Československý stát potřebuje státní telefon a potřebuje dráhy na Slovensku; ale pak to má otevřeně říci a neprováděti v důvodové zprávě podvod s celým národním hospodářstvím. To je právě nemravnost v odůvodnění této předlohy, že vychází z toho, jako by zdánlivě měly býti dělány investice zde - řekl bych, jak to strojí ve finančním zákoně "ve starých zemích české koruny" - a zatím se provádějí vojenské investice pro Slovensko. Ostatně chtěl bych, doplňuje obraz pana kol. Windirsche, připomenouti českým pánům, kteří dnes s takovým nadšením na Slovensku investují, jednu věc. Také staré Rakousko nejednou mnoho investovalo netoliko v Bosně, nýbrž i v Lombardsku, a potom přišli jiné dny, a pak se dívali jako zarmoucení koželuzi, Jak voda kůže odnáší. Myslím, že také Československá republika, nebo řekněme česká část této republiky dříve nebo později se dostane do téže situace, až Slováci se nespokojí s nynějšími požadavky autonomie a řeknou: "Pošty, telefony a dráhy jste vystavěli, teď už do toho nemáte co mluvit. S Bohem, mějte se hezky! "
Máme vůči této předloze pochybnosti i s jiných hledisek. Ve výboru mezi jiným ptali jsme se ministra pošt na program stavební; chtěli jsme věděti, dle jakých zásad má býti vybudován telefon, na který se mají věnovati 103 miliony K, chtěli jsme věděti, v jaké míře vezme se při tom ohled na naše dopravní oblasti. Dosud jsme se nedověděli ničeho, než to - a to jest parlamentarismu nedůstojno - co prohlásil ministr v soukromém proslovu na výroční hromadě spolku českých žurnalistů, že se postaví několik zahraničních telefonních spojení jako na př. s Norimberkem, hlavně k vůli spojení s Paříží a jedna linie, jistě žádoucí do Karlových Varů a jinak nic. Také ve výboru neřekl ministr pošt nic jiného, než že má stavební program a že jeho uskutečnění a provedení se stane pouze podle okamžitých potřeb. To je skoupá odpověď, která nás neuspokojuje a dává plné oprávnění k obavám, jež máme, že nebude vzat takový zřetel na naše území, abychom k tomu museli nucenými massami přispívati.
Daňové stránky předlohy se nechci dotýkati, poněvadž o ní bylo již více řečníky zevrubně pojednáno. Ale chtěl bych ještě trochu promluviti o dopravě železniční. Páni českých stran zamítli svého času naši resoluci a nevím, bude-li kdy slaviti v dopravním nebo rozpočtovém výboru své více nebo méně radostné vzkříšení. Při poradách o rozpočtu jsme totiž vyzvali vládu, aby předložila řádný program o zamýšlených železničních stavbách. Upozorňuji na to - není to tak dávno a jsou snad i v této síni pánové, kteří to zažili - že ve starém rakouském rozpočtu byla uvedena v investičním rozpočtu každá stanice, která byla nově vystavěna, takže každý státní občan a zvláště zástupci lidu mohli kontrolovati, zda postup ve vybudování dopravnictví skutečně také ve všech krajinách odpovídal podmínkám hospodářství. Dnes se to stalo tajemstvím několika málo pánů a udělují se z toho, možno-li, jen milosti. Není také možno v tom směru dověděti se, co jasného. Slibuje se nám sice, že se vezme zřetel na všechna naše v neurčité formě změněná přání po zlepšení vlakového spojeni, pak na naše přání po obnoveni řádných poměrů v připojeních, ve výstavbě stanic atd. - jen to jedno se neděje., co by jedině bylo řádného parlamentarismu důstojno - není předložen viditelný program, od něhož se smí vláda jen tehdy uchýliti, je-li s to dokázati naprostou nutnost toho. (Německý výkřik: To by byly také jen sliby!) Ale tyto sliby možno aspoň kontrolovati a toho, kdo je neplní, možno přibíti na pranýř jako nepravdomluvného člověka. (Německý výkřik: Také ministra?) Ano, také ministra, to se stalo už častěji, mravně přibíti na pranýř, jako se často něčí obraz věší na šibenici. Není-li tu však ničeho, ne ž bílý papír, na který ministr napíše co mu libo, pak není divu, že nemůžeme se zhostiti nedůvěry k takovému způsobu správy, zvláště když se v řádném rozpočtu, v investičním rozpočtu a v dodatečném úvěru pro rok 1920 opětně objevují všechny možné a také železniční požadavky, jednou dokonce dodatečné zaplacení pohledávek z r. 1919. V investičním rozpočtu pro r. 1921 objevují se požadavky na zaplacení dopravních prostředků železničních, objednaných r. 1920, které však dosud nebyly zaplaceny, takže máme dojem, že zde panují nepořádky, které se nemají dostati jasným programem na veřejnost, poněvadž se nám všemi způsoby znemožňuje kontrola.
