7. zprávě výboru zemědělského a živnostenského o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 1626) o vládním návrhu zákona (tisk 415 sen.) o povinném známkování chmele.
Ježto osnově přiznáno bylo v předešlé schůzi zkrácené projednávání podle § 55 jedn. řádu a výbory nepodaly písemné zprávy do přikázané lhůty 29. t. m., ustanovuji zpravodajem za výbor zemědělský pana posl. Malypetra a za výbor živnostenský pana posl. Petrovického.
Uděluji slovo prvému zpravodaji
panu posl. Malypetrovi.
Zpravodaj posl. Malypetr: Slavná sněmovno! Usnesení senátu o vládním návrhu zákona o povinném známkování chmele znamená podstatné vyplnění dávných a naléhavých požadavků našich chmelařů, které se nesly k tomu, aby v zahraničním obchodu náš chmel, který pro svou nedostižitelnou jakost požívá výminečně dobré a zasloužené pověsti, byl chráněn proti všem pokusům o zneužívání této jeho dobré pověsti, které tu i tam, zejména v některých ročnících, kde byla slabší úroda chmele v českých zemích, dály se tím způsobem, že chmel původu zahraničního byl mnohdy známkován dosti podobným způsobem jako chmel český a pod touto firmou chmele českého byl i za hranice prodáván. Tím se ovšem stávalo, že tato dobrá pověst českého chmele byla mnohdy, někdy vážněji těmito manipulacemi ohrožována, a čeští chmelaři proto již v dobách bývalého Rakouska dovolávali se povinného známkování svého vynikajícího výrobku, do jisté míry však jen známkování fakultativního, které přes to, že nebylo tím, čeho oni si přáli, přece mělo za následek dosti daleko jdoucí ozdravění obchodu chmelem v zahraničí. Změněnými poměry politickými a státními nastala nutnost, aby novým zákonem byla upravena tato otázka, a to tím více, že v naší republice už nemáme soudobé konkurence vnitrozemského chmele, jako bývalo v Rakousku, kde mimo české chmely byly kupovány chmely méně hodnotné, jako chmely štýrské a haličské, a kde bylo nutno ve vnitrozemí vynikající chmele české zvláště chrániti. V našem případě jde o to, aby chmel vypěstovaný v republice Československé, jenž ohromnou většinou pěstuje se v Čechách, byl označen bezesporně bez možnosti jakékoliv pochyby o jeho původu a následkem toho o jeho výborné jakosti takovým způsobem, aby nemohlo býti takového známkování zneužíváno k manipulacím, o nichž jsem se zmínil.
Vláda v důsledku tohoto všeobecného přání a ve vědomí potřeby, aby náš zahraniční obchod chmelem se udržel nejen na té výši, na jaké byl, nýbrž naopak, aby byl v zájmu národohospodářském pokud možno pozvednut, aby náš chmel byl konkurence schopnější s chmely cizozemskými, předložila osnovu zákona senátu, který ji schválil a poslanecké sněmovně se dostalo toto usnesení senátu k projednávání.
V zemědělském výboru bylo toto usnesení senátu schváleno s docela nepatrnou, více bych řekl stylistickou změnou, avšak v živnostenském výboru byly proti některým ustanovením této schválené osnovy vzneseny námitky a bylo přijato v některých paragrafech znění odlišné. Následkem toho bylo v tomto případě použito ustanovení § 34 jedn. řádu, oba dva výbory zvolily komisi o stejném počtu členů a tato společná komise projednávala sporné otázky tohoto zákona, vyslechla zase interesenty obou dvou skupin, a to producenty i zástupce obchodu. A z tohoto jednání interesentů vzešla dohoda, která se mohla potom státi podkladem pro shodná usnesení obou dvou výborů.
Oba dva výbory tedy předkládají poslanecké sněmovně svá usnesení, jako usnesení shodná a navrhují, aby poslanecká sněmovna přijala vládní návrh zákona o povinném známkování chmele, jak byl schválen senátem, s výjimkou těch ustanovení, k nimž navrženy jsou změny, které uvedu, a doporučuje tyto změny k ústavnímu schválení. Kromě toho doporučuje zemědělský výbor také zprávu živnostenského výboru, jak zpravodaj živnostenského výboru dovodí, a dvě resoluce. Změny, o něž jde, jsou tyto:
V § 1 odst. 2 vloží se před dvě poslední slova tohoto odstavce "cizozemského chmele" slovo "tohoto", a celý tento odstavec doplní se pak větou:
"Naproti tomu neomezuje se označování cizozemských chmelů v obchodním styku zahraničním jiným způsobem leč tím, že nesmí býti při tom užíváno názvů stanovených tímto zákonem pro chmele domácí ani názvů jim podobných".
