Předseda (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku panu poslanci Schweichhartovi.
Posl. Schweichhart (německy): Dámy a pánové! Několikráte bylo s tohoto místa právem zdůrazněno, že způsob, jakým jsou vyhotovovány v tomto státě zákony, neodpovídá nikterak zájmu celku. Povrchnost, s jakou jsou zde zákony vydávány, nutí sněmovnu znovu a stále k novellisování jich. Jestliže se mělo dokázati, že vědomosti a moc jsou věcmi kusovými, pak to dřívější revoluční shromáždění prokázalo skvěle, pokud jde o pozemkovou reformu a i o jiné zákony a tak jsme nuceni stále a stále podnikati v nich změny.
Že je pozemková reforma věcí nadmíru důležitou, nepotřebuji zvláště zdůrazňovati, jmenovitě pokud jde o vnitřní kolonisaci a o pozdvižení výroby. Methody však, podle kterých Pozemkový úřad, vláda a vládnoucí strany v tomto státě jednají v pozemkové reformě, nutí nás stále a stále k nejživějšímu odporu. S našeho sociálně-demokratického stanoviska je způsob, jakým se provádí pozemková reforma, posměchem veškeré vážné činnosti. Účelem zákonů pozemkové reformy je podle názoru většiny v tomto státě snad jen zatlačiti pokud možno Němce z jich statků a pozemků, z vděčnosti zaopatřiti legionáře půdou a jak se zdá, také velkobankám dohoditi obchody. V tom směru dalo by se velmi mnoho říci, bohužel, nedostává se mi času.
Jedním z nejdůležitějších zákonů je zákon o drobných pachtýřích. Tento zákon týká se osudu milionů lidí v tomto státě. Jen v Čechách je to 700.000 domkářů a nájemců se 2 miliony příslušníků rodin, kteří mají nejživější zájem na tom, aby jejich existence byla zajištěna. Domkáři patří k vrstvě pracujícího lidu, jež byla nejvíce vykořisťována, sama na sebe odkázána, bez pomoci, byli od velkých sedláků využitkováni, byli v pravém slova smyslu nevolníky, nesměli se politicky hnouti, byli hospodářsky zotročeni a proto není divu, jestliže přečetní drobní lidé utíkají z tak zvané vlasti a hledají v Americe lepší bydlo.
Zákon z 27. května 1919, jenž měl drobným pachtýřům dáti půdu, má jednu velikou vadu v tom, že lhůta přihlašovací byla příliš krátká. Doba 12 neděl je příliš krátká, neboť dříve než lidé na venku vědí, o co se vlastně jedná, lhůta dávno projde. Máme po ruce množství dokladů, že tisíce a tisíce domkářů a drobných pachtýřů touto příliš krátkou lhůtou těžce bylo poškozeno. Tak na př. v obci Nükl ztratilo 32 pachtýřů nárok na tamní farské pozemky proto, poněvadž podali přihlášku místo u faráře u patronátu a je tudíž dobrodiním, že je stanovena nová lhůta do 12. června a těmto lidem dána tím možnost, aby došli svého práva. Tito lidé byli často právnicky oklamáni, zvláště ohledně kostelních a farských statků. O tyto byly vedeny veliké boje a je charakteristickým, jak se nyní dějí pokusy odbýti uchazeče o církevní nadání a statky. Máme přečetné písemné doklady o tom. Tak na př. vrchní správce v Bystré u Poličky prohlásil, že na farských statcích nesmějí se prováděti žádná měření, žádné smlouvy kupní z toho důvodu, protože soudce se bránil provedení tohoto zákona; když prý žádají sociální demokraté odluku církve od státu, duchovenstvo by nemělo od čeho žíti a proto prý tato pole musí býti faráři ponechána. Tak starají se páni agrárníci o majetek duchovenstva. Nuže, my stojíme na stanovisku, že má býti heslem klerikálů: Naše království není z tohoto světa. Proto mají duchovní někde jinde hledati zaopatření a mají se vzdáti majetku pozemkového.
