9. zprávy výboru právního o usnesení senátu N. S. R. Č. o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1646) o vládním návrhu zákona, jímž se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého.
Ježto poslanecká sněmovna ve schůzi
69. přiznala zkrácené projednávání této věci a výbor právní nepodal
zprávy do stanovené lhůty dne 29. t. m., ustanovuji zpravodajem
posl. dr. Dérera. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Dérer: Slavná snemovňa! V minulom zasedaní prijala slavná snemovňa vládny návrh zákona, ktorým sa upravujú ustanovenia o vyhlásení za mrtvého. Predloha táto bola v celej republike veľmi potrebnou, ale zvlášť potrebnou bola na Slovensku, kde platí ešte i dodnes ustanovenie starého civilného poriadku uhorského, podľa ktorého možno za mrtvého vyhlásiť vo válke zmizlých len po uplynutí 3 rokov po skončení svetovej války, takže na Slovensku je situácia taká, že do dnes nebolo možno vyriešiť ani jednu žiadosť na vyhlásenie za mrtvého.
Návrh, ako ho snemovňa prijala, mal však nielen ustanovenie o Slovensku, ktoré sa týkaly zmeny materiálneho práva, ale i zmeny civilného práva uhorského a obsahoval i zmenu rakúsko-uhorského občianskeho zákonníka, paragrafu 112, lepšie rečeno, upravil tento návrh zákona na neurčitú judikatúru a dal § 112 rakúskeho občianskeho zákona autentický výklad, poťažmo tento výklad uzákonil, takže v tomto ohľade by prestala právna neistota na tomto poli. Návrh, poťažmo usnesenie poslaneckej snemovne prišlo do senátu a senát doplnil usnesenie poslaneckej snemovne istými ustanoveniami a krome tohoto zmenil niektoré ustanovenie, usnesené poslaneckou snemovňou.
Právny výbor teraz znova prejednal tento návrh. A ačkoliv s istými zmenami v senátu nemohol úplne súhlasiť, predsa prestal na zmene znenia senátu, a to hlavne z toho dôvodu, že pridržaním sa istých vecí pôvodného usnesenia slávnej snemovne musela by byť predloha zase vrátená senátu a tým by sa zase vec oddialila. Poneváč je veľmi súrna potreba tohoto zákona, preto právny výbor sa postavil na to stanovisko, aby usnesenie senátu bolo schválené poslaneckou snemovňou.
V krátkosti chcem oznámiť slávnej snemovni tieto doplňky, resp. zmeny, ktoré urobil na predlohe snemovne senát.
V prvej rade rozšíril pôsobnosť zákona i na tie prípady zmiznutia, ktoré sa staly po skončenej svetovej válke, tedy v rokoch 1918-1919, a tu pred očima mala predovšetkým našich sibírskych legionárov.
Následkom toho v článku prvom prestala, poťažmo musela byť škrtnutá lehota, že vyhlásenie za mrtvého možno žiadať i po uplynutí jednoho roku od 1. června 1919. Škrtnutie tejto lehoty sa stalo medzi časom potrebným preto, lebo táto lehota medzi tým časom stíchla a nemalo by to smyslu, aby v zákone o tejto lehote bolo zvláštne ustanovenie.
Následkom týchto zmien v článku prvom vyskytla sa potreba určitých štýlových zmien v článku druhom, i v samom článku prvom. Taktiež vyskytla sa potreba, aby v článku treťom, kde sa tieto ustanovenia zákonnej predlohy rozširujú i na Slovensko, boly urobené príslušné zmeny.
To by boly zmeny, ktoré sa týkajú doplňkov, ktorým doplnil senát usnesenie poslaneckej snemovne.
Druhá čiastka doplňkov senátom urobených týka sa § ú 112 rakúskeho občianskeho zákonníka. Podľa § 112 obč. zákonníka na základe rozsudku súdneho, ktorý vyhlásil niekoho za mrtvého, nebolo ešte bez ďalšieho možno žiadať i rozlúčenie a zrušenie manželstva pozostalého manžela. Ale § 112 požadoval kvalifikované zmizenie osoby, § 1 12 žiadal, že krome skutočného zmizenia osoby musia tu byť ešte iné okolnosti, ktoré hovoria pre to, že zmizelý skutočne zomrel. Už usnesenie poslaneckej snemovne v článku 5. vyrieklo, že dostačí súdny rozsudok o vyhlásení za mrtvého a na základe tomto, že možno žiadať o zrušenie manželstva. Ale senát, aby v tomto ohľade všetky pochybnosti zmizely, uznal za potrebné ešte to výslovne vytknúť, keď k článku 5 odst. 1. pripojil ešte druhý odstavec, v ktorom vraví, že výsledky pokračovania o návrhu na vyhlásenie osoby za mrtvú stačí i pre rozhodnutie, že manželstvo je rozlúčené, a doložil ešte ako 4. odstavec, odstavec ďalší, v ktorom o účastníkoch poslednej svetovej vojny podotkol, že §§ 112, 113, 114 a 137 obč. zákona ztrácajú platnosť.