V § 3 odst. A) na konci mezi slova "a" a "vydání průvodní listiny" vloží se předložka "ve", takže správně bude zníti: "a ve vydání průvodní listiny".
V § 4 odst. 1 bude zníti:
"Označení místního původu chmele (§ 3, bod A) obsahuj tyto údaje:
stát;
označení "chmel" s udáním ročníku; u chmelů vypěstovaných v Čechách budiž připojeno označení "český";
výrobní oblast;
výrobní obec.
Další dva odstavce zůstávají nezměněny.
V § 8 mění se odstavec třetí a bude zníti: "Výslovně se zakazuje používati názvů "chmel ležákový", "chmel výčepní", "chmel panský" a podobných i v obchodních dokladech (§ 7).
V § 12 v 1. odst. na konci vynechají se slova "případně s ostatními zúčastněnými ministerstvy".
§ 13 se mění a bude zníti: "Ve správě známkoven zastoupeni buďtež producenti dvěma třetinami a obchod jednou třetinou".
V § 17 mění se druhý odstavec a bude zníti: "Podrobné předpisy o těchto ověřovacích listinách vydány budou nařízením".
V důsledku změny § 12 navrhuje se změna v § 18 odst. 1, a to na místě znění osnovy "v dohodě se zúčastněnými ministerstvy" přijdou slova "v dohodě s ministerstvem obchodu".
Tyto změny byly ujednány v komisi obou výborů a byly oběma výbory, jak pan zpravodaj výboru pro živnosti a obchod potvrdí, schváleny.
Kromě toho byly zemědělským výborem přijaty dvě resoluce, částečně změněné to resoluce, které byly přijaty v senátu.
Resoluce čís. 1.:
"Vláda se vyzývá, aby v prováděcím nařízení o správě známkoven přihlížela k poměrům národnostním a k přiměřenému zastoupení drobných pěstitelů chmele."
Resoluce čís. 2.:
"V případě zrušení zemědělských rad bylo by zákonem stanoviti, kdo podle tohoto zákona má zastupovati výrobce chmele."
Zemědělský výbor doporučuje, jak
jsem již řekl, usnesení senátu ke schválení s výminkou oněch ustanovení,
k nimž navrženy jsou změny v mé zprávě uvedené, a doporučuji tyto
změny poslanecké sněmovně ku přijetí. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval: Uděluji
slovo zpravodajovi výboru živnostenského panu posl. Petrovickému.
Zpravodaj posl. Petrovický: Slavná sněmovno! Senátem Národního shromáždění přijata byla nedávno osnova ministerstva zemědělství o povinném známkování chmele. Tato otázka povinného známkování chmele byla již před lety předmětem sporu mezi pěstiteli chmele a obchodníky resp. vývozci chmele. Kdežto pěstitelé domáhali se zostření zákona o známkování chmele, který až dosud byl fakultativní, žádali vývozci, by dotyčný zákon ze dne 17. března 1907, č. 102 r. z., a nařízení ministerstva orby, obchodu a vnitra z 12. října 1907, č. 237 ř. z., byly podle možnosti zmírněny, po případě aby se vůbec odstranily. Tento zákon stal se tedy jaksi zbytečným. O důvodech nebudu zde mluviti, jen se zmíním o tom, které příčiny vedly výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu a živnosti, že se postavil v některých bodech, v některých paragrafech tohoto vládního návrhu zákona o povinném známkování chmele docela na směr opačný, a to z toho důvodu, že viděl, že jaksi právě tímto zákonem se zkracuje obchodní svoboda legálního obchodu chmelem. Právě z těchto důvodů byl podroben tento zákon v živnostenském výboru debatě docela detailní, kde nejvíce jednalo se o § 8 tohoto zákona, který obsahoval jaksi zákaz obchodnictvu, aby ani ve svých soukromých dopisech nepoužívali názvů jako "český chmel", "panský chmel", "ležákový chmel" a pod.
Proti tomuto znění postavil se nejvíce živnostenský výbor a právě, jak referent zemědělského výboru kol. Malypetr se zmínil, výsledek toho byl ten, že v subkomitétu, který skládal se ze zástupců zemědělského a živnostenského výboru, tato otázka byla projednána. K mému návrhu bylo subkomitétem přistoupeno k tomu, že byli pozváni zájemníci, a to experti ze zástupců obchodníků chmelem a producentů. O této záležitosti bylo mezi experty pojednáno a výsledkem byly jednomyslné změny v tomto subkomitétu vypracované a předložené dnes urychleným způsobem jak zemědělskému tak živnostenskému výboru k projednání.