Nedávno ze zvláštního podnětu byla učiněna takřka deductio in usum delphini a kolegové různých výborů vedeni do Škodových závodů, aby jim byla dokázána nutnost, zaplatiti jednou Škodovým podnikům válečné dluhy a zadati nové zakázky. Právem jsme se divili, že nebylo dosud učiněno více příprav k přeměně Škodových podniků na mírovou výrobu, ale na své vývody při rozpočtových poradách jsme nedostali dosud odpovědi a tak se zdá býti pravdou, že tato přeměna z různých důvodů se nedaří, poněvadž se v jednom případě ukázalo, že Škodovy závody potřebují k stavbě nebo opravě vagonů čtyřikrát tolik času, než v jiných státech a než sama čsl. správa státních drah Škodovým závodům předepsala. Nacházíme pro to přirozené vysvětlení, když víme, že stav zaměstnanců u Škodových závodů byl sice od převratu značně snížen, že však právě nejschopnější byli vypuzeni, ale za to zcela klidně bylo přijato 700 nových úředníků. To je to slavné omezení provozu s propouštěním, schopní lidé, kteří se k něčemu hodí, jsou posláni k čertu a protekční děti, nevědomci ustanovováni. Pak ovšem není možno s takovým provozem řádně hospodařiti a dřívější válečnou výrobu přeměniti v hospodářství mírové.
Naši telefonní a železniční interesenti mají platiti na stavbu železnic. Investiční rozpočet z r. 1921 vyňal z investičního programu, usneseného revolučním Národním shromážděním roku předcházejícího, jen asi 3/4. V tom nacházíme pouze dvě malé moravské železniční trati v českém území Moravy, jednu trať Karvín-Těšín a několik tratí v Hlučínsku, jinak však asi devět desetin drah na Slovensku. Což není u nás potřebí nových tratí? Což není zapotřebí vypraviti nové naše stanice? Avšak žádáme-li, aby všechny tyto věci byly jednou propracovány v řádném rozpočtovém programu, dostane se nám jen chladného odmítnutí. Nyní dal ministr železnic v rozpočtovém výboru ujištění, že má být pokud možno nejdříve předložen program lokálních drah, který byl již ve starém Národním shromáždění před dvěma lety urgován. Ale má vypadati jinak, než starý rakouský program pro lokální dráhy z r. 1913, poněvadž tento prý již nevyhovuje dnešním poměrům.
Prohlédl jsem si starý rakouský program pro lokální dráhy z r. 1913 a mohu říci: Bude-li nová předloha o lokálních drahách tak vyhovovati potřebám všech končin republiky, německých i českých, jako stará, budeme svrchovaně spokojeni. Ale mně chybí víra v to, neboť není pravda, co se tvrdilo, že v starém Rakousku česká území při stavbě drah byla zanedbávána; jediná dráha, která vede mimo Prahu, je severozápadní dráha a to byla dráha privátní. Podívají-li se však, pánové, co mimo soukromé dráhy probíhá Čechami a Moravou, můžeme s klidem zjistiti, že co se týče státních drah a drah lokálních se státní zárukou, značně větší procento bylo postaveno v území českém než v německém. Také v tomto směru můžeme říci, že staré Rakousko v hospodářském ohledu nebylo k českému národu nespravedlivé, naopak až příliš spravedlivé, jen aby zlé české děti proti německým příliš nerozladilo.
Máme ostatně stížnosti, které
nám právem dávají podnět, abychom vůči všem požadavkům s této
strany projevovali nedůvěru Máme i národnostní stížnosti proti
pánům od poštovní a železniční správy a dnes po dvou a půlletém
trvání Československé republiky a když jsme o to tři čtvrti roku
vyjednávali, ještě zdaleka nejsou upraveny poměry sta a sta německých
železničářů, jichž by bylo lze dobře upotřebiti, kdekoli by bylo
libo. Dnes si musíme stěžovati na to, že jsou ponecháváni na místech
lidé bez ohledu na to, zda jsou s to vyhověti požadavkům dopravy,
že se důležité stanice svěřují lidem, jsou-li jen zdatnými členy
"výboru" a dovedou-li prováděti českou propagandu, lhostejno,
mají-li jaké tušení o dopravních potřebách provozu v oné krajině,
kdežto naši obeznalí němečtí úředníci jsou posíláni na Slovensko
nebo do českého území pod záminkou, aby se lépe zdokonalili v
české řeči. Viděli jsme také na případu dráhy košicko-bohumínské,
že čsl. železniční správa ani v této záležitosti nedodržela, co
nám bylo slíbeno, neboť němečtí železničáři, kteří byli s ředitelem
v čele prostě vyhozeni, nemají dle pravdy s maďarskými komunisty
ni nejmenšího společného. Ale byli to Němci a na jejich místa
musely býti dosazeny české protekční děti, a proto museli jednoduše
jíti. Musíte pochopiti, že následkem toho hledíme vůči všemu,
co přichází z ministerstva pošt a železnic, jen s největší nedůvěrou.
Jeden pan řečník ze Slovenska, ironisuje 25leté trvání půjčky,
nadhodil otázku, zda se hledí této půjčce s takovou důvěrou vstříc,
neboť kdož ví, co bude r. 1946 se státem. Jestliže byl tento názor
prohlášen z kruhů, které dávají republice část jména, můžete pochopiti,
jaké pocity panují v té části zemí Čsl. republiky, které se nedává
taková účast na jméně a správě této, Bohem požehnané republiky,
jako nyní kolegům ze Slovenska. A jestliže tito pánové neprorokují
tomuto státu příliš dlouhý život již proto, poněvadž věří, že
jejich autonomní požadavky budou silnější než stát, můžeme říci,
že i náš lid pociťuje tento tlak a že z ničeho nebudeme míti takovou
radost jako z toho, až tomuto tlaku bude na vždy, na věky konec.
(Hlučný potlesk německých poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku panu posl. Böhrovi.
Posl. Böhr (německy): Velectění pánové! Kdo mluví naposled, a jak se zdá, jsem já zaznamenán jako poslední, může se zvláště vyjádřiti krátce, nechce-li opakovati, co již vystižně poznamenali řečníci před ním, nechce-li upadnouti do chyby, kterou i já musím vytknouti a jíž se dopustily i jiné strany slavné sněmovny, že totiž přednáší něco, co nepatří k věci, a vlastně úplně ponechává stranou telefon a železnici. Nenáleželo skutečně do toho projednávání co tu mimo to mluvili pánové většiny, a dle mého mínění vlastně neposloužilo to ani účelu investiční půjčky. Velectění pánové, věc, o níž se jedná, je skrytá nucená půjčka. Názvu se ovšem vyhnuli; ve zprávě důvodové je, v zákone však nikoliv.
Jde o povznesení dopravy, doprava sama o sobě budí zase dopravu, a nutno ji podporovati. Dávám však na uváženou toto: Máme již beztoho vysoké poplatky telefonní a dopravní a nyní stojíme před snižováním cen. Toto počalo a pokračuje v oboru zemědělském a lze již znamenati značné poklesy cen. Půjde-li tato vlna dále, zasáhne ovšem také druhá výrobní odvětví, průmysl, živnosti atd. S tím souvisí poplatnost a schopnost placení různých výrobních stavů, jakož i mnoho jiných otázek: otázka cen, otázka mzdová atd. Za těchto okolností není volena doba příliš vhodně, aby se přišlo se zvýšením, jakým je tato investiční půjčka, jmenovitě u telefonu.
Ctění pánové, doprava budí dopravu a nutno ji podporovati. Avšak myslím, že první krok musí býti učiněn v tom, aby se zavedly, zlepšily a zdokonalily takové dopravní prostředky, jež by byly nejlacinější. Chtěl bych se jen krátce dotknouti několika bodů, jednajících o dopravě z našich nejblíže ležících severních Čech ku Praze. Vezměme nejprve železniční dopravu do Prahy a z Prahy k českosaské hranici. Ze severních Čech máme jediný rychlík, ráno sem a v noci zpět. Dříve měli jsme dvojici rychlíků. Při tom nutno přihlížeti i ke křižovatkám, jako Georgswalde-Ebersbach, Warnsdorf, Liberec s velkými přechodními stanicemi, tedy také pro dopravu do dálky, do ciziny. Zde by měla přece konečně jezditi aspoň dvojice rychlíků ráno a večer v obou směrech.
V předloze se mluví o místních drahách. Postrádáme v německém území hraničním více takových krátkých, ne příliš nákladných místních drah, o něž se již dlouho ucházíme, na př. krátkou trať místní dráhy Šlucknov-Sohland jakožto spojení od české hranice k nejbližší stanici sousedního Saska, což je v zájmu všeobecném. Tam leží doly na rudu, Rosenhaim, kde se dobývá nikl. Nejbližší místo pro analysu jest ve Freibergu (v Sasku). Musela by se tedy ruda dopravovati k železniční stanici povozem. Výlohy s tím spojené budou asi samy o sobě zcela jistě větší než ty, jichž by bylo potřebí k zúročení nákladů na takovou stavbu dráhy. To by skutečně byla investice, jež by se vyplatila.
V tomto smyslu rozšíření dopravy by bylo třeba také mysliti na to, aby stanice Starý Warnsdorf byla konečně zase pojata do nákladní dopravy a vůbec k dopravě připojena. Byly-li tu dříve pochyby, pak tyto pochybnosti, že se jedná o soukromé dráhy na naší straně, odpadly, poněvadž jsou všechny severočeské dráhy sestátněny. Nejde již o konkurenci se státními drahami. Železniční správa měla by konečně přikročiti k tomu, aby stanice Starý Warnsdorf byla opět připojena k dopravě nákladní. Dříve bylo přípustno tam dopravovati uhlí a cement, avšak nyní jest to všechno podvázáno. Jak se dovídáme z Drážďan, leží překážka v Praze, po případě při dopravním ředitelství v Hradci Králové a nikoli v Drážďanech. Vybudování toho bylo by opravdu nutné pro podporu dopravy. Mohlo by se přece šetřiti jinde. V železničním rozpočtu, který se projednával v této sněmovně před 3 měsíci, našli jsme zařaděno na př. na výstavbu stanice Poděbrad 14 milionů korun. Tu by se mělo šetřiti, neboť taková nová stavba staniční budovy není přece prvním předpokladem prosperity lázeňského místa. Bylo by možno se spokojiti s přístavbou nebo příslušnou přestavbou. Uváží-li se dále, že vysocí techničtí úředníci české národnosti výslovně zdůrazňují, že mocné překážky v dopravnictví spočívají v tom, že mnohé provozovny jsou příliš málo činny, a příliš pomalu pracují, a vytýkají, že nyní vlastně možno považovati za normálně pracující jen tři velké německé železniční dílny Podmoklí, Čes. Lípu a Krňov; uváží-li se, že tyto tři železniční dílny jsou německé a do dnes převážně německými zůstaly, pak musím z toho dovozovati, že zajisté na německé straně, žádá-li se o zlepšení provozu, jest právě touto normální prací třech velkých dílen rozhodně oprávněn nárok, aby splněny byly naše požadavky, aniž by k tomu bylo zapotřebí velkého státního příspěvku.
I jinak máme mnoho stížností na
dopravnictví. Na př. v posledních dnech slyšeli jsme zase o průvodčím
a kontroloru na dráze, že se neodváží vzíti v oddělení první třídy
doplatek od cestujících, kteří snad zaplatili 2. třídu. Proč?
Poněvadž vůz, - bylo to na trati Praha-Rumburk - byl v takovém
stavu, že byl způsobilý nejvýše pro třetí třídu, a ani to ne,
nehledě k tomu, že v noci ani nebyl osvětlen. To není vedlejší
trať, to je trať hlavní, která je ve styku s cizinou, a proto
je třeba ohledu. Zatím však vidíme vyjížděti z Prahy na mnohých
menších tratích velké krásné salonní vozy. To by se mohlo změniti
bez velkých nákladů peněžních, kdyby jen byla dobrá vůle právě
tam, kde jest potřebí nápravy. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Debata je skončena, dávám slovo panu zpravodaji k doslovu.
Zpravodaj posl. Buříval: Slavná sněmovno! Během debaty o tomto předmětu byly vysloveny různé názory na předlohu, kterou projednáváme. Já nebudu reagovat po stránce politické na vše, co páni z německé strany přednášeli, neboť jsou nám ty politické důvody příliš dobře známy, než abychom se znovu a znovu jimi zaměstnávali. To nechutenství ke státu jeví se při každé předloze, jeví se i při takové předloze, jako je tato, která má povahu hospodářskou; ale musím jen přece říci, že myslím, že vše to, co pánové z německé strany praví o této předloze, nebude se zcela dobře zamlouvati německému občanstvu, které jistě že právě tak jako české občanstvo a obyvatelstvo slovenské čeká s touhou, aby železnictví a pošta naše vyzbrojeny byly co nejlépe.
