Předseda (zvoní):
Za tato slova volám pana posl. inž. Kallinu k pořádku.
(Hluk.) Prosím o klid.
Posl. inž. Kallina (pokračuje): Zvláště také ve včerejším zásobovacím výboru jsem poukázal na to, jak málo vážně lze posuzovati tuto vládu, a na skutečnostech jsem to dokázal, protože jinak se řekne, že je to jen tvrzení. Jak známo, muselo býti nařízení o moučné a chlebové dani, ježto bylo opatřením Stálého výboru, do tří měsíců předloženo k parlamentnímu rozhodnutí. Tuto věc přednesl jsem již včera v zásobovacím výboru, ale přes to ji chci opakovati. Lhůta měla uplynouti 26. prosince a sněmovna proto 18. prosince zaujala k této otázce stanovisko. Vyživovací výbor zamítl všechny návrhy, které směřovaly k tomu, aby bylo tomuto nařízení o chlebové a moučné dani odepřeno schválení, a společně s rozpočtovým výborem konal poradu, ve které zástupci vlády se zástupci stran většiny uzavřeli smlouvu, a to písemnou podepsanou smlouvu, a navzájem se zavázali, že do 15. ledna 1921 dojde k novelisování podle základu tam určitě formulovaného. Vzpomínám si, že 15. leden je již dávno za námi, a ani zástupce vlády, ani zástupce stran většiny nenapadlo, aby svou tehdejší dohodu také uskutečnili. Vidíte tudíž, že ani vláda, ani tato česká parlamentní většina není schopna vyjednávati. Rád bych ještě zvlášť promluvil o jedné kapitole. Vždyť víte, že opět a opět a zvláště náčelníci naší republiky, a k těmto náčelníkům patří také pan ministerský předseda, nás vyzývají, přicházíme-li si stěžovat na neudržitelné poměry, které vládnou v tomto státě, že máme docela prostě spolurozhodovati. Ano, jak si představujete spolurozhodování? Pravděpodobně tak, jako ministerský předseda. V této sněmovně rozhodovati znamená: Většina - menšina. To se zde v tomto státě nazývá spolurozhodovati. Tato otázka opět a opět se rozpřádá a já mluvím o tom, protože pan ministerský předseda posledně zase o tom promluvil. Tenkrát jsme protestovali proti provádění pozemkové reformy a prohlásili jsme, že za žádných okolností si nemůžeme a nesmíme nechat líbiti, aby tato pozemková reforma byla prováděna tak a takovým způsobem, jak se má skutečně státi. Musím konstatovati, že programaticky nás lze získati pro zdravou a spravedlivou reformu půdy, na kterou Němci by mohli míti vliv. Avšak bezpodmínečně odmítáme reformu, která má sloužiti jen k tomu, aby naše německé území bylo proloženo českými jazykovými ostrovy a aby bylo proměněno v t. zv. jazykově smíšené území. (Předseda zvoní.)
Prosím, pane předsedo, musím mluviti
ještě několik okamžiků. Jednomu z řečníků, kteří mluvili přede
mnou bylo povoleno překročiti řečnickou lhůtu o 30 minut, kdežto
u mne jde jen o několik okamžiků.
Předseda (zvoní):
Žádám p. posl. inž.
Kallinu, aby s předsedou sněmovny nebylo polemisováno.
(Hluk.)
Posl. inž. Kallina (pokračuje): To přece není polemika! Přednesl jsem vám jen prosbu, pane předsedo! - Dále jsme protestovali jen proti tomu, že stát se chystá vyvlastniti asi 30 km široký pruh lesů, podél nepřátelských hranic, jak se praví v českých novinách. Pan ministerský předseda prohlašuje, že o této otázce vůbec nelze jednati. Stát musí míti prý právo, aby chránil své hranice. Nuže ptám se:
Proti kterému nepříteli? Od vyslance Tusara v Berlíně slyšíme, že Německo žije v přátelském poměru s Českou říší a že proto Německo nemůže býti nepřítelem. Nuže, rád bych věděl, proti kterému nepříteli chce se kdo chrániti tímto vyvlastněním 30 km širokého pruhu lesů. Musím také odůvodniti, že tím mluvím ke 24hodinnému času, mluvím-li o nepřátelských hranicích. Neboť mluví-li se o nepřátelských hranicích, myslí se přece na válku. Mluví-li se však o válce, myslí se na 24hodinný čas, nutný s vojenského hlediska. (Veselost na levici.) Bylo by samozřejmě mluviti o mnohém. 24hodinný čas bohužel neprodlouží čas stanovený pro moji řeč v tomto demokratickém státě.
