Pátek 24. června 1921

Předseda (zvoní): Slovo dále má paní posl. Purkyňová.

Posl. Purkyňová: Vážená sněmovno! Jistě není mezi námi nikoho, kdo by s největší radostí nevítal, že dnes opět schválíme jeden zákon, který je dalším pokrokem na postupu pro ochranu těch nejopuštěnějších, nejubožších dětí.

My, kteří se tou otázkou již dávno zabýváme a kteří jsme měli již dávno dobrovolný dozor nad dětmi v cizí péči, víme dobře, jak nezměrně je tohoto zákona zapotřebí. My jsme měli dobrovolný dozor nad nemanželskými dětmi, který byl veden ředitelstvím nalezince, my máme poručenství z povolání u obce pražské, které také má vlastně jen tento úkol, aby dozíralo nad dětmi v cizí péči aneb nad dětmi, jež nemají skutečně té pravé ochrany rodinné, ale vždy setkali jsme se s velkými překážkami, které nám samotní pěstouni činili, poněvadž věděli dobře, že nemáme zákonného oprávnění, abychom dozor vedli. Je tedy nejvýš na čase, aby zákon tento vešel v platnost. Co všecko a jaké dobro tímto zákonem bude způsobeno, vědí všichni, kdo znají osud dětí, které jsou v cizí péči, kdo znají, kolik mravních naprostých zničení, kolik tělesného zničení u těchto dětí nastalo následkem toho, že v cizí péči nepožívaly řádné ochrany, že cizí pěstouni využili jejich tělesných sil, že nebyli schopni je vychovati k životu silnému, že nebyli schopni jich mravní bytost ustáliti.

Víme, že máme v Čechách na 50 tisíc nemanželských dětí. Tyto děti, bohužel, postrádají otcovské péče a my stále toužíme po tom, aby nejen takovým dozíracím zákonem, nýbrž i zákonem, který skutečně zrovnoprávni nemanželské děti s manželskými, konečně byla učiněna přítrž jejich úžasnému, stálému utrpení, které neodpovídá kulturní výši a sociálnímu cítění takového národa, tak vyspělého národa, jako je národ náš.

Dosud všechno, co bylo pro děti opuštěné činěno, váže se na náš starý chudinský zákon, který jest nedostatečný, který ukládá obcím balast, jaký nemohou unésti. Věci ty, když mají býti řádně rozřešeny, musejí býti řešeny systematicky. A my opravdu, ač zde máme již velmi dobré zákony, zákon o dětské práci a nyní zákon o dozoru na děti v cizí péči, stále toužíme po tom, aby řetěz těchto zákonů systematicky se rozvíjel. Víme, že nebude s našimi dětmi lépe, dokud naše sociální ministerstvo nevypracuje řádný program, na kterém bude pracovati a jehož uskutečnění bude brzy provedeno.

Víme, že mají-li naše děti býti skutečně ochraňovány, musíme začínati již od výchovy našich žen k mateřství, poněvadž pokud naše ženy nebudou pro život mateřský řádně vychovávány, řádně připraveny, setkáme se stále s těmi úžasnými chybami, které se dějí ve výchově tělesné a mravní u našich dětí a které se potom mstí na celé společnosti.

Musíme nyní žádati na našem státě, aby co nejdříve, když se chce upřímně opuštěných dětí ujímati, vybudoval celou řadu ústavů pro naše nemanželské děti, které nenacházejí vůbec pěstounů.

