Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Ke slovu není dále nikdo přihlášen. Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Slavná snemovňa! Pán predrečník sa prihlásil k slovu proti tomuto návrhu a síce s tým, že návrh je protidemokratický. Neuviedol však pre toto tvrdenie žiadneho dôvodu ani teoretického ani praktického ani žiadneho konkrétneho príkladu. Celá jeho reč slúžila len na to, aby uviedol jeden prípad, ktorý sa stal v Podkarpatskej Rusi a ktorý s administráciou, so správou obcí okresov a žúp v žiadnom ohľade nesúvisí.

Následkom toho nemám za potrebné jeho slová nejakým spôsobom vyvracať a odporúčam, aby vládny návrh zákona, prijatý senátom a odporúčaný ústavným výborom, i slavná snemovňa prijala. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní i pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Míním o celé osnově, která má pouze 14 paragrafů, materielně je jednotná a pozměňovací návrhy k ní podány nebyly, dáti hlasovati najednou.

Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.)

Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona s §§ 1 až 14 incl., nadpisem a úvodní formulí, tak jak jest obsažena ve zprávě výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina, zákon jest schválen v prvém čtení.

Poněvadž tomuto usnesení senátu byla přiznána pilnost ve smyslu § 55 našeho jednacího řádu, dávám ihned druhé čtení na denní pořad.

Prosím pana zpravodaje, má-li nějakou korekturu.

Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Nikoli.

Předseda: Kdo tedy souhlasí se zákonem přijatým ve čtení prvém, a v tom znění, jak byl přijat v prvém čtení, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.).

To je většina. Zákon jest usnesen také ve čtení druhém a tím jest vyřízen 11. odstavec denního pořadu dnešní schůze.

Přikročíme k odstavci 12., jímž jest

12. zpráva výboru rozpočtového o usnesení senátu (tisk 1943) o vládním návrhu zákona o dopravních daních (tisk 2390).

Zpravodajem jest pan posl. Buříval. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Buříval: Předložený návrh provádí sjednocení zákonů, které platí dosud o zdanění železniční přepravy v jednotlivých územích naší republiky. V tomto směru platí nyní v republice Československé trojí daňové zákony, a to zákony rakouské, zákony uherské a zákony pruské.

V obvodu platnosti býv. rakouských zákonů, t. j. v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, platí o zdanění přepravy osob zákon ze dne 19. července 1902, ř. z. č. 153, změněný co do výměry daně císařským nařízením ze dne 10. ledna 1917, ř. z. č. 14, o zdanění přepravy zavazadel cís. nař. z 10. ledna 1917, ř. z. č. 14, a o zdanění přepravy zboží cís. nař. z 10. ledna 1917, ř. z. č. 14. Daň z jízdného zavedená zákonem z 19. července 1902, ř. z. č. 153, jest daní stálou, kdežto zvýšení této daně a daně z přepravy zavazedel zboží podle cís. nař. z 10. ledna 1917, ř. z. č. 14, jsou pouze opatření dočasná, jejichž platnost podle zákona ze dne 29. ledna 1920, čís. 57 Sb. z. a n., pomine dnem 31. prosince 1923. Daň z jízdného činí nyní na hlavních drahách 20%, na místních drahách 10% a malodrahách 5% z jízdného, daň ze zavazadel činí nyní 20% zavazadelného, daň z přepravy zboží činí nyní 30% dovozného, t. j. 15% daně a 15% přirážky z důvodů mimořádných poměrů.

V obvodu platnosti býv. uherských zákonů, t. j. na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, platí o zdanění přepravy osob a zavazadel zákonný článek XIV. z r. 1887, kterým zavedeno trvalé zdanění ve výši 18% a kolkovné ve výši 2% z jízdného, po př. zavazadelného. Přeprava zboží podléhá trvalé dani 7% dovozného u zboží rychlého a 5% dovozného u zboží nákladního na základě zákonného článku XIV z r. 1887. Zákonným článkem VI. z r. 1917 zavedena byla další dočasná dávka z přepravy zboží ve výši 30% dovozného. Platnost této dočasné dávky 30% z dovozného pomine podle zákona ze dne 29. ledna 1912, č. 57 Sb. z. a n., dnem 31. prosince 1923.