Právny výbor, ač ani štylizácia druhého odstavca senátom navrhovaná úplne nevyhovuje, predsa len pristúpil na toto ustanovenie a navrhuje prijať článok 5 v tomto znení. V poslednom odstavci, ktorý navrhuje senát, dokladá ovšem právny výbor to, že ztráta účinnosti § 112 vzťahovať sa môže len na to ustanovenie paragrafu 112, kde sa vyžaduje kvalifikované zmiznutie, kde sa vyžaduje krome vyhlásenia niekoho za mrtvého ešte i iná okolnosť, ktorá prisvedčuje tomu, že príslušná osoba skutočne umrela.
Právny výbor navrhuje prijať i v senáte prijatý druhý odstavec, v ktorom je vypovedané zrušenie inštitúcie obhájcu sväzku manželského. To síce právny výbor pokláda za zbytočné osobite podotýkať, ale nechcel pre prípadné neprijatie tohoto návrhu vec stiažiť tým, že by musela isť zpät do senátu, a poneváč novela k civilnému poriadku, ktorá inštitúciu obhájcu manželstva zrušila, nevzťahuje sa len na prípady sporné, len na zrušenie manželstva a rozlúčenie manželstva, ktoré strany snažia sa dosiahnuť cestou sporu, kdežto v tomto prípade sa nejedná o spor, v tomto prípade jedná sa o prostú žiadosť, ktorá sa zabezpečuje na základe rozsudku o vyhlásenie za mrtvého, takže toto superfluum non nocet.
Tretia zmena, ktorá sa objavuje v usnesenie senátu je, že všade tam, kde usnesenie poslaneckej snemovne použilo výrazu "zrušenie" manželstva, senát nahradil výrazom "rozlúčenie" manželstva. Právny výbor prijal túto zmenu avšak v tom vedomí, že výraz "rozluky" senátom užívaný neodpovedá celkom právnej povahe tohoto prípadu. Rozluka je totíž konštitutorná, kdežto zrušenie má len deklaratorný ráz. V tomto prípade však súdny rozsudok účinkuje deklaratívne. Neide vlastne tedy o rozluku v smysle občianskeho zákonníka, ale viac o prosté vyhlásenie toho, čo sa už de facto stalo. Praktický význam má to pri určení času, od ktorého má byť považované manželstvo za zrušené. Jestliže by rozluka podľa usnesenia senátu mala raz rozluky dľa občianského práva, tedy manželstvo mohlo by byť považované za zrušené i v deň vynesenia súdneho rozsudku. Právny výbor však prestal na výraze "rozluky" s tým výkladom, že povaha tejto rozluky sa podstatne líši od povahy rozluky vo všeobecnom smysle a že rozluka táto znamená nie konštitutorný, ale deklaratorný akt súdu. Následkom toho takouto rozlukou súd je oprávnený i to konštatovať, že manželstvo prestalo tým dňom, ktorý je v rozsudku určený ako deň smrti. Výslovne to predloha neustanovuje, ale osnova druhého odstavca čl. V. a použitie tam výrazu, že pre rozhodnutie, že manželstvo je rozlúčené, stačia "výsledky řízení" o návrhu na vyhlásenie za mrtvého, poukazuje tiež k tomuto výkladu právneho výboru.
Podobne stojí vec i so zmenou
usnesenia senátu, ktorú urobil na ustanovenie článku 6 pôvodného
usnesenia poslaneckej snemovne, kde rozdelil tento pôvodný článok
na dva články, z ktorého článok 8 sa javí tiež zbytočným, avšak
s ohľadom na nutnosť a súrnosť celej predlohy právny výbor postavil
sa na stanovisko, že navrhne slavnej snemovni, aby schválila usnesenie
senátu tak, ako je v tisku číslo 1646 slavnej snemovni predložené.
(Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban: Nikdo k slovu není přihlášen. Budeme hlasovat, račte se posaditi, pánové a paní. (Děje se.)
Dám hlasovat o celé osnově zákona, který má 9 článků, tedy o čl. 1 až 9, pak o nadpisu a úvodní formuli najednou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí ve znění panem zpravodajem uvedeném, jak je usnesl senát, ať povstane. (Děje se.)
To jest většina. Návrh zpravodajův jest přijat.
Přikročíme ke čtení druhému.
Má snad pan zpravodaj nějaké návrhy ohledně textu?
Zpravodaj posl. dr. Dérer:
Nemám.
Místopředseda dr. Hruban: Pan zpravodaj nemá návrhu na změny a opravy textové. Budeme hlasovat ve čtení druhém.
Kdo souhlasí s osnovou zákona podle znění prvního čtení také ve druhém čtení, ať povstane. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu zákona také ve čtení druhém.
Přikročíme k jednání o dalším
předmětu denního pořadu, a to ke
10. zprávě výboru právního o usnesení senátu N. S. R. Č. o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1707), týkajícím se vládního návrhu zákona o rozšíření stížnostního práva finanční prokuratury.
Ježto poslanecká sněmovna ve schůzi
69. této věci přiznala zkrácené jednání podle § 55 jedn. řádu
a výbor právní dnes sice ve své schůzi o této věci jednal, ale
nemohl podati zprávu do ustanovené lhůty, ustanovuji zpravodajem
pana posl. dr. Mazance. Pan posl. dr. Mazanec má
slovo.