Dříve, před válkou, brali si chudí lidé děti nemanželské proto, poněvadž dostávali určitý plat, který mě-l pro ně význam. Dnes ani plat značně zvýšený nemá pro ně významu a děti nenalézají pěstounů. Nalezince jsou plny dětí nemanželských, které nelze nikde umístiti. Je to stav přímo hrozný. Mimo to je v nalezincích spousta dětí nemocných, a hlavně nemocných sifilidou. 50% těchto dětí jest tak nemocných. Jak je můžeme dáti do rodin, jak je můžeme umístiti v rodinném prostředí, když by své okolí nakazily! Pro takové děti musí býti vybudovány ústavy co nejdříve, nechceme-li je nechati zahynouti bez pomoci. Musíme chtíti, aby sirotčince byly rozmnoženy a byly vybaveny ze své strnulé formy, ve které stále trvají a postaveny na jiný základ, na základ výchovy rodinné. Musíme žádati, aby naše sociální ministerstvo co nejdříve nám dalo osnovu ochranné výchovy. Ochranné výchovy je u nás úžasně třeba, poněvadž téměř všechny děti, které jsou v cizí péči, jsou také dětmi ohroženými. Pro všechny tyto děti, které nemohou v rodině býti vychovány proto, poněvadž je zde třeba přetvořovati nakažené, nalomené duše pod zvláštním pedagogickým vedením, musí býti zřízeny ústavy.

Divíme se nezměrně, že ačkoliv při zahájení tohoto parlamentu pan ministerský předseda prohlásil, že jest vypracován trestní zákon pro mladistvé, dosud jsme se ho nedočkali. Jest to věc nesmírné důležitosti pro záchranu a ochranu tisíců a tisíců individuí a tisíců a tisíců našich nedospělých dětí.

My víme, že musíme svou ochrannou péči ještě doplňovat v mnohém ohledu, že naše ozdravovny, které tak výborně působí v Čechách, na Slovensku a jinde, musí býti u nás doplňovány lesními školami a institucemi podobnými. Zákon, který dnes schválíme, jest pokrokem v ochraně naší mládeže. Přejeme si jen toho, aby bylo soustavné vybudování ochrany naší mládeže co nejdříve aspoň v základech ukončeno tak, abychom mohli na základech těch v další práci skutečně soustavně pokračovat, celo u linii řádně rozvíjeti, pokud naše síly k tomu stačí. Není ani jinak možno, než že stále budeme zdokonalovati to, co nazýváme ochranou naší mládeže, které jistě - jak všichni vždycky souhlasně říkáme - patří budoucnost a na jejíž zdatnosti závisí další vývoj našeho národa. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. dr. Kubíček: Vzdávám se slova.

Předseda: Pan zpravodaj vzdal se slova. Budeme tedy hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Pan zpravodaj doporučuje sněmovně, aby sněmovna ve smyslu zprávy výboru sociálně-politického setrvala na svém původním usnesení, které bylo usnesením senátním prostou většinou změněno. Upozorňuji, že má-li takovéto usnesení sněmovny nabýti zákonné platnosti, jest potřebí podle § 44 ústavní listiny, aby opětovné usnesení poslanecké sněmovny stalo se nadpoloviční většinou všech poslanců.

Kdo tedy souhlasí s tím, aby sněmovna setrvala na svém původním usnesení, prosím, aby povstal. (Děje se.)

Žádám pány zapisovatele posl. Špačka, Špatného, Tauba a Bradáče, aby předsevzali sčítání hlasů: pan zapisovatel Špaček 2 pravé úseky, pan zapisovatel Špatný 2 střední úseky, pan zapisovatel Taub 2 levé úseky a pan zapisovatel Bradáč presidiální estrádu.

(Po sečtení hlasů:) Nadpoloviční většina všech poslanců sněmovních činí 143. Pro návrh, aby se setrvalo při původním usnesení poslanecké sněmovny, vyslovilo se 179 poslanců, proti němu žádný. Jest tedy dosaženo potřebné nadpoloviční většiny všech poslanců. Tím je původní usnesení poslanecké sněmovny schváleno ve čtení prvém.

Čtení druhé dám na denní pořad příští schůze.

Přikročíme k odstavci dalšímu, jímž je

7. zpráva výboru dopravního a ústavního o usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk 1941), kterým se zavádí 24 hodinové počítání času (tisk 2408).

Zpravodaji jsou pan posl. Beran za výbor pro dopravu a veř. práce a pan posl. Ulrich za výbor ústavní. Uděluji zpravodaji výboru dopravního posl. Beranovi slovo.

