Povšechně nemohu než doporučiti
slavnému Národnímu shromáždění osnovu zákona tak, jak vyšla z
výboru s oněmi malými změnami, jež jsme k vůli jasnosti připojili.
A doporučuji to nejen v zájmu dobré věci, poněvadž jsem jist,
že tím budou konečně uspořádány ty trudné poměry, o nichž jsem
se zmínil, v továrnách, že tam nastane větší klid, větší pořádek
a že tímto zákonem budou, nechci říci odměněni, ale že budou podpořeni
dělníci skutečně delší dobu nemocní, kteří toho nejvíce potřebují
a že ti lenoši, kteří toho využívali, jak doufám, v krátké době
zmizí. Avšak já jej odporučuji i proto, aby se ukázalo, že čestné
slovo v tomto shromáždění ještě něco platí a že tu nejsme proto,
abychom si dělali jeden z druhého blázna, abychom se napalovali,
nýbrž dodrželi to, co sjednáme a co jako čestní muži máme povinnost
dodržeti. (Výborně!)
Místopředseda Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku panu posl. Kučerovi.
Posl. Kučera: Ctěná sněmovno! Zákon, který jest předložen na náš stůl a o kterém máme se nyní hlasováním vysloviti, po našem názoru béře dělnictvu nepostrádatelnou výhodu, již dosud § 1154 b občanského zákona mu poskytoval.
S tohoto místa byly proneseny řeči, které byly namířeny proti dělnictvu, toho obsahu, jako kdyby nějakým způsobem zaměstnavatelé měli dělnictvu nějaký další ústupek činiti. Zejména v tom směru vyslovil se právě pan předešlý řečník, že zde budou hlasovati pro tento návrh, poněvadž se jim jednalo o klid a pořádek v továrnách, tedy že učinili jisté ústupky, ale já musím konstatovat, že nejde tu o žádné ústupky, nýbrž že tímto zákonem se béře dělnictvu to, co bylo až dosud pro něj v nemoci a v jiných případech naprosto nepostradatelné.
§ 1 uvedeného zákona uvádí, že dosavadní nárok na mzdu ponechává se dělnictvu i tenkrát, když z důležité příčiny, týkající se jeho osoby, nemůže vykonávati práci nebo službu, pokud si toho nepřivodil úmyslně a z hrubé nedbalosti.
Když probéřeme smysl tohoto ustanovení, pak se musíme otázati, kdy nadcházejí a kdy vůbec nadejdou ty důležité příčiny, při nichž by nebylo osobního úmyslného zavinění dělníkova nebo z hrubé nedbalosti či podobného cosi. Myslím, že to jsou případy, které jsou naprosto neexistentní a že takovéto případy v praxi, ve skutečném životě nepřicházejí a že vždycky najde se určitá záminka, aby dělnictvu nemusela býti po ten čas příslušná mzda přiřknuta.
Tedy zbývá ustanovení odstavce 3 v § 1, kde se jenom a výhradně pro případ onemocnění a pro případ úrazu ponechává dělnictvu určitá část mzdy vedle nemocenskou pokladnou vyplácené nemocenské podpory. A tu právě v takových okolnostech, kdy dělník bezpodmínečně potřebuje jistého zvýšeného příjmu v nemoci a v úrazu, má se příjem zmenšiti tím způsobem, že dostává od pokladny pouze těch 65%, 66% nemocenské podpory a vedle toho v prvním a druhém týdnu nebude již míti pražádného nároku na doplatek do mzdy od zaměstnavatele, teprve pak ve 3., 4. a dalších týdnech stoupá to celkem od 10. až do 30%.
Já myslím, že naprosto jest nespravedlivé
toto ustanovení, jak se s ním shledáváme v tomto odst. 3. Bylo
zde uváděno, že ustanovení tohoto zákona směřuje proti simulaci,
totiž proti takovým případům, kde nemoc je pouze předstírána a
že tím jaksi má býti chráněn příslušný nemocenský podpůrný ústav.
Já beze všeho připouštím, že tu případy simulací nastati mohou.