Zpravodaj posl. dr. Mazanec: Slavná sněmovno! Věc, která je projednávána, má ráz naléhavosti a proto byla otázka řešena v dnešním sezení právního výboru urychleně tak, aby mohla ještě odpoledne přijíti do plena.
Věc byla v právním výboru již projednávána, a to původní návrh vládní, který zněl na rozšíření stížnostního práva finanční prokuratury, byl projednáván v právním výboru 13. ledna. Tam byl se 2 změnami formálními schválen a sněmovnou pak přijat 25. ledna. Návrh přišel do senátu, kde ve schůzi ústavně-právního výboru 17. února byl změněn resp. doplněn v určitých směrech a potom přijat plenem senátu dne 1. března. Toto usnesení senátu je základem jednání právního výboru. Podotýkám předem, že senát se usnesl sice na některých změnách a doplňcích původního vládního návrhu, ale že trvá a postavil se na zásadní stanovisko jako poslanecká sněmovna, že totiž je nutno, aby zde byl orgán veřejný, který má kontrolovati zápisy do obchodních a společenských rejstříků. U nás dosavadní stav zákonodárství byl ten, že byly finanční prokuratury pověřeny podle své služební instrukce z roku 1898 určitým právem zasahovati v zájmu veřejném také do zápisů do veřejných knih a toto právo bylo zejména také zákonem z 6. března 1906 rozšířeno na zápisy společností s ručením obmezeným do obchodních rejstříků. Ale my potřebujeme zde orgán jednotný také pro ostatní zápisy a nestačí - byl to konečně také spor v judikatuře, jak daleko sahá toto právo stížnostní - toto dřívější stížnostní právo, tedy dosavadní finančních prokuratur ohledně jiných zápisů, tedy ne zápisů obchodních společností s ručením obmezeným, je-li také toto právo rozšířeno a lze-li toto právo interpretací rozšířiti na jiné případy než ty, které byly dosud v zákonu z roku 1906 výslovně a taxativně uvedeny. To jsou případy §§ 43 a 87 tohoto zákona o společnostech, podle kterých měla finanční prokuratura možnost zrušiti usnesení na změnu, provedenou již třeba zápisem do obchodního rejstříku, když zápis nevyhověl podmínkám stanoveným v § 4 tohoto zákona, anebo kdy měla finanční prokuratura právo zrušiti dokonce i po provedeném zápisu do rejstříku obchodní společnost, která těmto předpisům třeba omylem, nebo nějakým nedopatřením při původním zápisu nevyhověla.
Tím byl ovšem vnesen jistý zmatek do naší judikatury a judikatura také v těchto otázkách nebyla jednotná. My jsme viděli, že rozhodoval nejvyšší soud jednou pro toto právo, že toto právo rozšiřoval i na jiné případy než ty taxativně stanovené v zákoně o společnostech obchodních, a na druhé straně že je vykládal restriktivně, že takového rozšíření zásahu v zájmu veřejném judikatura nepřipouštěla. Účelem tohoto vládního návrhu bylo, aby byly tyto pochybnosti odstraněny a dále aby zde byl vytvořen jednotný orgán, který by v zájmu veřejném na všechny zápisy do obchodních a společenstevních rejstříků dohlížel.
Jediná výjimka zůstává i podle tohoto návrhu zákona ohledně námořního rejstříku, který jest nyní veden v Praze, a sice z toho důvodu, že tam zápisů je tak nepatrné množství, že to nemá zvláštního veřejného, širokého l významu, a jednak, že zde již povolení každé k zápisu do námořního rejstříku jest zkoumáno jednak plavebním úřadem a jinak i zvláštním úřadem rejstříkovým. Tedy z tohoto důvodu vládní návrh nenavrhuje rozšíření tohoto práva stížnostního také na zápisy do námořního rejstříku.
Senát se usnesl na jistých změnách. Já se omezím stručně jen na to, abych ty změny, o které jde, zde uvedl, a podotýkám předem, že právní výbor postavil se na stanovisko shodné se stanoviskem senátním, poněvadž v těchto změnách nevidí žádné poškození původního návrhu, nýbrž naopak docela účelné doplnění jeho, a není žádných důvodů, aby právní výbor se stavěl proti usnesení, jak vyšlo ze senátní sněmovny.
Změna, která jest obsahem tohoto zákona, dochází výrazu i v titulu zákona. Kdežto původní návrh vládní zněl na rozšíření stížnostního práva finanční prokuratury, zní návrh zákona, jak vyšel z usnesení senátu, na opravné prostředky státních úřadů zástupčích ve věcech firemních, a sice z toho důvodu docela správného, že nejde jenom o stížnost, tedy rekurs proti usnesení, povolujícímu zápis do rejstříku, nýbrž že jde i o jiné prostředky opravné, že stížností není ještě vyčerpána řada opravných prostředků, kterých může úřad, tímto úkolem pověřený, v zájmu veřejném užíti.