Rád bych jen poukázal, že se pořád
mluví o naší zdravé obchodní politice. Beneš namlouvá všemu
světu, že ještě žádný stát není tak konsolidován jako náš. Nechci
mluviti o tom, kolik je u nás nezaměstnaných, nechci mluviti o
tom z kolika procent jsou zaměstnána jednotlivá odvětví našeho
průmyslu, chci jen nahmátnouti jediný příklad ze set a tisíc,
jak se v našem státě jaksi pomáhá obchodní politice na nohy. Máme
na př. v Češsku průmysl, který vyskýtá se zase jenom ve Francii,
a to jeden jediný průmyslový podnik ve Francii a jeden v Češsku.
Tento průmyslový podnik odbírá z ciziny méněcennou surovinu. (Výkřiky
českých poslanců: Čechei? - Hluk.)
Předseda (zvoní):
Vyzývám p. posl. inž.
Kallinu znova, aby skončil.
Posl. inž. Kallina (pokračuje): Prosím, jsem-li vyrušován, nemohu mluviti. Nyní vyrábí tento podnik z méněcenného surového výrobku, který se odbírá z ciziny, vysocecenný, desateronásobně cennější, jemný výrobek na základě vynálezů, které má tento podnik k disposici. Jinými slovy znamená to, že se vyváží vysocecenný materiál do ciziny, přiváží se cizí valuta hojnou měrou do země. Myslelo by se tedy, že vláda musí takový podnik zvláště podporovati. Nuže konstatuji na základě fakt, že onen průmyslník na př. chtěl zaslati docela maličký balíček svého výrobku, destičky do klarinetu, ve váze 3.4 kg, fakturová cena 1700 K, a zažádal o povolení k vývozu. Po devítiměsíčním čekání a opětovných urgencích dostal toto povolení, ale to bylo zatíženo vývozní taxou 882 K, tedy více než 50%. Za takových okolností má náš průmysl hleděti vstříc t. zv. době rozkvětu? A vidíte, že vláda nezamýšlí nic jiného, než potlačovati průmysl v německých krajinách, ano přímo jej zničiti a tomu se říká, že vláda podporuje průmysl. (Předseda zvoní.)
Ale samozřejmě nedosti na tom! Vláda snaží se co možná rychle, snad ještě skutečně, než odbije 24. hodina, postupovati s počešťováním naší německé domoviny. Vzpomněl bych, že - nevím, zdali za předsednictví ministerského předsedy, avšak předsedal prý ministr vnitra - byla svolána porada t. zv. zástupců lázeňských míst, ale, chraň bůh, ne pánů, kteří po desetiletí mají co dělat s lázeňskými místy, nýbrž českých špiček v těchto lázeňských místech.
Radilo se o tom, jak by bylo možná co nejrychleji zmocniti se lázeňských míst. To je jistě veledůležitá práce. Stát by byl v nebezpečí, kdyby tato lázeňská místa nadále pod německým vedením spěla vstříc nové době rozkvětu, kdyby německé vedení hojně přivádělo do země cizí valutu.
Ne - tato místa lázeňská musí býti ruinována, vůbec vše, co leží v německém území. Samozřejmě není mi možno pro krátkou řečnickou lhůtu probrati vše. Rád bych jen konstatoval, že ministerský předseda na dotaz, jak si představuje součinnost a spolurozhodování, odpověděl, že my musíme něco učiniti.
Rád bych konstatoval, že Němci stokrát již jasně a zřejmě své požadavky, řekneme, z části i svá přání přednesli, aby je jaksi oděli přijatelnější formou, a že opětovně podali naléhavé interpelace k odstranění nejtěžších zlořádů, že však ani vláda, ani české strany vůbec neshledaly, že by stálo za námahu, aby k těmto interpelacím zaujaly stanovisko. A tu nás vyzývá vláda, abychom konečně jednou přišli s nějakými návrhy. Konstatuji, že o naší velké naléhavé interpelaci, která byla podepsána všemi poslanci Parlamentního svazu, která v stručných rysech shrnuje všechny stížnosti německého lidu, až do dnešního dne, pokud jde o přiznáni pilnosti, vůbec ještě nebylo hlasováno. Každá jednoduchá interpelace, která jedná o vedlejších věcech vyřídí se do dvou měsíců. Mělo by se mysliti tedy, že pilná interpelace měla by býti vyřízena aspoň do uplynutí dvou měsíců. Avšak nechá se docela klidně uplynouti půl roku, až uplyne 8 měsíců, a pak se přijde k nám a řekne se, že máme vyjednávati, že máme oznámiti požadavky.
