8. zpráva výboru soc.-politického o vládním návrhu zákona (tisk 1543) o zabírání budov neb jejich částí pro účely veřejné (tisk 2098).
Zpravodajem jest pan posl. dr.
Kubíček. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Kubíček: Slavná poslanecká sněmovno! Předem zdůrazňuji, že budu referovati o zákoně, který týká se zabírání budov neb jejich částí pro účely veřejné, tedy nikoliv pro účely soukromé. Pro zabírání budov a jejich součástí k účelům veřejným měli jsme již u nás zákon ze dne 11. června 1919, který umožňoval státním úřadům, aby pro své účely nebo pro nově zřizované úřady, pro osoby, které do nich byly dosazovány a také pro korporace a instituce veřejného zájmu, zabíral budovy k účelům kancelářským, případně i obytným. Zákon sám měl celou řadu vad a nepostačoval v mnohých případech pro úkoly, pro něž byl sdělán. Proto objevilo se z praktických důvodů nutným, aby za účelem jasnosti a přesnosti ještě v těch několika případech, kde jeví se potřeba rozšířiti zabírání k účelům veřejným, byl dosavadní zákon rozšířen a doplněn. Rozšíření děje se v tom směru, že především nebudou již dva zákony: jeden pro Slovensko a Podkarpatskou Rus a druhý pro ostatní země, nýbrž že pro celé území republiky bude platiti jediný stejný zákon. Dále tímto novým zákonem bude umožněno zabírati nejen celé budovy, nýbrž také jednotlivé místnosti. Zákon sám také rozšiřuje zabírací působnost na dvůr, zahradu a jiné pozemky a - jako zvláštnost - také na zařízení budov a místností, jmenovitě v takových případech, kde jde o účely humanitní a školské. Zákon sám vyjmenovává nyní přesně, přímo taxativně, které budovy jsou vyloučeny ze zabírání, a zde zvláště zdůrazňuji, že nyní vyňaty jsou na předním místě budovy, sloužící hospodářským, živnostenským nebo obchodním účelům; pokud pak se týká hospodářských účelů, tedy nejenom budovy hospodářské, nýbrž také budovy sloužící správě hospodářského celku, tedy i místnosti kancelářské i obytné. Dále vyjmuty jsou i místnosti řemeslné a průmyslové. Dále zákon zvláště vyjímá obytné, nájemní domy, jediný trvalý byt vlastníka v rozměru podle stávajících dosavadních zákonů přípustném, dále budovy a pozemky fondů státem spravovaných a konečně stavby, pro něž uděleno povolení k užívání po 1. lednu 1919, dále budovy a místnosti, pro něž se zavázali vlastníci zaopatřiti náhradní místnosti, a konečně budovy a zařízení, sloužící účelům kulturním, vzdělávacím a sociálně-svépomocným.
Tímto vyjmenováním, které zde jest učiněno, jest dostatečně postaráno o to, aby stávající zájmy hospodářské, zájmy průmyslové a obchodní a dále také i zájmy kulturní nebyly ohrožovány snad novými požadavky rázu hospodářského, kulturního nebo sociálního. Zákon sám také upravuje podrobněji otázku místností náhradních, jakož i otázku zabíracího řízení a poskytuje zde možnost zkrátiti výjimečně toto řízení.
Sociálně-politický výbor, projednávaje tento zákon, dospěl k tomu názoru, že poněvadž jde jen o jisté doplňky zákona, snad o zlepšení jeho a odstranění některých jeho vad, nemůže se vysloviti proti, pakliže je dosti kautel, které různé vady zákona a jeho nepříjemnosti zmírňují.
Proto také vyslovil se sociálně-politický výbor pro přijetí tohoto zákona s tím, že v těch případech, kde jde o zabírání budov, dosud zabraných pozemkovým úřadem, musí býti tento úřad zvlášť slyšen, jakož i že slyšeni musí býti i jiní činitelé, památkový úřad atd., kteří mají zájem na tom, aby majetek cennější nebyl zabrán v tom případě, kde dala by se získati budova nebo místnost méně cenná, méně památná.