Tyto opravné prostředky jsou také v § 1 návrhu zákona rozvedeny a v závorce uvedeny. Je to rozklad a je to návrh vedle stížností. Tedy rozklad proto, poněvadž my již máme ustanovení v patentu nesporném z roku 1854 o opravných prostředcích, které nejsou stížností, které jsou rozkladem - Vorstellung - které jsou právě specificky právním prostředkem v řízení nesporném, a máme také t. zv. návrhy. Tyto návrhy byly již v platnosti podle zákona z roku 1906 při zápisu do obchodního resp. společenstevního rejstříku, kde může i po vykonaném zápisu obchodním úřad touto funkcí pověřený vzíti zápisy provedené v odpor a může vymoci zrušení zápisů. Tedy z tohoto důvodu nelze činiti námitek ani proti titulu zákona, ani proti § 1. Ovšem senát zde docela zase plným právem - myslím - a odůvodněně omezil toto právo opravných prostředků, aby toto právo bylo časově omezeno, a sice proto, poněvadž jest pro obchodní svět a pro obchodní podniky nesmírně důležito, aby zápisy, které se staly, které byly provedeny v rejstříku obchodním a společenstevním, po jisté době, po uplynutí lhůt vyměřených k opravným prostředkům, staly se právoplatnými.
Z toho důvodu ústavně-právní výbor senátu navrhl a senát přijal také ustanovení § 2, které si dovolím přečísti.
V § 2 jest toto ustanovení:
"Jde-li o otázku pouhého právního výkladu, musí státní úřad zástupčí podati opravný prostředek jen ve lhůtě zákonné, od doručení příslušného usnesení jdoucí."
Tedy tím má býti zamezena možnost, aby snad po jakékoli době neurčité, neomezené, ještě mohl kterýkoliv úřad dozorčí, který jest pověřen tímto úkolem, t. j. finanční prokuratura, ještě vzíti v odpor zápisy, které byly řádně provedeny a prošly všemi těmito opravnými lhůtami.
V důsledku toho - anebo řekněme spíše - předpokladem toho, aby finanční prokuratura mohla rozhodovati do určité doby, jest také okolnost, že finanční prokuratura musí včas býti o zamyšleném zápisu vyrozuměna. To se doposud dělo teprve po provedeném zápisu, a to v době neomezené časově. Dnes tedy tomu tak nebude a dnes bude před provedeným zápisem resp. před jeho právoplatností finanční prokuratura přivedena k možnosti, aby po případě tento zápis vzala v odpor příslušným opravným prostředkem. A proto se ustanovuje v § 3, že žadatel, který žádá za jakýkoliv zápis do obchodního rejstříku, jest povinen aspoň k této odpovědi připojiti opisy dokladů, které rejstříkovému úřadu zašle úřadu zástupčímu v místě firmy. Tyto opisy jsou prosty kolku.
Ještě jedno ustanovení jest zde, které má význam meritorní. To jest, jak jsem se již o tom zmínil, že jest rozšířeno právo stížnosti resp. právo opravných prostředků nejen na případy, které byly zahrnuty doposud do kompetence finanční prokuratury podle zákona z roku 1906, nýbrž že vůbec má finanční prokuratura právo, kterýkoli zápis do obchodního nebo společenstevního rejstříku vzíti v odpor do lhůty vyměřené § 2.
Ještě malé dvě změny provedl senát na návrhu, na kterém se usnesla poslanecká sněmovna, a to v témž § 5 je vypuštěno slovo "ten", takže správně paragraf ten zní: "Zákon nabývá účinnosti 6 neděl po vyhlášení." Stalo se tak proto, aby se snad nějak nemohlo interpretovati toto ustanovení, jakoby se vztahovalo k tomu předcházejícímu nově vloženému § 4, který mluví o zákoně ze dne 6. března 1906.
Pak odstavec druhý původního návrhu vládního jest s ohledem na § 1, na to, co zde bylo již uvedeno, vypuštěn jako ustanovení samozřejmé.
Připojuji se tedy jako referent
právního výboru k usnesení senátu a navrhuji, aby také toto usnesení
stalo se usnesením poslanecké sněmovny, a sice v tom znění, jak
vyšlo z ústavně-právního výboru senátu. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
K slovu se nikdo nepřihlásil, budeme tedy hlasovati. Prosím
ještě, aby přečten byl podaný resoluční návrh.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Resoluční návrh posl. Čuříka
a spol.: "Vláda se vyzývá, aby neprodleně přikročila k zřízení
právních prokuratur v Bratislavě a Užhorodě."
Místopředseda dr. Hruban: Návrh tento má dostatečný počet podpisů a je předmětem jednání.
Prosím, račte se posaditi, paní a pánové. Poněvadž celá osnova má toliko 6 paragrafů, nadpis a úvodní formuli, dám o celé osnově zákona, o jeho nadpisu a úvodní formuli hlasovati najednou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve znění, jak se na něm usnesl senát a jak je doporučil pan zpravodaj, ať povstane. (Děje se.)
To jest většina. Návrh zpravodajův jest přijat v prvém čtení.
Přikročíme podle § 55 jedn. řádu ihned ke čtení druhému.
