5. zprávě výboru rozpočtového k usnesení senátu (tisk 1303), kterým bylo změněno usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 798), kterým se mění na Slovensku a v Podkarpatské Rusi některá ustanovení o kolcích a bezprostředních poplatcích (tisk 2021).
Zpravodajem jest pan posl. R. Chalupa.
Prosím, aby pan zpravodaj ujal
se slova.
Zpravodaj posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno! Zákon, kterým se mění na Slovensku a v Podkarpatské Rusi některá ustanovení o kolcích a bezprostředních poplatcích, byl již poslaneckou sněmovnou projednán pod tiskem 798. Důvody, které tenkráte vedly poslaneckou sněmovnu, aby tento zákon přijala, rozhodly také o přijetí v senátě. Jest to především snaha, aby zavedena byla jednotnost ve finančním zákonodárství v našich zemích a na Slovensku.
Senát přijal tuto předlohu v nezměněném
znění až na § 6, odst. 2, kterým se stanoví platnost tohoto zákona
1. lednem 1921. Poněvadž pak zákon tento v senátě byl projednáván
později, nebylo lze tento počátek platnosti tohoto zákona stanoviti.
Bylo tedy nutno, aby ustanovení o začátku platnosti zákona 1.
lednem 1921 bylo vynecháno a aby platnost zákona nastala jako
obyčejně 30. dnem po vyhlášení. Z důvodu toho dovoluji si slavné
sněmovně osnovu doporučiti ke schválení v plném znění tak, jak
vyšla ze senátu. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, proto budeme hlasovati. Prosím pány a paní poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Poněvadž materie je jednotná a zpráva výboru úplně se shoduje s usnesením senátu, dám hlasovati o zákonu, který má toliko 6 paragrafů, nadpis a úvodní formuli, najednou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí, jak nyní byla panem zpravodajem doporučena, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, usnesení senátu jest poslaneckou sněmovnou tímto schváleno v prvém čtení.
Druhé čtení bude provedeno ve schůzi příští.
Přikročíme k dalšímu odstavci
našeho denního pořadu, totiž ke
6. zprávě výboru sociálně-politického o usnesení senátu (tisk 1426) ohledně usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 30) o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských (tisk 2097).
Zpravodajem jest p. posl. dr.
Kubíček. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Kubíček: Slavná sněmovno! Moderní zákonodárství snaží se přiblížiti potřebám těch nejslabších a těch nejpotřebnějších. Mezi ně patří na prvém místě děti a mezi těmi děti v cizí péci a děti nemanželské. Stačí vzíti čas od času referáty novin ze soudní síně a tam dočítáme se o trudném osudu těchto dětí, jejichž počátky nalézáme v nalezincích a porodnicích a jejichž konce jsou namnoze v galerii zločinců. Náš občanský zákoník v tomto směru má postaráno o děti v cizí péči, děti nemanželské všeobecnými zákonnými ustanoveními, avšak podrobné opatření ve prospěch těchto dětí, specielně v oboru zákonodárném schází. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.) Byl tu jeden prostředek, kterým by se dalo jejich těžkému osudu odpomoci nejlépe. Jsou to peníze, kterých stát by potřeboval, aby mohl pro ne postaviti útulky, aby mohl jim dáti tolik příspěvků na vychování jak v oboru kulturním, tak v oboru zdravotním, aby již na počátku svého života dostávaly dobré základy do budoucí své pouti životní.
Ale náš stát snad později bude moci si dovoliti v tomto směru také vyjíti vstříc této povinnosti, ale v dnešní době je mu to obtížno, poněvadž musí prožívati těžkou dobu poválečnou a jsou tu ještě jiné, naléhavější záležitosti, které nutno urychleně vyřídit. Na základě toho jsou ponechány děti v cizí péči a děti nemanželské v soukromé péči, která zde nahražuje veřejnou pomoc a která snaží se těmto opuštěncům usnadniti těžký osud životní.