V obvodu platnosti býv. pruských zákonů, t. j. v Hlučínsku, platí o zdanění přepravy osob, zavazadel i zboží zákon ze dne 8. dubna 1917, č. 73 něm. ř. z. Přeprava osob podléhá tu trvalé dani z jízdného, a to ve výši 16% v I. tř., 14% v II. tř., 12% v III. tř. a 10% ve IV. tř. Přeprava zavazadel je trvale zdaněna 12% zavazadelného, přeprava zboží pak trvalou daní 7% z dovozného.

Zdanění přepravy osob. zavazadel a zboží podle těchto zákonů daňovými sazbami, různými v jednotlivých územích republiky Československé, nezpůsobuje nijakých obtíží, pokud v každé této oblasti platí dosavadní různé železniční tarify, převzaté s drahami bývalých státních útvarů. Podle těchto tarifů počítají se přepravní poplatky za přepravu z jednoho takového území do druhého dosud zásadně až k býv. st. hranici a odtud, takže počítají se poplatky pro každé toto daňové a tarifní území zvláště. Tento stav, který velmi značně zdražuje přepravu hlavně mezi Slovenskem a ostatní oblastí republiky Československé, ježto přepravní poplatky se nepropočítávají ani při přepravě jen po souvislých státních tratích, zavdává stále podnět k stížnostem na nedostatečné pochopení pro hospodářské poměry a pro změněné poměry hlavně Slovenska a Podkarpatské Rusi a je závažnou překážkou kýženého hospodářského sjednocení veškerého území republiky v jednotnou hospodářskou oblast.

Ježto pak tarify, platné nyní v jednotlivých územích státu, nejsou stejné ani co do tarifních ustanovení, ani co do výše poplatků, jest příkazem státní železniční správy, aby na státních tratích zavedla v celém území stejné tarify.

Státní železniční správa hodlá z těchto důvodů provésti tarifní unifikaci státních drah v celém území republiky novými jednotnými tarify, aby jednak byly odstraněny nynější rozdíly v tarifech v různých státních územích, jednak aby se propočítávaly tarifní poplatky po všech souvislých státních drahách celé republiky. Uskutečnění tohoto úmyslu bude tudíž znamenati velmi podstatné zlevnění oproti nynějšímu stavu všude tam, kde dosud se poplatky nepropočítávají, tedy jmenovitě pro přepravu ve styku Slovenska s ostatním územím republiky, ježto umožní využití nižších sazebních jednotek, které jsou ve všech tarifech zavedeny pro velké vzdálenosti.

Novými tarify státních drah mají podle možnosti býti také odstraněny nepříznivé účinky lineárních zvýšení tarifních, jimiž železniční správy zjednávaly v posledních letech rovnováhu mezi svými vydáními a příjmy.

Státní dráhy mají nové tarify úplně dohotoveny, nemohou jich však vydati, ježto při unifikovaných tarifech nelze vůbec určovati zákonných dopravních daní podle nynějších zákonů s různými sazbami pro jednotlivé územní oblasti, t. j. bez současné unifikace daňových zákonů.

Z této skutečnosti vzešel předložený návrh zákona, kterým provádí se unifikace dopravních daní na celém území republiky Československé jakožto nezbytný předpoklad unifikace železničních tarifů pro veškeré státní dráhy, aby celé území naší republiky tvořilo jednotnou železničně daňovou i tarifní oblast.

Tato daňová unifikace provádí se tím způsobem, že zákonná ustanovení, platná dosud v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zavádějí se s některými změnami, nezbytnými při změněných poměrech, pro celé území republiky Československé. Nejzávažnější změnou jest úplné zrušení trvalé 7%ní a 5%ní daně z dovozného na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jejíž úbytek bude patrně zcela nahražen zvýšením přepravy, k němuž podle očekávání dá podnět zlevnění přepravních poplatků v přepravě se Slovenskem a s Podkarpatskou Rusí. Naproti tomu nastává novým zákonem zvýšení daňové výměry na drahách v Hlučínsku, které však při nepatrné délce železniční sítě tohoto území - pouhých 37 km - nepadá na váhu a bude i pro obyvatelstvo tohoto území úplně vyváženo výhodou, vyplývající z propočítání sazeb.

