Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Tedy nejprve dám hlasovati o § 6 podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí s § 6 podle zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina, § 6 podle zprávy výborové jest schválen.

Teď jest nám hlasovati tak, jak bylo právě žádáno, oddělené hlasování, o odstavci 1 § 7.

Kdo souhlasí s odst. 1 § 7 tak, jak jest obsažen ve zprávě výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)

Prosím p. zapisovatele Špatného, pana zapisovatele Zárubu a pana zapisovatele Tauba, aby předsevzali sčítání hlasů, a to pan zapisovatel Záruba dva pravé úseky, p. zapisovatel Špatný dva střední úseky a p. zapisovatel Taub dva levé úseky, jakož i předsednickou tribunu.

(Po sečtení hlasujících:)

Při hlasování vyslovilo se 86 hlasů pro, 81 hlas proti. Jest tedy 1. odst. § 7 podle zprávy výborové schválen.

Dále jest nám hlasovati o zbytku, totiž o dalších odstavcích § 7 podle zprávy výborové.

Kdo s nimi souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zbývající odstavce § 7 podle zprávy výborové jsou schváleny.

Kdo teď souhlasí s §§ 8 až 16 incl., s úvodní formulí, nadpisem zákona a nadpisy jednotlivých jeho částí tak, jak jsou obsaženy ve zprávě výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina, §§ 8 až 16 incl., úvodní formule, nadpis zákona i nadpisy jeho jednotlivých částí jsou schváleny podle zprávy výborové.

Tím jest osnova přijata ve čtení prvém, a poněvadž této věci bylo přiznáno zkrácené řízení, přistoupíme ihned ke čtení druhému.

Přeje si pan zpravodaj slova k nějakým změnám textovým nebo korektuře?

Zpravodaj posl. Kučera: Nepřeji.

Předseda: Není tomu tak. Kdo tedy souhlasí ve druhém čtení s osnovou zákona, jak byla přijata ve čtení prvém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina, zákon je schválen také ve čtení druhém a tím jest vyřízen odstavec 4. denního pořadu dnešní schůze.

A přikročíme ku 5. odstavci, jímž jest

5. zpráva I. výboru právního, II. výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1621), jímž se povoluje užití dílčích dluhopisů východočeské pětiprocentní zemské investiční zápůjčky elektrisační z roku 1921 v úhrnné jmenovité hodnotě 30 mil. Kč k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů (tisk 2530).

Zpravodaji jsou za výbor právní pan posl. dr. Kubíček a za výbor rozpočtový pan posl. Jan Černý (rep.)

Uděluji zpravodaji za výbor právní, jímž jest pan posl. dr. Kubíček, slovo.

Zpravodaj posl. dr. Kubíček: Slavná sněmovno! Zemský fond český zakoupil r. 1919 od vídeňské společnosti ku prodávání elektráren ve Vídni východočeskou elektrárnu, která má centrum v Poříčí u Trutnova. Tento podnik uznán byl jako všeužitečný a přiznány mu obzvláštní podmínky, které zasluhují nejvyšší podpory veřejnosti. Ovšem hned při převzetí podniku samotného se ukázalo, že nestačí tato elektrárna na úkoly, které jí v tamním kraji jsou svěřeny, a zvláště zdůrazňuji velikou potřebu, která jeví se spotřebou síly elektrické při blízkých dolech žacléřsko-svatoňovických. Proto se rozhodl zemský správní výbor rozšířiti elektrárnu a také doplniti její síť. K tomu je zapotřebí náležitých finančních prostředků a předběžný náklad odhaduje se na 65 milionů K. Z těchto 65 milionů K zaopatří se 35 milionů půjčkou u Zemské banky a zbývajících 30 milionů má se získati pomocí 5%ních dílčích zemských dluhopisů elektrisačních, splatných v 50ti letech.

Aby tato půjčka mohla býti uskutečněna, je k tomu zapotřebí zvláštního zákona a vláda vycházela jednak z té myšlenky, že vypsáním této půjčky nikterak se nepoškodí kruh upisovatelů dlužních úpisů Zemské banky, a dále ze snahy pomoci rozšíření sítí tím, že by se pro ně zaopatřily cestou půjček potřebné prostředky.

