neúprosný. Nedá se zadržeti, ale nedá se také urychliti.
Bolševický režim znamená v historii Ruska i celého lidstva nejsmutnější kapitolu. Brutalita a bestialita povýšeny na státní axiomy a rozvrat společnosti stal se heslem bolševického režimu. Po třech letech trvání však ztroskotává bolševický režim, který měl plány komunistické, a polodemokratické sověty vystřídává diktatura jedinců, založená na militarismu a byrokracii. Bolševismus se odkomunisoval a stal se militaristickým absolutismem. Co však jest největším zločinem u bolševického Ruska, jest to, že v červenci 1921 místo aby varovali bolševici dělnictvo ostatních států a národů před chybnými cestami, kterými přivedli miliony ubohého ruského národa v nynější hmotnou i duševní bídu, lákají a svádějí je do týchž propastí, do stejné hmotné i duševní zkázy. Tento nedostatek ethiky v politice a nesvědomitost vůči zahraničním dělníkům jest jednou z hlavních známek morálního rozvratu, jímž jest zachvácena komunistická strana v Rusku. Dříve nebo později bude tento morální rozvrat vedle ekonomické ruiny Ruska příčinou změny vládního systému. Demoralisace vůdců strany politické jest chorobou, od které pomůže si zdravá strana sama; demoralisace celé strany jest chorobou smrtelnou, od které nepomůže straně nikdo. To platí o ruských i jiných komunistech.
Slavná sněmovno! Končím. Divím se velmi, že někdo z těch, kteří se přihlásili k theoriím i methodám ruského bolševictví, které jen stručně jsem mohl nastíniti, stýskají si zde v naší republice do útisku, ve státě našem, kde se odsuzuje podmínečně, kde mezi 1766 odsouzenými je 423 komunistů z prosince odsouzených podmínečně. Divím se, že ti, kteří slíbili, že nebudou samostatně myslit, kteří nechají si své jednání a smýšlení z Moskvy diktovat, mají ještě tolik smělosti, aby přicházeli sem a předpisovali majoritě státu své nějaké názory a myšlenky. Theorie i prakse bolševictví v Rusku byla toho druhu, že věřím, že v budoucnosti se nenajde stát, ani vláda, která by sáhla k těm krutostem i za nejhorších svých okolností, jako se to praktikovalo za bolševictví v Rusku.
Páni interpelanti nemají důvodu
ani oprávnění k své pilné interpelaci. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo vyžádal si pan
ministr spravedlnosti dr. Popelka. Uděluji mu je.
Ministr spravedlnosti dr. Popelka: Slavná sněmovno! Na naléhavou interpelaci pana posl. Skaláka a soudr. o plánovitém pronásledování dělnického hnutí v Československé republice mám čest odpověděti takto:
V oboru ministerstva spravedlnosti vytýká naléhavá interpelace 1. že vláda dočasným zastavením porot porušila ústavu, 2. že zneužila prosincových násilností k persekuci strany komunistické, vykonávajíc nátlak na trestní řízení a 3. že soudy porušily zákon, soudily stranicky a vyměřovaly kruté tresty.
Ke všem těmto obviněním chci se v náležité vnitřní souvislosti přesně a co nejstručněji vyjádřiti a při tom se i ostatních tvrzení pánů interpelantů dotknouti.
Dočasné a místní zastavení působnosti porot má svůj podklad v ústavě a v zákoně o dočasném zastavení působnosti porot ze dne 15. dubna 1920, č. 268 Sb. z. a n., podle něhož vládě náleží dočasně, po případě i místně zastaviti působnost porot, když byla slyšela nejvyšší soud, jestliže nastaly podmínky v zákoně stanovené.
Všechny tyto zákonné předpoklady byly dány, neboť nejvyšší soud byl slyšen a obavy o poroty byly jak tenkráte odůvodněny, tak i pozdějšími zkušenostmi potvrzeny.
Vláda odůvodnila zastavení působnosti porot takto: "Hnutí komunistické rozštěpilo obyvatelstvo na dva tábory, nenávistně proti sobě stojící. Nepoměrná většina obyvatelstva je pro zachování právního pořádku a ústavních řádů, je tudíž zaujata proti násilnému převratu. (Hlas: Kdo chtěl násilný převrat, pane ministře?) Násilí, zdá se mi, se dosti zjevně ukázalo a je potvrzeno, bohužel, až příliš velkým počtem rozsudků, které vynésti musily naše trestní soudy.
Nelze pochybovati, že tento hluboký rozpor ve smýšlení obyvatelstva objevil by se přirozeně i mezi porotci, u nichž se nedá předpokládati, že budou nestrannými soudci nad obžalovanými pro velezradu, nebo převratné pokusy. (Hlas: To již porota řekla, že to není pravda!) Bylo to řečeno, než začalo sezení pro události prosincové. (Hlas: Věšeli jste již dříve, než jste ho měli!) Nikdo nebyl pověšen.
U porotců těch nelze však ani předpokládati, že by rozhodovali neodvisle; je totiž mezi nimi většina lidí hospodářsky odvislých a je i proto odůvodněna obava, že by na ně mohl býti vykonáván nátlak s té či oné strany." (Posl. Merta: To byl názor vlády!) To bylo odůvodnění onoho nařízení, kterým dočasně se zastavila působnost porot.
Odůvodnila tudíž vláda své opatření jedině obavou, že by s té či oné strany působeno bylo na rozhodování porot; není tudíž pravda, jak to interpelace podkládá vládě, že by byla odůvodnila zastavení působnosti porot obavou, že by poroty jednostranně soudily velmi přísně. Při různém smýšlení obyvatelstva bylo se nutně obávati, že by se i místně uplatnila podle nahodilého sestavení porot stranická příslušnost porotců, buď na škodu obviněných, nebo na úkor spravedlnosti. Tomuto nebezpečí mohlo býti vyvarováno jen odevzdáním rozhodování do rukou soudců z povolání, jak tomu zákon chce.