Z důvodů, které jsem uvedl a které
svědčí o tom, že zákon tento není nějakým novým zasažením do stávajících
poměrů, nýbrž že je naopak jistým zlepšením a upravením jejich,
doporučuji jménem sociálně-politického výboru zákon tak, jak je
navržen ve zprávě výborové, ke schválení. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. Jako řečníci přihlášeni jsou "proti" páni poslanci Schubert, Schälzky, dr. Medinger, Böhr, dr. Holitscher a Kostka.
Nebude-li námitek, navrhuji, by lhůta řečnická stanovena byla 15 minutami. (Námitky nebylo.)
Námitek není, návrh je schválen.
Udílím slovo prvnímu řečníku panu
posl. Schubertovi.
Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno! Zaujímáme-li stanovisko proti této předloze, děje se to především z toho důvodu, poněvadž podle smutných zkušeností v minulosti máme plný důvod míti za to, že jsou to podstatně jiné důvody, než uvedené, které vedou k zabavování. My víme, že nemůžeme zadržeti uzákonění předlohy, my však varujeme před tím, aby při provádění zákona se postupovalo způsobem, že by nám z toho vyrostla finanční břemena většího slohu, aby nezmizely neocenitelné umělecké a kulturní hodnoty a nebyly ponechány ke zničení a aby celá akce se snad nezvrhla jak tak často bývá, v národní konfiskaci. Převzetí mnoha takových objektů, obzvláště převzetí mnoha starých zámků a panských domů povede nutně, mají-li se prostory v nich učiniti způsobilými k předsevzatým účelům, k nákladným adaptacím, nehledě vůbec k mnoha odškodněním, jimiž státní sáček bude citelně zatížen. Snad se dožijeme, nebude-li se postupovati s nutnou opatrností, že spatří světlo světa nová investiční předloha k tomuto účelu. Co smutných zkušeností jsme v přítomnosti zažili, opravňuje naprosto naše obavy. V těchto našich úvahách nemůže nás zmýliti, že podle této předlohy zákona musí se u budov historického neb uměleckého charakteru opatřiti předem posudek státního úřadu pro zachování historických a uměleckých hodnot, dále, že v případech tímto úřadem doporučených může se zabavení vykonati jen výjimečně. My vidíme již dnes, a já uvedu konkretní případy, že se takové pochybnosti přecházejí zcela lhostejně. V tomto našem názoru jsme tím více posíleni, když návrh podaný v sociálně-politickém výboru z německé strany, kol. Taubem, že zabavení pro vojenské účele se vylučuje, proti hlasům Němců propadl. Nemáme žádných záruk, jež by nás uspokojily.
Jak málo jest možno se spolehnouti také na státní úřady, povolané k ochraně uměleckých a historických zájmů, k tomu přináším jen několik málo dokladů. V západočeském místě Cečovicích stojí kostelík z pálených cihel, jakých je hezky mnoho v severoněmecké nížině, perla ranní gotiky, jakých málo v této zemi.