My, sociální demokraté, jsme se namáhali prosaditi dalekosáhlý návrh o ochraně drobných pachtýřů, bohužel, podařilo se to pouze do jisté míry. I my jsme si přáli, aby tato nová lhůta byla stanovena; v tom směru bylo našemu návrhu vyhověno. Ohledně zkrácení vydržecí lhůty, bohužel, se nám nevyšlo vstříc. Nebylo vyhověno ani našemu přání, aby dostalo se kusu půdy také lidem stojícím k pachtýři ve služebním poměru, ani onomu aby pozemky, jež přes 12 let nebyly propachtovatelem obdělávány, mohly bez dalšího přejíti do majetku pachtýře. Myslili jsme si, že mohla býti stanovena desetiletá lhůta vydržecí, bohužel, tyto návrhy však ztroskotaly o vůli většiny. Jest to přece malý úspěch, jehož jsme dosáhli.
Je známo, že provádění zákona nejde tak hladce. Potíže vězí v soudech, jež jsou přetíženy prací, i ve sporech o vysoké částky vyvazovací. Musím vytknouti, že rozliční soudcové oddávají se klamnému mínění, snad byli uvedeni v omyl návrhy, jež byly v této sněmovně předloženy. Poukazuji k tomu, že byl sice podán Svazem zemědělců návrh na zkrácení lhůty vydržecí, že však zároveň bylo požadováno, aby vyvazovací částka byla dvojnásobná ceny z roku 1913. Proti tomu musíme se postaviti se vší rozhodností.
Snažili jsme se přirozeně i v jiném směru podávati návrhy opravné a těší nás, že byl učiněn krůček ku předu. Nyní se podaří tisícům lidí, kteří tuto lhůtu zmeškali, dáti to, čeho potřebují ke své existenci, kousek pole. Poukázal bych při této příležitosti na to, že přihlášky mají se nyní podávati pouze u soudů ve dvojím vyhotovení, což je ulehčením. Poukázal bych ještě na jeden návrh, který jsme podali, který má opraviti formální chybu v tomto návrhu. Věc se má totiž tak, že některý zběžný čtenář, soudce, který snad tuto věc nebéře tak přesně, mohl by počítati tuto 12tinedělní lhůtu podle starého zákona podle § 14. Chceme to napraviti poukazem na odst. 3., objasniti, a prosil bych o přijetí tohoto návrhu.
Pak ještě něco o poměru pachtýřů k obcím. Obce dostaly novellou celou řadu práv. Pachtýři mají ovšem také možnost, aby stavební pozemek, pokud není zastaven, byl jim pak nadále ponechán. Nájemní činže má činiti 6% a mimo to má pachtýř také platiti daně. Nároky na tyto pozemky mají býti pachtýři podány během 14 dnů od vyrozumění Pozemkového úřadu, že vydáno bylo rozhodnutí ve prospěch obce. Jestliže snad bude podán se strany klerikálů návrh, jenž žádá více, než se praví v tomto návrhu, tedy přes 8 ha pozemků na farní statky, museli bychom se proti tomu vší mocí postaviti. Myslíme, že nehodí se pro faráře zabývati se přes míru hospodařením a jsme pro to, aby věřící se postarali o pozemské blaho svého faráře. Jsme tedy proti tomu, aby se duchovním přiznávalo příliš mnoho pozemků. Ostatně mohu jen prohlásiti, že učiníme vše, abychom vyhověli přáním drobných pachtýřů a oněch lidí, kteří jsou na půdu jako zdroj výdělku odkázáni. Že zde naši lidé musejí zvláště trpěti velké útisky, to bylo vždy v našich schůzích a časopisech prokázáno. Tam na venku zuří veliký boj mezi velkými a malými rolníky a malý zemědělec je bezohledně od velkostatkáře a velkého rolníka utiskován. Jsou mně známy ne jednotlivé, ale mnohé případy, kdy velcí sedláci prohlašují, že když malí lidé na venkově nevolili správně, totiž sociálně-demokraticky místo agrárnicky, že se jim nebudou půjčovati povozy, poskytovati přípřeže, že se jim brání v připouštění krav k býkům, a podobných šikan více. Také ohledně pozemků obecních a pronajímání jich mají právě drobní pachtýři často důvod k mnohým stížnostem. Rolníci se snaží hnáti cenu do výše a máme prokázáno, že zde cena byla často vyšroubována do dvacetinásobné výše. Malí lidé na venkově mají ve všech směrech plný důvod býti se stávajícími poměry nespokojeni a spojiti se těsně k boji proti bohatým, kapitalisticky smýšlejícím rolníkům.