Zpravodaj posl. Beran: Slavná sněmovno! Již ve starém Národním shromáždění byl podán poslancem dr. Rambouskem návrh, aby zavedeno bylo úřední počítání času do 24 hodin. Stejný návrh podalo také ministerstvo národní obrany a ministerstvo železnic a návrhy tyto podporovány byly všemi zájmovými korporacemi, které v této otázce byly slyšeny, zejména obchodními a živnostenskými komorami.

Důvody pro zavedení počítání času na 24 hodin spočívaly především v tom, že počítání toto zavedly již dříve okolní státy, zejména Švýcary, Španělsko, Francie, Belgie, Holandsko, Dánsko a j. Také sousední státy, jako Rakousko, přistoupily dnem 1. června k zavedení tohoto počítání. Jistě ovšem pro první čas počítání času na 24 hodin způsobí mnohé nedorozumění, avšak lze se nadíti, že bude časem odstraněno a že široké vrstvy lidové zvyknou si na toto počítání. Z důvodu toho doporučuje dopravní výbor zákon tento ke schválení. (Výborně! Potlesk.).

Předseda (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji panu posl. Ulrichovi.

Zpravodaj posl. Ulrich: Ústavní výbor schválil vládní předlohu zákona, kterým se zavádí 24 hodinové počítání času, přijatou senátem v 49. schůzi dne 16. března 1921 (tisk 509) a doporučuje ji poslanecké sněmovně ku přijetí.

Předseda: Přikročíme k debatě.

Navrhuji lhůtu řečnickou 10 minut. Je snad námitka proti tomu? (Nebyla.)

Není jí.

Ke slovu jsou přihlášeni "proti" páni posl. inž. Jung a inž. Kallina.

Uděluji prvnímu řečníku panu posl. inž. Jungovi slovo.

Posl. inž. Jung (německy): Ctěné dámy a pánové! Mohu započíti své vývody k tomuto předmětu jen nejostřejším protestem proti nedůstojnému nakládání parlamentarismem v tomto státě. Je to bezpříkladná ostuda a škandál, že stát, který si tak mnoho domýšlí o své demokracii, který přímo hlásá do světa, že má demokracii v nájmu, takovým způsobem chová se k parlamentarismu. Je to bezpříkladná ostuda a nebyli bychom to byli čekali od předsedy této sněmovny, že nechá se sejíti sněmu jen v pravém slova smyslu za účelem přijetí diet a vydávání tabáku.

Předseda (zvoní): Volám pana posl. inž. Junga za tyto výroky k pořádku.

Posl. inž. Jung (pokračuje): Lituji, je to však pravda, a skutečnosti nedají se voláními k pořádku...

Předseda (zvoní): Žádám pana posl. inž. Junga, aby se zvoleným předsedou nepolemisoval.

Posl. inž. Jung (pokračuje): To je právě příznačno pro poměry, že se teď zabýváme zavedením 24hodinového počítání času, když již od 1. června bylo zavedeno na drahách. Jen sněm pokulhává vzadu. Hodiny, jež nám tu bijí, neukazují ještě 24 hodiny. Snad vůbec neodbíjejí hodin, jsme zde, jak se zdá, velmi šťastnými lidmi, alespoň v tomto sále.

Ptáme-li se po příčině, proč toho bylo třeba, aby bylo zavedeno 24 hodinové počítání času, zda toho je tak naléhavá potřeba, tu, jak se zdá, spočívá nejnaléhavější potřeba i při této věci v napodobování velkého bratra na Seině. Protože má Francie 24 hodinový den, musí jej přirozeně míti i Československý stát. Když ten francouzský kohout kokrhá na kulturním smetišti, nemůže přece český lev zůstati pozadu.