Ale k vůli tomu, že zde takové případy mohou nastati, nemůžeme
ze zásady přijmouti ustanovení, že dělník jest zbavován nemocenské
podpory a příplatků od zaměstnavatele i v takových případech,
kde skutečně nemoc jest prokázána a dokonce ne v takových případech,
kde ho přímo postihuje úraz. Tu nemůže - zejména při úrazu - jíti
o žádnou simulaci, či o cokoliv podobného a přece dělník přichází
o tu zákonnou výhodu, která mu byla starým ustanovením § 1154
b poskytována. Tedy to jest rozhodně nevýhoda v tomto novém znění
zákonném, a já myslím, že neposloužíme nikterak dělnictvu, když
v takových kritických okamžicích ponecháváme ho při těch snížených
prostředcích, v takové době, když ono bezpodmínečně potřebuje
jisté lepší výživy, když potřebuje také k tomu prostředků, aby
se mohlo skutečně uzdravit a aby se mohlo uzdravit také co nejdříve.
Tedy tyto okolnosti nasvědčují plně tomu, že na jedné straně béře
se dělnictvu určitá dnes ještě trvající výhoda a naproti tomu
neposkytuje se náležitá kompensace za to. To, co je v tom odstavci
3., považujeme veskrze za nedostatečné a nemůžeme ovšem hlasovati
v první řadě pro to, aby bylo suspendováno, zrušeno novým zněním
zákona staré ustanovení § 1154 b obč. zák. Nemůžeme také hlasovati
pro příslušné pozměny, které jsou obsazeny v připojeném odstavci
3. Toho od nás nemůže nikdo žádati, když se tu jedná o životní
zájem dělnictva a ovšem, jde-li o resoluční návrh, kterým se má
do jisté míry zabezpečiti a dělnictvo ochrániti, tu vyslovujeme
se pro ten případ pro takovéto zabezpečení, jinak však stavíme
se po přibližném projití celého tohoto navrhovaného zákona proti
jeho znění. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku p. posl. Laubemu.
Posl. Laube: Slavná sněmovno! Projednáváme navrhovanou osnovu vládní, která byla sjednána v četných poradách a schůzích interesentů, tedy organisací podnikatelů a dělníků, odborových organisací a jest s podivem, že toto ujednání zájemníků nalezlo v posledním okamžiku tolik odpůrců a tolik různých návrhů, kterýmžto způsobem má býti celá otázka vyřízena. Debata sama vynáší ovšem na povrch velmi zajímavé momenty tím okamžikem, když pozorujeme, kterak různé stavy a vrstvy nebo různí zástupcové dívají se na otázku čistě vzájemného poměru mezi zaměstnavatelem a zaměstnaným.
§ 1154 jest dědictví válečných poměrů, se kterým přišla stará rakouská vláda prostřednictvím cís. nařízení, jakožto prostředkem, který měl zmírniti těžký hospodářský problém onoho dělníka, onoho zaměstnance, který bez své viny přestal pracovati, nebo nemohl se dostaviti do zaměstnání nebo konečně onemocněl. A tu, velectění pánové, zákon resp. nařízení bylo v činnosti od 1. ledna 1907 a nebylo proti němu vzneseno zrovna tak velkých námitek. Myslím, že prospíval velmi dobře nejen podnikatelům, ale také dělnictvu. Až v poslední době, když se projednávala otázka úpravy nemocenského pojištění, docházíme ke sporům, k názoru, že by tento zákon měl býti opraven. A tu pánové s četných stran pronášeli zde výtky, jako by zákon sám byl nadržováním lenochům a lidem, kteří se vyhýbají práci; jako by to bylo opatření, které znamená, že podporuje simulaci v nemoci a vyhýbání se zaměstnání. Pánové, stačí, když si všimneme té skutečnosti, jak vlastně zákon působil. Podle zákona dělník, který byl po 14 dní zaměstnán, když onemocněl, měl nárok na plnou týdenní mzdu od svého zaměstnavatele s tou podmínkou ovšem, když byl skutečně k práci neschopen a když nemoc svou prokázal potvrzením od příslušné nemocenské pokladny. Zaměstnavatel měl právo strhnouti si