Souhrnem bych řekl, že sice nejsme
spokojeni s tím, co podává tato předloha, že jsme částečně trpce
zklamáni, že naše dále cílící návrhy ve prospěch drobných pachtýřů
byly odmítnuty, že nebylo možno prosaditi vydržecí lhůtu, které
jsme si přáli, že však přes to vše, ježto tento zákon znamená
malý pokrok, budeme proň hlasovati. Přál bych si však a chci v
to doufati, aby se brzy podařilo docíliti dalších pokroků na poli
pozemkové reformy. Pozemková reforma, tak jak nyní jest, neodpovídá
naprosto našim nárokům. Vytýkali jsme to již často a vytýkáme
to stále a stále, že nemáme žádného vlivu v Pozemkovém úřadě,
že tam vládnou samí Češi, a jak tam vládnou, ukazují mnohé věci,
o nichž se zde mluví. Docházejí nás celé svazky stížností a také
v novinách možno čísti všelijaké pěkné věci. Je charakteristické,
že se banky stále více a více vměšují do těchto obchodů, že Pozemkový
úřad přenechává bankám bez mnoha potíží celé velkostatky, na oko
k průmyslovému zužitkování, jak na př. se prý stalo s schönbornovským
velkostatkem v Podkarpatské Rusi. Tato zvláštní pozemková reforma
neodpovídá naprosto zájmům pracovního lidu ve městě a na venkově,
nýbrž vyhovuje pouze národnostně-kapitalistickým zájmům. Proti
této politice budeme stále bojovati. Přejeme si, aby nám bylo
umožněno jednou provésti velikou zásadní debatu, aby konečně bylo
zjednáno jasno a aby se nám podařilo vytvořiti jednotný plán.
Prohlašuji ještě jednou: Přes nedostatky tohoto zákona budeme
v zájmu drobných lidí na venkově pro tuto novellu hlasovati. (Potlesk
na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má p. posl. Böhr.
Posl. Böhr (německy): Velectění pánové! Všichni páni předcházející řečníci zabývali se úřadem pozemkovým. S činností Pozemkového úřadu, jež zde byla kritisována, nemůže skutečně nikdo souhlasiti, kdo přehlíží směry, v nichž ona se dosud pohybovala. Jeho podniky zacházely do neracionelnosti a finančně téměř do bezmeznosti. Rozbije-li se a roztříští veškerý větší majetek pozemkový, chtěl bych vám dáti jen jednu otázku: Kde se potom jen tak beze všeho při roztříštění jdoucím tak daleko, vystačí finančně a hospodářsky na nutné stavby domů a stodol, na hospodářské nářadí a na všechno, co s tím souvisí? To není racionelně naprosto přípustno a finančně proveditelno.
Něco jiného je otázka tak zvaných pozemků v dědičném pachtu nebo dědičných pachtýřů, o níž tu nutno mluviti v souvislosti s malými pachty. O tom pojednal předposlední pan řečník, kolega Zierhut, již velmi případně. Pánové, tito dědiční pachtýři pracují již po desetiletí, po staletí a ještě déle na těchto pozemcích, zde se tedy nerozbíjí žádný větší komplex pozemků, nýbrž komplex ten je již dávno rozdělen. Vystupuje tu onen nesprávný systém poměrů zemědělských, jichž musíme litovati v Italii, dále i v Gorici, ve Friaulsku a v Tridentu, kde nenacházíme samostatných sedláků, nýbrž tak zvané kolony, kteří každých 5 až 6 let v systému pachtovním se střídají. Tím naprosto se nepodporuje produkce, od meliorací nutno upustiti, nelze najíti spokojenosti ani lásky k hroudě, a ono jisté kolísání, jež pozorujeme ve větší části Italie, má původ v tomto tak zvaném systému kolonů. Proto nutno pozdraviti přeměnu tak zvaných pozemků pachtovních ve vlastní pozemky dotyčných hospodářů také se stanoviska sociálního, a ve směru hospodářském se tu nijaká rána sociální neotvírá. Něco zcela jiného by znamenalo ve směru hospodářském rozbíjení každého velkého pozemkového majetku bez rozdílu pro místa průmyslová, města atd.
