Jsme dnes v předvečer přejímání řady zabraných velkostatků Státním pozemkovým úřadem, aby na nich již letošním rokem byla provedena pozemková reforma velkého slohu, ale při tom jsme před otázkou, která dosud rozřešena nebyla: je to otázka vyvlastnění některých velkostatků bez náhrady. Podle § 9 záborového zákona a příslušných ustanovení zákona náhradového uložena vládě povinnost, aby otázku převzetí velkostatků bez náhrady upravila zákonem. Mají to býti především velkostatky bývalé panující rodiny rakouské, dále velkostatky nadační, ale zejména velkostatky bezprávně nabyté, a osob, které se provinily za války na našem národě. Tento zákon má vynésti rozsudek nad oním strašlivým, bohopustým řáděním spitých vítězů pobělohorských v českých zemích a má jim býti učiněno zadost dějinné spravedlnosti, jak žádá i právní cítění našeho lidu. Konstatuji, že zákon tento vládou dosud předložen nebyl, že nám také dosud ani osnova tohoto zákona nebyla předložena. Spatřuji v tom slabost naší národně-politické revoluce, co více, je to zrada, která tu byla provedena na duchu našeho národního osvobození, na spravedlnosti a na pravdě, bylo by to zneuctěním památky všech těch nespočetných obětí utrpení pobělohorských, byla by to zrada na ideálech, za něž lid náš zda i za hranicemi za války bojoval. Tato neodpustitelná slabost a nedokrevnost našeho revolučního ducha nese již své ovoce. Státní úřad pozemkový projevil úmysl převzíti letos část velkostatků rodu liechtenšteinského. Správa liechtensteinská protestuje proti zabrání svých velkostatků a prohlašuje, že tyto jsou majetkem suverenního pána, knížete Jana II. z Liechtensteinu a že Státní pozemkový úřad a tedy náš stát sám nemá práva, aby na majetek tento sáhl. Správa liechtensteinská hrozí opovážlivě, že půjde s touto věcí ke Svazu národů, že se tam bude domáhati uznání svého stanoviska a zákazu pro stát Československý zabrati majetek liechtensteinského rodu. Majetek tento představuje jmění v ceně 9-10 miliard. Je to okrouhle 30 tisíc ha půdy v Čechách, 12 tisíc ha půdy ve Slezsku, přes 100 tisíc ha půdy na Moravě, spolu s četnými zámky, průmyslovými podniky a jiným význačným majetkem.
Pánové a dámy! Majetek tento pochází z největší části z loupeží, spáchaných předky tohoto rodu na českém lidu, na českých městech a bezpočetných našich dědinách. A správa liechtensteinská má nyní odvahu žádati na nás, abychom nedali si líbiti suspensi našich zákonů na liechtensteinské půdě, abychom strpěli panství cizáckého šlechtice v naší zemi, abychom klidně mlčeli k tomu, že se tu chce zříditi stát ve státě. Této hanby museli jsme se dožíti ve druhém roce našeho národního osvobození. Tohoto ponížení mohli jsme býti ušetřeni a vláda naše dávno již měla majetek liechtensteinský prohlásiti za majetek na úkor národa spravovaný a vrátiti ho opět tomu, komu po spravedlnosti patří. Mohl bych se odvolati na úsudek mnohých kapacit o tom, že Liechtenstein nepožíval ani za Rakouska, tím méně pak požívá u nás zvláštního postavení, plynoucího z práva mezinárodního, mohl bych zde dokázati, že ony výsady, kterých liechtensteinský rod v Rakousku prožíval, byly výsadami poskytnutými pouhým aktem správním, činem blahovůle panovníka svému milci. Bylo by však pod důstojnost tohoto sboru, kdybych těchto argumentů chtěl zde užívati.
Pro nás jediným hlavním argumentem v této věci je existence samostatného Československého státu s právem naprosté suverenity na svém území a každý, kdo na území tomto chce míti majetek nebo provozovati jakékoliv povolání, musí se říditi zákony této republiky. Platí-li tato zásada všeobecně, platí dvojnásob pro rod liechtensteinský, ten rod, který je povinen československému národu podle nezničitelných zákonů náhradou a odčiněním za to, že po více jak tři století bezprávně nabytého majetku užíval. Jedinou odpovědí na tuto provokaci liechtensteinskou může býti jen bezodkladné vydání zákona o beznáhradné vyvlastnění statků bezprávně nabytých, mezi nimiž na prvém místě musí býti majetek rodu liechtensteinského.
Jsem přesvědčen, že provedením spravedlnosti v této věci, převzetím majetku liechtensteinského bez náhrady bude odčiněna ta veliká křivda, která byla spáchána na našem národě po bitvě bělohorské i těmi rody, kterých dnes postihnouti nelze. U rodu liechtensteinského je tu zvláštní okolnost, že předek tohoto rodu Karel z Liechtensteina, byl předsedou konfiskační komise a já si nedovedu představiti, že bychom mohli tak lehce a klidně přejíti přes tuto věc k dennímu pořádku a že bychom si dále nechali líbiti, aby na nás před forem mezinárodním chtěli tito lidé žalovati za to, že chceme na svém území prováděti své zákony suverenně.