Přeje si pan zpravodaj nějaké
návrhy nebo změny?
Zpravodaj posl. dr. Mazanec:
Nikoli.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Budeme hlasovati. Kdo souhlasí také ve druhém čtení s osnovou podle čtení prvého a dle usnesení senátu, ať povstane. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu také ve čtení druhém.
Přikročím k resoluci. Prosím,
aby byla přečtena.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Resoluční návrh posl. Čuříka a soudr., kterýž zní:
"Vláda se vyzývá, aby neprodleně
přikročila k zřízení právních prokuratur v Bratislavě a Užhorodě."
Místopředseda dr. Hruban: Prosím,
aby se o něm vyslovil pan zpravodaj.
Zpravodaj posl. dr. Mazanec:
Doporučuji přijetí tohoto návrhu.
Místopředseda dr. Hruban: Kdo souhlasí s resolucí, kterou doporučuje také pan zpravodaj, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Resoluce jest schválena a tím jest tento předmět denního pořadu vyřízen.
Přikročíme k jednání o dalším
předmětu dnešního denního pořadu, a to ke
11. zprávě výboru ústavního o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 1399) o vládním návrhu zákona (tisk 165 sen.) o dohledu k obcím na Slovensku (tisk 2446).
Zpravodajem je pan posl. dr. Medvecký.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Slavná snemovňa! Senát Národného shromaždenia vo svojom zasadnutí dňa 25. januára pojednával a prijal vládny návrh zákona o dozore na obce na Slovensku. Na to návrh bol predložený i poslaneckej snemovni, kde ústavný výbor o ňom pojednal, a dnes má poslanecká snemovňa rokovať o tomto vládnom návrhu. Potreba tohoto vládneho návrhu zakladá sa na zákone o župnom zriadení. Zákon o župnom zriadení tak hlboko zasahuje do reorganizácie celej správy v celej republike, že je treba zmeniť rôzne ustanovenia.
Tedy pri tomto vládnom návrhu musel byť braný zretel k špeciálnym pomerom na Slovensku, musely byť urobené dišpozície s ohľadom k dosavádnemu zákonu uhorskému, čl. XXI. z roku 1886, a musely sa vziať v úvahu dve ustanovenia, ktoré boly po prevrate ministerstvom pre správu Slovenska do života uvedené.
Zákon o župnom zriadení v 99 paragrafe naznačuje, že o dozore na obce na Slovensku bude potrebno vydať zvláštny zákon. V Čechách a na Morave sú orgány, ktoré dozerajú na obce už v § 99 označené. Na Slovensku to nebolo možné, tam posledný odstavec stanoví a určuje, že to je vyhradené zvláštnemu zákonu.
Tento dozor na obce podľa dosavádnych ustanovení vykonávaly rôzne úrady a konali ho jak úradníci, hlavne slúžny, župan, podžupan a župné zastupiteľstvo, tak i isté autonomné telesá, menovite municipálny výbor. O tomto prvom dozore, ktorý konajú jednotliví úradníci, vládny návrh zákona nepojednáva, to je už riešené v § 6 župného zákona. Tento návrh pojednáva len o dozore na obce, ktorý vykonávaly dosial autonomné inštitúcie, menovite municipálne výbory. O tomto stanoví tento návrh zákona, že dozor na obce majú vo všeobecnosti vykonávať okresné výbory. Okresné výbory dosiaľ neboly, to je inštitúcia nová, uvedená župným zákonom, ktorá túto kompetenciu dostáva týmto zákonom. Návrh zákona o dozoru na obce sa vzťahuje len na obce, ktoré sú skutočne obcami podľa zák. čl. XXI. z r. 1886, totiž na obce malé, veľké a na mestá so zriadeným magistrátom. Na mesta municipálne, ktoré sú na Slovensku štyri, sa tento zákon nevzťahuje, lebo tie padajú pod špeciálne posúdenie. Ovšem tento návrh zákona sa vzťahuje predbežne i na mestá so zriadeným magistrátom, lebo tieto mestá v skutočnosti ešte existujú, ač je práve tendencia, aby prestaly, a aby nenastalo isté vakuum, keby boly zrušené, bolo potreba v tomto vládnom návrhu stanoviť, že sa tento zákon vzťahuje i na tieto mestá.
Čo sa týka ustanovenia orgánov, vykonávajúcich tento dozor v tomto smere, vládny návrh zákona stanoví ako prvé a bezprostredné autonomné orgány, vykonávajúce dozor na obce, okresný výbor ako prvú inštanciu, a to na obce malé a veľké. Dozor na mestá vykonávajú podľa tohoto návrhu zákona župné výbory. V tomto návrhu zákona bolo treba stanoviť i instančné fórum.
A tu nebolo možné spoľahnúť sa na vypočítanie príslušných inštitúcií a orgánov. Bolo treba špeciálne určiť i príslušné odvolania, od ktorého úradu a kam je namierené a kedy má býť riešené. A tak prvá inštancia nad obcami veľkými a malými je okresný výbor. Podľa § 2 odvolanie sa má podať okresnému úradu a bude vybavené u župného úradu. To je istá špeciálna inštitúcia a špeciálna dišpozícia, týkajúca sa Slovenska. Táto dišpozícia je odôvodnená slovenskými pomerami. Odvolanie proti uzavretiam župných výborov pri mestách so zriadeným magistrátom rieší ministerstvo vnútra.