Další změnou nynějšího zákonného stavu jest, že od daně z jízdních lístků budou osvobozeny "osoby, které se přepravují na zvláštní dělnické jízdenky za zlevněné jízdné". Dosud byli osvobozeni pouze "dělníci", takže nové ustanovení znamená rozšíření této výhody i na jiné pracovníky (duševní), kterým železniční správy vzhledem k hospodářským poměrům byly nuceny poskytnouti stejné slevy jízdného, jaké mají dělníci.

Jinak neobsahuje navržený zákon podstatných věcných změn oproti nynějšímu stavu.

Počátek zákona má podle § 22 býti určen vládním nařízením, protože v době podání tohoto návrhu zákona nebylo lze ještě určiti, kdy nové tarify státních drah budou vzhledem k obtížím a překážkám tiskárenským dohotoveny. Dnes ovšem jsou tarify hotovy a jejich vydání je odvislo jen od schválení tohoto zákona a od zákonné publikační lhůty pro nové tarify (14 dnů).

Celý zákon je provisoriem na dobu nynějších poměrů, takže jeho platnost končí 31. prosince 1923, aby pak bylo lze nahraditi jej novým zákonem podle změněných snad a již ustálených poměrů.

Rozpočtový výbor vyhověl vyslovené žádosti ministerstva železnic, usnesl se ve své schůzi konané dne 7. června, aby tato osnova zákona urychleně byla vyřízena. Poněvadž prohlášení zástupců ministerstva železnic a ministerstva financí rozptýlilo některé pochybnosti, které v debatě se objevily, zejména potud, pokud šlo o zneužívání jízdních výhod železničními zaměstnanci, jakož i pokud se týče prosperity ve příčině příjmů z osobního provozu, byl návrh zákona nezměněný, jak vyšel z porad senátu i z resolucí, schválen a nezbývá mi také než poslanecké sněmovně doporučiti, aby usnesení senátu spolu s resolucí bylo poslaneckou sněmovnou přijato. (Potlesk).

Předseda (zvoní): Přistupujeme k debatě. Navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 10 minut. Je proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)

Není jí. Návrh můj je přijat.

Ke slovu jest přihlášen na straně "proti" pan poslanec Jokl. Uděluji mu slovo.

Posl. Jokl (německy): Přítomná předloha má pro národní hospodářství našeho státu pronikavý význam. Podle své povahy jest ohromným břemenem pro náš průmysl a znamená tím přirozeně zároveň i zhoršení již bez tak těžké hospodářské situace, ve které se dnes nalézá celé naše národní hospodářství. Desetiminutová lhůta řečnická, jež mi blahovolně byla dána, znemožňuje mi, abych obšírně vylíčil hospodářskou krisi, ve které se v přítomné době nacházíme. Spokojíte se tedy tím, že vás poprosím, abyste si připomněli debatu, kterou jsme o tom předmětu v posledních dnech vedli.

