Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Prosím o ticho!
Posl. Darula (pokračuje): Vážená snemovňa! Bolo tu povedané rečníkom sociálne-demokratickej strany pravice a pánom posl. Tadlánkom, že udalosti zapríčinili ľudáci, národná a roľnícka strana, komunisti. Áno vinníci sa hľadajú. Keď sa nejaká udalosť stane, hľadajú sa vinníci, ale vinníci sa najdú vždy v tej najnižšej triede, lebo vinníci, ktorí majú niekoho za sebou, tí pripadajú pod iný súdny pozor a porozumenie, než tí, ktorí sú malí a nemajú žiadnych obhájcov.
Pán posl. básnik Dyk užil nadávky proti strane sociálne - demokratickej ľavici, proti komunistom, že sú zbabelci atď. Toto jeho tvrdenie, tieto urážky mohol použiť bez toho, že by bol predsedníctvom na to upozornený, kdežto náš súdruh a kolega, ktorý nejaký výrok povie, ihneď býva na to upozorňovaný a k poriadku volaný.
Posl. ľudovej strany pán Onderčo tiež svaloval vinu na komunistov. Pravda, vinníci nie sú dľa neho nikde inde než v radách komunistických. Poukazoval, jak smutná a tragická bola táto udalosť krompašská, ale na koniec prišiel k tomu, že špatnosť sa stala vinou tých a tých, a on tú špatnosť, krivdu a vraždu priamo schvaľuje, lebo prejav pána ministerského predsedu prijíma. Pánovia z ľudovej strany, keby ten ľud, ktorý na vás hlasoval, vedel, ako sa tu chováte, že hrajete dvojakú rolu, že na jednej strane lichotíte a chránite vládu, robíte sa peknými, ale na druhej strane otravujete ľud a podkopávate autoritu tejto republiky... (Hluk. Místopředseda inž. Botto zvoní.)
Hovorí sa, že za dva roky alebo aspoň za posledný čas, že sa štvalo, že komunisti štvali na každej schôdzi atď. To je lož, lebo každá schôdza, ktorú sme konali, bola obsadená četníkmi, bol tam župan, slúžny a jiní úradníci a preto sme nemohli štvať a keby sme boli štvali, boli by sme za to volaní k súdu.
Ja som bol v Krompachoch hneď po udalostiach (Hluk.), ja som videl tie obeti. V Krompachoch bolo robotníctvo po čas maďarského režimu utlačované a ubíjané. Vrchný inžinier Podhradský dal vyviazať na 2 hodiny robotníka za to, že opozdene prišiel do práce. Za takých neblahých pomerov nenie divu, jestliže toto robotníctvo, ktoré ešte po čas československej republiky bolo stále a stále dráždené, že sa takto vymstilo na jednotlivcoch, ktorí ho dráždili a držali spútané.
Vážený snem! Je to smutné, že páni rečníci so strán meštiackych nemajú nič iného na práci než poukazovať na to, že všetko, čo sa špatného stalo či už v zemi českej alebo na Slovensku, tomu že sú na vine boľševici alebo komunisti, ale ináč sa nevedia na nič iného odvolávať. To je dosť divné pre chápanie a posudzovanie týchto vecí, lebo toľko objektívnosti pri nejakej podobnej udalosti maly by mať meštianske strany, aby nestranne vec posudzovaly a vyžadovaly konanie spravedlnosti. Ale meštiacke strany znajú len jediné posudzovanie udalostí, ktoré sa stávajú na Slovensku, ba často i v Čechách, že je to diktát z Moskvy, a tým je vybavené všetko, to úplne im stačí. Ja môžem povedeť, že po zriadení československej republiky my, slovenskí vodcovia strán, boli sme hasičmi a boli sme utužovateľmi československej vzájomnosti. V nás nebolo žiadneho revolučného ducha, alebo aspoň sme ho udusili, preto, aby sme chránili tento štát, lebo sme boli do tých čias ujarmení. Bola tu prejavená mienka, že tie neblahé pomery tam s jedné strany boly zavinené nedostatočným zásobovaním. Vieme dobre, že náš štát nemá toľko obilia, že nenie s to, aby mohol hojnosť vydať, alebo nemá dosť prostriedkov, aby doviezol dostatok chleba, múky a obilia. Ale pri tom musím zdôrazniť, že nie takým spôsobom sa utíši hlad, keď sa na stávkujúcich, ktorí žiadajú väčší kus chleba, posiela četníctvo a vojsko a dáva sa im miesto chleba olovo. Na Slovensku vládne teraz četníctvo, tam nemá ľud žiadnej moci. Moci tam nemá ani pán Mičura a tam nemá moci žiadny župan, tam četníci na vlastný vrub zjednávajú poriadok v každej obci.
Jeden četnícky nadporučík dovolil si povedať slovenskému slúžnemu, keď mu hovoril, aby vypustil dvoch slovenských robotníkov, ktorých zatkol: "To si ešte rozmyslím, či ich prepustím."
Alebo iný pád. Četníci ublížili robotníctvu, keď ono stávkovalo, aniž dostali k tomu rozkaz, aby sa púšťali proti stávkujícim.
Vážení pánovia, já konečne môžem
sa zmieniť o tom, že na Slovensku po čas prevratu panoval biely
teror. Na Slovensku od času revolúcie nebolo nič než len zatýkanie
a žalárovanie robotníctva. Vôbec na Slovensku len po voľbách sa
trochu vyjasnilo, a to len preto, že tí byrokrati a meštiacke
strany ochably, lebo videly, že sociálna demokracia zvíťazila
na Slovensku. Dôkazov, fakt uvediem, koľko chcete, pánovia, ukážem
vám faktá, akým spôsobom sa úradovalo a panovalo na Slovensku.
Na Slovensku sme nemali žiadnych oligarchov, grófov alebo barónov,
ale mali sme nekorunovaných kráľov. Bolo by žiaduce, keby páni
nesúdili udalosti tak, ako ich československá tlačová kancelária
podáva. Čo tlačová kancelária podáva, to sa rozletí po celej verejnosti
v republike a dľa toho sa posudzuje všetko, dľa toho sa všetko
odôvodňuje. Keby pán ministerský predseda bol zašiel do Krompachu,
ale inkognito, a nie v salónnom voze, a bol sa tam sám presvedčil
o udalostiach a shováral sa s ľudom, nebol by také mizerné osvedčenie
dával tu v plenu parlamentu. Môžem konštatovať, veľavážení pánovia,
že my na Slovensku ani zďaleka nie sme vysvobodení, že sme dnes
ešte pod jarmom a to nesvrhne žiadna autonómia, žiadna samospráva
slovenská. Až sa zlomí moc tých, ktorí sa opierajú o četníckú
bodáky, vtedy prijde pravá svoboda a vtedy docielime práva a svobody
celého robotníckeho ľudu na Slovensku. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo udeľujem ďalšiemu rečníkovi pánu posl. Laubemu.
Posl. Laube: Slavná sněmovno! Stojíme nad čerstvě prolitou krví a nad vychladlými mrtvolami zabitých dělníků i zabitých representantů státu. Tyto zjevy byly ve všech parlamentárních státech zjevy význačnými, zjevy, ve kterých se vždy utkávaly politické směry, aby vyjasnily své stanovisko na případ použití branné moci na obranu autority státu. Také v tomto případě vidíte, že naše lidová sněmovna věnuje případu krompašskému, kde četnictvo použilo proti občanům, vzepřevším se státní autoritě, zbraně, že lidová sněmovna věnuje k tomuto případu mimořádnou pozornost, poněvadž se nejedná o věc malou, o věc malichernou, nýbrž o věc veliké důležitosti a velikého významu. Jedná se o prolitou lidskou krev a o padlé a my musíme konstatovati, že všichni, když stojí přímo na půdě státu Československé republiky, že nemůžeme než želet toho, že ještě dnes může docházeti k případům tak strašlivým, tak zarážejícím, které mají v dějinách jen mimořádné příklady, Ale kdo pozoruje vývoj událostí politických poměrů, kdo pozoruje, kterak jistá část československého dělnictva se dostala na šikmou plochu násilného převratu a diktatury proletariátu, ten pochopí, že tyto případy nejsou ojedinělými a že nebudou ojedinělými, nýbrž že se tu jedná o připravovaný, kombinovaný útok podvratných živlů proti existenci státu a proti existenci republiky. (Slyšte!)