Nebudu se zmiňovati o těchto změnách,
které se týkají § 1, dále §§ 3, 4, potom §§ 8, 12, 13, 17, pokud
se týče také § 18. Jen malá odchylka byla učiněna v živnostenském
výboru zejména pokud se týče §§ 14, 16, 20 a 23, aby místo slov
užívaných v těchto paragrafech "politické správy I. stolice",
"politický úřad I. stolice", "politický úřad",
"okresní politický úřad", byla všude jednotná stylisace
slovy "okresní správa politická"; avšak po vysvětlení
se strany ministerstva vnitra jako referent upouštím od tohoto
požadavku, projednávaného v živnostenském výboru, ježto právě
změna těchto slov vztahuje se rovněž na Slovensko, kde není tato
správa tak zřízena, jako u nás, a přikloňuji se úplně k referátu
a změnám předneseným kol. referentem ze zemědělského výboru i
ke konečnému znění jeho. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Zahajuji debatu. Ke slovu přihlášen jest pan posl. Böllmann.
Posl. Böllmann (německy): Slavná sněmovno! Poradami o této osnově chcete vytvořiti zákon, jaký vlastně už existuje. Ve starém Rakousku byl v roce 1907 po poradách usnesen zákon o původu chmele, jenž obsahuje všechno, co jen mohla žádati produkce chmele. Jen jedno nebylo ještě v tomto zákoně obsaženo, snažné přání výrobců, aby označování původu bylo povinné. V starém zákoně bylo označování původu jen fakultativní a nyní přecházíme v novém zákoně k označení povinnému. Veřejnost bude míti snad velmi málo zájmu pro tuto věc; pro úzkou oblast výroby chmele jest však tento zákon otázkou životní. Víme a v posledním desítiletí jsme opětovně zakusili, jak jisté kruhy provozují s našimi výrobky darebáctví. Naše dobré výrobky, jež si vydobyly světové pověsti, byly jistým obchodním kruhům pobídkou, aby si nereelní zásluhy přisvojily. Této snaze těchto nereelních kruhů má nový zákon učiniti přítrž. Nesnažili jsme se o nic jiného, než o ochranu výroby. Tato ochrana výroby měla by předpokládati i živý zájem u kruhů vládních. Jest to přece výrobní odvětví, jež přináší státu velmi značné výtěžky. Připomínám jen vysoké daně, daně z obratu, jež musíme ještě zvlášť platiti, poplatky vývozní, poplatky za umělá hnojiva a všechny ty daně, které musí tato výroba snášeti a trpěti. Nebude jí však možno tak těžká břemena snášeti trvale, nebude-li chráněna. Dosud jsme nenašli ochrany v tomto státě pro své výrobce a nutno bohužel také říci, že všemocnost obchodu také v starém Rakousku způsobila, že zákon z roku 1907, který mohl podržeti své trvání do r. 1909 po případě do r. 1912, právě všemocností obchodu byl přenesen ještě do r. 1914 a pak i do celých let válečných. Obchodní svět, co všecko právě chmelem obchodovalo nečiním výjimky s té neb oné strany všecko, co se tohoto obchodu týká, užívalo ještě i po r. 1912 zakázaných výrazů jako: "Český chmel", "Bohemian Hop", "Panský chmel" a jiných k předstírání jistých označení. V starém Rakousku bylo výrobě nemožno, dáti se do boje s tímto bezprávím. Mocné kruhy to byly, jež stály proti nám, a výroba stála tu naprosto bez ochrany vůči těmto machinacím.