Ministerstvo sociální péče shledávajíc statistiku poměrů těchto dětí uvažuje o vydání obsáhlého zákona, kterým by jejich poměry také v naší republice podrobně upravilo. Ale schází tu ještě detailní statistika, scházejí tu informace a proto přichází ministerstvo sociální péče se zákonem rámcovým, se všeobecnými ustanoveními, která jsou jistým dotazníkem parlamentu, zda souhlasí s tím, aby vláda s opatřeními zákonnými ve prospěch dětí v cizí péči i nemanželských započala.
Předloha tato byla již před delší dobou projednána v sociálně-politickém výboru poslanecké sněmovny a odtud po schválení plenem poslanecké sněmovny dostala se do senátu. Senát učinil na této předloze některé změny, avšak rázu pouze formálního, a proto dostala se předloha zpět do poslanecké sněmovny k novému projednání. Sociálně-politický výbor porovnal své usnesení s usnesením senátu a dospěl k názoru, že usnesení tato se v zásadě neliší, a na základě toho že je možno setrvati při původním usnesení poslanecké sněmovny. Sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny také je přesvědčen o tom, že osnova vládou podaná je pouhým rámcovým návrhem, jak je v důvodové zprávě poslanecké sněmovny uvedeno, a sociálně-politický výbor si také vyhradil již při prvním svém projednávání této předlohy, že prováděcí nařízení k tomuto zákonu bude mu jako zákonodárné instanci ještě jednou předloženo.
Na základě toho setrval sociálně-politický výbor při původním svém usnesení a navrhuje, aby poslanecká sněmovna při původním svém usnesení setrvala a tím zákon ratifikovala tak, jak byl své doby poslaneckou sněmovnou již přijat.
Zákon sám má dáti vládě a specielně ministerstvu sociální péče direktivu, aby vypracovala nařízení, kterým by se stanovilo, že děti v cizí péči mohou býti do 14 let dány - nebo mohou býti přijaty - do cizí péče jako ošetřovanci nebo schovanci a mohou i dále v ní býti ponechány, avšak pouze s povolením orgánu k tomu ustanoveného. Tedy vláda má zde zříditi zvláštní orgán, jistý kontrolní orgán, který by rozhodoval o tom, zda to či ono dítě má býti dáno do cizí péče a také komu má býti dáno do cizí péče.
Pokud se týká dětí nemanželských, stanoví rámcový zákon, aby vláda u dětí do 14 let v péči vlastních rodičů rozhodovala, jak se má na tyto děti dozírati a jakým způsobem tyto děti mají býti v patrnosti. Zákonem má se stanoviti, které osoby budou způsobilé k dozoru nad dětmi v cizí péči a nad dětmi nemanželskými, nalézajícími se třeba u vlastních rodičů, ale nemanželských. Mimo to zákon stanovil, kdo ty osoby jmenuje a jaké odvolací právo náleží rodičům vůči těmto osobám. Dále zákon stanoví pouvoir těchto pěstounů a dozorců nad místnostmi, kde děti se nalézají, a nad způsobem jejich výchovy. Zákon dává dozorčím osobám pravomoc, aby mohly vyžadovati vysvětlení od pěstounů, případně rodičů, jmenovitě zdůrazňuje zákon požadavek, aby děti do dvou let byly v pravidelných lhůtách předváděny k lékaři. V závěrečném ustanovení zákon mluví o trestních sankcích pro toho, kdo děti v cizí péči nebo nemanželské, bez povolení orgánů k tomu ustanovených buďto ponechá v cizí péči nebo přijme aneb bez dozoru ponechá.
Ctěná poslanecká sněmovno, dovoluji
si navrhnouti, aby usnesení sociálně-politického výboru, kterým
se navrhuje, aby poslanecká sněmovna setrvala při svém původním
usnesení a tím původní své usnesení učinila oproti odchylnému
návrhu senátu zákonem, bylo schváleno. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Přistoupíme k debatě. K slovu jsou přihlášeni na straně "proti" posl. Deutschová; na straně "pro" posl. Sychravová.
Uděluji slovo řečnici na straně
"contra" zapsané, posl. Deutschové.