Tarifní politika, jež projevuje se v zákoně tomto, není nikterak šťastná. Může se hoditi snad pro jiné státy, to však daleko ještě není předpokladem, že ve skutečnosti může býti šablonovitě užita i pro nás. Měli bychom plný důvod důkladně prozkoumati všechny tarify, které máme, již s ohledem na to, že přece náš stát má jiné složení než staré Rakousko, jiné národní hospodářství, následkem změny poměrů musí jíti i jinými hospodářsko-politickými cestami. To se však neděje. Naopak, staví se dále na základech starého rakouského státu pro naši situaci nevhodných, bez ohledu na to, že jednotlivá odvětví průmyslu, nebude-li tarifní politika změněna, nehledě k novým břemenům, obsaženým v nynější předloze, přirozeně a nutně musejí zajíti. Poukázal bych zde předem na to, že v západo-slezském kamenno-uhelném revíru měli jsme nadmíru kvetoucí průmysl mramorářský, průmysl pomníkový, jenž úplně jest odkázán na vývoz. Vývoz byl téměř znemožněn vysoko stanovenými tarify, jež máme. Kamenický průmysl stojí nyní před zánikem a bylo by nutno, aby místo šablonovitého zvýšení tarifů byla položka za položkou prohlédnuta, aby se vyzkoumalo, zda při té či oné položce tarif by neměl býti nutně zmírněn. Ruku v ruce s tím jde náš požadavek, o kterém musí se snad zde konečně jednou vážně promluviti, po konečném vybudování naší železniční sítě. Ovšem mohu mluviti pouze za omezený místní okruh, za oblast severo-moravskoslezskou. Tu musím vám říci, že, nebude-li konečně proveden projektovaný a již po desetiletí vypracovaný projekt železniční Friedeberg-Kunčice, tento kraj bude s přirozenou nutností vylidněn. Při tom musíme konstatovati, že při všech snahách místních činitelů, obcí a zemských správních komisí narážíme na nepopsatelný odpor byrokracie ministerstva železnic. Tam tvrdošíjně lpí na písmeně zákona. Žádá se, ač zájemníci již tak dost veliké oběti přinášejí, aby za všech okolností bylo složeno do poslední koruny oněch 30% příspěvku, který stanoví zákon pro stavbu lokálních drah, ač pojem "zájemníci" se sem naprosto nehodí. Tak je to na příklad při dráze údolím Poruby nebo při stavbě dráhy Friedeberg-Kunčice, kde vlastně není vůbec soukromých zájemníků, nýbrž zájemníkem je zemská správní komise, jež tuto stavbu provádí. Prosil bych proto naléhavě, aby jednou v ministerstvu železnic započalo se s tím, aby se tam nekladly překážky oprávněnému a nutnému snažení místních úřadů, aby vlastní silou povznesly národní hospodářství a vybudovaly naši síť dopravní, nýbrž naopak ukázalo se více porozumění a více podpory.

V nynější předloze je to specielně § 5, proti kterému musíme vznésti oprávněné námitky. Podle tohoto § 5 má býti sice při dělnických jízdenkách dáno osvobození od daně. Nyní však přichází to čertovo. kopýtko:

Bližší ustanovení mají býti vyhlášena cestou nařizovací, a to až do jaké ceny a odkud slevy se poskytují. Dlužno to tak bráti, že od určité hranice kilometrové mají býti dělníkům povoleny týdenní jízdenky za sníženou cenu. Proti tomu musíme se rozhodně ohraditi. Především proto, že musíme konečně jednak již stávající a samovolně se utvořivší mocenské útvary dnešní byrokracie odbourávati. Učinili jsme ve všech oborech zkušenost, že byrokracie, kterou dnes máme, neprovádí a nestaví takové věci vůbec v lidovém sociálně-politickém duchu. Právě v otázce zlevnění dělnických jízdenek podali jsme opětně důkaz toho, když jsme musili dvakráte všemi mocenskými prostředky a celým hromobitím do toho se pustiti, aby výhody jednou poskytnuté nebyly opět svévolně odnímány. Je tedy naším požadavkem, aby dělnické jízdenky byly vydávány na každé trati, i na té nejmenší, za všech okolností. V žádném případě nesmí nastati nějaké zhoršení proti dnešnímu stavu.