Poměry v tomto státě jsou také právě přízračny pro celý stát. Jsme závislí od sněmovního výboru, závislí od koalice českých stran. Když to tam klape, jsou-li tam mysle uspokojené, pak máme potěšení, že můžeme se zde sejíti. Nevím sice, zda tato náhražka sněmovny nyní byla řádně stmelena a slepena, neznám lepidla, jež je spojuje a slepuje, avšak stav, do kterého jsme byli přivedeni těmito poměry, je na dále pro každého řádného člověka nedůstojný a nedá se prostě snášeti. Je to právě tak, jako kdyby česká většina v tomto státě dělala si z toho zvláštní potěšení snižovati nás Němce v této sněmovně tak na utěrku bot, jak to dělá s naším národem v celém státě. Naléhavé interpelace, jež byly podány v listopadu, nejsou do dneška zodpověděny. Od února neměli jsme konference klubovních předsedů. Konečně nyní 30. června budeme míti potěšení opět míti jednu takovou konferenci. Krátce řečeno, česká většina sama se nestará o to, aby zachovala důstojnost sněmovny. Nelze se tedy diviti, že ani nám ani v nejmenším nezáleží na tom, abychom se k parlamentu chovali tak, jak toho zaslouží, neboť této sněmovně patří zacházení jako právě takovému domu, jež nikterak nezaslouží si názvu parlamentu, poslanecké sněmovny. K Českému státu hodí se jako vejce k vejci.

Nepatřím k vlastencům a nevím, kolik je vlastenců, kterým se ještě ten stát líbí. Mohl bych naň užíti veršíku, jenž mi připadá právě vhodným, aby sloužil snad za vodítko pro "pětku" a který zní: "Wer durch die Brille der Liebe schaut, der hat den Blick der Musen, der sieht im Buckel seiner Braut nur einen zweiten Busen". (Veselost.) Tohoto hesla můžete užíti na stát, jehož jste ochránci a strážci.

Doporučuji vám, abyste si k tomu opatřili hodně silné a veliké brýle, neboť jinak mohlo by se většině této sněmovny, slavné naší "pětce," státi, že by snad ani ona neviděla poměry v růžovém světle, ve kterém by je ráda viděla a ve kterém jsou zvláště v cizině vyličovány.

Tak, jak se nakládá zde s námi, právě tak nakládá se s celým naším národem venku. Je to bezpříkladná ostuda, jak se proti našemu národu v každém ohledu řádí. Dovolím si uvésti několik příkladů. Musím to udělati z toho důvodu, ježto je téměř bezúčelno přednášeti stížnosti a jiné věci v interpelacích, jež buď nejsou zodpovídány vůbec nebo takovým způsobem, jenž je výsměchem a paskvilem pro toto zařízení.

Při sčítání lidu bylo vyneseno veliké množství rozsudků, protože prý v německých krajinách konalo se dvojí sčítání a různé jiné nesprávnosti, jež nejsou ve shodě se zákonem - jako by v Československém státě zákon hrál tak velikou úlohu - často nejhorších a nejkrutějších. "Prügelpatent" slavil své orgie. Téměř ve všech krajích byli ti, kdož prý se provinili proti doslovnému znění zákona, odsouzeni k neslýchaným trestům peněžitým a vězení, tak jako se stalo v Schönau, tak stalo se to v Opavě a na jiných místech. Dále je tu zcela neuvěřitelný případ porušení práva se strany zemského úřadu. Tak na příklad slezská vláda zemská proti výslovnému znění zákona, jenž přiznává trestní pravomoc ve věcech sčítání lidu úřadu prvé instance, odňala ji tomuto úřadu prvé stolice, opavskému magistrátu, a přiřkla ji okresnímu hejtmanství. Z toho vyplývá, že odsouzení, vyřčená okresním hejtmanstvím v Opavě, jsou právně neplatná. O to se nestará přirozeně v tomto státě ani vláda, ani některý jiný úřad, neboť zde jde moc před právem.