Posl. Deutschová (německy): Velectěné Národní shromáždění! Především chtěla bych poznamenati, že nemám v úmyslu mluviti proti tomuto zákonu. Předložený návrh zákona, který jsme v parlamentu projednali a vyřídili a s kterým musíme se dnes znovu zabývati následkem usnesení senátu, jest sociální nutností, a čím dříve tento zákon vstoupí v platnost, tím lépe. Jest všeobecně známo, že celý systém vydržování schovanců, jak jest dnes obvyklý, znamená nesmírný sociální nedostatek; já musím říci přímo katastrofu, která má za následek velké, nikdy nenapravitelné škody pro děti, jež musí býti odevzdány do cizí péče. Dodnes mohl každý, kdo se k tomu hlásil, přijmouti schovance, zcela lhostejno, zda byl k pěstounství schopen čili nic, beze zřetele na to, žil-li v poměrech, jež činily žádoucím, aby přijal schovance. Dodnes není jakékoli kontroly, jež by dohlížela, aby děti nebyly umísťovány na takových nedokonalých místech, a tak se přihází, že tisíce schovanců jsou pouze předmětem vykořisťování svých pěstounů, kteří jich používají jako laciných pomocných sil v domácím hospodářství a práci. Obyčejně jsou tyto ubohé děti zcela ponechány libovůli svých vykořisťovatelů, protože obyčejně běží o proletářské rodiče neb matky, kteří se také neměli ve svém mládí lépe a kteří proto nevědí, jaké požadavky se musí klásti na péči o děti. Jsou to obyčejně nejchudší proletářské děti, které se dávají do ošetřování, a zde hraje také velkou úlohu výše poplatku za stravu. Jak často bývají ukonejšeny všecky rozpaky rodičů lácí požadavků. A tak se stává, že tisíce dětí umírá v útlém věku, poněvadž byly odevzdány k výchově lidem, kteří sami trpí nouzi a proto nemohou ani svého schovance vydatně vyživovati.
Celý systém pěstounství jest ovšem pro stát velmi pohodlným, poněvadž metoda stanoviska "laisser faire" uspořuje veliká vydání. V přítomné době však, v době krisí a hospodářského úpadku, vzbuzují výstražné signály lidské společnosti pozornost i kapitalistického státu. Dnes, kdy teprve se začíná pociťovat, jakým způsobem se v pěti letech války provádělo lupičství s lidskými životy ve všech státech, kdy lze pozorovati následky a účinky podvýživy, kdy vznikla otázka dorostu lidí, dnes přistupuje také stát k tomu, aby konečně učinil opatření a zajištění v sociálním oboru k ochraně svého dorostu. Avšak to, co se dosud stalo v oboru péče o děti, připadá mně jako malá, nepatrná náplast na velkém bolavém těle a také předložený zákon, který má upraviti otázku dozoru na schovance a nemanželské děti, není ve formě, jak ho zde dnes máme, co do své podstaty ničím jiným, než takovou nedostatečnou náplastí. My zabýváme se touto předlohou velmi pozdě. Ve všech evropských státech jsou již zákonná ustanoveni, jež mají za účel ochranu těchto dětí. Též v německém Rakousku jest již analogický zákon od dvou let v platnosti. My dokulháváme teprve dnes.
My pozdravujeme pokrok, který jest v tomto zákoně. A mluvím-li zde dnes, není to proto, abych zákon odmítla, nýbrž abych projevila pochybnosti, jež mám vůči předloze v její dnešní formě.
Při tomto návrhu zákona jde o rámcový zákon, kterým se dává ministerstvu sociální péče zmocnění vydati předpisy ve smyslu tohoto zákona prostřednictvím vykonávajícího příkazu.
