To jest to pozadí, to jsou ty vaše methody, které se berou až odtamtud. Proč to nedoznáte upřímně - snad by se i naše stanovisko dalo hájiti - upřímně, jako muž muži do tváře? (Hluk. Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
My vůbec nechápeme vašeho rozčilení, když se jedná o tyto veliké věci. My můžeme býti rozčileni, ale já nechápu vašeho rozčilení. Vy vůbec nechcete bojovati konstitučními prostředky, vám není hlasovací lístek prostředkem, kterým byste chtěli svou ideu uskutečniti, vám jest cílem akce mass, vy chcete jen násilím a revolucí způsobiti převrat. Pak ovšem musíte čekati, že se proti vám postaví také násilí a že poteče krev. Vaše stanovisko by se dalo hájiti, kdybyste otevřeně řekli, na čem stojíte. (Hluk. Výkřiky.) Pak by bylo třeba ale dvojího. Předně, abyste šli v čele těchto lidí, abyste se postavili sami svým tělem, chcete-li dělati převrat, a ne abyste napřed rozeštvali lid a hnali ho na jatky a sami seděli v suchu a přišli nanejvýš na pohřeb nešťastných oběti jako kolega Tausik, ne aby uklidňoval, ale aby znovu štval, že prý to pouze počátek nového boje, který nastane. Dále nesmíte sentimentálně volati po svobodě a demokracii, když sami chcete násilí a diktaturu. Jestli to je upřímné, poctivé a mužné, jak to dnes děláte, nevím.
My při této příležitosti nemůžeme jinak nežli vysloviti velké sympatie tomu úřednictvu, které s nasazením vlastního života a s dodržením všech předpisů i tam, kde vědělo, že když bude dodržovati ty předpisy, může přijíti o život, že chránilo autoritu tohoto státu. (Výborně!) Musím zde prohlásiti sympatie všem těm zraněným a také ubohým pozůstalým těch úředníků, zřízenců i sluhů, kteří byli v této strašné rvačce ubiti. (Výborně!) Chceme silnou administrativu, říkáme, že silná administrativa jest základem státu. Má-li býti administrativa silná, pak musíme za těmi svými úředníky státi a ne, abychom stálými všelijakými komisemi dělali nad nimi kuratelu. Ostatně úředníci, četníci a vojáci konali svou povinnost, četník dovedl svědomitě s nasazením svého života držeti zákon, ale zákonodárce pan Tausik štve proti zákonům, porušuje je a kryje se zbaběle svou imunitou. (Výborně!)
V této souvislosti přichází mně otázka imunity poslanecké na mysl. My tohoto roku došli jsme tak daleko, že poslanci, kteří složili slib na zákon a ústavu této republiky, jednají proti ní, štvou proti úřadům a zákonům a kryjí se svou imunitou. Myslím, že tu musí býti určitá mez. Poslanec může sice dělati všechno pod svoji imunitou, ale štváti lidi do zločinu proti republice a říkati při takové tragedii, jako je krompašská, že to je jen úvod k tomu, co nastane, tak daleko imunita poslanecká přece jen nesahá. (Výborně! Potlesk.)
Krompachy vrhají stíny až k nám. Uznáte nyní snad, že musíme vás bráti, jak se nyní podáváte, musíme věřiti vašim skutkům více než vašemu klamnému předstírání, musíme věřiti více panu Gutmanovi než Šmeralovi, musíme docela směle se podívati pravdě do očí a říci si, že máme co činiti s nepřátelí státu, s nepřáteli demokracie, kteří jsou ještě tím nebezpečnější, že tento cíl hledí zakrýti a zneužívají neznalosti a někdy bídy lidu ke svým sobeckým politickým cílům a nemají jako muži tolik odvahy doznati své politické kredo.
Budeme hlasovati bez výhrady pro
schválení vládního prohlášení, poněvadž tím posilujeme autoritu
státu, důvěřujíce, že půjdou s námi všichni ti, kdož jsou pro
sesílení republiky a demokracie. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku p. posl. dr. Baeranovi.