Zemský správní výbor také vřele doporučuje formu této půjčky, které má býti přiznána sirotčí jistota a která z výnosu východočeské elektrárny bude hravě nejen zúrokována, nýbrž i umořována. Proto vláda tuto žádost o vydání zvláštního zákona uznává jako plně odůvodněnou a také dospěla k tomu názoru, že plným právem může předložiti poslanecké sněmovně návrh zvláštního zákona.

O tomto návrhu zákona jednaly výbory právní a rozpočtový a já jako referent právního výboru mohu jen vřele doporučiti, aby poslanecká sněmovna předložený návrh zákona schválila a tím aby také severovýchodní části Čech na nejzazší její hranici umožnila využíti elektrické síly, která nejenom pro průmysl, obchod, nýbrž i pro zemědělství má tak dalekosáhlý význam.

Jménem právního výboru doporučuji tuto předlohu ke schválení. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Uděluji dalšímu zpravodaji, za výbor rozpočtový, panu posl. Janu Černému (rep.) slovo.

Zpravodaj posl. Jan Černý (rep.): Zpráva o návrhu tohoto zákona byla právním výborem předložena výboru rozpočtovému. Rozpočtový výbor měl v první řadě posouditi tuto předlohu, pokud bude nějaké zatížení s tím pro státní rozpočet spojeno, a konstatoval, že nejen že nebude nijaké zatížení pro státní rozpočet se schválením tohoto zákona spojeno, nýbrž že právě naopak umožněním celého provedení investice této veliké elektrárny, která způsobí přímo převrat na českém severovýchodě, nastane silné podnikání v těchto krajinách, kteréžto najisto zvýší poplatnost do té míry, že stát z toho jen získá. Proto rozpočtový výbor nemůže jinak, než doporučiti, aby zpráva právního výboru a rozpočtového výboru byla schválena a zákon, jak je výbory předložen, byl také plně potvrzen.

Předseda: K slovu není nikdo přihlášen. Rozprava odpadá. Budeme tedy hlasovati.

Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

O tomto zákoně, který má pouze dva paragrafy pozměňovací návrh k tomuto zákonu učiněn nebyl - dám hlasovati najednou. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, s dvěma paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, jak jsou obsazeny ve zprávě výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Zákon je schválen ve čtení prvém. Druhé čtení dám na denní pořad příští schůze. Tím je vyřízen odstavec 5 denního pořadu dnešní schůze.

Přikročíme k 6, který rovněž týká se pupilární jistoty. Je to

6. zpráva I. výboru právního, II. výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1866), jímž se povoluje užíti dílčích dluhopisů, jež vydá město Brno v úhrnné jmenovité hodnotě 50 milionů Kč, k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů (tisk 2497).

Zpravodajové jsou za výbor právní pan posl. Ulricha za výbor rozpočtový pan posl. Votruba.

Uděluji slovo prvnímu zpravodaji za výbor právní posl. Ulrichovi.

Zpravodaj posl. Ulrich: Slavné Národní shromáždění! Město Brno vydalo za 50 milionů korun dílčích dluhopisů, které se zúrokují 6%. Dluh tento je splatný v 50 letech. Výnosu této zápůjčky má býti použito výhradně ke stavbám obytných domů, účastným výhod zákona ze dne 23. května 1919, čís. 281 Sb. z. a n., resp. ze dne 6. února 1920, č. 92 Sb. z. a n. Částka potřebná k úrokování a umořování této zápůjčky v prvém roce bude zařaděna do rozpočtu na rok 1921. Další služba úroková a umořovací bude zajištěna tím způsobem, že na každý nově postavený dům bude po jeho dokončení zjednána hypotekární zápůjčka se zárukou státní.

Kdyby však tento postup zúrokovací a umořovací nepostačil, je město Brno povinno příslušný obnos zařaditi do svého řádného rozpočtu. Na účet této zápůjčky postavilo město Brno až dosud 15 domů činžovních a 12 domů rodinných se 200 byty nákladem asi 16 milionů korun.

Obec brněnská žádá, aby této zápůjčce přiznána byla pupilární jistota. Poněvadž podle toho, co bylo řečeno, je služba úroková a umořovací zajištěna, a poněvadž město Brno svým majetkem a svými důchody zaručuje řádné splacení a zúročení zápůjčky, není překážky, aby žádaná výhoda byla přiznána. Jest k tomu však potřebí zvláštního zákona a právní výbor doporučuje předlohu tuto poslanecké sněmovně ku schválení. (Výborně!)