Pánové! Upozorňuji, ne jménem německého lidu, mluvím pouze ve jménu stran zastoupených v Parlamentním svazu, že my Němci už konečně jednou toho máme dost, aby se s námi takhle zahrávalo. Budoucně nemůžeme již trpěti, aby se s námi takhle zacházelo. Smějte se, to není nic platno! Kdo se směje naposledy, ten se směje nejlépe. Přijde čas, kdy i my Němci opět zaujmeme ono místo, které nám přísluší podle naší hospodářské síly, podle našeho kulturního postavení. My vám nezávidíme vašeho rozvoje. Přejeme vám, abyste dobyli třebas celého světa, pokud jest obydlen Slovany. Staňtež se vedoucím národem mezi Slovany. Avšak varuji vás: Nejděte dále touto cestou, abyste snad chtěli násilím počeštiti naši německou vlast. Narazíte na jednotný odpor německého obyvatelstva. Je mi jasno, že český stát musí tak jednati. Jest vybudován na lži a klamu a násilí. Otřese-li se v tomto státě jednou nějak těmito základy, pak přestane tento stát existovat.
Konstatuji, že povždy jsme ochotni
k vyjednávání, avšak toto vyjednávání nesmí býti zahájeno slovem
francouzského diktátu: Podrobení! My Němci v tomto státě nikdy
se nepodrobíme. (Souhlas německých poslanců.) I nadále
jako posud budeme bojovati o vymožení svého práva sebeurčení.
(Souhlas něm. poslanců.) Nejsme v starostech, že i nám
se musí dostati tohoto přirozeného práva. (Souhlas a potlesk
německých poslanců.)
Předseda (zvoní): K slovu dále není nikdo přihlášen.
Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji
posl. Beranovi.
Zpravodaj posl. Beran: Slavná sněmovno! Pánové Jung a Kallina použili tohoto místa nikoliv k tomu, aby promluvili k věci, nýbrž k tomu, aby promluvili z oken sněmovny k svým voličům. (Hluk a odpor něm. poslanců.) Nenapadá mně, abych polemisoval s oběma pány, neboť pánové tito mají nejméně příčiny, aby si stěžovali do znásilňování a do militarismu. Kdybychom my jenom z malé části byli učelivými žáky právě těch pánů, kteří přede mnou mluvili, jistě by se jim nevedlo v naší republice tak dobře a tak svobodně, jak se jim vede.
Lituji, že takovým způsobem s
tohoto místa použili dnešního předmětu jednání, a navrhuji přijetí
navržené osnovy.
Předseda (zvoní):
Uděluji slovo zpravodaji za výbor ústavní panu posl. Ulrichovi.
Zpravodaj posl. Ulrich: Vzdávám
se slova.
Předseda: Pan zpravodaj poslanec Ulrich se vzdává slova.
Přistoupíme k hlasování.
Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Míním dát o zákonu tomto, který má pouze tři paragrafy, nadpis a úvodní formuli a je v materií jednotný, hlasovati najednou.
Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Není jich. Kdo tedy souhlasí s osnovou usnesenou senátem o vládním návrhu zákona, kterým se zavádí 24hodinové počítání času, tak, jak jest obsažena ve zprávě výborů dopravního a ústavního, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Osnova podle usnesení senátního jest schválena v prvém čtení.
Poněvadž předloha tato projednává se podle usnesení minulé schůze podle § 55 jedn. řádu našeho, přistoupíme ihned ke čtení druhému.
Má některý z pánů zpravodajů nějakou
korrekturu nebo navrhuje nějakou změnu?
Zpravodaj posl. Beran: Nikoliv.
Zpravodaj posl. Ulrich: Nikoliv.
Předseda: Není tomu tak. Budeme tedy hlasovati o osnově podle usnesení senátního teď ve čtení druhém, a to v tom znění, jak bylo přijato ve čtení prvém.
Kdo souhlasí s tímto usnesením senátním, jak bylo usneseno ve čtení prvém, teď také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Zákon jest schválen také ve čtení druhém a tím jest 7. odstavec denního pořadu dnešního vyřízen.
