Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

1. volba 16 členů a náhradníků do Stálého výboru.

K podnětu pana posl. Čermaka a soudr., a ježto předsednictva nedošly kandidátní listiny, navrhuji podle § 39 jedn. řádu, aby volba Stálého výboru vzata byla s dnešního pořadu.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť laskavě pozvedne ruku. (Děje se.)

Návrh je přijat a přistoupíme k odstavci 2., jímž jest

2. druhé čtení usnesení, kterým se schvaluje obchodní a celní smlouva mezi Československem a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, sjednaná v Bělehradě notou ze dne 9. září 1919 a uvedená v prozatímní platnost nařízením vlády republiky Československé ze dne 18. května 1920, č. 379 Sb. z. a n. (tisk 1639).

Zpravodaji jsou páni posl. Pastyřík a A. Kříž.

Mají páni zpravodajové nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Pastyřík: Nikoli.

Zpravodaj posl. Al. Kříž: Nikoli.

Místopředseda Buříval: Není tomu tak. Kdo souhlasí ve druhém čtení s usnesením, jak bylo přijato ve čtení prvém, nechť povstane. (Děje se.)

To je většina. Poslanecká sněmovna přijala usnesení také ve čtení druhém.

Třetím odstavcem jest

3. druhé čtení usnesení o smlouvě, kterou se upraví prozatímně obchodní styky mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců (tisk 1472).

Zpravodajové jsou páni posl. Alois Kříž a Pastyřík.

Mají páni zpravodajové nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Posl. Al. Kříž: Nikoli.

Posl. Pastyřík: Nikoli.

Místopředseda Buříval: Nemají. Kdo souhlasí ve druhém čtení s usnesením, jak bylo přijato ve čtení prvém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Tím jest usnesení přijato také ve čtení druhém.

Čtvrtým odstavcem jest

4. zpráva výboru právního o usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé o vládním návrhu zákona (tisk 1645), jímž se mění § 7 uvoz. zákona k obchodnímu zákonu ze dne 17. prosince 1862, č. 1 ř. z. z r. 1863, a § 5 zákonného čl. XXXVII. (obchodního zákona) z r. 1875 (tisk 1985).

Zpravodajem jest pan posl. dr. Matoušek. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění! Předmětem našeho rozhodování jest usnesení senátu Národního shromáždění o vládním návrhu zákona (tisk 350), jímž se mění § 7 uvozovacího zákona k obchodnímu zákonu. Běží totiž o to, abychom zprostili povinnosti protokolovati ty obchodníky, kteří platí sice dnes daně předepsané v § 7 uvozovacího zákona k obchodnímu zákonu, těch 50, 80 až 120 K, ale přece jen rozsah jejich živností jest tak nepatrný a způsob obchodování tak malý, že zatěžovati je povinností vkládat svoji firmu do obchodních rejstříků, jest velkou obtíží. Jest rozumnější, když stanovíme, že pouze ti obchodníci, kteří platí vyšší daně nebo mají větší rozsah živnosti, jsou povinni zanésti firmu svoji do obchodního rejstříku.

Dosavadní stav zákonodárství je tento: Bývalý obchodní zákon rakouský, který platí dnes v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a rovněž uherský zákon, který platí na Slovensku, rozlišují obchodníky plného práva a obchodníky neplného práva. Rozdíl mezi těmito skupinami spočívá v tom, že na obchodníky plného práva vztahují se ustanovení o firmách, obchodních knihách a prokuře. Obchodní zákon rakouský, který platí u nás, na Moravě a ve Slezsku. V § 7 uvozovacího zákona stanovil, že obchodníky plného práva jsou, mimo obchodníky podomní, všichni obchodníci, kteří platí jistou roční daň z výdělku. Sazba tato různila se podle počtu obyvatelstva a byla posléze ustanovena nařízením ze dne 11. července 1898, čís. 124 ř. z. Podle tohoto nařízení byl obchodníkem plného práva, kdo platil výdělkovou daň ročně v místě do 10.000 obyvatelů nejméně v částce 50 K, v místě s počtem obyvatelstva přes 10.000 v částce aspoň 80 K a v místech ostatních při více než 100.000 obyvatel nejméně v částce 120 K. Tak stanovil bývalý rakouský zákoník obchodní, nyní u nás platný.

Uherský zákon obchodní, platný na Slovensku, připojil se k ustanovení článku 10. původního německého zákona, podle něhož v Uhrách, tedy v nynějším Slovensku, nebylo taxativně předepsáno, kdo má býti zanesen do rejstříku, nýbrž bylo dáno soudu k volnému uvážení, aby rozhodl podle rozsahu živnosti, který živnostník a obchodník má býti přidržen k tomu, aby vložil svou firmu do obchodního rejstříku. Uherský zákon vylučoval Předem ze skupiny obchodníků plného práva hokynáře, podomní obchodníky, krčmáře, obyčejné povozníky, vetešníky, lodníky a živnostníky potud, pokud jejich živnost nepřesahovala rozsah malé živnosti. Co se tyče ostatních, dával a dává uherský zákon, platný nyní ještě na Slovensku, na volné uvážení soudu, aby po slyšení interesentů rozhodl, zdali bude nutiti živnostníka a obchodníka k tomu, aby zanesl svou firmu do obchodního rejstříku.

Tedy to jest stav zákonodárství u nás a na Slovensku. Není pochyby, že zanesení v rejstřík obchodní dává nejen povinnosti obchodníkům, nýbrž i určitá práva, která jsou velmi cenná. K těmto výhodám a právům náleží v první řadě to, že má obchodník právo na firmu. Tím se stává, že takový podnik odpoutává se od jeho osoby a připoutává se pouze na firmu a stává se podnikem věčným, nepřestává smrtí majitele a tím dostává se podniku určité stability, větší víry, zvláště tam, kde potřebuje úvěru. Podnik vede svůj samostatný život a tím dostává se mu síly a stability. Zápis firmy do obchodního rejstříku má v určitém ohledu vliv na soudní příslušnost, podmiňuje zvláštní druh konkursu, poskytuje zvýšené ochrany obchodním věřitelům a zakládá za určitých předpokladů příslušnost rozhodčího soudu bursovního. Je přirozeno, že také úvěr u těch obchodníků, kteří mají zapsanou firmu v obchodním rejstříku, jest snadnější, neboť není pochyby, že banky a úvěrní ústavy mají větší zřetel a větší víru k těm obchodníkům, kteří mají zanesenou svou firmu v obchodní rejstřík.

To jsou jakési výhody. Ale nejen výhody, nýbrž také nevýhody a určitá břemena přináší s sebou zápis do obchodního rejstříku. Je to v první řadě povinnost všech těch, kteří jsou zaneseni v obchodním rejstříku, vésti řádné obchodní knihy, pořizovati pravidelné inventáře jmění a přesný účet o rozvaze a uschovávati po určitou řadu let všechny došlé obchodní dopisy. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)

Vážené Národní shromáždění! Tyto povinnosti, o kterých mluvím, jsou takového druhu, že dnes, když vezmeme ony sazby, o nichž se mluví a které rozhodují u nás v Čechách, na Moravě a ve Slezsku o tom, má-li kdo býti zapsán do obchodního rejstříku, jsou to z velké části podniky a živnosti, které vzhledem k svému rozsahu nemohou držeti pomocných sil, které by jim vedly obchodní knihy, pořizovaly pravidelné inventáře jmění a všechny povinnosti, které nese s sebou zápis do obchodního rejstříku. Vidíme, že i malého obchodníka a živnostníka těmi předpisy příliš zatěžujeme písařskými pracemi. Různými zákony přidržovali jsme živnostníka a obchodníka, aby dělal seznamy a záznamy o dani obratové, luxusní, k tomu přibíráme ohlášky k nemocenským pokladnám a různým společenstvům a dnes dokonce také v právním výboru začínáme mluviti a jednati o úřadovnách sprostředkování práce, kde zase budeme přidržovati živnostníka a obchodníka, aby ohlašoval když nemá učedníka, pomocníka a když je chce míti. Tedy samé ohlašování. Konec konců když přibereme ohlašování daní, již tak jest malý živnostník dosti zatížen písařskými pracemi a není tedy možno prostě, abychom my ještě dnes uložili těmto lidem, aby vedli z povinnosti knihy obchodní, vedli sami účet o rozvaze podle způsobu účetnického, aby uchovávali a zachovávali po určitou dobu dopisy. To jsou všechno veliké obtíže, když vzpomeneme, že vzhledem k výši daně, jak jest předepsána v § 7 uvozovacího zákona, by touto povinností byli postiženi hokynáři, malí živnostníci a obchodníci.

Tedy všecky tyto důvody vedly v první radě již loňského roku clena Národního shromáždění dr. Rašína, že podal návrh na změnu § 7, a tento návrh dr. Rašína přiklonil se, pokud zásady se týče, ke znění bývalého zákona rakouského. On nedával volné uvážení soudům, nýbrž stanovil prostě, že se ona sazba, která byla stanovena 50, 80 a 120 K a která měla rozhodovat o tom, má-li býti kdo povinen zanésti firmu do rejstříku, se zvyšuje na 200 až 400 K. Místo tří sazeb stanoví dr. Rašín ve svém návrhu dvě sazby, a to: do 10.000 obyvatel 200 K, a přes 10.000 obyvatel 400 K. To byl návrh Rašínův.

Po návrhu Rašínově podala vláda svůj návrh.

Vláda ovšem nechtěla řešiti jen tuto otázku, o níž já mluvím, nýbrž chtěla také unifikovati zákonodárství bývalé rakouské se zákonodárstvím bývalým uherským, chtěla totiž jednak stanoviti přesně taxy, zvýšiti je, ale vedle toho ponechati ještě právo a volné uvážení soudům, aby přes tyto stanovené taxy soud volně uvažoval, je-li přes to někdo nucen, ač neplatí té daně, aby vkládal firmu v rejstřík, na druhé straně pak, aby když platí větší daň, byl osvobozen od toho, vkládati firmu do rejstříku. Musíme si doznati, že tato myšlenka, tato volnost soudu, aby rozhodoval, aby se nedržel pouze té mrtvé cifry daňové, je rozhodně lepší, více vyhovuje poměrům obchodním, neboť není pochyby, že v dnešním komplikovaném hospodaření výdělkové daně neurčují velikost, rozsah, intensitu obchodního živnostenského podniku, nýbrž že jsou to často jiné momenty, které by často i při malé dani mohly nutiti soud, aby přidržel živnostníka k firmaci, kdežto jinde i výška daní nerozhoduje o tom a může býti i při vyšší dani podnik velmi jednoduchý a velmi nekomplikovaný, takže firmace jest zbytečná.

Tyto dva návrhy měl senát našeho Národního shromáždění v úvaze ve svém ústavně-právním výboru. Senát našeho Národního shromáždění přiklonil se vlastně v zásadě k návrhu dr. Rašína, poněvadž přijal pouze onu zásadu bývalého rakouského zákoníka, totiž přesných cifer a opustil zásadu bývalého návrhu, kde se připouští volné užívání soudu, aby rozhodoval, kdy má býti firmace povolena.

Tedy dnes máme rozhodovati o tom, přistoupíme-li k rozhodnutí senátu, a již jsem prvé řekl, že jest to velmi lákavé, abychom prostě tu šablonovitost opustili a dali soudci skutečně volné uvážení, aby na základě dobrozdání obchodních korporaci rozhodl o firmaci. Ale zároveň tak jako senát, tak také nás v právním výboru proti tomuto rozhodnutí vedla ta úvaha, že tímto způsobem přece jen by byly soudy, bez tak již dnes zatížené, zatíženy ještě novou povinností, kterou by stěží zmohly při dnešní práci, která se na ně valí. Vedle toho, poněvadž přece jen nemohly by soudy pečlivě uvažovati všecky ty okolnosti, je bezpečnější, když vzhledem k zatížení soudu, přijmeme přesné, určité cifry.

Tedy ze všech těchto důvodů, vážené Národní shromáždění, právní výbor naší sněmovny připojil se plně k usnesení senátu, přijal jeho návrh a žádá tudíž dnes mnou jako referentem, aby slavná poslanecká sněmovna se usnesla přijmouti usnesení senátu tak, jak ústavní výbor se na něm usnesl a jak senát sám také usnesení ústavního výboru schválil. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Přistoupíme k debatě. Ke slovu "proti" jest přihlášen pan posl. Hackenberg. Uděluji mu slovo.

Posl. Hackenberg (německy): Dámy a pánové! Neměl jsem samozřejmě v úmyslu mluviti proti tomuto zákonu. Pakli jsem se přihlásil k slovu, stalo se to proto, poněvadž v této sněmovně není možno za poměrů, které nám přinesl sněmovní jednací řád, mluviti k věci, jež je pro nás, avšak nikoli jen pro nás, nýbrž pro veškeré pracující obyvatelstvo toho času předmětem nejdůležitějším. Na jedné straně jsou to okolnosti, v nichž nyní žijeme v tomto státě, na druhé straně vyživovací poměry, pod nimiž musí trpěti massa obyvatelstva.

Mluvím-li o poměrech ve státě, míním ony poměry, jimiž je parlament, zákonodárná korporace, úplně vyřazen. Důvěra lidu k parlamentu a k parlamentarismu stejně není v tomto státě veliká, parlament nemá již u spousty lidu nejmenší vážnosti. Jak jsou nyní poměry, všichni přispíváte k tomu, všechny strany, jež se činí spoluvinnými, že se úplně ztrácí ta trocha vážnosti, kterou zákonodárná korporace v obyvatelstvu ještě prožívá. O záležitostech pro lid nejzávažnějších nekonají se již porady a jednání v parlamentě, nýbrž mimo parlament za kulisami v tak zvané "pětce", a to ve způsobě obchodu dobytkem, jenž se provádí mezi stranami sněmovny o otázkách pro lid nejzávažnějších. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)

Mluví se o "pětce" jako o vedlejší vládě. (Německé výkřiky: To je hlavní vláda!) Je to vlastně špatný výraz pro tak zvanou "pětku". Tato "pětka" není toho času nic jiného než náhražka parlamentu. (Souhlas na levici.) Všechna jednání jež by patřila před parlament, aby se dala zástupcům různých stran příležitost, vyměniti si názory o tak důležitých otázkách pro lid, nekonají se v parlamentu, nýbrž za kulisami a ve formě, jež parlament znehodnocuje.

Je samozřejmo a všude zvykem, že strany, i strany většiny, mají právo a možnost jednati a zvláště se raditi o všech otázkách, které jsou ve sněmovně na denním pořadu k jednání. Nechci a nikdo z nás nechce popírati tohoto práva stranám většiny parlamentu. Avšak to je něco zcela jiného, co bylo dosud zvykem parlamentním, a co dělá v této sněmovně "pětka". Vedle jednání sněmovny možno vyjednávati zvláště, aby byla opatřena většina, avšak to nejde, aby tato zvláštní vyjednávání byla náhražkou za činnost parlamentní. (Výkřiky na levici.)

Máme všechny příčiny, abychom co nejrozhodněji protestovali proti vyřazení parlamentu v otázkách pro obyvatelstvo nejzávažnějších, abychom co nejrozhodněji pozdvihli svůj hlas proti tomu, že se nám béře možnost mluviti v této sněmovně o životních potřebách pracujícího obyvatelstva. (Souhlas na levici.) Pro poměry v tomto státě a v tomto zákonodárném shromáždění je příznačno, že nutno voliti okliku, tu, k níž jsem byl nucen, abychom vůbec mohli mluviti o tak důležité otázce, jakou jest tato otázka vyživovací. Řekli jsme si, že po tak dlouhé přestávce, jakou nyní máme za sebou, nejdůležitější otázkou, jíž se musí zákonodárné shromáždění zabývati hned po svém sejití, je zajištění výživy, a našemu zástupci v presidiu poslanecké sněmovny bylo všemi kluby uloženo, aby se vší rozhodností zakročil, aby otázka výživy byla dána na denní pořad prvního zasedání sněmovny. Za odporu a po bojovném hlasování se podařilo dostati otázku výživy jako devátý odstavec na denní pořad sněmovny. Oddávali jsme se všichni naději, že bude možno dnes mluviti zde podrobně o této důležité otázce a provésti zákonnou cestou v této sněmovně debatu o otázce vyživovací. Vedlejšímu parlamentu, "pětce", je nyní nepříjemné, že se dnes činí pokus v tomto zákonodárném shromáždění přivésti tuto otázku na přetřes, a tento vedlejší parlament se usnesl, že se poslanecká sněmovna o této otázce raditi nemá... (Různé výkřiky na levici.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Prosím, pane kolego, mluvit k věci!

Posl. Hackenberg (pokračuje): - - a že tento bod má býti vzat s denního pořadu, pokud se týče, že dříve nutno jednání přerušiti. A z tohoto důvodu jsme nuceni, poněvadž jinak nemáme možnosti, při jiném bodu denního pořadu dáti výraz těmto bolestem a přáním pracujícího lidu. Také v druhém vedlejším parlamentu, ve Stálém výboru, jejž jsme potírali a potíráme a jímž může býti parlament vyřazen, provedli jsme minulého roku úpravu vyživovacího plánu pro rok letošní, úpravu, kterou bylo přivoděno těžké zatížení veškerého obyvatelstva ve formě dávek. Zajisté nebylo ve sněmovně strany, která by nebyla toho názoru, že toto opatření Stálého výboru musí býti změněno, a tato vůle parlamentu projevena byla při jednomyslném přijetí resoluce minulého roku, v níž byla žádána novelisace opatření Stálého výboru, a při tom bylo v této resoluci zároveň udáno, v jakém směru nutno opatření Stálého výboru změniti. Po dlouhých jednáních ve výboru prohlásil konečně ministr výživy ochotu dáti souhlas těmto změnám a toto opatření bylo ve sněmovně, když se o něm konaly porady, schváleno stranami jen proto, poněvadž bylo tehdy dosaženo nejen ústního, nýbrž i písemního slibu ministra výživy, že tak nutná novelisace opatření Stálého výboru o vybírání chlebové a moučné dávky bude provedena do 15. ledna letošního roku, pokud se týče, že tato předloha bude sněmovně do 15. ledna podána. Slib ministrův (Výkřiky na levici: Nemá nejmenší ceny!) - to jsme viděli, že nemá nejmenší ceny - nebyl však dodržen. Místo novelisace opatření Stálého výboru, jež tolik potřebovalo reformy, přišly pokyny vlády, jež odporují nařízením a zákonům a jsou protiústavní a jimiž bylo přivoděno velmi zlé zhoršení vyživovacích poměrů v tomto státě pro příslušníky pracujícího obyvatelstva. Kritisovali jsme, ne sice v zákonodárném sboru, poněvadž nám nebyla dána k tomu příležitost, nýbrž při intervencích u ministerstev a vykládali, že nelze pokyny, jež nemohou býti uveřejněny ani ve Věstníku, činiti bezúčinnými zákonná ustanovení, rušiti nařízení, vytvářeti stav, jenž je pro lid nesnesitelný. Nejen, že došlo k něčemu protiústavnímu a protizákonnému, nýbrž v celém systému vyživovacím byl způsoben chaos, jenž je nesnesitelný. Jedině správnou cestou, jež může přivoditi změnu, nejen pro přítomnost, nýbrž i pro budoucnost, jest cesta ústavy. Bylo by bývalo povinností vlády vypracovati v čas předlohu, předložiti ji k parlamentním poradám a ponechati stranám sněmovním, aby určily, v jaké formě má býti pro příště upravena výživa. Místo tohoto ústavního postupu přišly vládní pokyny, při jichž provádění velký počet osob, které měly podle opatření Stálého výboru nárok na chléb a mouku ze státních přídělů, byl při praven o toto právo a tito lidé odsouzeni k hladovění. Pokyny vládní směřovaly k tomu, aby bylo omezeno vydávání chlebenek, a to nejprve bez jisté směrnice, pak přišly směrnice platné pro Prahu a použivatelné pro celou říši, při tom odporující všem předpisům opatření Stálého výboru. Jak je nám, nacházíme-li v opatření Stálého výboru a v prováděcím nařízení k němu paragraf, v němž se říká, že každou změnu kvoty musí určiti vláda nařízením a vyhlásiti řádně ve Věstníku, aby nabyla platnosti.

Je úplně vyloučeno a nemožno, že by většina pracujícího lidu v nouzi, v níž se nalézá, mohla platiti ceny, jež se požadují za všecky tyto výrobky ve volném obchodě, a je proto odkázána na státní zásobování. Víme však, že vláda, i když je o tom přesvědčena, že její pokyny nemají zákonné moci a nejsou závazné pro obyvatelstvo a že nikdo nemůže býti stíhán, nedbá-li těchto pokynů, přece má moc a prostředky, aby těmto pokynům zjednala platnost. Tyto prostředky záleží právě v tom, že vláda zcela jednoduše okresy vyhladoví, že méně přidělí, než by bylo nutno k podělení obyvatelstva předepsanou kvotou. Tak máme v říši celou řadu okresů, a to převážně dělnických okresů, v nichž dodávky jsou tak bídné, že konsumní spolky, které mají členy převážně nebo výlučně dělníky, již po týdny nejsou s to vydávati svým členům mouku nebo chléb. Minulého týdne dostal jsem přípis z okresu šumperského. Je to okres pasivní, okres bídy, obydlený ponejvíce příslušníky méně placeného dělnictva textilního, velká část jeho je bez práce. V tomto přípise bylo sděleno, že již po šest týdnů nemohou členům vydávati mouky nebo chleba. (Výkřiky na levici.) Zakročil jsem u pana ministra výživy a ten mně prohlásil, že je mu to naprosto nepochopitelno, poněvadž máme nikoli nedostatek mouky, nýbrž dosti zásob, a že může jíti jen o přehmat, jenž stal se se strany obilního ústavu. V mé přítomnosti zavolal ministr výživy telefonicky obilní ústav a vyzval, aby mouku dodal. Při svém návratu intervenoval jsem v Brně u zemského obilního ústavu a sdělil tam, že se ministr vyjádřil, že zásob je dosti a že obilní ústav je vinen nedostatečnými příděly. Ředitel a prokurista obilního ústavu rozesmáli se hlasitě a prohlásili mně: Přáli bychom si jen, aby nám dal pan ministr zásoby k disposici. Z toho vidíte, jak málo možno věřiti slovům ministrovým. Řekne, že zásoby tu jsou, a jeho podřízené orgány ujišťují, že tomu tak není, prohlašují: My přece můžeme disponovati jen z dodávek z ciziny, z Loubí a nemůžeme za to, není-li našich disposic tam dbáno. Tak se potom stane, že konsumní spolek může dostati o 25 vagonů mouky méně, než mu patří, a pak ovšem není s to, aby vyhověl potřebám svých členů. Bída a hlad nastává v těchto pasivních hraničních okresích, které si nemohou z vlastního pomoci. Vezměte k tomu ještě, že v tomto případě jde o okres, který byl krutě postižen povodní. Obyvatelstvo okresu mělo již beztak před tím malé příjmy, obyvatelstvo území toho jest nyní povodňovou katastrofou vydáno nejtrpčí bídě. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)

Bylo by povinností vlády, aby v první řadě pečovala o to, aby takové okresy dostávaly přiměřené příděly místo toho, aby i v těchto okresích se škrtilo podle pokynů jejich. Tak to vypadá s nynějším stavem výživy ve státě a máme jistě všecku příčinu použíti první příležitosti, jež se nám k tomu naskytuje, abychom protestovali proti těmto protiústavním, protizákonným pokynům vládním co nejostřeji a abychom žádali jejich zrušení. V každém jiném parlamentě nedali by si ujíti takové příležitosti (Různé výkřiky.), aby vynutili usnesením sněmovny odvolání takových opatření. Lid nemá, řekl jsem dříve, důvěry k parlamentu, parlament netěší se u obyvatelstva náležité vážnosti. Avšak žádné nařízení vládní nebéře se také vážně. Nebéře se vážně nejen lidem samým, nýbrž nebéře se vážně již ani orgány, jež jsou pověřeny provedením vládních pokynů a nařízení. Jak možno bráti vážně tyto pokyny, vidíme-li, že vláda sama je to, jež při každé příležitosti zákon porušuje, nedbá a přenáší se přes zákony, jež byly parlamentem usneseny, vydává pokyny, jimiž jsou takové zákony zbavovány moci. Každý parlament, který něco dá na svou důstojnost jakožto zákonodárná korporace, by protestoval se vší rozhodností proti takovému porušování zákonů a zahnal by vládu, jež by se odvážila jednati svými pokyny proti usnesením parlamentu. Nyní musíme se zabývati nejen těmito opatřeními a přivoditi jejich zrušení,.. (Hluk. Různé výkřiky na levici.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Žádám pana řečníka, aby mluvil k věci.

Posl. Hackenberg (pokračuje): Byl bych si velmi přál, aby se nám se strany presidia poslanecké sněmovny poskytla možnost mluviti k věci. Poněvadž nám však byla tato možnost vzata, pak není bohužel jinak možno, aby se zde na přetřes přivedla tato záležitost pro lid tak nutná. Nyní musíme se zabývati nejen poměry nynějšími, nýbrž s úzkostlivou obavou pohlížíme do budoucnosti proto, poněvadž na Slovensku nyní již počaly žně a pro zásobování obyvatelstva v příštím roce nebylo ničeho opatřeno. Vyživovací plán měl býti již dávno pod střechou. Minulého roku již na podzim podali jsme včas návrh, jak si zásobování v příštím roce představujeme. Víme již, že vázané hospodářství, a zvláště jak je máme nyní, nedá se trvale udržeti. Jsme právě tak nespokojeni s ústřednami, jako jiné strany této sněmovny.

Této své nedůvěře k hospodářství, jež máme nyní, dali jsme výraz již dříve a vypracovali jsme návrh, v němž uvádíme, jak si představujeme v příštím roce zásobování a chtěli jsme toto nynější hospodářství spoluodstraniti. Řekli jsme si, že pro přechodní dobu nutno najíti jinou formu. Může býti, že ne všechno, co je obsaženo v našem návrhu, je pro vás přijatelno, avšak je jisto, že tento návrh by byl poskytl dobrou styčnou základnu pro vyživovací plán na letošní rok. K parlamentárnímu projednávání tohoto tak důležitého návrhu nepřišlo, poněvadž se to nelíbilo některým pánům vyživovacího výboru, a pod záminkou, že zprávy smějí býti podávány jen česky, znemožněno bylo podání zprávy ve výboru o tak důležitém návrhu. Avšak neběželo o řeč, neboť ve všech druhých výborech sněmovny jsme to již prosadili, že je dosti na přečtení českého textu konečné věty. Pánům šlo hlavně o věc. Chtěli zabrániti, aby se konaly porady o vyživovacím plánu a aby byla učiněna opatření pro příští rok. Vláda byla v únoru vyzvána vyživovacím výborem, když v něm nebylo možno dosíci dohody, v resoluci, která byla jednomyslně vyživovacím výborem přijata, aby neprodleně vypracovala vyživovací plán pro příští rok a předložila jej k zákonnému projednání. Vyživovací výbor stanovil v tomto svém jednomyslném prohlášení, že nejen chce, aby se konaly neprodleně porady o vyživovacím plánu, nýbrž že i stojí na stanovisku, že otázky pro obyvatelstvo tak důležité nesmějí se vyřizovati nařízením ani pokyny, nýbrž že musí býti způsobem zákonným v parlamentě projednány a usneseny.

To chtěl vyživovací výbor, vláda však se i tentokrát čerta starala o usnesení výboru zákonodárného shromáždění. Do dnes nemáme takové předlohy před sebou, víme jen, že se v "pětce", ve vedlejším parlamentě, jedná o této tak důležité otázce, že se k poradám o tom dostaneme v parlamentě teprve, až se "pětka" dohodne nejen o plánu vyživovacím, nýbrž i o všech jiných otázkách. Uznáváme již činnost svých českých soudruhů v "pětce", ač s druhé strany musíme zase říci, že je otázka, je-li taková činnost, třeba oduševněna nejlepší vůlí, aby se vykonalo něco dobrého pro dělnictvo, v zájmu pracujícího lidu, zvláště dělá-li se s parlamentarismem takový humbuk, jak je tomu nyní v tomto státě.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že nyní jednáme o změně uvozovacího zákona k obchodnímu zákonu. Musel bych pana řečníka volat k věci.

Posl. Hackenberg (pokračuje): Upozorňuji jen na to, že pro většinu pracujícího lidu je mnohem důležitější, mluví-li se o této záležitosti, než o předlohách snad podřadnějšího významu v poměru k mnohem důležitější otázce výživy. Budu však hleděti, abych potud vyhověl napomenutí pana předsedy, že se vyjádřím krátce a skončím. A nyní dějí se porady místo v zákonodárném sboru v tak zv. "pětce", a až "pětka" bude hotova, bude zákonodárné shromáždění postaveno před hotové věci. A na čem se vedlejší parlament usnesl, tím se nemá v zákonodárném shromáždění hýbati. Takový stav je nejen nedůstojný, nýbrž je i nesnesitelný pro každého, kdo to myslí s prací v zákonodárné korporaci vazně. A nyní, pánové, upozornil bych jen na to, že si tento stav nejen nemůžeme dáti líbiti pro nedůstojnost postupu, nýbrž i proto, že chceme spolu mluviti do toho, jak bude upraveno vyživování. Nyní domnívají se pánové měšťanských stran "pětky", že zachrání parlament a vyjdou z krise, pohrozí-li, že, nebude-li skončena krise, v níž se nyní sněmovna nalézá, bude nutno přikročiti k rozpuštění parlamentu. Řeknu pánům na to jen jedno: Jsme toho názoru, že krise, v níž se nyní nacházíme, není jen krisí parlamentní nebo ministerskou a krisí přechodnou, nýbrž že jde o pravidelnou krisi státu a že právě pak bude v tomto státě jinak, až se smíříte se skutečnostmi a z tak zvaného státu národního učiníte stát národnostní, jímž on jest, tím, že se uzná právo jiných národností. Pak bude možno seskupiti strany, jak je to přirozeno. Pak budou musiti nésti zodpovědnost ti, kdož mají většinu v zákonodárném sboru, nikoli podle národností, to je protismyslné, nýbrž ve svém složení podle tříd. Nemůžeme se dočkati toho, že dělení podle tříd, jak se to již dnes někdy v jednotlivých výborech ukazuje, stane se trvalým zařízením plena tohoto parlamentu. Aby byl přivoděn tento stav, na tom měli by zájem všichni ti, kdož jsou interesováni na odstranění krise státu. Jsme tedy toho názoru, že tato krise nemůže býti odstraněna ujednáním "pětky" a usneseními jejími, nýbrž jen základními změnami poměrů tohoto státu, a nikoli nějakým "obchodem s dobytkem". Rušivým členům "pětky" vyhrožuje se rozpuštěním sněmovny. Pánům mohu již říci, že hrozba ta na nás a jistě i na druhé zástupce dělnictva neplatí. Lepší pole, než jak jste nám je nyní připravili boji ve vedlejším parlamentě, v "pětce", nemůžete nám pro příští volby připraviti. Velmi dobré jsou nyní boje o výživu, velmi dobrý pro nás i boj proti zamýšlenému zvýšení činží, velmi dobrý pro nás i boj v otázkách berní reformy, zvláště boj proti nepřímým daním! Není tedy vyhrůžkou proti nám, mluvíte-li o rozpuštění, my sami jsme toho názoru: Pryč s parlamentem! (Hlučný souhlas něm. soc.- dem. poslanců. Výkřiky na levici. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Jsme pro rozpuštění parlamentu, ať mluví lid, ať svým hlasem ukáže, s kým je srozuměn! Pryč s parlamentem, který trpí, aby se vedle něho usadil vedlejší parlament - "pětka", která se snaží strhnouti na sebe úkoly parlamentu. Avšak nejen pryč s parlamentem, pryč také s vládou, která se odvažuje přivoditi proti usnesení zákonodárného sboru svými pokyny zbídačení mas lidu. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Hruban (zvoní): Poněvadž není nikdo ke slovu přihlášen, jest rozprava skončena.

Přeje si pan zpravodaj slova k doslovu?

Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění! Lituji, že pan kol. Hackenberg ani slovíčkem se nezmínil o navrženém zákoně, o němž právě jednáno. Jestliže pan kolega Hackenberg řekl, že jsou dnes vážnější věci v parlamentě, nežli osnova, o níž jednáme, lituji toho a myslím, že snad najdou se lidé kteří budou se mnou souhlasiti v tom, že přece jenom prospěje více občanstvu, bude-li dnes přijat tento zákon, než celá politická řeč pana kolegy Hackenberga.

Lituji dále, že pan kolega Hackenberg, když s emfasí vytýkal neústavnost a nekonstitučnost v jednání "pětky", sám se dopustil neústavnosti tím, že zneužil přihlášky k věcné debatě k tomu, aby proslovil politickou řeč. Já ho nechci následovati v této jeho nekonstitučnosti a končím svůj projev. (Různé výkřiky.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím paní a pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati. Poněvadž má zákon toliko 4 články, úvodní formuli a nadpis a poněvadž materie jest jednotná a návrh výboru úplně se shoduje s usnesením senátu, dám o celé osnově hlasovati najednou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí, tak jak byla navržena panem zpravodajem, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Usneseni senátu jest poslaneckou sněmovnou schváleno v prvém čtení.

Druhé čtení bude v příští schůzi.

Přikročíme k dalšímu odstavci našeho denního pořadu a budeme jednati o