Řekl bych nejprve několik slov k pozměňovacím návrhům, které podal náš klub. Náš klub při stylisaci § 1154b vycházel z toho hlediska, že všeobecně, abstraktně řečený zákon jest největším nebezpečím pro výklad zákona. Proto jsme chtěli, aby v § 1 navrhované novely v odstavci 2. ten případ "důležité příčiny, týkající se osoby dělníka", byl konkretisován, aby se řeklo, nač vlastně pomýšlí zákonodárce, když mluví o příčinách, které nevznikly v osobě dělníka. Přinesli jsme mnoho případů, které jsme vzali ze života, které se měly uvésti v odstavci 2., § 1., ale přiznali jsme, že by to již z estetických důvodů nebylo záhodno, aby se do zákona vkládala celá řada těchto případů a spokojili jsme se, když referent by uvedl ve svém referátu tyto příklady. Referent je také uvedl a my se tím spokojujeme.
My jsme dále žádali, aby tyto případy nebyly jen jmenovány, nýbrž - aby dělník byl povinen tyto případy (Hlas: Hlásit!) k tomu ještě přijdu - aby dělník byl povinen osvědčit, že takové případy nastaly. Mluví se o tom, že je to šikanování. To není žádné šikanování. Když chceme demokracii a rovnost, pak musíme ji také chtíti nejen v právech, ale i v povinnostech. Dělníkovou povinností je na př. také platiti daň z příjmu a on nesmí říkati, že ji platiti nemůže. To se týká jeho důstojnosti, aby přispíval ze svých příjmů na stát, jehož je členem. Chceme tedy a žádali jsme, aby bylo vloženo do odstavce 2. "z důležité, věcně prokázané příčiny". Já ovšem v sociálně-politickém výboru řekl, že by mně postačilo, kdyby to bylo v důvodové zprávě řečeno. Poněvadž to řečeno nebylo, spokojil bych se konec konců s tím, kdyby pan referent ve svém doslovu prohlásil, že se to rozumí samo sebou, jako to prohlásil v sociálně-politickém výboru, že takovéto příčiny musí dělník řádně osvědčit.
Druhý návrh pozměňovací týká se toho, že chceme, aby dělník nemoc hlásil zaměstnavateli. V tom smyslu stane se snad dohoda, ale já přece jen označím původní naše stanovisko, proč jsme to chtěli. My si myslíme, že v každém závodě musí býti pořádek. Když zaměstnavatel má stroj, rád by věděl, má-li zítra připraviti stroj k další činnosti, nebo zda ten stroj zítra nebude obsluhován. Když chceme býti státem vývozním, konkurence schopným, musíme šetřiti s materiálem a nesmíme dopouštěti, aby stroj zahálel. Když máme v textilnictví dvou a tři stavový systém, pak systém ten vyžaduje, aby mistr v továrně tkalcovské měl určitý plán, jak pro druhý den bude prováděti výrobu. Když plán nemůže provésti, škodí to nejen továrně, ale i výrobě samé. Stát nevyráběl by tak lacino, aby mohl konkurovat. To je zvláštní fráse, že se mluví, že zaměstnavatel chce jen vytěžiti a vykořisťovati, aby mu co nejvíce zbylo. Když dnes výroba začíná býti věcí veřejnou, nesmíme se dnes dívati na výrobu starými skly starého liberalistického řádu a také v tomto směru právě socialistické strany by měly své názory zmodernisovat a vidět ve výrobě něco jiného než to, že je to v zájmu vykořisťovatelů a že je to ku prospěchu zaměstnavatelů.
Ten dělník je tak vzdělán a ví, kde se má hlásit a jak se má hlásit, zná korespondenční lístek a dovede napsat nemoc. A není to od nás šikanování, když chceme, aby se hlásil, poněvadž to stejně hlásí nemocenské pokladně.