Jak toto prováděcí nařízení k tomuto zákonu jest zamýšleno, to nám poněkud objasňuje důvodová zpráva. Především se tam dovídáme, jakých orgánů chce vláda použíti k výkonu této kontrolní činnosti. V důvodové zprávě se praví: "Jakožto orgány, jež by dávaly povolení k vydržování schovanců a organisovaly by dohled, přišly by v prvé řadě v úvahu okresní komise pro péči o mládež v Čechách, sirotčí spolky ve Slezsku a na Moravě a na roveň postavené organisace, podle potřeby též jiné schopné organisace pro péči o mládež a městské úřady pro ochranu dětí a péči o mládež.˝ Po mém náhledu bylo by účelným a jest bezpodmínečně žádoucí vsunouti ustanovení, jež praví, že má býti použito ke kontrolní činnosti také německých orgánů pro ochranu mládeže a péči o děti. Tento zákon má především za účel vzíti do ochrany všechny děti v cizí péči, jakož i nemanželské děti a zajistiti jejich zdárný vývoj a zdraví. Nejubožejší a nejbezbrannější oběti společnosti mají býti chráněny a musí se zameziti, aby toho mála dobrého, čeho tento zákon poskytuje, nebylo zneužito k nacionalistickým, jednostranným tendencím; to se nemá a nesmí státi. Proto, opřeni jsouce o skutečnost, že podle národního složení obyvatelstva také aspoň čtvrtina všech dětí, jimž tento zákon má přinésti své dobrodiní, jsou děti německé, podáváme tento resoluční návrh: "Ke kontrolní činnosti dlužno také vhodným způsobem použiti německých zemských komisí pro ochranu dětí a péči o mládež." A já vás prosím, abyste hlasovali pro tento návrh.
S podivením četla jsem v důvodové zprávě, že okresní politické správy mají býti rovněž pověřeny kompetencí povolovati přijímání a odnímání dětí a vykonávati nad nimi dozor. Pokud mi známo, bude jistě sotva jediná okresní politická správa, jež by měla k disposici k tomu schopné orgány, orgány, jež se vyznají v oboru sociální péče, neboť, aby někdo mohl zde spolupůsobiti, aby mohl stanoviti, kdo jest schopen k pěstounství, kdo jest schopen zaručiti jakž takž prospěšnou výchovu dětí, musí především trochu rozuměti sociální péči. Bylo by tedy velkou chybou, kdybychom chtěli okresním politickým správám přikazovati úlohy, na něž naprosto nestačí. Takovými ustanoveními stěžujeme pouze provedení tohoto zákona v praxi, neboť dáváme tím podnět k diletantským opatřením.
Výhodou pro zákon by po našem názoru bylo, kdyby bylo více použito poručnictví z povolání, jak tomu jest ve všech ostatních zemích. Způsobilejší a k dohledu na schovance schopnější, než okresní správy politické byly by přece rozhodně poručníci z povolání, kteří by mohli míti cenný podíl na provedení tohoto zákona, na něž v předloze jest sotva vzat zřetel. Očekáváme, že tomuto nedostatku bude odpomoženo vhodným poukazem v prováděcím nařízení. Předložený zákon stanoví, že dlužno dozírati na všechny schovance, jakož i na děti nemanželské, které jsou vychovávány svými vlastními matkami. To má svůj dobrý důvod. Neboť bohužel jest smutnou skutečností, že skoro ve všech případech špatného zacházení s dětmi, jež se projednávají před soudem, jde o zanedbání dětí a nejvíce běží o děti nemanželské. Dítě narozené před manželstvím, pro něž svobodné matce bylo uloženo tolik útrap, jež jí připravuje tolik hodin starosti a úzkosti, zůstane zajisté už vždycky kamenem úrazu. Vedle těchto matek, jež svých dítek nemilují a s nimi špatně nakládají, jest aspoň rovněž tolik nemanželských matek, jez své děti dobře vychovávají, které podivuhodně plní své mateřské povinnosti a své dítě lépe opatrují a ošetřují, než mnohá manželka, a jež mohou vstoupiti do konkurence s každou manželsky oddanou ženou. Nenahlížíme proto, proč by měly býti obtěžovány kontrolou bez rozdílu také ty nemanželské matky, které vyhovují svým mateřským povinnostem a dávají záruku, že jejich dítě bude bezvadně vychováno; nelze nahlédnouti, proč by všechny tyto matky měly býti kontrolou stále společností upomínány na svůj tak zvaný chybný krok jen proto, že jim úřad nedal schválení k mateřství a jejich dítě jest plodem "nedovoleného poměru", jak se říká v žargonu měšťanské morálky.