obnos úměrný, kterým přispíval k nemocenskému pojištění dotyčného dělníka. V praksi vypadala situace tak, že onemocněl-li dělník, který požíval týdenní mzdy 60 K, v pondělí, obdržel za 4 dny nemocenskou podporu @a 6 K, to jest 24 K, a poněvadž si zaměstnavatel mohl ze mzdy, kterou byl dělníku povinen, sraziti 1/3, kterou přispíval na nemocenské pojištění, znamená to prakticky, že zaměstnavatel vyplácel dělníku místo 60 K 52 K a tedy, že dělník místo 60 K vždy obdržel 76 K. Tato skutečnost zavdávala jistě nesprávně příčinu k mínění, že snad tu a tam jednotlivci jako ve všech stavech a ve všech třídách tohoto opatření zákonného zneužívali a že se tedy jevila snaha, aby tento poměr byl změněn. Změna byla nutna tím, že teď zákon o nemocenském pojištění z roku 1919 zněl, že se nemocenská podpora vyplácí od 3. dne; od 1. ledna byl změněn v ten smysl, že se nemocenská podpora vyplácí od prvního dne nemoci. A tu, pánové, předmětný návrh předpokládá, že má dostávat dělník třetí a čtvrtý týden v onemocnění 10% své týdenní mzdy, v 5. a 6. týdnu 20%, v 7. a 8. týdnu 30% mzdy. Prakticky ta věc vypadá tím způsobem, že pozívá-li dělník týdně 60 K mzdy, dostává podle nemocenské podpory 2 2/3 průměrného denního výdělku, to jest 28 K. V prvém a třetím týdnu plus 6 K, to jest 34 K. Pánové, sotva polovina skutečné mzdy toho, co vydělává. V 5. a 6. týdnu dostává 20%, to jest plus 12 k nemocenské podpoře 28 K, dostává tedy 40 K a teprve v 7. a 8. týdnu, kdy ovšem chápete, že dělník jest hospodářsky vyčerpán nemocí, dostává teprve plus 30% to znamená, že ani v 8. týdnu jeho mzda nedostoupí skutečného výdělku a nedostoupí té hranice, která mu stačila snad někdy velmi nedostatečně ke krytí jeho živobytí. Je tedy nesporno, že zákon jak byl smluven, béře ohled na to, aby tyto případy nemohly býti využitkovány, a béře ohled na to, aby dělníkova mzda v žádném případě nedostoupila větší výše, než-li v době, kdy pracuje a kdy skutečně je aktivně zaměstnán. Je jiná věc sporná, to jest ustanovení § 82, lit. h živnost. ř., který předpokládá, že dělník onemocní bud odpudivou nemocí anebo nemocí, kterou si způsobil zúmyslně, konečně dělník, který stůně déle než 4 neděle, může býti podnikatelem ze zaměstnání propuštěn. Prakticky ta věc vypadá tím způsobem, že pravidelně takovéhoto poměru, kde by zaměstnavatel využitkoval delší doby onemocnělého svého dělníka, je velmi pořídku. A jestliže se tedy odborné organisace domáhají toho, aby tento závazek podnikatel platil i po tu dobu, kdy je dělník propuštěn ze zaměstnání, myslím, že k vůli těmto výjimečným případům nelze přehlížeti ohromný význam předlohy, jejíž sociální význam nelze přehlížeti, nelze zamítnouti ohromný význam předlohy a její sociální význam, pokud slouží skutečně potřebám širokých mass dělnických, které normálně pracují a které jistě svou pracovní výkonností přispěly velmi značným způsobem k hospodářské prosperitě podnikatelově.
Ne jinak má se to, pokud se tyče ujednání o kolektivních smlouvách, naopak bych řekl, jestliže odborové organisace dělnické trvají na tom, aby platilo, co bylo sjednáno v kolektivních smlouvách, že výhoda jest do té míry na straně těch, kteří si přejí tuto změnu, prostě z toho důvodu, poněvadž kolektivní smlouvy textově zjednávají ony případy, kdy se má dělníku dostati určitých výhod, plynoucích z tohoto zákona. Takovéto ujednání kolektivních smluv naopak znemožňuje, aby případy byly zvláště využitkovány, poněvadž textově zjednávají případy, pro které je dělník může požadovati na zaměstnavateli, aby mu hradil část mzdy.
Pánové, předloha se stala předmětem sporu a nedohody parlamentních stran. Lze toho litovati, protože takovéto nedohody znamenají velice značné rozladění a z toho plyne, že i této předlohy, která jinak nemá naprosto nic dělat s tím, co se odehrálo dnes ve výboru sociálně-politickém, použil kolega Johanis k tomu, aby z tribuny parlamentní pronesl agitační řeč. Snad se domnívá, že dojde brzy k volbám. Snaží se dokazovat, jako by českoslovenští socialisté nepřáli starobnímu a invalidnímu pojišťování, jako by českoslovenští socialisté starobní a invalidní pojišťování mařili. Chci z tohoto místa tento neloyální způsob co nejrozhodněji odmítnouti: já prostě konstatuji a musím konstatovati, že staré Národní shromáždění několikrát o otázce starobního a invalidního pojišťování jednalo, několikrát panu ministru sociální péče té doby připomínalo jeho povinnost, aby se v otázce starobního a invalidního pojištění v ministerstvu sociální péče intensivněji pracovalo. A pan ministr sociální péče Winter ubezpečoval, že se na poli sociálního pojištění v ministerstvu sociální péče pilně pracuje. Konkrétně prohlašoval, že však nelze dělati zákon o sociálním pojišťování do té doby, dokud nebudeme míti statistická data o počtu obyvatel, jejich zaměstnání a věku a dokud nebudeme míti ustálenou valutu. Vycházejíc z toho předpokladu Národní shromáždění mělo důvěru, že pan ministr sociální péče za 2 roky bude schopen, aby předpoklady pro sociální pojištění vypracoval a parlamentu v čas předložil. To se však nestalo. Pan ministr sociální péče za ty 2 roky předlo u o sociálním pojištění nepředložil a teprve když odešel, nechci tvrditi, že použil prací, které byly úředníky připraveny.
Ale prosím, konstatuji, že nám hodil námět, který není sociálním pojištěním a který znamená, kdybychom s tím sociálním pojištěním, dle smyslu pana dr. Wintra šli k massám dělnickým, že nám řeknou, že s nimi hrajeme komedii, poněvadž pan ministr sociální péče se dotýká specielně organisace úrazového a nemocenského pojištění a jezdí na starém koníčku úplné centralisace nemocenského pojištění u nás. Když jsme tento návrh dostali do sociálně-politického výboru, byl zvolen subkomitét, který se měl předlohou zabývat. A když se fakticky k projednání této předlohy dostal, přišel pan ministr sociální péče, který poukázav na důvody, které nechci uvádět, které uváděl konkrétně, na konec učinil toto prohlášení: "Proto považuje ministerstvo sociální péče za účelno, aby se s jednáním o přítomné osnově počkalo až do doby, kdy bude předložen vládě návrh zákona o sociálním pojištění." (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
My jsme tedy byli ochotni vyjíti vstříc přes vady a nedostatky předlohy p. kolegovi Johanisovi a dr. Wintrovi v jednání o tomto návrhu, vzhledem k tomu, že není dosud statistických dat, a přes to, že návrh zákona, který předkládá pan bývalý ministr Winter nebo kol. Johanis, po stránce materielně právních předpisů přináší podrobnější úpravu jen v příčině tohoto pojištění nemocenského a úrazového, kdežto o starobním a povšechném invalidním jistě má jen § 130 rámcové ustanovení.
V § 120 a následujícím se vyhražuje
zde zvláštní zákon, aby stanovil nároky a dávky. Neviděli jsme
žádného nebezpečí, aby o této věci byli povoláni k jednání odborníci,
a aby tito odborníci zákon tak ohromné a dalekosáhlé důležitosti
zpracovali tím spíše, kdyžtě p. posl. Winter v sociálně
politickém subkomitétu prohlásil, že jednání o jeho osnově bude
trvat 3/4 roku a kdyžtě pan ministr sociální péče prohlásil, že
s jednáním a s vypracováním i projednáním celé osnovy sociálního
pojištění bude hotov do konce t. r. Považoval jsem tudíž za nutno
dáti panu ministru sociální péče možnost, aby byl pojat v základ
organisační návrh, který předložil pan kol. Johanis, že
tedy můžeme s bezpečností a klidem posečkat, s tím, aby skutečné
pojišťování nebylo pouhou fikcí, ne pouhým bezcenným rámem, že
můžeme posečkat až bude skutečně hotov a náležitě ho uspíšiti
tím spíše, poněvadž vládní znění se opírá o to, zdali má býti
s pojištěním dělníků provedeno také současně pojištění samostatně
výdělečně činných podnikatelů a zdali se to má státi v tomže rámcovém
zákoně, anebo zdali se to má státi mimo něj. Protože tyto věci
jsou velmi sporné, byli jsme toho mínění, že komise odborníků
společně se zástupci parlamentárních stran je jistě forem, který
nám zabezpečuje, aby uskutečněné invalidní a starobní pojišťování
bylo provedeno dokonale najednou bez nutných změn a bylo také
provedeno spravedlivě, nejen pro třídy dělnické, ale i pro třídy
drobných podnikatelů, jejichž sociální postavení začasto není
o nic horší, než postavení dělníka. Tedy prosím, my musíme počítati
s mocenskými poměry, které jsou, a jestliže pan kol. Johanis
považoval za nutné, aby této věci použil k demagogickému vystoupení,
prosím, my tento způsob odmítáme. Jestli potřebuje kol. Johanis
agitační prostředek k volbám, mluviti k masám z oken parlamentu,
my mu to dopřejeme, ale ručíme za to, že tímto prostředkem nezíská
o nic více popularity, nežli pravice sociálnědemokratická v masách
pracujícího lidu československého má, neboť všichni, kdo se zajímají
o ty věci, vědí, jaká jest jednotná vůle celého sněmu starobní
a invalidní pojištění provésti. My odmítáme snahu, aby si myslela
určitá strana nebo jednotlivec, že bude komandovati celý národ
a také celý parlament. Tak daleko, pánové, nejsme a tak daleko
nás také nedonutíte. (Výborně! Potlesk. - Poslanec Johanis:
To jest socialista!) Lepší než ty. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku posl. Petrovickému.
Posl. Petrovický: Slavná sněmovno! Předem musím odmítnouti prohlášení kol. Kučery, který prohlásil zde, že jeho předešlý řečník kol. inž. Novák mluvil při příležitosti projednávání dnešního § 1154 obč. zákoníka proti dělnictvu. Slavná sněmovna musí loyálně prohlásiti, že právě kol. inž. Novák mluvil zde s celým respektem o dělnictvu, které respektu zasluhuje tam, kde skutečně jedná podle zákona a podle kýženého pořádku. Naopak kol. inž. Novák zde prohlásil, že právě největší zaměstnavatelé, tedy průmyslníci, souhlasí právě s tímto paragrafem občanského zákoníka, který byl projednáván v sociálně-politickém výboru a že jistě své povinnosti tímto zákonem na ně kladené dostojí. (Hlas: Jak by nesouhlasili, když ty staré výhody všecky bere!) Žádné výhody, pane kolego, jak dovolím si doložiti, a ty nevýhody, co snad někteří páni předešlí řečnici se strany dělnické zde prohlásili, ty jsou jen zdánlivé, poněvadž, když posuzujeme právě ty příčiny, které vedly roku 1916 tehdejší vládu vídeňskou, aby ulehčila nemocenským pokladnám, které tehdy byly využívány k upisování válečných půjček, a aby tehdy, poněvadž nemocenské pojištění bylo nedostatečné i po této stránce, aspoň v prvém týdnu po 14 dnech zaměstnání vyšlo vstříc zaměstnancům, vidíme, že ty příčiny zde nebyly.
Když se u nás v našem státě jednalo právě v sociálně-politickém výboru, kde při novelisaci nemocenského pojištění z toho důvodu právě, že dosavadní příspěvky nemocenské a zároveň placení podpor jsou nedostatečné, tehdy bylo prohlášeno jako junktim a já prohlašuji jako junktim, že současně bude jednáno o novelisaci tohoto § 1154 b zák. občanského a že do nového roku, resp. do 1. ledna bude současně přistoupeno k projednávání tohoto zákona. (Posl. Bechyně: Vzdyť to junktim bylo vyděračství s vaší strany!) S naší strany, pane kolego, je všecko vyděračství, ale co je s vaší strany, jest snad benevolencí?
Právě ten dodatek kol. Johanise považuji zde za vyděračství a to proto, poněvadž bylo zde zrušeno právě to ujednání v sociálně-politickém výboru, a já podtrhuji zde výrok pana kolegy Laube, že demagogickým způsobem bylo jednáno se strany onoho pana kolegy, a ne s naší strany vyděračsky. Máme na to svědka zde ze sociálně-politického výboru, že právě to byl bývalý ministr sociální péče dr. Winter, který prohlásil, že by se měl právě ten paragraf 1154 občanského zákoníka b) projednávati, poněvadž souvisí právě s projednávanou tehdy novelisací zákona o nemocenském pojištění. Tedy žádné vyděračství, pane kolego! Já se divím, že vy vždycky tak umírněný posuzovatel takových slov jste užil vůči nám.
Slavná sněmovno! Při projednávání novelisace nemocenského pojištění bylo žádáno od zástupců občanských stran, co tehdejším nařízením vlády rakouské z r. 1916 bylo na konec v tomto paragrafu naznačeno, že jakmile bude ukončena válka, že ihned tento zákon jako zákon výpomocný z nouze bude zrušen. Tehdy bylo odpověděno, že nejsou ještě válečné události u konce, ačkoliv náš stát jistě nestál ve znamení války, ale bylo prohlášeno, že tento paragraf bude změněn. Kol. Johanis ve svých vývodech prohlásil, že § 1154 b) obč. zák., jak byl projednán v sociálně-politickém výboru, jest zhoršením bývalého zákona za vlády rakouské vydaného. Dovoluji si tvrditi pravý opak a to proto, že při projednávání tohoto zákona jistě bylo známo všem, že bylo upraveno u nás nemocenské pojištění, aby odpovídalo době a potřebám pracujícího lidu. Tehdy bylo na místě, že po 14denním zaměstnání prvního týdne měl nárok zaměstnanec, když onemocněl, na plnou týdenní mzdu a to proto, že tehdejší podpora v nemocenském pojištění byla nepatrná a neodpovídala opravdu drahotě a potřebě zaměstnanců. Ale jakmile, slavná sněmovno, bylo nemocenské pojištění u nás upraveno tak, že vlastně přibližovalo se k potřebám nynější doby, tu jistě nebylo potřeba, aby tento týden při onemocnění měl dostati zaměstnanec plnou mzdu, když právě nemocenské pojištění o zaměstnance známým vám způsobem se postaralo, a očekávali jsme, že nebude zatížen zase zaměstnavatel, zejména když jsme viděli, že u nás pro živnostnictvo, pro to drobné živnostnictvo a drobné zaměstnavatele po stránce sociálně-hospodářské do dnes nebylo vykonáno skoro toho nejmenšího, a když zejména tou známou moučnou dávkou a tou korunou, kterou musí platiti zaměstnavatel za svého zaměstnance, právě v mnohých případech znemožnilo se těmto drobným živnostníkům zaměstnávati ne snad jenom i ten nepatrný počet dělnictva, nýbrž i v mnohých případech učně.
A tu, slavná sněmovno, musím ukázati právě na to, že jest potřebí, jestliže na jedné straně žádá se na zaměstnavatelích a ukládá se jim plnění povinností, aby za tyto povinnosti také dosáhli u nás konečně těch práv, kterých požadují, aby zejména při starobním a invalidním pojištění bylo současně pamatováno na naše živnostnictvo, obchodnictvo a malozemědělstvo. Kol. Johanis mluvil o této otázce podle svého vlastního názoru a kolega Laube zase poukázal, proč tak kol. Johanis mluví, já však musím zde oběma pánům prohlásiti, že není ten postup spravedlivý, že není objektivní v této otázce, jestliže právě pojištění starobní a invalidní pro maloživnostnictvo a malozemědělstvo chce se řešiti takovým způsobem, jakým snaží se jej řešiti obě dělnické strany. My svého času, jak zde kolega Laube prohlásil, žádali jsme rovněž bývalého pana ministra sociální péče dr. Wintra, aby současně s dělnickým starobním a invalidním pojištěním bylo také řešeno starobní a invalidní pojištění maloobchodnictva a malého zemědělstva. A byl to kol. Slavíček, který svého času rovněž v návrhu vyzval ministerstvo sociální péče, aby vypracovalo osnovu tohoto zákona pro maloživnostnictvo a malozemědělstvo. Ale kol. Laube zde prohlásil, že od té doby právě toto ministerstvo sociální péče, které bylo spravováno panem dr. Wintrem, v této otázce pro maloživnostnictvo a malozemědělstvo nehnulo ani prstem. Příčiny nám jsou známy, poněvadž víme, že bývalý pan ministr sociální péče dr. Winter nezměnil svého stanoviska vůči starobnímu pojištění živnostnictva, jaké zaujímal tehdy v parlamentě vídeňském. A jestliže kol. Dubický v subkomitétu žádal, aby by zpracována ministerstvem sociální pece pouze jediná osnova a žádal, aby v této osnově několik paragrafů bylo současně věnováno starobnímu a invalidnímu pojištění pro maloživnostnictvo a malozemědělstvo, činil tak proto, poněvadž on, tak jako i my zástupci těchto vrstev máme obavu, jestliže to nebude řešeno jedním zákonem, že nedojde k řešení v dozírné době pro tyto vrstvy, které máme tu čest v tomto parlamentu zastupovati. (Zcela správně!)
Kol. Laube když zde propočítával a jaksi projednával a zrekapituloval zprávu sociálně-politického výboru o vládním návrhu tohoto zákona, počítal jaksi a vzal za základ dělníka, který má 60 Kč týdně mzdy. Já myslím, že ani sám nevěřil tomu, že by dnes byl dělník, který by propůjčil své síly v tom či onom zaměstnání za 60 Kč týdenního platu. (Hlas: On chtěl říci 160 Kč!!) I 160 Kč považoval bych za málo. A tu právě jest litovati, slavná sněmovno, že při projednávání tohoto zákona v poslední době - myslím zase jen z důvodů stranických - došlo k rozporu, a že my tak dlouhou dobu zabýváme se právě tímto zákonem, který konečně, jak známo, byl projednáván dosti hladce v sociálně-politickém výboru. (Posl. Bechyně: Poněvadž jest to 13. odstavec, je to nešťastné číslo.) Jest to pravda. Také sedmička je nešťastné číslo, pane kolego. A tu jest nutno přihlížeti k těm pozměňovacím návrhům, které byly učiněny tenkráte, když ostatní strany, které tyto pozměňovací návrhy učinily, dozvěděly se o návrhu kol. Johanise a soudruhů. Proto tedy jsou podány tyto návrhy.
A jestliže kol. Mlčoch
zde se postavil na stanovisko, aby zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají
do 10 dělníků, byli vyjmuti z tohoto paragrafu obč. zákona, učinil
tak pod tíhou trpkostí a zkušeností, kterých jsme se zde, zejména
my zástupci živnostenského stavu jak v revolučním, tak i v tomto
zákonnou cestou zvoleném parlamentu dožili. Jest pravdou, že ani
vláda nedodržela tehdejších slibů, aby resoluci, která byla přijata
parlamentem, do 15. ledna předložila. Slavná sněmovno, račiž vzíti
na vědomí, že od této chvíle my zástupci živnostenského stavu
budeme se domáhati vší silou a všemi prostředky, aby za ty povinnosti,
které právě tato slavná sněmovna na poplatnictvo, živnostnictvo
a obchodnictvo uvalila a uvaluje, aby skutečně také živnostnictvo
mělo toho ustanoveni patřil také § 1154 b. My svá práva, která
budeme do krajnosti hlasovali v sociálně-politickém výboru hájit.
(Výborně! Potlesk.) pro určitá ustanovení nemocenského
po
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo p. posl. dr. Matouškovi.
Posl. dr. Matoušek: Vážené národní shromáždění! Přes všechnu agitaci a demagogii, která se provozovala a provozuje v otázkách sociálně-hospodářských, myslím, že docházíme všichni pomalu ku přesvědčení, že třeba všechno podnikání a výrobnost prováděti pokud možná ekonomicky, nemusíme a nesmíme se lekati vysokých mezd, ale toho, že se nevyrábí tolik jako před válkou a že výroba není taková, že zkrátka za tytéž peníze a snad větší nevyrábí se tolik jako dřív. Proto všechno zákonodárství a celé snažení naše musíme vésti k tomu, bychom podporovali výrobu, a ne ji brzdili.
Proto při řešení všech otázek hospodářských a sociálních právě v této době, kdy přicházíme a začínáme přicházeti do normálních hospodářských poměrů, musíme odstraňovati všechny výminečné předpisy, které vyrostly za války. A takovýmto předpisem právě byl § 1154 b. A není pravda, jak zpráva a důvodová zpráva ministerstva sociální péče praví, že by snad ten § 1154 vlastně vybudoval pro dělnictvo určitá nabytá práva, naopak paragraf tento vzešel v nenormálních válečných poměrech a musí také, když likvidujeme válečné poměry, býti likvidován. Tak se musíme na něho dívati, když měníme ustanovení tohoto paragrafu.
To by bylo ovšem jenom stanovisko právní, ale věc tato má jisté pozadí politické. Při měnění zákonů a při tvoření paragrafů nerozhodují jenom rozumové úvahy, nýbrž i mocenské poměry stran. Když jsme upravovali nemocenské pojišťování, není pochyby, že určité vrstvy stály o to a měly interes, aby příspěvky byly zvýšeny, na druhé straně doléhala velmi silně a tíživě tato ustanovení na vrstvy druhé. Proto dojednány byly určité kompromisy, aby ne bojem mocenským, nýbrž dojednáním kompromisním dohodly se obě vrstvy a obě strany interesované, a to tak se dohodly, že pro ty vrstvy, které byly tak těžce poškozeny zvyšováním příspěvků, zase budou ona ustanovení z válečné doby, která je tak tížila, odstraněna, pokud možno zmírňována. Do toho ustanovení patřil také § 1154 b. My hlasovali v sociálně-politickém výboru pro určitá ustanovení nemocenského pojišťování právě pod tím ujištěním, že tento paragraf 1154 b bude určitým způsobem reformován. Bylo zde ve sněmovně v těchto lavicích za přítomnosti Ministerských úředníků dokonce koncipováno přesné znění § 1154 b a už vlastně ten návrh vládní, který vyšel, neodpovídal plně tomuto do jednání, ale konečně my jsme se spokojili, přijali jsme tento návrh za podklad jednání v sociálně-politickém výboru. Ale jaké bylo naše překvapení, když už vlastně byla projednána věc v sociálně-politickém výboru, že přicházely strany bezprostředně před hlasováním s pozměňovacími návrhy.
Namítnete, že naše strana sama právě podala pozměňovací návrhy. Ano, podala, ale takové, které byly již důkladně prodebatovány v sociálně-politickém výboru a jen několika málo hlasy jsme podlehli v těchto bojích, kdežto druhé strany teprve teď před samotným hlasováním přicházejí s pozměňujícími návrhy, z nichž některé vlastně úplně anulují to, co mělo býti pro výrobní a živnostenské vrstvy s prospěchem při reformě § 1154 b.
Nesmíte se tudíž diviti, když jsme pokládali za neloyální a nespravedlivé, že teprve teď přicházeli s pozměňovacími návrhy a že věci, které se nyní žádají, nebyly projednávány v sociálně-politickém výboru. Ta věc také zákonodárně není správná. Vždyť my musíme se informovati napřed o všem v těch vrstvách, pro které ty zákony jsou tvořeny, neděláme zákony jen pro papír, nýbrž pro život; my nemůžeme znáti všechny poměry životní a v těch věcech, které hodinu před hlasováním navrhujete, musíme se napřed ptáti interesentů. Ale my jsme neměli tolik času, abychom se ptali, jaký účinek bude míti to neb ono ustanovení, když teprve teď s tím přicházíte. Není to ve prospěch určitých vrstev, nýbrž prostě proto, aby zákon odpovídal poměrům a potřebě obyvatelstva. K tomu je právě ten výbor, aby v tom případě, kdyby zákonodárce sám neměl dosti vědomostí, aby si přibral odborníka, aby konal ankety. A nyní máme měniti zákon, na základě předložených pozměňovacích návrhů na rychlo hozených, kde technicky zákonodárně nemůžeme zjistiti, jaký vliv bude míti toto ustanovení na celek zákona občanského.