Neboť, velectění pánové, vy přece jste slyšeli docela otevřeně mluvčí komunistické strany, vy jste docela konkretně četli, kterak se prohlašovalo, že situace vyživovací dá na jaře komunistům zbraň do rukou, aby mohli rozvrátiti tento stát, aby mohli rozvrátiti tuto republiku, které nevybudovali, která jim neleží na srdci a proti níž jsou schopni spojiti se s každým, i s tím největším nepřítelem na světě. (Výborně!) Odkud jest příčina Krompachů? (Hluk. Hlas: Vy máte nejvíc příčin o tom mluvit!) My máme nejvíc příčin, poněvadž nikdo jiný nepoznal, co je u vás bezohlednost stranická, co jest u vás násilnictví, že jest u vás nejmíň ponětí o svobodě občanů, jak jsme to poznali my národní socialisté na svém vlastním těle. (Posl. Dubický: My venkované také a naši domkáři také!) My se právem bojíme o stát, který vy jste nedobývali; my se právem bojíme o výsledky naší zahraniční revoluce. Kdybyste vy a vaše společnost se dostali k moci, přivedli byste náš stát do těch kolejí a do těch mezí a náš národ do těch poměrů, do jakých přivedli vaši komandéři nešťastné Rusko.
Občané, kteří se organisují za tím účelem, aby vypověděli státu boj, kteří se netají úmysly, že použijí ne legálních zbraní demokracie, nýbrž zbraní násilí proti státu a ostatní společnosti vyhlašují boj, musejí býti připraveni na všechny důsledky násilných prostředků a násilných bojů.
Jestliže komunisté docela otevřeně
se připravovali k puči dne 12. a 13. prosince (Posl. Merta:
Vládnímu puči!), ne puči vládnímu, nýbrž k puči proti státu,
a jestliže se připravovali tím způsobem, že měli hotové seznamy
proskripční proskribovaných občanů připraveny, jestliže měli připraveno
stanné právo a kata, s takovými lidmi přestává řeč. (Hluk.
Výkřiky posl. Merty.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Prosím pána posl. Mertu, aby nevytrhoval
rečníka!
Posl. Laube (pokračuje):
Socialism nejde tak daleko, aby schvaloval každou špatnost,
a to jest u mne špatné. (Posl. Merta: Vláda dělala ten puč!)
Vláda ho neudělala, udělali jste ho vy!
Místopředseda inž. Botto:
Žiadam p. posl. Mertu, aby nevyrušoval rečníka.
Posl. Laube (pokračuje): Že to ostatní občanstvo... (Výkřiky posl. Blažka.) Myslím na konec, že budou mít, kol. Blažku, z vás největší radost! Vy buržoasii připravujete vašimi extrémy nejlepší půdu.
Nám je vedlejší, je-li v čele státu vláda úřednická nebo parlamentární, neboť jestliže není v čele parlamentu vláda parlamentární, máte to vy, páni kolegové z komunistického tábora, na svědomí, poněvadž jste rozbili socialistický blok a donutili jste socialistické ministry, aby vystoupili z vlády. Jestliže jste vehnali dělnické hnutí do této nepříjemné situace, nesete na tom sami vinu a sami také odpovědnost.
Prosím, chci jen konstatovati
to, co se skutečně stalo. Mluvčí komunističtí snaží se případ
krompašský vylíčiti tak (Hluk. Výkřiky.), jako by příčiny
tohoto zjevu ležely v tom, že bylo v Krompaších nedostatečné zásobování
a jakoby příčiny nízké vraždy slúžného a nízké vraždy, dovolím
si tvrditi, Podhradského ležely v nenávisti, která jest mezi robotníky
a představiteli státu. Prosím, aby bylo docela jasně konstatováno,
že my v Čechách, na Moravě i ve Slezsku proděláváme stejně těžkou
zásobovací krisi, že také u nás stávají se a staly se případy,
že dělnictvo továren a podniků nedostává po dva, tři, čtyři až
šest týdnů - jako se stalo v Boleslavi - přídělu potravin, nedostává
přídělu mouky. (Posl. Merta: Ať to prohlásí ministr
že tam bylo dosti potravin!) Prosím, aby bylo konstatováno,
že zejména podhorské kraje krkonošské po celé měsíce byly nepravidelně
a nedostatečným přídělem zásobovány. Přátelé, musíme konstatovat
také fakt, že proto jsou tam také demonstrace a bouřlivé demonstrace
a jest tam zastavena práce, jsou hromadné veřejné projevy nespokojenosti
pracujícího lidu. (Hluk. Neustávající výkřiky.) Počkám
tedy.
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Prosím, aby nebol rečník vyrušovaný. Žiadam o
ticho!
Posl. Laube (pokračuje): Ale, prosím, nevidíte a neshledáváte, aby si u nás dělnictvo, protože někde je porucha zásobování, osvojovalo právo, které si, prosím, osvojuje dělnictvo vychované komunismem, beze všeho přijíti, zmlátiti, vytlouci a po případě zavražditi. (Posl. Kunst: To byla obrana!) To není obrana, to jest připravovaný, organisovaný útok.
Podle zjištěné zprávy měli jste
před tím schůzi a připravili jste před tím ženy na tuto akci,
organisovali jste tento útok. Chci říci: Chápeme nespokojenost,
zejména dovedeme se vžíti do psychologického postavení dělnictva
na Slovensku. Ale, přátelé, nežádejte na nás, abychom schvalovali
prostředky a methody, kterých vy užíváte, a nechtějte na nás,
abychom v takovém okamžiku, kdy se nejedná jen o ty mrtvé a prolitou
krev, ale o to, udržeti stát a autoritu státu, abychom v takovém
okamžiku opustili stát a ostatní národ. Neohánějte se pořád těmi
frásemi o dělnictvu, neohánějte se jimi. (Hluk).
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Prosím o ticho.
Posl. Laube (pokračuje): To dělnictvo vás brzy opustí, jako opustilo ruské sovětské komisaře. Jako tam se zbrani v ruce svrhuje tu vaši krásnou vládu a ten váš krásný socialistický ráj. Tak my si socialismus nepředstavujeme. Na tyto cesty také československá socialistická strana jíti nemůže a také nepůjde. Chci jen konstatovati faktum, že to, co dělá posl. Svetlík na Slovensku, že to jsou ojedinělé případy v parlamentárním životě a žádný národ by to netrpěl. Kdyby si to Svetlík dovolil v Rusku, co si dovoluje u nás, za jednu hodinu by visel na kandelábru. (Tak jest! Hluk. Místopředseda inž. Botto zvoní.)
Mně se tak zdá, že tato podvratná
činnost, jíž jsme svědky, že tyto soustavné útoky na republiku,
které jsou skrývány pod různými interesy dělnickými... (Výkřiky
posl. Mikulíčka. Hluk.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Pane poslanče Mikulíčku, žiadam vás, abyste
rečníka nevyrušoval!
Posl. Laube (pokračuje): Všechny tyto případy násilných skutků a násilných prostředků, jichž jsme svědky v poslední době, jsou posledními projevy pokusu vyvolati světovou revoluci a připraviti ostatní národy Evropy a dělnictvo ostatních národů Evropy do nešťastného, ubohého postavení, ve kterém se nalézá ruský proletariát a ruský národ. Na ty cesty, pánové, nepůjdeme. Ukáže se velmi brzy, že také to dělnictvo, které ještě za vámi stojí, že mu nemůžete s vaší taktikou a s vaší politikou přinésti ani větší skývu chleba ani větší blahobyt, že mu nepřinesete větší svobodu, nýbrž že byste mu přinesli kasárna, že byste mu přinesli otroctví a politickou tyranii, jaké český dělník a československý dělník není vůbec zvyklý. My tedy máme za svou povinnost v takovém okamžiku rozhodném státi na straně demokracie, státi na straně práva, státi na straně spravedlnosti. Také ti četníci, kteří použili zbraně, nejsou nic jiného než lidé, než proletáři (Zcela správně!) a také tito četníci nestříleli z luxusu, ani ze zábavy. (Výborně!)
Vy jste slyšeli podle zpráv, že tito četníci ustoupili za první vrata, že když bylo po nich házeno, že ustoupili za druhá vrata, ustoupili za třetí vrata a odešli za nádvoří, a když byli znovu napadeni, že šlo o život, a dovedete pochopiti, přátelé, že také četník má právo na existenci a obranu. (Výborně!)
Nejen ochrana svobody života pro komunisty, nýbrž ochrana svobody života pro každého a státního vykonavatele především. (Výborně!) My se také pro něj dovoláváme toho, abyste se naň dívali jako na proletáře a dělníka ve službách státu, a jestliže musil použíti zbraně, lze toho litovati, ale pak na lavici obžalovaných měli by také seděti ti, kteří poštvali takovýmto způsobem dělnictvo, kteří je štvali do těchto extrémů, poněvadž mohou věděti, že ani násilím, ani stávkami nebudeme míti ani více chleba, ani více mzdy a ostatních prostředků.
Já bych řekl, že komunismus, který se v parlamentním životě vykazuje velmi malými úspěchy, který nedbá o parlamentní práci, o parlamentní činnost, nahražuje tuto činnost venku štvavou agitací, štvaním dělníků k těmto pučům.
Vidíte, že tam, kde je dělnictvo uvědomělé, kde je dělnictvo vzdělané a kde stojí na výši doby, prošlo školou odborových a politických organisací, že tam se bolševismus a bolševická agitace velmi málo uplatňuje, ale kde je dělník nevzdělaný, neuvědomělý, kde neprošel školou výchovy odborných politických organisací, tam ovšem může přijíti zcela obyčejný člověk, který může toho dělníka naštvati k činům, o jejichž dosahu není si sám vědom, které znamenají útok na suverenitu vlastního státu.
Já bych chtěl jedno říci a sice, že my tento smutný fakt krompašský, který není prvým v republice a také není posledním, jen s nejhlubším politováním béřeme k vědomosti.
Národ není tak zorganisován, aby vaší štvavé agitaci učinil konec. Také není poslední, poněvadž ruská revoluce není ještě skončena. Lenin je dosud u moci a bude ještě těch pokynů na rozvrácení československého státu a Československé republiky vydáno více a najde se ještě dost bláznů a ztřeštěnců, kteří na tuto vějičku a na toto komando sednou.
Chtěl bych docela korektně a jasně říci na adresu vlády. Vláda má dnes v početné ohromné části poslanectva československého silnou oporu, a my, kteří snášíme obžaloby a výtky, nechceme jíti tak daleko a na ty cesty, na jakých se nalézají naši pobloudilí kolegové, na cestu násilí.
My konstatujeme docela jasně a otevřeně, že vláda musí ukázati odvahu, čeliti všemi prostředky okolnostem a výstřelkům, které zavdávají podnět k tomu, aby dělnictvo, jako početná třída a výkonná výrobní třída, mohla právem si stěžovati, že vláda nepečuje o jejich zájmy a potřebu dostatečným způsobem.
Chci varovati i mnohé české strany,
aby se pánové nedomnívali proto, že jest pochybením rozbiti socialistický
tábor, protože blouznivá politika seslabila socialistické hnutí
československé v republice, aby se pánové nedomnívali, že si smí
dovoliti všechno proti dělnictvu, že smí si dovoliti i to, co
vidíme v Praze, aby se útočilo na dělnictvo, aby se vylučovalo
dělnictvo, aby se rozbíjelo a rozrážely odborové organisace. Vláda
se nesmí domnívati, že její byrokracie smí si dovoliti všechno,
a celé řady těch nespokojených deputací, které marně se dovolávají
vyřízení svých potřeb a žádostí, jsou obžalobou. Jenom tehda,
když také vláda úřednická - a pokud tu není pevné parlamentní
většiny - toto nutné zlo, pokud je u vesla, musí si býti vědoma,
že není exponentem jednoho směru a jedné strany, nýbrž že musí
býti představitelkou vůle veškerého národa a veškerého lidu. Přejeme
si, aby vláda měla odvahu říci byrokracii, že její stromy nerostou
do nebe, a že velice těžce neseme, kterak se vyvíjejí poměry v
republice, poněvadž se nám zdá, že se byrokracie i vláda domnívají,
že jsou vykonavatelem vůle majetných a nikoliv vykonavatelem vůle
veškerého pracujícího lidu. My jsme si vědomi historických chvil,
ve kterých stojíme. My jsme si vědomi toho, že naše rozhodnutí
o Krompaších není tak lehké, ba že je velice těžké. My máme ale
posud důvěru, že to, co podává pan ministerský předseda, to, co
vysvětluje, to, co objasnilo případ krompašský, jest postaveno
na cementu, že se za to můžeme jako zástupci pracujícího lidu
postaviti a že můžeme říci: "My jsme jednali tak proto, že
jsme zájem, interes státu stavěli nad zájem všeho ostatního. My
jsme jednali tak proto, poněvadž jsme si byli vědomi toho, že
státu demokratickému, státu lidovému, státu, který jest náš, jsme
povinni poskytnouti všechny prostředky k jeho obraně a jsme povinni
poskytnouti také prostředky, které jsou nutny k obraně jeho suverenity
a výsostného práva. Také proto, že v tomto případě jsme přesvědčeni,
že Krompachy jsou jenom článkem z toho celého řetězu útoků, který
jest připravován na náš stát. My vidíme docela konkretně, jak
se všechny ty extrémy na lavicích českých i na těch německých
lavicích a maďarských, dovedou dorozumět, když se jedná ne o to
právo, ne o tu krev, ne o ty mrtvoly, ale když se jedná o útok
na stát a útok na republiku. My v případě krompašském vidíme jen
připravovaný útok, celou řadu těch drobných útoků komunistické
agitace, kterými má býti rozvrácen stát a rozvrácena naše organisace
státní. A my tedy, velectění, protože vidíme jasně, oř se jedná,
budeme se stavět za to, aby se vládě dostalo souhlasu, pokud je
tu zjištěno, že jednalo se skutečně podle zákona v nutné sebeobraně
osobní a v nutné ochraně státní autority. Budeme ji podpírati,
poněvadž jsme přesvědčeni, že lidový, svobodný, demokratický stát
nemůže nám nahraditi bolševická tyranie a bolševický diktát. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Udeľujem slovo pánu posl. Körmendy Ékesovi.
Posl. dr. Körmendy Ékes (maďarsky): Velectěné dámy a pánové! Mohu říci, že neblahá událost krompašská jest přirozeným zjevem výbuchu velmi napjaté situace, jaká jest dnes všeobecná jak na celém Slovensku, tak i v Podkarpatské Rusi. (Souhlas maďarských poslanců.) Velectění pánové! Důvod tohoto napětí vidím v první řadě v tom, že se ještě stále v těchto územích nevládne ústavně, nýbrž vládne se zde stanným právem, diktaturou a přísnou censurou. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)
Velectění pánové! Ve své poslední řeči pronesl jsem nejvýš objektivně a loyálně naše stížnosti a tak jsem hledal cestu k sblížení. Bez přehánění poukazoval jsem na ony ukrutnosti, které byly dnes spáchány na Slovensku a v Podkarpatské Rusi proti Maďarům. Poukazoval jsem na to, že maďarská vláda vůči Slovákům nikdy takových prostředků nepoužila, nezbavovala úředníky jejich postavení, neházela nikoho na dlažbu a nevykazovala nikoho z půdy jeho otců. (Různé výkřiky. Místopředseda Buříval zvoní.) Lituji nesmírně toho, že nemohu reagovati na výkřiky, ježto jim nerozumím.
Velectění pánové! I dnes mohu říci, že hledám cesty k porozumění, jedinou možnost, jež může vésti ke konsolidaci. Poukazuji na to - a to nemůžete popříti - že maďarský národ snáší toto své katastrofální postavení s důstojnou vážností a odevzdaností. Maďarský národ během posledních dvou let nezavinil žádných těžkostí, naopak, on plnil věrně své povinnosti občanské. Uplynula dvě léta a bylo by nejvýš na čase, abyste se z toho poučili a aby se zařídilo, čeho třeba k nápravě nesnází které nám byly způsobeny. Dnešní vláda jest proniknuta nemožným duchem, který nějaké dorozumění zcela vylučuje. (Hluk.)
Velectění pánové! Rozumí se samo sebou, že jest napětí mezi Maďary a Čechy, a do blázince patří ten, kdo o tom pochybuje, že to ne ní přirozenou, nezbytnou nutností, vyplývající z dnešního stavu. Chceme-li se dorozuměti, pak musíme mluviti upřímně; není úkolem dnešních politických stran vyrovnávati protivy, stávající mezi oběmi zeměmi, a podezírati z toho naši stranu, jest nespravedlivé. Od té doby, co sedí na ministerském křesle Mičura, pociťujeme ve vzrůstající míře podezření vlády v tomto směru. Politika v tomto duchu jest vůči nám nespravedlností. (Různé výkřiky. Místopředseda Buříval zvoní.) Není rozumné, vyličovati krompašskou událost jako maďarskou propagandu; ona mohla býti komunistickou, ale nikoli maďarskou. (Posl. Surányi [maďarsky]: Bojujeme v maďarské řeči za ducha lidskosti!) Musím na výkřik kol. Surányiho, přede mnou stojícího odpověděti. Bylo velikým hříchem, že uherští tovární dělníci od maďarské myšlenky zcela upustili. Mluví-li se dnes o projevu továrních dělníků, nemůžeme to ztotožňovati s myšlenkou maďarských zemědělců a vůbec s pojetím maďarské veřejnosti. (Souhlas maďarských poslanců.) Nevím, můžete-li to dokázati, stala-li se v Krompaších chyba se strany maďarských komunistů, přece však protestuji proti tomu, jako by měl na tom maďarský národ podíl. Neštěstím jest to, že jest každý šovinistou, jenom maďarští socialisté jsou internacionální. (Posl. Surányi [maďarsky]: To jest naší ctí!)
Jen to jest příčinou toho, že politika ujařmovací vůči maďarstvu jest na celé čáře všeobecná a že na nás stále tísnivěji doléhá. To se projevuje tiskem, censurou, vypovídáním lidu a zastavováním časopisů. Právě teď žádali jsme ministra pro Slovensko, aby zrušil zastavení listu "Esti Ujság", a on nemohl nám zatím ani slíbiti splnění této prosby. (Různé výkřiky. Místopředseda Buříval zvoní.)
Velectění pánové! Vy mi odpustíte, ale krásnými slovy přece nám nebude pomoženo. Říkám to směle, že česká politika nezachází s menšinami humánněji, než to dělali Rumunové. Konstatuji, že Čechové jako národ kulturní nepoužívali kaučuků, ran holí, ale přece bylo by bývalo lépe, kdyby byli použili 25 ran holí, než toho, co byli učinili. Naše školy a naši kulturu potlačují Čechové ve větší míře než Rumunové. Premonstrátské vyšší gymnasium ve Velkém Varadu trvá ještě dnes, naproti tomu v Košicích již ho není. (Hluk.) Může se říci, že celý systém to charakterisuje, ošáliti celý svět. Stavíte krásné zásady, ale v praxi děláte opak. Zákon o sčítání lidu jest tak liberální, že cizina na něm žádné závady nalézti nemůže, avšak to, co se v praxi děje, přesahuje všechny meze. Župan šárišský povolal k sobe ony úředníky, kteří se hlásili za Maďary. Dva z nich vyzval, aby si zažádali o pensionování, 4-5 jiným prohlásil, že je odtud vystrnadí, poněvadž s takovými lidmi neslouží. Dotyční jsou: Körtvélyessy, Dobay, Zsembery, Rakovsky, všichni potomci starých maďarských rodin, kteří se přirozeně za Slováky prohlásiti nemohli. (Hluk. Různé výkřiky. Místopředseda Buříval zvoní.)
Jak veliké je to násilnictví na celé čáře, dokazuje nejlépe Podkarpatská Rus. Od jednoho vůdce tamější největší rusínské strany jsem se dověděl, že tam, kde úřední řečí měla býti rusínština, všecko po česku se vyřizuje, kteréžto řeči nikdo nerozumí. (Posl. dr. Juriga [maďarsky]: Zdá se, že staré Uhry byly blázincem.) Ty byly něco zcela jiného; ostatně tvrdíte přece, že nechcete upadnouti do starých chyb.
Ukrutné a nelidské vypuzování maďarských úředníků - v dějinách není toho příkladu - nebylo rozumné. Maďarská vláda nevzala ani jednomu člověku chleba. Odvolávám se na svého kolegu posl. Ludvíka Medveckého, který jest vrchním referentem bratislavského finančního ministerstva; on mi může dosvědčiti, že může maďarských úředníků výborně potřebovati a jest to finanční správa, která nejsprávněji funguje.
Vraceje se k přehmatům při sčítání lidu, musím na to poukázati, že sčítací archy tužkou byly vyhotoveny a někteří sčítatelé to také otevřeně doznali, že to činí proto, aby mohli listy zaměniti a činiti s nimi, co by chtěli. Židům nebylo dovoleno, aby se zapsali za Maďary, ale za Čechy směli se přihlásiti. Zkrátka: jsou čeští židé, ale není maďarských židů. Včera večer četl jsem v "Prager Tagblattu" výsledek košického sčítání lidu, podle něhož tam jest 50% Slováků, 15% Maďarů a 35% Rusínů. Bývalý ministr Šrobár sám připustil, že obyvatelé v Košicích jsou 80% Maďary a teď najednou takový absurdní výsledek! V Košicích není jediného Rusína a nikdy také nebylo. K tomuto výsledku blahopřeji a musím jen konstatovati, že ani válka, ani cholera, ani mor, pogrom a ani bartolomějská noc nebyla by bývala s to, aby takový výsledek vykázala, jak to oni pro maďarský číselný poměr zfalšovali. Tím zasloužili jste si cenu Nobelovu.
Můj kolega Szentiványi konstatoval ve včerejší své řeči, že 90% z úředníků na Slovensko vyslaných stojí hluboko pod onou morální úrovní, na které stál vrchní soudce Lukács, oběť krompašských událostí. I když těch 90% nestojí na velmi nízké mravní úrovni, přece jen v tom, že převážná většina jest takovou, má on úplně pravdu.
Na Slovensko vyslaní úředníci připomínají mi příběh miškovského šamesa. V náboženské obci Miškovce bylo uprázdněno místo šamesa (školníka-kostelníka). O ono místo hlásil se mladý Haličan. Rabín přijal mladíka a příštího dne dal mu dopis, aby jej doručil adresátu. Šames: Komu mám ten dopis nésti? Rabín: Na koho jest adresován. Šames: Já ale nedovedu čísti. Rabín: Pak vás nemohu potřebovati: jděte s pánem bohem, a dal mu odbytného 5 zlatých. Za tento obnos koupil si tkaničky k botám, postavil se na roh ulice a ježto mu obchod dobře šel, otevřel si později krám. S počátku malý krám, potom jej zvětšil, později přestěhoval se do Budapešti, kde byl již majitelem kanceláře se zřízenci. Jednoho krásného dne přišel do kanceláře a pravil svému korespondentovi: Napište dopis na Pinkas Grüna v Tisalöku, že když mi těch 50 zlatých, které mi dluhuje, nepošle, tak mu něco takového udělám, že dostane padoucnici. Korespondent: Prosím, pane šéfe, něco takového nemůže se psáti. Šames: Budete psát to, co říkám. Korespondent: Nemohu to psáti, ať si ten dopis napíše pan šéf sám! Šames: Vy jste velký osel, kdybych uměl psáti, nebyl bych vaším šéfem, nýbrž šamesem v Miškovci. A takových je také mnoho českých úředníků na Slovensku. Kdyby byli mohli žíti v Čechách ze svého řemesla, nebyli by přišli na Slovensko. (Hluk. Místopředseda Buříval zvoní.) Jenom tak jest to možno, že muž, který absolvoval 4 měšťanky, může býti ředitelem vyššího gymnasia. Jinak se to nemohlo státi.