Pokud pak jde o požadavek pánů
z tábora lidovců, aby byly do určité výměry pardonovány pozemky
církevní, tu, pánové, prohlašuji krátce: Je třeba provésti zásadu,
aby nikdo nebyl živ z renty, která pochází z práce cizí. To se
vztahuje nejen na ty, kdo ze spekulace pozemky kupují, aby na
nich nechali pachtýře otročit, ale také na ty, kdož vykonávajíce
povolání neproduktivní, chtějí za sebe nechat pracovati ony bezpočetné
tisíce drobných pachtýřů, jichž život je beztak těžký a jichž
život zejména pánové z vašeho tábora ztěžovati by nemusili. Budeme
hlasovati pro návrh tak, jak je navržen. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
K slovu je dále přihlášen řečník "proti",
pan kol. Adámek. Uděluji mu slovo.
Posl. Adámek: Slavná sněmovno! Ujímám se slova k návrhu zákona, který je malou součástkou pozemkové reformy. Pozemková reforma začala v naší republice býti prováděna už opatřením Národního výboru, třebas toho charakteru nenesla zřejmě. Opatření Národního výboru po nekrvavé revoluci, kterou národ náš československý provedl, znělo v ten smysl, že zrušeny byly všechny privileje a rodové výsady. Bylo zřejmo, každý politik to uznal a také věděl, že národ český, který bude míti své Národní shromáždění, své zákonodárce, že ti zákonodárci, výkvět národa československého, nezastaví se jenom u zrušení privilegií a výsad, že půjdou dále a že omezí se soukromé vlastnictví vůbec.
Patřím do řady stoupenců soukromého vlastnictví, hrdě se k tomu také hlásím a vždycky a všude hájím zásadu soukromého vlastnictví, ale při tom dokládám, že to soukromé vlastnictví nesmí jiti až do krajností, nesmí jíti tak daleko, že tím soukromým vlastnictvím musí trpěti bližní. Znamená to tolik, že my, strana lidová, jsme také stranou sociální a přejeme novotám, přejeme reformám, čili jsme stoupenci a obhajovateli pozemkové reformy. Jestliže dnes, jak zde pan předešlý řečník kol. Koudelka mluvil, projednáváme již třetí novelu k zákonu ze dne 27. května 1919, novelu k zákonu o dlouholetých pachtýřích, pak musím říci s politováním - a musí to každý doznat ať chce, anebo nechce - že tyto zákony, které byly dělány v Národním shromáždění revolučním, byly dělány poněkud na kvap, že byly dělány ne s plným propracováním a s plným pochopením, jinak by nebylo možno, aby k jednomu zákonu ve dvou letech musilo býti přikročeno k projednávání novely třetí.
Když jsme projednávali tuto novelu v zemědělském výboru a probírali jsme paragraf za paragrafem, neuplatňoval jsem všecko to, co jsem uplatňovati mohl. Uplatnil jsem tam toliko jeden výrok, za který jsem byl v časopisech strhán bez milosrdenství, ale ti, kteří mne trhali, musili tomu výroku přiznati pravdu. A já jdu dále a mohu říci, že jestliže se někdo soudí, musí býti slyšána také strana druhá, nestačí slyšet jen žalobce, ale musí se slyšeti také obžalovaný, a jestliže děláme zákony - a zákony děláme proto, aby se v zákonodárství ucpala mezera, aby v zákoně bylo vytčeno to, co nám není jasno a pochopitelno - pak máme slyšeti také toho, na koho se zákon vztahuje. A tu musím prohlásiti s tohoto místa, že tento zákon o dlouholetých pachtýřích projednáván byl bez slyšení té strany druhé. Nikde nebyli slyšeni experti o této věci tak, jako se děje při projednávání každého důležitého zákona, a experti se berou k dotazu, co při tom říkají. Zde se jednalo o někom druhém a na jeho přání a na jeho vývody nebylo bráno zřetele. Já klidně mohu říci, že nevím o žádném případu - a neví o něm také nikdo druhý - že by byl býval brán v potaz ten, o kterého se jedná. Revoluční Národní shromáždění zákony vydalo, my jsme povinni zákony revolučním Národním shromážděním vydané respektovati a autoritu zákonodárného sboru hájiti. Ale prosím, zákon o dlouholetých pachtýřích v §8 praví, že pachtýři mají nárok získati tu půdu, kterou po 18 roků obdělávali, za cenu, která byla v roce 1913 běžnou.
Já si dovolím poukázati jen na jeden malý, a řeknu křiklavý případ. Mám zde zjištěn případ - mám těch případů zjištěno bohužel víc - že Vincenc Pilnáček v Jestbořicích v okresu pardubickém získává nadační pozemek za cenu v roce 1913 běžnou, tedy lacino, a člověk ten přiznal při soupisu majetku loňského roku prováděném 90.000 K na knížkách uložených. (Slyšte!) Já hájím vždy tu zásadu, a pokud jsem mohl ve svém životě, vždy každého jsem podporoval v té dobré snaze, aby si k soukromému majetku dopomohl a specielně byl-li to zemědělec, byl-li to rolník, pomáhal jsem kde jsem mohl a nabádal také, aby řady zemědělského lidu byly rozmnoženy, aby si každý mohl dopomoci k půdě, poněvadž jsem vždy souhlasil se zásadou hlásanou všemi národohospodáři civilisovaného světa, že stav zemědělský, stav rolnický, jest základem veškerého žití, jest základem a pilířem státu. Ale jestliže člověk, který má 90 tisíc uloženo na knížkách jako válečně nabytý majetek - pochybuji o tom, že tento člověk nabyl těch 90 tisíc prací rukou svých během těch 4-5 roků - má nárok na pozemek a uplatňuje jej, může ten pozemek zaplatiti slušně. Podobných případů mám zjištěno více.