Špeciálne dišpozície boly podané o vynesení štatútov obecných a mestských výborov, pri ktorých je vypovedané, že k platnosti statútov obecných a mestských je treba výslovné schválenia príslušných vyšších odvolacích inštancií a orgánov. Je treba schválenia i okresných úradov pri obciach a župných úradov pri mestách. Osobitnej dišpozície je treba ohľadom štatútu, ktorý určuje isté priestupky, a v tomto smere tento návrh zákona podržuje dosavádny spôsob, ktorý bol podľa uhorských zákonov uvedený, že štatút, ustavujúci nejaké priestupky, musí byť schválený i ministerstvom vnútra a ohľadom toho podržuje platnosť zák. čl. XI. z r. 1879. To sú hlavné dišpozície tohoto vládneho návrhu s tým doplnkom, že termín na odvolanie je vo všeobecnosti stanovený na 14 dňov, proti dosavádnemu spôsobu, ktorý bol v Uhorsku zavedený, že tam bol odvolací termín 15 dňov. Tento vládny návrh zákona je vedený tendenciou unifikačnou, lebo tento dozor na obce ustanovuje rovnaké normy v celej republike. Isté odchylky sú síce potrebné pre rôzne složenia príslušných obcí, ale vo všeobecnosti sa tu deje unifikácia.
§ 99 župného zákona stanoví ako dozorčí orgán na obce v Čechách okresné výbory; podobne i na Morave, Sliezsku. Na Slovensku budú týmto zákonom tiež okresné výbory dozorčími orgánmi. To odpovedá i účelnosti, lebo nove uvedené alebo uviesť sa majúce veľké župy budú siahať na veľké teritória, kde by príslušným župným úradom nebolo možné mať bezprostredný styk a priame informácie o tých obciach. Primerané je, že ten dozor prechodí na bližšie orgány, totíž na okresné výbory. To odpovedá i pomerom na Slovensku, lebo podobné inštitúcie sa pripravovaly i v bývalom Uhorsku, kde bol už sostavený a pripravený návrh zákona na sjednotenie a na zmenu administrácie a bolo projektované sriadenie okresných výborov a sverenie dozoru na obce týmto novým orgánom.
Tento vládny návrh zákona sa vzťahuje
predbežne len na Slovensko, ač práve v Podkarpatskej Rusi je inštitúcia
obcí, okresov a žúp podobná ako na Slovensku. Ale nebolo možné
tento zákon už teraz rozšíriť a uviesť i na Podkarpatskú Rus,
lebo to by sa protivilo tomu, že Podkarpatská Rus pozíva v tomto
ohľade úplnej autonómie a že má o tom rokovať osobitne autonomný
snem Podkarpatskej Rusi. Čo sa týka materiálneho práva, budú jednať
okresné výbory dľa dosavádnych noriem; zpod tejto kompetencie
sú vyňaté len sporné právne jurisdikčné otázky, ktoré budú podliehať
t. zv. jurisdikčným senátom. S ohľadom na Podkarpatskú Rus je
vo vládnom návrhu zákona stanovené, že na koľko snem Podkarpatskej
Rusi to schválí, je možné uviesť tento zákon na Podkarpatskú Rus
nie zákonom, ale vládnym nariadenim. To sú hlavné dišpozície tohoto
vládneho návrhu, ktorý ústavný výbor prejednal, a dľa toho znenia,
ako to senát vo svojom zasadnutí dňa 25. januára prijal, nezmenene
odporučuje k prijatiu tiež poslaneckej snemovni. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Ke slovu se přihlásil "proti" pan posl. Surányi. Proto provedeme debatu.
Debatu navrhuji jednotnou a navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 15 minut.
Nejsou žádné námitky? (Nebyly.) Námitek není, je tedy řečnická lhůta 15 minut.
Dávám slovo p. posl. Surányimu.
Posl. Surányi (maďarsky): Velectěné shromáždění! V republice Československé je tendence, aby veškerá moc odsunutím lidu dostala se do rukou ústřední vlády. Tato snaha přirozeně stojí v přímém odporu s demokracií v republice hlásanou. Vytlačení lidu z místní a župní vlády je zvláště nebezpečným tehdy, když v čele republiky stojí vláda chránící vysloveně zájmy buržoasie. Ze i nynější vláda je taková, to dokazuje okolnost, že na území republiky takřka na každý týden připadá jedna krvavá domácí válka. Minulý týden na př. v Árdánházu v župě berežské odehrálo se krvavé drama, které si vyžádalo za obět dosud dva mrtvé a dle mnohé verse asi 30 raněných. Dokáži zde dnes, že této krvavé srážce mohlo býti zabráněno. Pro úplnou objektivnost musím připomenouti, že na vypuknutí války v Ardánházu nese vinu vedle nynější vlády také starý maďarský řád. (Maďarský výkřik: Tak jest!)