Kdybychom chtěli užíti měřítka, jež platí pro Němce, také pro Čechy, došli bychom k prazvláštnímu výsledku. V poslední době přihodilo se něco v Moravské Ostravě, co dokonce i v tomto státě je neuvěřitelno, a to znamená opravdu mnoho. Tam bylo učiněno bez povšimnutí něco, co u nás Němců bylo by potrestáno nejtěžšími tresty. Tam zneužito bylo výsledků sčítání lidu - jakým způsobem se dostaly do rukou oněch lidí, nevím k tomu, aby za domněle ztracené stálé volební seznamy byly založeny nové, to znamená, že stálé volební seznamy byly prostě zašantročeny. Za tím vězí okresní hejtman Žilka a kolega Prokeš musí o tom také věděti. Byly někam zašantročeny a na místo nich vzaty lístky ze sčítání lidu, totiž statistika podle sčítacích lístků, za základ pro nové voličské seznamy, ve kterých, pravím a píši, nejméně 5000 voličů, kteří patří k domnělé oposici, schází. (Německé hlasy: Slyšte! Slyšte!) Chybějí tam osoby, jež bydlí v Mor. Ostravě dvacet a třicet let, za to jsou tam osoby, Češi, jež patří k vládním stranám - to poznamenávám mimochodem jež vůbec v Ostravě nebydlí, nýbrž jen se tam v den sčítání lidu zdržovaly. Takové věci se zde dějí a vy tedy shledáte v pořádku i to, jestliže pro takové poměry nenajdu jiného výrazu než hanba, ostuda, neslýchaný skandál, neboť tím to jest.

Jiný případ: V Podmoklí konala se slavnost slunovratu. Od námořního oddílu, jenž se tam nachází a u kterého bylo šest Němců, zúčastnilo se těch šest Němců průvodu. Za to byli potrestáni 6 dny vězení a okamžitým přeložením. Ptám se, zda českým vojínům není snad dovoleno zúčastniti se českých slavnostních průvodů; naopak, řekli byste, že je to samozřejmé, že jdou spolu zástupci českých hrdinů. Němcům se však v tom brání. Naproti tomu shledává se úplně v pořádku, že se platí státu daň z krve. A přes tuto okolnost neostýchá se jistá vysoká vojenská osobnost, divisijní a posádkový velitel opavský, generál Marti, před celým německým mužstvem a německými důstojníky opavskými nadávati na Němce. Tak nedávno při jisté příležitosti zakázal bráti na hlavu helmu a poznamenal: My nenosíme helmy, nejsme Němčouři, jsme Češi. Čechy mají býti tedy také Němci. (Výkřiky na levici). Je-li to úplně v pořádku, pak však osvoboďte Němce od vojančení, provádějte si své věci sami, nemáme proti tomu ničeho. (Předseda zvoní.) Lituji velice, nebylo velmi dlouho parlamentního zasedání; je tedy snad v pořádku vypověděti si to, co máme na srdci.

Předseda (zvoní): Volám pana posl. inž. Junga za tato slova k pořádku a vyzývám jej, aby skončil. (Výkřiky na levici. - Posl. Knirsch [německy: Budeme mluviti, jak dlouho chceme a co chceme!) Volám p. poslance Knirsche za tato slova k pořádku!

Posl. inž. Jung (pokračuje): Příklad toho, jak se tento stát staví proti německým spoluobčanům, postiženým těžkým neštěstím, podává jednání vlády při katastrofální zátopě v severní Moravě a Slezsku. Škoda, jež byla způsobena, činí 20 milionů. Ze státních prostředků bylo povoleno celých 200.000 K. Z těchto 200.000 K bylo však dosud vyplaceno jen něco přes 4000 K. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Tak vypadá ta pomoc pro ty nejubožejší z ubohých v tomto státě, o kterém váš nynější vyslanec v Berlíně a dřívější ministerský předseda Tusar jednou tvrdil, že tento stát bude netoliko nejdemokratičtějším a nejpokrokovějším, nýbrž státem kráčejícím v ohledu sociálním v čele. Tu také díval se brýlemi lásky a ten hrb jej zmýlil.

Předseda (zvoní): Vyzývám znovu pana poslance, aby se držel věci a ukončil své vývody.

Posl. inž. Jung (pokračuje): To vše patří k věci a, když jinak není možno mluviti o těch věcech, musíme to dělati takto.

Předseda (zvoní): Znovu upozorňuji pana poslance, že nemá s předsedou polemisovati.