Přes to, že dokonce utrakvistické symboly této budovy činí ji zajímavou, přece nechává se rozpadávat a pustnout. Perla Dienzenhoferova na druhé straně mostu nachází se v hrozném stavu uprostřed hlavního města v kulturním centru. Když nechráníte a nepečujete o vlastní stavby, jak bychom mohli doufat, když vojáci udělají z každého převzatého zámku pelech, jak můžeme zde doufati na snášenlivost a šetrnost. Pražská půda dodává pro to ve velkém množství doklady, tak Wimmerova fontána v městských sadech se svým vydlabaným německým nápisem a mnohé jiné. Není ani třeba jíti daleko od této sněmovny. Zcela blízko odtud v ministerstvu financí jež stále trpí na peněžní úbytě, ve starém paláci Clam-Gallasově může se pozorovati, jak nešetrně se tam postupuje. Několik málo let je třeba a výtvory rennaisance, barevný žár a barevný lesk nádherných nástěnných maleb a všechna ta krása vybledne a zpustne. Tímto zákonem se dávají němečtí a italští mistři na index. Podívejte se teď jednou na město, jež v posledních dnech hrálo značně velikou úlohu, na staré horní město Stříbro. V tomto městě jest na jedné staré mostecké věži starý český nápis z prastaré doby a nikomu v tomto městě nenapadlo se nápisu dotknouti - tak snášenlivé jest horní město Stříbro, jež se těší ve vašich listech takové šetrnosti. A putujete-li nahoru k hradu, tedy uvidíte, jak teprve v nejnovější době tam byla uražena hlava jednomu Janu Nepomuckému, hlava umělecké sochy. V mnoha okresích mé volební župy, a má volební župa jest široká, není 16. květen žádným svátkem a přece nikomu v naší západočeské německé župě nenapadne srážeti tam onomu vodnímu svatému hlavu. My nevedeme války s mrtvými, my vedeme válku se živými. Ovšem tento vandalismus zde v pražské župě má ještě hlubší, mnohem příznačnější příčinu. Váš revoluční konvent prohlásil pražskou župu za kulturní župu s velmi nízkým volebním číslem. My doma v našem lesním okrese nejsme kulturní župou, my jsme pozadu, zaostalí, my neumíme srážet Nepomukům hlavy, zabavovati divadla a znesvěcovati křesťanská a jiná bohoslužebná místa. Reformní tlak, jak jej vykonáváte, nesmí se nikdy zvrhnouti v reformní horečku. Jeden pruský král ostýchal se kdysi na konec z úcty před zákonem zbaviti malého mlynářského souseda jeho majetku. Demokratická republika koná velkým zabavováním mnohem intensivnější, ráznější práci. Nevyloučíte-li při používání zámků a panských domů vojenské posádky, pak dožijete se velmi smutných a hořkých příhod. Je třeba, abyste se na příklad jen zeptali na poměry, jaké se odehrály v zámku Ronšperku, když se tam nastěhovaly posádky, jaké ztráty cenného stříbra a jiných věcí bylo lze tam zaznamenat. V mnohých případech, jak jsem se již zmínil, povedou adaptace k nesmírným výdajům. Každá stará kamenná archa Noemova se nedá přizpůsobiti určitému účelu. Naskytne se lecjaký drahý přívěsek. V bratislavském zámku umístili kdysi v nájmu velké množství kanceláří. K tomuto účelu musela se zříditi neobyčejně nákladná autobusová linie. Poskytne se dále také záruka, že umísťováním humanních ústavů neděje se také nacionální propaganda se sirotky, slepci, mrzáky a chromými?
Klárův ústav slepců na Malé straně
jest nám také proto výmluvným dokladem. Zastaví se zabírání, jež
zamýšlíte, pouze u několika budov, nebo bude zasahovati dále?
Nebudete zabírati také dokonce domy a budovy našich německých
sdružení? My se obáváme, že ani zde nebude poskytnuto dostatečné
ochrany. Jak se proslýchá, hodláte učiniti z těchto zabavených
budov dokonce útulky pro souchotináře. Dobře, ale tu by byla jiná
cesta potírati tuberkulosu. Od počátku této republiky bylo uděleno
dle doslechu 5000 nových kořalečních koncesí. To jest cesta, pánové,
zabrániti tuberkulose? Pochybujeme o tom. Proskakují také jiné
plány, že totiž budovy, které zaberete, budou prý dány k disposici
pro menšinové školy a turistické útulky. Turistické spolky chovají
prý velkorysý plán použíti uvolněných budov pro své účely. Takové
plány dlužno odmítnouti, jelikož z toho dělají politikum a co
nejhruběji dotýkají se naší německé zájmové sféry. Při kování
takových zákonů nemůžete tedy počítati na naši spolupráci. Neboť
co mluví z těchto zákonů, není duch šetrnosti, slušnosti, nýbrž
neslušnosti, jenž v tom panuje. Že v tomto návrhu dále jsou řádné
soudy ve sporném řízení vyloučeny a že na jejich místo nastupují
správní úřady, jest věc krajně povážlivá, kterou musíme rovněž
bičovati. V staré době kolem 1620 byli mnohem otevřenější a přímější.