Při tom přijde v úvahu i okolnost, že nelze naprosto využíti na malém majetku pozemkovém všech hospodářských pokroků. Uvažme jen velkou úsporu semen, již se docílí při velkém podniku secími stroji. To vše přijde zase k dobru všeobecnému. Neboť, mohu-li ušetřiti třetinu semen, zachránil jsem třetinu pro výživu městských obyvatelů, průmyslových dělníků, domkářů atd. To jest jen malý poukaz na škody z rozbíjení každého velkého pozemkového majetku, jež se děje bez rozlišování a neracionelně, a z rozdrobení každé komasace.
Chtěl bych vás však, pánové, upozorniti také na tak zvané pozemky obroční nebo farské, o nichž mluvil již předcházející pan řečník Schweichhart. Tu není onoho systému dědičných pachtýřů, jejž možno uvésti jmenovitě na Šumavě u pozemků švarcenberských atd. Tohoto momentu zde není, a já jsem byl příjemně překvapen, když sociálně demokratický řečník přede mnou pan kolega Schweichhart mluvil o 8 hektarech, jež mají býti ponechány tak zvanému pozemkovému majetku farnímu. Neboť, pánové, dle zákona dřívějšího revolučního Národního shromáždění bylo farnímu majetku bráno ještě mnohem více. Zákon byl patrně fabrikován v ukvapeném spěchu a nyní vidíme následky toho. V severních Čechách máme na příklad farní majetek pozemkový, který ve skutečnosti představuje majetek malozemědělský, který zaujímá 6 hektarů, 5 nebo 4 hektary. Poslední držitel propachtoval jej po jednotlivých parcelách, poněvadž poslední beneficiát byl snad měšťák, poněvadž při převzetí fary nemohl nic investovati, nemohl koupiti nářadí polní, vozy atd.; a nyní byly parcely vesměs zabrány od pachtýřů, takže sotva ještě zbyla zahrádka u domu.
Tu se doopravdy postupovalo nesociálně
a dokonce nezůstalo ani 8 hektarů, to je tedy asi 28 korců při
takovém farním obročí. A tento postup celého vyvlastnění těchto
malozemědělských pozemků, pokud jsou pozemky farního beneficia,
je také nesociální, neboť eventuelního vyvlastnění ve prospěch
soukromých osob bylo by se možno domáhati jen v sociálním zájmu
pro to, co ještě veřejnosti nenáleží; tyto farní pozemky jsou
však přece podle mého názoru obecním statkem, a nikoli soukromým
statkem dotyčné osoby, neboť tato nemůže jich vůbec libovolně
zciziti, nýbrž ony náležejí příslušné obci, konfesionelní, t.
zv. náboženské obci, jsou statkem trvalým a přijdou k dobru každému,
kdo se tam stane beneficiátem, ať už pochází ze stavu dělnického
nebo selského. Může-li na takové vesnické obci venku farář sám
hospodařiti na pozemcích, tu bude v obci zvláště svojí inteligencí
a svým snažením ve všech směrech, týkajících se meliorací atd.,
vzorným příkladem pro racionelní polní hospodářství a pro lásku
k půdě, na níž je pak i osobně interesován a to bude při význačném
postaveni, kterého v obci jako duchovní požívá, působiti povzbudivě
a prospěšně na okolí. Není třeba býti právě pro to, že faráři
má náležeti dokonce velký majetek, poněvadž on musí svou pozornost
upírati zajisté na jiné věci než na příliš veliké polní nebo luční
hospodářství nebo chov dobytka. Ostatně měla by vždy a všude býti
v popředí především otázka práva. Úplné vyvlastnění, jak je vidíme
v severních Čechách - a jak vím i ve východních a západních Čechách
a na Moravě - jest však také nesociální a nespravedlivé a zasloužilo
by vlastně, aby bylo odvoláno, již z cítění sociálního bez ohledu,
máme-li pro to důvody náboženské, či nedáme-li se jimi vésti,
nýbrž jen citem pro spravedlnost a vyrovnání sociálně spravedlivé.