Měli bychom přikročiti k 8. odstavci,
ale předsednictvo v dnešní schůzi usneslo se doporučiti sněmovně,
aby 12. odstavec denního pořadu dnešní schůze, to jest
12. zpráva výboru sociálně-politického o vládním návrhu zákona (tisk 1773), kterým se mění některá ustanovení zákona o úrazovém pojištění dělníků (tisk 2288),
byl dán jako 8. odstavec na denní pořad dnešní schůze, čímž 8. nynější, to jest hlasování o zkráceném řízení podle § 55 jedn. řádu, stal by se pak odstavcem 9.
Jest snad proti tomuto návrhu nějaká námitka? (Nebyla.)
Není jí. Pokládám tedy návrh za přijatý a přikročíme k vyřízení tohoto odstavce denního pořadu.
Žádám pana posl. Laube,
jakožto zpravodaje výboru sociálně-politického, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Laube: Slavná sněmovno! Vláda republiky předložila dne 9. března 1921 pod číslem tisku 1773 osnovu zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona o úrazovém pojištění dělníků. Změny, které předpokládal tento vládní návrh, týkají se upravení hranice pracovního výdělku. Vláda navrhla, aby dosavadní hranice výdělku, která byla stanovena posledně zákonem ze dne 4. dubna 1920, byla zvýšena na hranici 9600 Kč, kteréžto zvýšení mělo asi odpovídati poměrům výdělkovým a zvýšeným potřebám důchodců. Sociálně-politický výbor však toto zvýšení hranice na 9600 Kč neuznal za dostatečné a navrhuje, aby tato hranice zvýšena byla na 12.000 Kč. Vychází totiž z výpočtu, že při 2/3 důchodu, které vyplácí úrazová pojišťovna důchodci neb zraněnému, obnášel by důchod v případě, kde dělník požívá 100%, resp. kde výdělková neschopnost činí 100%, nejvyšší výše 8000 Kč. Tato hranice 8000 Kč jest sotva dostatečnou, aby kryla nezbytné existenční minimum zraněného, resp. důchodce. Soc.-politický výbor vychází zároveň z toho názoru, je-li při pojišťování nemocenském stanovena jaksi hranice ročního důchodu na 10.200 Kč, že by bylo nespravedlivé a nesprávné, stlačiti tuto hranici při úrazovém pojištění na 6400 K přijetím vládního návrhu na zvýšení této hranice na 9600 K. Tato hranice, navržená sociálně-politickým výborem, přibližuje se jaksi správně k potřebám, které se u zraněných důchodců jeví. Při této otázce byly dvě věci velice sporné, které vyžadovaly pečlivé úvahy, a to rozdíl, který se objevuje v tom, že pojištění nemocenské jest pojištění krátkodobé, kdežto pojištění úrazové jest po jištění trvalé. Vláda tu vycházela z názoru, že hranice měla býti zvýšena jenom o 50%, resp. o něco přes 50%, tedy na 9600 K. Tedy ti důchodci, kteří budou požívati invalidního důchodu, jsou důchodci stálí a při konsolidování naší valuty dostali bychom se při stanovení hranice 12.000 K u důchodců do situace, že by jejich příjem byl nepoměrně větší než je příjem u ostatních důchodců. Ku př. u pensijního pojištění jest zákonem stanovena nejvyšší hranice příjmová obnosem 9000 K a hranice důchodová činí 6275 Kč. Vláda vycházela z toho názoru, že zvýšením této hranice na 12.000 Kč povstalo by určité nebezpečí trvalého a velmi značného zatížení.