Tehdy se mluvilo zcela volně o konfiskaci, volně od plic. Dnes
se lemuje a zahaluje konfiskace úskočnými, lstnými paragrafy.
Jedno tak špatné jako druhé. Ze všech těchto důvodů obáváme se
proto, že tento zákon jest pro nás škodlivý a že jeho provedení
dopadne pro nás nepříznivě. Ohražujeme se proto předem vážně a
důrazně proti této předloze a odmítáme ji. (Souhlas a potlesk
na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu posl. Schälzkymu.
Posl. Schälzky (německy): Dámy a pánové! Zákon, o němž se radíme, o zabírání budov a jejich součástí, zamýšlí v první řadě, aby stát co možno brzy, aniž by se musil pouštěti do dlouhého vyjednávání s vlastníky, mohl se uvázati v držbu žádoucích místností.
Tento zákon je však článkem dlouhého řetězu násilné a lupičské politiky tohoto státu, prostředkem, aby se řádným držitelům odebralo německé vlastnictví a přikázalo českým účelům, jak již uvedl řečník předcházející. Zabírací právo, jak bylo zákonem z 11. června 1919 o zabírání budov neb jejich částí k účelům veřejným stanoveno, touto zákonnou osnovou se značně rozšiřuje. Nikdo se nebude dnes uzavírati před rozumnými a nutnými opatřeními, vyžaduje-li toho skutečně veřejné blaho, aby byly požadovány větší příhodné budovy bez porušení vlastnického práva pro ústavy humanitní, úřady, instituty a pod. v mezích, v nichž předchází veřejné dobro před dobrem jednotlivcovým, pokud právě je nemožno následkem těžkostí, jež se staví v cestu činnosti stavební, zříditi potřebné novostavby. Avšak ustanovením tohoto zákona podkopává se právní jistota v tomto státě ještě více, poněvadž nikdo neví, zdali a kdy a z jakých důvodů napadne některému politickému úřadu II. instance nebo nějaké skupině zájemníků žádati zabrání budovy, jež je píchá do očí. Právní jistota v tomto státě je beztak velmi silně ohrožena, takže se tento stát připravil o svůj úvěr v cizině i v tuzemsku. Na důkaz toho mohu poukázati jen na postup při zabírání půdy a na jiné chování Pozemkového úřadu. Sestavení a veřejné projednávání těchto otázek otevře jednou cizině i tuzemsku oči o právních poměrech tohoto státu. Snahy tohoto zákona jsou ranou do vody. Co je způsobilé k účelům obývacím, je už zabráno, a co tu ještě jest, to jsou objekty, které se z mnoha příčin nehodí k účelům obývacím, k umístění úřadů, ústavů humanitních a pod. Kromě toho udržování těchto objektů pohltí velmi značné sumy a takové oběti, jež mohou přinésti jen zámožní držitelé anebo majetek rodinný k zachování starých uměleckých památek. Potřebné přestavby a přístavby by způsobily větší náklady než zřízení příslušných novostaveb. Pokud jde o veřejné úřady, měla vláda již dávno čas, aby zřídila potřebné stavby pro úřady a úřednické byty.