A jestliže jsem žádal v zemědělském výboru, aby tací lidé, kteří ve válce nabyli tohoto majetku ať již jakoukoli cestou, měli platiti cenu běžnou, obecnou za tyto nadační, církevní, farské pozemky, nežádal jsem naprosto nic nespravedlivého, poněvadž vždy vodítkem mým byla zásada spravedlnosti, ale zásada spravedlnosti pro každého, nejen pro jednotlivce.
Máme dnes projednávat tuto zprávu zemědělského výboru. Já jsem ohlásil minoritní votum k této předloze v zemědělském výboru a já s tím votem také dnes přicházím. Žádali jsme, pokud bylo lze, a ještě dnes jsme ochotni jednat o té otázce dále, ještě v tomto okamžiku jsme ochotni vyjednávat a žádáme jen tolik; nežádáme placení válečných peněz za církevní a nadační statky, nehájíme zásady, že jest to cílem kněze a cílem každého člověka nabýti pozemky nebo jiný soukromý majetek, to není cílem naším, náš cíl se nese výš, nejsme na tom světě proto, abychom získali co nejvíce majetku. Majetek jest pouze prostředkem k žití pozemskému a to musíme povoliti každému, ať jest to kdokoliv, ať patří k jakémukoliv stavu, aby mohl býti slušně živ. Proto žádáme, aby těm nadacím, kostelům a farám, kterým na základě zákona z 27. května 1919 pozemky budou odebrány a přiřčeny dlouholetým pachtýřům - my se v zásadě proti tomu nikdy nestavíme - aby byla možnost podle zákonů pozemkové reformy se týkajících, poskytnuta těm farářům, nadacím a kostelům kdekoliv a kdykoliv... (Posl. Pik: Království mé není s tohoto světa!) - to jsem také pane kolego řekl! - aby byla jim dána možnost získati ten majetek náhradou někde jinde, tam, kde bude zbývat, aby ti drobní lidé, kde jest nedostatek pozemků, mohli pozemky získat, aby dlouholetí pachtýři, když tak dlouho na nich pracovali, mohli té půdy nabýti jako soukromé vlastnictví, ale aby těm, kteří měli z ní míti zajištěno živobytí nebo možnost živobytí své částečně hájiti, tento prostředek k uhájení živobytí byl poskytnut podle paragrafů, které citujeme v tom našem návrhu resolučním, aby těm farářům a nadacím bylo poskytnuto právo získat půdu buď ze statků v sousedství se nalézajících, nebo statků církevních někde jinde, které budou parcelovány, aby tam zase ti drobní lidé, drobní zemědělci, kteří chtějí pracovat, mohli ji získati a najmouti.
Přimlouvám se, vážené Národní
shromáždění, abyste uvážili to, co chceme, protože nechceme nic,
co se příčí spravedlnosti, nýbrž žádáme jen to, co spravedlnost
káže, aby každému byla poskytnuta možnost, aby mohl býti živ buďsi
kdokoliv, ať laik, ať kněz, ať dělník. Nechceme nikoho znásilňovat,
ale hájíme se také proti tomu, abychom byli znásilňováni my! (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku "pro" panu kol. dr. Petersilkovi. (Hlasy: Není přítomen!)
Udílím slovo dalšímu řečníku kol. Kaderkovi. (Hluk.) Prosím o klid.
Dále jest k slovu přihlášen pan posl. Kaderka. (Hlasy: Není přítomen!)
Další řečník kol. posl. Roudnický. (Hlasy: Není přítomen!) Není přítomen, ztrácí slovo.
Dalším řečníkem je kolega poslanec
Bezděk.