Nemalou část důrazu kladla vláda na to, že zvýšení této hranice ze 6000 Kč na 12.000 Kč ročně znamená podle názoru vládního nepoměrné zatížení našeho průmyslu. Leč nutno tu, prosím, konstatovati, že toto zatížení, které vznikne zvýšenou hranicí důchodovou, jest jenom zatížení pojišťovacími náklady, se kterými nutno počítati tím spíše, že není myslitelno, vezmeme-li v úvahu průměrnou rentu invalidní, aby mohla tato renta setrvati na té výši, na které stojí dnes. Vážnější ovšem námitka a nebezpečí vězí v rozdílu, který se nám objeví v tom, že důchodci, kterým vyměřena bude renta na základě tohoto zákona, budou na tom nepoměrně lépe než důchodci, kterým byla vyměřena renta na základě starého úrazového zákona. Zejména oni, kteří požívají rent z prvních dob platnosti úrazového zákona, budou nepoměrně hůře postaveni než důchodci, kterým renta bude vyměřena na základě nového zákona. A tu soc.-politický výbor i vláda jsou si toho vědomy, že toto nedopatření, tento rozdíl mezi důchodem starého pojištěnce a mezi důchodem nového důchodce může býti jakožto časová diference vyrovnán jedině zvláštním opatřením zákonným. Navrhuje se proto zvláštní resolucí sociálně-politického výboru, aby zákon ze dne 29. října 1919, č. 606 Sb. z. a n., byl novelisován a tím aby byla dosažena vyšší úprava rent, které jsou vyměřeny z nízkého základu, z nízké hranice výdělkové, aby renty tyto byly upraveny na snesitelné poměry.
Vedle toho ovšem vládní návrh vychází z toho názoru, aby zákon měl zpětnou působnost, a to od 1. ledna 1921. Návrh vládní byl podán 9. března 1921. Vláda měla na mysli, aby renty byly také od tohoto data upraveny a aby od tohoto data byly také předpisovány příslušné příspěvky. V sociálně-politickém výboru byla při této příležitosti tato otázka vyřešena tím způsobem, že při pozdějším projednávání této osnovy úrazové pojišťovny vyslovily názor, že bude možno provésti zpětnou platnost, jestliže zákon před 1. červencem 1921 stane se skutkem. Vedle této hranice zvyšují se přiměřeně percentuelně všechny cifry § 6 úrazového zákona, konečně cifry § 7 úrazového zákona, zejména pokud se týká pohřebného, které bylo stanoveno v zákoně 150 K a jest stanoveno v novém ustanovení obnosem 900 K. Zpětné působení zákona jest omezeno, a to ustanovením, že pracovní výdělek od 1. července 1919 do 31. prosince 1920, který za rok převyšuje částku 6000 K, nemůže býti počítán podle tohoto zákona.
Vedle toho v článku II. byla ustanovení, kterým se osvobozují úrazové pojišťovny od daně výdělkové a důchodkové.
Sociálně-politický výbor při této příležitosti považoval za nutné, aby byl zamítnut odstavec původního článku druhého, a to odstavec druhý, který zněl (čte): "Ustanovení tohoto článku nelze použíti ke změně zákonných předpisů o pojištění dělnictva zemědělského na Slovensku a v Podkarpatské Rusi." Sociálně-politický výbor při této příležitosti velmi rozhořčeně konstatoval pokusy o zhoršení sociálně-politického zákonodárství v republice, zejména konstatoval snahu vládní, respektive pokusy vládní, aby unifikace sociálně-politického pojišťování na Slovensku nebyla prováděna tempem rychlým, tempem náležitým a tempem dostatečným. Proto se sociálně-politický výbor usnesl na tom, aby tento odstavec byl změněn a aby pokud se týká úrazového zákona - jeho podstatných ustanovení - platnost tohoto zákona vztahovala se také ihned na Slovensko. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Vedle toho sociálně-politický výbor uznal za nutno, aby petice Ženského klubu českého číslo 959, která požaduje, aby zvýšen byl percentuelně důchod vdov a sirotků, byla zamítnuta, a to proto, poněvadž pro tento čas není úhradných prostředků.
Touto předlohou je také vyřízen návrh kol. posl. dr. Dolanského a soudruhů (tisk 124), který se týká přibližně téže věci.
Chci při té příležitosti ovšem konstatovati jedno, že postup sociálně-politického zákonodárství v Československé republice počíná být velmi vážně ohrožován. Organisované dělnictvo s netajeným rozhořčením nese pokusy jistých českých stran a jistých českých živlů rozrušit sociálně-politické zákonodárství, najmě rozrušit instituce, které směřují k ochraně zdraví dělníků a jejich rodin. Chci při té příležitosti velmi energicky protestovati proti tomu, že sociálně-politické instituce dělnické jsou jistou částí českého tisku a českých stran považovány za instituce kapitalistické, za instituce podnikové, jako s takovými se s nimi nakládá a jako takové jsou presentovány české veřejnosti. Je třeba velmi žalovat na to, že zejména nemocenské pojištění dělníků se stalo předmětem, řekl bych, organisovaného útoku na svou existenci, že se po celá desítiletí ve velmi těžkých finančních poměrech se nalézající ústavy v tom okamžiku, jakmile byla zákonem ze dne 22. prosince 1920 jejich finanční base upravena, staly předmětem organisovaného útoku se strany českých lékařů.