Předseda: Uděluji slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, jímž jest pan posl. Votruba.

Zpravodaj posl. Votruba: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor projednával zprávu o návrhu výboru právního a uznal, že se stanoviska odpomožení nouzi bytové jest zapotřebí předlohu tuto schválit a dále i se stanoviska výboru rozpočtového jako výboru, který bdí nad tím, aby státní finance nebyly zatěžovány tak dalece, aby úhrada nebyla možna V přítomném případě se se stanoviska státu vůbec úhrady nežádá a proto navrhuje výbor rozpočtový, aby slavná sněmovna přijala návrh výboru právního a předložené osnově zákona ústavní schválení.

Předseda: K slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme tedy hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Také tato osnova zákona má pouze 2 paragrafy, žádný pozměňovací návrh učiněn nebyl a dám tedy hlasovati v celku. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Kdo tedy souhlasí s touto osnovou zákona, s jejími dvěma paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, jak je obsažena ve zprávě výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon jest schválen v prvém čtení. Druhé čtení dám také na denní pořad příští schůze.

Přistoupíme k dalšímu odstavci denního pořadu, ke

7. zprávě výboru rozpočtového o účetní závěrce za rok 1919 Nejvyššího účetního kontrolního úřadu republiky Československé (tisk 2103).

Zpravodajem je p. posl. dr. Srdínko. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Slavná sněmovno! Nejvyšší účetní kontrolní úřad republiky předložil slavné sněmovně účetní závěrku za rok 1919. Konstatuji, že účetní závěrka všech resortů státních nebyla ještě předložena a rozpočtový výbor bude se teprve obírati účetní závěrkou za prvé 2 měsíce trvání republiky, za listopad a prosinec r. 1918. Zpráva ta ještě není hotova, ale Nejvyšší účetní kontrolní úřad republiky Československé pospíšil si se svou zprávou a za svůj vlastní obor podává závěrku za r. 1919. Rozpočtový výbor probral tuto závěrku a shledal, že výsledek je příznivý, že totiž se ušetřilo, a to částka 1 78.903 K 74 h.

Rozpočtový výbor navrhuje, aby sněmovna tuto uzávěrku Nejvyššího účetního kontrolního úřadu republiky Československé za rok 1919 schválila a vzala na vědomí. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Poněvadž jest debata, navrhuji řečnickou lhůtu 15minutovou. Jest snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)

Námitek není, návrh jest schválen.

Ke slovu proti předloze jest přihlášen p. kol. dr. Schollich. Uděluji mu slovo.

Posl. dr. Schollich (německy): Dámy a pánové! Jedná se zde o účetní uzávěrce Nejvyššího účetního kontrolního úřadu za rok 1919. Nechci opomenouti této příležitosti, abych trochu nekritisoval činnosti státních činitelů, kterým máme přece do jisté míry svým souhlasem k této uzávěrce dáti rozřešení ze všech spáchaných hříchů. Chci zde vyjmouti poslední násilný čin, který se nyní odehrál ve Slezsku, a to rozpuštění Nordmarky. Toto rozpuštění jest ranou pěstí do obličeje slezských Němců. Jest jedním z největších násilnických činů úřednického ministerstva Černého, které podstatně přispělo k zostření protiv mezi oběma národy. Jest sprostotou prvního řádu, co bylo spácháno na Slezanech.