Je třeba uvědomiti si také, že nejzanedbanějším územím starého Maďarska byla rusínská země, kraj bohatý na přírodní poklady. Nádherné lesy ověnčují onu část Karpat zde se rozprostírající. Zde tedy bylo lze založiti velkolepé lesní hospodářství a dřevařský průmysl. Maďarská vláda však nepostavila na tomto území ani dráhy a tak mohutné pralesy ve skutečnosti zůstaly nepřístupnými hospodářskému životu. Za těchto okolností byl rusínský lid odkázán skoro výhradně na chov dobytka. K tomu však právě scházelo patřičné množství pastvin. Byly tam ovšem pastviny, ale největší jich část uchvátil a dosud drží hrabě Schönborn. (Různé výkřiky.)
V roce 1904 Edmund Bartha, poslanec za horský okrsek, vida neslýchanou bídu lidu, vyvolal hnutí za získání pastvin. Výsledek tohoto hnutí byl, že maďarská vláda v roce 1907 koupila od hraběte Schönborna za 2, 400.000 K 8050 jiter lesa na horském hřbetu. Bylo projektováno, že stát tento les vykácí, strženými penězi zaplatí kupní cenu a pastviny vzniklé na ploše vymýtěného lesa dá v užívání 25 obcím ležícím pod horským úbočím. Tento projekt se však neuskutečnil. Darányi, tehdejší ministr zemědělství, který naléhal na koupi lesa, byl interpelován v maďarském parlamentě, proč vydal miliony na výpomoc lidu. Darányi, věrný sluha maďarské feudální buržoasie, slíbil, že "chybu" napraví. S horskými obcemi uzavřel půjčku 2,600.000 K a tak místo státními penězi vyplatil hraběte Schönborna penězi banky. Půjčku pak rozvrhli mezi pohorské obce. Každá obec dostala od banky knížku a začala se půjčka spláceti. Pro přílišnou chudobu však jenom několik obcí amortisaci řádně provádělo. (Předsednictví ujal se předseda Tomášek.)
Mezitím přihodilo se však něco většího. Kazy, správce expositury pro horské území, z toho důvodu, že obce samy nejsou s to řádně s lesem hospodařiti, stát pak že nemůže jej převzíti do vlastní správy, pokud je les zapsán na jméno obcí, dal v r. 1909 přepsati celý les na jméno státu. Tento administrativní krok byl jednou z hlavních příčin nynější tragedie. (Hluk. Předseda zvoní.)
Lid si této změny tehdy neuvědomil. Les pokládal dále za svůj; ve skutečnosti také les takřka jeho byl, neboť lid lesních pastvin i nadále volně užíval a palivové dříví mohl si bráti v libovolném množství. Přirozeno, že dotyčná volnost se jen ještě zvětšovala za vlády Károlyovy a za republiky rad.
Mezitím však viděla dohoda, že nadešel čas, aby maďarský řád rad byl potlačen.
K tomu cíli mobilisovala rumunské vojsko směrem na západ, vojsko republiky pak směrem jižním. Tak dostalo se československé vojsko dne 23. července 1919 také do tohoto horského území. Vojáci v obcích prohlašovali, že přišli vysvoboditi je z maďarského jařma. Naivní válečníky ovšem nenapadlo, že maďarské jho sám maďarský lid setřásl již v říjnu 1918 a v březnu 1919.
Pohorský lid ovšem i po provedeném knihovním vkladu užíval dále lesa i pastvin. Mezitím však přišli funkcionáři nového státu a zjistili, že vlastnictví k horským lesům náleží státu. Úřední orgánové ovšem ihned vzali pozemky do státní správy. Lesníky přivedli z Čech, kteří ovšem neměli ani ponětí o tamějším komplikovaném stavu. Své povinnosti vykonávali s vojenskou přísností. Braní dříví, ba i obyčejné sbírání chrastí ihned zakázali, rovněž tak pasení dobytka v lese. Lid trpěl tuto formu osvobození sice mlčky, ale se zaťatými zuby. Organisován nebyl a tak neměl ani příležitosti při zachování zákonné formy, aby vzbudil hnutí za účelem nápravy tohoto mimořádně těžkého stavu.
V květnu tohoto roku československá strana agrární konala v Praze velký demonstrativní průvod a sjezd. Na tento sjezd přivedli za vydatné státní podpory také Rusíny. Z horských krajů dostavil se z každé obce starosta a ještě jeden člověk. Zde pak - mluvím dle toho, co oni mi přednesli - slyšeli mnoho o rozdělení půdy, ba dokonce i - tak pravili - slíbili jim, že dostanou pozemky. Když pak viděli Rusíni, že i Čechové mluví o rozdělení půdy, nabyli odvahy.
