Pokud se týče vládního návrhu, slavná sněmovno, musím poukázati, že nenastala úplná dohoda, a tenkráte zástupce ministerstva sociální péče prohlásil, že nemůže souhlasiti s úpravou zejména § 1, který zvyšuje, nemýlím-li se, vydání právě v tomto zákoně o 60, ne-li ještě o více milionů. To prohlásil zástupce ministerstva sociální péče, o kterémžto ministerstvu jistě nemůžete říci, že by nekonalo svého poslání vůči těm důležitým otázkám sociálním a hospodářským, týkajícím se zejména pracujícího lidu. Tenkráte nebylo dbáno našich názorů, když jsem poukázal, že jistě, nežli vládní návrh byl podán sněmovně a přikázán příslušnému sociálně-politickému výboru, byl napřed propracován, že byly k němu jistě úřednictvem ministerstva sociální péče shledány všecky odborné náměty a že, než byl odevzdán sociálně-politickému výboru, bylo všecko náležitě uváženo a propracováno.
Ale u nás jest zvykem, že třeba o tom nejlepším návrhu, třeba i o tom, který byl na základě slyšení expertů jak z kruhů zaměstnanců, tak zaměstnavatelských vypracován, přijde-li potom do meritorního jednání v některých výborech, jedná se často na základě důvodů agitačních, důvodů politické licitace. To jest, vážení přátelé, to nejsmutnější na tom, že na konec přicházíme do rozporu tam, kde bychom měli spíše náležitě uvažovati, zejména když jest podán návrh právě ministerstvem, o kterém jsem řekl, že jistě koná plně poslání, za kterýmžto bylo zřízeno. (Posl. Toužil: Pane kolego, velmi často jste vy sami příčinou sporu!)
Pane kolego, vy nejméně mne můžete napomínati. Nechci uváděti, jakým způsobem často vy vůči nám jednáte, nechci právě o kompetenci vaší osoby jako předsedy, mluviti, ale tuto poznámku k vaší poznámce musím přičiniti.
My jsme tenkráte žádali, aby byl
přijat návrh vládní. Pan referent z počátku souhlasil s tímto
vládním návrhem. Posléze dal však jaksi na názor druhé strany
a občanské strany byly přehlasovány v tom směru, jak se zmínil
pan referent kol. Laube. V tomto směru musím prohlásiti,
že naše strana sympatisuje s vládním návrhem, a myslím, že by
se našla cesta ke kompromisu, kterým bychom tuto celou otázku
tak důležitého významu jak pro zaměstnané, tak pro zaměstnavatele
rozřešili, abychom se sešli na té střední cestě, kterou vidím
v tomto vládním návrhu. Myslím, že následující řečníci jistě zaujmou
totéž stanovisko, a naše strana doufá, že se najde východisko,
abychom se o této věci shodli, nežli by snad mělo dojíti k bojovnému
hlasování. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Dále přichází k slovu pan kol. Bubník. Uděluji mu je.
Posl. Bubník: Vážené shromáždění! Předem dovolte, abych vyslovil své zvláštní podivení nad tím, že otázka, která je čistě odborná, sociálně-politická, vyvolává ihned střetnutí se dvou směrů, že vlastně, když máme jednati o otázce, která má za účel pomoci těm skutečně nejtíže postiženým, jakými jsou mrzáci a zranění v továrnách a živnostech, podléhajících úrazovému pojištění, vyskytnou se jednotlivci, dokonce jako zástupci politických stran, kteří vedou tažení proti zlepšení, které mělo býti už provedeno před několika lety. Dovolte, vážení, abych jen upozornil, že podle našeho přesvědčení otázka zvýšení maxima mzdového v úrazovém pojištění dělnickém jest vlastně otázkou, která přichází velmi pozdě a jistě ne v poslední řadě vinou vlády. Ba, já mohu říci, že snad v tomto případě to bylo právě ministerstvo sociální péče, které zapomnělo, že v Československé republice kromě nemocenského pojištění dělnického jest také úrazové pojištění dělnické, které jest v logické a vnitřní souvislosti s prvým.
My máme totiž jeden paragraf nemocenského zákona, § 65, podle kterého nemocenské pokladny mají nárok postižný na důchod úrazový po 4nedělní karenční lhůtě. Nyní byl novelisací zákona zvýšen výdělek dělníkům pojištěným u nemocenských pokladen, a to až do výše 12.000 a několik korun. Jsou nové sazby mzdové. To platí od 1. ledna. V úrazovém pojištění dělnickém však platí dosud bývalá stará nejvyšší mzdová hranice, ba, já mohu jako praktik v úrazovém pojištění dělnickém říci, že dělnictvo čekalo celých 27 let na úpravu započítatelné mzdy a že teprve roku 1917 v červenci byl zvýšen ten mzdový základ o 50%, t. j. ze 2400 na 3600 a teprve pak se rozhoupalo Národní shromáždění roku 1919, že zvýšilo mzdové maximum na 6000 K.