Původní zpráva k tomuto zákonu obsahuje pak jedno velmi zajímavé odůvodnění: Poukazuje se totiž na to, že okres hlučínský utrpí beze vší pochybnosti touto předlohou značné zhoršení, obyvatelstvo pak že bude zatíženo proti dřívějšímu stavu. Nyní utěšuje se pan zpravodaj tím, že tratě dráhy činí jen 37 km a že se zde při propočítání zatížení ještě poněkud zmenší. Jak, jakým způsobem, není však ještě uvedeno. Upozornil bych na to, že tam za hranicemi v Německu, jak sám pan zpravodaj uvedl, je systém zdanění mnohem spravedlivější. Tento poukaz na okres Hlučín mne však nutí dotknouti se něčeho. Se strany zemské vlády ve Slezsku a i z jiných míst stále je si stěžováno na to, že obyvatelé hlučínského okresu nejeví onoho nadšení nad přičleněním k našemu státu, které ti pánové od připojení očekávali. A tu máte hned příklad, čím to je, že nemůže nadšení vzniknouti. To však není jediný případ, nýbrž můžeme konstatovati, že správa dopouštěla se v okresu hlučínském proti obyvatelstvu přehmatu za přehmatem, a myslím, že jsem to zde již jednou vyslovil, že kdyby na to někdo vypsal odměnu, jak se nejlépe může vyhnati z národa oddanost ke státu, musili by činitelé správy v okresu hlučínském dostati tuto cenu. Poukazuji na jednu věc, jež nás bezprostředně pálí. Zmatky v Horním Slezsku ocitlo se 3500 stavebních dělníků hlučínského okresu, kteří pracovali v Horním Slezsku, bez práce. Nehledě k tomu, že to trvalo celé týdny, aby těmto dělníkům byl vůbec zabezpečen nárok na podporu v nezaměstnanosti, způsob, jak se ta podpora v nezaměstnanosti dává, přímo dohání lid k zoufalství. Tu je i zde pro obyvatele hlučínského okresu srovnání s Německem na snadě: v Německu dostane každý dělník bez zaměstnání následkem zmatků v Horním Slezsku pro sebe 15 Mk denně, pro ženu 5 a pro každé dítě 2·50 Mk. U nás dává se s velikou milostí nezaměstnanému 5 K denně, ne však všem, kdož ocitli se bez zaměstnání. Svobodným se nedává nic, ti mohou hladověti. Víte, že je těžko nalézti někde jinde práci. Těm, kdo mají domek, nedá se rovněž nic, ti pokládají se za nepotřebné podpory. Viděl kdo vůbec dělníka, jenž není potřebným? Kdo toho nepotřebuje, nejde přece pracovati. To je logická samozřejmost pro normální, byrokraticky nezmrzačený mozek. (Posl. Heeger [německy]: Je tam spousta lidí, kteří platili po léta na invalidní pojištění a dnes nedostanou haléř!)

Ano, tak je to i s všeobecným invalidním zaopatřením. Co je tu bližšího, než že i zde lid srovnává: Jak by se mi bylo dařilo, kdyby náš okres byl ještě přičleněn k Německu, a jak se mi daří nyní, v této požehnané republice. Ta věc vyžaduje ještě doplnění. Dělníci utrpěli ohromnou škodu. Soukromé odhady škody dávají sumu 70.000 K, to však není daleko ještě všeobecná škoda. (Posl. Hausmann [německy]: Byla zjištěna pouze u třetiny dělníků!)

Ano, ještě tak mnoho jich chybí a musíme se již ptáti, jak zamýšlí vláda těmto tak těžce poškozeným dělníkům hlučínského okresu jejich škodu nahraditi. Vláda by měla možnost odpomoci bídě hlučínského okresu, aniž by se musela poskytovati podpora v nezaměstnanosti, vláda jen potřebovala toho se chopiti, a to, co bylo v rozpočtu povoleno, pro Hlučín provésti. Povolili jsme při poslední rozpočtové poradě sumu, myslím, 22 millionů korun na vybudování drah v Hlučínsku. Je to dráha, kterou jsme přejali od Německa téměř hotovou; linie Hlučín-Annaberk leží v Prusku a přirozeně musela tato linie býti vedena podle změněných poměrů buď do Hrušova nebo do Bohumína. Dráha je téměř hotova, mosty jsou vystavěny, částečně jsou položeny koleje, jízdy na zkoušku byly již provedeny. Mám přesvědčení, kdyby nebylo došlo k odloučení tohoto okresu od Německa, byla by tato dráha dnes již v chodu. Takto však roste tráva na zařízení dráhovém, nikdo nestará se o další stavbu a zdá se, že tyto miliony, jež tu jednou byly na stavbu věnovány, jsou bezúčelně zakopány. Při tom opakuji, že právě povolilo Národní shromáždění na tuto stavbu dráhy 22 mil. korun. Co by bylo bližším a logičtějším pro státní orgány, kteří mají všech pět smyslů pohromadě, než ve chvíli, kdy vypukla v okrese ohromná hospodářská krise, dáti ihned započíti tuto nouzovou stavbu, aby čeleno bylo nezaměstnanosti. Opakuji, co naši řečníci několikráte pravili: Kašleme na podporu v nezaměstnanosti; dejte dělníkům práci a nikdo vám nebude se ucházeti o těch žebráckých 5 korun. Vidíte, nesmíte se diviti, když obyvatelstvo hlučínského okresu není vzhledem k těmto věcem ani trochu nadšeno snad připojením k našemu státu, k němuž došlo proti jejich vůli a aniž se jich kdo ptal.