To jest zbytečná šikana, jež musí býti odstraněna. Navrhuji proto následující resoluci:
"Od kontroly mohou býti osvobozeny ty nemanželské matky, jež následkem svých životních poměrů a osobní schopnosti dávají záruku, že opatří ošetřování a výchovu svých nemanželských dětí bezvadným způsobem." Prosím, račte také tento návrh podporovat. Tento celý návrh zákona má jen tehdy účel, udělí-li se kontrolním orgánům dalekosáhlá kompetence.
V důvodové zprávě jsme četli, že schovance vydržují právě rodiny, jež mají nejvíce dětí. Obyčejně jest směrodatným mínění, že tam, kde se nají pět dětí, bude také ještě pro 6 nebo 7 dětí dosti výživy či lépe řečeno podvýživy. V takových rodinách rostou vlastní děti bez dozoru a péče. Ve velmi mnohých případech jsou menší děti odevzdány staršímu sourozenci a o nějaké jejich výchově nelze mluviti. Největší pozornost musí býti věnována nesmírné bytové bídě, jež způsobuje největší mravní nebezpečí pro proletářské děti, a to jsou přec tyto děti, o nichž jest zde řeč, skoro bez výjimky. Obyčejně jsou děti odevzdány na milost a nemilost svých pěstounů a nikdo nedbá na nebezpečí, jež dětem hrozí. Jde-li o nemanželské děti, zbude na ně málo, když matce samé, jež v 99 případech ze 100 jest ve mzdovém poměru, jest za těžko se protlouci životem. Náš mravní právní názor, který byl převzat z dřívějších století, trvá také ještě dnes, že v nemanželském dítěti - a tento právní názor sdílí velmi často matka sama - v tom nevinném červíčkovi vidí se znamení hanby, a i když tomu tak není, hledí se na dítě většinou jako na překážku existence a svatby a jest proto v cestě. Jest snadné pociťovati pro své dítě mateřskou lásku, když se vydržuje bez těžkých obětí. Avšak můžete odsouditi chudou služku, jež musí odvésti polovici své mzdy pěstounce a vzdáti se jakékoli radosti a jež nemůže se již vhodně oblékati, pro to, že pociťuje své dítě jako břímě? Poměr svobodné matky k jejímu dítěti změní se teprve tehdy, až budeme míti státní domoviny pro matky, kde svobodná matka a její dítě budou přijaty a najdou svůj domov. Roku 1910 bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 35.727 schovanců. Tento počet bude zajisté zdvojnásoben, uváží-li se válka a její následky. Válka nemanželské porody podporovala a zmnohonásobila počet k výdělku schopných žen. My jsme usilovali dostati do zákona ustanovení, podle něhož by byly všechny děti až do školou povinného věku pravidelně prohlíženy lékařem. Uváží-li se, že ze všech narozených dětí odchází zase z tohoto světa až do jednoho roku jedna třetina a do pěti let jedna pětina z nich, tedy jest tento požadavek pochopitelný. Ve státě však, který potřebuje pro militarismus stále nové miliardové částky, není pro vydatná sociální opatření peněz.
Také tento předložený zákon jest pouze kusé dílo, poněvadž musí počítati s nedostatečnými prostředky a nejmenšími náklady. Jest pouze kusé dílo, poněvadž neodstraňuje úplně nedostatečného zařízení, jakým jest systém vydržování dětí na stravu, nýbrž snaží se jej pouze podepříti.
My stojíme zásadně na stanovisku, že cizí soukromou péči dlužno odstraniti a že na její místo má nastoupiti výchova v ústavech. Všude tam, kde rodiče nebo právně k tomu zavázané osoby nemohou nebo nechtějí sami vésti výchovu dítek, měl by tento úřad převzíti stát. Stát měl by míti dětské a zemské vychovávací útulky za vedení zdatných vychovatelů a pedagogů. Jen pak by konečně zmizela z časopisů stálá rubrika ze soudní síně, jež vypravuje o mladistvých zločincích a dětských tulácích. Každý dětský útulek, který by byl vystaven, vymítil by jednu káznici neb jeden nevěstinec. Úprava v tomto smyslu nebyla by nemožná; bylo by lze ji lehko provésti, potřebovalo by se k tomuto účelu pouze zabaviti villy, zámky a paláce, jež drží jedna třída i dnes ještě privilegovaná. V kapitalistickém třídním státě však nechají se raději zahynouti tisíce nevinných proletářských dětí, než by se bohatí oloupili o jejich pohodlí.