Když jsme to žádali, vycházeli jsme z okolnosti, že jsme viděli, že nejvyšší soud prohlásil, že, když dělník to nehlásí zaměstnavateli, i tenkrát mu náleží mzda. Zaměstnavatel řekl, že kdykoliv se dělník nehlásil, že ztrácel nárok na mzdu. Nejvyšší soud rozhodl, že je to mravní povinností, ale ne právní a že není potřeba, aby dělník onemocnění hlásil; z těchto důvodů žádáme, aby v tom zákoně bylo ustanoveno, že dělník onemocnění hlásit musí. Ovšem my se přizpůsobíme k tomu, a zjednáte-li kompromis, nám nezáleží na tom, aby to dělník hlásil, aby tu byly nějaké vrchnostenské poměry mezi zaměstnavatelem a dělníkem. Stačí, když se nemoc hlásí. Ať ji hlásí nemocenská pokladna nebo dělník sám; ovšem žádáme, když nemá dělník nároku na nemocenskou podporu, aby neměl také nároku na mzdu.
Tedy to by byl pozměňovací návrh náš.
Co se týče pozměňovacích návrhů ostatních - tedy v stručnosti: Ti páni, kteří se divili tomu, že se podal dnes návrh, aby § 1154b nevztahoval se na živnostníka, který zaměstnává méně než 10 zaměstnanců, nesmí se diviti, že takovýto návrh jest dnes podán. (Výkřiky: Jak k tomu přijdou ti dělníci!) A jak k tomu přijdou živnostníci? To je to, že právě ta vaše sociální spravedlnost béře stále ohled na dělníky a ne na živnostníky. A nechcete uznat, že ten živnostník je v tom někdy hůře nežli ten dělník! To vy nevíte! V tom si myslím, že byste měli chrániti určitou důstojnost dělníkovu a v té věci hájiti jeho postavení, ale dát mu také určitou povinnost a ne mluviti pořád o jeho právech.
Když vy dnes živnostníku určíte, že musí za dělníka jako zaměstnavatel platiti moučnou dávku a když vy dnes kde jaké břemeno živnostníku kladete, pak nesmíte se diviti, že raděj dnes propouští dělníky, než aby tuto moučnou dávku platil, poněvadž mu to poměry nedovolují, a následkem toho ochuzuje výrobu - a zase pravím - ne v neprospěch svůj, ale v neprospěch státu, který o to méně vyrobí, o to jsme méně bohati a o to jsme méně hospodářsky silni. Tedy když již břemena klademe, tedy je musíme sociálně spravedlivě rozděliti, a když čtu ve vašem návrhu, že navrhujete, aby ty smlouvy kolektivní, pokud nejsou ve prospěch dělníka, nebyly měněny, v tom je vidět ta vaše nestejně sociální spravedlnost. (Výkřik: Co byste říkal o úředníkovi, kdyby se jeho postavení zvýšilo?) Vy říkáte, že jen dělník zasluhuje ohledu, a to je velká vada, a mluvíme-li o pokroku, tedy zdá se, že i zde měli byste se přeorientovati. Dnes jsou poměry docela jiné, než byly dříve, prosím, kde byli dříve ti nuzáci a bídáci, ti jsou dnes jinde, než my je vidíme. Tedy byste se měli přizpůsobiti dnešním poměrům a když sociální spravedlnost, pak nevím jestli není tento ubohý živnostník hůře na tom nežli ten dělník, který v továrně se věnuje výrobě a je za to dosti značně placen.
Já jsem chtěl vysvětliti, proč tento návrh přichází do této sněmovny, proč se žádá, aby ustanovení § 1154b nevztahovalo se na živnostníky, kteří zaměstnávají menší množství než 10 dělníků. Nesmíte se diviti, že se najdou ve sněmovně mnozí, kteří budou pro to hlasovat, poněvadž mají pochopení a znají právě postavení těchto lidí.