Je ještě řada takových případů, jež na každém kroku obyvatelstvo upozorní na rozdíl mezi poměry v Německu a u nás a ukáže jim, že poměry tam za hranicemi jsou lepší než u nás. V Německu měli samosprávu. Zde dal ministerský předseda písemný slib, že ještě v lednu nebo v únoru tohoto roku, budou-li dohotoveny volební seznamy, budou provedeny obecní volby.

Dnes máme červen a stále ještě se nedělají přípravy, aby dána byla lidu samospráva v obcích. Tak dodržuje pan ministr své slovo, jež jednou dal! Myslíte, že obyvatelstvo hlučínského okresu sestává z analfabetů, kteří nevědí, co se zde odehrává, a kteří nečtou podrobně zprávy, jež jsou uveřejňovány? Lid je dokonce velmi vnímavý pro tyto věci a tak inteligentní jako na každém jiném korci dosavadního státního území. Kdyby panu ministerskému předsedovi skutečně na tom záleželo, aby lid na Hlučínsku měl více sympatií k tomuto státu, pak musil by předem naléhati na to, aby změnil se tento stav, výjimečný stav vzhledem k obyvatelstvu Hlučínska. Musil by splniti daný slib a své dané slovo a odstraniti obecní správní komisi. Zdá se však, že jako za starého Rakouska na hranicích Haliče přestávala veškerá státní moc, že je tomu tak i v Hlučínsku. Na hranicích Hlučínska přestává státní moc, tam počíná neomezená moc vládního komisaře. To viděli jsme sice i při souzení při sčítání lidu. Byli odsouzeni lidé a "cestou milosti" vládní komisař trest zdvojnásobil, místo aby jej snížil nebo prominul. Takové vládnutí, pánové, musí buditi jen nenávist. Přáli bychom si naléhavě a radili bychom pánům ve vlastním jich zájmu, aby konečně jednou odstranili tyto neslýchané poměry násilí a libovůle v hlučínském okrese. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Ke slovu dále není nikdo přihlášen. Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. Buříval: Slavná sněmovno! Považuji za povinnost vyvrátiti některá tvrzení pana předřečníka. On výslovně tvrdí, že prý tento zákon národohospodářsky zatíží občanstvo. Já to popírám a prohlašuji, že nejde o nový zákon, nýbrž že jde o zákon, jímž máme unifikovati všechny ty různorodé, vzájemně si odporující předpisy, a že jde o zákon, jímž státní příjmy budou o 250 mil. korun zmenšeny a tento obnos propočítáním tarifů dostane se do kapes občanstva. Tedy nejde o nový zákon a nemůže býti tedy také pravda, že by tento zákon národohospodářsky znamenal poškození občanstva.

Dále jest třeba říci, že v § 5 vyznačená hranice, podle které státní správa železniční chce pro příště vydávati jízdenky nejen dělníkům fysicky pracujícím, nýbrž také dělníkům duševním, s určitou hranicí příjmů, byla v jednání rozpočtového výboru také jmenována. Věřím, že v důsledcích tohoto jednání státní správa železniční slovu svému dostojí a nedopustí, aby nějakým jiným způsobem práva takto získaná dělníkům jak fysicky tak duševně pracujícím byla ztenčena.

Konečně použil pan řečník této příležitosti k tomu, aby přednesl určité své stížnosti na pozvolné stavby místních drah. Připomínám s tohoto místa, že státní správa železniční, i kdyby chtěla, nemůže postupovati v tomto směru rychleji, poněvadž jest vázána zákonem, jehož účinnost nastane teprve 1. ledna 1922. Sbory k tomu povolané hledí se starati o to, aby státní správa železniční dříve, než ta účinnost zákona nastane, konala přípravy k tomu, aby od tohoto okamžiku mohla započíti se stavbami místních drah.

