Slavný snem! asi toto je to morálne stanovisko, s ktorého idem sledovať príčiny hroznej udalosti krompašskej a vecne posudzovať danú odpoveď vlády, s ktorou jedni chcú byť spokojní, druhí ale nie.
Páni moji! Nespravodlivá aprovizácia vyvolala vzburu krompašského robotníctva?
Triedne zásobovanie bolo a je stálym gravamenom tých politických strán, ktoré svojou politickou činnosťou nemohly docieliť toho, čoho docielily strany socialistické, ktoré pre svojich prívržencov dostatočné zásobovanie chceli zabezpečiť a ho skutočne dľa najväčšej možnosti aj zabezpečily, lebo sociálne demokraticky neorganizované obyvateľstvo ani polovicu nedostávalo tej múčnej dávky, ktorá bola podielom organizovaných. Slamu by som mlátil, keďby som prednášal ponosy stúpencov našich o nespravedlivej aprovizácii; keďby som opakoval všetko to, čo s tohoto miesta už toľkokrát bolo vykládané, že totižto republika nemá rovnako zásobovaných občanov, ako keby jedni nepotrebovali toľko ako aj druhí, ako keby jední vzácnejšími boli druhých.
Práve táto nerovnosť a krivda v zásobovaní donútila mnoho našich rodín k tomu, aby otcovia a matky v snahe nahradiť nedostatočnosť výživnosti, išli si zadovážiť niečo pre hladujúce dietky svoje, pri čom vystavené boly takým trapným ťažkostiam, že lepšie je, keď sa o tom ani nezmienim v tejto chvíli. Ale nikoho z nás nenapadlo vzburu provokovať pre túto nespravedlivosť a nedostatočnost, ba kde - tu aj pre surovosť so stránky úradných medzítiek, lebo istý cit to vravel, že nemožno všetko len za krk republiky prišiť. Všetci máme vedieť, že život nebol nikdy len zábavou, a čo predošlé silné štáty pri svojej zriadenosti a dostatku zanedbali, to po úplnom ožobráčení v takej svetovej kríze, aká je terajšia, s dneška na zajtra nemožno nahradiť. (Souhlas.)
Jedno je isté, a síce to, že v otázke zásobovania doposiaľ v prvom rade zo stranických záujmov najviac rozhodovaly snahy sociálne demokratické, takže práve i v tom treba hľadať príčinu toho zlého, z ktorého len ďalšie zlo mohlo pochádzať, že totižto každá doterajšia vláda obilný monopol si vyhradila, aby z pilnej ruky roľníckej kvitol blahobyt v prvom rade nie národu a štátu, ale rozličným centrálam, družstvám a bohvie akým príživníkom. Práve pre tento nezdravý zjav nášho politického života nemožno hľadať opravdivú a vážnu príčinu krvipreliatia v Krompachoch len v nespravodlivej a nedostatočnej aprovizázii, lebo Belzebuba diablom vyháňat nenie možná. (Souhlas.)
Slavná snemovňa! Súkromné, poloúradné a úradné zprávy znejú o tom, že príčiny neblahých pomerov a krvipreliatia v Krompachoch sú vlastne politické a protištátne. Nech mi je tu dovolené citovať nie svoje slová, ale mienku úradného zistenia, že totižto krvavá udalosť krompašská má znamenať ďalšie nepokoje a zločinné akty proti štátu a bezpečnosti, ktoré sú vyvolané štvaním komunistických agitátorov, a že sú už dávno pripravované. Proti tejto žalobe zneje - koncedujem i vám, čo máte pravdu - zase obrana obvinených, že úspech štvania predpokladá dostatočnú príčinu, ktorá ale v mnohých pádoch na Slovensku zadaná je exponentmi vládneho systému.
Slavný snem! Nenie dobre ukazovať straku na kole, ale predsa je treba zmieniť sa, že toto dvojaké predpokladanie, nakoľko sa zakladá na pravde.