Tedy my - abych ukončil - budeme
hlasovat pro ustanovení § 1154b; my se ovšem nestavíme negativně
proti ustanovení tohoto § 1154b, jak jest navrhováno, ačkoliv
víme, že návrh ten byl zcela jinak stylisován za přítomnosti ministerského
úředníka, poněvadž víme, že tento paragraf tak, jak jest, jest
přece jenom poněkud lepší, než kdyby zůstal i nadále snad v původním
znění. To si musíme otevřeně doznat a také dle toho ovšem upraviti
svůj poměr hlasování a vyjednávání v této sněmovně. Je jisto,
že bychom si přáli, aby toto ustanovení skutečně odpovídalo ujednání
a ne v zájmu jenom tohoto paragrafu, nýbrž v zájmu loyální spolupráce
všech stran v této sněmovně. Budeme tedy hlasovati pro návrh a
zároveň pro pozměňovací návrhy, jak jsme se na nich dohodli, po
případě snad ještě dohodneme. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku posl. Dubickému.
Posl. Dubický: Slavná sněmovno! Jest jistě pozoruhodno, že poslanecká sněmovna zabývá se již po několikráte zákonem o nemocenském pojišťování. My jsme nedávno projednávali v sociálně-politickém výboru již novelu třetí a dnes jedná se o doplněk čtvrtý. Již tento fakt sám v sobě nese znamení nezdravosti dosavadních zákonů, poněvadž jakmile zákon musí býti novelisován téměř v měsíčním období, není to důkazem toho, že by odpovídal zájmům všeobecnosti, a účelům, pro které byl vydán.
Naše strana již při třetí novele uplatňovala své spravedlivé požadavky, pokud se týče zájmů zaměstnavatelských. Hlasovali jsme pro zvýšení příspěvku na 50% jenom proto, poněvadž jsme chápali dosavadní neuspokojivé a nevyrovnané poměry vrstev zaměstnaneckých a domnívali jsme se, že tímto doplněním zákona nemocenského bude celá věc vyřešena. Nyní však stojíme před novelou čtvrtou. A tu upozorňuji na jeden velmi důležitý fakt. Jest krajně nutno, aby otázka nemocenského, jakož i úrazového a invalidního pojišťování byla unifikována. Dříve však jest nutno, aby pojišťování nemocenské bylo odpolitisováno. Není možno, aby nynější složení okresních nemocenských pokladen vyhovovalo účelům, jaké nemocenské pojišťování žádá, a tu tedy náš starý požadavek, aby nemocenské pojišťování bylo sestátněno, přichází při této příležitosti k novému uplatnění. Zemědělské pokladny nemocenské, na něž poukazuje pan kol. Koudelka, vznikly z prosté praktické potřeby. Kdyby dosavadní okresní nemocenské pokladny ve všech případech chovaly se objektivně nejenom k interesům pojištěného dělnictva, ale také ke kruhům zemědělským, kdyby dosavadní nemocenské pokladny nebyly filiálkami jednotlivých politických stran, pak by také nevznikla příčina, pro kterou musily být zakládány nemocenské pokladny zemědělské. Je nutno, aby zde bylo konstatováno, že onemocnění zemědělského zaměstnance není tak časté, že zemědělský zaměstnanec ne tak rychle podléhá nemoci jako zaměstnanec průmyslový, a je tedy jisto, že i po stránce finanční, podpůrné, ale i ve věci lékařské ochrany jsou naše nemocenské pokladny zemědělské pro dělnictvo výhodnější.
Slavná sněmovno! My jsme při řešení tohoto návrhu v sociálně-politickém výboru vyslovili zásadně svůj souhlas s projednávanou osnovou. Jsme ale nyní překvapeni tím, že v okamžiku, kdy návrh má býti schválen, jsou k němu navrhovány doplňky, které nebyly vůbec v sociálně-politickém výboru oznámeny. Pan kol. Petrovický se zde zmínil o stanovisku, které občanské strany zaujímají k sociálnímu pojištění vůbec. Bylo to jistě případné, poněvadž dnes dopoledne konala se schůze subkomitétu pro sociální pojištění, kde jsme po prvé slyšeli velký rámcový program pana ministra sociální péče, k němuž jednotlivé politické strany zaujaly své stanovisko. A je mi povinností, abych při této příležitosti zdůraznil, že republikánská strana venkova trvá na tom, aby současně s pojištěním dělnictva byl rozřešen problém pojištění vrstev malorolnických a živnostenských, jak jsme to žádali již v bývalém rakouském parlamentě při projednávání osnovy Beckovy. Trváme na tom, aby toto pojištění bylo povinné, poněvadž dosavadní zkušenosti, které máme z různých států, kde vrstvy malopodnikatelské byly pojištěny jen formou dobrovolnou, jsou neuspokojivé, jak konečně vysvítá to i z činnosti tak zv. fondu císaře Františka Josefa u nás. Trváme tedy na tom, aby otázka sociálního pojišťování byla řešena paralelně s otázkou pojišťování dělnictva. Ve věcech organisačních doufám, že bude mezi námi a zástupci vrstev dělnických při meritorním projednávání sjednána dohoda.