Posl. inž. Jung (pokračuje): Vzhledem k těmto poměrům shledává "Čas" vhodným mluviti o hloupém, ztřeštěném a nevzdělaném nacionalismu Němců. Nevím, zda nenašla by se hloupost, ztřeštěnost a nekulturnost spíše na druhé straně této sněmovny, nežli u nás, neboť jestliže se ta troška odporu, který zde klademe, bohužel tato troška odporu proti nesmírným násilnostem a útiskům našeho národa, již nazývá nekulturní, pak není výrazu pro ty orgie, které slaví český nacionalismus při každé příležitosti.

Měli jste nyní příležitost slaviti 21. červen. Učinili jste to tím způsobem, na jaký jsme u nás zvyklí, totiž na základě dějinné lži, snažili jste se pro svůj národ vytlouci z toho něco, co nemělo s českým národem naprosto nic společného. Mělo to symbolicky znamenati boj české demokracie a českého svobodného státu proti státu katolického Ferdinanda. A místo toho možno tvrditi, že tento stát ani v nejmenším není za státem druhého Ferdinanda.

Předseda (zvoní): Volám pana posl. inž. Junga po třetí k pořádku a žádám, aby skončil své vývody.

Posl. inž. Jung (pokračuje): Dne 21. června 1921...

Předseda (zvoní): Ve smyslu § 50 jedn. řádu odnímám mu slovo. (Hlasy: Zcela správně! - Odpor na levici. - Předseda zvoní.)

Dalším řečníkem je pan posl. inž. Kallina. (Německé výkřiky. - Posl. inž. Jung mluví dále).

Ve smyslu § 52 jedn. řádu, byl-li předseda poslancem ve schůzi při vykonávání svého úřadu těžce uražen nebo bylo-li zřejmě odpíráno jeho nařízení (Posl. Špaček: Což se stalo!), může předseda provinilého poslance vyloučiti na dobu trvání této schůze. (Hluk. Různé výkřiky.) Já jsem odňal panu posl. inž. Jungovi slovo, pan poslanec však pokračoval dále ve své řeči. Ve smyslu tohoto paragrafu jedn. řádu vylučuji pana posl. inž. Junga na dobu trvání dnešní schůze. (Výborně! Potlesk. - Odpor na levici. - Posl. Knirsch [německy]: Styďte se, pane předsedo!)

Volám pana posl. Knirsche po druhé k pořádku. (Posl. dr. Radda [německy]: To je opravdu škandál!)

Volám pana posl. dr. Raddu k pořádku. (Posl. Jos. Mayer [německy]: To je škandál! To je demokracie! Ne, to je sprosťáctví!)

Volám pana posl. Jos. Mayera pro tento výrok k pořádku. (Odpor a různé výkřiky na levici. - Předseda zvoní.)

Ke slovu jest dále přihlášen pan posl. inž. Kallina.

Dříve než udělím slovo panu posl. inž. Kallinovi, musím ve smyslu § 52 jedn. řádu... (Hluk a různé výkřiky německých poslanců. - Předseda zvoní. - Posl. dr. Hanreich [německy]: On má již slovo, to nejde!)

Volám pana posl. dr. Hanreicha k pořádku. (Vřava na levici trvá. - Předseda zvoní.)

Přerušuji schůzi na 10 minut.

(Schůze přerušena v 5 hod. 21 minut odpoledne. - Znovu zahájena v 6 hodin 10 minut večer.)

Předseda (zvoní): Zahajuji opět přerušenou schůzi.

Podle § 52 po odchodu poslance vyloučeného dotáže se předseda sněmovny, schvaluje-li vyloučení. Obracím se s tímto dotazem na sněmovnu a dám hlasovati o tom, souhlasí-li sněmovna s vyloučením pana posl. inž. Junga na dobu dnešní schůze.

Kdo s vyloučením souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Návrh na vyloučení byl přijat.

Uděluji slovo dalšímu řečníku panu posl. inž. Kallinovi. (Hluk. Různé výkřiky na levici. - Německý výkřik: Ať si předseda vezme policejní uniformu!)

Volám p. poslance, který učinil tento výkřik, k pořádku.

Posl. inž. Kallina (německy): Pánové a dámy! Konstatuji především, že předseda sněmovny udělil mně v 17 hodin 25 minut řádně slovo, avšak bránil mi vykonávati právo, které mi přísluší podle jednacího řádu, tím, že mi odňal slovo, když o několik vteřin později chtěl dáti hlasovati o vyloučení kolegy Junga. Protestuji s tohoto místa proti tomuto jednání, odporujícímu každému parlamentnímu mravu a každému jednacímu řádu, protestuji však zvláště...

Předseda (zvoní): Volám pana posl. inž. Kallinu pro tento výrok k pořádku. Upozorňuji, že jako poslanec s předsedou nemá polemisovati. (Německé výkřiky: Vždyť nepolemisuje, jenom konstatuje a protestuje!)

Posl. inž. Kallina (pokračuje): Chci konstatovati, prosím, pane předsedo. Protestuji všeobecně proti zacházení, kterého se dostává nám, poslancům Německého parlamentního svazu zvláště v této sněmovně. (Souhlas na levici.) Konstatuji, že jiní řečníci několikanásobně mohli překročiti řečnickou lhůtu, aniž předseda zasáhl, a konstatuji, že jiní, aniž mluvili k věci, přece podrželi slovo. Nechci tím snad volati po policii, nýbrž chci konstatovati, že by se tohoto svobodomyslného pojímání mělo dostati také nám a že se nám ho musí dostati.

Předseda (zvoní): Volám pana posl. inž. Kallinu k věci a upozorňuji, že na denním pořadu jest předloha, kterou se zavádí 24hodinné počítání času. (Výkřiky na levici. Hluk.) Prosím o klid. (Opětné výkřiky německých poslanců. Hluk. Posl. dr. Lodgmann [německy]: Poslanec Hakkenberg mluvil 40 minut o vyživovací otázce a nebyl přerušen. Posl. dr. Lehnert německy]: Ale to tu nebyl Tomášek; vždycky, když on tady nahoře sedí, je to náležitý policejní režim!)