Skutkový děj je tento: Nordmarka konala 4. července 1920 svou valnou hromadu. Při tom prý byly učiněny některé výroky, které překročují působnost nepolitického spolku. Zvláště výroky předsedy Kudlicha a kočovného učitele Hegera líčily se jako státu nebezpečné. Dva měsíce uplynuly od této valné hromady a nic se nehnulo. Teprve po 2 měsících se přišlo na to, že prý tyto výroky stát mimořádně ohrozily. Mezi tím objevila se v "Deutsche Post" zpráva o valné hromadě. Tato zpráva prošla bez námitek censurou, nyní však po 2 měsících zjistilo se na základě této zprávy, kdy už možno nebylo konstatovati, zda se věc tak skutečně odehrála čili nic, že nepolitický spolek Nordmarka překročila svoji působnost. Listina o suspensi, která je datována 1. zářím 1920, a to č. 272/VI, usnesení slezské zemské vlády, byla doručena o 1/2 9. hod. večer, důkaz, jak bylo na pilno, že dokonce muselo se pracovati přes čas, aby doručení mohlo býti provedeno. To však nebyl ten pravý důvod, při sám Bůh nikoli, důvod byl ten, že 3. a 4. září měl se konati ve Slezsku německý den. Dala se očekávati ze všech stran veliká návštěva, měla býti zde opět zřejmě celému světu ukázána síla slezského němectví. Tehdy byli ve Slezsku také cizí důstojníci, a bylo ovšem slezské vládě. nepříjemné, že ti nyní mají viděti, jak je Němectvo slezské silné. A proto byla snaha prostě zabrániti, aby se tento německý den nekonal, a Nordmarka byla suspendována. Nepodařilo se to ovšem, jednomyslná vůle obyvatelstva vynutila si zrušení zákazu. Avšak od té doby je Nordmarka suspendována, její činnost je ochromena a každému je zajisté jasno, co to znamená pro kulturní ochranný spolek. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Neboť Nordmarka je vysloveně kulturní, nepolitický spolek, jehož úlohou jako vůbec spolků ochranných bylo a jest, podporovati nuzné německé příslušníky a jejich hospodářské svazy, zakládati německé školy a mateřské školky. Prosil bych pana ministerského předsedu, aby dával trochu pozor, poněvadž je zodpověden za to, že tato rána proti Němectvu byla vedena. Dalším úkolem jest, zakládati lidové knihovny, udržovati půdu v německém majetku, vydržovati útulky pro učedníky, tovaryše a školáky a jiné. Nordmarka byla zakotvena i v nejmenších místech slezských, měla 26 tisíc členů a možno zajisté tvrditi, že během svého trvání plně a zcela plnila své úkoly a že působila mimořádně požehnaně, což musíme konstatovati zvláště nyní při vodní katastrofě, která se stala v severní Moravě a ve Slezsku, kdy "Nordmährerbund" mohl sice sebrati veliké obnosy, kdy však bylo zabráněno Nordmarce tuto sbírací činnost provésti ve Slezsku. Snažili jsme se ovšem, abychom znemožnili tento neuvěřitelný násilnický čin, po případě abychom vynutili jeho zrušení. Avšak již při první intervenci u ministra Černého, jakož i u referenta Anderse získali jsme dojem, že se zde chce postupovati trestem exemplárním, poněvadž Slezané jsou považováni za neloyální. Vždyť sám ministr zemědělství Brdlík nedávno prohlásil vůči slezským rolníkům, že slezští rolníci chovají se naproti státu neloyálně.

Intervenovali jsme několikráte u pana ministerského předsedy Černého, on však užíval pokaždé několika vytáček, ku konci takových, že materiál ještě není sebrán. To bylo totiž to zvláštní při tomto postupu. Nejprve bylo zemským presidentem Šrámkem nařízeno suspendování a pak se teprve hledal pro toto provedené suspendování materiál. Bylo to přímo chorobné hledání přitěžujícího materiálu. V celé zemi slezské i v samé Opavě byly provedeny domovní prohlídky, jejichž výsledek, jak se zdá, byl roven nule. Neboť, když jsme v lednu a únoru opět intervenovali, říkalo se pořád, že materiál ještě není pohromadě. V březnu byla věc přímo před rozhodnutím. V dubnu nebyl materiál opět pohromadě, zkrátka a dobře, rozhodnutí pořád znovu odkládáno. Mezi tím podal jsem o rozpuštění Nordmarky interpelaci. Tato interpelace byla v říjnu rozdána, a ačkoliv je povinností vlády odpověděti na interpelace podle ustanovení zákona ve dvou měsících, přece vláda dodnes ještě se nenamáhala, aby podle zákona tuto interpelaci zodpověděla. (Posl. inž. Jung [německy]: Podal jsem pak druhou interpelaci, abych vynutil odpověď na interpelaci první, a ta také zodpověděna nebyla!)

Předseda (zvoní): Pan posl. inž. Jung nemá slova.

Posl. dr. Schollich (pokračuje): Pochopíte, že úcta před zákony musí býti v našem obyvatelstvu mimořádně malá, vidíme-li, že ani ministerský předseda nebo ministr vnitra svých zákonných povinností neplní.