Čo sa tyká prvého predpokládania, že by v tragédii krompašské hraly rolu príčiny politické a protištátne, toľko môžeme riecť, že my slovenskí ľudoví poslanci o politickej činnosti slovenskej sociálne demokratickej ľavice z vlastnej zkúsenosti máme i tak svoju mienku. Poviem to docela úprimne a myslím, že zainteresovaní páni mi to ani zazlievať nemôžu, keď konštatujem, že ten štát československý, v ktorom sa i oni ako politickí činitelia uplatňujú, je im dosť cudzí z tej jednoduchej príčiny, že v jeho vzniku a zabezpečení účasti nemali a vôbec nechcú mať. A čoho človek si nežiadal, k čomu neprispel, toho ani vážiť, ani milovať a chrániť nemôže. Len tak možno rozumeť tomu, že s tohoto miesta odznela škodoradostná poznámka, že v československej republike zostalo z Wilsonových budov len Wilsonove nádražie. Ale my chápeme skutočnosť tohoto štátu celkom inak. My ten štát - aký je, taký je - považujeme za svoj a keď zo srdca nenávidíme krivdy, ktoré sa v ňom dejú, konáme to z lásky k našemu národu a k tomuto štátu, lebo s jednej strany vieme dobre, že existencia tejto republiky znamená existenciu našeho národa, ale také to vieme s druhej strany, že každá krivda, nespravedlivosť a nesprávne pokračovanie nech už akéhokoľvek náteru, podkopáva a podrýva základy i najmocnejšej ríše.
Slavný snem! Nechcem rekriminovať minulosť a len z nutnosti pripomínam, že dokiaľ naši s riskovaním vlastného života a občianskej svobody stáli pri koliebke tejto republiky, zatiaľ nejeden z tých, ktorí na Slovensku dnes robí bolševizmus, stál v službe maďarskej národnej gardy, a vedúci exponenti komunistov na Slovensku vďačne asistovali na príklad v Bratislave maďarskému komisárovi Jankovi, na železničnej čiare Žilina-Margecany maďarskému vojsku a v Košiciach tiež maďarskému komisárovi a súdruhovi Molnárovi. (Hlas: Jak jste učil na Slovensku?) Ja slovensky, prosím, ešte aj v Košiciach. Robotnícky ľud tým istým duchom stál za nimi tedy, ako i dnes stojí, ovšem v rozmnoženom počte. Prečo v rozmnoženom počte, na to nech si príslušní vinníci odpovedia sami, lebo svedomie najlepšie vie karhať.
Ale reč je tu o tom, že československý štát má toľko práva, aby bdel nad svojou bezpečnosťou. Jedine z tej príčiny bola vykonaná 18. febra v Krompachoch nočná policajná razzia, lebo išlo o prítomnosť takých ľudí v republike, ktorá nemohla sa považovať za veľmi žiaducu. Krompašskí robotníci mali byť rozoštvaní preto, že boli pochytaní ľudia, s ktorými sa oni v komunistickom smýšľaní stotožňovali.
Slavný snem, odpoveď vlády, daná na krvavú udalosť krompašskú z tohoto ohľadu nenie dostatočná, lebo sa nezmieňuje o tom, kdo by mal byť odpovedným za protištátnu agitáciu, ktorá prichodí z poza hraníc.
Dobre vieme, že prichodia noviny, letáky a rukopisy z Viedne, z Poľska, z Pešti, z Nemecka a Ruska. To všetko prináša československá železnica a doručuje práve naša československá pošta. (Hlas: To posílá Jehlička!) Ano i Jehlička; ale len Jehlička? Kún Béla a ostatní nie? (Posl. Borovszký: Dvorčák!)
Čo sa Dvorčáka týka, pane kolego Borovszký, o tom by niekoľko slov vedel Matuščák povedeť. Matuščáka sa pýtajte - on chodil na slovenskom východe s ním, pýtajte sa ho, je vaším súdruhom.
Slavná snemovňa! Každá nespokojenosť v štáte, vyvolaná i úradnými kruhami, výtečne naháňa vodu na mlyn komunistickým snahám, ako to v smutnej udalosti krompašskej priznávajú páni poslanci so strany zainteresovanej.