Posl. Bezděk: Vážené Národní shromáždění! Projednávajíce návrh zákona, totiž doplněk zákona o za jištění půdy drobným pachtýřům, vidíme, že celá pozemková reforma a veškeré s ní související zákony byly projednávány s velikým urychlením a s velikým spěchem. Revolučnímu Národnímu shromáždění bylo svého času uloženo, aby do 14 dnů vypracovalo celou pozemkovou reformu s patřičnými zákony, a teď vidíme, jak ten spěch, se kterým se tehdy zákon o pozemkové reformě prováděl, jaké výsledky a jaké ovoce nám také přináší. Přirozeně, že bylo příliš dlouho čekat lidu, než pozemková reforma bude podle zákona rámcového provedena, proto mělo býti aspoň částečně slibům učiněno zadost, aspoň drobným pachtýřům mělo býti něco poskytnuto. Měli býti ti lidé trochu upokojeni, kteří byli téměř překrmeni sliby v době popřevratové a v době předvolební. Měl se jim hoditi nějaký kousek, aby byli potichu a nerevoltovali proti vůdcům. My bychom proti tomu ničeho nenamítali, my jsme to od počátku s pozemkovou reformou mysleli upřímně a poctivě. Naše strana, když ještě furie válečná zuřila, na sjezdu křesťanskosociálním v Brně přijala do programu svého zásadu, že bude nutno pozemky jinak roztříditi a jinak rozděliti, a také tuto zásadu jsme hned po sejití se revolučního Národního shromáždění hájili a uplatňovali. Když pak byl pro ukojení hladu po půdě vydán zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům, ničeho jsme proti tomu nenamítali, naopak, my jsme pracovali pro to, aby skutečně těm potřebným lidem půdy do rukou se dostalo. Ale již tehdy se stala jistá nespravedlnost. Neměřilo se všem stejně. Když měla býti půda přiřčena drobným pachtýřům, měli ji dát pak všichni, kteří dlouhá léta v pachtu půdu měli. Tam jste, pánové, odbočili a neměřili jste stejně. Je zapotřebí, aby u nás pro všecky v republice platily zákony stejně. My musíme všem stejně měřit, ať jsme z té nebo z oné politické strany. A pánové, za prvého režimu vládního se toho u nás nedbalo. Zvláště naši chudí faráři nesou toho nyní důsledky, kteří mají býti o půdu připraveni navrhovaným zákonem. Na to musíme žalovat, na to si musíme stěžovat. (Posl. Koudelka: Ale to nemluvíte ve prospěch vašich drobných pachtýřů!) Mluvím! Já jsem proto, aby se dlouholeté pachty daly do rukou chudého lidu, ale aby se těm chudým farářům nebraly a mám-li mluviti přímo, pravím, že ti chudí faráři, kteří mají býti o pozemky připraveni, jsou přece také chudí Čechoslováci, to není sociálně spravedlivé.
Na jedné straně třeba i faráři, který má 200 ha pozemků i více, poněvadž byl tak chytrým nebo prozíravým, že neměl je v nájmu, tomu neberete ničeho, ale faráři, který měl 10 ha pozemků a chtěl něco chudákům dáti do pronájmu, aby měli výživu, tomu to nyní berete.
Velectění pánové, to je nespravedlnost,
proto musíme proti tomu protestovat. (Posl. Koudelka: Račte
si přečíst, že tam je minimum 8 ha! Posl. Ant. Novák: Pro svobodného
pána to stačí!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, neračte vyrušovat.
Posl. Bezděk (pokračuje): Pozemkový úřad byl pověřen velikým dílem. S tím plně souhlasíme, ale pánové, pakliže vy drobnému lidu půdu berete, a to jsou chudí faráři, tím také úkol Pozemkového úřadu neplníte. Pan posl. Koudelka se zmínil o Bílé Hoře, že jsme jaksi zaspali, že jsme neprovedli zrovna na začátku po převratu veliké dílo a ty veliké křivdy neodčinili. Pánové, tím chcete velikou křivdu napraviti, když českému lidu zase půdu z rukou vyrvete? Máte dosti jiné půdy, na kterou můžete sáhnouti a ručím za to, že přijde doba, kdy lidé ani té půdy nebudou chtíti. Důkazem toho jsou dnes již na panství bývalého arcivévody Bedřicha, pověstného to Gera, poměry, kde dělnictvo zemědělské se do toho parcelování již tak nežene, poněvadž kolektivní smlouvy mu dávají namnoze více, než jak bychom jim dali několika mírami polí. (Výkřiky.)
To jest zase váš cíl jiný, abyste mohli hospodařiti na těch velikých kompleksích. Ovšem to by nás příliš daleko vedlo rozebírati tuto otázku, ale my všichni jsme si přáli, aby pozemková reforma byla blahem a požehnáním pro všechen náš lid, kdežto tím stranictvím, se kterým se provádí vše, činí se jen rozvrat, rozbroj, nepořádek a vzájemná zášť.
Pan kolega Koudelka pravil, že třeba provésti zásadu, aby nikdo nebyl živ z renty, na níž nepracuje. Přirozeně i s tímto bychom souhlasili, ale za nynějších poměrů, pokud se týká oněch malých držav pozemků, které drží snad faráři, tu není a nemůže býti řeči o žití z renty. Musíte přece uznati, že z těch příjmů, který farář dnes má, naprosto živ býti nemůže, a pakliže má nějaký ten kousíček pole, že to vlastně má ke své výživě na doplnění. Chceme-li býti sociálně spravedlivými, pak musíme se dívati i na tohoto katolického faráře spravedlivě, poněvadž nám je člověkem každý. Máme-li soucit s malým drobným člověkem na venkově, musíme míti zrovna takový soucit s chudým farářem, který je zrovna tak drobným člověkem a k tomu člověkem z naší krve.
Já musím prohlásiti, že my za
takových okolností, jak zákon je navrhován, kdyby měli býti naši
chudí faráři připraveni o to poslední, bychom hlasovati nemohli.
(Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo řečníku "pro" poslanci dr. Petersilkovi. (nebyl přítomen.) Není přítomen, ztrácí slovo.
Udílím slovo dalšímu řečníku kol.
Myslivcovi.
Posl. Myslivec: Vážené Národní shromáždění! Netušil jsem dnes, když jsem s tohoto místa při jiné příležitosti měl tu čest mluviti, že mně bude dnes ještě jedenkráte v této sněmovně slova se uchopiti. A když jsem před tuto nutnost přece byl postaven, přiznám se vám, že bych v zájmu cti této sněmovny byl raději býval, kdybych se slova uchopiti nemusel. My projednáváme jednu z předloh, která jest součástí tak zvané pozemkové reformy, jest jednou z nejdůležitějších otázek u každého národa, tím důležitější ale u národa, jakým jest náš národ český i slovenský, tím důležitější u státu, který řekneme - jistě z poloviny se zemědělstvím živí. (Posl. Hlinka: Budeme tu do velké noci!) o pozemkové reformě napsal svého času Henri George to své známé proslulé světové dílo, ve kterém ukazuje na význam majetnictví pozemku a rozdělení půdy pro hospodářský, sociální a kulturní život toho kterého národu, státu a společnosti celé vůbec. Také strana, k níž mám čest se hlásiti, československá strana lidová od prvého počátku svého působení přikládala otázce reformy pozemkové důležitost velkou.
A jestliže v Národním shromáždění revolučním přikročeno bylo konečně k řešení otázky pozemkové reformy, pak se to dálo za účasti této naší strany. My jsme nebyli zastánci obrovských latifundií, my jsme nebyli zastanci toho, by jednotlivci vlastnili široké lány, které sami neobdělávali - jako kníže Liechtenstein na Českobrodsku, který 90 svých dvorů židovským nájemcům pronajal - (Výborně!) kteří z půdy a práce lidu otročícího na této půdě, bohatli, jmění sdělávali a když zbohatli, pak tu půdu a ten lid opustili a šli tam, kde za ten z české půdy vydřený groš pohodlný hledali život podle hesla: "Ubi bene, ibi patria!" Kde jest dobře, tam jest naše vlast. (Výkřiky.)
My jsme tedy nebyli ctiteli těchto velikých latifundií. Já sám mohu v této příčině mluviti z vlastní zkušenosti, poněvadž jsem synem zemědělského dělníka, který na takovém velkostatku Aerenthalově v Doksanech 30 let svého života, mohu říci, otročil. Já jsem prožil jako dítě všecky útrapy života, který zemědělský dělník prožívá, útrapy, o kterých průmyslovému dělníku ani se nezazdálo. Již proto jsem vždycky nejen chápal, nýbrž vřele propagoval myšlenku spravedlivého rozdělení půdy.
Velevážené shromáždění! Ale zákon z května 1919 revolučním Národním shromážděním usnesený dopustil se v jednom směru činu, který nelze hájiti jako čin spravedlivý. Zabrána byla půda farních beneficií, zabrána a vykoupena byla sáh za 12 hal. v době, kdy škatulka zápalek prodávána je za 24 hal.
Vážené shromáždění! Dovolte mně charakterisovati toto zabrání půdy, která po staletí patřila k farnímu beneficiu, která nebyla soukromým vlastnictvím par excelence, která nebyla absolutním majetkem toho, který na faře býval, nýbrž on byl jenom jejím dočasným užívatelem, on byl jejím správcem a z výnosu této půdy pečováno bylo o zajištění bohoslužby, ke kterémužto účelu také testátory byla tato půda odkázána: kdyby Národní shromáždění revoluční i toto mělo úctu k odkazu mrtvých, pak by nemohlo škrtnutím péra přejiti přes jejich projevenou vůli a respektovalo by vůli těch, kteří za účelem bohopocty příslušnou výměru půdy farním beneficiím odkázali.
A tento čin, který, promiňte, nazvu částečným oloupením katolické církve v Čechách a v celé republice, provedlo Národní shromáždění ve chvíli, kdy se chystá k rozluce církve a státu a kdy se snaží uskutečniti to, aby církev katolická, její věřící o náklad na bohoslužebné potřeby sami pečovali. Vy olupujete katolickou církev, vy ji svlékáte a pak ji odkážete k tomu, aby sama o sebe pečovala. (Hlas: My nejsme žádní lupiči!)
Nazývejte si to jak chcete, když někomu zaberete jeho k existenci nutný právoplatný majetek, pak se to až dosud v celém civilisovaném světě nazývalo loupeží. A to činíte ve chvíli, kdy chystáte rozluku církve. Ožebračíte církev a pak řeknete: Nyní se o potřeby své bohopocty starej sama!
Vážené shromáždění! Vy tímto zákonem
jste ochudili, oloupili katolické chrámy. Čím jsou katolické chrámy
pro kulturu národa? (Hlas: Ať předseda dává pozor na řečníka!
My nejsme zádní lupiči!) Katolické chrámy vedle hlavního svého
účelu sloužiti bohopoctě, jsou střediskem kultury a umění. (Hlas:
A reakce!) Vezměte
si na příklad pracovního člověka. (Hlas: Faráře!) Vy soudruzi,
kteří máte statisíce příjmů, vy si jdete do divadla, vy posloucháte
operu, ale ten chuďas, ten upracovaný venkovan po celotýdenní
těžké práci příjde do chrámu Páně a on v tom chrámu Páně má vedle
bohoslužebného stánku i to, co povznáší jeho mysl, jeho srdce,
jeho duši. Vy zde máte koncertní síně (Hluk.), ale prostý
venkovan, ten má náhradu za ně v hudbě chrámové. (Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid. Prosím pana řečníka, aby pokračoval. (Opětný hluk.) Prosím o klid. (Výkřiky posl. Roudnického.)