Pokud se týče zákona samotného, musím zdůraznit, že budeme hlasovat pro pozměňovací návrhy pana kol. Mlčocha. Kdyby pánové s druhé strany zachovali ujednání, které bylo v sociálně-politickém výboru, trvali bychom na směrnicích projednaných. Opravuji prohlášení pana kolegy dr. Matouška, nejde jen o zaměstnavatele z kruhů živnostenských, které zaměstnávají méně než 10 dělníků, nýbrž o provozovárny vůbec, tedy i podniky zemědělské. Tak, jako my při třetí novele zákona loyálně prohlásili jsme jménem kruhů zaměstnavatelských, že koncedujeme zvýšení příspěvků na 50%, tak zase nyní je povinností zástupců dělnických, aby se akomodovali s návrhem naším, který odpovídá jen prosté sociální spravedlnosti. Bylo zde již zdůrazněno, že život vrstev malozemědělských a živnostenských není takový, aby vzbuzoval příčiny k nějakému závidění, naopak systém daňový a všechny ony povinnosti, které dnes ukládá stát na vrstvy podnikatelské, zejména na střední vrstvy je již tak veliký, že dochází k zjevům opravdu katastrofálním.
Jakmile daňový systém bude uplatněn
do posledního zákona, jakmile nová kytice daňová, která se připravuje,
bude schválena, nevím, zda celá řada podnikatelů z kruhů malozemědělských
a živnostenských nebude na tom mnohem hůře než kvalifikovaný průmyslový
dělník. Je nutno, aby poslanecká sněmovna všechny takovéto zákony
řešila rozumově a přihlížela k poplatní schopnosti těch, na něž
daně jsou uvalovány. Jménem naší strany konstatuji, že jsme vždycky
ochotni učiniti vše, co je možno pro vrstvy zaměstnanců, zvláště
po stránce nemocenského a sociálního pojištění, ale budiž nám
povoleno, abychom pro kruhy malozemědělské a střední zemědělské
vrstvy vůbec reklamovali při této příležitosti prostou sociální
spravedlnost. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníkovi poslanci dr. Wintrovi.
Posl. dr. Winter: Slavná sněmovno! Bylo se mnou sděleno některými mými přáteli, že před nějakou dobou pan posl. Laube ve své dnešní řeči svůj odkládací návrh z dnešního dopoledne v užším výboru sociálně-politickém hleděl okrášliti útoky na mou osobu. Nevím ovšem, co všecko vyprávěl, a mohu proto reagovati pouze na to, co mně bylo jako obsah jeho řeči mými přáteli sděleno. Byl jsem prý nedbalým ve svém úřadě dřívějším, poněvadž prý jsem byl několikráte vyzýván, abych předložil osnovu zákona o sociálním pojištění a po celou dobu svého úřadování jsem tak neučinil.