Posl. dr. Baeran (německy): Velectěné shromáždění! Nemýlím-li se, máte národní píseň, která počíná slovy. Nad Tatrou sa blýska. Mám za to, že není nad Tatrou, co se blýská, nýbrž pod Tatrou, neboť doslýcháme se ode dvou let ze Slovenska prapodivných věcí. Opatřme si jen knihu Američana o Sibíři a pročítejme ji a shledáme dnes úplně totožné poměry na Slovensku, jak je vylíčil kdysi o Sibíři: Žaláře jsou přeplněny dnes na Slovensku, tajuplná odsouzení k smrti nejen se vyhlašují, nýbrž i vykonávají a úplatnost, jaká se rozmohla na Slovensku, nelze vylíčiti. Dopustili jste se - a tu nebudu mluviti za sebe, nýbrž odvolávám se na pana ministerského předsedu Černého - dopustili jste se chyby, jak on sám přiznává, vyslali jste na Slovensko nejhorší úřednický materiál. A rozhlédnete-li se a poptáte-li se mezi obyvatelstvem, jaká nálada zavládá vůči těmto úředníkům, pak z údivu nevyjdete. Není také divu; pod jakým titulem jste tam úředníky vyslali? Dověděli jsme se něčeho podobného od vojáků. Hodlá-li se dnes voják obohatiti, radí svému sousedu: Pojď se mnou na Slovensko, neboť na Slovensku můžeš oloupiti každého Maďara a každého Němce a každého Slováka a můžeš zbohatnouti. (Hluk.) Úplně tytéž motivy osvojili si úřednici, a kdybyste dnes trochu na Slovensku naslouchali, seznali byste, že bylo tak obyvatelstvo olupováno. Kdybyste se dotazovali Slováka, toho ubohého, dobrého Slováka, který neumí čísti ani psáti, jakého je smýšlení vůči tomuto státu, tedy vám docela otevřeně řekne: "Nadešel již čas, kdy svou pušku mohu vykopati, abych si vymohl z Prahy svůj ukradený majetek." (Výkřiky.) Toto smýšlení dnes na Slovensku zdomácnělo a můžete dělati, co chcete, popříti to nemůžete.
Pánové! Pustili jste armádu špehounů po Slovensku. Rozbujelo tam slídění po velezrádě, jak už jsem se zmínil prve, všechny věznice jsou přeplněny. Dověděl jsem se právě dnes o případu takovém, že uvězněn je poručík Narcis Post od 2. listopadu úplně bezdůvodně, arciže pro velezrádu, ale úplně bez důvodu, a podnes ještě ten muž nebyl vyslýchán. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Podnes nedostalo se mu obhájce. Ukažte mi stát v Evropě, kde by se mohlo přihoditi něco podobného také ještě nyní. Teď poslechněte však dále. S týmž poručíkem, Narcisem Postem, uvězněn byl praporčík, který zpronevěřil 14.000 korun erárních peněz. Praporčík byl odsouzen k těžkému žaláři, ale pojednou se vyklubalo, že je synovcem ministra Hodži, tu byl trest ihned zrušen a muž propuštěn na svobodu. To jsou prazvláštní poměry.
Na svůj znak namalovali jste pyšně slova: "Od Tater až po Šumavu." Jedno mohu vám říci: Na Tatry se nesmíte spoléhati, zrovna tak jako se nemůžete spoléhati ani na Šumavu. A vy sami jste vše to zavinili. Špatné hospodářství, jaké vycházelo z Prahy, utvořilo ze Slovenska druhou Bosnu a touto Bosnou zahynete. Vaše státnické umění, které tam osvědčujete, podrobil bych však případné kritice zase citátem vašeho básníka. Nu, jak pak dí Smetana v "Prodané nevěstě"? "Má panenko, nejde to, a když to nejde, nechme to!" (Veselost. Hlasy: To povídal Sabina a ne Smetana! Učte se čísti, a když to nejde, nechte to!) U toho "nejde to" již jste a nyní bych si přál, abyste
měli odvahu říci "nechme
to", nežli bude neštěstí ještě větší. Dnes pravím vám pouze
ještě: S tohoto místa protestujeme proti znásilňování ubohého
lidu na Slovensku. Je to evropský skandál, co tropíte pod Tatrami.
(Potlesk německých poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Uděluji slovo panu poslanci Pelikánovi. (Hlas: Není přítomen.)
Není přítomen, ztrácí prozatím slovo.
Dávám slovo tedy panu poslanci
inž. Jungovi.
Posl. inž. Jung (německy): Ctěné dámy a pánové! Zabýváme se zde poměry na Slovensku a pan řečník přede mnou právě osvětlil nám tyto poměry. Tvrdím však, že Slovensko, jak nám je zde vylíčil, jest všude v tomto státě, a že se rozprostírá od Tater až k Šumavě, hledíme-li k systému násilné vlády a korupce. Vývody pana předsedy ministerstva přirozeně směřovaly k tomu, aby obhájily systém v tomto státě vládnoucí, systém, který se nazývá demokratickým a jest čirým absolutismem, systém, který sice slovy koketuje se svobodou, v pravdě však je nejbrutálnějším násilím, systém, který se opírá o bodáky, o žalář a censuru. Jednou jde o potlačování jedněch, podruhé o utlačování druhých. Jsou-li dnes na řadě komunisté, skuteční i takoví, kteří jimi byli jmenováni, jsou to jindy jiné kruhy obyvatelstva. Jednou přijdou na řadu ti, kdo se obracejí proti kapitalistickým výstřelkům tohoto státního systému, a jindy zase zástupci tak zvaných menšinových národností. Panstvo, jež sedí u vlády a představuje podpory státní národnosti, stará se o hojnou změnu v tomto ohledu.
Jak vypadá tento systém, to mohu vám ukázati obrazně na čísle jednoho listu. (Řečník ukazuje noviny s konfiskovanými místy.) Takhle vypadá strana zevnější a takto strana vnitřní a to není snad výjimečný případ, případ ojedinělý, nýbrž to se opakuje co týden dvakrát až třikrát. (Výkřik: V Rakousku konfiskovali ručníky!) Nerozumím tomu. Řeknete-li mi to německy, přijmu to. (Posl. dr. Stránský: Ale když mu vystavějí český dekret, kterým se mu dává znova plat v Československé republice, to rozumí.) Československy nerozumím! Zdá se přece, že ke mně mluvíte ve státní řeči.
Pražské úřední listy uveřejňují na příklad v jediném dnu tyto konfiskační nálezy: "Bohemia", "Montagsblatt", "Das Blatt des Bundes der Landwirte", "Deutschwestböhmische Stimmen" a "Mährischer Grenzbote". Tyto veškeré listy obsahovaly články o sčítání lidu, tudíž ovšem, jak připouštím, velmi choulostivou kapitolu. Tento seznam, který se častěji opakuje, nečiní nikterak nároku na úplnost. A otážete-li se nás, o co šlo v článku konfiskovaném v "Tagu", z něhož neuznali ani název za hodný toho, aby byl vytištěn, tak zní odpověď: Zabýval se líčením procesu Chládkova. Tento proces jest právě příznačný pro celý systém.
Tážeme-li se, kdo vlastně patřil na lavici obžalovaných, zda tento Chládek, jehož považovali za hodna, aby byl přijat do československé státní služby, ačkoliv se vědělo, že je to notorický zločinec - snad pan kolega dr. Stránský bude mi moci blíže vysvětliti, jak to bylo možno - anebo zda spíše nepatřili jiní na lavici obžalovaných, ti, kteří ho přijali, a ti, kteří jsou na konec odpovědni za tuto korupci a toto bídné hospodářství. Neboť tomuto procesu Chládkovu mohlo by následovati 10 a 100 jiných.
A nyní jinou stránku systému, bezohledná zakročování ve všech oborech, zvláště nyní pro sčítání lidu a dříve z nejrůznějších příčin, vždy pod záminkou, že se postižení nějak provinili proti státu. Důkazy si ovšem ponechávají pro sebe. Dostačí tvrzení a dostačují udání nějakého vyzvědače, nějaká denunciace.
Mám tu právě případ z Hrušovan-Šanova, kde svého času propustili sto německých zřízenců dráhy. Ponechali je sice ve službě do srpna 1919, patrně nemohlo se jim nic vytýkati. Pak je ale krátce vyhodili na dlažbu, to jest dali jim na srozuměnou, aby se vystěhovali do Německého Rakouska, při čemž věděli, že tím budou tito lidé hospodářsky zničeni, neboť měli vesměs malý majetek, domek a zahrádku. Jsou to většinou rodiny s mnoha dětmi. Tážete-li se, proč chtěli, aby byli pryč, zní odpověď, že chtějí trvale udržeti dvě zatimní české školy, které zřídili pro nemnohé české zřízence dráhy. Nyní podařilo se naší organisaci s velkou námahou, že bylo 67 ze 100 těchto zřízenců dráhy znova převzato zpět do československé služby. Tu přijel před několika dny zástupce ředitele brněnského ředitelství dr. Neubauer a žádá na těchto 67, aby dobrovolně prohlásili, že jsou ochotni dáti se přeložiti. To znamená, jinak řečeno, že se zříkají příspěvků stěhovacích a že se, nepodepíší-li prohlášení, jež jim bylo předloženo, dopouštějí na základě služebního řádu odepření služby, tedy mohou býti beze všeho propuštěni. Mluví-li se zde tedy o spravedlnosti a rovném právu, musíme prohlásiti, že nám to připadá jako komedie.
Těchto 67 mužů, kteří byli 1 1/2 roku bez zaměstnání, stálo stát až dosud 1 1/2 milionu korun, ačkoliv nevykonávali nějakou práci. Tady jsou peníze na vyhazování, jde-li o tak zvané čištění míst. Jinde se jich nedostává. Chtěli předsevzíti čištění těchto míst, ačkoliv výjimkou vyslovili se páni čeští sociální demokraté a jich družstevní organisace pro to, aby těchto 67 zřízenců bylo ponecháno na místě. Toto plánovité vytiskování Němců z podniků mohu objasniti i jiným příkladem. Ve Svitavě, čítající dle obyvatelstva jen desetinu Čechů, děje se přijímání do tabákové továrny jen dle klíče Čechů k Němcům v poměru 3:1.
Zde jest poškozování Němců, jež volá do nebe, a ještě není příkladem rovnoprávnosti. Právě témuž účelu sloužil postup při sčítání lidu. Zde slavil - lze to tak říci - systém brutálního utlačování a odnímání práv všem těm, kteří se nehodí panskému národu, pokud se týče jeho panujícím vrstvám, přímo triumfy. Z bohaté látky, již mám po ruce, vyjmu jen několik málo případů, za to však tím křiklavějších. Tak se zvláště vyznamenal na př. v Opavě sčítací komisař, jménem Kischner, jeden z těch, které páni si osvojují jako Čecha, ač má německé jméno, kdežto posledně, když jsme uvedli několik případů, odpovědělo se nám, že jde o lidi, do nichž nám nic není, jelikož měli česká jména. Tento sčítací komisař Kischner se zvláště vyznamenal. Na všech stranách, k nimž přišel, a zvláště na takových, které neumějí psáti a čísti (Výkřiky.) bylo jich mezi nimi několik - žádal za nejhorších výhrůžek, aby mu daly svolení, aby je zapsal jako příslušníky české národnosti. (Posl. Prokeš [německy]: Byli to Němci, jež neumějí čísti a psáti?) Výjimkou jsou i Němci, jež neumějí čísti a psáti. Pan kolega Prokeš zaujímá jistě stanovisko, že jeho národ jest na takovém stupni kultury, že všichni ti, kdož neumějí čísti a psáti, nemusí bezpodmínečně býti Češi. Odůvodňováno bylo to tím, že tito lidé jsou zrozeni v Čechách. Kdo měl tedy rodiště v Čechách, musí již dle názoru pánů býti Čechem. Pak musel bych na př. i já přiznávati se za Čecha, neboť jsem se náhodou také narodil v Čechách.
Nejkřiklavější poměry jsou v Hlučínsku.
Tam chtěli všemi prostředky výhrůžek a zastrašování udělati z
lidí Čechy a to vše dělo se na rozkaz opavské zemské vlády, která
pro zemičku Hlučínsko a východní Slezsko vydala zcela zvláštní
pokyny. V Malých Hošticích sčítací komisař chtěl dáti podepsati
sčítací archy. Na otázku, zda snad potom chce činiti změny a jaké
budou, odvětil: To udělám, jak já chci. Pánové, nyní uvedu případ
zvláště makavý. Jisté paní, jménem Klingerové, řekl tento sčítací
komisař toto: (Hluk. Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Pane
kolego Prokeši, vás by to mohlo také zajímati. Sčítací
komisař pravil: "Co řekne pan president? Vysvětlil jsem mu
již častokráte, že lidé zde vpravili se do českého pořádku a nyní
mu mám ukázati, že jest tu všecko německé". Provozovali prostě
se jménem státního presidenta darebáctví, aby lidi zastrašili.
(Posl. dr. Schollich [německy]: Vedla se tato deputace do Prahy,
to byla zaplacená komedie!) To byla ovšem zaplacená komedie,
jak je to ovšem v tomto státě již zvykem. Jistého Juraschka v
Bláticích, který jest německé národnosti (Výkřiky.) právě
tak německé, jako Kischner, Sonntág, Winter,
Habermann atd. jsou Češi. (Hluk.)... Pánové, zaujímáte-li
stanovisko, že je rozhodující jméno, pak za dřívější vlády byly
by musely vaše ministerské lavice býti prázdné. Juraschek tedy
udal, že je německé národnosti. Později se dověděl, že byl zapsán
jako příslušník české národnosti a když si došel na sčítacího
komisaře a žádal, aby zápis v jeho archu byl změněn, byl proto
odsouzen k peněžitému trestu 500 Kč. - (Hluk.) Mohl bych
uvésti spoustu takových případů. Zmíním se jen o některých. (Výkřiky.
Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. inž. Jung (pokračuje): Druhý případ: Jistý Paschek, na němž žádali, aby se dal s rodinou zapsati za Čecha, odmítl to právě tak, jako zamítl záměr sčítacího komisaře, aby šel ze světnice, aby mohl sčítací komisař sám jednati se ženou a děckem. Za to odsoudili tohoto muže ku 2000 Kč - pokuty.
A tak je tomu v každém místě ve spoustě případů. Můžeme, přejete-li si to, vypočítati všechny. (Hluk). V Štěpánkovicích byl jeden člověk odsouzen na tři dny vězení a k pokutě 1000 Kč, poněvadž nestál před sčítacím komisařem v "pozoru". To jest pravá známka tohoto státu: Panáčkovat, držet hubu a dát si vše líbiti, co s tebou dělají.
Jistý Ratei Jindřich nebyl doma, když přišel sčítací komisař. Když se vrátil, odvedlo ho četnictvo a oznámeno mu, že je odsouzen ku 2000 Kč - proč, to neví. A tak to jde napořád.
Chtěli jste se vyznamenati na Hlučínsku, ale lze již dnes prohlásiti, že se vám to nepodařilo přes všechny vyhrůžky. V Loděnicích a v Holasovicích veřejně prohlásil sčítací komisař, že pro něho nejsou směrodatné ani nařízení zemské vlády, ani zákon, že on jedná dle rozkazů Národního výboru. Jsou na to svědci. V Šternberku odsoudili k úžasným trestům Němce, kteří se pokoušeli o to, aby na tři dny před úředním sčítáním lidu provedli soukromé sčítání, které se mělo týkati jen Němců, při čemž Češi nepřišli v úvahu: kupce Franka ku 5000 Kč neb na 5 dní vezení, prof. dr. Quitta ku 1000 Kč aneb na 10 dní vězení, tajemníka Bittnera ku 1000 Kč nebo na 10 dní vězení, malířského mistra Ledera ku 1000 Kč anebo na 10 dní vězení, tajemníka Schobera ku 1000 Kč neb na 10 dní vězení atd. Tito muži jsou zástupci veškerých 5 německých stran v Šternberku; v tomto ohledu utvořily český panský národ a jeho orgány skutečně jednotnou, zcelenou frontu německých stran; ovšem jen v tomto případě.
Tento systém projevuje se i na
jiných polích. Dovolte mi, abych vypravoval o jediném případu,
který se před nedávnem přihodil v Mor. Ostravě. Jest to vykázání
171 dětí z německých škol předsedou okresní školní rady, okresním
hejtmanem Žilkou.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Napomínám pana řečníka, aby mluvil k věci!
Posl. inž. Jung (pokračuje):
To přece patři k označení systému!
Místopředseda dr. Hruban: To
nemá souvislosti s předmětem, o němž jednáme.
Posl. inž. Jung (pokračuje):
Nepatří-li toto k věci, pak již vůbec nevím, co patří k věci.
Na denním pořádku jest ostudný systém Českosl. republiky a k tomu
mluvím.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Volám za tento výrok pana řečníka k pořádku.
Posl. inž. Jung (pokračuje): 171 dětí bylo vykázáno, z těch je pouze 23 českých rodičů. Tito čeští rodiče prohlašují však, že nepošlou děti do jiné školy než do německé. (Posl. Prokeš [německy]: Ale jsou to čeští rodiče!) Rodiče však staví se na toto stanovisko a právo rodičů musí vždy jíti před státním právem. Páni jsou přirozeně jiného názoru.
Pan okresní hejtman míní, že je tady k tomu, aby chránil Čechy ve vlastním státě dosud ještě utlačované. Český národ, tedy státní národ, jest utlačován! (Posl. dr. Stránský: Co vy soudíte o Němci, který by dal své dítě do české školy?)
My, pane kolego, zaujímáme stanovisko, že jest věcí rodičů, aby poslali své děti do školy, která se jim hodí. (Posl. dr. Stránský: A co, kdyby je vůbec do školy neposílali?) Oni je také do školy stejným právem neposílají! Ostatně jsou to příslušníci vašeho národa a ne mého.
Celý systém opírá se vůbec jen
o brutalitu a násilí. Nejvlastnější formou, jíž se jeví, jest
bodák a žalář. Stavíme-li se dnes proti tomu a mluvíme-li o takových
případech, připomínáme zároveň i to, že v několika dnech bude
druhé výročí dne, 4. března 1919, kterého dne my Němci, příslušníci
všech stran a všech smýšlení, stali jsme se mučedníky za svůj
národ, mučedníky, kteří padli systémem utlačování, násilnické
vlády a militarismu, jakých ve starém státě nikdy nebylo. Jedno
si můžete uvědomiti, že takové násilné činy a pronásledování nejsou
pravou cestou, aby se stát zbudoval a upevnil, nýbrž, že to účinku
je právě opačně. Proto nemluvím tu snad proto, abych litoval tohoto
systému a jeho ostudných činů. Spíše myslím, že se sám přepínáním
přivede ad absurdum. (Potlesk německých poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníkovi panu posl. Dykovi.
Posl. Dyk: Dámy a pánové! Debata, jejíž jsme byli svědky, byla velmi poučná. Byl podán dotaz Šmeralovými komunisty, při čtení odpovědi vládní rozčiloval se poslanec Kreibich, dle tvrzení německých kolegů "stramm Leutnant", bývalého Rakouska, po tom promluvil Maďar a posléze se ujal slova známý přítel českého lidu a obzvláště lidu chudého jak dnes se projevil - pan poslanec Baeran. Němec o jistých zapletených situacích říkává: "das ist zum Junge kriegen." Aby komunistům nic nechybělo, dostali svého Junga. (Výborně!) Tato aliance není veřejnosti neznámá, já konstatuji, že my ji už jednou viděli, my ji viděli za Rakouska; tenkráte bojovali pro imperialismus německý, pro císaře, ale o lidu nevěděli. (Výborně!)
Po tomto úvodu budiž mi dovoleno přejíti k věci. Želím mrtvých krompašských tak jako kdo jiný, a více než páni komunisté, poněvadž páni komunisté činí rozdíl mezi krví dělnickou, mezi krví úřednickou nebo četnickou; pro mne budiž mi dovolen ten starý předsudek pro mne je to vždy lidská krev, a lituji této lidské krve, ať byla prolita v třídě kterékoliv a obzvláště lituji prolité lidské krve, byla-li prolita nadarmo. A tu se táži: jestliže jsme slyšeli rekriminace těch, kteří nám vykládali o špatné výživě, o tom, že se rozdával kukuřičný chléb, že se ho nedostávalo, je toto správná cesta, aby ho bylo více? A odpovídám, že touto cestou nodospějeme nikam, prolitá krev že chleb nenahradí. (Hlas: Vy máte dosti chleba! Posl. Skalák: Proč ji proléváte?).
Dámy a pánové! Želím-li mrtvých, želel bych tím spíše živých, kdyby se nepoučili tím, co se stalo. My vidíme, že dnes celá tato firma se poněkud demaskovala, tiší společníci bolševiků na jejich neštěstí dnes mluvili. Bývalo by lépe, kdyby těmi tichými společníky byli zůstali nadále a kdyby nekázali před tváří komunistů o přátelství k národu a o útisku, poněvadž toho přátelství k lidu a odporu k útisku u pana Baerana nikdy nebylo. Toto farisejství mělo by poučiti ty, kteří to skutečně míní vážně s lidem, a pokrokoví Čechoslováci měli by si položiti otázku, zda jednají skutečně ve prospěch dělného lidu, když se druží k temným silám, které pracují vytrvale a houževnatě proti republice.
Vidíme, že tato propaganda protistátní, kterou by netrpěl žádný jiný stát a která trvá trochu dlouho, a bylo by nám ústy pana posl. Tausika řečeno, že je to teprve počátek věcí významnějších, tudíž že není dosti krve, která tekla, že krve se musí prolévati ještě více. Lituji při tom, že krev, která poteče, bude vždy jen krví toho dělného poštvaného lidu, a nikoho z vás, kteří zde sedíte na lavicích parlamentu. (Výborně!) Vy jste těmi principály, kteří tyto loutky budou dirigovati z dálky a opatrně, aby se nic nestalo vaší skryté ruce. Vy se budete schovávat za imunitu, budete se dovolávat právní ho řádu této republiky, nebudete míti odvahu, abyste vyhlásili veřejně své nepřátelství této republice, poněvadž jste baby, baby a baby! (Výborně! Potlesk.) Ale nelze-li poučit a napravit ty, kteří tyjí z této bídy lidu a snaží se ji všemi prostředky rozmnožit, přál bych si, aby alespoň dělný lid uvažoval o tom všem, co se děje, aby si řekl, je-li to v jeho zájmu, jestliže dnes poražený imperialismus německý opětně zvedá hlavu a doufá, že hra, kterou prohrál, začne se hráti na jaře znova a rozhodne se to v jeho prospěch. Myslím, že v dělném lidu najdou se rozumní občané, kteří si položí otázku, zda také naděje Maďarů, že Slovensko bude zase jejich, že vrátí se do jejich moci, jest skutečně ziskem lidu dělného, něčím, pro co má prolévati krev Čech anebo Slovák. Doufám, že přece jen zdravá rozvaha u valné většiny tohoto dělného lidu zvítězí, že pozná, jak je šílenou snaha odděliti jeho zájmy od zájmů všech ostatních složek národa a státu. Každá jednostranná činnost kterékoliv třídy, směřující proti státu, je konec konců sebevraždou třídy, poněvadž stát možno zabít, ale třída, která ten stát zabije, musí shroucením státu hynout. (Hlas: To si musí zapamatovat i na druhé straně!) Já to hlásám na všechny strany a všechny adresy. Kde bych viděl, že skutečně na úkor zájmu národního a státního zájem třídy rozhoduje, pak to stejně pokárám, jako to kárám u strany, proti které dnes mluvím.
Ale ne pouze to, ne pouze možné vítězství německé rasy, ne pouze naděje rasy maďarské, ale ještě něco jiného stojí hlavně mezi námi a vámi. Vidíte ještě něco jiného, vidíte jak znovu hledí s většími nadějemi do budoucnosti oni Habsburkové a Hohenzollernové pro něž ona společnost, kterou jsem naznačil s počátku za války tak houževnatě bojovala. Z událostí, jichž jsme byli svědky a zejména z onoho ducha, který se ozval na počátku této schůze, mohou čerpati naději, že žeň pro ně zraje, a že dík přičiněním několika bloudů a darebáků a zločinců se vrátí opět.
Nevím, je-li v zájmu dělné třídy, aby šílená přímá akce vyvrcholila v nepřímém triumfu reakce, nevím, přirostl-li pravě dům Hohenzollernů a dům Habsburků dělníkům tak k srdci a je-li zájem ubíti republiku, skutečně také dělnickým zájmem. Doufám, že alespoň tyto skutečnosti nás v této vážné chvíli poučí, jak třeba, aby se semkli dohromady všichni ti, kterým republika něco je. V tom je mezi námi propast, mezi námi a mezi bolševiky. Nám skutečně republika tak velikými obětmi dobytá něčím je, a jim, jak jsme viděli, není ničím dnes, poněvadž jím nebyla ničím nežli byla dobyta. Oni podrželi jednotnou linii, ale neudrželi bohužel jednotné linie ti, kteří za Rakouska bojovali pro svobodnou republiku. Není potřebí dnes méně, abychom se semkli k uhájení toho, čeho jsme dobyli, než bylo nutno k samotnému jejímu dobytí. Položme si v této chvíli kritické a vážné, vážnou otázku: chceme pracovat ke konsolidaci republiky? Je na čase, abychom my hleděli na celý vývoj věcí světových ne s žabí perspektivy, abychom bez hledisek stranických tahanic posuzovali správně světové děje, které rozhodnou o budoucnosti republiky. Přál bych si, abychom se dnes povznesli nad malicherné spory a abychom si jasně a solidárně řekli, - my kteří milujeme republiku, že bude-li tato republika napadena, bude námi všemi a všemi prostředky hájena.
A zde docházíme k politické věci dosahu povážlivého. V situaci, kde se přiostřují protivy a kde dochází ke katastrofám, bylo by špatně poslouženo státu politikou vytáčivou a obojakou, která myslí, že se zbaví rozhodnutí, poněvadž ona se nezbaví spoluzodpovědnosti. A celá tíha toho, co se stalo, padne na její slabost. Dnes naše řeč... (Výkřiky u maďarských poslanců. Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Jsem povděčen, že aliance se opět projevila. Dnes naše řeč budiž ano, ano, ne, ne. Chceme anebo nechceme brániti republiku, chceme ji zachovati, chceme ji upevniti, chceme anebo nechceme získati politický a hospodářský úvěr. Ale nepomůže nám žádné polovičaté slovo, žádné polovičaté rozhodnutí. Situace posl. Kreibicha, který dnes se postavil v čelo poslaneckých projevů komunistických, je lehká a jasná, ale lituji těch Čechů, kteří se postavili po jeho bok a pod jeho intelektuální vedení. To všem ostatním nutno říci, že kolísání nebezpečí pouze zvětšuje a že i zbabělec nabude odvahy, vidí-li se tváří v tvář někoho ještě zbabělejšího. Dámy a pánové! Velkou odpovědnost máme před potomky a přál bych si, abychom si jí byli více vedomi, nežli jsme byli dnes. Nepostačí-li pošklebné posměšky různých Baeranů a Jungů, abychom se seskupili k pevné a svorné vůli uhájiti demokratickou republiku, upevniti ji a zameziti veškeré katastrofy, které ji mohou ohrozit těžce, budeme souzeni pro to, co jsme činili a pro to, co jsme neměli odvahu činili.