Zde je nutno především si postaviti otázku: Jest tady souvislost v dělnickém pojištění veřejném, či není? Jestliže kolega Petrovický zde - nevím, z jakých důvodů a nechci je charakterisovati mluvil proti předloze, kterou vám doporučuje sociálně-politický výbor, potom ovšem snad nedomyslil a neuvážil, že je nutno zde přec aspoň trochu respektovat nárok dělníka onemocnělého, který dostává důchod nemocenský, a který potom přechází do kompetence úrazové pojišťovny. Jde právě o ty nejtěžší případy, kdy léčení není skončeno během prvých čtyř týdnů, kdy léčení pokračuje a kdy následky úrazu jsou rázu trvalého. Jde především snad o ty dělníky, kteří jsou předmětem naší sociální pece a já nevidím věcného důvodu, který by mluvil proti zvýšení maxima na 12.000 K, což nedosahuje ani maxima platného dnes v nemocenských pokladnách.
Jest zde ještě jedna okolnost. Domníváte se, pánové, že obnos 12.000 K jest skutečně maximum, které by mohlo býti snad ideálem pro dělnické pojištěnce, zejména v nynější době? Jestliže se vyskytnou názory, že valutární a drahotní poměry se změní v době nejbližší, jsem já přesvědčen, že v dohledné době se tak nestane, a i kdyby se tak stalo, je třeba pamatovat na to, že maximum, je-li je nutno uzákoniti, má být takového rázu a takové výše, abychom ho snad za jeden nebo za dva roky nemusili měnit.
Vážení pánové, jest zde ještě jedna okolnost: zvýšení pohřebného. Jest sice pravda, že zvýšení to je velmi značné, ale skutečná výše pohřebného je fakticky nedostatečná. Stanoví se na 900 K. Dnes ani pohřeb snad poslední třídy ve velkém městě není možno opatřiti za 900 K a ti chudí chtějí býti také pohřbeni jako lidé.
Na adresu pana předešlého řečníka musím říci ještě toto: Vyjádřil se, že pokladny vydávají tajné fermany, aby prý poučovaly lékaře, jakým způsobem mají léčit, aby mohly vzíti podporu onemocnělým dělníkům. (Hluk. Předseda zvoní.) Závodní nemocenské pokladny dojista to dělaly, ale dnes pod kontrolou dělnické veřejnosti se to jistě nesmí dít. Pánové, tak se to vůbec praktikovat nemůže a já neznám jediného případu, a prosil bych, aby to bylo dokumentárně zjištěno, kdy nemocenská pokladna vydala tajný ferman pro nemocenské lékaře.
Vydaly se instrukce lékařům, aby dělníka, který přijde s anginou nebo jinou nepatrnou chorobou, která ho nečiní k práci nezpůsobilým, neuznal k práci nezpůsobilým a aby ho neuznal trvale nemocným. V tom smyslu plnily také nemocenské pokladny pouze své zákonné poslání. Pokud jde o otázku lékařskou, mám smutné zkušenosti právě z kasty lékařské a zejména v poslední době vidíme, že jest zde skutečně prováděn, chtěl bych říci v pravém slova smyslu, spiklenecký útok proti dělnickým ústavům. Dnes žádají lékaři zvýšení o 100 procent. Nemocenské pokladny původně navrhly 30% zvýšení, ačkoliv k tomu nebyly vázány, poněvadž smlouva platí až do konce tohoto roku. Později při kompromisním jednání konečně nabídly dalších 10%. Páni lékaři jsou jinak sociálně velmi dobře postaveni a neznám z pražských lékařů ani z venkovských okresních a obvodních žádného, který by se musel domáhat, aby mu nemocenská pokladna poskytovala živobytí.
V tom smyslu není možno, aby lékaři
provozovali kšefty na útraty dělnictva. Proti tomu jest nutno
protestovati, aby páni, kteří mají býti nestranní a mají chrániti
zdraví dělnictva, využitkovali situace nemocenských pokladen ke
svému osobnímu kastovnickému prospěchu. Tedy prosím, to, co žádá
ve formě návrhu sociálně-politický výbor, je podle mého názoru
- a mluvím jménem komunistických poslanců - minimum a doporučujeme,
aby tento návrh byl přijat. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku panu posl. Böhrovi.
Posl. Böhr (německy): Velevážené dámy a pánové! Vzhledem k důležitosti věci prosím o pozornost na několik minut. Zákon, kterým se v přítomné době zabýváme, pokud se týče novella k stávajícímu zákonu o úrazovém pojištění trpí především tou vadou, že je právě pouze zákonem finančním. Nezahrnuje v sobě celý systém úrazového pojištění, nýbrž mění - a to dlužno vítati - způsobem prozatím zpola vyhovujícím nedostatečné důchody a nedostačující odškodnění.
Na tu okolnost posud nebyl vzat zřetel, že systém zákona o úrazové m pojištění potřebuje změny. Neboť místo volených správ úrazového pojišťování máme stále ještě jmenovanou správní komisi. Avšak při zákonu, který musí býti založen tak silně na zásadách spravedlnosti a humanity, mělo by býti vyloučeno, aby některý národní kmen v této nové republice přednášel i národnostní stížnosti. My však, Němci, musíme přece jen zmíniti se o jednom - a učiním tak velmi krátce - že tato správní komise je téměř úplně složena pouze z českých živlů a že Němci v ní téměř nemají zastoupení.