Dovoluji si konstatovati, slavná sněmovno, že jsem byl k tomu vyzván jednou sociálně-politickým výborem revolučního Národního shromáždění v době, kdy toto shromáždění se mělo rozejíti, a že jsem k tomu byl vyzván na svou vlastní žádost. Já sám tenkráte žádal, aby sociálně-politický výbor usnesl se na resoluci, kterou vláda jest vyzývána, aby vypracovala osnovu zákona o sociálním pojištění. Prý jsem a to jest výtka, kterou řekla před tím také kol. Zeminová měl dva roky času, abych osnovu vypracoval, a za tu celou dobu jsem prý ji nepředložil. Nechci snad býti neparlamentní m a proto konstatuji, že k tomu, aby byla vypracována a předložena osnova zákona o sociálním pojištění, bylo, aspoň podle mého názoru, zapotřebí, aby předem byly projednány organisační práce. Já jsem po celou dobu úřadování svého zdůrazňoval, že považuji nemocenské, úrazové, invalidní a starobní pojišťování za jeden celek a že chci vybudovati sociální pojištění na nemocenských pokladnách, a s takovým podkladem, jaký jsem zdědil, když jsem nastoupil úřad ministra sociální péče, nebylo mi možno stavěti budovu sociálního pojištění. Musel jsem dáti nejdříve do pořádku nemocenské pokladny a konstatuji při tom, že jsem ani jednou ze stran, které mi dnes vytýkaly, že jsem nevypracoval dříve osnovu tohoto zákona, nebyl v této snaze podporován, naopak strana pana kol. Laube důsledně vyžadovala, aby byly zachovány registrované nemocenské pokladny a strana pana kol. Dubického vyžadovala, aby byly zařízeny nové zemědělské pokladny. (Posl. Dubický: Vy jste nám to koncedoval, bývalý pane ministře!) Vy jste všichni poctivě o to se starali, aby podklad pro sociální pojištění nebyl vybudován, aby nemohly býti především vybudovány nemocenské pokladny.
Ale i kdyby toho nebylo, nemohu potlačiti výtku, že není to zejména se strany pánů, kteří docela dobře znali a znají poměry v našich ministerstvech, zejména poměry v ministerstvech po převratu a v době bezprostředně následující, dosti loyální, když vytýkají, že tato osnova zákona nebyla v ministerstvu sociální péče za doby mého úřadování vypracována. Kolega Laube velice dobře zná osoby a poměry v ministerstvu sociální péče, kol. Laube zná také velice dobře rozsah agendy ministerstva sociální péče, kol. Laube může velice dobře věděti, kolik práce na každého jednotlivého úředníka v ministerstvu sociální péče připadalo a připadá, a kdyby byl tak loyální, jak by bylo zapotřebí a jak se sám staví, nemohl by vytýkati, že tito úředníci, kterých byl nedostatek a kteří byli přímo zavaleni jinou prací a jež musela býti nezbytně vykonána, nedostali se k tomu, aby osnovu zákona o sociálním pojištění vypracovali. Ani já nemohl jsem sednout a vypracovati tuto osnovu po celou tu dobu, co jsem byl v úřadě.
Teprve když jsem byl z úřadu propuštěn, bylo mně tolik uvolněno, že jsem mohl několik neděl věnovati této práci.
Pan kol. Laube prý vyslovil také podezření, že použil náš klub v této osnově práce, která byla vykonána v ministerstvu sociální pece, a že tedy se chlubíme snad cizím peřím úředníků ministerstva sociální péče. Konstatuji - a kdybych chtěl, tedy by mně to jistě přítomný pan ministr sociální péče potvrdil že v této osnově z ministerstva sociální péče není ani čárky, že není na této osnově z ministerstva sociální péče ani niti (Posl. Dubický: To my vidíme, poněvadž má ráz dělnický!), poněvadž nebylo v ministerstvu sociální péče v době, kdy jsem odcházel, na této osnově úředníky ani čárky uděláno a nemohlo býti uděláno.