Volám pana kol. Roudnického
k pořádku. Prosím pana řečníka, aby pokračoval.
Posl. Myslivec (pokračuje): Já pravím, že tímto zákonem ochuzeny budou katolické chrámy, sídla umění a kultury. Vy máte zde své obrazárny, sbírky soch, ale prostý venkovan má ten jediný stánek, který ho i umělecky povznáší, ve chrámu Páně. I republika Československá má své konservátory, kteří bdí nad památkami a zachováním památek církevních. (Hluk.) Ze žádné lásky to republika naše nečiní, té mnoho nemá, ale proto, že svatyně venkovské jsou místy umění, proto záleží i republice Československé na tom, aby byly zachovány. A jestliže připravili jste tyto chrámy o zdroje, za které byly tyto památky udržovány, pak můžete posílati konservátory, ti mohou posílati přípisy, nic to nebude platno, chrámy budou pustnout, stánky umění budou se rozpadávati, ale budoucí století, budoucí doby, budou musit o této době, o tomto a minulém Národním shromáždění říci, že činitelé, kteří se tolik oháněli kulturou, neměli smyslu pro zachování eminentně uměleckých památek, které v naší vlasti, bohudík, ještě četně jsou zastoupeny. (Posl. Vraný: Vzdyť jste v Národním shromáždění hlasovali pro ten zákon!)
Já jsem nehlasoval pro ten zákon!
(Výborně!) Jde o to, má-li o tento chudý majetek - a 8
ha není žádný majetek - mají-li oň farní beneficia býti
oloupena, či stalo-li se tak již, má-li se jim dostati za ni náhrady
z jiné půdy zabrané. Vás na lavicích agrárních upozorňuji, že
když jedenkráte porážíte majetkově právo tam, kde ono není výstředností,
pak si pamatujte, že dojde také na vás, že také vaše půda bude
jedenkráte v tomtéž stadiu, poněvadž vždy dosud, když církev byla
oloupena, ti, kteří k tomuto lupu mlčeli nebo s ním souhlasili,
to odpykali. Došlo také na ně. A vy, soudruzi, sociální demokraté,
kteří ochuzujete chudé chrámy, máte zde agrární zemany, kterým
nemůžete jindy přijíti na jméno, ale u nich najednou přestáváte
provádět pozemkovou reformu. Před zemanskými velkostatky stojíte
s respektem, ale proti chrámům katolickým měli jste odvahu zabrání
způsobiti. Nejen zemanské statky. Máte Petschky, máte Weimanny,
neboť naše republika jest vlastně republika židovská. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Volám pana řečníka pro tento výrok k pořádku.
Posl. Myslivec (pokračuje): Židovští miliardáři Petschek a Weimann jsou činiteli, na které vy sami i s ministry a vládou si netroufáte. Každému bije do očí v naší republice, jak vzrostl úžasně majetek židovský, židé stali se pány naší republiky a vy, mezitím co ochuzujete katolické chrámy, židovské milionáře a miliardáře necháváte na pokoji. (Potlesk.)
Myslíte-li si, že takovýmto počínáním
přispějete ke cti tohoto Národního shromáždění a ke cti republiky,
pak jste na špatné cestě, pak jste v klamu. Pro nás však, kteří
zde dnes poukázali jsme na nekulturní čin oloupení našich kostelů
a chrámů, bude jednou v historii ctí, že hájili jsme právo a spravedlnost
proti těm, kteří pro spravedlnost a právo smyslu neměli. Tím končím.
(Výborně! Potlesk. - Různé výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Uděluji slovo dalšímu řečníku
panu posl. Kaderkovi.
Posl. Kaderka: Slavná sněmovno...
(Hluk. Výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, pánové, o klid. Pana řečníka prosím, aby se ujal slova.
Posl. Kaderka (pokračuje): Ctěná sněmovno! Považuji za svou povinnost, abych o této tak ožehavé otázce promluvil, řekl bych k srdcím vás všech a s věcného stanoviska tak, jak já se na věc dívám. V prvé řadě zde konstatuji, že již ve starém Národním shromáždění byl jsem to já, který podal návrh, aby dlouholetým pachtýřům bylo přiznáno právo výkupu pozemků, pokud byly v dlouholetém pachtu. (Posl. dr. Kubíček: Vždyť to byl můj návrh a ne váš!) Prosím, pane kolego, neračte zapomínat mého návrhu v Národním shromáždění. Já neupírám, že jste podobného návrhu neučinil, ale zdůrazňuji, že jsem podobný návrh učinil též a myslím, že tím vaší zásluhy neupírám, ale neupírejte také zásluhu druhým. Prosím, když již kol. Mašata mluví o tom opakování, byl jsem to sám jediný, který podal návrh na ochranu drobných pachtýřů; podobného návrhu z jiné strany nebylo. Doznala to i "Týdenní kronika", že žádného jiného návrhu na ochranu drobných pachtýřů ve starém Národním shromáždění nebylo. O mém návrhu referoval kol. Hrdlička ve výboru a byl vzat za podklad jednání. Opakuji to proto, aby zde nebylo vykládáno, že se stavím proti drobnému venkovskému lidu. Já jsem z nich vyšel, vím, co je to pracovat na hroudě a mít takové malé hospodářství. A pánové ze zemědělského výboru musí zde loyálně potvrditi, že jsem se zúčastnil jednání jak v subkomitétu, tak v plénu zemědělského výboru, že jsem učinil celou řadu pozměňovacích, zlepšovacích návrhů a že moje stanovisko bylo přijato. My nechceme tu materii, ten zákon, pokud je sociálně spravedlivý, nějakým způsobem v Národním shromáždění znemožniti, naprosto ne, nám jde o to, že tento zákon je v jedné části výjimečný a sociálně nespravedlivý. Hlavně postihuje určitý stav, neměří stejným měřítkem jako druhým. Prosím, kol. Bezděk již to zde naznačil a já jsem to řekl v zemědělském výboru. Vy na př. béřete faráři pozemky (Posl. Nejezchleb-Marcha: Vždyť vy ve svém nitru s tím nesouhlasíte, jsem o tom přesvědčen!) Pane kol. Marcho, já to říkám otevřeně, kdybych s tím nesouhlasil, co hájím, neměl bych odvahy a nešel bych na tribunu, abych to hájil. Říkám: Farář, který měl sociální cítění, že dal pozemky drobným pachtýřům do pachtu, toho tímto zákonem postihujete. V tom je ta sociální nespravedlnost. Já to zde uvádím jako doklad. Farář, který má pozemky ve své vlastní režii, který má pozemky na př. pronajaty velkopachtýřům, na toho se tento zákon nevztahuje. Zde je druhá sociální nespravedlnost. Ale i v jiném směru. Byl jsem na sjezdu domkářů v Uherském Brodu. Na tomto sjezdě přišli domkáři a řekli: U nás je velký selský statek přes 200 měr a statek má pronajatý žid, který není ani příslušníkem naší republiky. Je ve Vídni, my to pachtovné musíme odvádět do Vídně. Všichni jsou dlouholetými pachtýři, ale tohoto žida, který je nepřítelem naší republiky, na toho se zákon o dlouholetém pachtu nevztahuje, toho chráníte. (Posl. dr. Kubíček: Komu byly arcibiskupské dvory propachtovány?) O tom nemluvím a tu věc nehájím a také jsem ji nehájil, zde mluvím o dlouholetých pachtech. (Hlas: Faráři to židům nepronajímali!) Já ještě s jiného hlediska jsem se stavěl, řekl bych, na ochranu a prosím, šel jsem tak daleko ve svém jednání v zemědělském výboru i v subkomitétu, že jsem žádal aspoň určité existenční minimum pro farní a nadační pozemky. Ještě s jiného hlediska jsem se na to díval a pánové mně to dosvědčí, že ve výboru a všude, i v Pozemkovém úřadě, silně jsem zdůrazňoval, aby na pozemkové reformě měly do jisté míry, nebo hodně veliké míry, účast naše obce. A proč? Poněvadž jsem přesvědčen, že naše obce, budou-li míti nějaký nemovitý majetek, budou míti vždy reservu půdy pro ty nejchudší a právě tento případ jest mně toho dokladem. I ty farní pozemky jsou reservou pro ty nejchudší. Když faráře té reservy zbavíte, když faráři jako správci farní pozemky vezmete až do poslední měřice (Výkřiky.) Pane kolego, já vás beru za slovo, když se tak pro to exponujete. Když jsem učinil v zemědělském výboru pozměňovací návrh, aby se zákon vztahoval na všechny dlouholeté pachtýře, vyjma velmi důležité případy, kde se tak musilo státi z rodinných důvodů, kde jde o sirotky a vdovy a podobné, tehdy jste se stavěl proti tomu. To jest důkazem, že provádíte demagogii, že velmi rádi rozdáváte z cizího a ze svého nedáte ani zlámanou grešli.
Vy víte, že jsme hlasovali pro zákon záborový, tam se také jedná o církevní majetek, jako o druhý, viděli jsme že se stejně měří všem. Nečinili jsme proto žádných námitek... (Hlas: Farář je uživatelem a žádným vlastníkem, to si nepleťte! On je jen správce! Farář nedává nic ze svého, nýbrž z toho, co spravuje!) Právě proto, že se díváme na celou otázku jako na součást celé pozemkové reformy proto jsme žádali, aby se zde měřilo stejným měřítkem a aby zde byla při nejmenším, když to jinak nejde, stanovena jistá hranice, řekl bych to existenční minimum 8 ha. Pánové, o tom jste měli uvažovati a pracovati hned ve starém Národním shromáždění. (Výkřiky poslance Ulricha.)