Minulý týden byl však v Munkačevu podobný sjezd, jehož zúčastnili se obyvatelé horských obcí již ve značném počtu. Pravda, že úřední moc rozpustila tento sjezd, což zase vyvolalo u Rusínů obrovské roztrpčení. Všem jim květnová sucha úplně spálila pastviny na horách, tak že dobytek shání se večer domů hladov. Lid říkal, že za takových okolností pojde jim dobytek hlady a s ním - jak mi říkali - že zahynou i oni. Já, který jsem ztrávil dva dni mezi nimi, mohu potvrditi, že i oni chtějí žíti. Výraz jich touhy po životě byl ten, že v úterý minulého týdne lid z 25 pohorských obcí, jako by se byl umluvil, vyhnal svůj dobytek do těch lesů, které již od půldruhého desítiletí pokládali za své. (Posl. Nagy [maďarsky]: Dobře udělali! Hluk. Předseda zvoní.)
V této situaci měl chytrý lesník ihned učiniti o tom oznámení županovi, tento pak vládě a mělo se jíti na místo samé, aby mohla býti zjištěna pravá příčina této události a stanoven způsob, jak tom u odpomoci.
To se však nestalo. Klepsch, árdánházský krajský lesní s dvěma hajnými vyšel do lesa a vyzval obyvatelstvo, aby vyprázdnilo les. Lid však Klepsche neuposlechl - poněvadž ho nenáviděl pro jeho přísnost a proto, že stále jen bil a trestal lidi - a dobytka z lesa nevyhnal. Na to Klepsch dal stříleti na dobytek. Rozhořčení lidé se tím rozzuřili, Klepsche a hajné odzbrojili a Klepsche dokonce i ztýrali.
Toho dne se větší neštěstí nepřihodilo. Částečně i ve středu byla situace klidná. V poledne přišli do vesnice tři četníci z Ilosváru vedeni strážmistrem.
Ti sepsali protokol o nepřátelském chování Klepschově a vzdálili se se slibem, že obžalobu přednesou na příslušném místě.
Odpoledne však přišlo do vesnice nové četnictvo. Tentokrát jich přišlo pět z Kisalmásu. Jich první práce byla, že zbili árdánházského obecního starostu. Jeden četník - podle udání - chtěl jej probodnouti, tomu však strážmistr zabránil. Ztýraný člověk ovšem strhl pokřik, zvony zvonily na poplach, načež i ze sousedních obcí přispěchali lidé do Árdánházu. Četnictvo tehdy vidouc přesilu stáhlo se zpět. Pod závojem noci však z celého okolí stáhli četnictvo proti Árdánházu. Hlavní oddíl četnictva postavil kolem vesnice - jako v opravdové válce - polní stráže, které za svítání stáhl a "hrdinským" postupem napadl spící obec. Nejprve obsadili kostel, aby zabránili zvonění na poplach. Potom vpadli do domu starostova, aby se nemohl domluviti s obyvatelstvem obce. Kdosi vida povážlivý válečný stav, ihned utíkal do kovárny a velikým kladivem tloukl na kolejnici na poplach. Na to povstala v obci pravá panika. Lidé na cestách pobíhali sem a tam; dokonce i ze sousedních vesnic přišli lidé. K činu však nepřešli ani árdánházští, ani okolní; tím spíše však četníci. Když ti, kteří zaujali místo v úkrytech u kostela, viděli, že se lid srocuje, mířili a stříleli. Po krátké přestřelce dva lidé z Medence byli smrtelně raněni. Chtěli je poslati do nemocnice, ale na cestě oba zemřeli, jeden v Nyirjesfalvě, druhý v Kisalmásu.
Četníci však nebyli spokojeni s tímto výsledkem své činnosti a stříleli dále. Zdá se však, že později nestříleli na cíl, nýbrž jako ve válce ostřelovali terén. Jen tak lze si vysvětliti, že výsledkem jejich díla je tak veliký počet raněných. Ba, došlo i k boji z blízka, na bodáky. Více lidí mělo bodné rány. Ardánházského člověka, který přišel z Ameriky, chtěl jeden četník probodnout, načež onen vykroutil pušku četníkovi z rukou a přes koleno jí ve dví přelomil.
Jak slepě si četnictvo počínalo, to dokazuje případ čeledína árdánházského faráře. Tento 18letý hoch skrýval se za střelby ve stáji; tele však bylo hladovo a smutně bučelo, pročež čeledín odešel vedle na půdu pro seno. Jakmile to spatřili četníci ze svého úkrytu u kostela, poctili ho dvěma kulkami; náhodou však ho netrefili. Představte si, jaké následky měly tyto strašné události. Lidé byli pozatýkáni, vrženi do okovů a odvedeni do Ilosváru a Munkáčeva. Část jich bude postavena před beregsázský soud, druhá část pak po mnohých mukách, v nejlepší době zemědělských prací prchne do lesů. (Různé výkřiky.)
Tyto věci mají však ještě jiný
výsledek. V důsledcích nemilosrdného zacházení s rusínským lidem
mluví tento lid již o tom, že za noci přeběhne do Maďarska a pozve
maďarské vojsko na rusínské území. Libo-li vám, budou v tom i
dále pokračovati. Beneš skončil veliké dílo zahraniční
politiky. Stvořil malou Dohodu, která vládne beze vší pochyby
velikým vojskem vzhledem k Maďarům, bude-li však tato politika
i na dále uplatňována, pravím, že tato anarchie v oboru správy
zničí úplně tuto zemi. (Souhlas a potlesk maďarských poslanců.)