Tedy poněvadž není podán žádný návrh pozměňovací, považoval jsem za nutné říci jen toto, aby nevyrostlo nějaké klamné mínění, že by tento zákon byl novým zákonem, který by zatěžoval občanstvo. Naopak se jeví, že státní správa železniční v tomto případě vychází občanstvu vstříc, a proto odporučuji zákon, jak byl přijat v rozpočtovém výboru a v senátě, ku přijetí slavné sněmovně poslanecké. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Míním dát tak jako v předešlém případě o celé této osnově zákona, poněvadž nebyly podány pozměňovací návrhy, hlasovati najednou. Jest snad nějaká námitka? (Nebyla.)

Není jí. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, jak jest obsažena ve zprávě výboru rozpočtového, s nadpisem a úvodní formulí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon jest schválen v prvém čtení.

Zbývá nám hlasovati ještě o resoluci, která jest obsažena v tištěné zprávě tisk 1855. Čísti ji snad netřeba. (Souhlas.)

Kdo souhlasí s resolucí, obsaženou ve zprávě výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina.

Také resoluce jest schválena.

Poněvadž věci této resp. tomuto usnesení senátnímu byla přiznána pilnost ve smyslu § 55 našeho jedn. řádu, přikročíme k druhému čtení.

Má snad pan zpravodaj nějaké korektury?

Zpravodaj posl. Buříval: Nemám.

Předseda: Není tomu tak.

Kdo tedy souhlasí s touto osnovou, s tímto usnesením senátním, tak jak bylo přijato v prvém čtení, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon jest schválen také ve čtení druhém a tím jest 12. odstavec denního pořadu dnešní schůze vyřízen.

Přikročíme k 13. odstavci, jímž jest

13. zpráva výboru I. ústavního, II. rozpočtového, III. soc.-politického o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 1905) o návrhu sen. dr. Karasa a soudr. (tisk 213 a 552 sen. a o návrhu posl. dr. Mazance a soudr. (tisk 1012) na úpravu služebních požitků zřízenců obecních a okresních (tisk 2447).

Zpravodajové jsou páni posl. Čuřík, Rýpar a Černý (rep.) za příslušné výbory.

Uděluji slovo prvnímu zpravodaji, za výbor sociálně-politický, panu posl. Čuříkovi.

Zpravodaj posl. Čuřík: Slavná sněmovno! Výboru sociálně-politickému byl předložen návrh posl. dr. Mazance tisk 1012 o úpravě platů obecních a okresních zřízenců. V návrhu se praví, aby z důvodu, že zřízencům okresním a obecním nebyly upraveny platy současně se státními zaměstnanci, byly zákonitou cestou poskytnuty drahotní přídavky k dosavadním platům.

O tom bylo jednáno ve výboru sociálně-politickém a ten se usnesl vyžádati si předem dobrozdání ministerstva financí, jak se k návrhu tomu staví. Mezi tím však senát projednával návrh sen. dr. Karase stejného obsahu a také návrh tento schválil. Usnesl se na vydání zákona, kterým se zřízencům obecním a okresním stanoví zákonný nárok na všechny příplatky a výpomoci ve stejné výši, jaké se poskytují z důvodů drahotních ostatním státním zřízencům, a to po tu dobu, pokud jsou vypláceny také státním zřízencům.

Výbor sociálně-politický jednal o tomto návrhu senátu dne 8. června a vypustil pouze z § 1 odst. 2, jehož obsah praví, že příjem služební nesmí přesahovati celkové služné, příbytečné, přídavky, jakož i výpomoc zaměstnanců státních. Výbor sociálně-politický měl obavu, aby ve velkoměstech jako v Praze, ve Velkém Brně a v Moravské Ostravě, totiž tam, kde jsou upraveny platy zřízenců a přesahují částečně platy zřízenců státních, nebyli zřízenci obecní a okresní zkráceni. Tedy tento odstavec byl vypuštěn. Jinak byl přijat celkový zákon,. usnesený senátem, vyjma tento odstavec v celém svém znění.

Doporučuji slavné sněmovně, aby přijala usnesení senátu výborem sociálně-politickým schválené. (Výborně!)