Pane kol. Ulrichu, vy víte a vy jste to, který budete musiti říci: Mea culpa! Uznáváte, že se jistá nespravedlnost stala, ale když to, pánové, uznáváte, pak by bylo dobré, abyste z toho také vyvodili důsledky, resp. zjednali nápravu. Myslím, že jsem ve svých pozměňovacích návrzích, případně resolucích šli hodně daleko, abychom umožnili všem přítomným stranám, aby se vyslovily pro. Jestliže jest situace změněna, jest mně líto, ale musil bych říci, že opravdu zde není žádného smyslu pro sociální spravedlnost. (Hlas: Vždyť máte starou novelu!) To nám nestačí, vy sami to dobře víte a já jsem to též zaslechl ze soukromého rozhovoru, když jste se o tom domlouvali, tehdy jste se smáli, že jest to pro nás danajský dar. (Hlasy: Ale vzdyť jste to tenkráte chtěli, já vás nechápu! Dáváte opravdu špatný příklad pánům na německé straně, když se chápete této taktiky! To není chytré!)
Pane kol. Koudelko, myslím, že my jsme dali již dosti příkladů, že se dovedem chovati velice loyálně ke všem súčastněným stranám. Víte dobře, že nám kolikráte různé věci šly proti srsti a my jsme v zájmu celku a v zájmu pracovní většiny dovedli ledacos hořkého spolknouti a obětovat se. Chcete-li zde vytýkati jistou neloyálnost, pak myslím, že byste ji měl udati na jinou adresu. Řekl bych ještě toto: právě dnes dostal jsem přípis od okresního soudu v Kyjově, kde jsem urgoval urychlení záležitosti dlouholetých pachtýřů ještě na základě starého, dosud platného zákona. Žádal jsem urychlení celé záležitosti a jest zajímavé, jakou odpověď jsem dostal a myslím, že by bylo dobré, kdyby pánové svoji energii v tomto směru uplatnili. Pan přednosta okresního soudu mně sděluje doslovně (čte):
"Nížepsaný přednosta soudu dovoluje si ku předu zmíněné prosbě sděliti, že by jí rád vyhověl, že však toho času není mu možno pro naprostý nedostatek sil a neobyčejné přetížení soudu jinou agendou tak učiniti. V roce 1914 před vypuknutím války bylo u okresního soudu i s přednostou celkem 5 soudců. Po vypuknutí války zmenšen o 1 soudce a v roce 1920 přes sedm měsíců byli i s přednostou pouze soudcové 3 a v roce 1921 asi po 10 dnů pouze soudcové 2 a nyní opět 3. Při tom stavu soudců jest vůbec vyloučeno, že by se mohlo vůbec vpředu zmíněné věci něco pracovat a stane se tak, jakmile alespoň poněkud poměry v tomto směru se zlepší." (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Prosím, vy víte velice dobře, že jistě aspoň 50% dlouholetých pachtýřů není ještě vlastníkem půdy, že nejsou se záležitostí hotovi, že se jim to prostě zdržuje a v celé řadě případů, jako ten, který uvádím, požádal velkostatkář o prodloužení lhůty a tím brzdění celého jednání, a okresní soudy beze všeho na to přistoupily. Dnes na moji urgenci okresní soud v Kyjově odpovídá a vymlouvá se na přetížení prací a podobné věci. Proč se nesnažíte, aby v tomto směru stala se nějaká náprava? Proč se nesnažíte o to, aby okresní soudy mohly celou tu agendu zmoci? (Posl. dr. Kubíček: To se všecko děje, na pana ministra chodíme stále, není to nic platno. Dejte nám ale soudce, kteří by musili okamžitě na Slovensko!) Pak myslím, že touto celou novelisací věci se naprosto neprospěje, neboť rozšiřujete zbytečně jen lhůty a hromadíte případ k případu, ba vnášíte do celého jednání i mnoho zbytečných zmatků s právního hlediska.
Pánové, rád bych ještě odpověděl na výkřiky. Zdálo se mi, že to bylo z lavic sociálně-demokratické levice. Bylo pokřikováno, že prý se zde bojíme o arcibiskupské statky. Konstatuji důrazně, že o žádné arcibiskupské statky se tu nejedná, nýbrž jenom o pozemky farní a nadační a po té stránce žádali jsme jenom ochranu do výměry 8 ha. Aby bylo zde jasno, pane kolego Kubíčku, jistě čtete také časopisy a z nich víte, že nedávno byla v Brně konference velkostatkářů, na níž se jednalo o vyzvání Pozemkového úřadu učiniti tomuto nabídky půdy pro pozemkovou reformu, a na této konferenci právě to byl arcibiskup Stojan, který prohlásil ústy svého zástupce, že dává o 300 ha více, než je úředně nucen. To zaznamenaly časopisy a račte to vzíti k vědomosti. Nesnažil jsem se mluviti zde nějak agitačně a prosím, abyste to vzali k vědomosti. Zdálo by se to dosti odiosní, když právě já o této věci mluvím. Ale jedině smysl pro spravedlnost, pro sociální spravedlnost mne nutil, abych zde aspoň několik slov řekl.
Myslím, že i vám, kteří se cítíte
a říkáte o sobě, že jste hodně a snad více než my sociálně založeni,
že vám to nebude činiti naprosto žádných obtíží, když budete hlasovati
pro náš návrh. Nemáme na mysli žádné agitační cíle, o to se nejedná,
v prvé řadě jde jen o dobrou věc a myslím, že všichni se musíme
snažiti, abychom dobré věci prospěli. (Výborně! Potlesk.)