Nuže, obžaloba ministrů, která byla podána v posledních dnech, měla by býti podle mého zdání rozšířena také na tento bod, avšak my bychom se v našem státě z ministerských obžalob vůbec nedostali, poněvadž denně dochází k tolika nezákonnostem, že bychom mohli denně podávati žaloby. Tato suspense však dostala také souhlas ministerstva, neboť ministr musil nyní přiznati barvu, nemohl déle rozhodnutí odkládati. Tak bylo učiněno nyní usnesením ministerstva vnitra, podle něhož se rekurs slezské Nordmarky zamítl a spolek se prohlásil za rozpuštěný. Tím zvítězil také v tomto případě šovinistický duch v ministerstvu vnitra, který, jak můžeme zjistiti, tam se velmi chrání a pěstuje, který je nyní větší než dříve, a zvítězil také názor slezské vlády, že nutno ve Slezsku stanoviti příklad.

Odůvodnění tohoto rozpuštění je přímo komické. Praví se tu v bodu 1.: Při valné hromadě Nordmarky prohlásil prý člen spolku Heger, že místní skupiny musejí sáhnouti ku tvoření lidových soudů a že musí býti prohlášena společenská klatba na ty, kteří jsou národně lhostejní. Kromě toho Nordmarka vydávala tehdy také vysvědčení o spolehlivosti ve směru národnostním. Podle tohoto usnesení je tedy zločinem, zastáváme-li stejnou zásadu, kterou od jakživa zastávali Češi: "Svůj k svému", že každý náleží k svým. Čechové mohou ve všech svých prohlášeních neustále zdůrazňovati, že Češi mají kupovati jenom u Čechů. Zastává-li se však jednou s naší strany stejné stanovisko, je to ovšem trestné. Myslím, že si máme vzíti také v tom bodě jako v mnoha jiných od Čechů příklad a činiti totéž, co oni již ve starém Rakousku tak mistrně dělati dovedli. Myslím, že tato činnost spolku Nordmarky byla úplně nepolitická, že jest vlastně přesně totéž, co prováděli ve starém Rakousku Národní výbory a Národní jednota a dnes ještě v nejsilnější míře provádějí. Při této příležitosti nechci se zmiňovati o tom, jak dalece přicházejí v úvahu Národní výbory zvláště v dnešní době při propůjčování státního občanství.

Zajímavé je také odůvodnění bodu druhého. Praví se tu, že Nordmarka udržovala spojení s říšsko-německými ochrannými spolky a že s těmito spolky sleduje stejný cíl, totiž opětné spojení německého národa v nové německé říši. Spojení všech Němců v jedné říši musí býti ideálním cílem Němců. Konstatuji, že to jest požadavkem veškerého německého národa v tomto statě. Konstatuji dále, že po tom, jako před tím, stojíme na stanovisku práva sebeurčení, a jdu ještě dále a pravím, že máme pevnou naději a přesvědčení, že se tomuto právu sebeurčení zcela jistě časem průchod zjedná a zjednati musí. (Výkřiky a souhlas na levici.)

Styk, dámy a pánové, s německými spolky v říši není nikdy zločinem a nikdy se jím pro nás nestane. Nedáme si žádným způsobem brániti, abychom se nestýkali v kulturních a národnostních vztazích se svými soukmenovci. Zvlášť přitěžující bylo ovšem, že Nordmarka byla ve spojení s cizozemským iredentistickým spolkem, totiž s "Hilfsverein für Deutschböhmen und Sudetenland". (Posl. inž. Jung [německy]: Ten je také už iredentistický?)

To je toho času pro náš stát nejobávanější spolek, který trváním našeho státu denně tak silně otřásá, že jeho časopis byl v našem státě dokonce zakázán. Pánové totiž nemají o činnosti tohoto spolku ani zdání, nevědí totiž, že "Hilfsverein für Deutschböhmen und Sudetenlannd" jest vlastně jen spojení Němců z Čech, Moravy a ze Slezska venku v německém Rakousku a že nedělá nic jiného, než aby udržoval v těchto kruzích živý cit k domovině, avšak považuje se za spolek iredentistický. Když jsem nedávno odjel ven, abych venku konal několik přednášek, šla celým českým tiskem bouře rozhořčení. Prohlašovalo se dokonce, že nesmím býti ven puštěn, poněvadž tam venku provádíme iredentu. Nuže, dámy a pánové, rozšiřujeme-li to, co se tu v našem státě děje, jestliže rozšiřujeme útisky a šikany německého národa a tím pravdu, pak myslím, jednáme jen dle vašeho přísloví: "Pravda vítězí". A jsme pak lepšími vlastenci v tomto státě, poněvadž pečujeme o to, aby pravda byla také za hranicemi tohoto státu rozšířena. Je dětské a dětinské volati proti takové činnosti státního zástupce k zakročení. Myslím, že by ve starém Rakousku nebyl býval vůbec hotov, kdyby byl chtěl činnost pánů Klofáče a Kramáře, kteří putovali více než jednou v roce do Petrohradu, do Moskvy a jinam, stíhati a tyto pány dáti v obžalobu.