Přes to vyzýváme vás, hlasujte
pro naše návrhy a pro tento zákon, který přes všechno znamená
krok ku předu. Ovšem víme, že kapitola dětské bídy a vykořisťování
dětí teprve tehdy bude zakončena, až konečně zmizí kapitalismus,
který vykořisťování člověka člověkem povznesl na systém. Poplašná
znamení doby ukazují již na jeho zánik. (Souhlas a potlesk
na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále posl.
Sychravová.
Posl. Sychravová: Slavná sněmovno! Jsem si sice plně vědoma toho, že předložený zákon není s to odčinit všecky bolesti, napraviti všecka bezpráví a všecky křivdy, kterými trpí děti vyděděné, děti vyloučené z vlastních rodin poměry sociálními a hospodářskými, nicméně jsem odhodlána mluviti pro tento zákon přes všecky jeho nedostatky.
Především musím polemisovati se soudružkou kol. Deutschovou, která ve své řeči, ovšem ne zcela výslovně, ale přece jen jest znepokojena s dosavadním systémem, totiž umísťováním dětí v rodinách. A jak je vidět v zakončení její řeči, přála by spíše systému ústavnímu. Mám dlouholeté zkušenosti v ochranné péči o dítě a měla jsem příležitost sledovati výsledky ochranné péče nejen v Čechách, nýbrž namnoze i na Moravě, a tu musím potvrditi, že vždy je správnější a pro cil péče o děti výhodnější výchova v rodině, nežli výchova v ústavě. Nebudu jmenovati jeden český ústav, který jest vzorně vybaven. Byl opatřen do nedávna i vynikajícím pedagogem a přece ve svých výsledcích nemohl se pochlubiti takovými výsledky, které by se byly očekávaly, ačkoliv ústav byl ideálně zařízen a ideálně veden. Když děti byly propuštěny, upadaly ve stejné zločiny jako děti, které byly ponechány ve výchově soukromé, o čemž ovšem nerozhodovala snad ani tak ústavní výchova, nýbrž jejich dědičné zatížení. Tento neúspěch svědčí o tom, že ani dokonalému ústavnímu vychování nepodaří se tyto neblaze založené děti překonati, nýbrž naopak, že v ústavě, kde jsou děti jen v umělých podmínkách, kde jsou vlastně dlouho vzdáleny veškerého skutečného života, jakým jest jen život rodinný, tyto nebezpečné vlastnosti se nebezpečně vyvíjejí. Ačkoliv jsem si vědoma, že předloženým zákonem neodčiníme dosavadních křivd a nenapravíme tou měrou poměrů, pokud se týče dětí v cizí péči a dětí nemanželských, doporučuji nejvřeleji, aby zákon byl přijat, a to ve znění, které bylo prvně sněmovnou touto odhlasováno.
Některé změny, které senát provedl na usnesení posl. sněmovny, jsou čistě formální a skoro bezvýznamné, jiné pak, ačkoliv stejně nejsou dalekosáhlé a nedotýkají se ani obsahu, ani dosahu tohoto zákona, přece jen jeví určité jiné nazírání na problém, než jak jsme nazírali na něj v této sněmovně. Zdá se totiž, že změny navrhované tímto zákonem, považují se za jakési nemístné zasahování do soukromých práv a poměrů rodinných. Předloha zákona stanoví, že děti do 14 let mohou býti dány a přijaty do cizí péče, po případě dále v ní býti ponechány jen s odvolatelným povolením orgánu, k tomu ustanoveného. Tím se ovšem právo rodičů, svobodně nakládati s dítětem, omezuje, proto senát chce nařízením stanoviti určité výjimky, omeziti toto opatření, které považuje za násilné.
Slavná sněmovno! Pokud se tyče omezení práva volného nakládání rodičů s dítětem, tu vlastně již občanský zákon omezuje toto právo. Vzpomeňme jen vývoje poměrů mezi rodiči a dětmi od dob starého Říma, kdy otec měl právo novorozené dítě přijmouti do rodiny nebo nepři jmouti, což znamenalo, že nepřijaté dítě bude pohozeno, kdy otec do své smrti byl neobmezeným pánem svého dítěte, mohl je odsouditi na smrt, prodati do otroctví atd., kdy otec vůbec neměl povinností k dítěti, kdy jen dítě mělo povinnosti k rodičům. Bylo povinno otce ctíti, starati se o něj ve stáří a starati se i o jeho výživu. Vše, co od té doby v kulturním světě v poměru mezi otcem a dítětem se změnilo, bylo vždy nutno současně dekretovati zákonem, neboť ani v těchto nejtěsnějších poměrech mezi rodiči a dětmi není solidarity člověka k člověku, solidarity tak všeobecně vyvinuté, aby slabší proti silnějšímu nemusil býti eventuelně chráněn. Veškerá zákonodárná ustanovení na ochranu práv dítěte jsou výrazem této smutné skutečnosti a přece všechna jsou podstatným omezením svobodného nakládání rodičů s dítětem a zasažením do soukromých poměrů rodinných. Povinnost děti své vychovávati a zaopatřiti, pečovati o duševní a tělesný jejich vývoj, o vychování dítěte a jeho vzdělání, potřebné pro jeho budoucnost, jež rovněž stanoví občanský zákon, dále ustanovení téhož zákona o těch případech, kde rodiče o děti pečovati nechtějí nebo zneužívají své moci nad dítětem k jeho tělesné a mravní zkáze, trvalé zbavení otcovské moci - to vše vlastně odstraňuje všechna původní rodičovská práva vůči dítěti a nahražuje je povinností k němu. Můželiž býti většího zasažení v soukromý život rodinný? Podobného rázu jsou zákonná ustanovení o povinnostech k dětem nemanželským. Porovnáme-li dnešní, zákonem předepsané zjišťování otcovství, jež může býti prokázáno i zápisem v matrice, a povinnost nemanželského otce své nemanželské dítě podle svého jmění vychovati a zaopatřiti s ustanovením na př. codexu Napoleonova: "La recherche de la paternité est interdite" vidíme, jak společnost na ochranu dítěte neváhala zasáhnouti ani v nejintimnější život osobní.
Podobně nucená docházka školní je zasažením v pravomoc rodičovskou, takže zákon na ochranu dětí v cizí péči a dětí nemanželských je pouze článkem v řetězu takových opatření, jak jsem přesvědčena, ne posledním.
Pokud se týče dozoru na děti nemanželské i v péči vlastní matky, tu ač se dnes již setkáváme s tak sebevědomými a uvědomělými matkami nemanželskými, že dítě je jim právě takovou radostí a předmětem nejněžnější péče a lásky jako matce dítě manželské, přece děti nemanželské jsou u porovnání s dětmi manželskými zanedbávány a vydány nekonečným křivdám, ba dokonce přímým útokům na svém bytí. Nechci se ani zmiňovati o t. zv. krkavčích matkách. Každý z nás snad někdy v životě se setkal s matkou, které dítě bylo obtížným břemenem, poněvadž přišlo nežádáno, ba nejčastěji jen proto, že se nepodařilo zabrániti jeho příchodu. O takových případech netřeba se šířiti. Bylo by možno napsati celé kroniky o trpkém údělu nemanželských dětí nezřídka v rodinách vlastních matek. A je též všeobecně známo, že veliké procento mravně méně cenných, ba dokonce zločinných individuí rekrutuje se právě z jejich řad a to právě jenom proto, že nedostalo se jim náležité výchovy.
Zákon předlohou navrženy je ovšem pouze zákonem rámcovým, jenž svými ustanoveními nevyčerpává úplně svého účelu, a bude v tomto ohledu mnoho záležeti na podrobném prováděcím nařízení.