Poněvadž mluví se o důvěře a nedůvěře a toto nazírání mohlo by vyvolat v občanstvu různé výklady a různé dojmy, jak prý se využije obnosů, které se tímto zákonem mají získat, poukazuji na to, co jsem již v úvodním slově prohlásil, že totiž upotřebení upsaných kapitálů je přesně vymezeno, a to jednak programem investičním ze 30. března 1920, jednak také rozpočtem naším na rok 1921, kde se výslovně praví, že v roce 1921 pro investiční výdaje stanovený obnos pro pošty a telegraf jest 148,000.000 K, pro železnice ve výši 1.979,000.000 Kč. Tedy nemůže být o nějaké nedůvěře řeči, a jistě že pánové budou míti příležitost, budou-li se zajímat o to, jakým způsobem kapitál tento se má využíti, v každé chvíli se přesvědčiti, a pokud znám naši státní správu, vím, že jistě nebude se k potřebám německého občanstva chovat nepřátelsky, aspoň při nejmenším ne tak, jako se chovala stará Vídeň oproti potřebám českého národa. (Tak jest!)
Já považuji dále za povinnost, abych řekl, že určitým požadavkům ve prospěch nemajetných vrstev bylo také i v jednání v rozpočtovém výboru vyhověno tím, že přijat byl pozměňovací návrh k čl. 4, jímž se dělnickým družstvům a všem těm společnostem, které podle § 85 zákona o osobní dani z příjmů dostávají výhody ve zmenšené míře, právě také ukládá upisování pro případ, že jsou vlastníky nějakého telefonu a pod.
Ale mne skutečně zabolela řeč pana poslance Jurigy a já vzpomínám jak veliký rozdíl je mezi řečí pana poslance Jurigy a mezi řečí, kterou své doby zde pronesl p. kol. Stodola, když si vzpomínal na činnost železničních a poštovních zaměstnanců Čechů na Slovensku. Zdá se mi, že pan kol. Juriga není dobře informován. (Posl. dr. Juriga: I je! Hluk.) Já nechci, pánové, polemisovati v té formě, jak snad očekáváte, ale chci podati vysvětlení o tom, v čem spočívá právě to, že doposud proti své vůli je držáno na tisíce a tisíce našich zaměstnanců poštovních a železničních na Slovensku. (Posl. dr. Juriga: Palicou je nemôžeme od nás vyhnať!) Já vás mohu ujistit, že veliké množství železničářů nebo poštovních zřízenců, kteří konají službu na Slovensku, velice rádo by se vrátilo do Čech, do svých dřívějších míst, kdyby to bylo z důvodů služebních možno. To není možno prostě proto, poněvadž těchto zaměstnanců pro bezpečný provoz zvláště na Slovensku je absolutně třeba. Kdyby nám pánové dali takový počet dorostu z řad slovenských zřízenců, jistě že by se správa železniční naprosto nerozpakovala učiniti výměnu a v tom duchu také vyhověti četným přáním oněch zaměstnanců, kteří proti své vůli na Slovensku jsou povinni zůstati. (Výkřiky slovenských poslanců.) Zdá se, že pánové z jednotlivých případů, které znají, okamžitě usuzují na celý systém. Já to popírám, poněvadž poměry v tom směru příliš dobře znám a vím, s jakou velikou obtíží správa železniční i poštovní nynější stav té služby na Slovensku udržuje. (Hluk.)
Já dále připomínám a uvádím na správnou míru tvrzení, které několikrát dnes bylo opakováno, že jde o nucenou půjčku. Ano, je to nucená půjčka. My se k tomu přece otevřeně přiznáváme, nejen vláda sama ve své důvodové zprávě, ale i konečně my v projevu, který učinil rozpočtový výbor, říkáme, že jde o nucenou půjčku proto, poněvadž jsme přespříliš přesvědčeni o té veliké lásce a dobré vůli našich pánů sousedů Němců, kteří nám již dostatečně ukázali, jak se dívají na půjčky, které byly až doposud předloženy.
A tu, velevážení pánové z německé
strany, myslím si, že nemáte příčiny, abyste přes příliš z určitých
zjevů vytloukali politický kapitál... (Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní:)
Prosím o klid.
Zpravodaj posl. Buříval (pokračuje): ... abyste soudili, že snad na Slovensku poměry vyrůstají na tolik, aby vám politicky přinášely určitý užitek. Spíše si myslím, soudě již podle skutečnosti, že právě němečtí průmyslníci a němečtí velkoobchodníci nejednou prokázali mnohem více reálního smyslu pro obchod a průmysl a posílali daleko dříve než my své agenty na Slovensko, chtějíce se tam obchodnicky a průmyslově udržeti. To jest ovšem jiná politika, kterou prakticky provádějí němečtí obchodníci a průmyslníci, než ta, kterou pánové provádějí u nás v poslanecké sněmovně, která ovšem přirozeně potom zdá se nám býti naprosto nepochopitelnou.
Pan kol. inž. Novák kritisoval předlohu jen se stanoviska pánů průmyslníků, ale myslím si, že také jeho závěr není správný, když praví, že se tím zatíží průmysl český a uvedl na př., že, třebaže úroková míra z půjček stanovena jest 6%, na druhé straně, chce-li si na půjčku vypůjčiti musel by takový průmyslník okamžitě platiti podle stávajících usancí úrokovou míru ve výši 12% Myslím, že tomu tak není. Kdyby půjčku chtěl lombardovat, nebo nějakým způsobem zpeněžit, vypůjčí si na tuto půjčku v bankovním úřadě a zaplatí míru úrokovou ve výši 6 l/2%, takže o nějaké ztrátě nemůže býti ani řeči. Konec konců, vždyť to není žádným darem, jest to půjčka, kterou jistě může v kritických okamžicích docela dobře použíti a myslím, že ten zisk, který vyroste zase z toho, že budeme si moci opatřiti v míře náležité počet lokomotiv, vozidel a budeme moci zříditi spoustu telefonů, po stránce obchodní a průmyslové také něco znamená.
Pan kol. Patzel zmínil se také o tom, proč že - a to se mi zdá býti hodně nápadné - v takové důležité předloze zástupci vládní neujmou se v plenu poslanecké sněmovny slova. Já jsem pevně o tom přesvědčen, kdyby p. kol. Patzelovi bylo na tom záleželo, aby pánové zástupci dotyčných resortů slova se ujali, bylo by stačilo požádat je o to, a byli by jistě s největší radostí to učinili. Vždyť se pan kol. Patzel mohl přesvědčiti, že ve výboru rozpočtovém páni zástupci vládní vyšli s největší ochotou vstříc, a že všechny dotazy, které byly činěny právě z řad pánů zástupců německých, byly ochotně a podrobně zodpovídány; ale hledá se stále důvod nějaké nespokojenosti a kdo chce psa bíti, hůl si vždy najde, pane kol. Patzele!
Konečně byla zde učiněna zmínka o stavbě místních drah. Já, pánové, ve své úvodní řeči jsem se o tom zmínil, já jsem apostrofoval zákon ze dne 27. června 1919. Tímto rámcovým zákonem ze dne 27. června jsme sjednali základnu pro zajištění drah vedlejších, tedy místních, poněvadž jsme chtěli právě také těmto žádostem a přáním vyjíti vstříc. My jsme tak ochotně učinili, ale myslím si, že jsme si počínali velice moudře a velice opatrně, jestliže jsme tehdy také hlasovali pro závoru v tomto zákoně, která znamená, že zákon tento vejde v účinnost teprve 1. ledna 1922. Měli jsme na mysli, abychom si tu práci přespříliš nezatěžovali, abychom si nekomplikovali ty poměry a během té doby ve všech naléhavých případech, kde jde o místní spojení určitých obcí, kde šlo po případě o to, abychom se postarali o rychlé přepravování zásilek poštovních, vychází se té potřebě a té žádosti vstříc tím, že poštovní správa zavádí od té doby spojení autobusové a stará se, aby aspoň tím způsobem všechno to nejnaléhavější a nejnutnější bylo obstaráno. Ale zákon sám, i když vejde v platnost, bude vyžadovat ovšem velikých prací. Opakuji znovu vyslovenou žádost rozpočtového výboru panu ministrovi železnic, aby totiž během té periody, ode dneška až do konce roku 1921, než vejde zákon v účinnost, postaral se o program pro stavbu místních železnic. Pan ministr železnic také to ochotně v rozpočtovém výboru přislíbil a jsem pevně přesvědčen, že také správa státní tomuto slovu dostojí.
Nemyslete, pánové, že ta chuť, ta žízeň a touha po stavbě místních drah, která byla za starého Rakouska, potrvá. My musíme počítati s neobyčejným stoupáním cen za hmoty a se všemi těmi těžkostmi, které se v tom celém našem uspořádání jeví. Tedy jestliže ukládá se dnes také i zájemníkům, aby platili 30% na výstavbu těchto místních drah, je to požadavek značný a myslím, že ty proposice dřívější, které byly sjednány v rámcovém zákoně v roce 1 909 a 1913 za starého Rakouska, že již dávno neplatí a že se bude musiti znovu vyjednávat, jak účelně tuto otázku bude třeba vyřešiti. Tedy ta věc není jednoduchá. My jsme si vědomi těch velikých obtíží a bude naší povinností, abychom v tom směru postupovali opatrně, ovšem tak, aby se zásadním požadavkům občanstva učinilo zadost a - přirozeně, aby tím i průmysl a obchod náš získal.
Ze všech těchto příčin doporučuji, aby byl přijat vládní návrh tak, jak vyšel z výboru rozpočtového, se současnou změnou, která je obsažena v pozměňovacím návrhu kol. Nováka a dr. Rašína k §§ 5 a 6, která budiž též přijata, což znamená, že § 10 bude následkem toho vypuštěn.
Ovšem podané návrhy, které mají
povahu odkládací, jako je návrh kolegy Kostky, abychom
přes tuto půjčku přešli k dennímu pořádku, nedoporučuji, rovněž
tak nemohu doporučiti pozměňovací návrh kol. Kostky a dr.
Kafky k § 4, kde se mluví o tom, aby stanovená výše podílů
byla snížena, poněvadž tento návrh znamená, že bychom z celé investiční
půjčky nakonec nic neměli. Tedy v tom duchu doporučuji vládní
návrh zákona ku přijetí. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím račte zaujmouti místa. (Děje se.)
Hlasovati budeme takto: Nejprve dám hlasovati podle 2. odstavce § 47 jednacího řádu o návrhu pana posl. Kostky, dr. Kafky a dr. Luschky na vrácení výboru k dotázání zájemníků.
Bude-li tento návrh zamítnut, přikročíme k hlasování o osnově samé, a to ve skupinách.
O §§ 1 až 3, poněvadž není žádných pozměňovacích návrhů, dám hlasovati podle zprávy výborové.
Dále budeme hlasovati o § 4 v celku, nejprve ve znění, navrženém pány poslanci Kostkou, dr. Kafkou, dr. Luschkou a soudr., to jest 1. o snížení číslic v odstavci prvém, 2. o jiném znění první věty odstavce druhého a 3. škrtnutí odstavce třetího, kdežto odstavec čtvrtý by zůstal nezměněn.
Bude-li tento návrh zamítnut, dám hlasovati o § 4 podle znění pana zpravodaje. Dále pak dám hlasovati o §§5 a 6 celých, a to nejprve ve znění, navrženém pány poslanci inž. Novákem a dr. Rašínem a soudr., to jest, aby změněn byl rozsah upisovací povinnosti v odstavci prvém obou těch paragrafů.
S tímto návrhem vyslovil souhlas a přizpůsobil se jemu pan zpravodaj. Bude-li tento návrh snad zamítnut, dám pak o §§ 5 až 6 v celku hlasovati podle zprávy výborové.
Dále o §§ 7 až 9, poněvadž není žádných pozměňovacích návrhů, dám hlasovati najednou podle zprávy výborové.
O § 10, jehož škrtnutí navrhují páni posl. inž. Novák a dr. Rašín, k čemuž se přizpůsobil také pan zpravodaj, dám hlasovati nejprve positivně, čímž se rozhodne o návrhu na škrtnutí. Kdo souhlasiti bude s tímto návrhem, zůstane při hlasování jednoduše seděti.
O §§ 11 a 12, o nadpisu a úvodní formuli, poněvadž není žádných pozměňovacích návrhů, dám hlasovati najednou, ovšem s případnou změnou, že kdyby byl škrtnut § 10, následující § 11 dostal by číslo 10 a následující § 12 pak byl označen číslicí 11.
Jsou proti tomuto postupu snad námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Prosím, aby byl
přečten návrh posl. Kostky, dr. Kafky a soudruhů.
Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte):
Návrh poslanců Kostky, dr. Kafky a druhů k investiční půjčce dopravní.
Navrhuje se, aby návrh zákona
o státní investiční půjčce dopravní byl vrácen výboru a před jeho
vyřízením v poslanecké sněmovně aby byli dotázáni zájemníci obzvláště
z průmyslových a živnostenských kruhů, je-li možno jej provésti,
a o jeho vlivu na výrobní poměry.
Místopředseda dr. Hruban: Kdo s tímto návrhem pánů poslanců Kostky, dr. Kafky a soudruhů souhlasí, ať povstane. (Děje se.)
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Proto přikročíme k hlasování o osnově samé, a to, poněvadž nebylo žádné námitky o způsobu hlasování, budeme hlasovati nejprve o §§ 1 až 3, k nimž není žádných pozměňovacích návrhů, ve znění zprávy výborové.
Kdo souhlasí s §§ 1 až 3 podle zprávy výborové, rač povstati. (Děje se.)
To jest většina. §§ 1 až 3 jsou schváleny.
O § 4 celém dám hlasovati nejprve ve znění navrženém p. posl. Kostkou, dr. Kafkou, dr. Luschkou a soudr., a to nejprve o snížení číslic v odstavci prvním.
Kdo je pro tento návrh, ať povstane. (Děje se.)
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Nyní dám hlasovati o odstavci prvním podle zprávy výborové, resp. podle návrhu p. zpravodaje.
Kdo s návrhem pana zpravodaje souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Návrh je schválen.
Dále navrhují p. posl. Kostka,
dr. Kafka a soudr., aby bylo jiné znění prvé věty v odstavci
druhém. Prosím, aby to bylo přečteno.
Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte):
Odstavec 2 nechť zní:
"Každý účastník, jenž má
více než jednu stanici v téže síti, upíše za každou jednotlivou
stanici tolikrát Kč 2.000, co má stanic atd."
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Kdo je pro návrh pana posl. Kostky a soudr., právě přečtený, ať povstane. (Děje se.)
To jest menšina. Návrh jest zamítnut a dám proto hlasovati o znění 2. odstavce § 4 podle zprávy výborové, jak navrhuje pan zpravodaj.
Kdo je pro tento návrh, ať povstane. (Děje se.)
To jest většina, návrh jest schválen.
Dále navrhuje pan posl. Kostka a soudr., aby škrtnut byl odstavec 3.
Kdo je pro tento návrh, ať povstane. (Děje se.)
To jest menšina. Návrh je zamítnut a proto dám hlasovati o odst. 3. a 4. podle návrhu pana zpravodaje ve znění podle zprávy výborové. Prosím, kdo je pro tyto odstavce podle zprávy výborové, ať povstane. (Děje se.)
To jest většina. Jest tedy § 4 schválen celý ve znění podle zprávy výborové.
O
§§ 5 a 6 dám hlasovati
najednou nejprve podle znění návrhů pana posl. inž. Nováka,
dr. Rašína a soudr., kterému se přizpůsobil pan zpravodaj.
Prosím, aby návrh posl. inž. Nováka a dr. Rašína
byl přečten.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
§ 5 odst. 1 budiž změněn takto:
"Průmyslovým podnikům, uhelným dolům, skladištím a pod., jež jsou spojeny vlečkami se železničními stanicemi, nákladišti; zastávkami státních a soukromých drah v oblasti republiky Československé, může býti uloženo, aby upsaly na každý vůz, který se na vlečce naloží, obnos nejvýše do 200 Kč jmenovité hodnoty dle druhu a hodnoty naloženého zboží a aby částku dle počtu přistavených vozů na ne připadajících upsaly předem najednou na základě obratu vozů za uplynulý rok."
V § 6 odst. 1 v poslední řádce,
jež zní "v částce 100 Kč jmenovité hodnoty", budiž změněn
závěr věty takto: "v částce do Kč 200 jmenovité hodnoty,
dle druhu a hodnoty naloženého zboží."
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Kdo jest pro tento pozměňovací návrh posl. inž. Nováka, dr. Rašína a soudr., k němuž se přizpůsobil pan zpravodaj, ať povstane. (Děje se.)
Návrh jest většinou schválen. O §§ 7 až 9, poněvadž není žádných pozměňovacích návrhů, dám hlasovati najednou podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s §§ 7 až 9 incl. podle zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, návrh jest přijata §§ 7 až 9 jsou schváleny.
Při § 10 navrhují jeho škrtnutí páni posl. inž. Novák, dr. Rašín a soudr. Pan zpravodaj s tímto návrhem se stotožňuje a souhlasí.
Dám proto hlasovati takto:
Kdo souhlasí s tím, aby § 10 byl škrtnut, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. § 10 je škrtnut.
Nyní dám hlasovati o §§ 11 a 12, s tou změnou, že bude číslování jiné, tedy §§ 10 a 11 - a o nadpisu a úvodní formuli najednou.
Kdo souhlasí s těmito paragrafy se změnou v číslování - tedy s §§ 10 a 11 - dále s nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborové, ať povstane. (Děje se.)
To jest většina, §§ 10 a 11, nadpis a úvodní formule jsou schváleny a tím jest také osnova přijata ve čtení prvém.
Poněvadž projednání této předlohy byla přiznána dle § 55 jedn. řádu pilnost, přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Má snad pan zpravodaj ke druhému
čtení nějaké textové změny nebo jiné návrhy?
Zpravodaj posl. Buříval: Nemám.
Místopředseda dr. Hruban: Kdo souhlasí s osnovou, jak jsme ji přijali v prvém čtení, také ve čtení druhém, ať povstane. (Děje se.).
To je většina. Tato osnova je také schválena ve čtení druhém a tím je tento odstavec našeho denního pořadu vyřízen.
Přikročím k dalšímu projednání
denního pořadu, a to