Pokračuji: Bod třetí zní: Předseda Kudlich tehdy prohlásil, že německý národ sudetských zemí byl násilím vtisknut do státu Československého a ze tím byl vytvořen policejní stát nejbrutálnější povahy, pod jehož svévolným panstvím musí trpěti také Nordmarka. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval).

Nu, pánové a dámy, myslím, že jest zbytečno o tom mluviti. Že jsme nepřišli do tohoto státu dobrovolně, víme všichni. A jestliže to bylo zjištěno při shromáždění spolku, byla tím prohlášena jen pravda, neboť my stojíme potom jako před tím na stanovisku, že tehdy při zakládání tohoto státu byl na nás spáchán největší podvod, největší znásilnění, že lež a klam jsou základy tohoto státu, jak to podvodný memoir III. a činnost Benešova a Kramářova na mírové konferenci dokazuji. Právem můžeme tedy tvrditi, že jsme byly do tohoto státu vtisknuti. Označujeme-li tento stát za stát policejní, pak myslím, že vyjadřujeme ještě příliš málo. Podle mého názoru měl by se vlastně nazývati státem káznicovým, v němž se s námi jedná jako se zavřenými trestanci, při čemž nás většina při každé příležitosti znásilňuje a knutou mrská. Ze žijeme skutečně ve státě policejním, o tom bychom mohli uvésti sta příkladů. Nepotřebuji se zmiňovati, že naše časopisy jsou úplně zotročeny a že nemůžeme již konati naprosto žádných shromáždění, kde by nebyli přítomni zástupci vlády, a že žaláře jsou přeplněny politickými vězni. Pokračuji v řeči o rozpuštění Nordmarky. (Výkřiky posl. inž. Junga.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Pan posl. inž. Jung nemá slova.

Posl. dr. Schollich (pokračuje): V bodu 4. se praví, že uspořádání německého dne 4. a 5. září, mělo býti prostředkem k sjednocení Němců, že to bylo překročení působnosti, neboť tehdy obrátili se dokonce prý do německého Rakouska, aby někoho dostali, kdo by tento slavnostní průvod fotografoval jako film. Vidíte, jak dětinské je toto odůvodnění, a já se divím, že pan ministerský předseda Černý pod takový nesmysl dal své jméno. Při tom jest ovšem ještě nutno zjistiti, že pořádání tohoto německého dne nevycházelo od Nordmarky, nýbrž že to pořádaly německé spolky všeobecně a že i tehdy, kdyby pořádání bylo vyšlo od Nordmarky, nemohlo to nikdy býti politickým deliktem. V bodě 5. praví se dále: Nordmarka udržovala místní skupiny také mimo oblast republiky. Při tom budiž zjištěno, že Nordmarka podle stanov byla oprávněna míti místní skupinu také mimo svůj obvod. To bylo ještě za starého Rakouska, a kdyby to mělo býti dnes zapovězeno, musel by býti tento paragraf za všech okolností zrušen. To se však nestalo. V bodě 6. se praví: Kdysi se obrátili na Nordmarku, a to spolek "Der Deutsch-mährische Volksbund" s pamětním spisem a žádali o jeho rozmnožení. V tomto pamětním spi se byly vypočítány násilné činy české, také velmi těžký zločin, pakliže národní německý spolek vydá takový pamětní spis. V bodě 7. se praví, že místní skupině Děrné byl dán pokyn týkající se zřízení veřejné české školy v této obci a bylo jí doporučeno, aby zahájila od rodiny k rodině agitaci. My ovšem nesmíme pracovati pro to, aby naše německé děti chodily do německé školy. Opačně však jest všecko dovoleno; mohl bych důkazy prokázati, že jest velmi mnoho škol, kde Čechové lákali německé děti do české školy. Avšak zákon platí jenom pro nás a ne pro Čechy a vykládá se tak, jak je toho potřebí. Avšak viděti v tom politickou činnost, to zůstalo vyhrazeno, bohužel, jen šovinistickému referentovi ministerskému radovi Anderšovi a pan ministerský předseda dal pod to svůj podpis. Bod 8. praví, že k rozpuštění došlo proto, poněvadž když už byla zastavena spolková činnost, byla pořádána zasedání výborová, že přípisy a žádosti ještě docházely, že kalendář byl ještě prodáván, pohlední lístky byly rozšiřovány, že byly pořádány vánoční sbírky a podobně. Pánové, představte si spolek, který je najednou rozpuštěn, který má celou řadu závazků, který musí své lidi a zřízence spolku, své mateřské školky a pod. vydržovati. Je zřejmo, že činnost spolku nemůže přestati najednou a že následkem toho musí býti spolku poskytnuta možnost, aby své zaměstnance mohl ještě dále platiti. Ostatně je to ovšem také jen důvod zdánlivý, právě tak zdánlivý důvod jest nejbližší paragraf, kde se praví, že k zasedání spolku Hilfsverein für Deutschböhmen und Sudetenland byl poslán jako zástupce předseda vídeňské místní skupiny Nordmarky, což bylo přirozeně prý událostí čistě politickou. Ostatně konstatuji, že všecky tyto důvody byly shledány dodatečně, že jich tu nebylo v okamžiku rozpuštění, že byly sbírány později s velkou pílí a že proto stalo se suspendování naprosto protiprávně. Samozřejmě bylo také konfiskováno jmění spolku a všecky sběrné pokladničky. Avšak jsem zvědav, bude-li míti česká vláda odvahu Nordmarce ukrásti, jiného výrazu nemohu zde užít, základní jmění, školky a všecko to, co bylo opatřeno pro německý chudý lid.