Věc ta je potud také hodna povšimnutí s jiné stránky, že toto
úplné odebrání pod cenou znamená vlastně konfiskaci dotyčného
statku farního, zkrácení farní obce a že předbíhá očekávanému
nebo aspoň zamýšlenému zákonu odlukovému tak, že vlastně již nic
nezůstane pro příští vlastní zaopatření dotyčných příslušníků
náboženských v obci. Jak mají sehnati prostředky, když se jim
vezme to, co jim po právu patří? Těchto okolností nutno dbáti.
Jde tu o právní pojem, a otřásá-li se tímto právním pojmem, pak
by se otřásalo celým malým majetkem pozemkovým, všemi pozemky
selskými většími i menšími, právní pojem by se zviklal, došlo
by se k tak zvanému "panta rhei". To by byla jistě nejistota,
jež by působila každému majiteli půdy takovou nechuť a těžké obavy,
a proto musí hlasovati každý, kdo smýšlí sociálně spravedlivě
a kdo ctí pojem zděděné půdy, na níž se hospodaří ku prospěchu
sociálního společenství, aby byly šetřeny a aby byly zachovány
tyto tak zvané farské pozemky, a myslím, že by naprosto nebylo
neslušné, nýbrž spravedlivé, kdyby se nějakým způsobem opět sáhlo
zpět k těm malým farním statkům, které byly již zcela zcizeny
a někdy ani zdaleka nedosahovaly velkosti 8 nebo 15 ha, anebo
ji tolik ve zbytku půdy ještě mají. To opravdu nejsou velcí sedláci.
8 hektarů je 27 nebo 28 korců, a to jistě nedělá velkého sedláka.
V západních Čechách jmenuje se takový malý držitel domkářem nebo
chalupníkem. V severních Čechách, kde se půdy více využívá, představuje
již malého sedláka. Avšak velký sedlák začíná zajisté teprve při
majetku 15 ha jakožto větší samostatná hospodářská jednota. Proto
by se mělo, kde lze ještě nalézti východisko, přikročiti k tomu,
aby se bezpráví učiněné kdysi z ukvapenosti zase napravilo, především
však aby se dbalo v budoucnosti, aby se takové zasahování do právních
pojmů neopakovalo. (Souhlas a potlesk německých poslanců.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl.
dr. E. Feyerfeil.
Posl. dr. E. Feyerfeil (německy): Velectěné dámy a pánové! Zákonodárství o reformě pozemkové, jak bylo v tomto státě vytvořeno, jistě nenáleží k parádním kouskům, jež by se někdy mohly postaviti do výkladních skříní výrobků československého zákonodárství. Při zákonech o reformě pozemkové postupovalo se neobyčejně lehkovážně a pak použilo se této eminentně hospodářské věci k tomu, aby byla dána do služeb účelů počešťovacích. Víme, že vyvlastnění půdy má v prvé řadě sloužiti k tomu, aby byli zaopatřeni čeští legionáři a vdovy a sirotci po českých vojácích a tím aby byl učiněn průlom do uzavřeného německého území.
