Předseda (zvoní):
K formálnímu návrhu
na ukončení debaty přihlásil se pan posl. dr. Blaho.
Posl. dr. Blaho: Slavná
snemovňa! Navrhujem konec debaty.
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Pan posl. dr. Blaho navrhl, aby byla debata skončena. Kdo souhlasí s tímto návrhem, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh jest přijat.
Přihlášeni jsou ještě tito řečníci: na straně "pro" páni posl. Johanis, inž. Kallina, Svoboda; na straně "proti" páni posl. Dubický, Simm, Bradáč.
Žádám pány poslance, kteří jsou zapsáni na straně "pro", aby dohodli se o volbě generálního řečníka zde na pravé straně - jsou to páni posl. Johanis, inž. Kallina a Svoboda - a páni posl. Dubický, Simm a Bradáč na levé straně.
(Po zvolení hlavních řečníků:)
Za hlavního řečníka "contra" zvolen byl pan posl. Dubický, na straně "pro" pan posl. Johanis.
Poněvadž poslední řečník pan posl.
Taub mluvil "pro", uděluji slovo panu
hlavnímu řečníku posl. Dubickému na straně "contra".
Posl. Dubický: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno, abych při této příležitosti zdůraznil náš dávný požadavek, demokratisaci úrazové pokladny na základě poměrného zastoupení.
K zákonu, který právě projednáváme a kterým se mění některá ustanovení zákonů o úrazovém pojišťování dělníků, chci říci stručně tolik: Roku 1919 byl po prvé zvýšen roční pracovní výdělek dělníka, podléhajícího pojistné povinnosti úrazové, ze 3600 K na 6000 K a dále zvýšeno pohřebné, jistě věc pro každého poctivého člověka krajně spravedlivá. Jsme pro zvýšení i v této době, následkem drahoty životních potřeb, ale jde o to, do jaké výše. Podle vládního návrhu měla býti zvýšena nejvyšší mez mzdová, směrodatná pro vyměření důchodu úrazového z 6000 K na 9600 K. Pojistné platí celé podnikatel. Poněvadž sociálně-politický výbor zvýšil tuto hranici z 9.600 K na 12.000 K, znamená to zatížení výroby oproti r. 1920 o celých 106 mil. korun.
Musím přikloniti se k návrhu p. kol. dr. Blaho, který zdůraznil, aby dosavadní ustanovení o úrazovém pojišťování zemědělského dělnictva na Slovensku bylo dále v platnosti. Odvolávám se na důvodovou zprávu ministerstva sociální péče, která zní takto (čte):
"Z úpravy cestou nařizovací se vylučují případné změny platných zákonných předpisů o pojišťování zemědělského dělnictva na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jehož nové upravení zůstává vyhraženo cestě zákona. Důvodem toho jest, že u nás úrazové pojištění podle § 1, odst. 5 úrazového zákona z r. 1887 vztahuje se pouze na dělníky, zaměstnané při strojích hospodářských, na Slovensku však podle § 8 zákonného článku XVI. z roku 1919 a § 5 zákonného článku VIII. 1919 jsou pojištěni všichni zemědělští dělníci vůbec, následkem čehož jest o zemědělské dělnictvo slovenské postaráno lépe než o zemědělské dělnictvo v zemích českých. Za takových okolností bylo by rozšíření našich zákonů o pojišťování zemědělského dělnictva na Slovensko zhoršením nynějšího stavu; jest tedy třeba výslovně od něho upustiti."
Takovým způsobem odůvodňuje ministerstvo
sociální péče původní vládní návrh a já nemohu nic jiného, než
návrh p. kol. dr. Blaho doporučiti slavné sněmovně k laskavému
přijetí. (Výborně!)
Předseda (zvoní):
Uděluji slovo hlavnímu
řečníku na straně "pro", p. posl. Johanisovi.
Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Osnovu, kterou projednáváme, jest nutno se stanoviska sociální ochrany jen pozdraviti. Jestli výbor zvýšil pojišťovací obnos původně navrhovaný osnovou z 9 tisíc na 12 tisíc korun, vyšel tím vstříc jistě oprávněným požadavkům a poměrům, které ve výdělku panují, že totiž prohlašuje se zásada, aby zaměstnanec byl pojištěn do nejvyššího obnosu 12 tisíc korun ročně. Pánové, jestli zde je debata o otázce, zda zákon se má vztahovati na Slovensko či ne, jest nutno zdůrazniti se stanoviska všeobecně pojišťovacího, že zákon měl by býti vztahován i na Slovensko, poněvadž musíme vyžadovati, aby unifikace dělnického pojišťování, jakož i jiných zákonů, vztahovala se na všechny zeme naší republiky, aby zejména dosavadní pochod v některých zákonech, že totiž pro Slovensko platí některé zákony maďarské, nebyl opakován, poněvadž rozdíl u dělnictva zemědělského proti zdejšímu je křiklavý, zejména co se týče poskytování dávek.
Jestli kol. Dubický ukazuje na otázku, že na Slovensku všechno dělnictvo zemědělské je pojištěno proti úrazu, nutno slyšeti odborníky, jak to pojištění skutečně vypadá, zejména zdali požívá týchž výhod jako dělnictvo jiné, zejména průmyslové. Proto z těchto důvodů je nutno dbáti toho, aby unifikace našeho zákonodárství na poli pojišťování byla jednotna, a jistě bude míti sněmovna příležitost, aby se o tom vyslovila.
Při této debatě se vznesla otázka stávky lékařů. Někteří pánové mluví, jako by šlo o stávku obyčejného druhu. Kol. Petrovický a kol. dr. Hajn vytýkají, že snad správy pokladen zavinily vyvolání stávky svojí neochotou. Budiž proto konstatováno, že stávka lékařů nemá charakteru stávek obvyklých, a to proto, poněvadž musíme i lékařům - to má pan dr. Hajn docela pravdu - přiznat právo, aby oni oceňovali svou práci, a nikdo z našich českých kruhů socialistických nemůže se stavěti na stanovisko, že by úředník nebo živnostník neměl práva oceňovat svou práci, ovšem ne on sám, nýbrž také ti, kteří, stojí vedle něho. Ale, pánové, jestliže ve stávce lékařů žalujeme na to, že tento postup nebyl legální, právem vytýkáme zejména to, co se objevilo, že smlouva, která byla mezi velkými institucemi uzavřena, totiž mezi ústřednami nemocenských pokladen a organisací lékařskou, nebyla dodržena jen proto, že organisační disciplina na straně jednoty lékařů jako organisace není vypěstěna. Pánové nechápou, že musí býti smlouva dodržena oběma stranami. Konstatuji, že na straně dělnické ještě se nestal případ, aby odborová organisace hájila porušení smlouvy, aby k vůli tomu nechala dojíti dělníky ke stávce. To je nutno konstatovat, nepřihlížeje k tomu, zdali je tato doba taková, že mohou pojišťovací instituce, jako nemocenské pokladny, zvýšiti příjem lékařů o 80 až 100%. Chci připomenouti, že již kol. Taub, když se zde dotkl otázky práva na stávku, odvolával se na to, že nesluší považovat nemocenské pokladny jako podniky výdělečné nebo takové, u nichž se může denně nebo měsíčně upravovat kalkulací příjem. Vždyť nemocenské pokladny jako veřejné ústavy mají v zákoně řádně vymezeny své příjmy a zákonem ze dne 22. prosince 1920 jsou úplně omezeny na své příjmy a nemohou jiti ani o procento dále, poněvadž ministerstvo sociální péče jim vyměřilo zrovna maršrutu, jak mají příspěvky počítati.
Prosil bych, aby zejména v řadách těch, jichž jménem mluvil p. dr. Hajn a kol. Petrovický, si uvědomili, že my, kteří hájíme názor, že pojišťování se má zatěžovat určitou stejnoměrností, hájíme názor ten se stanoviska dělníků a úředníků, ale ne výroby. Pánové připustí, že platí příspěvky polovinou dělníci resp. pojištěnci a z poloviny zaměstnavatelé. Když by pokladny měly zvýšiti honoráře, jak si stávkáři přejí, pak to nebudou platiti pojištěnci, nýbrž stejně páni zaměstnavatelé. A tu, pokud kol. dr. Hajn říkal, že ony by to zaměstnavatelské kruhy zaplatily, to se řekne s této tribuny, ale v praxi vidíme to jinak. Zejména jsme viděli při poslední úpravě zákona ze dne 22. prosince, že zaměstnavatelé přímo dělníky štvou proti zvýšení příspěvků, ač dělníci měli největší prospěch tím, že byli zvýšeny maximální podpory ze 6 na 26 Kč a minimální ze 60 hal. na 1.40 Kč.
Tu jsme u otázky, jak budeme zatěžovat dnes pojištění. To není věcí jen socialistických kruhů, nýbrž to je věcí také současné výroby. A jestli se myslí, že výrobu můžeme zatěžovat libovolně, prosím, o tom může býti diskuse. Dnes jsou snad doby, kdy se volá po stabilisaci, a, pánové, jmenujte jeden případ, že by dělníci nebo úředníci chtěli dnes zvýšení svých příjmů o 80 až 100%. Naproti tomu jmenujte jeden případ, že továrníci anebo zemědělská výroba úředníkům a dělníkům zaručovala zvýšení jejich příjmů ne o 40%, nýbrž o 50%. Poměry došly tak daleko, že stávka trvá 2 měsíce vinou vlády, resp. těch, kteří to vedou na příslušných místech, v neposledním případě ministerstva zdravotnictví, ne pokladenských lékařů. Musím říci, pokud by záleželo na pokladenských lékařích, že oni by se rozhodli ústupky ještě dnes akceptovat. Máme zprávy, že jsou 3 Schůze na příští úterý, a že pokladenští lékaři přes vůli lékařského kartelu chtějí zahájiti léčení, poněvadž uznávají, že ústupky, které jim nemocenské pokladny dávají, jsou dostačující. Ale ministerstvo sociální péče učinilo návrh, aby se zvýšil honorář o 50%.
Pánové, jmenujte případ, ať v zemědělství nebo v průmyslu, kde by se dělníkům zvýšil příjem o 50%. My jsme ochotni ty příjmy zvýšiti i proti smlouvě platné, která platí až do 31. prosince 1921, my jsme ochotni ty honoráře zvýšiti ještě o 50%. Ale pánové dnes zase nic neřekli, nepřišli k jednání vůbec, poněvadž řekli, že prý je nepozvalo ministerstvo zdravotnictví, nýbrž jenom ministerstvo sociální péče. Dnes řekli, že chtí na těch 50% přistoupiti, ale s platností od 1. ledna 1921. Pánové, to si dovedete představiti, je-li to splnitelné. Vy, kteří jednáte v průmyslu nebo v zemědělství jako zaměstnavatelé v jednotlivých smlouvách, uvažte, zdali se tak vůbec vyjednává a zdali ti, kteří chtějí zvýšiti honoráře nebo mzdy, mohou chtíti zpětnou splatnost o půl roku. Ale už zde bylo právem vzpomenuto, že nejde o lidi, jako o dělníky nebo úředníky, jde přece o větší část lidí, kteří nepotřebují zvýšení příjmů. Z části ano, ale z veliké části nepotřebují, poněvadž jsou tak situovaní, že v malém obvodu jejich příjmy dělaly 30 i 40 tisíc K. Když nabízíme dnes 50% zvýšení, a někdo měl obvod třeba v Libni, v Kolíně, v Brně a měl příjmů 30 tis. korun, a my mu nyní nabízíme zvýšení třeba o 50%, je to, pánové, 15 tisíc korun ročně přídavků. Kolik úředníků státních, ba dokonce ministrů má v našem státě naději, že jejich příjmy budou na rok 1921 o 15 tisíc K zvýšeny. Ale máme lékaře, jejichž příjmy u pokladny mimo soukromou praxi dělají 80-90 tisíc korun. Konkretně jmenuji: V Kročchlavech jest lékař pan dr. Jakubčík, jemuž okresní nemocenská pokladna kladenská vyplácí 80 tisíc K za rok na honoráři. Z toho zaplatil 15 tisíc K na povoz a tedy 65 tisíc K mu zbylo jen z pokladny. Vedle toho je zároveň železničním a obvodním lékařem a několik takových kapitalistů slouží také dnes nemocenské péči resp. ústavům, jako jsou nemocenské pokladny. Ale když dnes poměry jaksi vyžadují, že musíme počítati s mocenským postavením, že lékaři chtějí zvýšení, tedy přidáme, ale abychom mohli přidat více než 50%, je nemyslitelno. Pan kol. dr. Hajn by se mýlil, že nepřejeme, aby se někomu dostalo úpravy honorářové.
Pan kol. Petrovický se dovolává jakýchsi tajných fermanů. Pan kol. Petrovický nedokáže jediný případ, že mají pojišťovny diskredit, naopak ke cti našich dělníků musím konstatovati, že naše nemocenské pojištění stojí na nejvyšší výši, ať je už spravováno dělníky českými nebo německými. Sluší konstatovati, že naše nemocenské pojišťování i v bývalém Rakousku, v rámci bývalého Rakouska stálo na výši doby. Ani dnes, pokud se týče jednotlivých zákonů se nemusíme za nic stydět, a co děláme ve stavbách léčeben a zejména v odborném léčení, slouží nejen ke cti ústavů, které spravujeme, nýbrž členstvu a pojištěncům. Pan dr. Hajn řekl, že se bojíme ukázati účty. To je omyl. Pokladny vydávají zprávy každý rok. Jeho kolegové z politické strany, magistrátní úředníci ho přesvědčí, že nemá pravdu, poněvadž oni revidují, a musím konstatovati, že magistrát nejenom přísně ale i objektivně, věcně dohlíží jako dozorčí komise na nemocenské pokladny, zejména v Praze.
Tedy oni by ho přesvědčili, že nemá po té stránce pravdu, že jsou zde tajné fondy. Dr. Hajn ve výboru zdravotnickém slyšel, že z kruhů zaměstnavatelských sedí jedna třetina jejich lidí v představenstvech pokladen, oni vědí tedy, jak se tam hospodaří. Oni jsou naprosto loyální a konstatují, že se hospodaří dobře. Dr. Hajn si může zavolati kohokoli z Karlína, z Kolína, z Pardubic atd., může si zavolati stavitele Paška z Plzně, který je jejich člověk, může se zeptati a přesvědčí se, že napovídá věci, které by v žádném případě nemohl dokázati.
O těch německých pokladnách ví dr. Hajn velmi dobře a bylo mu to ve výboru vysvětleno, že německé pokladny vždycky měly větší honoráře. Také je to odůvodněno, poněvadž terain německých pokladen je horší. Ony mají tu výhodu, že mají méně zemědělského dělnictva a čeledě, jsou aktivnější, ale poměrný náklad na lékaře není jiný než u pokladen českých, poněvadž tam dovozné lékaře k pacientovi stojí o dvě třetiny více než u nás. Dr. Hajn je o tom přesvědčen, poněvadž má zprávy, a já ho zvu do kterékoli pokladny, aby se přesvědčil, že tajných fondů není. Jeho kolegové sami mu řeknou, že napovídá věci, které by dokázati nemohl.
Chci ještě k poměrům nemocenským říci: Stávka lékařů jest opravdu kulturním skandálem. Lékaři to také z větší části uznávají. Musím však konstatovati, že kdyby nebylo státních úředníků, že nebylo by této stávky. Státní úředníci to vedou! Kol. Laube konstatoval zde, co p. dr. Helbich udělal v Turčanském Svatém Martině. Ačkoliv tam jel v úředním postavení, nabádal, aby se dělaly všechny možné obtíže při léčení. Kdyby nebylo 2 až 3 pánů, kteří to brzdí, dávno by tohoto kulturního skandálu nebylo. To je při tom ta největší ostuda, že při jiných stávkách stát se nabízí ke sprostředkování, při jiných stávkách stát se snaží, aby byl třetí stranou, ale zde, když jsme chodili první 4 neděle a ukazovali panu ministerskému předsedovi a resortním ministrům na jejich povinnost, pánové říkali, že je ještě brzo, že se to musí nechat uzrát. A do dnes uplynuly 2 měsíce a ještě to neuzrálo. Kdo ve všeobecné nemocnici řekne, že je členem nemocenské pokladny, tomu se odepře lékařská pomoc, kdyby měl třeba i 40 stupňů horečky. Ministerstvo zdravotnictví ví o tom, ale nečiní opatření, aby se tyto věci v nemocnici díti nemohly.
Někteří řečníci zde odsuzovali, že kolega referent s těmito otázkami sem přišel. Ale nejde o lékaře pokladenské. Oni jsou do věci zataženi, oni do schůzí nechodí, poněvadž říkají: "My za to neponeseme zodpovědnost." Na Kladně nemocenský lékař říká: "Já se stydím za to, co se děje, a nepůjdu ani zpátky do pokladny, poněvadž tuto stávku nemohu srovnati se svým svědomím. (Slyšte!) K tomu jsem byl terorem donucen."
Tato debata byla nutna, poněvadž
bylo nutno poukázati na kulturní skandál, který se tu děje. Lékaře
pokladenské bych omlouval, ale jsou to státní úředníci, kteří
stávku organisují, kteří terorisují. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Než udělím závěrečné
slovo panu zpravodaji, žádám, aby byly přečteny podané resoluční
návrhy.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
1. Návrh posl. dr. Blaho a soudr.:
Článok II. navrhujem doplniť týmto textom:
"Vláda sa zmocňuje, aby nariadením rozšírila pôsobnosť tohoto zákona ako i ostatných zákonov a nariadení, upravujúcich úrazové poistenie delníkov, alebo jednotlivých ich ustanovení na Slovensko a Podkarpatskú Rus a zmenila tak zákonité ustanovenie dosiaľ tam platnosť majúce.
Ustanovenie tohoto článku nemožno použiť k zmene zákonitých predpisov o poistení robotníctva poľnohospodárskeho na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi."
2. Resoluce posl. Johanise a soudr.:
"Vláda se vyzývá, aby ihned na počátku podzimního zasedání předložila poslanecké sněmovně Národního shromáždění osnovu zákona, kterým se úrazové pojištění rozšiřuje na veškeré dělnictvo nepodléhající dosud úrazovému pojištění."
3. Resoluční návrh posl. inž. Kalliny a soudruhů:
"1. Vláda se vyzývá, aby působila k tomu, by při obsazování míst úřednických a zřízeneckých postupovalo se podle klíče složení obyvatelstva území, na něž vztahuje se působnost úrazovny.
2. Vláda se vyzývá, aby sněmovně
předložila přesnou zprávu o finančním stavu úrazovny, a za tím
účelem se navrhuje, aby ustanoven byl 24členný výbor, jenž by
zkoumal hospodářství a vedení ústavu."
Předseda: Návrhy tyto jsou dostatečně podporovány a jsou předmětem jednání.
Uděluji závěrečné slovo p. zpravodaji.
Zpravodaj posl. Laube: Slavná sněmovno! Považuji za svou povinnost, abych v závěrečném referátě odpověděl na některé námitky, které průběhem debaty v otázce stávky lékařů byly předneseny. Především děkuji panu dr. Hajnovi za poučení, kterého se mi dostalo, pokud se týká oprávněnosti nebo neoprávněnosti zatažení této debaty do referátu. Chci jenom konstatovati souhlasně s kolegou Johanisem, že podle dosavadního zákonodárství zaměstnavatelé nebo podnikatelé jsou jednou třetinou zastoupeni v představenstvu a jednou třetinou v dozorčím výboru nemocenských pokladen, a jest tedy jejich věcí, respektive věcí jejich zástupců, aby se přesvědčili, zdali se v nemocenských pokladnách ukládají nějaké fondy, anebo zdali se používá jakéhokoliv vydání na účele, které neodpovídají předpisům zákona a stanovám. Myslím, že kdyby měl pan dr. Hajn dokázati jediný případ, jedinou korunu, která byla vydána mimo stanovy a zákon, že by se velice spotil, a jsem jist, že by se mu ten důkaz naprosto nepodařil. Já jsem v jistém ústave, kde lékaři hájili tentýž názor, zavolal jednoho z pánů důvěrníků lékařů a nechal jsem mu nahlédnouti do všech účtů, kterých si přál, aby se přesvědčil, že tyto výtky lékařské organisace, se kterými operuje i národní demokracie, jsou úplně bezdůvodné, licoměrné a nepravdivé. Jsem téhož názoru, který zde byl pronesen kol. Johanisem, že jsme velmi ochotni, vyžádá-li si toho národní demokracie nebo kterákoliv jiná instituce, předložiti kterékoliv účty kteréhokoliv ústavu, aby se přesvědčila, pokud se tyto věci zakládají na pravdě nebo ne.
Pokud si pan kol. dr. Hajn stěžoval na to, že nemocenské pokladny nevykazují účtů recte závěrek nebo statistiky, ze kterých by bylo vidno, do jaké míry výtky, které jsou pronášeny do správ nemocenských pokladen, jsou oprávněny, prosím, aby tuto výtku laskavě adresoval ministerstvu sociální péče, které má povinnost sestavovati takovouto statistiku, poněvadž se statistická data ministerstvu sociální péče ze všech nemocenských pokladen předkládají. Jestliže však ministerstvo sociální péče ve třetím roce republiky není hotovo se statistikou ani za rok 1918 a za rok 1919, není to vinou správ nemocenských pokladen, nýbrž vinou samotného ministerstva sociální péče.
Pokud se pak týče práva na stávku lékařů, byla tato otázka velmi podrobně projednána. Chci tedy jenom loyálně konstatovat, že nemocenské pokladny, resp. představenstva jich velmi ochotně vyšly lékařům vstříc návrhem na 50% úpravu a že tedy každý boj jest zbytečně zde veden, nebo úmyslně veden. Myslím, že úmyslně, poněvadž se národní demokracie neprávem domnívá, že jest nyní nejvhodnější čas, dnes, kdy jsou socialistické strany rozvráceny, rozvrátiti i dělnické instituce. Myslím, že se v tom ohledu velice zmýlí a místo toho, co myslí, že se jí podaří, naopak přispěje k tomu, aby se dělnictvo náležitým způsobem proti útokům na své instituce ohradilo.
Pokud se týká projednávaného předmětu, musím se vysloviti proti navrženému doplňku pana kol. dr. Blaho, protože návrh vládní sám ve článku III. splnomocňuje vládu, aby rozšířila působnost tohoto zákona, jakož i ostatních zákonů a nařízení o úrazovém pojišťování dělníků nejen na Slovensko, nýbrž i Podkarpatskou Rus. Přes to navrhuji, aby tento doplněk ke čl. II, jakož i článek III byly dány výboru sociálně-politickému k novému projednání, aby o nich podal zprávu v příští schůzi.
Pokud se týká resolučního návrhu pana posl. inž. Kalliny, chci konstatovat, že pokud se týká požadavku vypsání voleb, sociálně-politický výbor navrhuje resoluci, kterou vláda jest vyzvána, aby předložila poslanecké sněmovně osnovu zákona o volbách do úrazové pojišťovny.
Chceme při této příležitosti pánům německého tábora říci, že volební právo do úrazové pojišťovny ze starého Rakouska zbylé jest takového druhu, že dnes je bičem pro menšinu německou, z druhého tábora. Dříve ovšem bylo bičem pro většinu českou.
Pokud se týče druhého bodu, aby vláda působila k tomu, aby při obsazování míst držel se klič podle složení obyvatelstva nutno konstatovati, že dosud valná část, chci říci téměř většina úředníků nemocenských pokladen jsou příslušníky německého národa a že úrazová pojišťovna jest úplně autonomní institucí. Vláda tedy nemůže žádným způsobem a žádnými prostředky zasahovati do toho, koho přijímá za své úředníky a za své zřízence.
Pokud se týče třetího bodu resoluce p. posl. Kalliny budiž konstatováno, že úrazová pojišťovna předkládá každoročně veřejně zprávu o svém finančním stavu, že tedy každý může se skutečně přesvědčiti, jak ústav je veden. Považuji tedy za zbytečno, aby byl zvolen zvláštní 24 členný výbor ku prozkoumání financování a vedení ústavu.
Co se týče resoluč. návrhu kol. Johanise, kterým se dožaduje, aby vláda předložila do podzimu osnovu zákona, kterým se rozšiřuje pojišťování úrazové na všecko dělnictvo, vyslovuji se pro jeho přijetí.
Rovněž vyslovuji se pro přijetí obou resolucí, které navrhuje sociálně-politický výbor, a to resoluce prvé, kterou se vládě ukládá, aby vzhledem k nedostatečnosti úpravy úrazových důchodů byl novelisován zákon z 29. října 1919, čís. 606 Sb. z. a n., a konečně resoluce kol. Tauba kterou se vládě ukládá, aby do podzimního zasedáni předložila osnovu zákona, jíž by správa úrazové pojišťovny ustavena nebo zvolena byla prostřednictvím voleb podle poměrného zastoupení.
Vzhledem k těmto důvodům doporučuji,
aby slavná sněmovna přijala zprávu sociálně-politického výboru
s resolucemi, jak bylo zde již doporučeno. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili. (Děje se).
Míním dáti hlasovati tímto způsobem:
Nejprve bychom hlasovali o článku I. t. j. o §§ 1 až 6 a o článku II. podle zprávy výborové.
Při návrhu pana posl. dr. Blaho na doplněk ke článku II. a při článku třetím doporučuje pan zpravodaj, aby se vrátil k projednání výboru. Tedy dnes by o nich nebylo hlasováno, nýbrž až v příští schůzi ve smyslu § 57 našeho jednacího řádu, který připouští, aby o části předlohy bylo hlasováno ve schůzi následující.
Potom by se hlasovalo o článku IV., nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové a konečně bychom hlasovali o resolucích.
Jest snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)
Není jí. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s článkem I. (jsou to §§ 1 až 6 incl.) a s článkem II. podle zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina, články I. a II. podle zprávy výborové jsou schváleny.
Teď budeme hlasovati o návrhu pana zpravodaje, aby návrh pana posl. dr. Blaho na doplněk k článku II. jakož i čl. III. byly vráceny výboru s tím, aby do příští schůze podal zprávu.
Kdo s návrhem tímto souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, návrh tento jest schválen.
Nyní budeme hlasovati o článku IV., o nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové.
Kdo s tím souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Článek IV., nadpis a úvodní formule jsou podle zprávy výborové schváleny.
Nyní přistoupíme k hlasování o resolucích podaných výborem soc.-politickým.
Kdo souhlasí s resolucemi podanými výborem sociálně-politickým, obsaženými ve zprávě výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Resoluce jsou schváleny.
Teď budeme hlasovati o resolučním návrhu pana posl. Johanise a soudr.
Jest snad přání, aby byl přečten? (Hlasy: Ano!)
Žádám, aby byl resoluční návrh
posl. Johanise přečten.
Sněmovní tajemník dr. Říha
(čte): Vláda se vyzývá, aby ihned na počátku podzimního
zasedání předložila poslanecké sněmovně Národního shromáždění
osnovu zákona, kterým se úrazové pojištění rozšiřuje na veškeré
dělnictvo nepodléhající dosud úrazovému pojištění.
Předseda: Kdo souhlasí s návrhem, za nějž se přimlouval pan zpravodaj, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Návrh resoluční jest schválen.
Zbývá ještě hlasovati o resolučním návrhu pana inž. Kalliny a soudr.
Žádám, aby byl přečten.
Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):
1. Vláda se vyzývá, aby působila k tomu, by při obsazování míst úřednických a zřízeneckých postupovalo se podle klíče složení obyvatelstva území, na něž vztahuje se působnost úrazovny.
2. Vláda se vyzývá, aby sněmovně
předložila přesnou zprávu o finančním stavu úrazovny, a za tím
účelem se navrhuje, aby ustanoven byl 24členný výbor, jenž by
zkoumal hospodářství a vedení ústavu.
Předseda: Pan zpravodaj se vyslovil proti tomuto resolučnímu návrhu.
Kdo s ním souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest menšina. Návrh jest zamítnut (Hluk na levici.) a tím jest vyřízen zatím tento odstavec denního pořadu.
Druhé čtení bude dáno na denní pořad ihned po vyřízení zbývajícího odstavce, který byl vrácen výboru.
Nyní přistoupíme k odstavci dalšímu,
který byl označen jako osmý a který vsunutím odstavce dvanáctého
jakožto osmého stal se odstavcem devátým. Jest to