Nemám nic proti tomu, aby české lékařstvo, aby organisace lékařů dožadovala se úpravy svých poměrů a platů. Chci prostě konstatovat, že organisace nemocenských pokladen nabídla ihned, jakmile lékařská organisace položila své požadavky, 40% úpravu jejich poměrů. Stalo se tak v době, kdy veškerý, zejména buržoasní tisk český hájil stanovisko, že je potřebí, aby nastala stabilisace mezd a stabilisace platů, a kde hájil stanovisko, že je nespravedlivé, nebezpečné, aby se přijímaly zákony se zpětnou působností a platností. Chci konstatovati, že lékařská organisace na tomto stanovisku stabilisace nestojí a že nemocenským pokladnám diktuje zvýšení honorářů o 100%, ale že nejenom diktuje zvýšení o 100%, nýbrž ona také diktuje, že toto zvýšení musí se státi se zpětnou platností od 1. ledna 1921. Na nic jiného než na totéž ukazuje také skutečnost, že lékařská organisace se Svazy nemocenských pokladen měla ujednánu smlouvu až do 31. prosince 1921. Považuji za svou povinnost na tomto místě říci, že toto porušení smlouvy je neomluvitelné přede všemi slušnými lidmi v Československé republice.
Lékařská organisace vypověděla nemocenským pokladnám boj, který dosahuje oněch hranic, které znamenají, že se lékařská organisace a její orgán domnívají, že si vůči nemocenskému a sociálnímu zabezpečení dělnictva vzhledem k mocenským politickým poměrům, které nastaly, mohou beztrestně všechno dovolit. Je zjištěno, kterak lékaři nemocenských pokladen vedou boj proti těm institucím tím způsobem, že předpisují ohromné množství léků, kterých není potřebí, že terorisují všechny slušné, uvědomělé a, řekl bych, sociálně cítící elementy lékařského stavu, že se v obavě před tímto terorem novinářským, před tímto terorem soukromě vedeným vzmáhá v lékařském stavu odpor a že lékaři soukromě vyjadřují se způsobem málo chvalitebným o organisované akci, kterou ministerský úředník za souhlasu ministerstva zdravotnictví proti nejdůležitější dělnické instituci organisuje a vede. Tento způsob jde tak daleko, že ministerský úředník ve své úřední funkci vystupuje jako organisátor stávky, že ministerský úředník, který má bránit rozvratu, na př. diktuje na Slovensku ve své funkci podmínky, a když sjedná tyto podmínky organisace lékařů a příslušného Svazu nemocenských pokladen, nařídí diktátor v Československé republice, MUDr. Helbich, že se nesmí této dohodě podrobiti, že musí stávkovat, že musí rozvrátit dělnické instituce, že musí vyvolat u dělníků dojem, že se strany inteligentů, se strany doktorů musí si dělnictvo všecko nechat líbit, i rozvrátit své instituce a své pojištění.
Já chci dále přibít na pranýř, že tomuto zápasu, tomuto pokusu o rozbití dělnického pojištění asistují úřady se založenýma rukama, že na př. všeobecná veřejná nemocnice odpírá soustavným, organisovaným způsobem pomoc chudým nemocným dělníkům, že je vyhání z institucí, z nemocenských pokladen. (Hlas: Referent!) Já jsem referentem tou dobou - a že z institucí, na které dělnictvo platí a které svými mozoly vydržuje, dělnictvo je vyháněno, protože musí nemocniční lékaři držet komando dr. Helbicha.
Považuji za nutné v tomto okamžiku, mluvíme-li o takovém důležitém zákoně, abychom varovali lékařskou organisaci a ty strany, které toto vědomé a umělé rozbíjení sociálně-politických institucí podporují, před tímto činem prostě z toho důvodu, že bychom si to líbit nedali, že bychom z tohoto aktu mohli vyvoditi všechny důsledky. Odpírá-li lékař nemocnému dělníku pomoc... (Hlas: Neodpírá!) Odpírají, já tvrdím, pane kolego, že jestliže lékař dělnické žene při porodu komanduje nebo napíše si učet na 1200 nebo 1500 korun, že to, prosím, není věcí humanity, že to není jen věcí odměny lékaře.