Předložením svého nařízení o dočasném zrušení působnosti porot Stálému výboru Národního shromáždění splnila vláda další zákonem předepsanou formelní náležitost. Vláda splnila také dále slib, daný jejím jménem ve schůzi této slavné sněmovny 13. ledna t. r. Ministerstvo spravedlnosti předložilo právnímu výboru poslanecké sněmovny materiál, jejž mělo k disposici, a jako doklad i značný počet podaných již obžalob. K jednání o této věci v právním výboru nedošlo, patrně z toho důvodu, že působnost porot byla zatím 10. dubna t. r. opět obnovena.
Páni interpelanti činí vládě výtku, že prý nátlakem na soudy působila k persekuci osob obžalovaných pro účastenství na prosincových událostech a že prý kruté rozsudky, zejména brněnské, byly diktovány shora. Ty ničím nedoložené výtky vyvracejí však páni interpelanti sami. Obviňují s jedné strany nejvyšší soud, že ve sporech o Lidový dům porušoval právo a rozhodoval stranicky, s druhé strany však uvádějí, že tentýž nejvyšší soud kruté rozsudky napravoval a vyměřoval obžalovaným značně nižší tresty. S jedné strany tvrdí páni interpelanti, že na soudy, které jsou při nalézání práva neodvislé a na něž jakýkoliv vliv je podle ústavní listiny vyloučen, byl vykonáván nátlak, s druhé strany však uvádějí, že před nejvyšším jako zrušovacím soudem sám generální advokát dospěl k názoru, že ani u jednoho z obžalovaných nelze mluviti o setrvání v odporu, a že se tudíž prohlásil ve prospěch zmateční stížnosti obžalovaných. Tím páni interpelanti sami pádně vyvracejí nařknutí, jako by byla vláda vykonávala vliv na trestní řízení pro prosincové události. Když generální advokát, jenž je bezprostředně podřízen podle § 30 trest. řádu a § 74 organisačního zákona ministru spravedlnosti a jemuž možno uděliti příkaz, domáhá se změny rozsudku ve prospěch obžalovaných, pak myslím je patrno, že mu ministerstvo spravedlnosti neudělilo příkazu, sloužícího k persekuci obžalovaných, a že tedy tím méně mohlo udělit nějakého příkazu soudcům. Skutečností, že nejvyšší soud v případě ivančickém tresty vyměřené nalézacím soudem značně snížil, není nikterak dokázána krutost I. stolice ve vyměřování trestů. (Hlas: Z 10 let na 15 let!) Hned to dokáži.
Nejvyšší soud odlišně od soudu I. stolice rozřešil právnickou otázku, zdali srocování dopolední a odpolední je právně posouditi za jediný děj či každé srocení za děj o sobě. Tím jednání obžalovaných nespadalo již pod sazbu stanovenou v § 70 trest. zákona těžkým žalářem od 5 až 10 let, pokud se týče od 10 do 20 let, nýbrž pod sazbu § 71 trestního zákona od 1 roku do 5 let. Nebýti tohoto rozdílu v řešení právní otázky, byl by i nalézací soud stejný asi trest uložil jako zrušovací soud. (Hlas: A dříve se to nevědělo?) To je právní spor, který byl mezi obhajobou a mezi státním návladnictvím, pokud se týče nalézacím soudem a který byl rozřešen nejvyšším soudem, a to ve prospěch právního názoru, který hájila obhajoba.
Tvrzení, že byli zatčeni a dosud jsou drženi ve vazbě někteří účastníci stávky zemědělského dělnictva na Slovensku je správné. Proti Gezu Felcanovi vedou se trestní řízení pro různé trestní činy, a to: pro přečin urážky vojska a četnictva, spáchaný dne 5. března 1921 pronesenými výroky, a pro zločin vzpoury resp. pobuřování spáchaný v Píšťanech dne 9. května 1921.
K otázkám, jež páni interpelanti ke konci své interpelace uvádějí, dovoluji si odpověděti:
Pokud rozsudek vyslovený nad účastníky prosincových událostí jest pravoplatný, jest propuštění z trestní vazby možné jen v případě udělení milosti presidentem republiky a nebo podmíněné propuštění v případě, že splněny jsou v každém jednotlivém případě zákonné předpoklady. Vláda jest samozřejmě ochotna každou žádost za milost podrobiti blahovolnému zkoumání a dotyčný návrh podle výsledků šetření doporučiti. Pro propuštění z vazby vyšetřovací..... (Posl. Merta: Napřed kleknout na kolena a prosit!) Já jsem nemluvil o žádné pokořující prosbě, nýbrž jen o žádosti, která ovšem musí býti podložena věcnými okolnostmi, které by oprávňovaly justiční správu ten návrh o milost předložiti presidentu republiky.
Pro propuštění z vyšetřovací vazby jsou rozhodující předpisy trestního řádu. Zrušení výjimečných opatření na Slovensku jest předmětem úvah vlády.
K otázce zrušení censury jest
poukázati na to, že censura ve vlastním slova smyslu se nevykonává;
vyčkávají-li některé časopisy po předložení povinných výtisků,
zda neshledá tiskový úřad důvodu k zabavení, činí tak ve vlastním
zájmu, aby předešly konfiskaci celého nákladu a hmotné ztrátě
tím vznikající. Svoboda tisku je zaručena samotnou ústavou a vláda
ji zachovává... (Různé výkřiky. - Hluk.)