Volám pana posl. dr. Lehnerta k pořádku. (Posl. dr. Lehnert [německy]: Děkuji! Výkřiky na levici.) Prosím o klid.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): Jako člen dopravního výboru cítím se povinen pojednati věcně o probíraném předmětu a to jde, jak známo, o zavedení 24hodinného času. Měl jsem již v dopravním výboru příležitost mluviti proti tomuto zavedení. Zvláště jsem konstatoval, že je zrovna šílenství dopustiti, aby se parlament zabýval touto otázkou, když už o tom rozhodl nějaký činitel, který je mně v parlamentním životě neznámý, a když 24hodinný čas je již viděti na všech nádražích a ve všech jízdních řádech. My se tu nemáme raditi, má-li býti zaveden 24 hodinový čas, nýbrž máme se raditi o tom, že jest už zaveden. Jak se to dělá, nevím. O tom mě snad poučí český parlamentarismus. Rád bych konstatoval - a to je zajímavé - že musea býti přibrán úsudek vojenského znalce, aby bylo odůvodněno zavedení 24hodinového času. (Veselost na levici.) V odůvodnění návrhu, jak byl předložen sněmovně, praví se výslovně, že konec konců byl rozhodujícím pro zavedení 24hodinného času úsudek vojenského znalce, protože se tento čas za světové války osvědčil. (Veselost na levici.) To musí zde býti přibito a to proto, že přece žijeme v tak zvaném protimilitaristickém státě, že se snažíme odstraniti stálé vojsko, že prý usilujeme o věčný svaz národů a že nechceme již ničeho věděti o příštích válkách. Proto musíme se připraviti, aby pořádně v 17 hod. 27 min. dělové kule dopadly na pravé místo. (Německé výkřiky.) To je stará věc, že tento stát svým cestujícím dr. Benešem, který cestuje v různých druzích zboží, který zvláště v tak zvaném pokojném obklopení a pronikání a jak podobně znějí odborné výrazy, se snaží způsobiti onen tak zvaný ideální stav, který umožňuje, aby když někdo netancuje podle píšťalky páně Benešovy, ihned mohl ho napadnouti dobře organisovanou vojenskou mocí podle demokratických zásad. Je samozřejmo já nemohu a nesmím o tom mluviti, protože mi pan předseda zakazuje přecházeti na jiné obory. (Německý výkřik: Proč pak ne?) Ne, raději ne, já jsem se vždycky a pokaždé podřídil a jsem loyální až do té duše. (Veselost na levici.) O tom nemůže nikdo pochybovati, kdo mne sledoval při mé činnosti. Je zvláště význačné, proč se chtělo prorazit s takovým kvapem s uzákoněním tohoto 24hodinného času. (Německé výkřiky: Protože měli na spěch! Protože brzy přijde příští válka!) Ne, proto ne, nýbrž proto, že na Slovensku odbila již dvanáctá hodina. A to je skutečný důvod, proč se přikročilo a muselo přikročiti k zavedení tohoto vojenského 24 hodinného času. (Posl. dr. Blaho: Byl jste tam?) Byl jsem tam, pane kolego, a chcete-li to vědět, bývám velmi často na Slovensku a zajímám se velice o tamější poměry. Nesmíte zapomínat, že tam žije 200.000 Němců. My máme právo mluvit o poměrech na Slovensku a nenecháme si je od nikoho vzíti. (Posl. dr. Blaho: Já vám je neberu!) Já si je také nenechám vzít! Zajímavé pro poměry, za jakých jsme nuceni pracovati v tomto t. zv. svobodomyslném českém parlamentě, jest, že - a to je význačno - v téže schůzi dopravního výboru - a dovolí se mi, abych o tom mluvil - byla projednávána osnova zákona o dani z vodních sil. Já jsem tam podal návrh, aby této nesociální daně z vodních sil byly ze sociálních a hygienických důvodů zproštěny obce, pokud se týká těch vodních sil, kterých se používá k čerpání pitné a užitkové vody pro obyvatele mest, protože by ta daň znamenala jenom zdražení pitné a užitkové vody, což by bylo docela nesociální. Měl jsem - a je to zajímavé - po prvé ve výboru úspěch, že většina hlasovala pro tento návrh. Ale tím ještě není řečeno, že návrh bude přijat také ve sněmovně. Ze páni hlasovali pro návrh, mělo dobrý důvod. Páni z české strany prohlásili totiž v rozmluvě, při které zapomněli, že já jsem v tomto podvýboru při tom seděl, že i když návrh by snad byl přijat v rozpočtovém výboru, že to pětka už "udělá". A tak se tedy v tomto parlamentě pracuje vždycky, nedochází k věcným a odborným poradám o podaných zákonných osnovách, nýbrž "pětka" to již "udělá". Čachruje se! A je příznačno že žijeme v době, kdy to můžeme nejlépe cítiti hospodářsky a sociálně. Použil jsem již včera v zásobovacím výboru příležitosti, abych důrazně zkritisoval poměry, jaké se zahostily v našem parlamentě. Zvláště jsem poukázal na zrovna neudržitelné poměry, že předseda zásobovacího výboru kol. Srba je zároveň předsedou zásobovací "pětky" a zásobovacího výboru, a že vyřaďuje parlamentně povolaný sbor, zásobovací výbor, při poradách o zásobovacích otázkách, za to však zařaďuje zásobovací "pětku". To je stav, který jest na posměch veškerému právu a je neudržitelný. Musíme tento stav potírati s veškerou energií a odmítnouti, aby se takový stav dále rozmáhal. (Posl. dr. Lehnert [německy]: Tomu však nebudeme moci zabrániti!) Samozřejmě pomůže to málo a víme, že my Němci v tomto parlamentě, ať mluvíme, co mluvíme, nebudeme míti v tomto parlamentě úspěchu. Neboť zde (ukazuje na pravo) vládne jen "většina" a na této straně (ukazuje na levo) jest jen "menšina" a něco jiného dále vůbec nepřichází v úvahu. Ale my nikdy a nikdy nenecháme se oloupiti o své právo, abychom před celým světem stavěli na pranýř tyto poměry, které zde vládnou a jsou diktovány policejním duchem. Nechť celý svět jasně pozná, že nežijeme ve svobodné demokratické republice, nýbrž v policejním státě!


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP