Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

8. k návrhu, aby zkráceným řízením podle § 55 jednacího řádu vyřízen byl vládní návrh zákona (tisk 1649), jímž se vláda zmocňuje, aby zjistila titry předválečného dluhu rakouského, uherského a rakousko-uherského.

Navrhuji, aby osnova tato projednána byla jako pilná zkráceným jednáním podle § 55 jedn. řadu.

Otázka úpravy předválečného dluhu, vyřizovaná též mírovou smlouvou st. germainskou a trianonskou, jest částečně terminována lhůtou do 16. dubna letošního roku.

Finanční povaha této věci vyhledává správné a rychlé provedení zjištění titrů předválečného dluhu a jest jen v zájmu řádného uspořádání státních financí, aby záležitost tato v době nejkratší byla ústavně skoncována.

Žádám pp. poslance, kteří souhlasí, aby uvedená osnova zákona projednána byla řízením zkráceným podle § 55 j. ř., aby povstali. (Děje se.)

To je většina. Zkrácené řízení je přijato.

Přikročíme k dalšímu odstavci předmětu denního pořadu, k meritornímu projednání

9. zprávy výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1649), jímž se vláda zmocňuje, aby zjistila titry předválečného dluhu rakouského, uherského a rakousko-uherského (tisk 1765).

Zpravodajem je pan poslanec Jan Černý (rep. str. čs. venkova).

Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Jan Černý: Slavná sněmovno! Všechno obyvatelstvo naší republiky jistě očekává, jakým způsobem budou řešeny renty předválečné rakouské, uherské i rakousko-uherské. Smlouva st. germainská v článku 203. a trianonská v článku 186. sděluje o nich toto: Republika Československá je nucena převzíti

a) onu část předválečného dluhu rakouského a uherského, zajištěného na drahách, šalinách a jiném nemovitém majetku, jež nám připadne podle mírových smluv a

b) z nezajištěného, titry representovaného předválečného dluhu rakouského, uherského a rakousko-uherského část úměrnou poplatnosti území, tvořících nyní Československou republiku.

Bloky předválečného dluhu tohoto, jež republika Československá převezme, má stanoviti reparační komise.

Republika Československá jest povinna do tří měsíců po tom, kdy mírové smlouvy vešly v platnost, označiti zvláštním kolkem titry nezajištěného předválečného dluhu rakouského, uherského a rakouskouherského, jež se nalézají na jejím území. Čísla těchto titrů mají býti sepsána a seznamy i s ostatním soupisovým materiálem odvedeny reparační komisi.

Lhůta stanovená mírovou smlouvou st. germainskou, jež končila původně dnem 16. října 1920, byla prodloužena o dalších šest měsíců, a končí dnem 16. dubna 1921, tedy v době, která již skoro přichází.

Mírová smlouva trianonská nenabyla dosud platnosti, lhůta jí stanovená k označení titrů tedy dosud neběží.

Ježto mírové smlouvy s Rakouskem a Uhrami nebyly dosud vyhlášeny ve Sb. z. a n. republiky Československé, nenabyly také dosud moci zákona. Vzhledem k tomu však, že lhůta k okolkování rakouských předválečných titrů končí dnem 16. dubna 1921, nelze již čekati až mírové smlouvy nabudou u nás moci zákona; proto se vláda dožaduje zvláštního zákonného zmocnění, aby mohla za účelem provedení citovaných již článků mírových smluv zjistiti titry předválečného dluhu rakouského, uherského a rakousko-uherského, jež se nalézají na území Československé republiky, anebo jsou dosud uloženy mimo toto území, avšak jsou majetkem československých příslušníků.

Zjištění titrů předválečného dluhu má však míti také za účel, zjednati předpoklady pro vyplácení úroků z těchto titrů. V prvé řadě nutno zjistiti, jaký obnos titrů nezajištěného předválečného dluhu se nalézá na území Československé republiky. Majitelé těchto titrů stávají se dnem, kdy mírové smlouvy nabyly platnosti, věřiteli Československé republiky, jež jest povinna platiti od toho dne úroky i případné anuity těchto titrů.

Nejlepší prostředek ke zjištění vnitrozemského bloku tohoto předválečného nezajištěného dluhu jest podle uznání výboru rozpočtového dočasné složení titrů do úřední úschovy, které také budiž podmínkou pro vyplácení úroků.

Úroky ovšem vypláceti bude povinností republiky z titrů toho bloku, jenž dle rozhodnutí reparační komise připadne na Československou republiku. Do doby té lze úroky vypláceti pouze zálohou, jako splátku na budoucí povinnost, bez praejudice konečné výplatě a se všemi výhradami dle mírových smluv. (Předseda Tomášek se ujal předsednictví.)

Osnova zákona, jak byla předložena jako vládní návrh Nár. shrom., obsahovala 3 paragrafy. Při projednávání ve výboru rozpočtovém bylo nutno, aby tyto paragrafy byly doplněny ještě dalším §em 4, totiž, aby místo § 3 původního byl dán nový § 3 a dosavadní§ 3 posunut na místo čtvrtého. Tento nový paragraf do zákona vložený, značí uzákonění občanské povinnosti určitých výkonů, které může vláda přenésti na určité vrstvy, jež jsou povinny při této práci vypomáhati a zní (čte):

"Vláda se zmocňuje, aby za účelem urychleného provedení tohoto zákona použila všech zařízení a pracovních sil peněžních ústavů a aby stanovila tresty na penězích a svobodě pro ústavy a jich funkcionáře, kteří by příslušným příkazům státní správy řádně nevyhověli. Tresty tyto budou ukládány politickými úřady a nesmí v jednotlivých případech přesahovati trest peněžitý částku Kč 100.000˙-, tresty na svobodě 14 dní."

Dalších doplňků proti původní osnově není. Navrhuji proto jménem rozpočtového výboru, aby slavná sněmovna schválila zákon, jak jest ve zprávě rozpočtového výboru předložen. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Budeme tedy hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

O zákoně míním dáti hlasovati, poněvadž má pouze 4 paragrafy - pozměňovacích návrhů podáno nebylo - najednou v celku.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Není jich.

Kdo tedy souhlasí se zákonem i s nadpisem a úvodní formulí, jak jsou obsaženy ve zprávě výboru rozpočtového, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon jest schválen ve čtení prvém.

Poněvadž zákonu tomu byla přiznána pilnost ve smyslu § 55 našeho jednacího řádu, přikročíme ihned ke čtení druhému.

Má pan zpravodaj snad nějaké korektury?

Zpravodaj posl. Jan Černý: Nikoliv.

Předseda: Není jich.

Kdo tedy souhlasí se zákonem přijatým právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon jest schválen také ve čtení druhém a tím jest devátý odstavec denního pořadu dnešní schůze vyřízen.

Přistoupíme k 10., jímž jest

10. zpráva výboru zemědělského o návrzích poslanců Dubického a spol. (tisk 832), Koudelky a spol. (tisk 570), Zierhuta a spol. (tisk 260), dr. Hahna a spol. (tisk 285), Zierhuta a spol. (tisk 442), a dr. Lehnerta a spol. (tisk 445) na doplnění zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n. o zajištění půdy drobným pachtýřům (tisk 1500), spolu s ústní zprávou výboru zemědělského o petici Jednoty čsl. malozemědělců, domkářů a živnostníků v Postupicích a okolí, žádající urychleně provádění pozemkové reformy (320 pet.).

Zpravodajem o návrzích je pan posl. Dubický. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno! Když v roce 1919 revoluční Národní shromáždění přijalo zákon ze dne 27. května o zajištění půdy drobným pachtýřům, nastal na venkove nebývalý ruch. Tisíce drobných zemědělců, kteří měli v dlouholetých nájmech pozemky velkostatkářské, církevní, nadační nebo pozemky zapsané v zemských deskách, uvítalo tento zákon jako skutečné dobrodiní, neb byla jim dána možnost, aby pozemky tyto vykoupili si za příznivých podmínek do soukromého vlastnictví. Zákon ze dne 27. května 1919 byl prvním zákonem, který od vyvazovacích patentů z let 1848 a 1849 řešil právní poměr zemědělců k půdě pronikavým způsobem a posílil tak po 70 letech veliký agrární osvobozovací proces za uvolnění půdy z pout vrchnostenských. Šlo tedy o to, jak stanoviti nejúčelněji formy mezi zemědělcem a půdou, na které pracuje, aby z hospodářské činnosti zemědělcovy vzešel užitek nejen pro něho samého, ale i pro národní celek. A tu dlužno jen s povděkem konstatovati, že zvítězil směr, který hájí princip zdravého soukromého vlastnictví půdy a rozmnožuje tak silný a života schopný stav malých a středních zemědělců.

Od vydání květnového zákona dělí nás téměř již dva roky, a zkušenosti, kterých jsme v životě praktickém nabyli, svědčí nejlépe o tom, že, má-li býti zemědělec a jeho práce osvobozena, musí se státi půda, na níž pracuje, jeho soukromým majetkem.

Výtěžek z vlastní půdy jest odměnou zemědělci a jeho rodině za jejich práci a vzbuzuje jejich plný zájem na zvelebení půdy, zhodnocení zemědělské výroby.

Zemědělec svoji půdu miluje a dává jí rád všechny síly svého života, neboť v ní vidí svou živitelku. Cizí půda jest pro něho lhostejnou, a nemá-li své vlastní dostatek, jest nanejvýš předmětem jeho touhy a závisti.

Tyto vlastnosti zemědělsky pracujícího lidu dávají směrníci reformě pozemkové a uplatnily se v plné míře v zákoně o zajištění půdy drobným pachtýřům. Proto také uvedený zákon přijat byl s opravdovým nadšením, proto do statisíců docházely k soudům přihlášky o výkup dlouholetých nájmů. Zákonem tímto přechází v Čechách a na Moravě na 1 milion měr půdy velkostatkářské a církevní do držby drobného lidu za tak výhodných podmínek, že právem odůvodněna jest důvěra a oblíbenost, již zákon tento se těší u zemědělského obyvatelstva.

Ovšem úspěch zákona byl by daleko větší, kdyby nebylo onoho neblahého zjevu v našem soudnictví, že není jednak dostatečného porozumění u mnohých soudců pro rychlé vyřizování přihlášek, a dále že není dostatek soudcovských sil. Ve sněmovně podána byla již řada interpelací a dotazů na pana ministra spravedlnosti o nevyřizování přihlášek stran výkupu dlouholetých pachtů, ale náprava dosud zjednána nebyla. Jsou známy případy, že tam, kde soudce proniknut je duchem demokratickým a cítí zodpovědnost k životním požadavkům drobných zemědělců, bylo řízení provedeno urychleně a s plným zdarem. Naproti tomu máme však řadu soudů, kde haldy přihlášek klidně odpočívají v prachu, kde soudcové briskně odmítají žádosti a intervence domkářů za vyřízení přihlášek a kde průvodní řízení se zbytečně komplikuje.

Jest smutným zjevem, že koncem minulého roku bylo v obvodu vrchního zemského soudu v Praze nevyřízeno ještě 95.939 přihlášek a v obvodu vrchního zemského soudu v Brně 18.147 přihlášek. (Posl. Vraný: Za nynější vlády se neděje nic!) Výsledky z bývalého plebiscitního území a z Těšínska, jakož i ze Slovenska, kde byl novelou ze dne 6. dubna 1920 zákon rozšířen i na poměr želiarský, nejsou dosud výsledky známy.

Okolnosti tyto nemohou býti přecházeny mlčením. Rozhodující slovo musí zde pronésti ministerstvo spravedlnosti. I když víme, že soudy naše jsou prací přetíženy, nemůže to býti stálou a jednotvárnou omluvou na všechny stížnosti, neboť téměř za dva roky mohla býti při dobré vůli otázka dlouholetých pachtů definitivně vyřešena. Bude nutno, aby ministerstvo dalo všem soudům poslední lhůtu, do které musí býti průvodní řízení skončeno a nárok pachtýřů na půdu nejen rozhodnut, ale i nabyté vlastnictví také zaknihováno. Byla tu však další závažná okolnost, která znemožnila výkup dlouholetých pachtů, totiž úzké meze zákona ze dne 27. května 1919, a to nejen po stránce věcné, nýbrž i co do jeho praktického provádění. Otázka, co jest na příklad půda církevní neb nadační, nebyla mnohdy ani pro právníka - prima facie - jasná, natož potom pro domkáře, který jest zvyklý dívati se na povahu zákona tak, jak to odpovídá praktickému životu. Proto muselo dojíti k doplnění zákona ze dne 15. dubna 1920 a jasně uvedeno, co fakticky půda církevní jest a o kterou půdu dlouholetý pachtýř má právo žádati. Vedle toho bylo zjištěno, že celá sta drobných pachtýřů jsou soudy zamítána z důvodu, že nebylo zadostučiněno ustanovení § 12 zákona ze dne 27. května 1919, že totiž pachtýř buď vůbec, anebo včas neoznámil svůj nárok vlastníku požadovaného pozemku nebo hospodářské správě vlastníkově, anebo konečně že nechal se zlákati, či propásl stanovenou lhůtu k podání přihlášek u soudu. Příčiny nevyhovění tomuto zákonnému ustanovení nelze vždy hledati v zavinění drobných pachtýřů. Je pochopitelno, že domkáři, většinou to lidé chudí, kteří věnují se výhradně těžké práci každodenní, nemohli správně pochopiti všechna ustanovení zákona a že tudíž byli více méně odkázáni na radu cizí, která byla velice často úmyslně pochybená. Nutno uvážiti také, že vlastnické poměry k pozemkům požadovaným drobnými pachtýři nejsou vždy dosti zřejmé. Uvedu malý příklad. V městě Lysé n. L. mají domkáři od nepaměti najaty pozemky, z nichž nájemné platili vždy na berním úřadě v Nových Benátkách. Svůj nárok na výkup ohlásili dle § 12 bernímu úřadu v Nových Benátkách, poněvadž nevěděli, kdo jest vlastně majitelem spachtovaných polí. Soud sám také neznal majitele a musil ho teprve úředně vyhledati, při čemž bylo shledáno, že berní úřad v Nových Benátkách nebyl příslušným pro podání přihlášek, takže drobní pachtýři následkem toho nárok na výkup ztratili. Jen v tomto případě jedná se o více než 60 drobných zemědělců, a podobných případů jako na Jilemnicku, v celém Pojizeří i na Moravě je na sta.