Nechci opomenouti příležitosti, abych nemluvil o událostech ve čtvrtečním shromáždění v Opavě, o němž pan ministerský předseda jistě již bude informován svým výtečným špiclovským systémem. Měl jsem za úkol, abych při tomto shromáždění pojednal o rozpuštění Nordmarky. Kritisoval jsem čistě věcně rozkaz o rozpuštění a přišel jsem náhodou v řeči také na činnost legionářů, když jsem mluvil o známém výnosu ministerstva vojenství, kde bylo zjištěno, že dnes je mezi českými legionářskými důstojníky velmi mnoho takových, kteří neumějí čísti a psáti. Právě jsem chtěl tento výnos kritisovati, když zástupce vlády vyskočil a prohlásil shromáždění rozpuštěným. Na moji otázku jakým právem shromáždění rozpustil, když tu naprosto není žádného důvodu, prohlásil: "Urazil jste můj národ." My ovšem, jen mimochodem řečeno, můžeme býti denně a každou hodinu uraženi a ani kohout o tom nezakokrhá, avšak užitím slova legionář byl prý uražen český národ. Konstatuji však, že pan zástupce vlády sedí tam nejenom za svůj národ, nýbrž také jako zástupce státu a proto má obstarávati záležitosti všech národů tohoto státu. Nesmí se nikdy cítiti zástupcem národa. Zdá se, že slovo legionář jest v tomto státě skutečně posvěceno. Zmiňuji se při tom o událostech, které se zde v listopadu m. r. odehrály. Pamatujete se, že tehdy kolega Baeran kritisoval všeobecně postup obyvatelstva ve dnech listopadových. Této úplně oprávněné kritice, v níž prohlásil, že lidé, kteří se tak chovají, chovají se jako všiváci, byl dán ihned jiný smysl a legionáři se tím cítili dotčeni a prohlásili, že poženou posl. Baerana za to k zodpovědnosti. Jest zvláštní, že opravě o této příhodě se tehdy nevěřilo, třeba že předseda finančního výboru kol. Bradáč sám zjistil skutkovou podstatu a prohlásil, že tento výrok nebyl pronesen. Zdá se, jakoby někdo potřeboval v naši republice vždycky nějakého prostředku, aby bylo obyvatelstvo udržováno v rozčilení a aby vždycky a vždycky mohlo se opět drážditi proti německému národu. Kol. Baeran dostal tehdy 3 rozsudky smrti, v nichž bylo řečeno, že bude při nejbližší příležitosti z cesty odstraněn. Tento postup činí dojem spíše komedie. A nyní stalo se zase zcela totéž. Před několika dny odehrál se případ, jejž naprosto nelze kvalifikovati, záležitost, jaká se dosud ve slušném parlamentě v té formě ještě nestala, že totiž německý poslanec byl ze zadu napaden a spolíčkován. Také z tohoto výroku, který byl k tomu podnětem, činí se zase urážka národa, neboť včera uveřejnilo předsednictvo "Družiny československých legionářů" v českých listech toto prohlášení: "Když posl. Baeran nazval v Národním shromáždění legionáře všiváky, protestovali jsme ihned u předsedy Tomáška. Bylo nám slíbeno, že posl. Baeran nebude dříve připuštěn do zasedání v parlamentu, dokud tuto drzou urážku neodvolá. Přes to však byl tento štváč opět do Národního shromáždění připuštěn, aniž svůj výrok odvolal. Tím, že urazil legionáře, urazil současně celý národ. 15. července odvážil se uraziti Národní shromáždění, byl však na místě potrestán. Varujeme vás, poslanče Baerane, a vaše kolegy, naše trpělivost končí. S vaším postupem nesouhlasí ani německé občanstvo v republice. Řeknete to ještě jednou a potom - neuchrání vás ani vaše imunita."

Velectěné dámy a pánové! Jest smutným znamením, pakliže pretoriáni ve státě strhnou na sebe moc. Upomíná to na římské dějiny, na dobu, kdy v starém Římě pretoriáni strhli celou moc na sebe a tím přivodili zánik státu, neboť jest jisto, že to musí vésti k zániku státu, pakliže vojsko na sebe strhne politickou moc. My ovšem můžeme také tuto skutečnost přijati klidně, poněvadž stojíme na stanovisku, že jsme tohoto státu nevytvořili a proto také že nemusíme nésti za jeho trvání zodpovědnost. Chci zde jen zjistiti vyhrůžku, která v těchto slovech spočívá, vyhrůžku, která konečně značí, že jsme činěni zodpovědnými za svoji činnost a za svoji obranu celého německého národa, a že nás chtějí postříleti. Nebojíme se toho. Od prvního okamžiku, kdy jsme vstoupili do tohoto domu hanby, věděli jsme, jak těžké postavení v této sněmovně míti budeme. Neoddávali jsme se naději, že zde budeme moci konati úspěšnou práci, že tu budou slyšeny naše hlasy. A je to tak dobře, že se na nás nedá, neboť byste se stali časem vzorným státem, kdyby bylo všecko to odstraněno, co my právem kritisujeme. Avšak, chtějí-li bohové někoho zničiti, raní ho slepotou. Neoddávali jsme se klamu, že mluvíme do prázdna, že naše slova zaniknou úplně neslyšena. A věděli jsme také, že budeme za to, co zde řekneme, činěni zodpovědnými venku na veřejnosti od poštvaného lidu. A proto také každý z nás, když přestoupil tento prý posvátný práh, súčtoval se svým životem. Byli jsme si vědomi, že musíme přinésti oběti svému národu, a tu si připomínáme, že konečně každý národ, vede-li boj o svoji svobodu, musí oběti přinésti, a připomínáme si, že křesťanství dosáhlo jen proto tak velkého úspěchu a zahájilo vítězné tažení celým světem, poněvadž jeho zástupci dovedli za idee přinésti oběti a nasaditi život za to, co jim bylo svaté. A proto chceme my také jako mučedníci obětovati se zde za práva uhněteného německého národa. Víme, že také potom vzejde z našich kostí ono pokolení pevné jako ocel, které pak dovede boj o svobodu k vítěznému konci. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Pan posl. dr. Schollich užil výroku ve své řeči "dieser Staat ist auf Lug und Trug aufgebaut", a potom druhý výrok "Schandhaus". Já jej pro tyto oba výroky volám k pořádku. (Výkřiky německých poslanců.)

Přeje si pan zpravodaj slova?

Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Nikoli.

Místopředseda Buříval: Přistoupíme tedy k hlasování. Prosím paní a pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje na schválení této účetní závěrky, nechť povstane. (Děje se.)

To jest většina. Účetní závěrka jest tedy schválena a tím jest 7. odstavec denního pořadu vyřízen.

Přistoupíme k 8. odstavci, jímž jest