Naší snahou bylo učiniti konec této nemožnosti, tomuto nezákonnému postupu a proto domáháme se i v Československé republice povinného označení původu. Nemá to býti ničím jiným, než ochranným prostředkem pro výrobu. A má to býti protiopatřením proti nereelnímu obchodu. Velkou váhu jsme kladli na to, že tato nereelní označení musí zmizeti nejen na balících chmele, nýbrž že musí zmizeti i v obchodních dokladech. Naše výrobky jdou do celého světa, do Jižní Ameriky, Japonska, Australie a do Spojených států a jiných území našich odběratelů. Víme přece všeobecně, že i nejvzdělanější státy západní jsou, co se týká zeměpisu, velmi slabé. Stále slyšíme, že se ve Francii často neví, kde vlastně leží některé velké město československé, klade se do Uher, částečně do Německa a jinam. Jak mají lidé v Jižní Americe věděti, kde leží kraj žatecký, úštěcký, polepský, kde roudnický, tršnický. To je jim naprosto nemožno. Že by měli zdání, kde leží území sachsenfeldské, jež jihoslovansky se jmenuje jinak, o tom také nemají zdání. Proto musilo nám také záležeti na tom, aby byla chráněna výroba. Stálo to dlouhé boje, obchod ve své všemocnosti nechtěl ustoupiti, aby, opíraje se o toto staré označení, mohl svůj obchod prováděti dále. My jako producenti jsme o tom přesvědčeni, že pouze dobrá jakost našich výrobků si získala jméno ve světě. Není to nic jiného než ochrana našich domácích výrobců. Každý výrobce a každý živnostník je přece oprávněn chrániti své výrobky a my nechceme nic jiného než to. Vláda je povinna vzhledem k státním financím a i k výrobcům, kteří se zabývají pěstováním chmele, vzíti toto výrobní odvětví do zvláštní ochrany. V r. 1919 a 1920 i v roce letošním jsme přece zažili, že jsme našli jen velmi malou ochranu. Ministr pro zahraniční obchod pan Hotowetz dává si velmi málo záležeti, aby zařídil taková opatření, jež by dovolila odbýti naše výtečné domácí výrobky do světa. Svírajícími opatřeními jsou vysoké poplatky vývozní, jež jsme museli platiti v částce 9%, a teprve když v prosinci cena chmele hrozne klesla, svolil pan ministr Hotowetz ponenáhlu snížiti tyto poplatky až na 4%, v době, kdy produkce chmele v Anglii byla státem tak chráněna, že se do Anglie chmel dovážeti nemohl, jestliže se pivovary nezaopatřily do jistého procenta domácím anglickým chmelem.
Cena chmele v Anglii byla vládou stanovena pro chmel vzhledem k nákladům výrobním, k vysoké režii a k odpisům, jichž musíme použíti i v našich chmelnicích, na 5000 K. Snažili jsme se po celý čas skoro marně dosíci u pana ministra Hotowtze pro náš výrobek takových opatření, abychom mohli snáze přes moře a přes kanál vyvážeti. Ponejvíce jsme však našli hluché uši. Německý obchod, který sice nebyl na žateckém trhu rozhodným, avšak v mírových dobách určoval ceny, to jest zasáhl vždy tehdy, když toho bylo nejvíce potřebí, a ceny se zvýšily, domácí obchod v Žatci byl panem ministrem Hotowetzem z trhu žateckého vyloučen. Tím se stalo, že na př. minulého roku v září a začátkem října nemohl býti dán do obchodu ani žok chmele, poněvadž nebylo možno najíti kupce. Lze to pozorovati zvláště od doby, kdy byl i obchod spojen v syndikáty. Tu vidíme opět v tomto demokratickém státě, že opatření vládní spadají skoro v jedno s opatřeními velkobank. Velký syndikát, zajisté největší v tomto odvětví je Živno-syndikát, a tu rozhodují čtyři pánové, pánové Heller, Sonnenschein, Wallenfels a dr. Třebický. Všichni tito lidé vydělali v roce 1919 a 1920 na tomto výrobku miliony a miliony a producenti prodávali svůj výrobek při průměrné ceně 1200 korun. Tento syndikát pak prodával do Anglie za průměrnou cenu přes 5000 -7000 K. Je velmi příznačno, že jediný člověk v tomto syndikátě měl podíl na zisku 60 milionů korun. (Německé výkřiky: Slyšte, Slyšte!) To byl pan Wallenfels. Znám pana Wallenfelsa ještě z doby, kdy chodil po Žatci jako účetní u firmy Kellner. Podle toho patrně také nepřinesl do této společnosti žádného provozovacího kapitálu. Avšak provozovací kapitál zapůjčila již Živnobanka. Na žateckém trhu máme však také takový syndikát, jenž se rovněž zabýval tímto skupováním, a v tomto syndikátu jsou spojeny i velké, mocné firmy. Tento syndikát má jméno Saazia. Vidíte tedy pánové, že my, výrobci, jsme vydáni těmto všemocným syndikátům vypraveným velikým kapitálem. Vůči nim stojí původní výroba bezmocná, poněvadž nemá k disposici takové organisace, aby držela tyto lidi v šachu. Vysoká režie přece podmiňuje, že my musíme svůj výrobek odbývati po částech, abychom hradili výlohy. Jsme těm lidem do slova vydáni na milost. Proto vítáme, že vláda konečně činí zákonem o původu chmele opatření, která mají aspoň částečně chrániti také výrobu. Má-li však býti dílo korunováno plně, musí také pan ministr obchodu zaříditi nutné, aby přebytky chmele, jež nám tu leží, mohly býti odbyty. Dnes máme červenec a v Žatci, snad také v Ouštěku, leží ještě tisíce centů chmele. Se své strany jsme se snažili, chodili jsme dokonce skoro s prosíkem k panu ministru obchodu a také ven do Německa, abychom tam odbyli část svého přebytku. Podařilo se nám dostati uvolnění malého množství, snad 2500 centů, jež Německo přijalo bez jakékoli protipohledávky, aby skončilo naši nouzi. A co se stalo se strany našeho obchodu? Na jedné straně vyvezli jsme 2500 centů chmele do Německa a druhými vraty z Jugoslávie, Polska a z Uher přivezli nám sem pánové 20.000 centů chmele. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!)
Tak se chrání v tomto státě domácí výroba a této ochrany požíváme my němečtí a čeští pěstitelé chmele. Je to problematická ochrana a proti této ochraně musíme se ohraditi. Při těchto břemenech, jež nám stát ukládá, nemůžeme dále existovati a žádáme rozhodující činitele, aby nepodporovali vždy jen velký kapitál, jejž představuje Živno a druhé sdružené banky, nýbrž aby jednou také učinili něco, co podporuje výrobu a výrobou stát, jemuž ona přijde přece přímo a nepřímo k dobru. Žíti a nechati žíti je zásadou rolnictva. Máme-li peníze my, mají je i druzí. A v tomto případě má pak stát právo něco od nás žádati. Avšak nevezme-li producenty do ochrany a bude-li všechno přáti jen obchodu, který na sebe všechno strhuje, pak nemůže býti na venkově spokojeného rolnictva a nemůže také existovati uspokojivá produkce. Nejde přece pouze o rolnictvo jako takové, nýbrž i o velký počet dělníků, kteří jsou při tom spoluzaměstnáni. Padne-li toto výrobní odvětví, padne i výdělek pro tyto lidi. Vidíte, pánové, že venku v Německu zase již se rozšiřují plochy pro pěstování chmele, jež byly po válce omezeny. Zde v Čechách zmenšili jsme však svou výrobní oblast o 60% a dosud není vyhlídky ani záruky, že bychom mohli stoupati, že bychom osevní plochu mohli rozšířiti. Ve skutečnosti rozmnožila se po válce osevní plocha o 5%, což vlastně rozšířením není, poněvadž v této době existující chmelnice sestárly a méně vynášejí. Z toho tedy vidíte, že není pravdivé, předhazují-li se této výrobě stále obrovské zisky. Kdyby ony byly tak značné, každý výrobce by přikročil k tomu, aby vysel co nejvíce chmele. Avšak poněvadž se nám to nevyplácí a poněvadž nám pan ministr Hotowetz nedovoluje konkurovati cenami na světovém trhu, abychom přišli ke klidné a bezpečné kalkulační základně, jsme nuceni s pěstováním ustati.
Je zajisté správné a jisté, že
jsme jako při všech druhých výrobcích průmyslových - tak bych
označil i tento zemědělský výrobek - odkázáni na vývoz. Musí býti
starostí státu, aby odbyl výrobek v cizině, jehož je doma přebytek.
V tomto případě se stát o to nestaral. Všecka stará odbytiště,
jež jsme měli dříve zajištěna, území německo-rakouské, Štýrsko,
Štýrský Hradec a Vídeň s jejími velkými pivovary, jsou pro nás
již ztracena následkem vexatorních opatření našeho ministra pro
zahraniční obchod. Těmto lidem již ani nenapadne, aby u nás kryli
svoji potřebu chmele; ačkoli mají v Horních Rakousích jen malé
území chmelové, kryjí svou potřebu z Německa a tak dále. Při všech
těchto opatřeních státních brzy nebude již ani možno odbýti větší
nebo menší kvantum chmele do ciziny. Neboť i přátele Československé
republiky, kteří rádi používají jejích služeb, lze-li někde služeb
od ní požadovati, jež jsou proti někomu namířeny, velmi rádi zříkají
se toho, aby odebírali chmel z Československa. Neboť vývozní číslice
našeho výrobku do Francie a Anglie jsou tak minimální, že je vlastně
nelze vzíti ani v úvahu; a tu je statistika v Anglii ještě stále
tak nepřesná, že ještě nyní mluví o Rakousku-Uhersku. Také tito
přátelé jsou v zeměpise tak slabí, že neuvědomili si ještě ani
tento nový státní útvar a mluví o Československu stále ještě pod
hromadným jménem Rakouska-Uherska. Ze statistiky se tedy dovídáme,
že do Anglie bylo dopraveno jen asi 8000 metrických centů chmele,
kdežto Spojené Státy Severoamerické odbyly do Anglie 130.000 metrických
centů. Bylo by velmi dobře, kdyby pan ministr zahraničí zaklepal
tam jednou na hlas přátelství a řekl: Přítelíčkové, kteří nás
tak dobře potřebujete, odeberte od nás také něco, čeho máme nadbytek,
co je výborné a co požívá ve světě takové pověsti, že i vy byste
to mohli od nás odbírati. Nebude vám to škoditi ve vašich pivovarech,
nýbrž jen prospívati. Avšak i nám by to jen prospívalo. A pánové,
prosili bychom tedy, abyste tento zákon přijali ve formě, která
pro nás Němce není sice zcela přijatelná, která však přece je
nejlepším prostředkem, abychom se dostali z této slepé uličky.
(Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Přejí si páni zpravodajové doslovu?
Zpravodaj posl. Malypetr: Nikoli.
Zpravodaj posl. Petrovický:
Nikoli.
Místopředseda Buříval: Oba páni zpravodajové vzdali se slova. Debata jest skončena. Resoluce byly panem zpravodajem přečteny.
Přistoupíme k hlasování. Prosím paní a pány, aby zaujali místa. (Děje se.) Míním dáti hlasovati o celé osnově zákona najednou i s nadpisem a úvodní formulí, a to tak, jak tuto osnovu zákona pan zpravodaj doporučoval, se všemi změnami a doplňky.
Kdo souhlasí s osnovou zákona tak, jak byla navržena, pozměněna a doplněna, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona jest přijata v prvém čtení.
Prosím o přečtení resolucí.
Zpravodaj posl. Malypetr (čte): Resoluce čís. 1.: "Vláda se vyzývá, aby v prováděcím nařízení o správě známkoven přihlížela k poměrům národnostním a k přiměřenému zastoupení drobných pěstitelů chmele."
Resoluce čís. 2.: "V případě zrušení zemědělských rad bylo by zákonem stanoviti, kdo podle tohoto zákona má zastupovati výrobce chmele."
To jsou resoluce původně usnesené
v senátu, ale pozměněné ve smyslu stanoviska výborů poslanecké
sněmovny.
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím, kdo souhlasí s resolucemi tak, jak je pan zpravodaj přečetl, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Obě resoluce jsou schváleny.
Přistoupíme ihned k druhému čtení.
Mají páni zpravodajové nějaké textové opravy?
Zpravodaj posl. Malypetr: Nikoli.
Zpravodaj posl. Petrovický:
Nikoli.
Místopředseda Buříval: Kdo ve čtení druhém souhlasí s osnovou zákona, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť povstane. (Děje se.)
To jest většina. Osnova jest přijata také ve čtení druhém.
Přistoupíme k dalšímu odstavci
denního pořadu, jímž jest
8. zpráva výboru rozpočtového o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 1647) o návrhu sen. Hucla, dr. Horáčka a soudr. (tisk 499 sen.) na částečnou změnu zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., pokud se týče novely ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř. z., o přímých daních osobních zvýšením odpočítatelného maxima za pojišťovací prémii v pojištění životním a důchodovém od zdanitelného příjmu (tisk 2468).
Zpravodajem je p. posl. dr. Srdínko.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Slavná sněmovno! Sněmovna senátní učinila usnesení k iniciativnímu návrhu určité skupiny poslanců, kterým se mění číslo 2. a 3. § 160 zákona o osobních daních přímých. K návrhu tomu byli navrhovatelé v senátě vedeni hlavně tím momentem, že bylo zvýšeno také existenční minimum daně prosté a že vzhledem ku zvýšeným příjmům nyní patrně zvyšují se též pojišťovací, obnosy, a navrhuje, aby to maximum, které bylo před válkou, totiž 300 K, pokud se týče 600 K, odpočítatelné od základny daňové pro osobní daně z příjmu, bylo zvýšeno na 2000 Kč, případně 4000 Kč.
Rozpočtový výbor poslanecké sněmovny uvažoval o tomto usnesení senátu a došel k názoru, že není případno, vytrhovati tuto jedinou otázku z celého komplexu těch věcí, které potřebují změny v citovaném zákoně.
Když však již jednou se stalo usneseni senátu v tomto směru, jest nutno, aby i poslanecká sněmovna zaujala usnesením své stanovisko, poněvadž podle ústavní listiny, neučiní-li tak sněmovna poslanecká do tří měsíců od usnesení senátu, pak usnesení senátu stalo by se zákonem bez spolupůsobení poslanecké sněmovny. Vzhledem k této situaci rozpočtový výbor viděl se nucena zaujati stanovisko k tomuto usnesení senátu a předkládá výsledek svých porad následujícím návrhem:
Rozpočtový výbor uznává, že jest potřebí zásadních změn v této otázce, o které jedná usnesení senátu, soudí však, že zvýšení obnosu odpočítatelného z 300 K na 2000 K jest příliš vysoké, rovněž tak druhého obnosu ze 600 K na 4000 K, a usnesl se navrhnouti slavné sněmovně poslanecké zvýšení tohoto maxima, odpočítatelného od přiznání k osobní dani z příjmu, pouze na částku 1200 Kč, resp. při dvou nebo více pojistkách v rodině na 2400 Kč.