Do jisté míry příjemně liší se od velké většiny zákonodárství pozemkového zákon, u něhož se dnes máme usnésti na dodatcích, zákon o dědičných pachtýřích z 27. května 1919. Bylo-li možno, aby kus pozemkové reformy byl v příjemném kontrastu s málo důkladným pozemkovým zákonodárstvím, stalo se to snad tím, že mohlo se čerpati při otázce o dědičných pachtýřích z pramenů již existujících. Zpracování otázky dědičných pachtýřů, jak se stalo zákonem zmíněným, není vynálezem tohoto státu a kusého parlamentu, naopak otázka ta byla projednávána již v rakouské říšské radě a byl to německo-nacionální politik dr. Roller, který vůbec první tuto otázku načal. Pakli se nyní má strana a ostatní strany německé národnosti horlivě a pečlivě zabývaly právě otázkou dědičných pachtýřů, možno zajisté vzhledem k tomu, že se touto otázkou obíral nejprve německonacionální politik, mluviti u mé strany a u ostatních národních stran o tradici v této věci.
Zákon z 27. května 1919 vykazoval nejasnosti a nedokonalosti. Bylo proto nutno tyto nejasnosti odstraniti dodatkem k zákonu. V prvé řadě mnoho drobných pachtýřů nemohlo včas uplatniti své nároky, poněvadž ustanovení zákona nebyla náležitě rozšířena, nebyla náležitě uveřejněna. Bylo tudíž nutno starati se, aby lhůta k přihláškám byla prodloužena. Pak se také shrnuli v jedno všichni drobní pachtýři bez rozdílu, zda se svými rodinami hospodařili na pozemcích již staletí, či zda se dostali k hospodaření teprve před několika desetiletími; mezi kategoriemi malých pachtýřů se rozdílu nedělalo. To přimělo mého kolegu dr. Lehnerta a mne k podání návrhu, aby dědičným pachtýřům dominikálním, tedy té kategorii, jež nepřišla v r. 1848 při vyvazení dědičně propachtovaných pozemků na řadu, byly pozemky odstoupeny zdarma a aby jim stát zdarma obstaral vyměření pozemků, jež mají býti odstoupeny. K tomuto návrhu mého kolegy a mému bylo přihlíženo v resoluci, která bude dnes sněmovně předložena. Dá se očekávati, že nebudou činěny obtíže se žádné strany. Ani této resoluci, ani dodatkovému zákonu, který byl sněmovně předložen, poněvadž je to, jak řečeno, sociální otázka pronikavé důležitosti, a sotva se najde strana, která by se vyhýbala nutnosti poskytnouti drobným pachtýřům všech možných ulehčení při nabývání půdy, na které již tak dlouho hospodařili a pracovali.
Zákon o drobných pachtýřích z 27. května 1919 prováděl se v praxi velmi zdlouhavě. Na tom mají vinu různí činitelé. Část velkostatkářů projevovala v této otázce skutečně sociální pochopení. Tohoto sociálního pochopení nebylo však z největší části u úředníků velkostatkářských, kteří často smlouvali s dědičnými pachtýři o korunu a tím prokázali svým pánům opravdu špatnou službu. Na druhé straně měly však vinu na tom i jisté strany - a zajisté nemíním strany německého parlamentního svazu - jestliže se protahovala otázka nabytí přidělených pozemků dědičně propachtovaných. Neboť jestliže byli lidé naváděni k tomu, aby se za žádných okolností nedohodovali s velkostatkáři o ceně po dobrém, nebyla to zajisté rada dobrá v těch případech, kde byl velkostatkář ochoten určiti přiměřenou cenu odevzdací, a lidé ti by byli nabyli mnohem dříve pozemků, kdyby se byli v takových případech dali na cestu smírné dohody. Pak i otázka odměření přidělených pozemků velmi věc prodlužuje. Majitelé panství a velkostatkáři neměli dosti geometrů k disposici, autorisovaných geometrů soukromých také mnoho není, a tak u mnohých velkostatků se věc protahuje k zoufání. Věděl bych tu pro stát, myslí-li to s touto částí pozemkové reformy vážně, o dobrém východisku. Bylo by bývalo mnohem lépe, kdyby se bylo použilo k vyměření pozemků pro dědičné pachtýře těch geometrů, kteří byli posláni na hranice, aby je vyměřovali, neboť myslím, že ona záležitost byla hospodářsky mnohem důležitější než nové vyměřování hranic. Vím ze zkušenosti, poněvadž jsem pozoroval tyto komise při jejich úřadování, jakou nesmírnou sumu na dietách a na zbytečných výdajích stálo vyměřování hranic. Bylo by bývalo mnohem lépe, kdyby se bylo pro hospodářské dobro drobných pachtýřů použilo sil, jež se promarnily při tomto vyměřování.