Keď je reč o tom, že úspechu štvania na Slovensku dostatočnú príčinu zavdávajú isté úradné kruhy, nech mi je dovolené posvietiť na to jedným prípadom, ktorý sa stal v najbližšej minulosti. České časopisy priniesly zprávu o jednom pánovi, ktorý ako okresný sudca sem a tam bol posielaný po Čechách a krome toho, že bol sudcom, robil i pokrokára. Čo mohlo byť vo veci ešte ďalej, neviem, dosť na tom, že ten pán sudca miesto toho, že by sa bol mohol dlho zdržovať v Prahe, čo bolo jeho snahou, dirigovaný bol - že vraj z pokuty - na Slovensko, a síce na východ, do Prešova. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Pýtam sa: čím to zavinil náš dobrý šarišský slovenský ľud, že má byť pokutovaný takým sudcom, ktorý na Česku a na Morave je už úplne zbytočný a škodlivý? Či takéto dišpozície prispievajú k tomu, aby na Slovensku nastala rýchlejšia konsolidácia? Odpusťte, pánovia! To je ostuda nielen Čechov, ale i naša, poneváč cítime, že na Slovensku pre zlých trpia aj dobrí exponovaní úradníci českí, ale trpíme i my, lebo nás tí dobrí opúšťajú a na miesto nich sú potom dávané nežiaducie živly.
Slavná snemovňa! Prichodím k tretiemu, snáď najvážnejšiemu momentu krvavej udalosti krompašskej, a to je politická výchova davu, ktorou na pôde protináboženskej započal sociálny demokratizmus a teraz dokončuje násilný boľševizmus. Dobre, nech je popieraná a vysmievaná pravda, že počiatok múdrosti je bázeň božia, ale nikdo nemôže tajiť, že ľudstvo, zbavené duševnej magnetickej ihly, nevie si dať rady a smer. Evolúcia terajšej doby očividne nás presvedčuje o tom, že cesta k anarchii vedie cez atheizmus. (Poslanec Darula: Nech žije atheizmus!) Takzvaná kultúra 20. storočia medzi staré haraburdie zaháňa všetko to, čo ľudstvo cez 19 storočí za zbytočné nepovažovalo, a ten nešťastný človek predsa nenie blaženým, ba je stále nespokojeným, ktorý sa hnevať nikdy neprestáva. Praví sa mu, že pri bohate zakrytom stole spoločnosti ľudskej aj on má zaujať svoje miesto; ale on to tak rozumie, že najprv celý stol má byť prekotený a zterorizovaný každý spolustolujúci, nech je ten robotníkom v továrni, činiteľom vo verejnosti, úradníkom na poli úradnom, ba poslancom v samom parlamente. Psychologia takto vychovaného človeka je potom zohavená do nepoznania, takže ten človek necíti ani tú morálnú povinnosť, že je za skutky svoje odpovedný. (Hlas: Španělská inkvisice! Mluvte něco o tom!) Mlčte, nemáte poňatia o tom.
Slavný snem! Dôkazom tohoto môjho tvrdenia je i krvi preliatie v Krompachoch, kde ľudia sa stali krvižíznivými zvermi, lebo dobre - nech stojí, že krivda veľká sa tam stala, ukrutnosť bola tam na robotníctve spáchaná, ktorú ale potom išli odčiniť tým, že zabili, ba formálne dobili človeka, úradníka preto, lebo tento statočný, hlavný slúžny, osmelený svojím pokojným svedomím, išiel i do nebezpečia konať svoju povinnosť, a síce v prospech toho ľudu, ktorý ho dotĺkol. (Výborně! Hlučný souhlas.)
Slavný snem! Nešírme rečí a nerozduchujme už i tak príliš veliký oheň, ale sústrasťou zastanúc pri tejto poľutovania hodnej udalosti krompašskej, považujme ju za vážne memento a hľadajme spôsob, akoby sa daly zahojiť krvácajúce rany chorej společnosti našej.
Veľactení pánovia a dámy! Nie to je chyba, že sme podelení na chudobnejších a bohatších, ale tam je nešťastie, že hnusný egoizm a podlá nevšímavosť opanovaly tých ľudí, ktorí neveria, že je im dačo do ich trpiaceho spolublížneho. Poviem docela otvorene, že my, Slováci, ktorí sem do Prahy z povinnosti chodievame, nijak sa nemôžeme spriateliť s tým duchom, ktorý tu vidíme. My sme národ, ktorý sme v tisícročnej porobe so všetkými možnými i nemožnými ťažkostiami života zápasili a preto medzi nami nenie tak kriklavého spoločenského rozdielu, ako to vidíme tu, kde jedni oplývajúc bohatstvom, až do dna chcú využíť krásu života, druhí ale akoby provokovaní touto rozkošou, nemôže sa spriateliť i s lepšieho osudu hodným stavom svojím.
Slavná snemovňa! Končím slovmi, ktoré povedel predák anglického robotníckeho ľudu A. Thomas dňa 10. októbra dôverníkom pražského sociálne demokratického robotníctva, ktorý medzi iným vravel i toto: "Preto vás prosím, aby ste nežiadali nemožností, aby ste pracovali všetci k tomu, aby ste tým, ktorí prijdu po vás, zanechali ako veľký odkaz lepšie pomery, než v ktorých ste vy vyrástli."
Odpoveď vlády beriem v známosť.
(Výborně! Hlučný souhlas. Výkřiky maďarské.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku panu posl. Jos. Křížovi.
Posl. Jos. Kříž: Vysoká sněmovno! Dámy a pánové! Slyšeli jsme z úst pana min. předsedy, že vláda v první řadě lituje událostí, které se staly v Krompaších, ale současně také prohlašuje, že nedopustila se žádných takových přehmatů, které by vybočovaly z rámce zákona. Tedy to by znamenalo, že orgány vládní nedopustily se vlastně ničeho a že největší vinníci jsou na straně dělnictva. Tedy my přirozeně musíme jaksi zkoumat, zdali prohlášení pana min. předsedy odpovídá skutečnostem a zdali toto prohlášení můžeme vzíti na vědomí čili nic. Tedy, pánové, zdá se, že tato sněmovna jest obtížena zvláštní kletbou a sice proto, že má stále co činiti s prohlášeními vlády, které jednají o krvavých událostech. Tedy v tomto ohledu myslím, že naše sněmovna bude na prvním místě oproti sněmovnám celého světa a tu jest naší povinností, abychom my, jako zástupci lidu, zamyslili se nad tím, koná-li vláda, resp. vládní orgánové svoji povinnost, čili ne. Tedy já myslím, že vláda v tomto případě, který se odehrál v Krompaších, nemůže se jen tak lehce zhostiti svého úkolu a že musí uvážiti, je-li možné, aby tímto způsobem bylo stále a stále proti dělnictvu postupováno. Tedy my v první řadě musíme říci zde jasně a nepokrytě, že tyto události naprosto nemohou nás nechati klidnými a že velkou část viny, když ne veškerou vinu, musíme v tomto případě svalovati na vládní orgány.
Pokud se týká Slovenska samotného, chci připomenouti, že dá naší vládě a nám všem dohromady ještě velkou starost a sice proto, poněvadž od samého prvopočátku vláda vedla úplně pochybenou politiku na Slovensku a posílala úřednictvo takové, které nebylo vždycky na svém místě. My jsme také ukazovali na to při každé příležitosti, ještě ve starém Národním shromáždění, že nejsou všecky věci v pořádku a že je potřeba, aby jednotliví páni ministři jaksi sami z osobního hlediska přesvědčili se na Slovensku, jak vlastně ty poměry vypadají. Chci připomenouti zejména, že po stránce zásobování má slovenské dělnictvo velmi mnoho příčin ke stížnostem a že byť i nezodpovídala vláda pražská v každém případě, zodpovídá přece jenom z veliké části; jsou to vládní orgány na Slovensku, které podléhají a odpovídají pražské vládě a tyto nekonají svou povinnost. Tak je pochopitelno, že musí dojíti k takovým politováníhodným událostem, které se udály v Krompaších. Tedy je nutno s podivením konstatovati, že již dříve nestalo se něco podobného, zejména v době loňské, kdy zásobovací poměry byly přímo kritické, zejména v těch župách, kde převládá největší část dělnictva. Chci připomenouti, že zejména v župě liptovské, která po této stránce má velkou část průmyslového dělnictva, bylo velmi nedostatečné zásobování. Byly měsíce, kdy vyživovací úřady přikazovaly na jednoho obyvatele 40 dkg mouky na měsíc. Pánové, pravím 40 dkg. Je možno, aby dělnictvo za takovéhoto stavu zásobování mohlo býti klidné? To je vyloučeno!
Ale nejenom po této stránce, ale také po stránce zásobování cukrem dály se velké nesprávnosti. Zjistil jsem, že zejména v župě spišské, do které spadají Krompachy, v tomto ohledu byl konstatován přebytek cukru okrouhle 1 4 vagonů, kterýžto cukr byl ušetřen na dělnictvu, čili jinými slovy dělnictvu tento cukr nebyl dodán. Tedy představte si potom, když tito dělníci jsou nuceni jezditi do tak zvaných dalekých zemí slovenských, které jsou aktivní, kde se kupují za drahé lichvářské ceny určité produkty, a když tyto produkty jsou tam vládními orgány odebírány. Tedy, pánové, já jsem měl příležitost viděti v Hronské Březnici, jak četnictvo odebíralo dělnictvu kukuřici, mouku a jiné produkty. Bylo to sypáno prostě na hromadu. Tu je pochopitelno, že při neznalosti poměrů zásobovacích a při nesprávném rozdílení potravin je dělnictvo roztrpčeno a že v první řadě si vylévá zlost na těch bezprostředních vykonavatelích vládních opatření, a že ti praví vinníci v tomto případě uniknou.
Měli jsme také ještě jiné případy. Chci zejména připomenouti, že četnictvo si nepočíná zcela takticky, byť třeba v mnohých místech - a to zde loyálně konstatuji - bylo četnictvo skutečně v některých místech pravými učiteli lidu na Slovensku. A jest zcela pochopitelno, že se slovenské obyvatelstvo obrací také v prvé řadě o radu k četníkům, ovšem k takovým, ku kterým má určitou důvěru. Ale staly se také případy, - a já zejména měl jsem příležitost upozorniti na to pana ministra vnitra, tedy ministerského předsedu, - že se stal v Ružomberku případ, že zbit byl na četnické stanici 17letý hoch proto, aby se přiznal ke krádeži obleku. Hoch přirozeně přiznati se nemohl, poněvadž se krádeže nedopustil. Po třech dnech, kdy hoch přišel ke mně, mohl jsem sám konstatovati krevní podlitiny na něm, jakým nehorázným způsobem tento hoch byl ztýrán. Udělal jsem přirozeně opatření, aby byl tento hoch prohlédnut, a lékař musil konstatovati těžké ublížení na těle tohoto 17letého hocha. Tedy takovým způsobem, pánové, nemůže se vnucovati láska slovenského lidu k nám, respektive k našim orgánům vládním, které bezprostředně představují četnictvo. Já jsem také měl příležitost býti osobně v Krompaších a myslím, že nebude úplně pravda na straně vlády, když pan min. předseda prohlašuje, že prý události, které se sběhly, měly politický podklad, čili že se staly na základě určité politické tendence. (Slyšte!) Měli jsme příležitost viděti, jakým způsobem si počínal právě strážmistr Kroupa ještě v dobách, kdy nebylo na Slovensku o bolševismu řeči, zejména v době předválečné, kdy strážmistr Kroupa ostentativním způsobem vnikal do bytů našich důvěrníků, zakazoval schůze našich lidí a všemožným způsobem se snažil, aby vydupal bolševismus za každou cenu. Já se nedivím, že při té antipatii, která panovala proti jeho osobě, došlo k nějakému roztrpčení, zejména když bylo dělnictvo provokováno a když na ne bylo stříleno. Je pochopitelno, že ty davy dopustily se věcí, kterých nikdo z nás nemůže schvalovati.
Tedy nejen pokud se týče četnictva, ale máme ještě jiné markantnější stížnosti. Já vám, pánové, mohu sděliti jeden markantní případ, kterého se dopustil úředník státní ve spišské župě v době, kdy bylo před plebiscitem ve Spiši. Dcera jisté ženy, která byla náhodou nemocna, majíc totiž odňatou nohu, přišla si pro potvrzení na vyplacení vyživovacích příspěvků. Dotyčný pan úředník neuznal dostatečný důkaz, který byl předložen dcerou té dotyčné ženy a žádal, aby dotyčná žena sama přišla a předložila důkaz osoby. Nezbývalo po dlouhém jednání nic jiného, nežli že dotyčná žena musila si zjednati povoz, za který zaplatila 70 Kč, a musila se dáti odvézti na úřad a donésti nahoru, aby ten dotyčný úředník věděl, že je skutečně totožnou s osobou, která žádá vyživovací příspěvek. Pánové, to není žádná báchorka, to bylo se mnou sděleno přímo županem samotným, jedním z nejlepších županů, které na Slovensku máme. Uznáte potom, že to dělnictvo a ty davy se vyjadřují takovým způsobem, jak zde uváděl pan min. předseda, totiž, že jim nadávají "českých somárů" atd. atd.
Musíme si stěžovati také do jisté míry na samotné úředníky v nejvyšší politické instanci, na župany. Ale mne se zdá, že velikou část viny nese bezprostřední představitel politiky, která se na Slovensku provádí, tedy pan ministr s plnou mocí Mičura. Vidíme, že pan ministr po tak tragických událostech, které se staly v Krompaších, nemá tolik taktu, aby přišel do této sněmovny, aby vyslechl také tuto sněmovnu, resp. aby vyslechl kritiku jednotlivých pánů poslanců, kteří v tomto ohledu jaksi mají jiné odchylné informace nežli má pan ministerský předseda čili vláda samotná. Nechci svalovati zde veškerou vinu snad na pana min. předsedu a sice proto ne, poněvadž pan min. předseda přednesl to, co mu bylo tamějšími nejvyššími instancemi předloženo. Pan min. předseda má také plné právo, aby se domníval, že je to pravdou, ale my, pánové, jsme odchylnějších názorů a vidíme, že ta příčina spočívá poněkud jinde nežli, jak pan min. předseda uváděl. My máme si velmi mnoho co stěžovati, zejména na to, že politické úřady po stránce koaliční činí nám všemožné překážky. Od doby, kdy je pan ministr Mičura u vlády, vidíme, že dělají se potíže, zejména jednotlivým spolkům, které měly své hlavní stanovy povoleny od ministerstva vnitra, tedy nejvyšší instance v Československé republice. Ale přes to přese všecko vidíme, že jednotliví pani župani, staví se jaksi na stanovisko, že oni jsou vyšší instancí nežli ministerstvo spravedlnosti a že oni v první řadě mají právo rozhodovati, s mí-li ten nebo onen spolek na Slovensku býti povolen nebo ne. Nejenom to, pánové, ale dokonce přicházejí dnes s tím, že žádají, aby byla předkládána jednotlivá povolení k vycházení odborových listů na Slovensku. To je něco neslýchaného. Po době, kdy tyto dotyčné časopisy vycházejí, již po dvou letech vycházení, žádají nyní župani ministerské povolení, zdali dotyčné časopisy smějí vycházeti čili ne. Na dotazy, které jsme učinili u ministerstva, přišly některé dopisy a já mám dva dopisy o tom, které došly jednoho týdne z ministerstva, ale každý tento dopis povídá něco jiného. Tedy vidíme, jaký duch a jaká taktika panuje v úřadování u slovenských úřadů, a pak se divte, že při takové sekatuře se strany úřadů překypí zde nebo onde žluč a dojde k výbuchům.
Máme však také ještě velké stížnosti po stránce listovního tajemství. Měli jsme v jednotlivých župách na Slovensku vyhlášený tak zv. válečný stav, čili stanné právo. Měli jsme ovšem také župy, zejména ty horní župy poblíž hranic, které neměly tohoto výminečného stavu, ale přes to přese všecko stalo se mi na př., že došel dopis z Turčanského sv. Martina do Žiliny, který byl adresován na naši organisaci. Tento dopis byl otevřen, censurován, nejen z Turčanského sv. Martina, ale rovněž tak i z Topolčan. Pánové, já jsem si stěžoval u nejvyšších instancí, u pana min. předsedy a také u ministra s plnou mocí Mičury, a co se stalo? Dnes je tomu 4 měsíce a nestalo se nic, ani se nestalo tolik, aby se pan ministr omluvil, že úřady udělaly zde určitý přehmat, kterého velice lituje, zrovna tak jako prohlásil pan min. předseda, že lituje událostí v Krompaších. Tedy ani tolik se nestalo v tomto případě a jest pochopitelno, že u dělnictva se vzmáhá nedůvěra a bude-li to postupovati tímto způsobem, nedivte se, že dělnictvo přestane věřiti v jakýkoliv právní stav v tomto státě.