Zejména umísťování nemanželských kojenců bude třeba věnovati téměř rafinovanou péči, neboť přes dosavadní chvályhodnou snahu v tomto ohledu stávaly se případy přímo neuvěřitelné. Zde zase bych nesouhlasila s kolegyní Deutschovou, že by tak naprosto beze všeho ohledu a beze vší pece tyto nemanželské děti byly snad umísťovány. Zákon je vydán na základě získaných zkušeností okresních komisí pro péči o mládež. Tyto okresní komise nejsou jenom české, nýbrž i německé, a já sama měla jsem ve své praksi v ochranné péči o dítě co dělati s těmito okresními komisemi německými. Jsem přesvědčena, že všecko, co je v důvodové zprávě uváděno o českých okresních komisích, rozumí se samo sebou i o okresních komisích německých a že tedy není možno o předpokládati nějakého národnostního stranění a opomíjení dětí druhé národnosti.
Mohla bych uvésti, ale nebudu vážené shromáždění zdržovat, strašlivé příklady přímo neuvěřitelné, které jsem zjistila sama právě v ochranné péči, jaké se dály na příklad s nemanželskými dětmi, dávanými z nalezince do cizí péče. Tak v jedné rodině na Benešovsku pěstouni, jimž bylo z nalezince svěřeno již 12. dítě na vychování a kterým byly tyto děti ponechány zpravidla, pokud nezemřely, i po šestém roce, používali těchto dětí zcela řemeslně k polnímu pychu a krádežím po kurnících. Děvče, které u nich zůstalo i po 14. roce, nejen že bylo rovněž používáno ke krádežím, nýbrž od 10. roku bylo nuceno býti starému výměnkáři souložnicí. Mravní zvrhlost pěstounky šla tak daleko, že když se děvče octlo pro větší krádež před soudem, pěstounka svědčila proti němu, ač ukradenou sukni měla na sobě. O tom jsou úřední zápisy, a koho by to zajímalo, mohl by se o tom přesvědčiti. Podobných případů zneužití moci pěstounské mohlo by se uvésti ne po deseti, nýbrž po stech. Tedy bude to hlavně umístění dětí nemanželských, kterému bude třeba věnovati velkou péči.
Velice důležitý bude výběr a způsobilost osob, které jsou ustanoveny za dozorce dětí v cizí péči i děti nemanželských. K dozoru takovému třeba nejen vrozeného bystrozraku, určitého pozorovacího talentu, životních zkušeností, svědomitosti, lásky k věci, nýbrž i určitých znalostí, zejména z oboru hygieny, aby takový dozorce na první pohled poznal závady v tomto ohledu, nebo dovedl posouditi zdravotní stav svého svěřence aspoň na tolik, že by rozpoznal, není-li třeba předvésti dítě k lékaři. Pokud vím, pomýšlí se v ministerstvu sociální péče pověřiti tímto dozorem industriální učitelky. Nápad je dobrý, ježto učitelka bez zvláštního přičinění a snahy snadno získává znalost místních, často i okolních poměrů, proniká stykem s dětmi do soukromých poměrů v domácnostech, má příležitost, zejména má-li dotyčné dítě ve škole, je pozorovati. Mimo to by byla při industriálních učitelkách výhoda vyšší vzdělanostní úrovně a znalosti hlavních pedagogických zásad, čehož všeho by mohlo býti dosaženo v míře ještě daleko značnější nyní, kdy vzdělání industriálních učitelek je prodlouženo, prohloubeno a rozšířeno, myslím, právě i o určité poznatky z oboru sociální péče.
Konečně se nemohu nedotknouti poručenských úřadů. Poručenské věci bývají přidělovány obyčejně přednostům okresních soudů, jimiž bývají obyčejně starší, již unavení, soudcovským povoláním znechucení páni, kteří právě proto v poručenských věcech nemají ani dost iniciativy, ani trpělivosti, ani bdělosti. Tím se stává, že poručenský úřad nekoná všeho, co by ze své moci konati mohl, ovšem na škodu tohoto tak důležitého zájmu národního a společenského. Doporučovalo by se, aby poručenské věci byly přidělovány soudcům mladším, svěžejším, kteří by s větším zájmem spravovali poručenské věci, zejména pak těm, kteří jeví osobní zájem na této tak důležité instituci, čím by snad poskytnuta byla též příležitost k výchově odborníků v poručenské péči.
Poněvadž moje lhůta řečnická již
uplynula, musím skončiti a doporučuji tento zákon ku přijetí.
(Výborně!)