Pan kol. Laube prý označil tuto osnovu za paskvil. Já jsem dnes řekl v užším výboru sociálně-politickém, že samozřejmě nepovažuji ani já, ani nikdo z nás tuto osnovu za nějak zvlášť dokonalé dílo. Proto ji předkládáme pánům, kteří jsou rozumnější nežli my, aby ji posoudili, aby ji opravili a aby ji zlepšili. Ale musíme konstatovati, že z ostatních pánů nikdo ani takový paskvil nepředložil, jako jsme předložili my, a myslím, že mohu býti tak neskromným pro svůj klub, když řeknu, že přece jenom leckdos by se byl snažil, aby podobný paskvil vypracoval a předložil, kdyby měl k tomu aspoň možnost, řeknu alespoň možnost. Této charakteristice osnovy odporuje také počínání pana kol. Laube ve výboru sociálně-politickém. (Posl. Dubický: Subkomitétu!) ve výboru a v subkomitétu. Teprve dnes se vyskytly právě s jeho strany pochybnosti o správnosti a schůdnosti cesty, kterou náš klub navrhuje. Ale přes to, ačkoliv ji považuje za paskvil, neváhal pan kol. Laube navrhnouti a většinou členů užšího sociálně-politického výboru bylo to schváleno proti našim hlasům, aby tento paskvil byl předložen ministerstvu sociální péče, aby ho použilo k vypracování organisační části osnovy, kterou pan ministr sociální péče v dnešní schůzi avisoval. Tedy mám za to, co mohlo dopoledne sloužiti za dosti slušný podklad pro vypracování organisačního zákona, v těchto 12ti hodinách, jež nás dělí od oné doby, nemohlo ztratiti na kvalitě tolik, že se mohlo státi do druhé hodiny noční již paskvilem. Pan kol. Laube prý projevil názor, že tato osnova nemá jiného účelu, nežli že je to agitační prostředek k volbám. Možná, že kdybychom dnes tuto předlohu předložili a začali o ní jednati, že by tato výtka nebyla ani neopodstatněna. (Posl. Pelikán: To je omyl. Laube tvrdil, že tak vystupuje posl. Johanis!) Tak netvrdil-li pan kol. Laube já jsem u toho nebyl - že tato osnova měla býti agitačním prostředkem k volbám, odpadá všechno to, co jsem chtěl na tuto námitku navázati.
Zdůrazňuji, že úmyslem této osnovy byla a je ekonomie časová, jak jsem to již dnes konstatoval ve výboru sociálně-politickém. Nám šlo o to, aby byla vypracována organisační základna, aby byl vypracován organisační rámec, nežli bude moci pojistné matematické oddělení ministerstva sociální péče na základě aspoň přibližných dat o sčítání lidu vypracovati materielní stránku invalidního a úrazového pojištění; do té doby jsme měli za to a máme stále za to, že jest zapotřebí, aby byl vypracován aspoň ten organisační rámec. Neboť, když bychom se i dočkali toho, co nám dnes slíbil pan ministr sociální péče ráno ve výboru, že do 1/2 roku nebo nanejvýš do 3/4 roku bude v ministerstvu sociální péče tato osnova vypracována i s materielní její částí, - pan ministr promine, jestliže zde řeknu, co jsem řekl ve výboru, že tomu naprosto nevěřím, že by to bylo možno do 3/4 roku udělati, - ale i kdyby tomu tak bylo a kdyby nám byla předložena osnova, tak bychom na př. počátkem příštího roku mohli o ní začíti jednat, pak se dostaneme do toho stadia počátkem příštího roku, ve kterém jsme mohli býti počátkem tohoto roku. Začneme totiž příti se nebo hádat nebo dohodovat se o těch sporných otázkách organisačních, z nichž také na jednu velmi důležitou upozornil právě před chvílí kol. Dubický. Pan ministr sociální péče správně dnes dopoledne naznačil celou řadu sporných bodů, které při projednávání této osnovy musí býti nějakým způsobem překonány buď dohodou nebo mocenskými prostředky, přehlasováním, ale musí býti celá řada otázek vyřešena. Nám šlo o to, aby byla vyřešena nyní a aby za plentou tohoto našeho jednání a řešení mohlo ministerstvo sociální péče klidně pracovati na téže části, kterou žádný soukromník a žádný klub nemůže vypracovati, nýbrž které se musí věnovati a které se také může věnovati jen odborný aparát, jakým disponuje ministerstvo sociální pece. Tuto plentu, pánové, odhrnuji a strhuji a stojí potom celá ta věc v úplné nahotě. To znamená, že my se o těch sporných otázkách nebudeme teď dohodovat, ani radit, ani o nich rozhodovat a že za rok, až nám ministerstvo osnovu předloží, budeme státi zrovna na tom bodě, na kterém stojíme dnes. Tento rok při nejmenším jsme chtěli míti ušetřen. Vy tuto úsporu časovou nechcete poskytovati. Dobrá, ale netvrďte potom, pánové, že s naší strany jest to politikum, které se provádí s osnovou zákona o sociálním pojištění. To není politikum s naší strany. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)
Já mám za to, že jednání, kterého
jsme byli svědky dnes v užším výboru sociálně-politickém a o kterém
nepochybuji, že bude potvrzeno také v plenu sociálně-politického
výboru a pravděpodobně i v plenu sněmovním, poněvadž táž majorita,
která se vyskytuje v užším sociálně-politickém výboru, vyskytuje
se i v plenu výborovém a také pravděpodobně i sněmovním, jest
důsledkem jedině a výhradně té okolnosti, že tato osnova není
podána nikým jiným, nežli že jest podána sociální demokracií.