Bylo by jistě krutým, kdyby pro tyto formální chyby a nedopatření trestáni byli zemědělci pozbytím půdy, na které více než 18 let pracovali a bylo by to také proti duchu zákonodárců, kteří chtěli, aby dobrodiní zákona vztahovalo se na pachtýře, pokud možno v počtu nejširším. Je proto pochopitelno, že v této sněmovně podána byla řada návrhů, které měly krutosti tyto odstraniti a dopomoci pachtýřům k právu na půdu, která jim de facto patří a o niž měli býti pro formální příčiny anebo z nedostatku uvědomění připraveni. Zemědělský výbor uvažuje o těchto nových návrzích, nemohl jim upřít oprávněnosti a proto v zákoně, který nyní projednáváme, stanoví nové, avšak poslední lhůty k přihláškám o výkup dlouholetých pachtů do 12. června 1921, a to jednak pro ty, kdož z formálních důvodů byli zamítnuti anebo opomenuli podat přihlášku k soudu vůbec. Lhůta do 12. června platí pro celou oblast republiky Československé, počítaje v to Hlučínsko, na něž se platnost zákona současně rozšiřuje.

Tím odpadá nejen nutnost stanoviti zvláštní lhůty pro Hlučínsko, Vitorazsko, Valčicko a Těšínsko a hledíc k nedostatečnému praktickému využití zákona i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, nýbrž poskytuje se i možnost likvidovati též neprovedený předpis § 14 o dvouleté, dnem 12. června 1921 končící lhůtě přihlašovací pro skutečnosti neodvratné a na jich vůli nezávislé.

Nové přihlášky pachtýřů podle tohoto zákona je nutno podávat dvojmo jen u okresního soudu v jehož obvodě je požadovaný pozemek. Doručení přihlášky vlastníku nebo jeho hospodářské správě obstará soud z moci úřední.

Poněvadž však provádění reformy půdní značně pokročilo a poněvadž výkup dlouholetých pachtů mohl by kolidovati již s prováděním nařízení, vydaných Státním pozemkovým úřadem, přijat byl nový § 30, který stanoví, že oznámí-li pozemkový úřad m podle § 2 zákona náhradového knihovnímu soudu, že rozhodl se převzíti zabranou půdu, na kterou ohlásili nároky pachtýři, může Pozemkový úřad u soudu navrhnout, aby stran převzaté zabrané půdy řízení podle tohoto zákona zastavil. Pozemkový úřad má však v tomto případě povinnost, aby uspokojil nároky dlouholetých pachtýřů přídělem půdy jiné, téže hodnoty a konstatuji dále, že na pozemky do vlastnictví již přidělené se ustanovení toto nevztahuje. Zákon přihlíží dále i k povaze a účelnosti půdy církevní a stanoví v čl. 4., že novými přihláškami o výkup pachtů nesmí být zmenšen zemědělský majetek patřící církevní nadaci nebo obročí pod 8 ha. To ovšem vztahuje se výhradně na ony případy, kde bude žádáno o výkup církevních pozemků dnem účinnosti tohoto zákona a nejsou tím dotčena nikterak práva pachtýřů, kterýmž soud nárok na půdu již přiznal.