Pokud jde o druhou změnu, podle které odpočítání to zvýšeným obnosem platí pro pojišťovny pouze domácí, souhlasí rozpočtový výbor poslanecké sněmovny s usnesením senátu, aby pokud jde o pojištění sjednaná po 31. prosinci 1921, bylo přípustno odečísti takovéto pojistné pouze tenkráte, byla-li pojišťovací smlouva sjednána u některé pojišťovny československé nebo u pojišťovny cizí, která byla zde v republice koncesována.
Důsledkem tohoto usnesení, bude-li přijato poslaneckou sněmovnou, bude, že záležitost se vrátí senátu a senát, bude-li chtíti se spokojiti s částečným provedením své nápravy, přistoupí snad na usnesení poslanecké sněmovny, kterým tedy nezvyšuje se ono maximum ze 300 na 2000, ale přece se zvyšuje velmi značně ze 300 na 1200 K, resp. druhý obnos nezvyšuje se ze 600 na 4000 Kč podle usnesení senátu, ale přece ze 600 na 2400 Kč.
Dovoluji si doporučiti slavné
sněmovně poslanecké, aby toto usnesení rozpočtového výboru schválila.
(Potlesk).
Místopředseda Buříval: Zahajuji
debatu. K slovu jest přihlášen pouze pan posl. Beutel.
Uděluji mu slovo.
Posl. Beutel (německy): Dámy a pánové! K této předloze zaujali jsme stanovisko přede všemi jinými věcmi prostřednictvím svých zástupců v rozpočtovém výboru a tam se došlo při jednání k názoru, že není radno vytrhovati jednotlivý paragraf z celého komplexu otázek, a že jest nutno, aby také poslanecká sněmovna zaujala k tomu stanovisko když již uvedené rozhodnutí senátu se stalo skutkem. Především jiným jest nesprávný názor ujavší se v rozpočtovém výboru, chtějí-li se premie, činící dříve 300 až 600 K, snížiti z 2000 až 4000, jež by měly býti odpočítatelny při daňových přiznáních, na 1200 až 2400. Jest to každým způsobem zneuznání skutečnosti, předpokládá-li se, že někdo je na tom lépe, než dříve, jestliže se nemůže postarati o své pozůstalé pro případ úmrtí jinak, než ze se dá pojistiti na vyšší pojišťovací částku - dnes, v době kdy velmi mnoho pojištěných, kteří přece náležejí celkem k úřednictvu, živnostnictvu atd., jest v tomto směru nesmírně poškozeno, kteří válečnou půjčkou strašně utrpěli. Zní ovšem trochu vysoko, činí-li pojišťovací částka snad kolem 40.000 a 60.000 K, za to však při daňovém přiznání má se stanoviti srážka 2000 až 4000 K. To jest ovšem zdánlivě mnoho. Avšak v dnešní době, kdy peníze nemají přece takové hodnoty jako dříve, má se věc přece trochu jinak a já myslím proto, že poslanecká sněmovna měla by proti usnesením rozpočtového výboru přijati návrh námi v tomto směru učiněný a změniti zákon potud, že právo k srážce při daňových přiznáních činí 2000 až 4000 K z toho jednoduchého důvodu, přijdou-li jiné doby, změní-li se zase poměry, že může a mohla by býti tato sazba opět přeměněna. Věc tato jest přece především jiným proto naléhavou, protože válkou a jmenovitě válečnou půjčkou atd. dostalo se velmi mnoho pojištěnců do takových poměrů, že nyní, jak jsem již uvedl, spatřují pouze v pojištění zaopatření svých rodin pro případ úmrtí.
Výhod zákona mají však býti účastni
podle našeho mínění především jiným všichni a nejen ti, kdo jsou
pojištěni u tuzemských československých ústavů. Bylo by nespravedlností,
jíž nebylo by rovné, kdyby se mělo dnes někomu, kdo jest již léta
pojištěn u jiné společnosti, odepříti v tomto směru právo sraziti
si z daňového přiznání pojišťovací premii, kterou má platiti.
A z důvodu, že současné poměry to v tomto způsobu odůvodňují,
žádali bychom sněmovnu, aby projevila souhlas s naším návrhem
a přijala jej v tomto směru, poněvadž sazby od 1200 do 2400 K
jsou bezpodmínečně příliš nízké a rozpočtový výbor tu vycházel
každým způsobem z nesprávných předpokladů. Nestane-li se to nyní,
pak musila by poslanecká sněmovna zaujmouti stanovisko teprve
později. Jest bezpodmínečně nutno, aby to bylo ihned provedeno,
a žádáme proto o přijetí našeho návrhu, jehož cílem jest, že především
jiným měli by býti účastni výhod zákona, tisk 2468, všichni pojištěnci
bez ohledu na společnost, s níž smlouvu uzavřeli. Prosím o přijetí
tohoto návrhu. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo panu zpravodaji.
Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Slavná sněmovno! I o těch námětech, které zde pan předešlý řečník kol. Beutel uvedl, uvažoval rozpočtový výbor a došel k tomu názoru, kdo platí premie za pojištěnou sumu 40-60 a snad i více tisíc, že nepatří již ovšem ke středním stavům, na které myslí ten zákon, nýbrž že to je pojištěnec, který nemusí býti šetřen tím, aby mu bylo odpočítáno větší minimum odpočítatelné od base přiznané osobní dani z příjmu.
Rozpočtový výbor jednal o těchto věcech a neuznal za potřebné zůstávati na těch vysokých odpočítatelných sumách, to jest 2000 a 2400 Kč, nýbrž úmyslně snížil tyto částky na 1200 a 2400 Kč.
Jménem rozpočtového výboru nemohu tedy doporučiti návrh pana kol. Beutela ku přijetí a žádám, aby byla přijata osnova zákona podle usnesení rozpočtového výboru.
Pan kol. Beutel dále v
resolučním návrhu žádá, aby ty odpočítatelné obnosy mohly býti
odpočítány od premie u těch osob, ať jsou pojištěny u pojišťovny
kterékoliv, ať domácí nebo cizí. Přirozeně že není možno dáti
tomu souhlas, poněvadž zde v republice provozují obchody pojišťovny,
které nejsou koncesované a ani úřadům známé a které, ačkoliv provozují
obchod, neplatí daní ani žádných poplatků. Tedy s tím není možno
souhlasiti a je třeba klásti váhu na to, aby tyto výhody byly
přiznány od roku 1921 takovým smlouvám pojišťovacím, které byly
uzavřeny s pojišťovnami domácími nebo v republice koncesovanými.
(Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.) Žádám
tudíž poslaneckou sněmovnu, aby přijala osnovu zákona podle toho
znění, jak vyšla z porad rozpočtového výboru. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Žádám, aby byly přečteny pozměňovací návrhy.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte): Návrh posl. Beutela a soudr. zní:
"Poslanecká sněmovna se připojuje k usnesení senátu."
Dále návrh resoluční tohoto znění:
"Výhody podle tohoto zákona
platí pro všechny majitele pojistek bez ohledu, u které pojišťovny
je pojistka uzavřena".
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Poněvadž ke slovu není již nikdo přihlášen, budeme hlasovati. Prosím, pánové a paní, račte se posaditi. (Děje se.)
Dám hlasovati o celé osnově, poněvadž má jenom 2 články, o nadpise a úvodní formuli najednou ve znění, předneseném panem zpravodajem.
Bude-li tento návrh přijat, pak se stane bezpředmětným právě přečtený návrh posl. Beutela a soudr. na připojení se k senátnímu usnesení i resoluční návrh jeho.
Bude-li pak zamítnut, dal bych hlasovati o návrhu pana posl. Beutela a soudr.
Kdo souhlasí s návrhem zpravodajovým, ať povstane. (Děje se.)
To jest většina. Návrh zpravodajův je přijat a tím je celá osnova, nadpis a úvodní formule schválena v prvém čtení podle zprávy výborové.
Prosím pana zpravodaje, aby se
vyslovil o resoluci.
Zpravodaj posl. dr. Srdínko:
Odpadá, je bezpředmětnou.
Místopředseda dr. Hruban: Resoluce je bezpředmětnou, proto se nebude o ní hlasovati.
Teď budeme hlasovati ve druhém
čtení podle § 55 jedn. řádu. Má pan zpravodaj nějaké návrhy na
změny a opravy textové?
Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Ve článku 1. v odstavci třetím věta: "Pojistné za všeliká pojištění proti škodě" je ukončeno dvojtečkou a má tam býti pouze tečka.
Dále v dalším odstavci v řádce
druhé "pokud jde o pojištění sjednaná po 31. prosinci 1921"
je tečka a má býti čárka, a v následujícím slově malé "j"...
"jest přípustno odečísti..." atd.
Místopředseda dr. Hruban: Budeme hlasovati ve druhém čtení. Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona, jak byla usnesena ve čtení prvém, se změnami a korekturami, jak je navrhl pan zpravodaj, ať povstane. (Děje se.)
To je většina. Tím je osnova zákona přijata také ve čtení druhém.
Přikročíme k dalšímu předmětu
denního pořadu, k projednání