Se všech stran se uznává, že bytovou nouzi může odstraniti nikoli zabírání bytů, nýbrž jen zřizování bytů nových. Požadováním bytů a budov není nám pomoženo. Naopak právě státní správa požadujíc budovy, zřizujíc ústředny a podobné, značně rozmnožila bytovou nouzi, a právě ve velkoměstech velmi málo učinila a dosáhla v odstranění bytové nouze. Vláda ovšem utrpěla dosud se svou podporou staveb hrozné fiasko. Bytová pece byla po válce pokládána za jeden z nejdůležitějších sociálních úkolů. Opětně uplatňovaly se s tohoto místa stížnosti a pochyby proti odkladnému postupu vlády a institucí pro sociální péči. Nic to nepomohlo. Co bylo předpovídáno, nastalo. Také rok 1921 jest z největší části ztracen pro stavební činnost. Domy se rozpadávají stále víc a více, nové domy se nestaví. Jak má býti upokojena rostoucí potřeba bytů? Dnes je jasno, že bytová péče z prostředků veřejných, státních a obecních v hlavní věci selhala. Nutno tudíž klásti zvláštní váhu na podporu soukromé stavební činnosti. Ta se dostane však teprve tehdy do proudu, až se obnoví dřívější právní stav a ponenáhlu budou odstraněna omezení, uložená domovnímu majetku. Samozřejmě nelze při tom přehlížeti ani oprávněných zájmů nájemníků. Pro stát je to ovšem pohodlné opatřiti si takovým záborovým zákonem žádoucí přístřeší pro úřady, úřednické byty a tak dále. Obáváme se dokonce, že požadované objekty budou přeměněny v kasárny, neboť nikde v zákoně není pojem "k účelům veřejným" trochu blíže určen a v imperialistickém vojenském státě bude snahou vlády rozložiti větší sbory ze strategických důvodů, jmenovitě v uzavřeném německém území, a k tomu zabrati budovy. Jest se obávati, že mnohý větší objekt bude najednou uznán za bod strategicky důležitý a v krátké době přeměněn v kasárna nebo přikázán za domovinu Sokolům nebo jiným českým sportovním spolkům. Budou předstírány hospodářské důvody jako při reformě pozemkové.
Zákon o půdě týká se podle svého znění jen hospodářského oboru. Vyvlastnění z důvodů strategických nebylo v tomto zákoně usneseným revolučním Národním shromážděním předvídáno. 265 tisíc hektarů lesní držby, na jejíž zabrání v okrajovém území osídleném Němci se pomýšlí, dokazuje, že při pozemkové reformě nejde jen o věci hospodářské. Téhož se obáváme také při tomto zákoně. Vidíme v něm nový důkaz pro národnostní znásilňovací politiku. § 4 zákona poskytuje možnost omeziti každému držiteli způsobilého objektu právo disposice jeho vlastnictvím. Podle § 12 b možno zabrati dokonce zařízení budov a vlastníku nutno ponechati jen tolik, co jest dle názoru zabírajícího úřadu nutno k vedení jeho domácnosti. Jemu zůstane zařízení sestávající z předmětů uměleckých nebo historicky cenných a také to možno výjimečně zabrati k veřejným representativním účelům. Pomyslíme-li, kolik drahých rodinných památek, kolik umělecky cenných předmětů je chováno v mnohých větších domech, vidíme, jak se omezuje tímto zákonem občanům v tomto státě právo volné disposice a právo vlastnické. To jsou výjimečné zákony bolševického směru. Říká-li se, že každý držitel zabrané budovy a zařízení bude za to odškodněn, pak víme, jak úřad toto odškodnění stanoví. Předmětů zařízení historicky cenných, praví se, má se použíti jen výjimečně k účelům representačním. To je také pojem velmi pružný. Tyto účely representační uváděny bývají často a od velmi mnohých jako důvod, aby se umožnilo používání těchto předmětů zařízení. My Němci obáváme se v tomto zákoně, že německé objekty, namnoze dokonce místnosti spolkové, tělocvičny a pod. dostanou se českým účelům. I když praví § 1 odst. 6, že budovy sloužící kulturním účelům nebo účelům sociální svépomoci, mají býti vyjmuty, najde se lehce prostředek upříti těmto spolkům jejich ucel, nebo najde se nějaké zneužití spolkových stanov, viz "Nordmarku", aby byla možnost budovu zabrati. Zabírající úřad je oprávněn určiti dokonce místnosti, jež mají připadnouti dosavadnímu držiteli, a ustanoviti počet služebnictva. Co řeknou velcí přátelé Československé republiky k tomuto ustanovení, jež nás vždy blíže přivádí ruským poměrům! Místo vlastních pánů usadí se pak do těchto domů jiní, a můžeme si představiti, jaké náhradní místnosti budou přikázány dosavadním držitelům, a pak-li odepřou, jaké odškodnění se jim přiřkne. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Musím ještě poukázati na veliké
těžkosti, jež mohou býti činěny držitelům domů různými interesenty,
různými spolky, jež píchá do očí krásná budova a kterou požadují
od politického úřadu druhé instance pro ty nebo ony veřejné účely.
Výraz "veřejné účely" je tak pružný, že nesmí býti dán
takový prostředek do ruky vládě, která zřejmě sleduje účely pocešťovací.
Takovým zákonným ustanovením se podvazuje každá jistota, každý
právní cit. To jsou výjimečné zákony, které nenáležejí do státu,
který se rád nazývá státem právním. Ať se udělá již jednou konec
s takovými zákony, ať se s celou vážností přikročí k odstranění
bytové nouze, ať stát zřídí z veřejných prostředků potřebné budovy,
kterých pro svoje úřady a úředníky potřebuje. Zvláště však ať
se dbá na to, aby se posílilo v širokých kruzích obyvatelstva
právní vědomí. Z důvodů, jež jsem uvedl proti tomuto zákonu, budeme
hlasovati proti. (Potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Udelujem slovo dalšiemu rečníkovi pánu posl. dr.
Medingerovi.
Posl. dr. Medinger (německy): Slavná sněmovno! Dříve než se obrátím k vlastnímu thematu upozornil bych rád, že nám byl rozdán překlad zákona v nedostatečném počtu a že v tomto překladě schází důvodová zpráva, jak tomu jest u většiny překladů. Důvodová zpráva jest však přece něčím velice důležitým. Nechci ničeho vytýkati nadmíru ochotným pánům překladatelské kanceláře, nýbrž chci pouze konstatovati, že překladatelská kancelář není dostatečně veliká, aby mohla bezvadně fungovati. Rovněž chtěl bych si postěžovati, že k pozvánkám denního pořadu a programu schůze nepřikládají se překlady. Avšak může-li se přeložiti zákon, mohl by se přeložiti i denní pořad, neboť jest to přece v zájmu parlamentu a sněmovny, aby poslanci, dříve než sem jedou, mohli se informovati o předmětech a vzíti s sebou nutné spisy. Projednávaný zákon o zabavování budov k veřejným účelům odmítáme přirozeně co nejostřeji. Tento zákon řadí se důstojně k ostatním zabavovacím zákonům. Ukazuje hluboko stojící právní vědomí ve státě. Smyslem zákonů jest přece, že mají poskytovati ochranu proti libovůli, avšak tímto zákonem se otevírají libovůli teprve dvéře dokořán. Všechny podmínky pro zabavení jsou mlhavé a zůstavují se úvaze jakýchsi pochybných komisí. Výběr budov, jež se mají zabaviti, stupeň zabavení, způsob použití přenáší se na rozmar několika úředníků a jistě budou tyto komise postupovati stranicky a korupce bude hrát velkou úlohu právě tak jako při pozemkových zákonech. Právě tak jako při pozemkových zákonech se sociálně politické vysoké myšlenky reformy půdy zneužívá a právě tak jako se zákonů používá jen k ukojení žádostivosti po cizím statku a zneužívá se jich k podplácení, právě tak bude také tohoto zákona zneužíváno. Takové zákony nás nepřiblíží k právní jistotě, která jest přece podkladem ke každému spořádanému hospodářství a tím podkladem státu, k právní jistotě, která za války zmizela, o kterouž se však musíme opětně snažiti. Abych použil slova jednoho filosofa, který mluvil o francouzských revolučních zákonech, chtěl bych opakovati:
Takové zákony nepodporují užívání práva, nýbrž jen dráždí k bezpráví, rozněcují lid, roztřiďují lid dále. Takové zákony nepůsobí tvořivě, nýbrž rozkladně, rušivě. V bezpráví se nedaří dobru. Zakusíte to rovněž tak při pozemkových zabavovacích zákonech, jako při tomto zákoně. Ti, kdo se cítí dotčeni ve svém nejhlubším právním vědomí, dohánějí se k zoufalství a státu se tím jen škodí více, než se mu může prospěti přiznáním zabavených statků. Používání násilí jest vždy známkou duševní slabosti. Zavede-li se do zákona používání násilí, libovůle jako zásada, podkopává se tím sama vážnost zákonů. Nutí se tím lidé, kteří byli po celý svůj život poctiví, na křivé cesty. Žádný národ není v plnění svých povinností k celku, ve svých sociálně-politických citech tak vysoko jako německý národ. Také ve starém Rakousku a v tomto státě jest německý národ v sociálně-politickém směru nejpokročilejší. U nás tedy není nutno dáti se vychovávati donucovacími prostředky k sociální politice. Naopak. Takovými zákony se dosahuje opaku cíle. Tím se podkopou občanské ctnosti, na něž jest německý národ hrd; tím bude nucen k činům, jež mu dosud byly cizí. A v této taktice budou ho následovati jíní národové, Slováci, kteří tento stát obývají, pakliže snad již jej tímto způsobem nepředstihli. Tak staneme se takovými libovolnými zákony úplně balkánským státem a živly pořádku, které se mohou opříti převratným hnutím, budou seslabeny. Nedotknutelnost vlastního domova a vlastní hroudy byla již ve starověku prvním znamením občanské svobody. A nedotknutelnost domu, domácího práva byla podstatnou součástí Magny charty libertatum v Anglii a z této zásady "my home is my castle" čerpal Angličan nejcennější živly své politické zdatnosti, jistotu svého vystupování a pevnost své vůle.
Takovými zákony dokazujete, že nemáte smyslu pro skutečně svobodomyslné republikánské ideje, nežijí ve vašich srdcích republikánské ideje, nýbrž spíše vychytralosti policejního mistra. Budiž nás vzdáleno popírati bytovou nouzi. Budiž nás vzdáleno, že bychom nechtěli míti účast na nedostatku humánních zřízení, nemocnic a podobně. V bytové nouzi měli mnozí, kteří jsou k tomu způsobilí, nejlepší úmysly pomoci. Znám statkáře, kteří chtěli hned po válce stavět, chtějí opatřiti obydlí pro dělníky; ale od té doby, co přišel záborový zákon a oni si již nejsou jisti svým vlastním hospodářstvím, od té doby byly tyto plány odloženy a nejcennější okamžik pro znovuzřízení minul. Tyto plány, tato dobrá vůle zůstane tak dlouho neprovedena, až opět bude obnovena právní bezpečnost, bezpečnost pozemkového vlastnictví. Stát, to víme, jest k nějaké velké stavební akci neschopen jak finančně tak také věcně v provedení. Pouze volným vývojem mohou se uzavřít mezery a dohoniti promeškání, jež bohužel způsobila válka. Pokud domovní vlastnictví, jež bylo dříve nejjistějším uložením kapitálu, zůstává nejistým a jest pramenem deficitu a pokud ani užívání vlastního domu není jisto, potud nebude míti nikdo chuti státi se novostavbami opětně majitelem domu. Pouze ovšem opatrným, sociálně-politickým, prozíravým zrušováním příliš strnulého zákona o ochraně nájemníků a uvolněním vyměřování činží v novostavbách, může se stavební činnost oživiti. Účinek předloženého zákona bude pro národní hospodářství velice nepatrný. Neboť z mála oněch velkých budov, na něž snad dlužno vzíti zřetel, jest zřídka nějaká upotřebitelná pro tyto humánní účely, ty budovy vyžadují příliš velikého nákladu na vytápění a obsluhu. Přestavěti lze je jen s velkými výdaji a výdaje na novostavby jsou často menší a také účelnější, než stojí přestavba.
Právě tak jako v agrární reformě by se bylo přišlo bez zabavování a bez vyvlastňování mnohem dále moudrými věcnými reformami, právě tak by se přišlo dále také v bytové péči moudrými a libovůlí nezatíženými reformami. Zámky a velké budovy, jež jsou upotřebitelny a jež dnes jsou nepouživatelné a zbytečné, lze bezpečněji obdržeti cestou pokojného vyjednávání za plnou úhradu, pokud přirozeně nebudou tímto používáním poškozeny ve své umělecké ceně.
Tyto velké budovy a zámky nepředstavují pro majitele nic jiného než nesnáz a břímě. Jejich udržovací náklad stráví často výtěžek sta hektarů, a poskytne-li se majiteli příležitost určiti je pro jinaké používání, sáhne po něm zajisté s radostí.
Záleží teď pouze na způsobu, jakým se toto používání k humanním účelům provede. Dlužno odmítnouti v zákoně paragraf, v němž se praví, že zařízení budovy se použije k representačním účelům. Zde nejde o sociální politiku, ne o péči o obyvatelstvo, nýbrž o počínání více méně ješitné, jemuž se nesmí přinésti žádné výdaje za oběť. Lidé, kteří si dříve sotva mýdlo koupili, musí dnes dostati pro sebe k používání salony, seděti na damašku a jezditi v automobilu. Tato záliba v representaci stojí stát, poplatníky nesmírné sumy.
Proti této lehkomyslnosti v dělání veřejných výdajů, se obracíme, a vytýká-li se nám stále s české strany, že jsme destruktivní naší obstrukcí a oposicí, pak můžeme ovšem říci: Potíráme-li tuto lehkomyslnost v representaci, tedy jsme touto negací positivnější než páni, kteří takové domnělé státní nezbytnosti s lehkým srdcem povolují. Praví se, že požadavky státu, jež minulého roku činily 14 miliard, mají býti příštího roku vystupňovány na dvojnásobné, na skoro 30 miliard. Jak máme tyto nadprůměrné požadavky krýti, to jest nám všem hádankou a velký díl tohoto nepotřebného nákladu dlužno vztahovati právě na representační vášeň. Proti ní se obracíme. Paragraf 1 ovšem stanoví, že umělecké cenné budovy nemají se zabavovati a váže toto zabavení na souhlas památkového úřadu.
To jest velmi pěkně myšleno, ale my se bojíme, že tento památkový úřad, jak je nám známo, nebude v mnohých případech dosti silný, aby prosadil svou vůli proti nějakým tak zvaným odborníkům na venkově a proti mocím, které právě tyto budovy chtějí míti. Jest přece hanba, jak o tom hovořil jeden předřečník z agrární strany, jak se v těch 2 1/2 letech již zacházelo s umělecky cennými budovami. Zde se opravdu neukázali hodni kulturního majetku ti, kteří ho převzali. § 2 stanoví, že nynějším užívatelům se musí poskytnouti náhradní byty v případě, že další používání užívateli není slučitelno s účelem zabavení.
To ukazuje také opět menší rozeznávací schopnost mezi mým a tvým, že se právní užívatelé zahání a vetřelci se za to dává přednostní právo na dotyčnou budovu. Vůbec jsou práva zabírajícího úřadu příliš široká a nejasně precisována. Není jasně řečeno, co se rozumí veřejným účelem, a my se velice obáváme, že tomu bude dán nesprávný, nebezpečný význam, a obzvláště se obáváme, že nejcennější objektů se použije k vojenským účelům, a proti tomu se obracíme rozhodně. § 4 činí opatření o právu zabírajícího úřadu k dalšímu propachtování dotyčných objektů. Také to jest nadmíru nebezpečné, neboť my máme nedůvěru, že úřad který bude dále propachtovávati, učiní při tomto propachtování sprostředkovací zisk. Jak beze všech skrupulí postupuje v tomto směru na př. při sprostředkovacích ziscích pozemkový úřad, osvětlí jeden případ. U Poděbrad koupila se míra pole za 340 K a předala se malorolníkům za 700 K.
Takové zisky se tu dělaly. Zábor půdy a rovněž i zábor budov bude v prvé řadě k tomu, aby se dopomohlo advokátům k vysokým výdělkům, aby se nadělala vydání za bezpočetné komise a aby se jim dohodil částečně poctivý, částečně také nepoctivý výdělek. Zkrátka tento zákon jest právě tak jako zákon pozemkový a každý násilnický zákon nabit úskočností a proto se obracíme rozhodně proti tomuto zákonu. Zatím co napjetí v lidu povoluje a sociální poměry se uklidňují, provádí se tímto zákonem zakrytý bolševismus a tu jest otevřený bolševismus úcty hodnější a poctivější než takový zakrytý. Avšak my zde můžeme přednášeti, co chceme, důvody mají v této sněmovně účinek, jako když se hází hrách na stěnu.