Zemědělský výbor uznal dále za spravedlivé, aby vedle vlastníků i pachtýři, jimž dostává se půda do vlastnictví, přispěli náležitě k úhradě nákladů, jež vzniknou státu prováděním zákona ve prospěch jich vydaného a stanovil, že kromě přejímací ceny je pachtýř povinen zaplatiti u soudu 5% přejímací ceny v tom pevném předpokladu, že příspěvek tento umožní justiční správě, aby dotovala soudy potřebným počtem soudců, po případě použila obnosů těch k zvláštním odměnám soudců, jimž agenda tato ukládá mimořádně zvýšené výkony.

Zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května ustanovuje dále v § 1, že pachtýři nemohou uplatniti nároky své na pozemky, kterých obec požaduje pro svůj stavební rozvoj a na pozemky, které jsou požadovány pro vydržování nemocnic, léčebných ústavů a jiných humanitních zařízení, bude-li tento nárok uznán Pozemkovým úřadem. Ustanovení toto není však jasné a tím se vysvětluje, že připravuje namnoze pachtýře o jejich právo, ale nikterak nezajišťuje, že účelu, pro který se tak stalo, bude ve skutečnosti také dosaženo. Chybí totiž v zákoně předpisy o tom, zda vůbec a jakým způsobem obec nebo ústav nabude vlastnictví pozemku, jež proti pachtýřům pro sebe vyreklamovala. Proto byl vzat v úvahu návrh pana kol. Koudelky a navrhuje se ustanovení, že korporace a ústavy, jichž přednostní nárok byl uznán, vstupují v požadovací právo pachtýřovo i když mají samy více než 8 ha zemědělské půdy. Toto přednostní právo se také rozšiřuje na vyšší organisace, jako jest okres, župa, země a konečně stát.

Na druhé straně však bylo třeba v zákoně zajistiti, že nároky těchto korporací a ústavů nebudou uznány tam, kde konkurenční nárok pachtýřů je stejně oprávněn, to jest, kde pachtýř prokáže, že potřebuje pozemek onen na zřízení neb rozšíření dvorku, zahrádky, na přístavbu stavení atd.

Obce a korporace, kterým pozemek byl do vlastnictví přiřčen pro jejich stavební rozvoj nebo komunální účely, musí ponechati pachtýři pozemek v pachtu aspoň po tu dobu, po kterou ho k zmíněným účelům nepoužije. Nepoužije-li ho vůbec, oživuje právo pachtýřovo na výkup půdy v plné míře. Aby pak mohl býti prováděn velký zcelovací plán, který připravuje za účelem zvýšení zemědělské výroby ministerstvo zemědělství, bylo přijato ustanovení, že nabyvatel pozemku jest zavázán podrobiti nabytý pozemek úřednímu zcelovacímu řízení.

To jsou v podstatě hlavní ustanovení tohoto zákona, který má jednak odstraniti vady, těžkosti a chyby zákona dosavadního a jednak doplniti jej v oněch ustanoveních, která jsou nejasná.

Součastně s tímto zákonem projednáván byl návrh pana posl. Zierhuta a dr. Lehnerta a soudr. a návrh můj na doplnění zákona o výkupu tak zvaných pozemků dominikálních. V tom směru doporučuje zemědělský výbor přijmouti resoluci, která jest k zákonu připojena. V odpovědi vlády na naši interpelaci v tomto směru jest uvedeno, že Pozemkový úřad bude přihlížeti k zvláštnímu charakteru dominikálních pozemků, které měly býti v letech padesátých vyvazeny a přiřkne je dosavadním užívatelům, pokud možno bez náhrady. Tím by účel návrhu v každém případě byl splněn.

Slavná sněmovno! Stojíme před nejdůležitější a nejzodpovědnější prací v pozemkové reformě. Dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu bude v nejbližší době převzato přes 200 tisíc hektarů půdy k účelům parcelačním, aby tak existence malého lidu byla sociálně zabezpečena. Je proto krajně nutno, aby byly provedeny s největším urychlením výkupy pachtů dlouholetých, poněvadž by byl vnesen jinak do tak důležité národohospodářské akce chaos ke škodě zemědělců a celého státu. Věřili jsme a věříme, že jako zakotvily kořeny života našeho národa v půdě a zemědělské práci, odkud nemohly býti vyrvány ani v dobách největší persekuce národa, jsouce zdrojem našeho národního probuzení a svobody, tak i v této půdě a v zemědělské práci i nadále spočívat bude zdroj naší síly národní, našeho rozmachu kulturního, hospodářského a sociálního našeho státního zabezpečení.

Reforma pozemková má a musí řešiti poměr národa a člověka k půdě, na níž žije a pracuje. Poměr tento může býti vyřešen jedině na podkladě hospodářské svobody. Svobodný zemědělec na svobodné půdě svobodnou prací docílí největších úspěchů hospodářských. Jeho úspěch bude úspěchem celého národa a dodá síly jiným oborům podnikání, zvláště průmyslu, obchodu a dopravnictví. Dodá živé mízy kulturnímu životu národa a odstraní mnohé sociální nesrovnalosti, závady a nedostatky. Aby byla zajištěna svoboda zemědělci a svoboda zemědělské práci, je nutno reformu pozemkovou co nejrychleji urychliti a proto také zemědělský výbor jednomyslně se usnesl doporučiti projednávaný zákon k laskavému jednomyslnému přijetí sněmovně poslanecké. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Jest zde ještě další referent, totiž zpravodaj o petici, jímž je za výbor zemědělský pan posl. Zavřel.

Zpravodaj posl. Zavřel: Slavná sněmovno! Poněvadž Pozemkový úřad v poslední době opětovně učinil prohlášení, že provádění pozemkové reformy ve smyslu záborového zákona postupuje podle určitého plánu, nemohu předbíhat a nechci také zasahovat do disposic jím stanovených a určených. Ovšem proto musím připomenout, že jest povinností Pozemkového úřadu, které dodnes nedostál, aby o tomto plánu a postupu pozemkové reformy informoval řádně členy poslanecké sněmovny.

V souvislosti s peticí malozemědělců v Postupicích, tisk 320, prohlašuji, že souhlasím se zajištěním půdy drobným pachtýřům v předpokladu, že se příděl půdy díti bude se zřetelem ke všeobecné potřebě a zájmu státu. Je také nutno, aby byl brán náležitý zřetel na tisíce zaměstnanců na velkém pozemkovém majetku a aby vláda co nejdříve učinila prohlášení, jak má býti postaráno o tyto státní příslušníky, pokud nebudou moci užíti sami dobrodiní zákona o pozemkové reformě. Současně žádám vládu při této příležitosti o brzké zodpovědění interpelace posl. Bergmana a soudr., týkající se rychlé úpravy existenčních poměrů těchto zaměstnanců. Jinak plně souhlasím, spoléhaje, že nový m námitkám bude vyhověno, aby malozemědělcům v Postupicích bylo podle zákona vyhověno a prohlašuji, že také nemám žádných námitek proti doplnění zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n. (Souhlas.)

Navrhuji přijetí této resoluce (čte):

"Vládě republiky Československé se ukládá, aby Pozemkový úřad s veškerou vehemencí působil a pracoval k tomu, aby pozemková reforma, na kterou s nedočkavostí čekají osvobozené vrstvy národa, co nejrychlejším tempem byla prováděna." (Výborně!)

Předseda (zvoní): Přistoupíme k debatě.

"Pro" jsou přihlášeni pp. poslanci Koudelka, Schweichhart.

"Proti" pp. poslanci Zierhut, Böhr, dr. E. Feyerfeil.

Než udělím slovo řečníku, navrhuji řečnickou lhůtu 15 minut.

Námitek není? (Nebylo.)

Návrh můj jest přijata uděluji prvému řečníku, zapsanému na straně "proti", p. posl. Zierhutovi slovo.

Posl. Zierhut (německy): Velevážené dámy a pánové! Třeba, že jsem zaznamenán jako řečník "proti", to ještě neznamená, že budeme hlasovat proti předložené novele zákona. Budeme hlasovati pro tento návrh - jsem zmocněn, abych to jménem své strany prohlásil.

Hluboký smysl zákona o drobných pachtýřích z 27. května 1919 spočívá v tom, že oni zemědělci, kteří na pozemku již po více let pracují a hospodaří, mají tuto půdu dostati do vlastnictví. Byli bychom si ovšem přáli, aby předpoklad pro právo nárokové, totiž 18 let pachtu, byl snížen. Byla by stačila mnohem kratší doba pachtu a byli bychom si přáli, aby zemědělským výborem byl vzat ohled na náš iniciativní návrh, tisk 260, a přihlédnuto k němu k této nové novele zákona. Pozemkový úřad zaujal však proti tomu stanovisko, protože prý tím se velmi mnoho pozemků odnímá pozemkové reformě. Rovněž soudy byly tím ještě více zatíženy.

Nová novela zákona je důležitá ve dvojím směru. S jedné strany umožňuje obcím dostati nyní do vlastnictví obce pozemek, na který sice drobní pachtýři vznesli nárok, kterého však obec potřebuje. Podle dosavadního zákona z 27. května 1919 mohly sice obce u Pozemkového úřadu žádati o pozemek drobného pachtýře a tím vyloučiti drobné pachtýře z jejich oprávnění, obce neměly však práva získati vlastnictví k tomuto pozemku drobných pachtýřů. Nyní je tato otázka objasněna. Obcím, okresům, župám atd. dáno bylo tímto novým zákonem právo získati takový pozemek, na který byl vznesen nárok, do vlastnictví, ovšem s jistými omezeními. Drobným pachtýřům má býti ponechána v každém případě určitá výměra pozemků na rozšíření jejich hospodářství. Bylo vydáno ještě jedno ustanovení na ochranu těchto drobných pachtýřů, že, pokud obec tohoto požadovaného a také přiděleného pozemku nepoužije pro své účely, tento pozemek a půda musí býti dále dosavadním drobným pachtýřům ponechány v pachtu.

V souvislosti s tímto ustanovením byl také přijat zemědělským výborem můj resoluční návrh, podle kterého má toto přednostní právo obcí při ucházení se o pozemek platiti jen potud, pokud, jde o skutečnou potřebu obce. V tomto směru je snad třeba poukázati na dosavadní nešvary, jež se staly. Obce ucházely se o pozemky drobných pachtýřů v rozsahu, jenž mnohokráte přesahoval okamžitou potřebu obcí. Zde přede mnou leží jeden obzvláště křiklavý případ. Je to město Benešov (Bensen), jež svými nároky uplatňovanými u Pozemkového úřadu vyloučilo dosud asi 80 drobných pachtýřů z nabytí jejich po více než 18 let držených pozemků, a to ani ne tak v zájmu obce samé, nýbrž protože dotyčný velkostatkář, továrník Grohmann, prostě nechtěl připustiti, aby drobní pachtýři stali se vlastníky pozemků jimi spachtovaných.

Bude proto nutno, aby Pozemkový úřad při zkoumání přihlašovacích práv obcí, po případě politické úřady tím pověřené, braly zřetel pouze na skutečnou potřebu obcí, jež je nutnou pro nejbližší léta, aby tohoto přednostního práva obcí nebylo zneužíváno na škodu drobných pachtýřů.

Pro drobné pachtýře má novella zákona význam potud, že nyní ti, kdož z jakéhokoli důvodu ohlášku posud zameškali podati nebo podali na nesprávném místě, tudíž následkem formálních chyb byli odmítnuti, mají možnost znova své požadovací právo u příslušného okresního soudu uplatniti. Tato lhůta je ovšem poslední. Má končiti 12. červnem t. r. a ohledně pozemků kostelních omezena v té míře, že u far, pokud se týče, kostelů, musí zůstati 8 ha půdy.

Novým je také ustanovení že drobní pachtýři musí platiti státu 5% kupní ceny jako náhradu útrat.

Toto ustanovení v této nové novelle zákona bylo nadáno zpětnou platností, což nikterak nelze schvalovati. Ony případy, jež posud nebyly soudy vyřízeny, nelze nesporně sváděti na zavinění drobných pachtýřů. Přetížení soudů, jakož i přihlášky o takové pozemky drobných pachtýřů se strany obcí u Pozemkového úřadu, jež snad ještě nebyly vyřízeny, nesou vinu na tomto průtahu, a není slušno, že za to mají nyní drobní pachtýři, jejichž případy nebyly ještě u soudu vyřízeny, platiti odškodné 5% kupní ceny. Toto ustanovení neodpovídá nikterak spravedlnosti. Bohužel, nebyly naše pozměňovací návrhy v tom směru v podvýboru a výboru přijaty.

Na dědičné pachtýře nebylo v této zákonné novelle pamatováno, byl však přijat můj resoluční návrh, obsahující, že Pozemkový úřad má odškodniti dědičné nájemce pozemku při pozemkové reformě tak, že se jim má dostati do vlastnictví celý jejich najatý pozemek, a to pokud možno bez odškodnění, a to tak, že Pozemkový úřad vezme nájemní poměr mezi nájemcem a vlastníkem pozemku jako břemeno nájemní a následkem toho tuto závadu určitou částkou od kupní ceny odečte. Při provádění zákona o drobných pachtýřích vyšlo na jevo, že dědiční nájemci pozemků následkem šablonovitě stanovené výměry 8 ha namnoze nemohli celý pozemek najatý dostati do svého vlastnictví. Podíváme-li se vůbec na poměr nájemní k pozemku, musí vlastně každý nepředpojatý připustiti, že by otázka drobných pachtýřů měla bývala býti projednávána odděleně od otázky dědičných nájemců pozemků. Dědiční pachtýři jsou vlastně již od nepamětných dob držiteli těchto pozemků, oni tuto půdu zúrodnili učinili výnosnou, oni byli pouze v důsledku zvláštních poměrů v roce 1848 ošizeni o své dobré právo, o právo vyvazení. Bylo by bývalo tedy dobře, kdyby jak do zákona, tak i do nové novelly zákonné byly pojaty zvláštní předpisy ohledně dědičných pachtýřů obsahující ustanovení, že dědiční pachtýři, mají nárok na své celé pozemky zpachtované bez náhrady, již z ohledu na to, že s velkou námahou a náklady učinili z těchto pozemků ornou a výnosnou půdu. Proto si přejeme, aby Pozemkový úřad bral bezpodmínečně při provádění všeobecné pozemkové reformy na to zřetel a umožnil jim, aby dostali celý pozemek dědičně zpachtovaný do svého vlastnictví. Plocha 8 ha jest pro pěstění řepy a v krajích, kde se pěstuje obilí, snad dostatečnou pro vydržování jedné rodiny. Všimneme-li si poměrů v horách a v našich krajích pohraničních, musí každý připustiti, že 8 ha je příliš málo a že výměra pro tyto kraje rozhodně by byla musela býti zvýšena. Jsou případy - kdybych měl více času, mohl bych vám o nich povídati - že po provedení zákona o drobných pachtýřích schwarzenberská vrchnost neměla nic naléhavějšího na práci, než že dědičným pachtýřům jejich pozemky, nad 8 ha, které jim nemohly býti podle zákona o drobných pachtýřích přiřčeny do vlastnictví, odňala a jinak zadala. Musí se tedy hleděti, aby všechny tyto případy byly Pozemkovým úřadem zase odvolány a aby dědiční pachtýři dostali půdu, kterou ne po desetiletí, nýbrž již po staletí obdělávali, do vlastnictví.

V souvislosti s touto novellou zákona dovolte mně připojiti také několik slov o pozemkové reformě s všeobecného hlediska. Po dvou letech trvání této republiky a jmenovitě Pozemkového úřadu nedostalo se posud Němcům zastoupení v Pozemkovém úřadě. Pozemkový úřad provádí pozemkovou reformu bez ohledu na ostatní národy v tomto státě. Pozorujeme-li zvláště onu velikou akci přejímací, jež nyní je prováděna Pozemkovým úřadem - zpravodaj se zmínil, že nyní prý Pozemkovým úřadem má býti převzato 200.000 ha půdy, jež pokud jich nepožaduje stát pro své vlastní účely, má býti přidělena uchazečům, jestliže pozorujeme jen tuto cifru, musí každý, kdo jen trochu spravedlivě smýšlí, připustiti, že ostatním národům a zvláště čtyřmilionovému národu německému v tomto státě bezpodmínečně patří nárok na zastoupení v Pozemkovém úřadě. Musíme proto žádati, aby netoliko Pozemkový úřad, ale i správní výbor Pozemkového úřadu, který dosazen byl tehdejším revolučním shromážděním, konečně byl nově ustaven podle nynějšího složení voleného sněmu, aby konečně také ostatní národové tohoto státu, jmenovitě také Němci, dosáhli na pozemkovou reformu v této republice vlivu jim příslušejícího.

Pak bylo by také vhodno, aby Pozemkový úřad vydával svůj odborný list "Pozemková reforma" i v řeči německé, protože jsou v tomto časopise uveřejňovány velmi důležité vyhlášky, jež přirozeně zajímají také německý lid v tomto státě.

Pozemková reforma je, řekl bych základotvornou záležitostí netoliko státu, nýbrž jednoho každého národa, a, pánové, čtete-li dějiny, musíte připustiti, že pozemková reforma ve všech dobách měla rozhodující vliv na osud národů. Vylučte německý národ z pozemkové reformy, pokud se týče, z účasti na pozemkové reformě, a můžete býti ujištěni, že tato pozemková reforma, kterou provádíte, nemůže býti nikterak trvalou. V tom smyslu bych proto znovu apeloval na odpovědné strany v této sněmovně, aby konečně snažily se dáti i ostatním národům, zvláště pak německému lidu, při provádění pozemkové reformy přiměřené zastoupení. (Souhlas a potlesk německých poslanců.)