Tedy to, co se stalo v Krompaších, můžeme očekávati také každé chvíle někde jinde. Vidíme, že na př. zde v Praze vyloučeno bylo stavební dělnictvo z práce na popud pánů zaměstnavatelů. Vláda, aby dokázala, že jest nestranná, že chce chrániti prestiž a autoritu i svobodu každého občana, přirozeně staví se v tomto případě za zaměstnavatele a proti dělnictvu. Vláda šla dokonce tak daleko, že odepřela dělnictvu podporu v nezaměstnanosti, ne proto, že by dělnictvo nechtělo pracovati, ale proto, že si toho páni zaměstnavatelé přejí, aby dělnictvo bylo donuceno vrátiti se za zhoršených podmínek do práce.
Nedivte se, že seto může díti v době jako je dnešní, kdy stále a stále se zdražuje, kdy má dojíti ke zdražení mouky a kdy došlo ke zdražení cukru a jiných předmětů, kdy dělnictvo je nespokojeno. Ale se strany vlády jsou páni toho domnění, že vlastně se nic nestalo, že ceny klesají, potraviny jdou dolů, a že dělnictvo přirozeně může laciněji pracovati. Táži se, pánové, co vlastně pokleslo z potravin na ceně? Snad maso, kterého dělnictvo nejméně požívá? To v dělnické domácnosti nehraje naprosto žádnou roli. Na druhé straně rýže jest ještě v takové ceně, že si ji dělnictvo nemůže koupiti. Zbývají zde tedy jen produkty, kterých dělnictvo nejvíce potřebuje, mouka a brambory a jiné produkty, které přirozeně v ceně neklesly, ale naopak stoupají.
Když takovým způsobem bude postupováno se strany vlády, nebudeme se moci diviti, když dělnictvo, které jest v Praze vyloučeno, dopustí se také nějakého nepředloženého činu, nebude-li vláda hleděti, aby spor, který vznikl, byl nějakým způsobem uklizen se světa.
Já končím a prohlašuji docela
otevřeně, že odpověď p. min. předsedy na podaný pilný dotaz naprosto
mne nemůže uspokojiti a sice proto, poněvadž jsem se osobně přesvědčil,
že není to všechno tak, jak jest v odpovědi samotné líčeno, a
z důvodů těchto nemůžeme hlasovati pro to, abychom vzali odpověď
vlády na vědomí. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo p. posl. dr. Matouškovi.
Nežli se ujme pan řečník slova, dovoluji si sděliti, že jsem zjistil z protokolu, že ve své řeči pan posl. Szentiványi užil následujícího výroku: "Nechci z této věci činiti národnostní otázku, bych národní cítění urážel, ale 99% onoho úřednického sboru, který dnes působí na Slovensku, stojí na tak nízké mravní úrovni, že se nemůže ani uváděti současně s hlavním služným Lukacsem." Tímto výrokem paušálně p. posl. Szentiványi obviňuje veškeré úřednictvo republiky, které jest na Slovensku. Nemohu tak těžké urážky celého stavu trpěti a volám dodatečně p. posl. Szentiványiho k pořádku. (Výborně!)
Pan poslanec dr. Matoušek
má slovo.
Posl. dr. Matoušek: Vážené shromáždění! Při přednášení vládního prohlášení zněla mne ještě slova dr. Šmerala po puči prosincovém v uších, který tenkráte vší moci dokazoval, že puč tehdejší neměl pozadí politického, že to bylo hnutí dělnické, mzdové, bez jakýchkoliv tendencí politických. Dlouho jsme nečekali na nový důkaz toho, že dr. Šmeral a celá t. zv. levice nemluvila tenkrát pravdu. A dnešní krompašský případ nám dokazuje, že naší komunisté docela systematicky využívají tísně, jednou mzdové, jednou vyživovací k tomu, aby se jich politické revoluční cíle, jinými účely zakrývané, dostaly mezi lid; mezi lid vznáší se nespokojenost a této nespokojenosti užívá se k revolučním cílům. (Hlas: Správně řečeno!) My máme poučení z dřívějších pučů a nyní z krompašského případu. My už se nebudeme dívati na váš sentimentální volání po svobodě tak jako dosud. My víme, že jest potřebí pevnou rukou zasáhnouti a to ještě, dokud je čas a kdy lze zabrániti vašemu násilí a kdy bez násilí lze zachovati pořádek, bez ztráty životů a krve. (Výborně! Hluk.) Nesmíme se dáti klamati falešnými nářky nad znásilněním svobody a ústavy, zvláště když vycházejí (obrácen k posl. soc. dem. levice) z vašich úst. (Výkřiky poslanců soc. dem. levice.) Ano, z vašich úst, která dovedou schvalovati všecko násilí, které páše se tam, kde násilí není podloženo žádnou státní moci, vycházející z vůle celého národa a všeho lidu, nýbrž jest založeno jen na malé frakci, která znásilňuje celý národ. (Potlesk. Hluk. Různé výkřiky.)
Vy voláte po akci, po žádných volbách vy jste komunisté! Hrozné bylo slyšeti vylíčení dějů, které nám přednášel pan min. předseda, ale hroznější jest ještě pomyšleni, že se najdou v této sněmovně lidé, kteří chtějí prostě nějakou vyšetřovací komisí zjišťovati, zdali toto vraždění bylo po právu nebo ne; že jest prý třeba voliti parlamentární komisi, která by měla přezkoumati, co naše úřady, naše četnictvo tam vykonalo. Nač máme úřady k tomu povolané? Kdyby každou chvíli parlament dnešními politickými vášněmi tak podpalovaný, měl klidnou a vážnou práci úřednickou kontrolovati? Řeknu vám docela objektivně - posuzuji věc jako soudce -že když jsem slyšel pana ministerského předsedu - a mám také určité zkušenosti jako soudce, který musil kontrolovati výkony četníků - že četníci v tomto případě se zachovali úplně korektně, ani v nejmenším nepřekročili svou povinnost, užili zbraně teprve tenkráte, když na nich provedeno bylo násilí a já řeknu zcela otevřeně, že z celého případu vychází, že vlastně užili zbraně pozdě. (Ano, tak jest!) Mně se zdá, kdyby byli užili zbraně v pravý čas, že by bylo nedošlo k takovému krveprolití. Ptám se dále, jak se chovalo četnictvo a jak se choval lid, vlastně ne lid, nýbrž ti, kteří jej do těchto štvanic vehnali? (Posl. Mikulíček: Tam je vehnal hlad!) To je to nepoctivé! To je ta methoda, kterou vy provádíte!
Zneužíváte bídy lidu k tomu, abyste svoje cíle prováděli. (Hlučný potlesk.) Jak se chová ten svedený lid? (Hlas: 40 gramů mouky na měsíc!) Zneužíváte sami krise, vyživovací k tomu, abyste prováděli svoji revoluční propagandu! (Hluk. Místopředseda dr. Hruban zvoní.) A když člověk vzpomíná na to, co zde bylo líčeno, musí se zhroziti, že ještě na bezbranném ubitém člověku se mstil tento svedený lid tím, že mu vrážel železo do těla, pak si mimoděk připomínám ty strašné methody ruské, kde dokonce živých myší užívali k trápení živých lidí. (Hluk.) Ano, to jsou ty methody. Pan min. předseda zcela správně prohlásil a také dovodil, že má tato agitace v Krompaších politické pozadí. Já pravím, ano, ale já bych hledal toto pozadí ještě dále. To pozadí, ty kulisy jsou trochu vzdálenější, než je viděl pan ministerský předseda. Vzpomeňte si jenom, co doznal na schůzi náčelník sovětové propagandy v Brémách, člen výkonného výboru moskevského pro západní a střední Evropu, Gutman, který pravil o Československu: "Dojem, že naše propaganda v Československu skončila nezdarem, je mylný. Máme v čele komunistické strany silné lidi. V září dostali jsme rozkaz urychliti své tažení, jest zaručeno, že bude snadnou věcí dostati Čechoslováky do revoluce. Dělníci jsou zralí k povstání. Čekají pouze na povel. Jen vzhledem na národnostní problémy museli jsme všeobecný povel odložiti. Zatím znepokojujeme lid. Naše propaganda jde hluboko do kořenů."