To jest pro nás velice cenný poznatek, se kterým končíme nynější
zasedání sněmovní. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Ke slovu je přihlášen pan posl. Čuřík. Dávám mu slovo.
Posl. Čuřík: Slavné Národní shromáždění! Návrh zákona, který právě projednáváme, způsobil příliš mnoho sporů mezi dělnictvem a zaměstnavateli. Tyto spory vybíjely se velice často také u živnostenských soudů, u stížnostních komisí a zejména při sdělávání různých kolektivních a pracovních smluv. Jest jisto, že stížnosti dělnictva vůči nedodržování § 1154, byly velice často odůvodněné a spočívaly hlavně v tom, že zaměstnavatelé využívali volných dvířek, které jim byly tam ponechány, totiž že se zbavovali vůbec plnění tohoto zákona. Také z těchto důvodů povstávala celá spousta sporů. Tím, že dnes vážně tento zákon chceme reformovati a doplňovati, chceme také celou řadu těchto sporů mezi dělníky a zaměstnavateli odstraniti a z těch důvodů právě pro nás jako pro zástupce pořádku a spravedlnosti má to velký význam, že docilujeme jistého narovnání těch protiv, které se vybíjely často ve zbytečných sporech, hádkách a šarvátkách. A také z těchto důvodů vítáme sympaticky reformu tohoto zákona, i když snad sem tam narážíme na jisté rozpory, na jisté ostří, které nebylo ještě dosti shlazeno.
Ve výboru sociálně-politickém, pokud se dobře pamatuji, při projednávání nemocenského zákona, bylo poukázáno, že zaměstnavatelé najednou mají přistoupiti na vysoké příspěvky nemocenské, a za to nedostávají docela žádných výhod, naopak, že mají býti zbaveni účasti ve správě nemocenských pokladen. A tu se řeklo: Zaměstnavatelům dáme jako náhradu změnu § 1154, aby byli s tím uspokojeni a nemocenský zákon klidně připustili tak, jak byl vládou navržen. Jest jisto, že zaměstnavatelské kruhy poslední dobou aspoň do jisté míry snad, nechci to říci všeobecně, osobují si zvláštní právo rušiti smlouvy a různá výhodná ustanovení pro dělnictvo. Potkáváme se s tímto faktem v celé řadě případů, zejména v poslední době.
Měl jsem možnost v posledních dnech slyšeti celou řadu stesků a stížností dělnictva, že je vypovídáno z práce, že se ruší dosavadní pracovní poměr a tím že se vlastně dělnictvo přímo dráždí a znepokojuje v tak kritickém postavení, jaké právě dnes prožívá.
A tu tento zákon, který sjednáváme, má zameziti, aby zaměstnavatelé libovolně vyháněli dělníky z práce tam, kde toho není zapotřebí a kde není žádných důvodů věcných pro takové propouštění dělníků z práce. A tu plně chápu návrh, o kterém jsme se konečně dohodli, že se má zameziti libovolné propouštění dělníků z práce tam, kde by tento zákon byl k tomu jakýmsi podnětem anebo příčino u. To se týká zejména případu, kde by zaměstnavatel propouštěl dělníky po několika týdnech nemoci. Tomu se má zabrániti tím, že se ponechá v platnosti ustanovení živnostenského řádu i v těch případech, kde dělník je nemocen déle než 4 týdny, kde by mohl býti pro takové případy z práce propuštěn.
Když dělník v závodě onemocní, když jest k práci nezpůsobilý, tak jistě má právo lidsky odůvodněné, aby směl užívati výhod, které z jeho práce vyplývají.
Jest pochopitelno, že to mnozí pánové dosti těžce nesou, ač zaměstnavatelské kruhy jsou tak zabezpečeny, že i do budoucna sem tam ten nějaký mimořádný výdaj pro dělníka mají dávno již uhrazen a že jej i nadále uhradí ve způsobu různých kalkulací, které zase platí konsument a dělník sám. Nemám obavu, že by zaměstnavatelé tímto zákonem byli nějak poškozeni, naopak mám dojem, že je a dělníky sblíží a aspoň do jisté míry vytvoří se ta vzájemnost, které jest nutně třeba v zájmu prospěchu výroby a průmyslu vůbec.
Jde zde též o stanovisko strany živnostenské, která dokonce měla v úmyslu navrhovati, aby závody menší byly úplně vypuštěny z výhod tohoto zákona, a to zejména tam, kde jest méně než 10 dělníků zaměstnáno. Myslím, když 11 dělníků požívá výhod tohoto zákona, že i těch 9 má na to právo.
Konec konců, malé živnosti, máme-li je podporovati nebo udržeti, potřebují také sociálních zařízení. V malých živnostech nemáme kolektivních smluv a těch zvláštních výhod, kterých požívají dělníci tovární větších průmyslových závodů. Jest nesporno, že jest třeba zabezpečiti i dělníkům v menších podnicích sociální opatření, kterých požívají dělníci ve větších průmyslových závodech. Chceme-li živnosti podporovati nebo posíliti v jejich postavení, které sem tam se nezdá býti dosti pevné, musíme zabezpečiti dělníkům v těchto podnicích stejne jistou stálost, způsobilost udržeti se na místě, aby nepřebíhali po případě do míst, kde se jim to zdá býti výhodnější a lepší. Z důvodů čistě věcných mám ten dojem, že jest potřebí návrh živnostenské strany považovati za vyřízený tím, že od něho ustupují, poněvadž v zájmu věci jest třeba zachovati jednotnou linii.
Pokud se týče sporu, který by mohl povstati z dalšího provádění zákona, nemám v tom směru obav. Myslím, že takové spory býti nemohou, když se bude zákon řádně vykládati všude na schůzích důvěrnických a dělnických, anebo když zákon dostane prováděcí nařízení, které umožní jasný výklad zákona. My jsme dbali toho, aby nebyly poškozeny zejména kolektivní smlouvy. Kolektivní smlouvy jsou cennou vymožeností dělnictva. Každý dělník, který rozumí poněkud aspoň otázce odborového hnutí, klade velkou váhu na to, aby smlouvy pracovní byly zachovávány ve svém významu, aby byly ještě víc upevněny, a tu tímto způsobem, když zabezpečujeme dělníku právo na další smluvní poměr a lepší vymoženosti, jenom tím posilujeme důvěru dělnictva ve formu odborových organisací. Musíme se dotknouti i otázky, jak si vlastně představujeme způsob nazírání na odborové hnutí i po stránce sporů následkem takových zákonů. Bohužel, nám dosud nebylo umožněno v celém rozsahu, abychom všude mohli zasáhnouti do řešení otázky dělnické ve formě kolektivních smluv, a myslím, že doba není daleka, kdy naše křesťanskosociální dělnické hnutí uplatní se tou měrou a váhou, která mu patří podle dosavadního postupu a nazírání na poměry dělnické a pracovní. Mám pouze to přání, abychom toho zákona, který předkládáme sněmovně jako dohodu téměř všech větších stran sněmovních, využili v zájmu dělnictva bez rozdílu politických stran, všech odvětví práce, a to tím způsobem, aby přispěl k uklidnění dělnických řad a dělnických mas, v zájmu pořádku a klidu v naší republice.