Jak jsem se již často zmínil, jde tu o otázku eminentně sociální a kapitola, o níž dnes zde jednáme, jest vzorným příkladem sociálního rozvoje cestou evoluce. Ze se mohou takových sociálně-reformátorských prací zúčastniti s úspěchem také strany, které nemají na svém štítě firmu socialismu, dokázala jednání před dnešním zasedáním a dokazuje i jednání dnešní, kde vidíme, že většina stran se o tuto sociální otázku zasazuje. Bylo by také litovati, kdyby této sociální otázky bylo od stran využíváno demagogicky k stranickým účelům, a podivně na mne působilo, když jsem na Šumavě opět udělati musil zkušenost, že lidem bylo namluveno, že mohou jen tehdy s úspěchem spoléhati na uskutečnění svých nároků, připojí-li se k určité straně, neboť prý jen tato strana bude moci provésti jejich nároky na získání pozemků. (Výkřiky.) To se stalo na Šumavě a mohu vám o tom podati důkazy. (Německý výkřik: Ve Slezsku se to stalo také, jen jiným směrem, od jiné strany!) Mluvím zde jen o Šumavě. Podle mého mínění měla by tato otázka podnítiti všechny strany k úspěšné činnosti na tomto poli.
Doufám, že zákon, na němž se výbor
usnesl a který tu máme ve zprávě, bude přijat, rovněž i návrhy
resoluční, a doufám dále, že se sejdou správní úřady tohoto státu,
i zúčastněné úřady soudní a všechny politické strany v poctivé
snaze a úsilí, aby pomohly dědičným pachtýřům k jejich právu.
(Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Juriga. (Hlasy: Není přítomen!) Ztrácí tudíž slovo.
Uděluji slovo dalšímu řečníku
na straně "pro" panu posl. Koudelkovi.
Posl. Koudelka: Vážení pánové a dámy! Projednávaný zákon jest již třetí novelou k známému zákonu o zajištění půdy dlouhodobým pachtýřům z 27. května 1919 a řeší jeden z obtížných problémů agrárních. Obtížnost a komplikovanost těchto otázek jest v tomto případě doložena tím, že jest to již třetí novela, kterou zákonodárný sbor naší republiky k tomuto zákonu přičiňuje. Naše stanovisko k zemědělským pachtům se kryje s celkovým naším socialistickým nazíráním vůbec. Máme za to, že pachtýř, který po léta prací svých rukou vzdělává pozemek a který formou pachtovného opatřuje bezpracný zisk rozličným příživníkům lidské společnosti, má nárok, aby se stal vlastníkem tohoto pozemku proto, že je to zlo menší nežli v prvém případě.
Zákon z 27. května 19019, starý již téměř dva roky, není proveden dodnes. Soudy, které jsou pověřeny jeho prováděním, stěžují si na nedostatek personálu, a tak dnes zůstává polovina případů nevyřízena. Jest litovati toho, že naše státní administrativa je v takovém stavu, že tento důležitý zákon pro velkou část zúčastněných zůstává dodnes pouze kusem papíru. Přáli bychom si tedy, aby ministerstvo spravedlnosti učinilo v této věci nápravu a já se kojím nadějí, že připojená resoluce k novele, která jest tomuto váženému sboru předložena, bude pobídkou v naznačeném směru. Novelisace zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům řeší tři otázky. Ona především opravuje tu chybu, která byla v zákoně spáchána tím, že lidem práva neznalým uložila povinnosti zjišťovati, kdo je vlastníkem pozemku anebo kdo je pověřen jeho hospodářskou správou. Jenom tak se mohlo stát, že otázky, kterých nedovedli rozluštiti právníci, ve kterých si nevěděly namnoze soudy rady, byly řešeny drobnými pachtýři způsobem nesprávným, což má pochopitelně za následek, že celá spousta, tisíce a tisíce oprávněných pachtýřů je takto zbaveno dobrodiní zákona. Znám případ, že 60 pachtýřů přišlo k faráři s přihláškami. Farář řekl: "Jděte si s tím k patronátu". Ale u soudu byli zamítnuti proto, že měli podat přihlášky faráři. Tedy tuto křivdu, která byla spáchána na velké části drobných pachtýřů, kterým má sloužiti zákon k dobru, odstraniti, napraviti, to je úkolem novely tohoto zákona, který je předložen tomuto slavnému sboru.