To však jen mimochodem.
Pováží-li se dnešní valuta, dnešní znehodnocení peněz, trh, cenové poměry, zvýšení celého existenčního minima, jsou odstavce o důchodech při úrazovém pojištění zcela nedostačující, a hrozná bída kráčí řadami oněch nešťastníků, kteří, když jim nikdo nemůže vrátiti zdraví, zákonem mají býti chráněni i s členy svých rodin alespoň před nejhorší zkázou. Úrazové pojištění musí přirozeně podle pojišťovací techniky složiti thesaurované sumy, z jichž úroků a úroků z úroků mohou býti placeny potřebné renty. Nevím, zda toto sdělení je pravdivé. Tvrdí se však, že úrazové pojištění ušetřilo ještě 60 milionů nad potřebné thesaurování. Tuto úsporu označil bych podle humanního a právního cítění za nesprávnou - právě tak jako jsme nazvali úsporu několika set milionů neodpovídající spravedlivému cítění, jež vznikla částečným škrtnutí m při obnosu invalidním, poněvadž těm nejubožejším poskytnuto bylo nutné zvýšen minulého roku ne již od 1. ledna, nýbrž teprve v květnu. Takovými úsporami byly by úspory vznikající tím, že těm nejubožejším z ubohých, těm nejvíce politování hodným členům lidské společnosti se odnímá to, na co mají v prvé řadě nejvíce naléhající nárok.
Úzce spřízněna se závazným zákonným
pojištěním úrazovým je však povinnost ručení, ať je to povinné
ručení státu, nebo taková, která přejímá se dobrovolnými smlouvami,
nebo zakládá se na mnohých paragrafech našeho občanského zákoníka.
I zde je to křiklavou nutností, aby tyto tak nízké důchody byly
zvýšeny. Apeloval bych na železniční správu a na ministerstvo
sociální péče, aby neodkládali v tomto bodě vyřizování žádostí,
které snad spočívají na právním podkladě a nenechávali čekati
žadatele po celé měsíce a roky. Dovolím si při té příležitosti
zmíniti se o případu, jenž obzvláště bije do očí. Na stanici Georgswalde-Ebersbach
dřívější české severní dráhy, nynější státní dráhy, přihodil se
úraz. Tomu ubožákovi musela býti amputována pravá noha. Dostal
rentu 70 K 17 h měsíčně, a bylo ustanoveno, že roku 1918 bude
tento důchod o 60% zvýšen. Dnes máme, přes to, že zaveden, jak
dříve řečeno, nový ciferník s 24 hodinami, již r. 1921, a tento
ubožák nedostal do dneška tento jemu příslušející důchod vyplacen.
(Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) On strádá, hladoví,
jak má vyjíti se ženou a děckem se 70 K 17 h měsíčně? Není mi
možno rozluštiti tuto hádanku. Ač podal žádost u likvidujícího
úřadu, zaslal všechny papíry, všechny zákonem vyžadované doklady
na likvidující úřad na Smíchově, přes to do dnes se nestalo ničeho
na jeho prospěch. Takové případy volají nutně o nápravu. Takové
žádosti, takové nároky, kde přec nejde jen o pouhé prosby, musí
přece jen včasněji bez protahujícího otálení býti splněny. Vůbec
mělo by býti zavedeno při povinném ručení zvýšení úrazové renty
přiměřené době. Vždyť valuta klesla tak silně, životní potřeby
tak mocně stouply, že bylo by přiměřeno době, aby se zde provedla
změna. Tento zákon má míti zpětnou účinnost, má se považovati,
jakoby nabyl účinnosti zároveň dnem 1. července 1919. Prosím tedy,
aby, když se podávají takové nároky, nebylo jich vyřízení odkládáno
na dlouhé lokte, zvláště když je třeba nutné pomoci. (Potlesk
na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Udílím slovo dalšímu řečníkovi panu posl. dr. Blahovi.
Posl. dr. Blaho: Slavná snemovňa! Prítomný návrh zákona o zmene úrazového poisťovania znamená zase len nové zaťaženie. Ale my sme sa k tomuto zaťaženiu odhodlali, lebo vieme, že to, čo sa zmrzačenému a poškodenému robotníkovi dáva, nemá dosť ani na žitie, ani na zomretie. To konečne tedy nová doba a drahé naše pomery vyžadujú, ale sme sa v snemovni bránili všetkými možnými prostriedkami parlamentnými proti tomu, aby to jediné, čo sme po Maďaroch zdedili, totiž úrazovú poisťovňu zemedeľsko-robotnícku, čo bolo dosť dobré a čo sme vybudovali, na čo sme mnoho obetovali a čo sa osvedčilo, nemyslím, aby sa to zvrhlo, aby sa to, ako sa pán kolega dr. Winter vyslovil, zunifikovalo a aby sa to dostalo do sociálnej pečlivosti, totiž aby toto samostatné poisťovanie robotníctva, menovite hospodárskeho, vytrhlo sa z rúk Slovenska a dalo sa pod jednu čapicu. Páni moji a dámy, každá taká unifikácia musí sa robiť s rozumom, so smyslom s citom pre zvláštne pomery slovenské. Vy dobre viete, že nie som nijaký oduševnený zastánca tej veľkej a širokej autonómie Slovenska... (Posl. Tománek: Čechuň!) To sú len Česi, ne Čechuň! - Ale prosím, čo tak hlboko zasahuje do života našeho ľudu, do života našeho poľno-hospodárskeho ľudu a čo sa osvedčilo za 2 roky, čo je dobré, to káže rozum a povinnosť, k nášmu ľudu, aby sme to hájili a bránili a na Slovensku udržali, ako to je, a budovali to ďalej práve v prospech tohoto ľudu. Ale bolo to marným - v sociálne politickom výbore sa osvedčily mocenské pomery - náhodou nás tam bolo o dva hlasy menej, a sociálne politický výbor rozhodol proti nám. Znáte, že v politike rozhoduje len počet, cifra a chladný politický výpočet, ale verte, nenie to vždy dobré postaviť sa na tak chladný výpočet: "hodie mihi, cras tibi". Zajtra môžeme treba my niečo odhlasovať, čo vám nebude príjemné a čo sa vám nebude páčiť. Myslím, že také to násilnícke hlasovanie neprispeje ku konzolidácii v záujme pokojného rozumného spolužitia a v záujme rozumnej štátotvornej politiky, ale prispeje to k radosti našich nepriateľov, že bude medzera a prázdnota medzi stranami rozšírená a že sa naše pätky budú darmo namáhať slepovať a zlepšiť tam, kde si to sami rozhádzali. Dnes nenie času, aby sme sa dali odbaviť peknými frázami a peknými slovami: "My to nemíníme tak zle", a "bude to lepší".
Buďte ubezpečení, že by sme nič takého nežiadali, čo by škodilo štátu, len preto snáď, aby to prospelo Slovensku. Ja vždy chcem priviesť v súhlas potreby Slovenska s potrebami štátu, ale táto vec je dobrá, a nenie potreba do nej zasahovať, vec túto reformovať alebo unifikovať, alebo obliekať ju do jednoho a stejného kabátu.
Preto ja tuto na konci svojich vývodov si dovoľujem podať jeden pozmeňovací návrh a odôvodňujem ho týmto. Na druhej strane ľutujem veľmi, že kol. posl. Laube zasahoval pri prejednávaní tohoto úrazového zákona do sporu mezi lekármi a nemocenskými pokladňami. A tu je treba miernosti, a pánovia, jestliže má právo robotník a delník na štrajk, má právo naň inteligent a lekár. Je mojou povinnosťou, aby som sa lekárskeho stavu zastal, a jestliže môžu platiť nemecké pokladne nemocenské zvýšený honorár lekárom, prečo by ho nemohly platiť pokladny české? Tu musí býť príčina vo vnútornom vedení, v hospodárení v pokladňiach, lebo je otázkou, kde to berú nemecké pokladne, keď tyto môžu platiť.
Tedy treba tu pracovať k tomu, aby došlo sa k shode a rozumu v celom tomto sporu. Ja musím sa lekárov zastať a myslím, že kol. Helbich, ktorý bol tak ostre napadnutý, dozaista (Hlas: Ten brání té shodě!) Ten brání tej shode? Možné je to, je nie som do toho sporu tak zasvetený, ale myslím, že sa tak strašne neprehrešil, jestliže brání záujem stavu. Jestliže jedni môžu stávkovať, môžu i druhí, tedy tiež lekári. Myslím, že sa prijde na cestu vyrovnania, neradil by som však, aby spor prišel do tak ostrej tóniny, aby vec pôsobila rozruch na vonok, aby bol budený dojem, že snáď lekári nemajú sociálneho cítenia, že nemajú humanity. (Hlas: Namnoze ji nemají!) Pánovia, keď sa zlo zaseje, vzíjde zlo a plodí zase zlo. Jestliže na jednej strane ostre a prísne sa kritizuje, lekári bránia sa tým, čím môžu. To by som ovšem zavrhoval, keby lekár chorého človeka vo vysokej horúčke, alebo ženu rodičku nechcel ošetriť. Mne taký prípad nenie známy, ale musel by som také prípady odsúdiť. V prvej rade život človeka, potom prijde stav a otázky hmotné. Tedy tu by som prosil, aby ministerstvo zdravotníctva zasiahlo ešte raz a neúnavne pracovalo na tom, aby tento spor bol vyrovnaný. Nenie možno ďalej trpeť, aby celé tisíce a tisíce robotníctva zostaly bez lekárskeho opatrenia a ošetrenia.
Ako zmenu druhého článku tohoto pozmeneného návrhu zákona navrhujem doplňok týmto textom (čte): "Vláda sa zmocňuje, aby nariadením rozšírila pôsobnosť tohoto zákona, ako i ostatných zákonov a nariadení, upravujúcich úrazové poistenie robotníkov, alebo jednotlivých ich ustanovení na Slovensko a Podkarpatskú Rus a zmenila tak zákonité ustanovenie dosiaľ tam platnosť majúce.
Ustanovenie tohoto článku nemožno použiť k zmene zákonitých predpisov o poistení robotníctva poľnohospodárskeho na Slovensku a Podkarpatskej Rusi."
Tu ide o to, aby vládny návrh, ktorý v ministerskej rade bol prijatý, ktorý vláda predložila snemovni a ktorý tak dostal sa do sociálne politického výboru, bol prijatý a nabol platnosti.
Nežiadame nijakých zvláštností pre Slovensko, ale žiadame spravedlnosť a uznanie toho, čo na Slovensku jestvuje, čo sa osvedčilo, aby poľnohospodárske úrazové poisťovanie nášho robotníctva, našeho delníctva zostalo v rukách našich, v rukách slovenských.
Preto prosím slavnú snemovňu,
aby tento pozmeňovací návrh bol prijatý. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Ke slovu je přihlášen jako další řečník pan posl. dr. Hajn.
Posl. dr. Hajn: Přihlásil jsem se ke slovu jen proto, páni a dámy, že v referátě p. referenta Laube byla partie, ve které z čista jasna - aniž to souviselo s předmětem a aniž to souviselo s jeho úkolem úředním, referentským - dotkl se otázky palčivé a dosti velké, otázky sporu mezi lékaři a nemocenskými pokladnami. Dotkl se jí způsobem takovým, že bych byl raději, kdyby se ho nebyl dotkl vůbec a zejména takovým způsobem, jakého srdečně lituji, neboť lékařský stav jest stavem, který nezasluhuje takových výtek, a jest stavem, který jest ke cti našeho národa svou vzdělaností i svým skutečně humánním povoláním a cítěním. Ale jestliže pan referent tak vystoupil, jak vystoupil, dotvrzuje tím jen to, že jsou páni v tomto boji odhodláni sáhnouti ke každému prostředku. Byli jsme toho svědky jak v sociálně-politickém výboru, tak v zdravotním výboru, jak docela vědomě lámali, potlačili a pošlapali jednací řád (Slyšte! Slyšte!) vědouce to a přiznávajíce otevřeně, že jej potlačují. Tedy na místě práva a zákona - řekl bych - pěstní právo v těch výborech.
My jsme viděli jak u ministerstva zdravotnictví a u ministerstva sociální péče, zkrátka kde bylo možno, ať to bylo podle zákona či ne, hned se vystoupilo a chtělo se nějakým způsobem proti lékařům zakročovati, jak páni naváděli a navrhovali, jak bylo samotným ministrem v dotyčném zdravotním výboru prohlášeno, že není pro to zákona, není vůbec nařízení taxy, za kterou musí lékař léčiti atd. Vidíte, nic není jim to platné, aby zde uplatnili svoje stanovisko. My jsme viděli, jak harangovali na radu dr. Lendecke a na magistrát pražský, kde koho, ať to bylo podle práva nebo ne, ale vždycky to bylo proti právu a platným zákonům.
Já jen docela stručně tyto věci konstatuji a kladu tyto řečnické otázky: Proč nám to pánové nevysvětlili tak, aby všechny spory, jakož i pochybností byly odstraněny, proč německé nemocenské pokladny vyhověly svým lékařům plně? A čeští lékaři nechtěli nic jiného, než mají němečtí. Proč českým lékařům pokladny nemohou vyhověti? Vždyť přece mají takovou možnost učiniti to nade vší pochybnost tím, že ukáží veřejnosti účty. (Posl. Tučný: Proč české banky nedají svým zaměstnancům služební pragmatiku jako německé?) - Pardon! Proč neukáží účty svých pokladen, podrobné výdaje, příjem, jednotlivé položky ve vydáních, jaký je poměr mezi náklady na správu a úřednictvo, jaký je poměr mezi platem na lékaře a léky atd. Ať to všechno ukáží veřejnosti, vždyť snad se nemusí hanbiti! Myslím, že pokladny mají veliký příjem, a veřejnost si to všechno srovná. A přijde-li k tomu, že na základě těchto cifer, poctivě a kurážně jí daných, nemocenské pokladny to nemohou lékařům dáti, pak získají sympatie veřejnosti a tu sympatii ztratí lékaři. Pokud neudělají nic takového, marně tvrdí, že české nemocenské pokladny toho nemohou platiti; při tom jest fakt, že německé pokladny nemocenské to udělaly. Pak se pánové nedivte, že veřejnost tomu nechce a nemůže rozumět a také nebude, leda že by se řeklo, že prostě ti pánové, kteří ovládají nemocenské pokladny, nechtějí tomu dovoliti docela z jiných důvodů. Já jsem učinil návrh, abychom dostali do zdravotního výboru statistiku a zprávu o jmění, příjmech, způsobech a jednotlivých složkách výdajových, a potom teprve že budeme rozhodovati a že snad se dáme také na stranu nemocenských pokladen. Ale, bohužel, tento návrh ti pánové tam zamítli.
Jestliže se zde pan referent Laube dovolával práva těch, kteří platí příspěvky do nemocenských pokladen, a měl při tom na mysli dělnictvo, což, paní i páni, není zde druhá polovička, nejsou zde ti, kteří platí, zaměstnavatelé? (Výkřiky.) Já bych řekl, že by si ti páni v nemocenských pokladnách mohli ještě gratulovat, že tato polovice zaměstnavatelů ještě zachovává takový klid v této stávce.
Pánové a paní! Což - a již se toho dotkl kol. dr. Blaho a kol. Petrovický - právo na stávku má, řekl bych, přímo gruntovně zapsáno jen jedna vrstva národa? Právo na stávku má snad jen dělnictvo, kdežto inteligence a nedělnické vrstvy, ty mají jen právo brániti se proti stávkám? (Hlas: Ani to ne!) Řekl bych, pánové a paní: snad můžeme vítati tuto příležitost tohoto konfliktu mezi lékaři, jedním stavem inteligence naší, a mezi nemocenskými pokladnami proto, že tady páni vládci socialističtí v nemocenských pokladnách mají příležitost poznati, jak jsou objektivní, příležitost, o které latinské přísloví praví: "Hic Rhodus, hic salta"! Tady ukažte své sociální smýšlení, že nechcete jen právo pro sebe, nýbrž též pro jiné! Tady ukažte, jak rozumíte sociální spravedlnosti, tady ukažte, že i ten lékař, a ovšem také nemocní mají větší právo, nežli snad peníze a nějaké fondy, o nichž my nic nevíme, o nichž jen máme podezření, o nichž jen tušíme, že snad patří a jsou věnovány jiným účelům, vedle těm účelům nemocenským, než-li tomu účelu vlastnímu.
Máte ve svých rukou klíč a sympatie
veřejnosti, otevřte všechny tajnosti a všechno tajnůstkářství,
řekněte to upřímně a možná, že vyhrajete. Ale takovým způsobem,
aby váš referent zneužíval této příležitosti, aby takovýmto způsobem
zde proti našemu jednacímu řádu a veškeré parlamentární slušnosti
mluvil - a myslím, že by byl býval měl pan předseda plné právo
volati jej k pořádku - takovými prostředky cíle nedojdete. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku panu poslanci Taubovi.
Posl. Taub (německy): Dámy a pánové! Přes jedno desítiletí projednávala se v starém Rakousku předloha o starobním a invalidním pojištění dělníků. Přes jedno desítiletí byly vedeny všechny možné i nemožné argumenty proti zdokonalení a uzákonění předlohy a zajisté se všichni pánové, kteří se poněkud zabývají sociální politikou, živě ještě pamatují, jakých metod se užívalo, aby byl znemožněn v starém Rakousku každý sociálně-politický pokrok. Já však myslím, že mohu právem říci, že metody, jichž se zde užívá, aby se zabránilo každému sociálně-politickému pokroku, se docela ničím neliší od metod, kterých se užívalo v starém Rakousku.
Když vypukla nešťastná válka, pokládali státníci všech států za nutné, dáti národům ujištění, že po válce dostaví se sociálně-politická prozíravost a že vyplní své povinnosti vůči dělnictvu. Československý stát měl nyní 2 a půl roku po převratu dosti času, aby se ukázalo, jak pokrokově smýšlejí jeho mužové, kteří, což musí býti veřejně přiznáno, se skutečně v starém Rakousku zasadili o uzákonění starobního a invalidního pojištění. Pánové však úplně zapomněli na svoji minulost. Oni jsou to dnes většinou, kteří používají všech prostředků, aby zmařili uzákonění starobního a invalidního pojištění dělníků.
Teď konečně leží před námi skromná předloha, která pouze skromnou měrou vyhovuje přáním a požadavkům dělníků a úrazových důchodců, kteréžto požadavky měly býti již dávno splněny. Dlužno si pouze trochu připomenouti dějiny tohoto návrhu zákona, dlužno si představiti, jak byl zvýšen základ pro dělnické úrazové pojištění od té doby, co zákon o úrazovém pojištění vůbec vešel v platnost. Tu třeba si připomenouti následující: Zákon o úrazovém pojištění pochází z roku 1887. Tehdy byla základem pro vyměření úrazového pojišťovacího důchodu pojišťovací částka 2400 K. To bylo roku 1887, tedy před 34 lety. Od té doby, pánové, byl zvýšen základ roku 1917 na 3600 K a za trvání republiky Československé r. 1919 na 6000 K. Teď se došlo tímto návrhem ke zvýšení na 9600 K.
Dovolíte mně snad, abych vás upozornil, že to, co právě navrhuje čsl. vláda, nijak neodpovídá tomu, co již vykonaly jiné státy. Dovolte mně poukázati na to, že v chudém Německém Rakousku již několikrát od té doby byla projednávána změna zákona o úrazovém a invalidním pojištění, že dnes jest základem pojištění částka 48.000 K a že sociálně-politický výbor německorakouského parlamentu se právě zase zaměstnává návrhem na změnu této předlohy. Pánové, když se tedy učiní toto srovnáni, nutno říci, že i když prorazí návrh námi podaný, který zvyšuje vládou předpokládaný základ 9.600 K na 12.000 K, že se tím neučiní skutečně nic zvláštního. Křivda, která se páše na úrazových důchodcích, se tím nijak neodstraní. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Snad mně dovolíte, abych to prokázal několika střízlivými číslicemi.
V jedenácté mzdové třídě činí důchod nemocného 7300 K, započítatelný výdělek 9600 K. Podle návrhu činí úrazový důchod 6400 K a činil by podle námi podaného návrhu 7200 K. Jest tedy oproti výdělku, který jest základem nemocenského pojištění, úbytek 2400 K. Vezmete-li však v úvahu skutečný výdělek dělníkův, činí ztráta stále ještě 40% výdělku.
Uvedl jsem vám zřejmě nejnižší mzdovou třídu. Vezmu-li za základ výpočtu 15. mzdovou třídu, ztrácí dělník 51%, v mnohých případech dokonce 60% výdělku. Že by takováto úprava se mohla pokládati za něco světodějného, co by mohlo dělníky uspokojiti, to samozřejmě říci nelze. A když teď ještě vzhledem k těmto mnou uvedeným údajům možno konstatovati v této sněmovně strany, které se staví proti tomuto skromnému zlepšení návrhu zákona, pak může se vším právem říci, že na této straně sněmovny se skutečně mluví pro zpátečnická opatření.
Nyní zde v debatě mluvil pan dr. Blaho způsobem velmi podceňujícím o tom, že my socialisté mluvíme pro unifikaci pojišťování, a mínil, že úrazové pojištění na Slovensku jest obzvláště příznivé pro dělnictvo. Pan kolega dr. Blaho mně odpustí, řeknu-li, že podle všeho nestudoval dosti důkladně zákon o úrazovém pojištění na Slovensku, tedy starý uherský zákon o úrazovém pojištění. Jaký jest ve skutečnosti rozdíl mezi uherským a československým zákonem o úrazovém pojištění? Rozdíl jest v tom, že v uherském zákoně všichni při zemědělství pojištění dělníci jsou také skutečně povinni k úrazovému pojištění, kdežto zde v Československu podléhají povinnosti k úrazovému pojištění pouze ti všichni při zemědělství zaměstnaní dělníci, kteří jsou vystaveni zvláštním nebezpečím. V tom je ten rozdíl. Srovnají-li se však materielní výhody československého zákona o úrazovém pojištění s materielními výhodami téhož uherského zákona, který jest dosud v platnosti na Slovensku, pak tento zákon nesnese srovnání co do materielních výhod se zákonem československým a proto jest snahou socialistických stran rozšířiti československý zákon o úrazovém pojištění také na Slovensko, a s druhé strany jest snahou socialistických stran ponechati v platnosti to, co je v starém zákoně o úrazovém pojištění dobrého, totiž, že všichni zemědělští dělníci bez výjimky podléhají povinnosti k úrazovému pojištění. Nuže, kdyby byl dr. Blaho skutečně takovým lidumilem, za jakého se vydává, pak nesměl by dojíti k onomu důsledku, k němuž došel, nýbrž musil by z toho odvoditi jedině správný a možný důsledek, že by byl řekl: pánové, já jsem pro to, aby to dobré bylo převzato a špatné vyňato. V tom smyslu by byl musil pan dr. Blaho mluviti jako lidumil. Proto nikomu nebude moci namluviti, že skutečně z lásky k dělnictvu se zasadil o to, aby toto ustanovení se nevztahovalo na Slovensko, nýbrž, mluvil-li pro to zde, pak zastupoval čistě zájmy kapitalistů. To dlužno zde konstatovati.
Dr. Blaho se rozčílil, že v otázce úrazového pojištění prý rozhodly v sociálně-politickém výboru mocenské poměry. Jednou zůstaly měšťanské strany v sociálně-politickém výboru v menšině. Kdybychom my chtěli stále křičet své nářky a kletby, když v sociálně-politickém výboru zůstávají v menšině pro dělnictvo důležité návrhy, přehlasovány stranami většiny, pak by se tato sněmovna nikdy neuklidnila. Neboť není vůbec sociálně-politické předlohy, která by nenarazila na prudký odpor v sociálně-politickém výboru.
My jsme navrhli v souvislosti s tímto zákonem o úrazovém pojištění, aby byl neprodleně učiněn konec poměrům, které teď zavládly v dělnických úrazovnách. Staré revoluční Národní shromáždění bylo si již vědomo, že není možno, aby správa dělnických úrazoven zůstala v současném stavu, a usneslo se roku 1919 na resolučním návrhu, v němž se vládě ukládá správu změniti a provésti její složení na základě všeobecného rovného přímého a tajného hlasovacího práva. Jest samozřejmo, že musíme upomenouti vládu na její povinnost v tomto směru a rovněž Národní shromáždění. Jest nemožno, aby déle trval stav, že do představenstva vysílají třetinu zástupců zaměstnavatelé a třetinu zaměstnaní a třetinu vláda, a jest samozřejmo, že se musíme snažiti, aby tomuto nemožnému stavu byl učiněn co nejdříve konec. V tomto směru předkládáme svoji resoluci, již prosím, abyste nejen přijali, nýbrž o jejíž provedení musíme konečně žádati.
Teď pokládal pan dr. Hajn za nutné objasniti stanovisko své frakce ke stávce lékařů. Nechceme se ani této otázce vyhnouti, nýbrž docela otevřeně se o ní vysloviti. Mám za to, že spolupráce lékařů se správami nemocenských pokladen jest nevyhnutelnou nutností v zájmu rozvoje sociálního pojišťování. My chceme všechno učiniti, abychom tuto spolupráci umožnili, a přáli bychom si jen, aby na straně nemocenských lékařů všeobecně se vycházelo potřebám sociálního pojišťování s plným porozuměním vstříc.
My jsme poslední, kteří by si zatajovali, že sociální pojištění je na tom dosud zle a že bude nutno napjati všechny síly, abychom ze sociálního pojišťovnictví, jak je dnes v Československu máme, učinili přibližně to, čím je tato instituce v německé říši.
My víme, že toho nemůžeme vůbec učiniti ani při nejlepší vůli bez pomoci a spolupůsobení lékařů. Na co si však stěžujeme, jest okolnost, že bohužel většina lékařů nepohlíží na otázky sociálního pojištění s tohoto vysokého hlediska, že nemá pro tuto otázku takového porozumění, jaké bychom rádi, tak rádi viděli. My chceme tedy spolupráci a přátelskou dohodu s lékaři. My jsme nejposlednější, kteří bychom brali lékařům právo na stávku. Když zastáváme stanovisko, že stávka jest přípustným prostředkem k boji, pak musíme tento bojovný prostředek přiznati samozřejmě také lékařům. Avšak, pánové, já myslím, že pan dr. Hajn si měl přece uvědomiti, že výrok, který zde učinil, srovnávaje stávkující lékaře se stávkujícím dělnictvem, není úplně správný. Stávkují-li dělníci, směřuje tato stávka proti soukromým zájmům podnikatelovým. Stávkují-li lékaři, jde o zdraví lidu, a v tom jest ten malý rozdíl, který je mezi stávkou dělníků a stávkou lékařů. Lékaři říkají: My ošetřujeme členy pokladen. Nerad bych zasahoval rozhořčujícím způsobem mezi stávkující strany, avšak pravím vám: Chování většiny lékařů v této stávce prokázalo, že lékaři nejsou dosud na výši vývoje. A - nerad bych užil ostrého slova - v mnohých případech nechali stranou všechen lidský cit a nevzali do ošetřování ani skutečné členy nemocenských pokladen. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Proto mám za to, mluví-li se o stávce lékařů, že jest nemožno vycházeti z myšlenky rovného postavení a obzvláště nesmí se nikdo dáti vésti city politické nevraživosti proti jedné straně. A to se stává. Jest to čin politické nevraživosti a užilo se boje lékařů k tomu, aby se zase jednou zasadila sociální demokracii rána. K žádnému jinému účelu se nikdo lékařů neujme, neboť řekněte mně - o tom nutno hovořiti docela otevřeně - kdyby některá vrstva dělníků nedodržela smlouvy, platné ještě až do 31. prosince 1921, kdyby v určité době řekla: my nejen rušíme smlouvu, nýbrž my žádáme stoprocentní zvýšení svých požitků, pak jsem přesvědčen, že by bouře rozhořčení prošla řadami těch, kteří se teď tak vřele lékařů ujímají. A pak se nesmí zapomenouti, když se zaujímá stanovisko ke stávce lékařů, že nejde o osoby - a v tom leží také mohutný rozdíl mezi lékaři a dělníky - jichž výlučným příjmem jest tento příjem z peněz z nemocenské pokladny, nýbrž jichž částečným příjmem jest, co dostávají od nemocenské pokladny, kdežto dělník skutečně vede boj o možnost existence.
My nechceme tedy bráti lékařům právo na stávku. My chtěli jsme pouze konstatovati, že jest zde jistá divergence, a chtějí-li se činiti srovnání mezi správami nemocenských pokladen a jednotlivými zaměstnavateli, pak nechtějí se znáti skutečnosti, anebo se vskutku neznají.
Mohou se skutečně srovnávati představenstva
nemocenských pokladen se zaměstnavatelem? A když nyní představenstvo
nemocenské pokladny přijde k poznání, že na základě bilance nemůže
úplně vyhověti lékařům nemocenské pokladny, může se tento postup
představenstva označiti jakožto postup beze všeho sociálního ohledu,
může se činiti srovnání se zaměstnavatelem? Představenstva nemocenské
pokladny spravují svěřený jim majetek, náležející celku, kdežto
zaměstnavatel rozhoduje o svých vlastních finančních prostředcích.
Jsou tedy velmi značné rozdíly. Říkáme to se vší otevřeností a
řekli jsme to také našim přátelům v českých pokladenských svazech:
neviděli jsme rádi boj, který vypukl mezi nemocenskými pokladnami
a lékaři. Nepřáli jsme si ničeho snažněji, než tento boj co nejrychleji
odstraniti. Avšak nemá-li některá strana práva se proto rozčilovati,
pak jest to strana, jejímž jménem mluvil dr. Hajn. Byly
konány pokusy o ukončení konfliktu. V každém takovém konfliktu
větřila se však ně jaká politická akce a přímo se znemožnil smír.
Výtka s této strany jest nejméně na místě. Prosím vás na konec,
abyste skromnou tuto předlohu, jež má částečně zlepšiti nešťastný
osud úrazových důchodců, přijali beze změny. (Potlesk na levici.)