Já se chci jenom dovolávati vás, proč vy také nevoláte v tomto případě po zákonu proti lichvě s prací, poněvadž tento způsob a takový způsob jest tentýž způsob lichvy s prací, na který vy jste si u dělníků tak velice stěžovali. (Posl. dr. Matoušek: Takový referát jsem ještě neslyšel!) Vy se divíte, ale budete ode mne slyšeti ještě ostřejší referát.
Velectění pánové, já končím v naději, že vláda uzná, že to postavení úředníka ministerstva, který organisuje odboj proti nemocenskému pojištění, jest neudržitelné, že jest neudržitelno, aby k tomuto řádění proti dělnickým institucím vláda mlčela se založenýma rukama.
Doporučuji, aby návrh zákona,
jak vysel z výboru sociálně-politického, kterým se mění některá
ustanovení zákona o úrazovém pojištění dělníků, byl slavnou sněmovnou
přijat. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Přikročíme k debatě. V řečnické listině zapsáni jsou řečníci: "pro" páni poslanci Bubník, dr. Blaho; "proti" páni posl. Petrovický, Böhr a dr. Hajn.
Uděluji prvnímu řečníku "contra",
kol. Petrovickému slovo.
Posl. Petrovický: Slavná sněmovno! Vládní návrh, kterým se mění některá ustanovení zákona o úrazovém pojištění dělníků, byl předmětem delší schůze sociálně-politického výboru a já byl opravdu překvapen, že pan referent právě při této příležitosti, kdy jako referent pojednával anebo měl pojednati jenom o tomto návrhu, nezmínil se právě o postupu celého jednání, zejména pokud se týče § 1, kde stojí, že v § 6 úrazového zákona položiti jest v odstavci 6. místo 6000 číslici 12.000 atd., že se nezmínil, jakým způsobem tam bylo jednáno a, mohu říci, skoro licitováno o zvýšení a novém zatížení našeho poplatnictva, zejména těch nejnižších vrstev živnostenských a obchodnických. (Výborně!)
Pan referent použil své funkce referentské, aby mluvil o docela jiných záležitostech, o nemocenských pokladnách, které přímo s tímto vládním návrhem nemají nic společného, využil této tribuny, aby zaútočil na určitou třídu, na třídu lékařskou, která jest a má býti jistě spjata s nemocenskými pokladnami, a prohlásil, že právě lékaři slušné elementy lékařské terorisují, aby se nestaly stávkokazi v boji ne proti dělnictvu, nýbrž v boji proti nemocenským pokladnám. Po této stránce dal smutné vysvědčení pan kolega právě nemocenským pokladnám, že dosavad jste měli v nemocenských pokladnách neslušné elementy, neslušné lékaře. A to právě dáváte si smutné vysvědčení vůči dělnictvu, že jste do dnešní doby, vážení pánové, svěřili těmto neslušným elementům zdraví pracujícího lidu, pro které se vždy s takovou láskou prohlašujete. Já odmítám tento výrok, a to z toho důvodu, poněvadž vy jste nemluvili, pánové, o těch tajných fermanech, kterými jste právě ukládali lékařům, jakým způsobem mají léčiti (Výborně! Potlesk.), jakým způsobem mají vůči dělnictvu chrániti vaše fondy v nemocenských pokladnách. To je neupřímnost, vážení pánové, jestliže to, co na jedné straně dovolujete a uznáváte, že jest právem pro jednu třídu v tomto boji, zase odpíráte té třídě, která byla dosti dlouho trpěliva a vám sloužila jistě objektivně a věrně.
Tolik musil jsem poznamenati k tomu, poněvadž kol. referent měl jiný názor ve své řeči právě o této otázce. A já myslím, že tato otázka se nedá rozluštiti mezi nemocenskými pokladnami a lékaři, jestliže takovým způsobem bude se útočiti na stav, který i při odpírání zvýšení spravedlivého honoráře zůstává věren svým zásadám a léčí každého, kdo do jeho ošetřování přijde. (Posl. Koudelka: A má peníze!) Vy je máte dnes jistě, pane kolego! A jestliže dnes žádají lékaři spravedlivou odměnu, zajisté ji také musíte přiznati. Když to mohly učiniti německé pokladny, tím spíše to můžete učiniti vy. (Posl. Koudelka: Platíte také tolik jako němečtí zaměstnavatelé?) Zajisté, zákon jest všude stejný v republice.