Druhá věc, která má býti tímto zákonem napravena, je poskytnutí možnosti těm, kteří v zákonné lhůtě 12 týdnů se nepřihlásili se svojí přihláškou, aby také oni stali se účastnými výhod, které zákon skýtá. Třeba si představiti, pánové, v jakém období zákon tento byl vydán. Bylo to v období činnosti bývalého revolučního Národního shromáždění, v době, kdy toto sypalo jeden zákon za druhým, kdy bylo i právníku, který je svým povoláním povinen zákony sledovat, nemožno, aby vystihl vždy význam každého z nich; i je pochopitelno, že v mnoha krajích německých i slovenských zákon tento přešel bez postřehu obyvatelstva, které pak nemělo možnosti, aby jeho výhod užilo a nárok svůj zavčas uplatnilo. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Jest sice pravda, že neznalost zákona neomlouvá, ale v tomto případě, za těchto poměrů a okolností musila býti učiněna výminka a proto se prodlužuje navrženou novelisací lhůta i pro tyto případy, takže ti, kdož v zákonné lhůtě podle § 12 zákona předepsané přihlášky nepodali, budou tak moci učiniti nyní dodatečně ve lhůtě nově stanovené do 12. června t. r.
Třetí otázka, kterou luští tento zákon jest otázka přednostního práva obcí na pozemky, jsoucí v dlouholetém pachtu. Zájem obce musí jíti před zájmem soukromým. Jestliže zákon přídělový ustanovuje, že pozemky v obvodě obcí, kterých bude pravděpodobně obec v dohledné době požadovati pro svůj stavební rozvoj, nesmí býti dávány do vlastnictví, nýbrž toliko do pachtu, tedy tím spíše musí býti i v tomto případě učiněno opatření, aby pozemky v dlouhodobém pachtu v případě potřeby byly obci poskytnuty. Nelze si prostě představiti, že by ti zákon dal soukromníku právo, aby za poměrně levný peníz, za cenu z r. 1913, mohl si vykoupiti pozemek, ke kterému má pouze ten právní důvod, který zákonem jest stanoven a opírá se tu o skutečnost, že byl 18 let v pachtu a že by jej obec později musila v četných případech za daleko větší cenu vykupovati. Dosavadní zákon jest v tomto ohledu velice nejasný. On dává sice obci přednostní právo, ale i když toto právo Pozemkovým úřadem je uznáno, je to pouze právo fiktivní, poněvadž nemá v zápětí nižádných praktických účinků. Co jest platno obci, jestliže Pozemkový úřad ji dá do rukou dekret, že ona má přednostní nárok na dotyčný pozemek, když s výkupem tohoto pozemku musí čekati až do doby, kdy pozemek ten bude Státním pozemkovým úřadem převzat, aby na něm byla provedena pozemková reforma. Ale co je u pozemků, které nejsou zabrány, a na které se tento zákon přece vztahuje, to jest u pozemků církevních? Tam Pozemkovým úřadem nebude provedena pozemková reforma a podle dosavadního ustanovení zákona nemá obec možnosti, aby k pozemku jiným způsobem přišla. Proto bylo nutno dáti do tohoto návrhu zákona ustanovení, že obec vchází v právo dlouholetého pachtýře a že má možnost za tutéž cenu jako pachtýř pozemek vykoupiti a nabýti k němu vlastnictví.
Zákon o dlouhodobých pachtech je součástí pozemkové reformy. Jím v naší republice byla zahájena tato veliká agrární akce, i používám této příležitosti, abych s tohoto místa řekl toto: